text
stringlengths 145
268k
| id
stringlengths 10
14
| wikiname
stringclasses 1
value | page_id
int64 319
2.01M
| title
stringlengths 2
70
| url
stringlengths 32
155
| date_modified
stringdate 2012-12-19 09:39:48
2025-08-20 19:00:45
| in_language
stringclasses 1
value | wikidata_id
stringlengths 0
10
⌀ | bytes_html
int64 3.98k
681k
| wikitext
stringlengths 488
107k
| version
int64 9.46M
25.2M
| infoboxes
stringlengths 2
3.15k
| has_math
bool 2
classes |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
# Rejdice
Rejdice jsou vesnice, část obce Kořenov v okrese Jablonec nad Nisou. Nachází se asi 3,5 kilometru jižně od Kořenova. Rejdice jsou také název katastrálního území o rozloze 2,7 km².
## Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1577 a jsou nejstarší částí obce Kořenov. V letech 1618–1752 zde provozoval sklárnu huťmistrovský rod Preisslerů. V letech 1850–1920, 1939–1945 a 1949–1960 patřila osada Rejdice k obci Příchovice, v letech 1920–1938 a 1945–1949 byly samostatnou obcí. Dolní část Rejdic leží při silničce z Příchovic do Zlaté Olešnice, horní část Rejdic při cestě u horního konce dnešní rejdické sjezdovky. K Rejdicím patří i osada Počátky při silnici II/290 od Vysokého nad Jizerou.
## Osobnosti
bratři
- Lumír Šindelář (1925–2010), sochař, medailér a sklář
- Dušan Šindelář, DrSc. (1927–?), estetik a teoretik užitého umění
|
cswiki/527305
|
cswiki
| 527,305
|
Rejdice
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rejdice
|
2025-02-06T15:30:46Z
|
cs
|
Q12049147
| 36,956
|
{{Infobox - české sídlo
| název = Rejdice
| charakter = vesnice
| PSČ = 468 48
| obec = [[Kořenov]]
| okres = Jablonec nad Nisou
| země = [[Čechy]]
| katastrální území = Rejdice
| rozloha = 2,7
| nadmořská výška =
}}
'''Rejdice''' jsou vesnice, část obce [[Kořenov]] v [[Okres Jablonec nad Nisou|okrese Jablonec nad Nisou]]. Nachází se asi 3,5 kilometru jižně od Kořenova. Rejdice jsou také název katastrálního území o rozloze 2,7 km².<ref name="Katastr">{{Citace elektronické monografie|korporace=Územně identifikační registr ČR|odkaz na korporaci=|titul=Územně identifikační registr ČR|url=http://www.uir.cz/katastralni-uzemi/669806|datum vydání=1999-01-01|datum přístupu=2009-10-22|jazyk=|url archivu=https://web.archive.org/web/20200719024842/http://www.uir.cz/katastralni-uzemi/669806|datum archivace=2020-07-19|nedostupné=ano}}</ref>
== Historie ==
[[První písemná zmínka]] o vesnici pochází z roku [[1577]]<ref name="sldb2001">{{Citace monografie
| titul = Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005
| svazek = 1
| typ svazku = díl
| url = https://www.czso.cz/documents/10180/20538302/13n106cd1.pdf
| vydavatel = Český statistický úřad
| místo = Praha
| rok = 2006
| počet stran = 760
| isbn = 80-250-1310-3
| formát = PDF online
| datum přístupu = 2023-06-20
| strany = 432
| datum archivace = 2021-07-16
| url archivu = https://web.archive.org/web/20210716182537/https://www.czso.cz/documents/10180/20538302/13n106cd1.pdf
| nedostupné = ano
}}</ref> a jsou nejstarší částí obce Kořenov. V letech 1618–1752 zde provozoval sklárnu huťmistrovský rod [[Preislerovi (skláři)|Preisslerů]].<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.glassrevue.cz/news.asp@nid=1522.html |datum přístupu=2014-10-03 |url archivu=https://web.archive.org/web/20160304201928/http://www.glassrevue.cz/news.asp@nid=1522.html |datum archivace=2016-03-04 }}</ref> V letech 1850–1920, 1939–1945 a 1949–1960 patřila osada Rejdice k obci [[Příchovice (Kořenov)|Příchovice]], v letech 1920–1938 a 1945–1949 byly samostatnou obcí. Dolní část Rejdic leží při silničce z Příchovic do [[Zlatá Olešnice (okres Jablonec nad Nisou)|Zlaté Olešnice]], horní část Rejdic při cestě u horního konce dnešní rejdické [[sjezdovka|sjezdovky]]. K Rejdicím patří i osada Počátky při [[Silnice II/290|silnici II/290]] od [[Vysoké nad Jizerou|Vysokého nad Jizerou]].
== Osobnosti ==
bratři
* [[Lumír Šindelář]] (1925–2010), sochař, medailér a sklář
* [[Dušan Šindelář]], DrSc. (1927–?), estetik a teoretik užitého umění
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* {{KM|669806|katastru Rejdice}}
{{Pahýl}}
{{Části české obce}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Vesnice v okrese Jablonec nad Nisou]]
[[Kategorie:Sídla v Krkonoších]]
[[Kategorie:Kořenov]]
[[Kategorie:Sídla v CHKO Jizerské hory]]
| 24,642,655
|
[{"title": "Lokalita", "data": {"Charakter": "vesnice", "Obec": "Ko\u0159enov", "Okres": "Jablonec nad Nisou", "Kraj": "Libereck\u00fd kraj", "Historick\u00e1 zem\u011b": "\u010cechy", "St\u00e1t": "\u010cesko", "Zem\u011bpisn\u00e9 sou\u0159adnice": "50\u00b044\u20323\u2033 s. \u0161., 15\u00b021\u203239\u2033 v. d."}}, {"title": "Z\u00e1kladn\u00ed informace", "data": {"Po\u010det obyvatel": "34 (2021)", "Katastr\u00e1ln\u00ed \u00fazem\u00ed": "Rejdice (2,7 km\u00b2)", "PS\u010c": "468 48", "Po\u010det dom\u016f": "37 (2011)", "Z\u00e1kladn\u00ed informace": "Rejdice"}}, {"title": "Dal\u0161\u00ed \u00fadaje", "data": {"K\u00f3d \u010d\u00e1sti obce": "69809", "K\u00f3d k. \u00fa.": "669806", "Geodata (OSM)": "OSM, WMF", "Dal\u0161\u00ed \u00fadaje": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "Zdroje k infoboxu a \u010desk\u00fdm s\u00eddl\u016fm. \u00b7 N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Žiro
Žiro (též příkaz k úhradě nebo hladká platba) je bezhotovostní platební metoda umožňující posílat peníze z účtu příkazce na jiný bankovní účet. Žiro je primárně evropský fenomén, přestože existuje i v USA. Pro převod plateb mezi bankami je zřízeno clearingové centrum, kam banky posílají seznamy plateb zadané příkazci (těmi, kdo peníze posílají), a které provede nejprve vzájemné zúčtování a teprve pak pošle výsledné částky do jednotlivých bank. Protože mnoho bankovních příkazů se navzájem vyruší, dojde k přenosu mezi bankami mnohem menších částek, než kdyby se každý převod vypořádával mezi bankami zvlášť. Zároveň je pro zajištění možnosti posílat peníze z jakékoliv banky do jakékoliv jiné nutné pouze to, aby všechny měly smlouvu s clearingovým centrem, což je administrativně výhodné.
## Vypořádání mezibankovních plateb
Vypořádání mezibankovních plateb (plateb z jedné banky do druhé) v českých korunách probíhá v České republice prostřednictvím vypořádávacího střediska CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement system), provozovaného Českou národní bankou. Peníze jsou fakticky převedeny v okamžiku, kdy odesílající banka středisku CERTIS převod peněžních prostředků zadá; v závislosti na zvoleném typu převodu se však liší doba, za jakou se o provedeném převodu dozví přijímající banka.
Rozlišují se následující typy převodů:
#### Neprioritní převody
- přehled o nich se vystavuje jednou za 60 minut
- za neprioritní platbu ČNB účtuje poplatek 0,09 Kč[2]
#### Prioritní převody
- přehled o nich se vystavuje jednou za 10 minut
- v závislosti na konkrétní bance někdy označovány jako "expresní" nebo "spěšné"
- označení "prioritní" se vztahuje jen k režimu zpracování platby ve středisku CERTIS, přijímající banka není povinna takovou platbu přednostně připsat
- za prioritní platbu ČNB účtuje poplatek 1,00 Kč[2]
#### Okamžité platby
- probíhají v režimu 365/7/24 a zpravidla se provedou do cca 10 sekund
- tyto platby nepřijímají všechny banky
- za okamžitou platbu ČNB účtuje poplatek 0,10 Kč[2]
Středisko CERTIS je v provozu v pracovní dny od 17 hod. předchozího dne (dne D-1) do 16 hod. daného pracovního dne (dne D). Již od 17 hod. dne D-1 jsou přijímány příkazy k převodu, které mají být uskutečněny v den D. Tyto příkazy začnou být vypořádávány o půlnoci.
## Typy příkazu k úhradě
Příkaz k úhradě lze zadat jen v té bance, u které je účet veden. Opakem tohoto příkazu k úhradě (žira) je příkaz k inkasu – platba čerpaná z jiného účtu ve prospěch účtu příkazce.
- jednorázový příkaz k úhradě
- hromadný příkaz k úhradě
- trvalý příkaz k úhradě
## Náležitosti příkazu k úhradě
Příkaz k úhradě obsahuje povinné údaje, bez kterých by nemohl být proveden, a pak nepovinné, které platbu upřesňují, popisují atp. Příkaz k úhradě je možné zadat pomocí formuláře (v bance na přepážce) nebo elektronicky (přes webové rozhraní banky, tzv. elektronické bankovnictví), z mobilního zařízení (aplikace do telefonu), po telefonu. Pro mezinárodní platby je nutné znát IBAN (mezinárodní formát čísla účtu) a SWIFT/BIC (mezinárodní identifikační kód banky).
povinné údaje
- bankovní spojení plátce (číslo účtu)
- bankovní spojení příjemce (číslo účtu a číslo banky)
- částka
- označení měny, v níž má být placeno
- datum (a místo) vystavení příkazu
- datum splatnosti (příkaz bez označení splatnosti je splatný ihned, resp. následující pracovní den)
- podpis podle podpisového vzoru
volitelné údaje
- variabilní symbol (bližší určení platby např. číslo faktury)
- konstantní symbol (označuje určeným kódem, za co platíme)
- specifický symbol (doplňující rozlišení platby nad rámec variabilního symbolu)
|
cswiki/121418
|
cswiki
| 121,418
|
Žiro
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDiro
|
2025-05-18T18:05:47Z
|
cs
|
Q79375
| 23,296
|
{{Různé významy|tento=bezhotovostní platební metodě|druhý=rubopisu|stránka=Indosament}}
'''Žiro''' (též '''příkaz k úhradě''' nebo '''hladká platba''') je bezhotovostní platební metoda umožňující posílat [[peníze]] z účtu příkazce na jiný [[bankovní účet]]. Žiro je primárně evropský fenomén, přestože existuje i v USA. Pro převod plateb mezi bankami je zřízeno [[clearing]]ové centrum, kam banky posílají seznamy plateb zadané příkazci (těmi, kdo peníze posílají), a které provede nejprve vzájemné zúčtování a teprve pak pošle výsledné částky do jednotlivých bank. Protože mnoho bankovních příkazů se navzájem vyruší, dojde k přenosu mezi bankami mnohem menších částek, než kdyby se každý převod vypořádával mezi bankami zvlášť. Zároveň je pro zajištění možnosti posílat peníze z jakékoliv banky do jakékoliv jiné nutné pouze to, aby všechny měly smlouvu s clearingovým centrem, což je administrativně výhodné.
== Vypořádání mezibankovních plateb ==
{{Podrobně|Clearing}}
Vypořádání mezibankovních plateb (plateb z jedné banky do druhé) v českých korunách probíhá v České republice prostřednictvím vypořádávacího střediska [[CERTIS]] (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement system), provozovaného [[Česká národní banka|Českou národní bankou]]. Peníze jsou fakticky převedeny v okamžiku, kdy odesílající banka středisku CERTIS převod peněžních prostředků zadá; v závislosti na zvoleném typu převodu se však liší doba, za jakou se o provedeném převodu dozví přijímající banka.
Rozlišují se následující typy převodů:<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
| titul = Popis systému CERTIS - Česká národní banka
| periodikum = www.cnb.cz
| url = https://www.cnb.cz/cs/platebni-styk/certis/popis-systemu-certis/
| datum přístupu = 2020-05-09
}}</ref>
==== Neprioritní převody ====
* přehled o nich se vystavuje jednou za 60 minut
* za neprioritní platbu ČNB účtuje poplatek 0,09 Kč<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Ceník mezibankovního platebního styku
| periodikum =
| vydavatel =
| url = https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/platebni-styk/.galleries/certis/download/cenik_cast_V_2018.pdf
| datum vydání =
| url archivu =
| datum přístupu = 2020-05-09
}}</ref>
==== Prioritní převody ====
* přehled o nich se vystavuje jednou za 10 minut
* v závislosti na konkrétní bance někdy označovány jako "expresní" nebo "spěšné"
* označení "prioritní" se vztahuje jen k režimu zpracování platby ve středisku CERTIS, přijímající banka není povinna takovou platbu přednostně připsat
* za prioritní platbu ČNB účtuje poplatek 1,00 Kč<ref name=":1" />
==== Okamžité platby ====
* probíhají v režimu 365/7/24 a zpravidla se provedou do cca 10 sekund
* tyto platby nepřijímají všechny banky
* za okamžitou platbu ČNB účtuje poplatek 0,10 Kč<ref name=":1" />
Středisko CERTIS je v provozu v pracovní dny od 17 hod. předchozího dne (dne D-1) do 16 hod. daného pracovního dne (dne D).<ref name=":0" /> Již od 17 hod. dne D-1 jsou přijímány příkazy k převodu, které mají být uskutečněny v den D. Tyto příkazy začnou být vypořádávány o půlnoci.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Pravidla platebního systému CERTIS
| periodikum =
| url = https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/platebni-styk/.galleries/certis/download/pravidla_CERTIS.pdf
| datum vydání =
| url archivu =
| datum přístupu = 2020-05-09
}}</ref>
== Typy příkazu k úhradě ==
Příkaz k úhradě lze zadat jen v té bance, u které je účet veden. Opakem tohoto příkazu k úhradě (žira) je [[příkaz k inkasu]] – platba čerpaná z jiného účtu ve prospěch účtu příkazce.
* jednorázový příkaz k úhradě
* hromadný příkaz k úhradě
* trvalý příkaz k úhradě
== Náležitosti příkazu k úhradě ==
Příkaz k úhradě obsahuje povinné údaje, bez kterých by nemohl být proveden, a pak nepovinné, které platbu upřesňují, popisují atp. Příkaz k úhradě je možné zadat pomocí formuláře (v bance na přepážce) nebo elektronicky (přes webové rozhraní banky, tzv. elektronické bankovnictví), z mobilního zařízení (aplikace do telefonu), po telefonu. Pro mezinárodní platby je nutné znát [[International Bank Account Number|IBAN]] (mezinárodní formát čísla účtu) a [[SWIFT|SWIFT/BIC]] (mezinárodní identifikační kód banky).
;povinné údaje
* bankovní spojení plátce (číslo účtu)
* bankovní spojení příjemce (číslo účtu a číslo banky)
* částka
* označení měny, v níž má být placeno
* datum (a místo) vystavení příkazu
* datum splatnosti (příkaz bez označení splatnosti je splatný ihned, resp. následující pracovní den)
* podpis podle podpisového vzoru
;volitelné údaje
* variabilní symbol (bližší určení platby např. číslo faktury)
* konstantní symbol (označuje určeným kódem, za co platíme)
* specifický symbol (doplňující rozlišení platby nad rámec variabilního symbolu)
== Reference ==
<references />
== Související články ==
* [[Jednotná oblast pro platby v eurech]]
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Platební systémy]]
| 24,914,318
|
[]
| false
|
# Mozilla Europe
Mozilla Europe byla nezisková organizace, která vznikla 17. února 2004 v Paříži s cílem propagovat a rozvíjet produkty Mozilla v Evropě. Šlo o organizaci nezávislou na Mozilla Foundation, se kterou ale spolupracovala. Webové stránky organizace nabízely základní informace o produktech Mozilla ve více než 20 jazycích včetně češtiny. Mozilla Europe byla zrušena 17. února 2012 poté, co Mozilla v roce 2011 založila v Paříži vlastní pobočku.
Prezidentem byl Tristan Nitot a členy správní rady Peter Van der Beken, Zbigniew Braniecki, Pascal Chevrel, Axel Hecht a Olivier Meunier.
|
cswiki/46836
|
cswiki
| 46,836
|
Mozilla Europe
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mozilla_Europe
|
2023-08-10T22:22:59Z
|
cs
|
Q1898746
| 9,819
|
{{Infobox - organizace}}
'''Mozilla Europe''' byla [[nezisková organizace]], která vznikla [[17. únor]]a [[2004]] v [[Paříž]]i s cílem propagovat a rozvíjet produkty [[Mozilla]] v [[Evropa|Evropě]]. Šlo o organizaci nezávislou na [[Mozilla Foundation]], se kterou ale spolupracovala. Webové stránky organizace nabízely základní informace o produktech [[Mozilla]] ve více než 20 jazycích včetně češtiny. Mozilla Europe byla zrušena [[17. únor]]a [[2012]] poté, co Mozilla v roce 2011 založila v Paříži vlastní pobočku.
Prezidentem byl [[Tristan Nitot]] a členy správní rady [[Peter Van der Beken]], [[Zbigniew Braniecki]], [[Pascal Chevrel]], [[Axel Hecht]] a [[Olivier Meunier]].
== Související články ==
* [[Mozilla]] – co více může znamenat pojem Mozilla
* [[Mozilla Corporation]]
* [[Mozilla Foundation]]
== Externí odkazy ==
* [https://web.archive.org/web/20111101115257/http://www.mozilla-europe.org/cs/ Mozilla Europe] – domovská stránka organizace (archiv)
{{Pahýl}}
{{Portály|Internet|Svobodný software}}
[[Kategorie:Mozilla]]
[[Kategorie:Neziskové organizace]]
[[Kategorie:Věda a technika v Paříži]]
[[Kategorie:Organizace založené roku 2004]]
[[Kategorie:Organizace zaniklé roku 2012]]
[[Kategorie:Organizace v Paříži]]
| 23,052,941
|
[{"title": "Mozilla Europe", "data": {"Vznik": "17. \u00fanora 2004", "Z\u00e1nik": "2011", "S\u00eddlo": "Pa\u0159\u00ed\u017e, Francie", "P\u0159idru\u017een\u00ed": "Mozilla Foundation", "Ofici\u00e1ln\u00ed web": "www.mozilla-europe.org"}}]
| false
|
# Herderova cena
Herderova cena (německy Gottfried-von-Herder-Preis) byla mezinárodní cena udělovaná každoročně od roku 1964 do roku 2006 vědcům a umělcům ze střední a jihovýchodní Evropy. Byla pojmenovaná po německém filozofovi Johannu Gottfriedu Herderovi, jehož život a dílo přispěly ke kulturnímu porozumění evropských zemí a jejich mírových vzájemných vztahů. Založena byla v roce 1963, první ceny byly uděleny v roce 1964.
Porota byla složena ze zástupců německých a rakouských univerzit. Financování ceny, která činila 15 000 eur, sponzorovala Nadace Alfreda Toepfera se sídlem v Hamburku. Ceny byly tradičně předávány na výročním ceremoniálu na univerzitě ve Vídni prezidentem Rakouska. Každá cena také zahrnovala roční stipendium na rakouské univerzitě, udělené mladé osobě nominované vítězným učencem nebo umělcem.
Cena byla otevřena humanitním vědcům a umělcům z nejrůznějších oborů, včetně etnografů, spisovatelů, architektů, skladatelů, básníků, folkloristů, malířů, historiků, literárních vědců, historiků umění, archeologů, divadelních režisérů, muzikologů, muzejníků, lingvistů, dramatiků atd. Několik spisovatelů, kteří obdrželi Herderovu cenu, později získalo Nobelovu cenu za literaturu, například Wisława Szymborská (v letech 1995 a 1996), Imre Kertész (v letech 2000 a 2002) a Světlana Alexijevičová (v letech 1999 a 2015 ), a mnoho dalších oceněných obdrželo další mezinárodní ocenění a byli členy jejich národních akademií.
Od svého vzniku byla cena otevřena vědcům a umělcům ze sedmi středo- a jihovýchodních, převážně komunistických, evropských zemí (Bulharsko, Československo, Řecko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Jugoslávie). Po pádu komunismu v Evropě na konci 80. let a následných nepokojích, které vedly k rozpadu Jugoslávie, rozpadu Sovětského svazu a rozpadu Československa, byli na cenu vybíráni učenci a umělci ze všech nástupnických zemí. Počátkem 90. let se výběr mohl týkat i některých bývalých sovětských evropských zemí (pobaltské země Estonsko, Lotyšsko a Litva, Bělorusko a Ukrajina) a také Albánie.
Obvykle bylo každoročně vyhlašováno sedm příjemců, s výjimkou let 1964 (čtyři), 1977 (osm), 1993 (devět) a 2006 (pět) – to bylo také poslední udělení Herderovy ceny. V roce 2007 byla cena sloučena s dalšími oceněními sponzorovanými Nadací Alfreda Toepfera, a vznikla nová celoevropská výroční cena KAIROS Prize v hodnotě 75 000 eur, která se každý rok uděluje jedinému umělci na podporu jeho inovativní práce.
## Někteří čeští a slovenští laureáti
- 1965: Emanuel Hruška, Hugo Rokyta
- 1966: Ján Cikker
- 1967: Vladimír Kompánek
- 1969: Albín Brunovský, Bohuslav Fuchs
- 1970: Jan Filip
- 1971: Jiří Kolář
- 1973: Jan Racek
- 1974: Ján Podolák
- 1977: Albert Kutal
- 1978: Jiří Hrůza
- 1980: Kamil Lhoták
- 1981: Eugen Suchoň
- 1983: Jozef Jankovič
- 1984: Karel Horálek
- 1985: Růžena Grebeníčková
- 1986: Jiří Kotalík
- 1989: Václav Frolec
- 1990: Adriena Šimotová
- 1991: Emil Skála
- 1993: Elena Várossová
- 1994: Jitka Válová, Květa Válová
- 1996: Karel Hubáček
- 1999: Ferdinand Milučký
- 2000: Milan Kundera
- 2001: Marek Kopelent
- 2003: Ludvík Václavek
- 2004: Dušan Kováč
- 2005: Jiří Kuthan
|
cswiki/1949734
|
cswiki
| 1,949,734
|
Herderova cena
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Herderova_cena
|
2025-07-17T11:32:01Z
|
cs
|
Q290235
| 16,159
|
[[File:Atanas Dalcev's Herder Prize 1972.jpg|right|thumb]]
'''Herderova cena''' (německy Gottfried-von-Herder-Preis) byla mezinárodní cena udělovaná každoročně od roku 1964 do roku 2006 vědcům a umělcům ze střední a jihovýchodní Evropy. Byla pojmenovaná po německém filozofovi [[Johann Gottfried Herder|Johannu Gottfriedu Herderovi]], jehož život a dílo přispěly ke kulturnímu porozumění evropských zemí a jejich mírových vzájemných vztahů. Založena byla v roce 1963, první ceny byly uděleny v roce 1964.
Porota byla složena ze zástupců německých a rakouských univerzit. Financování ceny, která činila 15 000 eur, sponzorovala Nadace Alfreda Toepfera se sídlem v Hamburku. Ceny byly tradičně předávány na výročním ceremoniálu na [[Vídeňská univerzita|univerzitě ve Vídni]] [[prezident Rakouska|prezidentem Rakouska]]. Každá cena také zahrnovala roční stipendium na rakouské univerzitě, udělené mladé osobě nominované vítězným učencem nebo umělcem.
Cena byla otevřena humanitním vědcům a umělcům z nejrůznějších oborů, včetně etnografů, spisovatelů, architektů, skladatelů, básníků, folkloristů, malířů, historiků, literárních vědců, historiků umění, archeologů, divadelních režisérů, muzikologů, muzejníků, lingvistů, dramatiků atd. Několik spisovatelů, kteří obdrželi Herderovu cenu, později získalo [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu za literaturu]], například [[Wisława Szymborská]] (v letech 1995 a 1996), [[Imre Kertész]] (v letech 2000 a 2002) a [[Světlana Alexijevičová]] (v letech 1999 a 2015 ), a mnoho dalších oceněných obdrželo další mezinárodní ocenění a byli členy jejich národních akademií.
Od svého vzniku byla cena otevřena vědcům a umělcům ze sedmi středo- a jihovýchodních, převážně komunistických, evropských zemí ([[Bulharsko]], [[Československo]], [[Řecko]], [[Maďarsko]], [[Polsko]], [[Rumunsko]] a [[Jugoslávie]]). Po pádu komunismu v Evropě na konci 80. let a následných nepokojích, které vedly k rozpadu Jugoslávie, rozpadu [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] a rozpadu Československa, byli na cenu vybíráni učenci a umělci ze všech nástupnických zemí. Počátkem 90. let se výběr mohl týkat i některých bývalých sovětských evropských zemí (pobaltské země [[Estonsko]], [[Lotyšsko]] a [[Litva]], [[Bělorusko]] a [[Ukrajina]]) a také [[Albánie]].
Obvykle bylo každoročně vyhlašováno sedm příjemců, s výjimkou let 1964 (čtyři), 1977 (osm), 1993 (devět) a 2006 (pět)<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Preise bis 2006 Hansischer Goethe-Preis Alfred Toepfer Stiftung F.V.S.
| periodikum = web.archive.org
| url = http://www.toepfer-fvs.de/preise-bis-2006.html
| datum vydání = 2007-03-05
| datum přístupu = 2025-02-12
| datum archivace = 2007-03-05
| url archivu = https://web.archive.org/web/20070305123541/http://www.toepfer-fvs.de/preise-bis-2006.html
}}</ref> – to bylo také poslední udělení Herderovy ceny. V roce 2007 byla cena sloučena s dalšími oceněními sponzorovanými Nadací Alfreda Toepfera, a vznikla nová celoevropská výroční cena KAIROS Prize v hodnotě 75 000 eur, která se každý rok uděluje jedinému umělci na podporu jeho inovativní práce.
== Někteří čeští a slovenští laureáti ==
* 1965: [[Emanuel Hruška]], [[Hugo Rokyta]]
* 1966: [[Ján Cikker]]
* 1967: [[Vladimír Kompánek]]
* 1969: [[Albín Brunovský]], [[Bohuslav Fuchs]]
* 1970: [[Jan Filip (archeolog)|Jan Filip]]
* 1971: [[Jiří Kolář]]
* 1973: [[Jan Racek]]
* 1974: [[Ján Podolák]]
* 1977: [[Albert Kutal]]
* 1978: [[Jiří Hrůza]]
* 1980: [[Kamil Lhoták]]
* 1981: [[Eugen Suchoň]]
* 1983: [[Jozef Jankovič]]
* 1984: [[Karel Horálek]]
* 1985: [[Růžena Grebeníčková]]
* 1986: [[Jiří Kotalík]]
* 1989: [[Václav Frolec]]
* 1990: [[Adriena Šimotová]]
* 1991: [[Emil Skála]]
* 1993: [[Elena Várossová]]
* 1994: [[Jitka Válová]], [[Květa Válová]]
* 1996: [[Karel Hubáček]]
* 1999: [[Ferdinand Milučký]]
* 2000: [[Milan Kundera]]
* 2001: [[Marek Kopelent]]
* 2003: [[Ludvík Václavek]]
* 2004: [[Dušan Kováč]]
* 2005: [[Jiří Kuthan]]
== Reference ==
{{Překlad|en|Herder Prize|1253063269}}
<references />
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
[[Kategorie:Ocenění]]
[[Kategorie:Ocenění založená roku 1963]]
[[Kategorie:Ceny za umění]]
[[Kategorie:Vědecká ocenění]]
[[Kategorie:Evropská ocenění]]
| 25,059,912
|
[]
| false
|
# Maurizio Gucci
Maurizio Gucci (26. září 1948, Florencie – 27. března 1995, Milán) byl italský podnikatel, vnuk zakladatele módního domu Gucci.
Ve věku 46 let byl zavražděn nájemným vrahem; vraždu si objednala jeho bývalá manželka Patrizia Reggiani.
## Život
Maurizio byl synem herce Rodolfa Gucciho a vnukem zakladatele módní značky Gucci, Guccia Gucciho. V roce 1972 se oženil s Patrizií Reggiani, měli spolu dvě dcery, Allegru a Alessandru.
Téhož roku se přestěhoval do New Yorku, aby v rodinné firmě pracoval se svým strýcem Aldem Gucci. V roce 1982 se odstěhoval zpět do Milána. O tři roky později se jeho manželství rozpadlo, dalších 10 let se táhl komplikovaný rozvod.
V roce 1983 zemřel Mauriziův otec a ten tak zdědil jeho 50% podíl ve firmě. Zapojil se do soudních bitev ve snaze odstranit z představenstva členy své rodiny; jejich podíly nakonec koupila bahrajnská investiční společnost Investcorp za údajných 135 milionů dolarů. Téže společnosti prodal do roku 1993 Maurizio i svůj zbývající podíl, a to za cenu mezi 150 až 200 miliony dolarů. Tím skončilo vlastnictví firmy Gucci rodinou zakladatele.
Manželé byli oficiálně rozvedeni v roce 1994, Reggiani si jako součást rozvodového vyrovnání vymínila vyplácení přibližně milionu dolarů ročně. Od roku 1990 však Gucci žil s designérkou a bývalou modelkou Paolou Franchi. Obavy Reggiani z jejich svatby, která by snížila její rentu, mohly být jedním z motivů, proč se rozhodla svého exmanžela nechat zabít.
### Vražda
Když 27. března 1995 ráno Maurizio vcházel do budovy na Via Palestro v Miláně, kde pracoval, byl zastřelen neznámým mužem. Vyšetřování dva roky nevedlo k nalezení vraha. Nový impuls dostalo poté, co náhodný host milánského hotelu v lednu 1997 zaslechl, jak se noční vrátný Ivan Savioni chlubí tím, že Gucciho vraha najal. Policie poté zjistila, že se Savionim jednala Giuseppina „Pina“ Auriemma, důvěrnice Gucciho exmanželky Patrizie. Savioni pak vyjednal cenu za Gucciho život s Oraziem Cicalou, který souhlasil s nalezením a objednáním vraha. Tím se stal Benedetto Ceraulo. Vyšetření prokázalo, že Cicala řídil auto, ze kterého Ceraulo Gucciho smrtelně zasáhl. Téhož dne si Reggiani do deníku poznamenala: „Paradeisos“, což je řecké slovo pro ráj.
Reggiani se k objednání vraždy nikdy nepřiznala. Ceraulo (ač se také nepřiznal) dostal doživotní trest, Reggiani a Cicala 29 let, Pina Auriemma a Savioni 25 a 26 let. V roce 2000 se Reggiani pokusila o sebevraždu oběšením, strážci ji však nalezli včas. V říjnu 2011, když si odsloužila polovinu trestu sníženého na 26 let, mohla být propuštěna na podmínku, pokud by začala pracovat. „V životě jsem nepracovala, a teď s tím nebudu začínat,“ komentovala své rozhodnutí této možnosti nevyužít. Nakonec byla za dobré chování propuštěna po 18 letech, v říjnu 2016.
## Ve filmu
Život a smrt Maurizia Gucciho jsou námětem filmu Klan Gucci (2021) britského režiséra Ridleye Scotta. Maurizia ztvárnil americký herec Adam Driver, jeho bývalou manželku americká zpěvačka a herečka Lady Gaga.
|
cswiki/1715539
|
cswiki
| 1,715,539
|
Maurizio Gucci
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maurizio_Gucci
|
2023-12-14T18:58:28Z
|
cs
|
Q3852623
| 27,250
|
{{Infobox - osoba}}
'''Maurizio Gucci''' ([[26. září]] [[1948]], [[Florencie]] – [[27. březen|27. března]] [[1995]], [[Milán]]) byl italský podnikatel, vnuk zakladatele módního domu [[Gucci]].
Ve věku 46 let byl zavražděn [[nájemná vražda|nájemným vrahem]]; vraždu si objednala jeho bývalá manželka Patrizia Reggiani.
== Život ==
Maurizio byl synem herce [[Rodolfo Gucci|Rodolfa Gucciho]] a vnukem zakladatele módní značky [[Gucci]], [[Guccio Gucci|Guccia Gucciho]]. V roce 1972 se oženil s Patrizií Reggiani, měli spolu dvě dcery, Allegru a Alessandru.
Téhož roku se přestěhoval do New Yorku, aby v rodinné firmě pracoval se svým strýcem Aldem Gucci. V roce 1982 se odstěhoval zpět do Milána. O tři roky později se jeho manželství rozpadlo, dalších 10 let se táhl komplikovaný rozvod.<ref name="Forbes">{{Citace elektronického periodika | příjmení = Persio | jméno = Sofia Lotto | titul = Pro tebe si peklo teprve přijde. Příběh vraždy Maurizia Gucciho | periodikum = Forbes | datum vydání = 2020-09-5 | url = https://forbes.cz/pro-tebe-si-peklo-teprve-prijde-pribeh-vrazdy-maurizia-gucciho/ }}</ref>
V roce 1983 zemřel Mauriziův otec a ten tak zdědil jeho 50% podíl ve firmě. Zapojil se do soudních bitev ve snaze odstranit z představenstva členy své rodiny; jejich podíly nakonec koupila bahrajnská investiční společnost Investcorp za údajných 135 milionů dolarů. Téže společnosti prodal do roku 1993 Maurizio i svůj zbývající podíl, a to za cenu mezi 150 až 200 miliony dolarů. Tím skončilo vlastnictví firmy Gucci rodinou zakladatele.<ref name="Forbes" />
Manželé byli oficiálně rozvedeni v roce 1994, Reggiani si jako součást rozvodového vyrovnání vymínila vyplácení přibližně milionu dolarů ročně.<ref name="Forbes" /> Od roku 1990 však Gucci žil s designérkou a bývalou modelkou Paolou Franchi. Obavy Reggiani z jejich svatby, která by snížila její rentu, mohly být jedním z motivů, proč se rozhodla svého exmanžela nechat zabít.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Haworth | jméno = Abigail | titul = The Gucci wife and the hitman: fashion's darkest tale | periodikum = The Guardian | datum vydání = 2016-7-24 | url = https://www.theguardian.com/fashion/2016/jul/24/the-gucci-wife-and-the-hitman-fashions-darkest-tale | jazyk =en}}</ref>
=== Vražda ===
Když 27. března 1995 ráno Maurizio vcházel do budovy na Via Palestro v [[Milán]]ě, kde pracoval, byl zastřelen neznámým mužem. Vyšetřování dva roky nevedlo k nalezení vraha. Nový impuls dostalo poté, co náhodný host milánského hotelu v lednu 1997 zaslechl, jak se noční vrátný Ivan Savioni chlubí tím, že Gucciho vraha najal. Policie poté zjistila, že se Savionim jednala Giuseppina „Pina“ Auriemma, důvěrnice Gucciho exmanželky Patrizie. Savioni pak vyjednal cenu za Gucciho život s Oraziem Cicalou, který souhlasil s nalezením a objednáním vraha. Tím se stal Benedetto Ceraulo. Vyšetření prokázalo, že Cicala řídil auto, ze kterého Ceraulo Gucciho smrtelně zasáhl. Téhož dne si Reggiani do deníku poznamenala: ''„Paradeisos“'', což je řecké slovo pro ráj.<ref name="Forbes" />
Reggiani se k objednání vraždy nikdy nepřiznala. Ceraulo (ač se také nepřiznal) dostal doživotní trest, Reggiani a Cicala 29 let, Pina Auriemma a Savioni 25 a 26 let. V roce 2000 se Reggiani pokusila o sebevraždu oběšením, strážci ji však nalezli včas. V říjnu 2011, když si odsloužila polovinu trestu sníženého na 26 let, mohla být propuštěna na podmínku, pokud by začala pracovat. ''„V životě jsem nepracovala, a teď s tím nebudu začínat,“'' komentovala své rozhodnutí této možnosti nevyužít.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Poletti | jméno = Fabio | titul = Ex-Wife Killer Of Slain Gucci Heir Would Rather Stay In Prison Than Have To Work | periodikum = La Stampa | datum vydání = 2011-10-19 | url = https://www.lastampa.it/esteri/la-stampa-in-english/2011/10/19/news/ex-wife-killer-of-slain-gucci-heir-would-rather-stay-in-prison-than-have-to-work-br-1.36925781 | jazyk =en}}</ref> Nakonec byla za dobré chování propuštěna po 18 letech, v říjnu 2016.
== Ve filmu ==
Život a smrt Maurizia Gucciho jsou námětem filmu [[Klan Gucci]] (2021) britského režiséra [[Ridley Scott|Ridleye Scotta]]. Maurizia ztvárnil americký herec [[Adam Driver]], jeho bývalou manželku americká zpěvačka a herečka [[Lady Gaga]].
== Reference ==
<references />
{{Autoritní data}}
{{DEFAULTSORT:Gucci, Maurizio}}
[[Kategorie:Italští podnikatelé]]
[[Kategorie:Oběti vražd]]
[[Kategorie:Narození v roce 1948]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1995]]
[[Kategorie:Muži]]
| 23,467,103
|
[{"title": "Maurizio Gucci", "data": {"Narozen\u00ed": "26. z\u00e1\u0159\u00ed 1948 \u00b7 Florencie", "\u00damrt\u00ed": "27. b\u0159ezna 1995 (ve v\u011bku 46 let) \u00b7 Mil\u00e1n", "P\u0159\u00ed\u010dina \u00famrt\u00ed": "st\u0159eln\u00e1 r\u00e1na", "M\u00edsto poh\u0159ben\u00ed": "St. Moritz", "Povol\u00e1n\u00ed": "podnikatel", "Cho\u0165": "Patrizia Reggiani (do 1995)", "Partner(ka)": "Paola Franchi (1990\u20131995)", "Rodi\u010de": "Maurizio D'Ancora a Sandra Ravel"}}]
| false
|
# Grand Prix Maďarska 1999
Grand Prix Maďarska XV. Marlboro Magyar Nagydij
- 15. srpen 1999
- Okruh Hungaroring
- 77 kol x 3,973 km = 305,921 km
- 641. Grand Prix
- 13. vítězství Mika Häkkinena
- 121. vítězství pro McLaren
## Výsledky
| Pozice | Jezdec | Vůz | Čas |
| ------ | --------------------- | -------------- | ----------- |
| 1 | Mika Häkkinen | McLaren MP4/14 | 1:46'23.536 |
| 2 | David Coulthard | McLaren MP4/14 | á 0:09,706 |
| 3 | Eddie Irvine | Ferrari F399 | á 0:27,228 |
| 4 | Heinz-Harald Frentzen | Jordan 199 | á 0:31,815 |
| 5 | Rubens Barrichello | Stewart SF3 | á 0:43,808 |
| 6 | Damon Hill | Jordan 199 | á 0:55,726 |
| 7 | Alexander Wurz | Benetton B199 | á 1:01,012 |
| 8 | Jarno Trulli | Prost AP02 | á 1 kolo |
| 9 | Ralf Schumacher | Williams FW21 | á 1 kolo |
| 10 | Olivier Panis | Prost AP02 | á 1 kolo |
| 11 | Johnny Herbert | Stewart SF3 | á 1 kolo |
| 12 | Mika Salo | Ferrari F399 | á 2 kola |
| 13 | Ricardo Zonta | BAR 001 | á 2 kola |
| 14 | Luca Badoer | Minardi M01 | á 2 kola |
| 15 | Pedro de la Rosa | Arrows FA20 | á 2 kola |
| 16 | Jean Alesi | Sauber C18 | á 3 kola |
| 17 | Marc Gene | Minardi M01 | á 3 kola |
| Kolo | Odstoupili | - | - |
| 61 | Jacques Villeneuve | BAR 001 | Převodovka |
| 52 | Giancarlo Fisichella | Benetton B199 | Tlak paliva |
| 16 | Toranosuke Takagi | Arrows FA20 | Rozvody |
| 20 | Pedro Diniz | Sauber C18 | Cívka |
| 11 | Alessandro Zanardi | Williams FW21 | Diferenciál |
### Nejrychlejší kolo
- David Coulthard McLaren 1'20699
### Vedení v závodě
- 1-77 kolo Mika Häkkinen
### Postavení na startu
| 1. řada | 1 | 2 |
| | Mika Häkkinen McLaren 1'18.156 | Eddie Irvine Ferrari 1'18.263 |
| 2. řada | 3 | 4 |
| | David Coulthard McLaren 1'18.384 | Giancarlo Fisichella Benetton 1'18.515 |
| 3. řada | 5 | 6 |
| | Heinz-Harald Frentzen Jordan 1'18.664 | Damon Hill Jordan 1'18.667 |
| 4. řada | 7 | 8 |
| | Alexander Wurz Benetton 1'18.733 | Rubens Barrichello Stewart 1'19.095 |
| 5. řada | 9 | 10 |
| | Jacques Villeneuve BAR 1'19.127 | Johnny Herbert Stewart 1'19.389 |
| 6. řada | 11 | 12 |
| | Jean Alesi Sauber 1'19.390 | Pedro Diniz Sauber 1'19.782 |
| 7. řada | 13 | 14 |
| | Jarno Trulli Prost 1'19.788 | Olivier Panis Prost 1'19.841 |
| 8. řada | 15 | 16 |
| | Alessandro Zanardi Williams 1'19.924 | Ralf Schumacher Williams 1'19.945 |
| 9. řada | 17 | 18 |
| | Ricardo Zonta BAR 1'20.060 | Mika Salo Ferrari 1'20.369 |
| 10. řada | 19 | 20 |
| | Marc Gene Minardi 1'20.961 | Toranosuke Takagi Arrows 1'21.328 |
| 11. řada | 21 | 22 |
| | Pedro de la Rosa Arrows 1'21.675 | Luca Badoer Minardi 1'21.867 |
| -------- | ------------------------------------- | -------------------------------------- |
- 107 % = 1'23"627
### Zajímavosti
- 500 GP pro vůz se startovním číslem 18
- 20 vítězství pneumatik Bridgestone
| Pole position | Vítězství | Nejrychlejší kolo |
| Finsko | Finsko | Spojené království |
| Mika Häkkinen | Mika Häkkinen | David Coulthard |
| McLaren MP4/14 | McLaren MP4/14 | McLaren MP4/14 |
| 1'18.156 | 1:46'23.536 | 1'20.699 |
| 183.003 km/h | 172.524 km/h | 177.236 km/h |
| -------------- | -------------- | ------------------ |
### Stav MS
- Zelená - vzestup
- Červená - pokles
| * | Jezdec | Body |
| -- | --------------------- | ---- |
| 1 | Eddie Irvine | 56 |
| 2 | Mika Häkkinen | 54 |
| 3 | Heinz-Harald Frentzen | 33 |
| 4 | David Coulthard | 36 |
| 5 | Michael Schumacher | 32 |
| 6 | Ralf Schumacher | 22 |
| 7 | Giancarlo Fisichella | 13 |
| 8 | Rubens Barrichello | 12 |
| 9 | Mika Salo | 6 |
| 10 | Damon Hill | 6 |
| 11 | Alexander Wurz | 3 |
| 12 | Pedro Diniz | 3 |
| 13 | Johnny Herbert | 2 |
| 14 | Olivier Panis | 2 |
| 15 | Pedro de la Rosa | 1 |
| 16 | Jean Alesi | 1 |
| 17 | Jarno Trulli | 1 |
| * | Vozy | Body |
| - | -------- | ---- |
| 1 | Ferrari | 94 |
| 2 | McLaren | 90 |
| 3 | Jordan | 42 |
| 4 | Williams | 22 |
| 5 | Benetton | 16 |
| 6 | Stewart | 14 |
| 7 | Sauber | 4 |
| 8 | Prost | 3 |
| 9 | Arrows | 1 |
| * | Jezdec | Body |
| - | -------------- | ---- |
| 1 | Velká Británie | 100 |
| 2 | Německo | 90 |
| 3 | Finsko | 60 |
| 4 | Brazílie | 15 |
| 5 | Itálie | 14 |
| 6 | Rakousko | 3 |
| 7 | Francie | 3 |
| 8 | Španělsko | 1 |
|
cswiki/145509
|
cswiki
| 145,509
|
Grand Prix Maďarska 1999
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Grand_Prix_Ma%C4%8Farska_1999
|
2022-08-31T07:42:52Z
|
cs
|
Q665449
| 127,472
|
{{Infobox - závod F1
| stát = Maďarsko
| stát ve 2. pádě = Maďarska
| rok = 1999
| datum konání = 15. srpen
| pořadí v sezóně = 11
| obrázek = Hungaroring 1999.jpg
| oficiální název = XV. Marlboro Magyar Nagydij
| místo = [[Hungaroring]]
| délka trati = 3,973
| délka trati mi =
| počet kol = 77
| délka závodu = 305,921
| délka závodu mi =
| plánováno kol =
| plánovaná délka =
| plánovaná délka mi =
| počasí =
| pole = [[Mika Häkkinen]]
| pole tým =
| pole čas = 1'18.156
| pole stát = FIN
| nejrychlejší kolo = [[David Coulthard]]
| nejrychlejší kolo tým =
| nejrychlejší kolo stát = GBR
| nejrychlejší kolo čas = 1'20.699
| pořadí nejrychlejšího kola =
| vítěz = [[Mika Häkkinen]]
| vítěz tým =
| vítěz stát = FIN
| druhý = [[David Coulthard]]
| druhý tým =
| druhý stát = GBR
| třetí = [[Eddie Irvine]]
| třetí tým =
| třetí stát = GBR
}}
[[Grand Prix Maďarska]] '''XV. Marlboro Magyar Nagydij'''
* [[15. srpen]] [[1999]]
* Okruh [[Hungaroring]]
* 77 kol x 3,973 km = 305,921 km
* 641. Grand Prix
* 13. vítězství Mika Häkkinena
* 121. vítězství pro McLaren
== Výsledky ==
{| border="3" cellpadding="3" cellspacing="0" style="margin: 0 1em 0 0; background: #f9f9f9; border: 3px #cba solid; border-collapse: collapse; font-size: 95%;"
! Pozice
! Jezdec
! Vůz
! Čas
|-
! 1
| {{Flagicon|Finsko}} ''' [[Mika Häkkinen]] '''
| ''' [[McLaren MP4/14]] '''
| 1:46'23.536
|-
! 2
| {{Flagicon|Velká Británie}} ''' [[David Coulthard]] '''
| ''' [[McLaren MP4/14]] '''
| á 0:09,706
|-
! 3
| {{Flagicon|Velká Británie}} ''' [[Eddie Irvine]] '''
| ''' [[Ferrari F399]] '''
| á 0:27,228
|-
! 4
| {{Flagicon|Německo}}''' [[Heinz-Harald Frentzen]] '''
| ''' [[Jordan 199]] '''
| á 0:31,815
|-
! 5
| {{Flagicon|Brazílie}} ''' [[Rubens Barrichello]] '''
| ''' [[Stewart SF3]] '''
| á 0:43,808
|-
! 6
| {{Flagicon|Velká Británie}} ''' [[Damon Hill]] '''
| ''' [[Jordan 199]] '''
| á 0:55,726
|-
! 7
| {{Flagicon|Rakousko}} [[Alexander Wurz]]
| [[Benetton B199]]
| á 1:01,012
|-
! 8
| {{Flagicon|Itálie}}[[Jarno Trulli]]
| [[Prost AP02]]
| á 1 kolo
|-
! 9
| {{Flagicon|Německo}} [[Ralf Schumacher]]
| [[Williams FW21]]
| á 1 kolo
|-
! 10
| {{Flagicon|Francie}} [[Olivier Panis]]
| [[Prost AP02]]
| á 1 kolo
|-
! 11
| {{Flagicon|Velká Británie}} [[Johnny Herbert]]
| [[Stewart SF3]]
| á 1 kolo
|-
! 12
| {{Flagicon|Finsko}} [[Mika Salo]]
| [[Ferrari F399]]
| á 2 kola
|-
! 13
| {{Flagicon|Brazílie}} [[Ricardo Zonta]]
| [[BAR 001]]
| á 2 kola
|-
! 14
| {{Flagicon|Itálie}} [[Luca Badoer]]
| [[Minardi M01]]
| á 2 kola
|-
! 15
| {{Flagicon|Španělsko}} [[Pedro de la Rosa]]
| [[Arrows FA20]]
| á 2 kola
|-
! 16
| {{Flagicon|Francie}} [[Jean Alesi]]
| [[Sauber C18]]
| á 3 kola
|-
! 17
| {{Flagicon|Španělsko}} [[Marc Gene]]
| [[Minardi M01]]
| á 3 kola
|-
! '''Kolo'''
| '''Odstoupili'''
| -
| -
|-
! 61
| {{Flagicon|Kanada}} [[Jacques Villeneuve]]
| [[BAR 001]]
| Převodovka
|-
! 52
| {{Flagicon|Itálie}} [[Giancarlo Fisichella]]
| [[Benetton B199]]
| Tlak paliva
|-
! 16
| {{Flagicon|Japonsko}} [[Toranosuke Takagi]]
| [[Arrows FA20]]
| Rozvody
|-
! 20
| {{Flagicon|Brazílie}} [[Pedro Diniz]]
| [[Sauber C18]]
| Cívka
|-
! 11
| {{Flagicon|Itálie}} [[Alessandro Zanardi]]
| [[Williams FW21]]
| Diferenciál
|-
|}
=== Nejrychlejší kolo ===
* David Coulthard McLaren 1'20''699
=== Vedení v závodě ===
* 1-77 kolo [[Mika Häkkinen]]
=== Postavení na startu ===
{| border="3" cellpadding="3" cellspacing="0" style="margin: 0 1em 0 0; background: #f9f9f9; border: 3px #cba solid; border-collapse: collapse; font-size: 95%;"
!bgcolor="#ECCF64"| 1. řada
!bgcolor="#ECCF64"| 1
!bgcolor="#ECCF64"| 2
|-
!
! {{Flagicon|Finsko}} [[Mika Häkkinen]]<br />McLaren<br /> 1'18.156
! {{Flagicon|Velká Británie}} [[Eddie Irvine]]<br />Ferrari<br /> 1'18.263
|-
!bgcolor="#ECCF64"| 2. řada
!bgcolor="#ECCF64"| 3
!bgcolor="#ECCF64"| 4
|-
!
! {{Flagicon|Velká Británie}} [[David Coulthard]]<br />McLaren<br /> 1'18.384
! {{Flagicon|Itálie}} [[Giancarlo Fisichella]]<br />Benetton<br /> 1'18.515
|-
!bgcolor="#ECCF64"| 3. řada
!bgcolor="#ECCF64"| 5
!bgcolor="#ECCF64"| 6
|-
!
! {{Flagicon|Německo}} [[Heinz-Harald Frentzen]]<br />Jordan<br /> 1'18.664
! {{Flagicon|Velká Británie}} [[Damon Hill]]<br />Jordan<br /> 1'18.667
|-
!bgcolor="#ECCF64"| 4. řada
!bgcolor="#ECCF64"| 7
!bgcolor="#ECCF64"| 8
|-
!
! {{Flagicon|Rakousko}} [[Alexander Wurz]]<br />Benetton<br /> 1'18.733
! {{Flagicon|Brazílie}} [[Rubens Barrichello]]<br />Stewart<br /> 1'19.095
|-
!bgcolor="#ECCF64"| 5. řada
!bgcolor="#ECCF64"| 9
!bgcolor="#ECCF64"| 10
|-
!
! {{Flagicon|Kanada}} [[Jacques Villeneuve]]<br />BAR<br /> 1'19.127
! {{Flagicon|Velká Británie}} [[Johnny Herbert]]<br />Stewart<br /> 1'19.389
|-
!bgcolor="#ECCF64"| 6. řada
!bgcolor="#ECCF64"| 11
!bgcolor="#ECCF64"| 12
|-
!
! {{Flagicon|Francie}} [[Jean Alesi]]<br />Sauber<br /> 1'19.390
! {{Flagicon|Španělsko}} [[Pedro Diniz]]<br />Sauber<br /> 1'19.782
|-
!bgcolor="#ECCF64"| 7. řada
!bgcolor="#ECCF64"| 13
!bgcolor="#ECCF64"| 14
|-
!
! {{Flagicon|Itálie}} [[Jarno Trulli]]<br />Prost<br /> 1'19.788
! {{Flagicon|Francie}} [[Olivier Panis]]<br />Prost<br /> 1'19.841
|-
!bgcolor="#ECCF64"| 8. řada
!bgcolor="#ECCF64"| 15
!bgcolor="#ECCF64"| 16
|-
!
! {{Flagicon|Itálie}} [[Alessandro Zanardi]]<br />Williams<br /> 1'19.924
! {{Flagicon|Německo}} [[Ralf Schumacher]]<br />Williams<br /> 1'19.945
|-
!bgcolor="#ECCF64"| 9. řada
!bgcolor="#ECCF64"| 17
!bgcolor="#ECCF64"| 18
|-
!
! {{Flagicon|Brazílie}} [[Ricardo Zonta]]<br />BAR<br /> 1'20.060
! {{Flagicon|Finsko}} [[Mika Salo]]<br />Ferrari<br /> 1'20.369
|-
!bgcolor="#ECCF64"| 10. řada
!bgcolor="#ECCF64"| 19
!bgcolor="#ECCF64"| 20
|-
!
! {{Flagicon|Španělsko}} [[Marc Gene]]<br />Minardi<br /> 1'20.961
! {{Flagicon|Japonsko}} [[Toranosuke Takagi]]<br />Arrows<br /> 1'21.328
|-
!bgcolor="#ECCF64"| 11. řada
!bgcolor="#ECCF64"| 21
!bgcolor="#ECCF64"| 22
|-
!
! {{Flagicon|Španělsko}} [[Pedro de la Rosa]]<br />Arrows<br /> 1'21.675
! {{Flagicon|Itálie}} [[Luca Badoer]]<br />Minardi<br /> 1'21.867
|-
|}
* 107 % = 1'23"627
=== Zajímavosti ===
* 500 GP pro vůz se startovním číslem 18
* 20 vítězství pneumatik Bridgestone
{| border="3" cellpadding="3" cellspacing="0" style="margin: 0 1em 0 0; background: #f9f9f9; border: 3px #cba solid; border-collapse: collapse; font-size: 95%;"
! Pole position
! Vítězství
! Nejrychlejší kolo
|-
! {{Flagicon|Finsko}}
! {{Flagicon|Finsko}}
! {{Flagicon|Velká Británie}}
|-
! [[Mika Häkkinen]]
! [[Mika Häkkinen]]
! [[David Coulthard]]
|-
! [[McLaren MP4/14]]
! [[McLaren MP4/14]]
! [[McLaren MP4/14]]
|-
! 1'18.156
! 1:46'23.536
! 1'20.699
|-
! 183.003 km/h
! 172.524 km/h
! 177.236 km/h
|-
|}
=== Stav MS ===
* Zelená - vzestup
* Červená - pokles
{| border="3" cellpadding="3" cellspacing="0" style="margin: 0 1em 0 0; background: #f9f9f9; border: 3px #cba solid; border-collapse: collapse; font-size: 95%;"
! *
! Jezdec
! Body
|-
! 1
| {{Flagicon|Velká Británie}} [[Eddie Irvine]]
| 56
|-
! 2
| {{Flagicon|Finsko}} [[Mika Häkkinen]]
| 54
|-
! 3
| {{Flagicon|Německo}} [[Heinz-Harald Frentzen]]
| 33
|- bgcolor="#CDFBAE"
! 4
| {{Flagicon|Velká Británie}} [[David Coulthard]]
| 36
|- bgcolor="#FBE0E1"
! 5
| {{Flagicon|Německo}} [[Michael Schumacher]]
| 32
|-
! 6
| {{Flagicon|Německo}} [[Ralf Schumacher]]
| 22
|-
! 7
| {{Flagicon|Itálie}} [[Giancarlo Fisichella]]
| 13
|-
! 8
| {{Flagicon|Brazílie}} [[Rubens Barrichello]]
| 12
|-
! 9
| {{Flagicon|Finsko}} [[Mika Salo]]
| 6
|-
! 10
| {{Flagicon|Velká Británie}} [[Damon Hill]]
| 6
|-
! 11
| {{Flagicon|Rakousko}} [[Alexander Wurz]]
| 3
|-
! 12
| {{Flagicon|Brazílie}} [[Pedro Diniz]]
| 3
|-
! 13
| {{Flagicon|Velká Británie}} [[Johnny Herbert]]
| 2
|-
! 14
| {{Flagicon|Francie}} [[Olivier Panis]]
| 2
|-
! 15
| {{Flagicon|Španělsko}} [[Pedro de la Rosa]]
| 1
|-
! 16
| {{Flagicon|Francie}} [[Jean Alesi]]
| 1
|-
! 17
| {{Flagicon|Itálie}} [[Jarno Trulli]]
| 1
|-
|}
{| border="3" cellpadding="3" cellspacing="0" style="margin: 0 1em 0 0; background: #f9f9f9; border: 3px #cba solid; border-collapse: collapse; font-size: 95%;"
! *
! Vozy
! Body
|-
! 1
| [[Ferrari]]
| 94
|-
! 2
| [[McLaren]]
| 90
|-
! 3
| [[Jordan Grand Prix|Jordan]]
| 42
|-
! 4
| [[WilliamsF1|Williams]]
| 22
|-
! 5
| [[Benetton F1|Benetton]]
| 16
|-
! 6
| [[Stewart Grand Prix|Stewart]]
| 14
|-
! 7
| [[Sauber]]
| 4
|-
! 8
| [[Prost Grand Prix|Prost]]
| 3
|-
! 9
| [[Arrows]]
| 1
|-
|}
{| border="3" cellpadding="3" cellspacing="0" style="margin: 0 1em 0 0; background: #f9f9f9; border: 3px #cba solid; border-collapse: collapse; font-size: 95%;"
! *
! Jezdec
! Body
|-
! 1
| {{Flagicon|Velká Británie}} [[Spojené království|Velká Británie]]
| 100
|-
! 2
| {{Vlajka a název|Německo}}
| 90
|-
! 3
| {{Vlajka a název|Finsko}}
| 60
|- bgcolor="#CDFBAE"
! 4
| {{Vlajka a název|Brazílie}}
| 15
|- bgcolor="#FBE0E1"
! 5
| {{Vlajka a název|Itálie}}
| 14
|-
! 6
| {{Vlajka a název|Rakousko}}
| 3
|-
! 7
| {{Vlajka a název|Francie}}
| 3
|-
! 8
| {{Vlajka a název|Španělsko}}
| 1
|-
|}
{{Grand Prix Maďarska}}
{{Formule 1 1999}}
{{F1 1999}}
[[Kategorie:Grand Prix Maďarska]]
[[Kategorie:Formule 1 v roce 1999]]
| 21,635,541
|
[{"title": "Detaily z\u00e1vodu", "data": {"Datum": "15. srpen 1999", "Ofici\u00e1ln\u00ed n\u00e1zev": "XV. Marlboro Magyar Nagydij", "M\u00edsto": "Hungaroring", "D\u00e9lka trati": "3,973 km", "D\u00e9lka z\u00e1vodu": "77 kol, 305,921 km"}}, {"title": "Pole position", "data": {"Pilot": "Mika H\u00e4kkinen", "\u010cas": "1'18.156"}}, {"title": "Nejrychlej\u0161\u00ed kolo", "data": {"Pilot": "David Coulthard", "\u010cas": "1'20.699"}}, {"title": "Stupn\u011b v\u00edt\u011bz\u016f", "data": {"Prvn\u00ed": "Mika H\u00e4kkinen", "Druh\u00fd": "David Coulthard", "T\u0159et\u00ed": "Eddie Irvine"}}]
| false
|
# Třída Phénix (1939)
Třída Phénix byla plánovaná třída ponorek francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo objednáno třináct jednotek této třídy, ale vzhledem k porážce Francie v červnu 1940 nebyla rozestavěna ani jedna.
## Pozadí vzniku
Celkem byla schválena stavba třinácti jednotek této třídy, která byla vylepšenou verzí třídy Aurore. Stavba první byla schválena v rámci programu pro rok 1939 a dalších dvanáct v programu pro rok 1940. Stavba všech byla zrušena před založením kýlu. Ponorky měly nést jména Phénix, Brumaire, Floréal, Frimaire, Fructidor, Germinal, Messidor, Nivôse, Pluviôse, Prairal, Thermidor, Vendémiaire a Ventôse.
## Konstrukce
Výzbroj mělo tvořit deset 550mm torpédometů, jeden 40mm kanón a jeden 20mm kanón. Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer o výkonu 4200 bhp a dva elektromotory o výkonu 1400 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 18 uzlů na hladině a devět uzlů pod hladinou.
|
cswiki/1715604
|
cswiki
| 1,715,604
|
Třída Phénix (1939)
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99%C3%ADda_Ph%C3%A9nix_(1939)
|
2023-05-18T11:37:29Z
|
cs
|
Q110270720
| 23,038
|
{{Infobox - třída plavidel
| název = Třída ''Phénix''
| obrázek =
| velikost obrázku = 300px
| popisek =
| uživatel = [[Francouzské námořnictvo]]
| typ = [[ponorka]]
| lodě = 13 (plánováno)
| zahájení stavby =
| spuštění na vodu =
| uvedení do služby =
| osud = stavba zrušena
| předchozí třída = [[Třída Émeraude (1937)|třída ''Émeraude'']]
| následující třída = [[Třída Narval|třída ''Narval'']]
| výtlak = 1056 t (na hladině)<br>1252 t (pod hladinou)<ref name="con">{{Citace monografie
| příjmení = Gardiner
| jméno = Robert
| titul = Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946
| vydavatel = Naval Institute Press
| místo = Annapolis
| rok = 1980
| strany = 276
| jazyk = en
}}</ref>
| délka = 74,9 m (mezi svislicemi)
| šířka = 6,4 m
| ponor = 3,9 m
| pohon = 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby<br>4200 bhp + 1400 shp
| rychlost = 18 [[uzel (jednotka)|uzlů]] (na hladině)<br>9 uzlů (pod hladinou)
| dosah =
| posádka = 45
| výzbroj = 1× 40mm kanón<br>1× 20mm kanón<br>10× 550mm torpédomet
| ostatní =
}}
'''Třída Phénix''' byla plánovaná [[Lodní třída|třída]] [[Ponorka|ponorek]] [[Francouzské námořnictvo|francouzského námořnictva]] z období [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Celkem bylo objednáno třináct jednotek této třídy, ale vzhledem k [[Bitva o Francii|porážce Francie]] v červnu 1940 nebyla rozestavěna ani jedna.
== Pozadí vzniku ==
Celkem byla schválena stavba třinácti jednotek této třídy, která byla vylepšenou verzí [[Třída Aurore|třídy ''Aurore'']]. Stavba první byla schválena v rámci programu pro rok 1939 a dalších dvanáct v programu pro rok 1940. Stavba všech byla zrušena před založením kýlu. Ponorky měly nést jména ''Phénix'', ''Brumaire'', ''Floréal'', ''Frimaire'', ''Fructidor'', ''Germinal'', ''Messidor'', ''Nivôse'', ''Pluviôse'', ''Prairal'', ''Thermidor'', ''Vendémiaire'' a ''Ventôse''.<ref name="con" />
== Konstrukce ==
Výzbroj mělo tvořit deset 550mm torpédometů, jeden 40mm kanón a jeden 20mm kanón. Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer o výkonu 4200 bhp a dva elektromotory o výkonu 1400 bhp, pohánějící dva [[lodní šroub]]y. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 18 uzlů na hladině a devět uzlů pod hladinou.<ref name="con" />
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
{{Francouzské třídy válečných lodí z období druhé světové války}}
{{Portály|Loďstvo}}
[[Kategorie:Francouzské ponorky|Phénix]]
[[Kategorie:Nerealizovaná plavidla|Phénix]]
| 22,804,372
|
[{"title": "Obecn\u00e9 informace", "data": {"U\u017eivatel": "Francouzsk\u00e9 n\u00e1mo\u0159nictvo", "Typ": "ponorka", "Lod\u011b": "13 (pl\u00e1nov\u00e1no)", "Osud": "stavba zru\u0161ena", "P\u0159edch\u016fdce": "t\u0159\u00edda \u00c9meraude", "N\u00e1stupce": "t\u0159\u00edda Narval"}}, {"title": "Technick\u00e9 \u00fadaje", "data": {"V\u00fdtlak": "1056 t (na hladin\u011b) \u00b7 1252 t (pod hladinou)", "D\u00e9lka": "74,9 m (mezi svislicemi)", "\u0160\u00ed\u0159ka": "6,4 m", "Ponor": "3,9 m", "Pohon": "2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodn\u00ed \u0161rouby \u00b7 4200 bhp + 1400 shp", "Rychlost": "18 uzl\u016f (na hladin\u011b) \u00b7 9 uzl\u016f (pod hladinou)", "Pos\u00e1dka": "45", "V\u00fdzbroj": "1\u00d7 40mm kan\u00f3n \u00b7 1\u00d7 20mm kan\u00f3n \u00b7 10\u00d7 550mm torp\u00e9domet"}}]
| false
|
# Cobbova–Douglasova produkční funkce
Cobbova–Douglasova produkční funkce je dvoufaktorová produkční funkce vyjadřující vztah mezi objemem vstupů (výrobních faktorů) a velikostí výstupu (produktu). Tato funkce byla navržena a ekonometricky otestována (pomocí metody nejmenších čtverců) americkým ekonomem Paulem Douglasem a matematikem Charlesem Cobbem v roce 1928.
V současné době ji Česká národní banka používá jako jednu z metod při odhadování výše potenciálního produktu. Výhodou této metody výpočtu je možnost analyzovat příspěvek jednotlivých faktorů (produktivity, práce a kapitálu) k růstu potenciálního produktu. Produkční funkce je v ČNB počítána ve třech variantách lišících se použitými vstupními daty.
## Produkční funkce
Produkční funkce má tvar:
Q = ALαKβ,
přičemž:
- Q = objem celkové produkce (peněžní hodnota všech statků vytvořená za dané období)
- L = faktor práce
- K = faktor kapitálu
- A = souhrnná produktivita faktorů
- α a β jsou elasticity výstupu práce a kapitálu, tyto parametry určené dostupnými technologiemi. Tyto koeficienty leží v intervalu (0;1) a jsou většinou odhadovány na základě statistických dat z minulosti.
Podle této funkce je objem reálného důchodu roven úrovni technologie A násobené geometrickým váženým průměrem indexů kapitálu (K) a práce (L).
|
cswiki/689356
|
cswiki
| 689,356
|
Cobbova–Douglasova produkční funkce
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Cobbova%E2%80%93Douglasova_produk%C4%8Dn%C3%AD_funkce
|
2025-03-01T14:37:01Z
|
cs
|
Q847163
| 13,472
|
[[Soubor:Cobb-Douglas.jpg|rám|vpravo|Dvoufaktorová Cobbova–Douglasova produkční funkce]]
'''Cobbova–Douglasova produkční funkce''' je dvoufaktorová [[produkční funkce]] vyjadřující vztah mezi objemem vstupů ([[Výrobní faktor|výrobních faktorů]]) a velikostí výstupu ([[Hrubý domácí produkt|produktu]]). Tato funkce byla navržena a [[Ekonometrie|ekonometricky]] otestována (pomocí [[Metoda nejmenších čtverců|metody nejmenších čtverců]]) americkým ekonomem [[Paul Douglas|Paulem Douglasem]] a matematikem [[Charles Cobb|Charlesem Cobbem]] v roce [[1928]].
V současné době ji [[Česká národní banka]] používá jako jednu z [[Metoda|metod]] při odhadování výše [[Potenciální produkt|potenciálního produktu]]. Výhodou této metody výpočtu je možnost analyzovat příspěvek jednotlivých [[Výrobní faktor|faktorů]] (produktivity, práce a kapitálu) k růstu [[Potenciální produkt|potenciálního produktu]]. [[Produkční funkce]] je v [[Česká národní banka|ČNB]] počítána ve třech variantách lišících se použitými vstupními daty.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Nejistoty ohledně výpočtu potenciálního produktu
| url = http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_inflaci/2010/2010_I/boxy_a_prilohy/zoi_I_2010_box_II.html
| datum vydání =
| datum přístupu = 2012-11-11
| vydavatel = [[Česká národní banka]]
| url archivu = https://web.archive.org/web/20120911065140/http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_inflaci/2010/2010_I/boxy_a_prilohy/zoi_I_2010_box_II.html
| datum archivace = 2012-09-11
| nedostupné = ano
}}</ref>
== Produkční funkce ==
Produkční funkce má tvar:
:''Q'' = ''AL''<sup>α</sup>''K''<sup>β</sup>,
přičemž:
* ''Q'' = objem celkové produkce (peněžní hodnota všech [[Statek|statků]] vytvořená za dané období)
* ''L'' = faktor [[práce (ekonomie)|práce]]
* ''K'' = faktor [[kapitál]]u
* ''A'' = [[souhrnná produktivita faktorů]]
* α a β jsou [[Elasticita výstupu|elasticity výstupu]] práce a kapitálu, tyto parametry určené dostupnými [[technologie]]mi. Tyto koeficienty leží v intervalu (0;1) a jsou většinou odhadovány na základě statistických dat z minulosti.
Podle této funkce je objem reálného důchodu roven úrovni technologie A násobené [[geometrický průměr|geometrickým váženým průměrem]] indexů [[kapitál]]u (K) a [[Práce (ekonomie)|práce]] (L).
== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Mikroekonomie]]
| 24,711,227
|
[]
| false
|
# Dany Boon
Dany Boon (* 26. června 1966, Armentières, Nord-Pas-de-Calais, Francie), vlastním jménem Daniel Hamidou, je francouzský herec, komik, scenárista a režisér.
## Životopis
### Osobní život
Pochází z chudé rodiny ze severu Francie. Jeho otec je alžírského původu, který býval boxerem a stal se z něj automechanik. Jeho matka byla ženou v domácnosti a původem ze severu Francie. Jako svůj pseudonym použil jméno hrdiny televizního seriálu, amerického lovce Daniela Boona. Tento seriál se vysílal v televizi ve středu odpoledne v polovině sedmdesátých let. Dany má dva bratry, Alexise a Philippa.
V roce 1989 přichází do Paříže, kde dělá pouličního mima, aby si vydělal na živobytí a posléze spolupracuje s divadelní skupinou Trévise.
Oženil se, rozvedl se a poté v roce 1998 se oženil s herečkou Judith Godrèche, se kterou zůstal do roku 2002. Dne 26. prosince 2003 se oženil s Yaël Harris, se kterou se setkal v prosinci 2002 a později s ní měl tři děti. Yaël se objevila v malé roličce ve filmu Vítejte u Ch'tisů a pracovala také na vzniku filmu. Dany Boon po sňatku s Yaël Harris konvertoval k judaismu. V roce 2018 se s Yaël Harris rozvedl.
Je otcem pěti dětí:
- Mehdi, narozen 25. srpna 1997; z prvního manželství,
- Noé, narozen 4. září 1999; jeho matka je jeho druhá žena - herečka Judith Godrèche,
- Eytan, narozen 23. června 2005,
- Élia, narozen 20. prosince 2006,
- Sarah, narozená 27. února 2010.
Na začátku filmu Galimatyáš (2009) Noé hraje roli Bazila jako dítěte. Roli dospělého Bazila hraje poté jeho otec, Dany Boon.
Od roku 2018 je jeho přítelkyní komička Laurence Arné.
## Filmografie
### Herec
- 1994: Le Grand Blanc du Lambaréné
- 1995: Ano
- 1996: Parole d’homme
- 1997: Le Déménagement
- 1998: Bimboland
- 2004: Pédale dure
- 2004: Šťastné a veselé
- 2005: Dablér
- 2005: Skrblík
- 2006: Můj nejlepší přítel
- 2008: Vítejte u Ch'tisů
- 2009: Domácnost naruby
- 2009: Společenská pravidla
- 2009: Galimatyáš
- 2010: Vítejte na jihu
- 2011: Nic k proclení
- 2012: Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva
- 2012: Skvělý plán
- 2013: Sopka
- 2014: Superhypochondr
- 2015: Lolo
- 2016: Ils sont partout
- 2016: Radin !
- 2017: Elitní policajtka
- 2018: La Ch'tite famille
- 2019: Le Dindon
- 2019: Vražda na jachtě
- 2020: Krycí jméno Lev
- 2021: Zásek
- 2022: Une belle course
### Herec (krátký film)
- 1992: Sans queue ni tête
- 1994: La Flache
- 1994: La Porte
- 1997: Amour,travail et santé…
- 2014: Palais de justesse
- 2015: Réunions 2, video Cypriena Iova
### Producent
- 2014: Palais de justesse (krátký film, režie Stéphane De Groodt)
### Režisér a scenárista
- 2006: Skrblík
- 2008: Vítejte u Ch'tisů
- 2011: Nic k proclení
- 2014: Superhypochondr
- 2017: Elitní policajtka
- 2018: La Ch'tite famille
- 2021: Zásek
## Divadlo
### Divadelní režie
- 2008: Jérôme Commandeur se fait Discret
- 2009-2010: Jérôme Commandeur se fait Discret - Saison 2
### Divadelní herec
- 1992: La La love you
- 1997: Les Voilà
- 2003-2004: La Vie de chantier
- 2007-2008: Le Dîner de cons
## One-man show
- 1985: Kot
- 1992: Vous sentez ce rythme infernal
- 1992: Je vais bien, tout va bien
- 1993: Chaud mais pas fatigué
- 1993-1994: Dany Boon Fou ?
- 1995-1996: Dany Boon au Palais des glaces "Je vais bien, tout va bien !"
- 1996: Tout entier
- 1996: Y'a culture et culture
- 1998: Dany Boon au Bataclan (Nouveau spétak)
- 2000: A French comedian lost in L.A.
- 2001-2002: En parfait état
- 2003-2004: À s’baraque et en ch’ti
- 2005-2006: Waïka
- 2009-2012: Trop Stylé
## Televize
### Televizní filmy
- 1993: L'Avis des bêtes. Une certaine idée de la France
- 1995: Navarro
- 1995-1996: Les Zacros de la télé
- 2003: Nice People
- 2003: L'incroyable Dieudonné
- 2008: Les chéris d'Anne
- 2013: Y'a pas d'âge
### Reklamy
- 1996 : reklama na bonbony Kiss Cool
- 2007 : letní reklama pro McDonald's
|
cswiki/993832
|
cswiki
| 993,832
|
Dany Boon
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dany_Boon
|
2023-10-04T20:04:04Z
|
cs
|
Q468190
| 48,514
|
{{Infobox - herec
| jméno = Dany Boon
| obrázek = Dany Boon Olympia 20111210.jpg
| popisek = Dany Boon v roce 2011
| rodné jméno = Daniel Hamidou
| místo narození = [[Armentières]], {{Vlajka a název|Francie}}
| aktivní roky = [[1989 ve filmu|1989]]–
| děti = 5
| partner = [[Laurence Arné]] <small>(od r. 2018)</small>
| český dabing = [[Petr Rychlý]]
}}
'''Dany Boon''' (* [[26. červen|26. června]] [[1966]], [[Armentières]], [[Nord-Pas-de-Calais]], [[Francie]]), vlastním jménem '''Daniel Hamidou''', je [[Francie|francouzský]] herec, komik, scenárista a režisér.
== Životopis ==
=== Osobní život ===
Pochází z chudé rodiny ze severu Francie. Jeho otec je alžírského původu, který býval boxerem a stal se z něj automechanik. Jeho matka byla ženou v domácnosti a původem ze severu Francie. Jako svůj pseudonym použil jméno hrdiny televizního seriálu, amerického lovce Daniela Boona. Tento seriál se vysílal v televizi ve středu odpoledne v polovině sedmdesátých let. Dany má dva bratry, Alexise a Philippa.
V roce [[1989]] přichází do Paříže, kde dělá pouličního mima, aby si vydělal na živobytí a posléze spolupracuje s divadelní skupinou Trévise.
Oženil se, rozvedl se a poté v roce [[1998]] se oženil s herečkou [[Judith Godrèche]], se kterou zůstal do roku [[2002]]. Dne 26. prosince [[2003]] se oženil s Yaël Harris, se kterou se setkal v prosinci 2002 a později s ní měl tři děti. Yaël se objevila v malé roličce ve filmu ''[[Vítejte u Ch'tisů]]'' a pracovala také na vzniku filmu. Dany Boon po sňatku s Yaël Harris konvertoval k [[Judaismus|judaismu]]. V roce 2018 se s Yaël Harris rozvedl.
Je otcem pěti dětí:
* Mehdi, narozen 25. srpna 1997; z prvního manželství,
* Noé, narozen 4. září 1999; jeho matka je jeho druhá žena - herečka [[Judith Godrèche]],
* Eytan, narozen 23. června 2005,
* Élia, narozen 20. prosince 2006,
* Sarah, narozená 27. února 2010.
Na začátku filmu ''[[Galimatyáš]]'' (2009) Noé hraje roli Bazila jako dítěte. Roli dospělého Bazila hraje poté jeho otec, Dany Boon.
Od roku 2018 je jeho přítelkyní komička [[Laurence Arné]].
== Filmografie ==
=== Herec ===
* 1994: ''[[Le Grand Blanc du Lambaréné]]''
* 1995: ''[[Ano (film)|Ano]]''
* 1996: ''[[Parole d’homme]]''
* 1997: ''[[Le Déménagement]]''
* 1998: ''[[Bimboland]]''
* 2004: ''[[Pédale dure]]''
* 2004: ''[[Šťastné a veselé (film, 2005)|Šťastné a veselé]]''
* 2005: ''[[Dablér (film)|Dablér]]''
* 2005: ''[[Skrblík]]''
* 2006: ''[[Můj nejlepší přítel (film, 2006)|Můj nejlepší přítel]]''
* 2008: ''[[Vítejte u Ch'tisů]]''
* 2009: ''[[Domácnost naruby]]''
* 2009: ''[[Společenská pravidla]]''
* 2009: ''[[Galimatyáš]]''
* 2010: ''[[Vítejte na jihu]]''
* 2011: ''[[Nic k proclení]]''
* 2012: ''[[Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva]]''
* 2012: ''[[Skvělý plán]]''
* 2013: ''[[Sopka (film)|Sopka]]''
* 2014: ''[[Superhypochondr]]''
* 2015: ''[[Lolo (film)|Lolo]]''
* 2016: ''[[Ils sont partout]]''
* 2016: ''[[Radin !]]''
* 2017: ''[[Elitní policajtka]]''
* 2018: ''[[La Ch'tite famille]]''
* 2019: ''[[Le Dindon]]''
* 2019: ''[[Vražda na jachtě]]''
* 2020: ''[[Krycí jméno Lev]]''
* 2021: ''[[Zásek (film)|Zásek]]''
* 2022: ''[[Une belle course]]''
=== Herec (krátký film) ===
* 1992: ''[[Sans queue ni tête]]''
* 1994: ''[[La Flache]]''
* 1994: ''[[La Porte]]''
* 1997: ''[[Amour,travail et santé…]]''
* 2014: ''[[Palais de justesse]]''
* 2015: ''Réunions 2'', video [[Cyprien Iov|Cypriena Iova]]
=== Producent ===
* 2014: ''[[Palais de justesse]]'' (krátký film, režie [[Stéphane De Groodt]])
=== Režisér a scenárista ===
* 2006: ''[[Skrblík]]''
* 2008: ''[[Vítejte u Ch'tisů]] ''
* 2011: ''[[Nic k proclení]]''
* 2014: ''[[Superhypochondr]]''
* 2017: ''[[Elitní policajtka]]''
* 2018: ''[[La Ch'tite famille]]''
* 2021: ''[[Zásek (film)|Zásek]]''
== Divadlo ==
=== Divadelní režie ===
* 2008: ''[[Jérôme Commandeur se fait Discret]]''
* 2009-2010: ''[[Jérôme Commandeur se fait Discret - Saison 2]]''
=== Divadelní herec ===
* 1992: ''La La love you''
* 1997: ''Les Voilà''
* 2003-2004: ''La Vie de chantier''
* 2007-2008: ''[[Le Dîner de cons]]''
== One-man show ==
* 1985: ''[[Kot]]''
* 1992: ''[[Vous sentez ce rythme infernal]]''
* 1992: ''[[Je vais bien, tout va bien]]''
* 1993: ''[[Chaud mais pas fatigué]]''
* 1993-1994: ''[[Dany Boon Fou ?]]''
* 1995-1996: ''Dany Boon'' au [[Palais des glaces]] "''Je vais bien, tout va bien !''"
* 1996: ''[[Tout entier]]''
* 1996: ''[[Y'a culture et culture]]''
* 1998: ''Dany Boon'' au [[Bataclan]] (''Nouveau spétak'')
* 2000: ''[[A French comedian lost in L.A.]]''
* 2001-2002: ''[[En parfait état]]''
* 2003-2004: ''[[À s’baraque et en ch’ti]]''
* 2005-2006: ''[[Waïka]]''
* 2009-2012: ''[[Trop Stylé]]''
== Televize ==
=== Televizní filmy ===
* 1993: ''L'Avis des bêtes. Une certaine idée de la France''
* 1995: ''[[Navarro (seriál)|Navarro]]''
* 1995-1996: ''[[Les Zacros de la télé]]''
* 2003: ''[[Nice People]]''
* 2003: ''L'incroyable Dieudonné''
* 2008: ''[[Les chéris d'Anne]]''
* 2013: ''[[Y'a pas d'âge]]''
=== Reklamy ===
* [[1996]] : reklama na bonbony [[Kiss Cool]]
* [[2007]] : letní reklama pro [[McDonald's]]
== Reference ==
{{Překlad|fr|Dany Boon|103071800}}
== Externí odkazy ==
* {{commonscat}}
* {{Čsfd osoba}}
* {{Imdb osoba}}
* {{allocine osoba}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Film}}
{{DEFAULTSORT:Boon, Dany}}
[[Kategorie:Francouzští herci]]
[[Kategorie:Francouzští režiséři]]
[[Kategorie:Francouzští scenáristé]]
[[Kategorie:Francouzští komici]]
[[Kategorie:Narození v roce 1966]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Kabylové]]
[[Kategorie:Narození 26. června]]
| 23,241,585
|
[{"title": "Dany Boon", "data": {"Rodn\u00e9 jm\u00e9no": "Daniel Hamidou", "Narozen\u00ed": "26. \u010dervna 1966 (58 let) \u00b7 Armenti\u00e8res, Francie", "Alma mater": "Simon\u016fv kurz", "Aktivn\u00ed roky": "1989\u2013", "Cho\u0165": "Judith Godr\u00e8che (1998\u20132002) \u00b7 Ya\u00ebl Boon (2003\u20132018) \u00b7 Laurence Arn\u00e9 (od 2018)", "Partner(ka)": "Laurence Arn\u00e9 (od r. 2018)", "D\u011bti": "5", "\u010cesk\u00fd dabing": "Petr Rychl\u00fd"}}]
| false
|
# Židovský hřbitov v Květuši
Židovský hřbitov v Květuši je situován necelý 1 km severozápadně od vsi a je přístupný po polní cestě odbočující doprava od silnice č. 123 na Nosetín.
Zdejší židovský hřbitov byl založen někdy v 18. století. Nejstarší náhrobky jsou datovány do roku 1782. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1929
Areál hřbitova byl po 2. světové válce zdevastován.
|
cswiki/772361
|
cswiki
| 772,361
|
Židovský hřbitov v Květuši
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDidovsk%C3%BD_h%C5%99bitov_v_Kv%C4%9Btu%C5%A1i
|
2023-04-09T19:03:04Z
|
cs
|
Q10288263
| 18,594
|
{{Infobox - hřbitov
| název = Židovský hřbitov v Květuši
| náboženství = [[judaismus]]
| stát = {{Vlajka a název|Česko}}
| stát podcelek1 název = Kraj
| stát podcelek1 = [[Jihočeský kraj|Jihočeský]]
| stát podcelek2 název = Okres
| stát podcelek2 = [[Okres Písek|Písek]]
| obec = [[Květuš]]
| datum posvěcení =
| světitel =
| užívání =
| sloh =
| výstavba = [[18. století]]
| počet hrobů =
}}
'''Židovský hřbitov v Květuši''' je situován necelý 1 km severozápadně od vsi a je přístupný po polní cestě odbočující doprava od silnice č. 123 na [[Nosetín]].
Zdejší [[židovský hřbitov]] byl založen někdy v [[18. století]].<ref name="Fiedler">[http://www.holocaust.cz/cz/resources/jcom/fiedler/milevsko www.holocaust.cz]</ref> Nejstarší náhrobky jsou datovány do roku [[1782]].<ref>[http://zidovskehrbitovy.wz.cz/Ceska_Republika/pisek/kvetus.html zidovskehrbitovy.wz.cz]</ref> Poslední pohřeb se zde konal v roce [[1929]]<ref>[http://chysecko.milevsko.cz/zide.html chysecko.milevsko.cz]</ref>
Areál hřbitova byl po [[Druhá světová válka|2. světové válce]] zdevastován.<ref name="Fiedler"/>
== Související články ==
* [[Seznam židovských památek v Jihočeském kraji]]
* [[Květuš]]
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* [http://chysecko.milevsko.cz/zide.html Židé na Chyšecku]
{{Portály|Hebraistika|Česko}}
[[Kategorie:Židovské hřbitovy v okrese Písek|Květuš]]
| 22,650,110
|
[{"title": "Lokalita", "data": {"St\u00e1t": "\u010cesko", "Kraj": "Jiho\u010desk\u00fd", "Okres": "P\u00edsek", "Obec": "Kv\u011btu\u0161", "Zem\u011bpisn\u00e9 sou\u0159adnice": "49\u00b031\u203237,56\u2033 s. \u0161., 14\u00b026\u203254,24\u2033 v. d."}}, {"title": "Specifikace", "data": {"N\u00e1bo\u017eenstv\u00ed": "judaismus", "V\u00fdstavba": "18. stolet\u00ed"}}, {"title": "Odkazy", "data": {"K\u00f3d pam\u00e1tky": "106396 (Pk\u2022MIS\u2022Sez\u2022Obr\u2022WD)", "Odkazy": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Vazba uhlík–vodík
Vazba uhlík-vodík (C–H) je kovalentní vazba mezi atomy uhlíku a vodíku; vyskytuje se v mnoha organických sloučeninách. Jeden uhlík může sdílet své valenční elektrony až se čtyřmi atomy vodíku, čímž atomy dosáhnou elektronové konfigurace vzácného plynu. Obvyklé délky těchto vazeb jsou okolo 109 pm (1,09 × 10−10 m) a vazebné energie kolem 413 kJ/mol (viz tabulku níže). Vzhledem k tomu, že elektronegativita má u C hodnotu 2,55 a u H 2,2, tak se vazby C−H v důsledku malých rozdílů elektronegativity mezi vázanými atomy obvykle považují za nepolární. Ve strukturních vzorcích organických sloučenin se atomy vodíku často nezobrazují. Ke sloučeninám obsahujícím pouze vazby C–H a C–C patří alkany, alkeny, alkyny a areny, sloučeniny souhrnně označované jako uhlovodíky.
V říjnu 2016 bylo zjištěno, že základní chemické složky života, konkrétně molekula CH, také nazývaná methylidynový radikál a ionty CH+ a C+, zaznamenané ve vesmírném prostoru, vznikají převážně působením ultrafialového záření z hvězd namísto ostatních možných způsobů, jako jsou výsledky turbulentních událostí souvisejících se supernovami a mladými hvězdami, jak se předpokládalo dříve.
## Délka vazeb
Délka vazeb uhlík-uhlík se mírně liší v závislosti na hybridizaci orbitalů uhlíkového atomu. Vazby mezi vodíkem a sp2 hybridizovanými uhlíky jsou přibližně o 0,6 % kratší, než když je uhlík sp3 hybridizován. Vazby mezi uhlíkém a sp hybridizovaným uhlíkem jsou asi o 3 % kratší než u sp3 C-H. Tento trend může být znázorněn na molekulových geometriích ethanu, ethenu a ethynu.
| Molecule | Ethan | Ethen | Ethyn |
| Vzorec | C2H6 | C2H4 | C2H2 |
| Skupina | alkany | alkeny | alkyny |
| Struktura | | | |
| Hybridizace uhlíkových atomů | sp3 | sp2 | sp |
| délka vazby C-H | 109,4 pm | 108,7 pm | 106,0 pm |
| Poměr délky vazby vzhledem k ethanu | 100% | 99% | 97% |
| Metoda určeni struktury | mikrovlnná spektroskopie | mikrovlnná spektroskopie | infračervená spektroskopie |
## Reakce
Vazby C−H jsou velmi silné, takže i málo reaktivní. U některých sloučenin, souhrnně označovaných jako karbonové kyseliny, jsou vazby C−H dostatečně kyselé, aby mohlo dojít k odštěpení protonu. Neaktivované vazby C−H se vyskytují u alkanů, které neobsahují heteroatom (například O, N nebo Si). Tyto vazby se obvykle účastní pouze radikálových substitucí. Mnoho enzymů ovšem může katalyzovat i jiné jejich reakce.
I když patří vazby C−H k nejsilnějším, tak se jejich energie u stabilních sloučenin, i za nepřítomnosti heteroatomů, liší až o 30 %.
| Vazba | Uhlovodíkový radikál | Molární disociační energie vazby (kJ) |
| ------------ | -------------------- | ------------------------------------- |
| CH3−H | Methyl | 440 |
| C2H5−H | Ethyl | 410 |
| (CH3)2HC−H | Isopropyl | 400 |
| (CH3)3C−H | terc-butyl | 390 |
| CH2=CH−H | vinyl | 470 |
| HC≡C−H | ethynyl | 560 |
| C6H5−H | fenyl | 460 |
| CH2=CHCH2−H | Allyl | 370 |
| C6H5CH2−H | Benzyl | 360 |
| OC4H7−H | tetrahydrofuranyl | 380 |
| CH3C(O)CH2−H | acetonyl | 400 |
|
cswiki/1706372
|
cswiki
| 1,706,372
|
Vazba uhlík–vodík
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vazba_uhl%C3%ADk%E2%80%93vod%C3%ADk
|
2023-07-17T13:03:30Z
|
cs
|
Q2747164
| 44,996
|
Vazba '''uhlík-vodík''' ('''C–H''') je [[kovalentní vazba]] mezi atomy [[uhlík]]u a [[vodík]]u; vyskytuje se v mnoha [[organická sloučenina|organických sloučeninách]]. Jeden uhlík může sdílet své valenční elektrony až se čtyřmi atomy vodíku, čímž atomy dosáhnou [[elektronová konfigurace|elektronové konfigurace]] [[vzácné plyny|vzácného plynu]].<ref>{{Cite web |title=Life Sciences Cyberbridge |url=http://cyberbridge.mcb.harvard.edu/bonding_3.html |website=Covalent Bonds |access-date=2015-09-15 |url-status=dead |archive-url=https://web.archive.org/web/20150918064547/http://cyberbridge.mcb.harvard.edu/bonding_3.html |archive-date=2015-09-18}}</ref> Obvyklé [[délka vazby|délky]] těchto vazeb jsou okolo 109 [[Metr#Pikometr|pm]] (1,09 × 10<sup>−10</sup> m) a vazebné energie kolem 413 kJ/mol (viz tabulku níže). Vzhledem k tomu, že [[elektronegativita]] má u C hodnotu 2,55 a u H 2,2, tak se vazby C−H v důsledku malých rozdílů elektronegativity mezi vázanými atomy obvykle považují za nepolární. Ve [[strukturní vzorec|strukturních vzorcích]] organických sloučenin se atomy vodíku často nezobrazují. Ke sloučeninám obsahujícím pouze vazby C–H a [[vazba uhlík–uhlík|C–C]] patří [[alkany]], [[alkeny]], [[alkyny]] a [[areny]], sloučeniny souhrnně označované jako [[uhlovodíky]].
V říjnu 2016 bylo zjištěno, že základní chemické složky života, konkrétně molekula CH, také nazývaná [[methylidynový radikál]] a ionty CH<sup>+</sup> a C<sup>+</sup>, zaznamenané ve vesmírném prostoru, vznikají převážně působením [[ultrafialové záření|ultrafialového záření]] z hvězd namísto ostatních možných způsobů, jako jsou výsledky turbulentních událostí souvisejících se [[supernova]]mi a mladými hvězdami, jak se předpokládalo dříve.<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Elizabeth Landau | titul = Building Blocks of Life's Building Blocks Come From Starlight | url = http://www.jpl.nasa.gov/news/news.php?feature=6645 | datum vydání = 2016-10-12 | datum přístupu = 2016-10-13 | vydavatel = [[NASA]]}}</ref>
== Délka vazeb ==
Délka vazeb uhlík-uhlík se mírně liší v závislosti na [[hybridizace orbitalů|hybridizaci orbitalů]] uhlíkového atomu. Vazby mezi vodíkem a sp<sup>2</sup> hybridizovanými uhlíky jsou přibližně o 0,6 % kratší, než když je uhlík sp<sup>3</sup> hybridizován. Vazby mezi uhlíkém a sp hybridizovaným uhlíkem jsou asi o 3 % kratší než u sp<sup>3</sup> C-H. Tento trend může být znázorněn na molekulových geometriích [[ethan]]u, [[ethen]]u a [[ethyn]]u.
{| class="wikitable" style="text-align:center;"
|+Srovnání délek vazeb u jednoduchých uhlovodíků<ref>CRC Handbook of Chemistry and Physics, 88th edition</ref>
|-
! Molecule
| '''[[Ethan]]'''
| '''[[Ethen]]'''
| '''[[Ethyn]]'''
|-
! Vzorec
| C<sub>2</sub>H<sub>6</sub>
| C<sub>2</sub>H<sub>4</sub>
| C<sub>2</sub>H<sub>2</sub>
|-
! Skupina
| [[alkany]]
| [[alkeny]]
| [[alkyny]]
|-
! Struktura
| [[Soubor:Ethane-staggered-CRC-MW-dimensions-2D.png|170px]]
| [[Soubor:Ethylene-CRC-MW-dimensions-2D.png|160px]]
| [[Soubor:Acetylene-CRC-IR-dimensions-2D.svg|150px]]
|-
! Hybridizace uhlíkových atomů
| sp<sup>3</sup>
| sp<sup>2</sup>
| sp
|-
! délka vazby C-H
| '''109,4 pm'''
| '''108,7 pm'''
| '''106,0 pm'''
|-
! Poměr délky vazby vzhledem k ethanu
| 100%
| 99%
| 97%
|-
! Metoda určeni struktury
| [[mikrovlnná spektroskopie]]
| mikrovlnná spektroskopie
| [[infračervená spektroskopie]]
|}
== Reakce ==
{{podrobně|Aktivace vazby uhlík-vodík}}
Vazby C−H jsou velmi silné, takže i málo reaktivní. U některých sloučenin, souhrnně označovaných jako [[karbonové kyseliny]], jsou vazby C−H dostatečně kyselé, aby mohlo dojít k odštěpení protonu. Neaktivované vazby C−H se vyskytují u alkanů, které neobsahují [[heteroatom]] (například O, N nebo Si). Tyto vazby se obvykle účastní pouze [[radikálová substituce|radikálových substitucí]]. Mnoho enzymů ovšem může katalyzovat i jiné jejich reakce.<ref>Bollinger, J. M. Jr., Broderick, J. B. "Frontiers in enzymatic C-H-bond activation" Current Opinion in Chemical Biology 2009, vol. 13, page 51-7. {{DOI|10.1016/j.cbpa.2009.03.018}}</ref>
I když patří vazby C−H k nejsilnějším, tak se jejich energie u stabilních sloučenin, i za nepřítomnosti heteroatomů, liší až o 30 %.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Bond Energies | url = http://www.cem.msu.edu/~reusch/OrgPage/bndenrgy.htm | datum přístupu = 2021-09-10 | url archivu = https://web.archive.org/web/20160829213457/http://www.cem.msu.edu/~reusch/OrgPage/bndenrgy.htm | datum archivace = 2016-08-29 | nedostupné = }}</ref><ref>Yu-Ran Luo and Jin-Pei Cheng "Bond Dissociation Energies" in CRC Handbook of Chemistry and Physics, 96th Edition
</ref>
{| class="wikitable" style = "text-align:center"
|-
!Vazba
!Uhlovodíkový radikál
!Molární disociační energie vazby (kJ)
|-
|CH<sub>3</sub>−H
|[[Methyl]]
|440
|-
|C<sub>2</sub>H<sub>5</sub>−H
|[[Ethyl]]
|410
|-
|(CH<sub>3</sub>)<sub>2</sub>HC−H
|[[Propan-2-yl|Isopropyl]]
|400
|-
|(CH<sub>3</sub>)<sub>3</sub>C−H
|[[terc-butyl|''terc''-butyl]]
|390
|-
|CH<sub>2</sub>=CH−H
|[[ethenyl|vinyl]]
|470
|-
|HC≡C−H
|[[ethynyl]]
|560
|-
|C<sub>6</sub>H<sub>5</sub>−H
|[[fenyl]]
|460
|-
|CH<sub>2</sub>=CHCH<sub>2</sub>−H
|[[Allyl]]
|370
|-
|C<sub>6</sub>H<sub>5</sub>CH<sub>2</sub>−H
|[[Benzyl]]
|360
|-
|OC<sub>4</sub>H<sub>7</sub>−H
|[[tetrahydrofuran]]yl
|380
|-
|CH<sub>3</sub>C(O)CH<sub>2</sub>−H
|[[aceton]]yl
|400
|-
|}
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad | jazyk = en | článek = Carbon–hydrogen bond | revize = 1025466016}}<references />
=== Související články ===
* [[Vazba uhlík–uhlík]]
{{Chemické vazby s uhlíkem}}
{{Portály|Chemie}}
[[Kategorie:Organická chemie]]
[[Kategorie:Chemické vazby]]
| 22,982,242
|
[]
| false
|
# Kdo se ptá?
Kdo se ptá? je česká televizní soutěž, kterou vysílala televize Prima od června do srpna 2024. První čtyři díly byly odvysílány od 20.15, od 5. epizody byl pořad vysílán od 22.00. Moderátorem je Martin Dejdar.
## Přehled řad
| Řada | Díly | Premiéra | Premiéra |
| Řada | Díly | První díl | Poslední díl |
| ---- | ---- | --------------- | -------------- |
| 1 | 10 | 21. června 2024 | 23. srpna 2024 |
## Seznam dílů
### První řada (2024)
| Č. v pořadu | Č. v řadě | Dvojice č. 1 | Dvojice č. 2 | Vítěz | Premiéra v ČR | Sledovanost |
| ----------- | --------- | ----------------------------------- | ------------------------------------------- | ------------ | ----------------- | ----------- |
| 1 | 1 | Jakub Kohák Iva Pazderková | Roman Tomeš Michaela Tomešová | Dvojice č. 1 | 21. června 2024 | 319 000 |
| 2 | 2 | Šimon Bilina Michaela Pecháčková | Jan Fanta Ivana Jirešová | Dvojice č. 2 | 28. června 2024 | 246 000 |
| 3 | 3 | Olga Lounová Elis Mraz | Vojtěch Drahokoupil Michal Holán | Dvojice č. 1 | 5. července 2024 | ? |
| 4 | 4 | Aleš Háma Daniela Písařovicová | Petr Vacek Veronika Čermák Macková | Dvojice č. 1 | 12. července 2024 | 166 000 |
| 5 | 5 | Adéla Gondíková Ondřej Urban | Martina Preissová Filip Kaňkovský | Dvojice č. 1 | 19. července 2024 | 163 000 |
| 6 | 6 | Michal Suchánek Berenika Suchánková | Matěj Dejdar Sára Dejdarová | Dvojice č. 1 | 26. července 2024 | ? |
| 7 | 7 | Milan Peroutka Veronika Žilková | Tomáš Matonoha Pavla Dostálová | Dvojice č. 1 | 2. srpna 2024 | ? |
| 8 | 8 | Pavel Nečas David Suchařípa | Ondřej Bauer Jakub Žáček | Dvojice č. 2 | 9. srpna 2024 | ? |
| 9 | 9 | Jan Čenský Eva Leimbergerová | Václav Kopta Simona Vrbická | Dvojice č. 2 | 16. srpna 2024 | ? |
| 10 | 10 | Igor Bareš Kristýna Frejová | Kristýna Badinková Nováková Monika Zoubková | Dvojice č. 1 | 23. srpna 2024 | ? |
|
cswiki/1938210
|
cswiki
| 1,938,210
|
Kdo se ptá?
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kdo_se_pt%C3%A1%3F
|
2024-10-28T08:36:42Z
|
cs
|
Q129191995
| 37,730
|
{{Infobox - televizní pořad
| název = Kdo se ptá?
| formát zvuku =
| kamera =
| hudba =
| délka = 80 minut
| produkční společnost =
| síť = [[Prima (televizní stanice)|Prima]]
| formát obrazu = [[16 : 9]]
| poprvé vysíláno = 21. června 2024
| výkonný producent =
| naposledy vysíláno = 23. srpna 2024
| předchozí =
| následující =
| související =
| web = https://www.iprima.cz/serialy/who-s-asking
| lokace =
| producent =
| originální název =
| kouč =
| žánr = vědomostní show
| námět = Who is Asking?
| scénář =
| režie =
| umělecký vedoucí =
| moderátor = [[Martin Dejdar]]
| skladatel znělky =
| vedoucí produkce =
| úvodní znělka =
| závěrečná znělka =
| jazyk = [[čeština]]
| počet řad = 1
| počet dílů = 10
| seznam dílů = #Seznam_dílů
| kinobox =
| účinkují =
}}
'''''Kdo se ptá?''''' je česká televizní soutěž, kterou vysílala televize [[Prima (televizní stanice)|Prima]] od června do srpna 2024. První čtyři díly byly odvysílány od 20.15, od 5. epizody byl pořad vysílán od 22.00. Moderátorem je [[Martin Dejdar]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Prima zařadí novou soutěž Kdo se ptá?, moderuje Martin Dejdar
| periodikum = MediaGuru.cz
| url = https://www.mediaguru.cz/clanky/2024/05/prima-zaradi-novou-soutez-kdo-se-pta-moderuje-martin-dejdar/
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2024-07-02
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Novotný
| jméno = Marek
| periodikum = ČRzprávy
| titul = Nová soutěž na Primě Kdo se ptá? je nuda. Dejdar se snaží, ale nestačí to
| url = https://crzpravy.cz/celebrity/nova-soutez-na-prime-kdo-se-pta-je-nuda-dejdar-se-snazi-ale-nestaci-to/
| datum vydání = 2024-06-28
| datum přístupu = 2024-07-02
| jazyk = cs
}}</ref>
== Přehled řad ==
{{Seznam řad/tabulka
| řada =
| díly =
| premiérováno = Premiéra
| premiérováno od =
| premiérováno do =
| řady = {{Seznam řad
| řada = 1
| kotva = První řada (2024)
| díly = 10
| premiérováno od = 21. června 2024
| premiérováno do = 23. srpna 2024
}}
}}
== Seznam dílů ==
=== První řada (2024) ===
{{Seznam dílů/tabulka
| řada = 1
| pořadí-šířka = 35px
| pořadí = Č. v pořadu
| pořadí2-šířka = 35px
| pořadí2 = Č. v řadě
| název = Dvojice č. 1
| název český = Dvojice č. 2
| volitelný1 = Vítěz
| sledovanost = Sledovanost
| sledovanost-šířka = 27%
| datum původní = Premiéra v ČR
| díly = {{Seznam dílů
| pořadí = 1
| pořadí2 = 1
| název = [[Jakub Kohák]]<br />[[Iva Pazderková]]
| název český = [[Roman Tomeš]]<br />[[Michaela Tomešová]]
| volitelný1 = Dvojice č. 1
| sledovanost = 319 000<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Páteční večer pro Všechnopárty, u mladších fotbal
| periodikum = MediaGuru
| odkaz na periodikum = MediaGuru
| vydavatel = PHD
| url =
| datum přístupu =
}}</ref>
| datum původní = {{Dts|2024|06|21}}
}}
{{Seznam dílů
| pořadí = 2
| pořadí2 = 2
| název = [[Šimon Bilina]]<br />[[Michaela Pecháčková]]
| název český = [[Jan Fanta]]<br />[[Ivana Jirešová]]
| volitelný1 = Dvojice č. 2
| sledovanost = 246 000<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Páteční večerní jedničkou zůstává Všechnopárty
| periodikum = MediaGuru
| odkaz na periodikum = MediaGuru
| vydavatel = PHD
| url = https://www.mediaguru.cz/clanky/2024/06/patecni-vecerni-jednickou-zustava-vsechnoparty/
| datum přístupu =
}}</ref>
| datum původní = {{Dts|2024|06|28}}
}}
{{Seznam dílů
| pořadí = 3
| pořadí2 = 3
| název = [[Olga Lounová]]<br />[[Elis Mraz]]
| název český = [[Vojtěch Drahokoupil]]<br />[[Michal Holán]]
| volitelný1 = Dvojice č. 1
| sledovanost = ?
| datum původní = {{Dts|2024|07|05}}
}}
{{Seznam dílů
| pořadí = 4
| pořadí2 = 4
| název = [[Aleš Háma]]<br />[[Daniela Brzobohatá|Daniela Písařovicová]]
| název český = [[Petr Vacek]]<br />[[Veronika Čermák Macková]]
| volitelný1 = Dvojice č. 1
| sledovanost = 166 000<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Páteční večer pro reprízu Všechnopárty a Doktora Martina
| periodikum = MediaGuru
| odkaz na periodikum = MediaGuru
| vydavatel = PHD
| url = https://www.mediaguru.cz/clanky/2024/07/patecni-vecer-pro-reprizu-vsechnoparty-a-doktora-martina/
| datum přístupu =
}}</ref>
| datum původní = {{Dts|2024|07|12}}
}}
{{Seznam dílů
| pořadí = 5
| pořadí2 = 5
| název = [[Adéla Gondíková]]<br />[[Ondřej Urban]]
| název český = [[Martina Preissová]]<br />[[Filip Kaňkovský]]
| volitelný1 = Dvojice č. 1<ref group="pozn.">Původně vyhrála dvojice č. 2, ale kvůli dvěma špatným odpovědím ve finále vypadla.</ref>
| sledovanost = 163 000<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Páteční večerní jedničkou Všechnopárty, u mladších film
| periodikum = MediaGuru
| odkaz na periodikum = MediaGuru
| vydavatel = PHD
| url = https://www.mediaguru.cz/clanky/2024/07/patecni-vecerni-jednickou-vsechnoparty-u-mladsich-film/
| datum přístupu =
}}</ref>
| datum původní = {{Dts|2024|07|19}}
}}
{{Seznam dílů
| pořadí = 6
| pořadí2 = 6
| název = [[Michal Suchánek]]<br />[[Berenika Suchánková]]
| název český = [[Matěj Dejdar]]<br />[[Sára Dejdarová]]
| volitelný1 = Dvojice č. 1
| sledovanost = ?
| datum původní = {{Dts|2024|07|26}}
}}
{{Seznam dílů
| pořadí = 7
| pořadí2 = 7
| název = [[Milan Peroutka (1990)|Milan Peroutka]]<br />[[Veronika Žilková]]
| název český = [[Tomáš Matonoha]]<br />[[Pavla Dostálová]]
| volitelný1 = Dvojice č. 1
| sledovanost = ?
| datum původní = {{Dts|2024|08|02}}
}}
{{Seznam dílů
| pořadí = 8
| pořadí2 = 8
| název = [[Pavel Nečas]]<br />[[David Suchařípa]]
| název český = [[Ondřej Bauer]]<br />[[Jakub Žáček]]
| volitelný1 = Dvojice č. 2
| sledovanost = ?
| datum původní = {{Dts|2024|08|09}}
}}
{{Seznam dílů
| pořadí = 9
| pořadí2 = 9
| název = [[Jan Čenský]]<br />[[Eva Leimbergerová]]
| název český = [[Václav Kopta]]<br />[[Simona Vrbická]]
| volitelný1 = Dvojice č. 2<ref group="pozn.">Původně vyhrála dvojice č. 1, ale kvůli dvěma špatným odpovědím ve finále vypadla.</ref>
| sledovanost = ?
| datum původní = {{Dts|2024|08|16}}
}}
{{Seznam dílů
| pořadí = 10
| pořadí2 = 10
| název = [[Igor Bareš]]<br />[[Kristýna Frejová]]
| název český = [[Kristýna Badinková Nováková]]<br />[[Monika Zoubková]]
| volitelný1 = Dvojice č. 1
| sledovanost = ?
| datum původní = {{Dts|2024|08|23}}
}}
}}
== Poznámky ==
<references group="pozn." />
== Reference ==
<references />
[[Kategorie:Zábavné televizní pořady]]
[[Kategorie:Televizní pořady FTV Prima]]
[[Kategorie:Televizní pořady vysílané od roku 2024]]
{{Portály|Televize}}
| 24,347,727
|
[{"title": "Kdo se pt\u00e1?", "data": {"\u017d\u00e1nr": "v\u011bdomostn\u00ed show", "N\u00e1m\u011bt": "Who is Asking?", "Moder\u00e1tor": "Martin Dejdar", "Zem\u011b p\u016fvodu": "\u010cesko", "Jazyk": "\u010de\u0161tina", "Po\u010det \u0159ad": "1", "Po\u010det d\u00edl\u016f": "10 (seznam d\u00edl\u016f)", "Obvykl\u00e1 d\u00e9lka": "80 minut"}}, {"title": "Premi\u00e9rov\u00e9 vys\u00edl\u00e1n\u00ed", "data": {"Stanice": "Prima", "Form\u00e1t obrazu": "16 : 9", "Vys\u00edl\u00e1no": "21. \u010dervna 2024 \u2013 23. srpna 2024", "Premi\u00e9rov\u00e9 vys\u00edl\u00e1n\u00ed": "Ofici\u00e1ln\u00ed webov\u00e9 str\u00e1nky \u00b7 Kdo se pt\u00e1? na \u010cSFD \u00b7 Port\u00e1l Televize \u00b7 N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# Josef Thaut
Josef Thaut (* 10. února 1905 Štětí) byl český fotbalista německé národnosti, útočník, reprezentant Československa.
## Fotbalová kariéra
Za československou reprezentaci odehrál 28. října 1929 přátelské utkání proti Jugoslávii a vstřelil jeden gól. Na klubové úrovni hrál za DFC Budweis, DFC Prag, Teplitzer FK a Viktorii Plzeň.
## Ligová bilance
| Ročník | Zápasy | Góly | Klub |
| ------------------------- | ------ | ---- | ----------------- |
| 1. asociační liga 1929/30 | - | - | Teplitzer FK |
| 1. asociační liga 1930/31 | 1 | 0 | Teplitzer FK |
| 1. asociační liga 1931/32 | - | 4 | SK Viktoria Plzeň |
| CELKEM | - | - | |
|
cswiki/722697
|
cswiki
| 722,697
|
Josef Thaut
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Thaut
|
2024-07-12T12:44:57Z
|
cs
|
Q12026658
| 21,846
|
{{Infobox - fotbalista
| jméno = Josef Thaut
| celé jméno =
| místo narození = [[Štětí]] <br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| místo úmrtí = ?
| číslo dresu =
| pozice = útočník
| mládežnické roky =
| mládežnické kluby =
| roky = 1926–1927<br />1929–1931<br />1931–1932
| kluby = [[DFC Budweis]]<br />[[Teplitzer FK]]<br />[[FC Viktoria Plzeň|SK Viktoria Plzeň]]
| zápasy (góly) = <br /><br />- (4)
| reprezentace roky = 1929
| reprezentace jméno = {{flagicon|TCH}} [[Československá fotbalová reprezentace|Československo]]
| reprezentace zápasy (góly) = 1 (1)
| klub aktuální k =
| reprezentace aktuální k =
}}
'''Josef Thaut''' (* [[10. únor]]a [[1905]] [[Štětí]]) byl [[Češi|český]] [[fotbal]]ista německé národnosti, útočník, reprezentant [[Československo|Československa]].
== Fotbalová kariéra ==
Za [[Československá fotbalová reprezentace|československou reprezentaci]] odehrál 28. října 1929 přátelské utkání proti Jugoslávii a vstřelil jeden gól. Na klubové úrovni hrál za [[DFC Budweis]], [[DFC Prag]]<ref name="Slavné nohy">{{Citace monografie
| příjmení = Šálek
| jméno = Zdeněk
| titul = [[Slavné nohy]]
| vydavatel = Práce
| místo = Praha
| rok = 1980
| kapitola = Thaut Josef
| strany = 164
}}</ref>, [[Teplitzer FK]] a [[FC Viktoria Plzeň|Viktorii Plzeň]].
== Ligová bilance ==
{| class="wikitable"
!Ročník
!Zápasy
!Góly
!Klub
|- align=center
|[[1. asociační liga 1929/30]]
| -
| -
||[[Teplitzer FK]]
|- align=center
|[[1. asociační liga 1930/31]]
| 1
| 0
||[[Teplitzer FK]]
|- align=center
|[[1. asociační liga 1931/32]]
| -
| 4
||[[FC Viktoria Plzeň|SK Viktoria Plzeň]]
|- align=center
|- align=center
|'''CELKEM'''
|'''-'''
|'''-'''
|-
|}
== Odkazy ==
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* [http://nv.fotbal.cz/reprezentace/reprezentace-a/statistiky/viewstat3.asp?name=ThautJosef FOTBAL.CZ]
* [http://www.national-football-teams.com/v2/player.php?id=46013 National Football Teams]
* [http://www.atlasfotbalu.cz/pdf/148.pdf www.atlasfotbalu.cz]
* [https://repre.fotbal.cz/hrac/hraci/29248 Fotbal.cz]
* [https://www.jihoceskyfotbal.cz/clanky/4314-o-prvni-uspech-jihoceskeho-fotbalu-se-postaral-dfc-budweis.html O první úspěch jihočeského fotbalu se postaral DFC Budweis]
* [https://www.worldfootball.net/player_summary/josef-thaut/ Worldfootball.net]
=== Reference ===
<references />
{{Pahýl}}
{{DEFAULTSORT:Thaut, Josef}}
{{Repre 1929}}
{{Portály|Fotbal}}
[[Kategorie:Čeští fotbalisté]]
[[Kategorie:Českoslovenští fotbalisté]]
[[Kategorie:Fotbalisté Teplitzer FK]]
[[Kategorie:Fotbalisté DFC Prag]]
[[Kategorie:Fotbalisté FC Viktoria Plzeň]]
[[Kategorie:Narození v roce 1905]]
[[Kategorie:Narození 10. února]]
[[Kategorie:Narození ve Štětí]]
[[Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Neznámé místo úmrtí]]
| 24,079,441
|
[{"title": "Osobn\u00ed informace", "data": {"Datum narozen\u00ed": "10. \u00fanora 1905", "M\u00edsto narozen\u00ed": "\u0160t\u011bt\u00ed \u00b7 Rakousko-Uhersko", "M\u00edsto \u00famrt\u00ed": "?"}}, {"title": "Klubov\u00e9 informace", "data": {"Pozice": "\u00fato\u010dn\u00edk"}}, {"title": "Profesion\u00e1ln\u00ed kluby", "data": {"Roky": "Klub \u00b7 Z\u00e1p. (g\u00f3ly)", "1926\u20131927 \u00b7 1929\u20131931 \u00b7 1931\u20131932": "DFC Budweis \u00b7 Teplitzer FK \u00b7 SK Viktoria Plze\u0148 \u00b7 \u00b7 - (4)"}}, {"title": "Reprezentace", "data": {"Roky": "Reprezentace \u00b7 Z\u00e1p. (g\u00f3ly)", "1929": "\u010ceskoslovensko \u00b7 1 (1)"}}, {"title": "Dal\u0161\u00ed informace", "data": {"Povol\u00e1n\u00ed": "fotbalista", "Dal\u0161\u00ed informace": ["\u2192 \u0160ipka znamen\u00e1 hostov\u00e1n\u00ed hr\u00e1\u010de v dan\u00e9m klubu.", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Within Temptation
Within Temptation je nizozemská symphonicmetalová skupina. Typická metalová instrumentace je zde doplněna o jemnější mezzosopránový zpěv zpěvačky Sharon den Adel. Skupina byla založena v roce 1996 členy Robertem Westerholtem a Sharon den Adel. Oba zakladatelé patřili do skupiny The Circle.
## Historie
První album vyšlo v roce 1997 a nese název Enter. Obsahuje osm skladeb s doom metalovými prvky a growlingem v několika písních. Po vydání prvního alba vystoupila skupina Within Temptation na festivalu Dynamo Open Air, což bylo jejich páté vystoupení. V roce 1998 koncertovali v Belgii, Česku a Německu. V ten samý rok vydali mininahrávku The Dance, v jedné z písní tohoto alba si zazpíval Sharonin partner Robert Westerholt, na jiné nahrávce se ale už neobjevil. Poté si dali pauzu s koncertováním, aby Robert a Sharon mohli dostudovat vysokou školu.
V roce 2000 opustili své „doomové“ začátky a vydali průlomové album Mother Earth, jež je poněkud pohádkovějšího rázu, a opět začali koncertovat. Proslavil je nejspíše klip k písni Ice Queen, kterou dodnes hrají na koncertech. V roce 2003 skupina přešla k labelu GUN/BMG. Ten vydal reedici alba Mother Earth. Vyšlo i první DVD se záznamem z několika koncertů – Mother Earth Tour.
V roce 2004 vydali album The Silent Force, které bylo poprvé nahráno se skutečným orchestrem (osmdesátičlenným moskevským orchestrem) a sborem. Legendou se stala jejich píseň Stand My Ground s klipem o potopě světa. Další videa k tomuto albu můžeme najít u písní Angels nebo Memories. DVD z koncertu k tomuto albu nese název The Silent Force Tour a koncert se konal na Java Island pod stmívajícím se nebem na mořském pobřeží.
V roce 2007 vyšlo jejich 4. album s názvem The Heart Of Everything. Tentokrát se na desce objevuje pražský orchestr a sbor. Album bylo vydáno u německého vydavatelství GUN Records. V singlu What Have You Done hostuje zpěvák Keith Caputo ze skupiny Life Of Agony; kritika tuto píseň ohodnotila jako jejich nejlepší dosud, neboť oproti většině textů Within Temptation není tento tolik abstraktní. Velká část fanoušků považuje The Heart Of Everything za vrcholné dílo skupiny (např. díky písním The Truth Beneath The Rose či Our Solemn Hour). 17. ledna 2008 zavítala skupina poprvé v rámci turné do Prahy.
V roce 2008 vydali živé album s názvem Black Symphony, které nahráli během vystoupení v rotterdamské Ahoy aréně v únoru toho roku. Jedná se o speciální koncert s Metropolitním orchestrem a sborem, nahrávaný 14 HD kamerami. Spolu se skupinou dále vystoupili George Oosthoek, Anneke van Giersbergen (Agua de Annique) a Keith Caputo (Life of Agony).
V roce 2009 vyšlo akustické album s názvem An Acoustic Night At The Theatre. Jako předzvěst tohoto alba vyšel singl Utopia, ve kterém si se Sharon den Adel zazpíval i Chris Jones.
V březnu roku 2011 vyšlo páté album s názvem The Unforgiving. Původně Within Temptation zamýšleli spojit album s natočením celovečerního filmu, ale kvůli vysokým nákladům od toho upustili a vydali pouze tři krátké filmy a komiks.
The Unforgiving, na kterém spolupracovali s autoryRomanem Molenaarem a Stevenem O'Connellem. Album bylo přijato rozporuplně, protože v hudbě byla znát jistá změna - už se nejedná o písně znějící jako z fantasy filmů a velkolepé orchestry podkreslené sbory. Spíše zde můžeme cítit modernější a realističtější ráz písní, což někteří kritici odsoudili za úpadek k průměrnosti či jako "obyčejný pop s krásným hlasem, kterého je pro něj škoda", ale na druhou stranu bylo album dobře prodáváno a skupinu nejspíš ještě více proslavilo. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že koncert k albu The Unforgiving se konal oproti minulému vystoupení v klubu Roxy ve větším prostoru holešovické Malé sportovní haly a byl vyprodán. Within Temptation ke změně stylu písní řekli, že se jejich hudba takto přirozeně vyvíjí. To se projevilo i během turné v oblékání zpěvačky, kdy byly dlouhé šaty vystřídány jednoduše černými kalhotami. Pro mnohé fanoušky tak ovšem ztrácí kouzlo. Ještě před začátkem turné odešel ze skupiny bubeník Stephen van Haestregt a nahradil ho Mike Coolen. Robert Westerholt také hned na začátku turné pozastavil svou účast na koncertech, aby mohl zůstat doma se třemi dětmi. Na pódiu ho vystřídal Stefan Helleblad, který do té doby pracoval pro Within Temptation jako zvukař. Robert se dále věnuje psaní písní.
Po The Unforgiving se Within Temptation ohlásili několika coververzemi písní různých interpretů, kterých bylo celkem patnáct a byly vysílány každý pátek od září do prosince 2012 na belgickém rádiu Q Music. Jde např. o Paradise (původní píseň od Coldplay), Crazy (Gnarls Barkley), Behind Blue Eyes (The Who), Summertime Sadness (Lana Del Rey) či Little Lion Man (Mumford And Sons). V roce 2013 bylo vydáno album s výběrem většiny těchto cover verzí. V rámci oslavy 15. výročí založení Within Temptation se 13. 11. 2012 ve Sportpaleis v Antverpách konal koncert nesoucí název Elements, podobně velkolepý, jako byla před albem The Unforgiving show Black Symphony.
Šesté studiové album s názvem Hydra vyšlo v lednu 2014, ale již od roku 2013 mu předcházelo několik klipů avizujících spojení sil s různými jinými interprety, jako jsou např. Tarja Turunen v písni "Paradise (What About Us?)", Howard Jones v klipu "Dangerous", Dave Pirner v písni "Whole World Is Watching" či Xzibit v "And We Run", všechny se společně natočenými klipy. S prvními dvěma zmíněnými interprety vydali Within Temptation také stejnojmenné singly v září a prosinci 2013. Další singly vycházely postupně během roku 2014. Hydra byla na zahraničních stránkách přijata recenzenty velmi dobře a dostala se v žebříčcích prodávanosti (v Itálii, Skandinávii a Nizozemsku a Belgii) na první místa. 11. března 2014 se skupina v rámci turné vrátila do Prahy, o půl roku později se pak na ni mohl těšit Havířov v rámci festivalu. Na podzim 2014 se objevila na oficiálních stránkách Within Temptation zpráva o chystaném vydání DVD s názvem Let Us Burn, jež bude obsahovat záznamy dvou velkých živých koncertů - Elements z listopadu 2012 a závěrečného květnového koncertu z turné roku 2014 v Amsterodamu. V Česku vyšlo toto DVD 14. listopadu 2014.
Within Temptation příležitostně spolupracují i s nizozemskou skupinou Delain, jejímž zakladatelem je Robertův bratr Martijn Westerholt, jenž od Within Temptation musel odejít kvůli dlouhodobé nemoci. Dále Sharon hostuje u různých jiných interpretů a zapojila se také do nizozemského charitativního projektu Meneer Konijn pro podporu dětí.
V roce 2019 došlo k vydání studiového alba Resist.
## Členové
- Sharon den Adel – zpěv (od 1996)
- Robert Westerholt – kytara (od 1996)
- Ruud Adrianus Jolie – kytara (od 2001)
- Jeroen van Veen – basová kytara (od 1996)
- Martijn Spierenburg – klávesy (od 2001)
- Mike Coolen – bicí (od 2011)
- Stefan Helleblad – kytara (od 2011)
### Bývalí členové
- Ivar de Graaf – bicí (1996–1998, 1999–2001)
- Martijn Westerholt – klávesy (1996–2001)
- Michiel Papenhove – kytara (1996–2001)
- Jelle Bakker – kytara (2001)
- Ciro Palma – bicí (1998–1999)
- Dennis Leeflang – bicí (1996)
- Richard Willemse – bicí (1996)
- Stephen van Haestregt – bicí (2002–2010)
## Diskografie
- Enter (1997)
- Mother Earth (2000)
- The Silent Force (2004)
- The Heart of Everything (2007)
- neoficiální: Destroyed (2008)
- The Unforgiving (2011)
- cover album: The Q-Music Sessions (2012)
- Hydra (2014)
- Resist (2019)
- Bleed Out (2023)
Koncertní alba
- Mother Earth Tour (2003)
- The Silent Force Tour (2005)
- The Heart Of Everything - Live at the Shibuya AX, Tokyo (2007)
- Black Symphony (2008)
- An Acoustic Night at the Theatre (2009)
- Let Us Burn – Elements & Hydra Live In Concert (2014)
- The Aftermath A SHOW IN A VIRTUAL REALITY (2021)
- Live In Hell (2023)
EP (minialba)
- The Dance (1998)
- Running Up That Hill (2003)
- The Howling (2007)
- Sinéad, the Remixes (2011)
- Paradise (What About Us) (feat. Tarja T.) (2013)
- Whole World is Watching (2014)
- And We Run (feat. Xzibit) (2014)
- The Purge (2020)
- Shed My Skin (2021)
- Don't Pray For Me (2022)
- The Aftermath (2022)
|
cswiki/57046
|
cswiki
| 57,046
|
Within Temptation
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Within_Temptation
|
2024-03-10T12:05:06Z
|
cs
|
Q57138
| 59,480
|
{{neověřeno}}
{{Infobox - hudební umělec
| jméno = Within Temptation
| obrázek = Within Temptation by AccidentAndEmergency.jpg
| popisek = Westerholt, van Haestregt, van Veen, Spierenburg, den Adel, Jolie.
| velikost obrázku =
| široký obrázek = ano
| barva pozadí = skupina nebo kapela
| původ = {{Vlajka a název|Nizozemsko}}
| žánr = [[doom metal]], [[gothic metal]], [[Symfonický metal|symphonic metal]]
| aktivní roky = [[1996]]—současnost
| současní členové = [[Sharon den Adel]] <br /> Robert Westerholt <br /> Ruud Adrianus Jolie <br /> [[Jeroen van Veen]] <br /> Martijn Spierenburg <br /> Mike Coolen <br/> Stefan Helleblad
}}
'''Within Temptation''' je [[Nizozemsko|nizozemská]] [[symfonický metal|symphonicmetalová]] skupina. Typická metalová instrumentace je zde doplněna o jemnější [[mezzosoprán]]ový zpěv zpěvačky [[Sharon den Adel]]. Skupina byla založena v roce [[1996]] členy Robertem Westerholtem a Sharon den Adel. Oba zakladatelé patřili do skupiny The Circle.
== Historie ==
První album vyšlo v roce 1997 a nese název ''Enter''. Obsahuje osm skladeb s doom metalovými prvky a growlingem v několika písních. Po vydání prvního alba vystoupila skupina Within Temptation na festivalu Dynamo Open Air, což bylo jejich páté vystoupení. V roce 1998 koncertovali v [[Belgie|Belgii]], [[Česko|Česku]] a [[Německo|Německu]]. V ten samý rok vydali mininahrávku ''The Dance'', v jedné z písní tohoto alba si zazpíval Sharonin partner Robert Westerholt, na jiné nahrávce se ale už neobjevil. Poté si dali pauzu s koncertováním, aby Robert a Sharon mohli dostudovat vysokou školu.
V roce [[2000]] opustili své „doomové“ začátky a vydali průlomové album ''Mother Earth'', jež je poněkud pohádkovějšího rázu, a opět začali koncertovat. Proslavil je nejspíše klip k písni ''Ice Queen'', kterou dodnes hrají na koncertech. V roce [[2003]] skupina přešla k labelu GUN/BMG. Ten vydal reedici alba ''Mother Earth.'' Vyšlo i první DVD se záznamem z několika koncertů – ''Mother Earth Tour''.
V roce 2004 vydali album ''The Silent Force'', které bylo poprvé nahráno se skutečným orchestrem (osmdesátičlenným [[Moskva|moskevským]] orchestrem) a sborem. Legendou se stala jejich píseň ''Stand My Ground ''s klipem o potopě světa. Další videa k tomuto albu můžeme najít u písní ''Angels'' nebo ''Memories''. DVD z koncertu k tomuto albu nese název ''The Silent Force Tour'' a koncert se konal na Java Island pod stmívajícím se nebem na mořském pobřeží.
V roce 2007 vyšlo jejich 4. album s názvem ''The Heart Of Everything''. Tentokrát se na desce objevuje pražský orchestr a sbor. Album bylo vydáno u německého vydavatelství GUN Records. V singlu ''What Have You Done'' hostuje zpěvák Keith Caputo ze skupiny Life Of Agony; kritika tuto píseň ohodnotila jako jejich nejlepší dosud, neboť oproti většině textů Within Temptation není tento tolik abstraktní. Velká část fanoušků považuje ''The Heart Of Everything'' za vrcholné dílo skupiny (např. díky písním ''The Truth Beneath The Rose'' či ''Our Solemn Hour''). 17. ledna 2008 zavítala skupina poprvé v rámci turné do Prahy.
V roce 2008 vydali živé album s názvem ''Black Symphony'', které nahráli během vystoupení v [[rotterdam]]ské Ahoy aréně v únoru toho roku. Jedná se o speciální koncert s Metropolitním orchestrem a sborem, nahrávaný 14 [[High Definition Video|HD]] kamerami. Spolu se skupinou dále vystoupili George Oosthoek, Anneke van Giersbergen (Agua de Annique) a Keith Caputo (Life of Agony).
V roce 2009 vyšlo akustické album s názvem ''An Acoustic Night At The Theatre''. Jako předzvěst tohoto alba vyšel singl ''Utopia'', ve kterém si se Sharon den Adel zazpíval i Chris Jones.
V březnu roku 2011 vyšlo páté album s názvem ''The Unforgiving''. Původně Within Temptation zamýšleli spojit album s natočením celovečerního filmu, ale kvůli vysokým nákladům od toho upustili a vydali pouze tři krátké filmy a komiks.
''The Unforgiving,'' na kterém spolupracovali s autoryRomanem Molenaarem a Stevenem O'Connellem. Album bylo přijato rozporuplně, protože v hudbě byla znát jistá změna - už se nejedná o písně znějící jako z fantasy filmů a velkolepé orchestry podkreslené sbory. Spíše zde můžeme cítit modernější a realističtější ráz písní, což někteří kritici odsoudili za úpadek k průměrnosti či jako "obyčejný pop s krásným hlasem, kterého je pro něj škoda", ale na druhou stranu bylo album dobře prodáváno a skupinu nejspíš ještě více proslavilo. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že koncert k albu ''The Unforgiving'' se konal oproti minulému vystoupení v klubu Roxy ve větším prostoru holešovické Malé sportovní haly a byl vyprodán. Within Temptation ke změně stylu písní řekli, že se jejich hudba takto přirozeně vyvíjí. To se projevilo i během turné v oblékání zpěvačky, kdy byly dlouhé šaty vystřídány jednoduše černými kalhotami. Pro mnohé fanoušky tak ovšem ztrácí kouzlo. Ještě před začátkem turné odešel ze skupiny bubeník Stephen van Haestregt a nahradil ho Mike Coolen. Robert Westerholt také hned na začátku turné pozastavil svou účast na koncertech, aby mohl zůstat doma se třemi dětmi. Na pódiu ho vystřídal Stefan Helleblad, který do té doby pracoval pro Within Temptation jako zvukař. Robert se dále věnuje psaní písní.
Po ''The Unforgiving'' se Within Temptation ohlásili několika coververzemi písní různých interpretů, kterých bylo celkem patnáct a byly vysílány každý pátek od září do prosince 2012 na belgickém rádiu Q Music. Jde např. o ''Paradise'' (původní píseň od Coldplay), ''Crazy'' (Gnarls Barkley), ''Behind Blue Eyes'' (The Who), ''Summertime Sadness'' (Lana Del Rey) či ''Little Lion Man'' (Mumford And Sons). V roce 2013 bylo vydáno album s výběrem většiny těchto cover verzí. V rámci oslavy 15. výročí založení Within Temptation se 13. 11. 2012 ve Sportpaleis v Antverpách konal koncert nesoucí název ''Elements'', podobně velkolepý, jako byla před albem ''The Unforgiving'' show ''Black Symphony''.
Šesté studiové album s názvem ''Hydra'' vyšlo v lednu 2014, ale již od roku 2013 mu předcházelo několik klipů avizujících spojení sil s různými jinými interprety, jako jsou např. [[Tarja Turunen]] v písni "''Paradise (What About Us?)''", [[Howard Jones]] v klipu "''Dangerous''", [[Dave Pirner]] v písni "''Whole World Is Watching''" či [[Xzibit]] v "''And We Run''", všechny se společně natočenými klipy. S prvními dvěma zmíněnými interprety vydali Within Temptation také stejnojmenné singly v září a prosinci 2013. Další singly vycházely postupně během roku 2014. ''Hydra'' byla na zahraničních stránkách přijata recenzenty velmi dobře a dostala se v žebříčcích prodávanosti (v Itálii, Skandinávii a Nizozemsku a Belgii) na první místa. 11. března 2014 se skupina v rámci turné vrátila do Prahy, o půl roku později se pak na ni mohl těšit Havířov v rámci festivalu. Na podzim 2014 se objevila na oficiálních stránkách Within Temptation zpráva o chystaném vydání DVD s názvem ''Let Us Burn'', jež bude obsahovat záznamy dvou velkých živých koncertů - ''Elements'' z listopadu 2012 a závěrečného květnového koncertu z turné roku 2014 v Amsterodamu. V Česku vyšlo toto DVD 14. listopadu 2014.
Within Temptation příležitostně spolupracují i s nizozemskou skupinou Delain, jejímž zakladatelem je Robertův bratr Martijn Westerholt, jenž od Within Temptation musel odejít kvůli dlouhodobé nemoci. Dále Sharon hostuje u různých jiných interpretů a zapojila se také do nizozemského charitativního projektu Meneer Konijn pro podporu dětí.
V roce 2019 došlo k vydání studiového alba ''[[Resist (album, Within Temptation)|Resist]]''.<ref>{{Citace elektronické monografie
| autor = Alice
| titul = “RESIST by Within Temptation in delay” [CONFIRMED]
| url = https://www.donttearmedown.info/2018/11/19/resist-within-temptation-delay/
| datum vydání = 2018-11-19
| datum přístupu = 2018-12-07
| vydavatel = donttearmedown.info
| jazyk = en
| url archivu = https://web.archive.org/web/20181209123522/https://www.donttearmedown.info/2018/11/19/resist-within-temptation-delay/
| datum archivace = 2018-12-09
| nedostupné = ano
}}</ref>
== Členové ==
* [[Sharon den Adel]] – zpěv (od 1996)
* Robert Westerholt – kytara (od 1996)
* Ruud Adrianus Jolie – kytara (od 2001)
* [[Jeroen van Veen]] – basová kytara (od 1996)
* Martijn Spierenburg – klávesy (od 2001)
* Mike Coolen – bicí (od 2011)
* Stefan Helleblad – kytara (od 2011)
=== Bývalí členové ===
* Ivar de Graaf – bicí (1996–1998, 1999–2001)
* Martijn Westerholt – klávesy (1996–2001)
* Michiel Papenhove – kytara (1996–2001)
* Jelle Bakker – kytara (2001)
* Ciro Palma – bicí (1998–1999)
* Dennis Leeflang – bicí (1996)
* Richard Willemse – bicí (1996)
* Stephen van Haestregt – bicí (2002–2010)
=== Časová osa ===
<timeline>
ImageSize = width:900 height:auto barincrement:25
PlotArea = left:200 bottom:80 top:0 right:0
Alignbars = justify
DateFormat = dd/mm/yyyy
Period = from:01/01/1996 till:01/04/2015
TimeAxis = orientation:horizontal format:yyyy
Legend = orientation:vertical position:bottom columns:1
ScaleMajor = increment:2 start:1996
ScaleMinor = increment:1 start:1996
Colors =
id:Vocals value:red legend:Zpěv
id:LGuitar value:green legend:Hlavní_kytara
id:RGuitar value:brightgreen legend:Druhá_kytara
id:Keyboard value:purple legend:Klávesy
id:Bass value:blue legend:Basová_kytara
id:Drums value:orange legend:Bicí
id:Lines value:black legend:Alba
id:bars value:gray(0.9)
BackgroundColors = bars:bars
LineData =
at:06/04/1997 color:black layer:back
at:04/12/2000 color:black layer:back
at:15/11/2004 color:black layer:back
at:09/03/2007 color:black layer:back
at:25/03/2011 color:black layer:back
at:31/01/2014 color:black layer:back
BarData =
bar:Adel text:"Sharon den Adel"
bar:Papenhove text:"Michiel Papenhove"
bar:Bakker text:"Jelle Bakker"
bar:Jolie text:"Ruud Jolie"
bar:RWesterholt text:"Robert Westerholt"
bar:Helleblad text:"Stefan Helleblad"
bar:MWesterholt text:"Martijn Westerholt"
bar:Spierenburg text:"Martijn Spierenburg"
bar:Veen text:"Jeroen van Veen"
bar:Leeflang text:"Dennis Leeflang"
bar:Willemse text:"Richard Willemse"
bar:Graaf text:"Ivar de Graf"
bar:Pyreen text:"Marius van Pyreen"
bar:Palma text:"Ciro Palma"
bar:Haestregt text:"Stephen van Haestregt"
bar:Hellenberg text:"Nicka Hellenberg"
bar:Coolen text:"Mike Coolen"
PlotData =
width:11 textcolor:black align:left anchor:from shift:(10,-4)
bar:Adel from:01/01/1996 till:end color:Vocals
bar:RWesterholt from:01/01/1996 till:31/08/2011 color:RGuitar
bar:RWesterholt from:01/01/1996 till:31/08/2011 color:Vocals width:3
bar:Helleblad from:31/08/2011 till:end color:RGuitar
bar:Papenhove from:01/01/1996 till:30/06/2001 color:LGuitar
bar:Bakker from:30/06/2001 till:30/09/2001 color:LGuitar
bar:Jolie from:30/09/2001 till:end color:LGuitar
bar:Veen from:01/01/1996 till:end color:Bass
bar:MWesterholt from:01/01/1996 till:30/06/2001 color:Keyboard
bar:Spierenburg from:30/06/2001 till:end color:Keyboard
bar:Leeflang from:01/01/1996 till:31/05/1996 color:Drums
bar:Willemse from:01/06/1996 till:31/08/1996 color:Drums
bar:Graaf from:31/08/1996 till:31/05/1998 color:Drums
bar:Graaf from:01/06/1999 till:30/06/2001 color:Drums
bar:Pyreen from:01/06/1998 till:31/08/1998 color:Drums
bar:Palma from:31/08/1998 till:01/06/1999 color:Drums
bar:Haestregt from:01/01/2002 till:28/04/2010 color:Drums
bar:Hellenberg from:29/04/2010 till:31/12/2010 color:Drums
bar:Coolen from:22/02/2011 till:end color:Drums
</timeline>
== Diskografie ==
* ''[[Enter (album, Within Temptation)|Enter]]'' (1997)
* ''[[Mother Earth]]'' (2000)
* ''[[The Silent Force]]'' (2004)
* ''[[The Heart of Everything]]'' (2007)
* neoficiální: ''Destroyed'' (2008)
* ''[[The Unforgiving]]'' (2011)
* cover album: ''[[The Q-Music Sessions]]'' (2012)
* ''[[Hydra (album)|Hydra]]'' (2014)
* ''[[Resist (album, Within Temptation)|Resist]]'' (2019)
* ''[[Bleed Out]]'' (2023)
;Koncertní alba
* ''[[Mother Earth Tour]]'' (2003)
* ''[[The Silent Force Tour]]'' (2005)
* [[The Heart of Everything|''The Heart Of Everything - Live at the Shibuya AX, Tokyo'']] (2007)
* ''[[Black Symphony]]'' (2008)
* ''[[An Acoustic Night at the Theatre]]'' (2009)
* ''[[Let Us Burn|Let Us Burn – Elements & Hydra Live In Concert]]'' (2014)
* [[The Aftermath A SHOW IN A VIRTUAL REALITY|''The Aftermath A SHOW IN A VIRTUAL REALITY'']] (2021)
* ''[[Live In Hell]]'' (2023)
;EP (minialba)
* ''[[The Dance]]'' (1998)
* ''Running Up That Hill'' (2003)
* ''[[The Howling]]'' (2007)
* ''Sinéad, the Remixes'' (2011)
* ''[[Paradise (EP, Within Temptation)|Paradise (What About Us)]]'' [[Paradise (EP, Within Temptation)|(feat. Tarja T.)]] (2013)
* ''Whole World is Watching'' (2014)
* ''And We Run'' (feat. Xzibit) (2014)
* ''The Purge'' (2020)
* ''Shed My Skin'' (2021)
* ''Don't Pray For Me'' (2022)
* ''The Aftermath'' (2022)
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Commons|Within Temptation}}
* {{oficiální stránky|http://www.within-temptation.com www.within-temptation.com}}
* [http://within-temptation.cz within-temptation.cz] {{Wayback|url=http://within-temptation.cz/ |date=20080721012648 }} - Česká fanouškovská stránka skupiny
* [http://within-temptation.wz.cz within-temptation.wz.cz] {{Wayback|url=http://within-temptation.wz.cz/ |date=20210115140830 }} - Česká fanouškovská stránka skupiny (dlouho neaktualizovaná)
{{Pahýl}}
{{Within Temptation}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Hudba}}
[[Kategorie:Nizozemské doommetalové hudební skupiny]]
[[Kategorie:Hudební skupiny 1990–1999]]
[[Kategorie:Hudební skupiny 2000–2009]]
[[Kategorie:Hudební skupiny 2010–2019]]
[[Kategorie:Symphonicmetalové hudební skupiny]]
[[Kategorie:Gothic metalové hudební skupiny]]
[[Kategorie:Hudební skupiny založené v roce 1996]]
| 23,729,167
|
[{"title": "Z\u00e1kladn\u00ed informace", "data": {"P\u016fvod": "Nizozemsko", "\u017d\u00e1nry": "doom metal, gothic metal, symphonic metal", "Aktivn\u00ed roky": "1996\u2014sou\u010dasnost", "Vydavatel\u00e9": "Bertelsmann Music Group \u00b7 Nuclear Blast \u00b7 Universal Music Group \u00b7 DSFA Records \u00b7 GUN Records \u00b7 Roadrunner Records", "Ocen\u011bn\u00ed": "Popprijs (2005) \u00b7 MTV Europe Music Award for Best Dutch & Belgian Act (2007) \u00b7 Zilveren Harp", "Web": "www.within-temptation.com"}}, {"title": "Sou\u010dasn\u00ed \u010dlenov\u00e9", "data": {"Sou\u010dasn\u00ed \u010dlenov\u00e9": ["Sharon den Adel \u00b7 Robert Westerholt \u00b7 Ruud Adrianus Jolie \u00b7 Jeroen van Veen \u00b7 Martijn Spierenburg \u00b7 Mike Coolen \u00b7 Stefan Helleblad", "multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Stavka
Stavka (rusky Ставка) je ruský název vrchního velení ozbrojených sil. V době první světové války existovala v Ruské říši v podobě tzv. Hlavního stanu vrchního velitele (Ставка Верховного Главнокомандующего) a v době druhé světové války v Sovětském svazu v podobě Hlavního stanu vrchního velení (Ставка Верховного Главнокомандования).
|
cswiki/488396
|
cswiki
| 488,396
|
Stavka
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stavka
|
2021-08-07T13:25:44Z
|
cs
|
Q540951
| 7,687
|
{{Různé významy|tento=vrchním velení [[Ruská armáda|ruských]] a [[Rudá armáda|sovětských sil]]|druhý=typu protestní akce|stránka=Stávka}}
[[Soubor:Stavka January 1915 generals.jpg|thumb|Generálové Stavky v roce [[1915]]]]
'''Stavka''' ([[ruština|rusky]] ''Ставка'') je ruský název vrchního velení [[ozbrojené síly|ozbrojených sil]]. V době [[první světová válka|první světové války]] existovala v [[Ruské impérium|Ruské říši]] v podobě tzv. [[Hlavní stan vrchního velitele|Hlavního stanu vrchního velitele]] (''Ставка Верховного Главнокомандующего'') a v době [[druhá světová válka|druhé světové války]] v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] v podobě [[Hlavní stan vrchního velení|Hlavního stanu vrchního velení]] (''Ставка Верховного Главнокомандования'').
{{Pahýl}}
{{Portály|Druhá světová válka|První světová válka|Rusko}}
[[Kategorie:Ozbrojené síly Ruska]]
[[Kategorie:Ozbrojené síly Sovětského svazu]]
[[Kategorie:Vojenství Ruska během první světové války]]
[[Kategorie:Vojenství Sovětského svazu během druhé světové války]]
[[Kategorie:Generální štáby]]
| 20,323,012
|
[]
| false
|
# Kaple Narození Panny Marie (Borovy)
Kaple Narození Panny Marie je hodnotná venkovská klasicistní mešní kaple ve vesnici Borovy v okrese Plzeň-jih. Pro kapli zasvěcenou svátku Narození Panny Marie je charakteristické ojedinělé členění průčelí portikem. Kaple náleží pod římskokatolickou farnost Merklín vikariátu Plzeň-jih v plzeňské diecézi, pravidelné bohoslužby se v ní nekonají. Kaple je od roku 1964 chráněnou kulturní památkou České republiky.
## Umístění
Kaple Narození Panny Marie byla vystavěna na jihozápadním okraj vsi, pro rozvoj vesnice se v současnosti nachází přibližně ve středu jejího intravilánu, v nadmořské výšce 364 m. Společně s památnou Borovskou lípou stojí v těsném trojúhelníku, který je vymezen na východě silnicí I/27 z Plzně do Klatov, na jihu korytem Borovského potoka a na severozápadě místní komunikací vedoucí do jihozápadní části vsi. Několik desítek metrů od kaple na západ prochází také Železniční trať Plzeň – Klatovy – Železná Ruda.
## Historie
Původní kapli na dnešním místě nechal roku 1703 vystavět Martin Falout. Podle kroniky písmáka Tomáše Vovese přišel Martin Falout z Bavorska a na své cestě v Borovech těžce onemocněl. Jako nemocný v horečkách slíbil, že pokud se uzdraví, postaví v Borovech kapli. Uzdravil se a svůj slib splnil postavením malé dřevěné kapličky. Stránky obce Borovy však uvádí jinou verzi, podle které byla kaple vystavěna ve stejném roce nákladem vikáře Jana Tiebla a mnoha dalších dárců.
Do dřevěné kaple umístil Martin Falout sochu Panny Marie, která byla údajně vytvořená dle sochy pořízené biskupem Schaffgotschem do kostela svatého Jana Křtitele ve Vřeskovicích. Socha byla doplněna latinským nápisem, který by se do češtiny přeložil takto: „Ty, jenž tudy jdeš, poklekni a Zdrávas Maria řekni.“ Za sochou přezdívanou Panna Maria Borovská začali chodit místní, neboť věřili, že přímluva v nemoci od borovské Madony je jistá. Později se přidali lidé z okolí a brzy ke kapli hojně putovali věřící, zvláště od poloviny 18. století, uváděni jsou i poutníci z Bavorska a zastavovali zde i formani. Vděční prosebníci pořídili Panně Marii s Jezulátkem zlatem vyšívané šaty a korunovali ji korunkou s drahokamy. Z jejich darů byla kaple vystavěna z cihel, v roce 1764 omítnuta zvenku i uvnitř. K této původní kapli byla v roce 1768 na východní straně přistavěna předsíň, v níž se na kapli prvně objevily čtyři sloupy.
Chatrná dřevěná kaple však nedokázala zastavit zloděje, který sošku ukradl, sebral její roucho a samotnou sochu zahodil do řeky. Doplavala ke stavidlům mlýnského náhonu, kde ji našel mlynář. Když se pobouření obyvatel Borov uklidnilo, vybrali Borovští mezi sebou peníze a vystavěli novou kapličku. Nového roucha a korunky se dočkala i socha.
Soudobá podoba kaple pochází z roku 1834, kdy byla kaple zcela přestavěna. Nově vysvěcena byla 8. září 1835 vikářem Janem Augustem Bieblem, který v ní sloužil první mši svatou. V roce 1840 (podle historie obce až v roce 1847) získala kaple řádnou mešní licenci, což podpořilo slávu kaple. K ní pak putovala procesí, nejčastěji 8. září, a to z Přeštic, Lukavice, Nezdic, Horšic, Kbela, Předslavi, Klatov, Chudenic, Merklína, Vřeskovic a Dnešic, připojili se i němečtí obyvatelé Černotína a Přestavlk. Procesí k borovské kapli provázel zpěv i hudba, v Borovech byla všechna procesí vítána a později vyprovázena. Kázání k procesím se obvykle odehrálo venku pod lípami.
Interiér byl přemalován v roce 1941 přičiněním děkana Smetany. Díky darům obyvatel Borov se kaple dočkala výrazné opravy v roce 1955. V roce 1960 byla v menším rozsahu poškozena ohněm. Poslední větší oprava zahrnující i osazení nové věžičky proběhla v letech 1999–2000.
V 90. letech 20. století byla obnovena tradice procesí jako součást poutní slavnosti Narození Panny Marie Borovské. Procesí vychází např. od borovského Prokopova mlýna a směřuje ke kapli. Procesí samotného se účastní okolo 150 lidí, nejvíce atraktivní jsou desítky družiček v bílých šatech, mnoho dalších diváků přihlíží či čeká u kaple.
## Popis
### Exteriér
Klasicistní, přesněji empírová kaple je vystavěna na obdélném půdorysu s neodsazeným trojbokým závěrem. Průčelí dominuje otevřený portikus v celé šíří kaple, ve kterém čtyři toskánské sloupy nesou stlačené obloučky, římsu a štít. Průčelí je ukončeno nízkým trojúhelníkovým štítem s nezdobeným tympanonem. Průčelí vlastní kaple prolamuje v její hlavní ose umístěný obdélný hlavní vchod s půlkruhovým nadpražním nástavcem. Hlavní vchod je osazen dvoukřídlými dveřmi s prosklenými poli. Motiv toskánského řádu se opakuje v podobě nárožních polosloupů, které rámují průčelí vlastní kaple. Boční vchod je umístěn v pravé stěně kaple, jeho vzhled včetně světlíku odpovídá hlavnímu vchodu, osazené dveře se však liší. V levé stěně je umístěno obdélné okno s půlkruhovým zakončením, stejnou podobu mají i dvě okna v bočních stěnách presbytáře. Nároží presbytáře jsou zvýrazněna pilastry, zadní stěna má naznačené okno umístěním odpovídající ostatním.
Sedlová střecha navazuje na štít hlavního průčelí. Je krytá taškami bobrovkami a na jejích obou stranách jsou umístěny malé vikýře ve tvaru volského oka. V zadní části střechy nad kněžištěm je na hřebenu umístěna šestiboká zvonice s oplechovanou jehlancovou věžičkou. Věžička zvonice vrcholí kovovým latinským křížem, jehož křížení je nahrazeno mariánským monogramem MARIA v kruhu se svatozáří.
### Interiér
Předsíň je dlážděna keramickou dlažbou s hrubým povrchem, nad jejím rovným stropem je umístěna kruchta. Nad lodí je placková klenba. Kněžiště je odděleno půlkruhovým vítězným obloukem na pilastrech. Samotné kněžiště je zakončeno trojbokým závěrem s valenou klenbou se štukovými žebry a trojúhelníkovými výsečemi. Stěny a strop jsou zdobeny malbami, na levé straně ve štukovém zrcadle. V Soupisu památek z roku 1907 je uváděn barokní oltář se sochou Panny Marie a sochami sv. Barbory a sv. Kateřiny po stranách.
### Zvony
Soupis památek z roku 1907 zmiňuje ve věžičce dva zvony:
- Větší z roku 1851, který odlil plzeňský zvonař Václav Perner.
- Menší z roku 1761 s průměrem 32 cm a výškou 25 cm. Jeho plášť byl ozdoben plaketkou s Pannou Marií a další plaketkou snad věnovanou svatému Jakubovi. Pod ornamentálním páskem je nápis OBECZ BOROWSKA DALA MNIE LITI LETHA PANIE a pod ním I • G • K – 1761.[14]
## Galerie
- Průčelí
- Hlavní vchod
- Boční vchod
- Závěr kaple
- Detail věžičky
|
cswiki/1527930
|
cswiki
| 1,527,930
|
Kaple Narození Panny Marie (Borovy)
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kaple_Narozen%C3%AD_Panny_Marie_(Borovy)
|
2025-07-02T18:23:44Z
|
cs
|
Q37012832
| 110,877
|
{{Infobox - kostel}}
'''Kaple Narození Panny Marie''' je hodnotná<ref name="pk"/> [[venkov]]ská [[Klasicistní architektura|klasicistní]] mešní [[kaple]] ve vesnici [[Borovy]] v [[okres Plzeň-jih|okrese Plzeň-jih]]. Pro kapli zasvěcenou svátku [[Narození Panny Marie]]<ref name="kokaisl"/> je charakteristické ojedinělé členění průčelí [[Portikus|portikem]].<ref name="pk"/> Kaple náleží pod římskokatolickou farnost Merklín [[Vikariát Plzeň-jih|vikariátu Plzeň-jih]] v [[Diecéze plzeňská|plzeňské diecézi]], pravidelné bohoslužby se v ní nekonají.<ref name="bip"/> Kaple je od roku 1964 chráněnou [[Kulturní památka (Česko)|kulturní památkou České republiky]].<ref name="monumnet-id"/><ref name="monumnet-vyh"/>
== Umístění ==
Kaple Narození Panny Marie byla vystavěna na jihozápadním okraj vsi, pro rozvoj vesnice se v současnosti nachází přibližně ve středu jejího intravilánu, v nadmořské výšce 364 m. Společně s památnou [[Borovská lípa|Borovskou lípou]] stojí v těsném trojúhelníku, který je vymezen na východě [[Silnice I/27|silnicí I/27]] z [[Plzeň|Plzně]] do [[Klatovy|Klatov]], na jihu korytem [[Borovský potok (přítok Úhlavy)|Borovského potoka]] a na severozápadě místní komunikací vedoucí do jihozápadní části vsi. Několik desítek metrů od kaple na západ prochází také [[Železniční trať Plzeň – Klatovy – Železná Ruda]].
== Historie ==
Původní kapli na dnešním místě nechal roku [[1703]] vystavět Martin Falout.<ref name="pamatkopin"/> Podle kroniky [[písmák]]a Tomáše Vovese přišel Martin Falout z Bavorska a na své cestě v Borovech těžce onemocněl.<ref name="kokaisl"/><ref name="vypravy"/> Jako nemocný v horečkách slíbil, že pokud se uzdraví, postaví v Borovech kapli. Uzdravil se a svůj slib splnil postavením malé dřevěné kapličky.<ref name="vypravy"/><ref name="kokaisl"/> Stránky obce Borovy však uvádí jinou verzi, podle které byla kaple vystavěna ve stejném roce nákladem vikáře Jana Tiebla a mnoha dalších dárců.<ref name="borovy"/>
Do dřevěné kaple umístil Martin Falout sochu [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]],<ref name="pamatkopin"/><ref name="vypravy"/> která byla údajně vytvořená dle sochy pořízené biskupem [[Filip Gotthard Schaffgotsch|Schaffgotschem]] do [[kostel svatého Jana Křtitele (Vřeskovice)|kostela svatého Jana Křtitele]] ve [[Vřeskovice|Vřeskovicích]].<ref name="kokaisl"/> Socha byla doplněna latinským nápisem, který by se do češtiny přeložil takto: „Ty, jenž tudy jdeš, poklekni a Zdrávas Maria řekni.“<ref name="vypravy"/> Za sochou přezdívanou Panna Maria Borovská začali chodit místní, neboť věřili, že přímluva v nemoci od borovské Madony je jistá.<ref name="vypravy"/> Později se přidali lidé z okolí a brzy ke kapli hojně putovali věřící,<ref name="pamatkopin"/> zvláště od poloviny 18. století, uváděni jsou i poutníci z Bavorska<ref name=":0"/> a zastavovali zde i formani.<ref name="kokaisl"/> Vděční prosebníci pořídili Panně Marii s Jezulátkem zlatem vyšívané šaty a korunovali ji korunkou s drahokamy.<ref name=":0"/> Z jejich darů byla kaple vystavěna z cihel,<ref name="vypravy"/> v roce 1764 omítnuta zvenku i uvnitř.<ref name="pamatkopin"/><ref name="kokaisl"/> K této původní kapli byla v roce 1768 na východní straně přistavěna předsíň, v níž se na kapli prvně objevily čtyři sloupy.<ref name="pamatkopin"/><ref name="kokaisl"/>
Chatrná dřevěná kaple však nedokázala zastavit zloděje, který sošku ukradl, sebral její roucho a samotnou sochu zahodil do řeky. Doplavala ke stavidlům mlýnského náhonu, kde ji našel mlynář. Když se pobouření obyvatel Borov uklidnilo, vybrali Borovští mezi sebou peníze a vystavěli novou kapličku. Nového roucha a korunky se dočkala i socha.<ref name=":0"/>
Soudobá podoba kaple pochází z roku 1834, kdy byla kaple zcela přestavěna.<ref name="kokaisl"/><ref name="pk"/><ref name="pamatkopin"/> Nově [[Svátost svěcení|vysvěcena]] byla 8. září 1835<ref name="pk"/><ref name="pamatkopin"/> vikářem Janem Augustem Bieblem, který v ní sloužil první [[Mše|mši svatou]].<ref name="kokaisl"/> V roce 1840 (podle historie obce až v roce 1847<ref name="borovy"/>) získala kaple řádnou mešní licenci, což podpořilo slávu kaple. K ní pak putovala [[Liturgický průvod|procesí]], nejčastěji 8. září,<ref name="borovy"/> a to z [[Přeštice|Přeštic]], [[Dolní Lukavice|Lukavice]], [[Nezdice|Nezdic]], [[Horšice|Horšic]], [[Kbel (okres Plzeň-jih)|Kbela]], [[Předslav]]i, [[Klatovy|Klatov]], [[Chudenice|Chudenic]], [[Merklín (okres Plzeň-jih)|Merklína]], [[Vřeskovice|Vřeskovic]] a [[Dnešice|Dnešic]], připojili se i němečtí obyvatelé [[Černotín (Dnešice)|Černotína]] a [[Přestavlky (okres Plzeň-jih)|Přestavlk]].<ref name="kokaisl"/> Procesí k borovské kapli provázel zpěv i hudba, v Borovech byla všechna procesí vítána a později vyprovázena.<ref name="kokaisl"/><ref name="hrady.cz"/> Kázání k procesím se obvykle odehrálo venku pod lípami.<ref name="hrady.cz"/>
Interiér byl přemalován v roce 1941<ref name="pamatkopin"/> přičiněním děkana Smetany.<ref name="kokaisl"/> Díky darům obyvatel Borov se kaple dočkala výrazné opravy v roce 1955.<ref name="pamatkopin"/> V roce 1960 byla v menším rozsahu poškozena ohněm.<ref name="kokaisl"/> Poslední větší oprava zahrnující i osazení nové věžičky proběhla v letech 1999–2000.<ref name="vypravy"/>
V 90. letech 20. století byla obnovena tradice procesí jako součást poutní slavnosti Narození Panny Marie Borovské.<ref name="Loudová, 2011-09-12"/><ref name="Kilián, 2016-09-07"/> Procesí vychází např. od borovského Prokopova mlýna a směřuje ke kapli.<ref name="Kilián, 2016-09-07"/><ref name="Loudová, 2011-09-12"/> Procesí samotného se účastní okolo 150 lidí, nejvíce atraktivní jsou desítky družiček v bílých šatech, mnoho dalších diváků přihlíží či čeká u kaple.<ref name="Loudová, 2011-09-12"/><ref name="Kilián, 2013-09-10"/>
== Popis ==
=== Exteriér ===
Klasicistní, přesněji [[empír]]ová kaple je vystavěna na obdélném půdorysu s neodsazeným trojbokým závěrem.<ref name="pamatkopin"/> Průčelí dominuje otevřený [[portikus]] v celé šíří kaple, ve kterém čtyři [[Toskánský řád|toskánské sloupy]] nesou stlačené obloučky, římsu a štít.<ref name="pamatkopin"/> Průčelí je ukončeno nízkým trojúhelníkovým [[Štít (architektura)|štítem]] s nezdobeným [[tympanon]]em.<ref name="pamatkopin"/> Průčelí vlastní kaple prolamuje v její hlavní ose umístěný obdélný hlavní vchod s půlkruhovým nadpražním nástavcem. Hlavní vchod je osazen dvoukřídlými dveřmi s prosklenými poli. Motiv toskánského řádu se opakuje v podobě nárožních polosloupů, které rámují průčelí vlastní kaple.<ref name="pk"/> Boční vchod je umístěn v pravé stěně kaple, jeho vzhled včetně světlíku odpovídá hlavnímu vchodu,<ref name="pk"/> osazené dveře se však liší. V levé stěně je umístěno obdélné okno s půlkruhovým zakončením, stejnou podobu mají i dvě okna v bočních stěnách presbytáře.<ref name="pk"/> Nároží presbytáře jsou zvýrazněna [[pilastr]]y, zadní stěna má naznačené okno umístěním odpovídající ostatním.
[[Sedlová střecha]] navazuje na štít hlavního průčelí.<ref name="pk"/> Je krytá taškami [[bobrovka]]mi a na jejích obou stranách jsou umístěny malé [[vikýř]]e ve tvaru [[Volské oko (architektura)|volského oka]].<ref name="pk"/> V zadní části střechy nad kněžištěm je na hřebenu umístěna šestiboká zvonice s oplechovanou jehlancovou věžičkou.<ref name="pk"/> Věžička zvonice vrcholí kovovým [[Latinský kříž|latinským křížem]], jehož křížení je nahrazeno mariánským monogramem MARIA v kruhu se [[svatozář]]í.
=== Interiér ===
Předsíň je dlážděna keramickou dlažbou s hrubým povrchem, nad jejím rovným stropem je umístěna [[kruchta]].<ref name="pamatkopin"/><ref name="pk"/> Nad lodí je placková klenba.<ref name="pamatkopin"/> Kněžiště je odděleno půlkruhovým [[Vítězný oblouk (kostel)|vítězným obloukem]] na pilastrech.<ref name="pk"/> Samotné kněžiště je zakončeno trojbokým závěrem s valenou klenbou se štukovými [[Žebro (architektura)|žebry]] a trojúhelníkovými výsečemi.<ref name="pamatkopin"/><ref name="pk"/> Stěny a strop jsou zdobeny malbami, na levé straně ve štukovém zrcadle.<ref name="pk"/> V Soupisu památek z roku 1907 je uváděn [[baroko|barokní]] oltář se sochou Panny Marie a sochami [[Barbora z Nikomédie|sv. Barbory]] a [[Kateřina Alexandrijská|sv. Kateřiny]] po stranách.<ref name="soupis-1907"/>
=== Zvony ===
Soupis památek z roku 1907 zmiňuje ve věžičce dva zvony:
* Větší z roku 1851, který odlil plzeňský zvonař Václav Perner.
* Menší z roku 1761 s průměrem 32 cm a výškou 25 cm. Jeho plášť byl ozdoben plaketkou s Pannou Marií a další plaketkou snad věnovanou svatému Jakubovi. Pod ornamentálním páskem je nápis ''OBECZ BOROWSKA DALA MNIE LITI LETHA PANIE'' a pod ním ''I • G • K – 1761''.<ref name="soupis-1907"/>
== Galerie ==
<gallery>
Kaple Narození Panny Marie, Borovy, 06.jpg|Průčelí
Kaple Narození Panny Marie, Borovy, 05.jpg|Hlavní vchod
Kaple Narození Panny Marie, Borovy, 28.jpg|Boční vchod
Kaple Narození Panny Marie, Borovy, 39.jpg|Závěr kaple
Kaple Narození Panny Marie, Borovy, 36.jpg|Detail věžičky
</gallery>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references>
<ref name="Kilián, 2016-09-07">{{Citace elektronického periodika
| titul = Na Klatovsko se vracejí dávná procesí
| url = https://www.denik.cz/plzensky-kraj/na-klatovsko-se-vraceji-davna-procesi-20160907.html
| datum vydání = 2016-09-07
| datum přístupu = 2019-10-07
| jazyk =
| jméno = Milan
| příjmení = Kilián
| periodikum = Klatovský deník
| vydavatel = VLTAVA LABE MEDIA a.s.
}}</ref>
<ref name="vypravy">{{Citace elektronického periodika
| titul = Výpravy zpět aneb co se kdysi psalo 162
| url = https://klatovsky.denik.cz/zpravy_region/vypravy-zpet-aneb-co-se-kdysi-psalo-162-20130224.html
| datum vydání = 2013-02-24
| datum přístupu = 2019-10-05
| jazyk =
| příjmení =
| jméno =
| periodikum = Klatovský deník
| ročník =
| autor = Redakce
}}</ref>
<ref name="borovy">{{Citace elektronické monografie
| titul = Historie obce
| url = https://borovy.cz/obec-borovy/historie-obce/
| periodikum = Obec Borovy
| datum přístupu = 2019-10-05
| příjmení =
| jméno =
| vydavatel = Obec Borovy
| datum vydání =
| url archivu =
}}</ref>
<ref name=":0">{{Citace monografie
| vydání =
| titul = Před branou Šumavy a Českého lesa
| oclc = 972610483
| místo = Praha
| isbn = 9788087866269
| isbn2 = 8087866266
| počet stran = 207
| příjmení = Česal
| jméno = Aleš
| příjmení2 =
| jméno2 =
| vydavatel = Regia
| rok vydání = 2007
| strany =
}}</ref>
<ref name="hrady.cz">{{Citace elektronického periodika
| titul = Šumavská galerie : kaple Narození Panny Marie, Borovy
| url = http://www.sumava.cz/galerie_sekce/1440-kaple-narozeni-panny-marie-borovy/
| periodikum = Šumava.cz
| datum přístupu = 2019-10-05
| příjmení =
| jméno =
| vydavatel = Šumava.cz
| datum vydání =
| url archivu =
}}</ref>
<ref name="Loudová, 2011-09-12">{{Citace elektronického periodika
| titul = OBRAZEM: Borovami šlo procesí s družičkami
| url = https://klatovsky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-borovami-slo-procesi-s-druzickami20110912.html
| datum vydání = 2011-09-12
| datum přístupu = 2019-10-05
| jazyk =
| jméno = Daniela
| příjmení = Loudová
| periodikum = Klatovský deník
| vydavatel = VLTAVA LABE MEDIA a.s.
| url archivu =
}}</ref>
<ref name="Kilián, 2013-09-10">{{Citace elektronického periodika
| titul = OBRAZEM: Borovy prošlo procesí s družičkami
| url = https://klatovsky.denik.cz/z-regionu/obrazem-borovy-proslo-procesi-s-druzickami-20130909.html
| datum vydání = 2013-09-10
| datum přístupu = 2019-10-05
| jazyk =
| jméno = Milan
| příjmení = Kilián
| periodikum = Klatovský deník
| vydavatel = VLTAVA LABE MEDIA a.s.,
| url archivu =
}}</ref>
<ref name="kokaisl">{{Citace monografie
| titul = Kostely a kaple v klatovském okrese. 2. díl, Bývalé politické okresy Domažlice, Přeštice, Strakonice a Sušice
| oclc = 872338598
| vydavatel = Nostalgie
| místo = Praha
| isbn = 9788090536579
| isbn2 = 8090536573
| počet stran = 457
| příjmení = Kokaisl
| jméno = Petr
| příjmení2 = Kokaislová
| jméno2 = Pavla
| vydání =
| rok vydání = 2013
| strany = 38
}}</ref>
<ref name="monumnet-vyh">{{Citace elektronické monografie
| titul = Právní ochrana kaple Narození Panny Marie - Památkový Katalog
| url = https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/kaple-narozeni-panny-marie-138283
| periodikum = Památkový Katalog
| datum přístupu = 2019-10-05
| příjmení =
| jméno =
| vydavatel = Národní památkový ústav
| datum vydání =
| url archivu =
}}</ref>
<ref name="pamatkopin">{{Citace elektronického periodika
| titul = Kaple Narození Panny Marie v Borovech - Borovy - Okres Plzeň-jih
| url = https://www.pamatkopin.cz/index.php?option=com_historie&view=pamatka&id=1826
| periodikum = PamátkoPin.cz - informační portál s mapou kulturních památek Plzeňského kraje
| datum přístupu = 2019-10-05
| jazyk =
| příjmení =
| jméno =
| vydavatel = FPE ZČU
| datum vydání =
| url archivu =
}}</ref>
<ref name="pk">{{Citace elektronické monografie
| titul = kaple Narození Panny Marie
| url = https://pamatkovykatalog.cz/kaple-narozeni-panny-marie-15374413
| periodikum = Památkový Katalog
| datum přístupu = 2019-10-05
| příjmení =
| jméno =
| vydavatel = Národní památkový ústav
| místo =
| datum vydání =
}}</ref>
<ref name="bip">{{Citace elektronického periodika
| titul = kaple Narození Panny Marie, Borovy - Plzeňská diecéze
| url = https://www.bip.cz/cs/katalog/kostely/kaple-narozeni-panny-marie-borovy
| periodikum = www.bip.cz
| datum přístupu = 2019-10-04
| vydavatel = Biskupství plzeňské
| datum vydání =
| url archivu =
}}</ref>
<ref name="monumnet-id">{{MonumNet
| ID = 1000138283
| název = kaple
| datum = 04.10.2019
}}</ref>
<ref name="soupis-1907">{{Citace sborníku
| titul = Borovy – Mešní kaple
| odkaz na titul =
| jméno sestavitele = Karel
| příjmení sestavitele = Hostaš
| odkaz na sestavitele = Karel Hostaš
| jméno sestavitele2 = Ferdinand
| příjmení sestavitele2 = Vaněk
| odkaz na sestavitele2 = Ferdinand Vaněk
| sborník = Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do počátku 19. století, ročník 25. Politický okres přeštický (1907)
| odkaz na sborník =
| vydavatel = Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění
| odkaz na vydavatele =
| místo = Praha
| rok vydání = 1907
| url = http://depositum.cz/knihovny/pamatky/strom.clanek.php?clanek=5263
| strany = 4
| jazyk =
}} {{Wayback|url=http://depositum.cz/knihovny/pamatky/strom.clanek.php?clanek=5263 |date=20200622052714 }}</ref>
</references>
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Architektura a stavebnictví|Česko|Historie|Křesťanství}}
[[Kategorie:Kaple v okrese Plzeň-jih|Narození Panny Marie, Borovy]]
[[Kategorie:Kaple zasvěcené Panně Marii|Borovy]]
[[Kategorie:Klasicistní kaple v Česku|Narození Panny Marie Borovy]]
[[Kategorie:Kulturní památky v okrese Plzeň-jih]]
[[Kategorie:Borovy]]
| 25,024,798
|
[{"title": "M\u00edsto", "data": {"St\u00e1t": "\u010cesko", "Sou\u0159adnice": "49\u00b031\u203227,89\u2033 s. \u0161., 13\u00b017\u203257,41\u2033 v. d."}}, {"title": "Z\u00e1kladn\u00ed informace", "data": {"Zasv\u011bcen\u00ed": "narozen\u00ed Panny Marie"}}, {"title": "Dal\u0161\u00ed informace", "data": {"Adresa": "Borovy, \u010cesko", "K\u00f3d pam\u00e1tky": "27061/4-2764 (Pk\u2022MIS\u2022Sez\u2022Obr\u2022WD)", "Dal\u0161\u00ed informace": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Autorský nástroj
Autorský nástroj je softwarová aplikace nebo kombinace aplikací určených především k vývoji multimediálního obsahu, obvykle publikovaného na Internet pomocí World Wide Web. Jedná se zejména o HTML editory a nástroje pro přípravu e-learningových kurzů.
Obsah vytvořený pomocí autorských nástrojů je často publikován s využitím Content Management systémů (CMS) nebo Learning Management systémů (LMS).
## Autorský nástroj
Autorské nástroje nejsou určeny pro profesionální spisovatele. Jsou specializovanou formou programů určenou ke zpracování textu a slouží tak k vytváření e-learningových kurzů. Umožňují prezentovat materiály formou kurzů za použití řady různých médií, jako jsou animace, audio a video. Lze s nimi vytvářet nebo modifikovat již existující interaktivní tréninkové kurzy, vytvářet testy s možností automatického hodnocení a jeho ukládání pro pozdější potřeby.
## Úrovně autorských nástrojů
Autorské nástroje lze rozdělit na úrovně podle jejich možností využití interaktivity a dalších doplňujících vlastností.
### Základní úroveň
AutorAplikace Autor slouží k přípravě struktury, tvorbě testů a podmínek studia kurzu. Podporuje export kurzů ve formátu IMS - Microsoft LRN pro systém eDoceo, pro aplikace MS a také pro tzv. offline podobu – export na CD-ROM včetně přehrávacího programu. Kurzy vytvořené touto aplikací a provozované v rámci systému LMS eDoceo nevyžadují na pracovní stanici uživatele (studenta) žádný plugin do standardně nainstalovaného prohlížeče. Jednotlivé vytvořené stránky kurzu představují standardní HTML stránky, které je možné dál upravovat externími HTML editory.
Microsoft PowerPointMicrosoft PowerPoint nebo jiné jednoduché nástroje založené na prezentaci je možné využít pro vytváření e-learningových kurzů. Ačkoliv výsledná prezentace z tohoto programu bývá lineární, lze do ní přidáním hypertextových odkazů přeskočit do jiné části. Do prezentace lze zahrnout také audio nebo video klipy. Testování a následné vyhodnocení znalostí získaných v kurzu je v tomto nástroji celkem komplikované. Výhodou je možnost distribuce jako CTB i jako WTB.
HTML a JavaScriptStandardní HTML stránky nabízejí kvizy psané v jazyce JavaScript. Což je jednoduchá cesta k vytváření e-learningových kurzů pro použití na internetu.
Dreamweaver a FlashDreamweaver nabízí vytváření kurzů, který umožňuje přidat testování do webových stránek s e-learningovou aplikací. Animace mohou být vytvořeny ve Flashi pomocí ActionScriptu. Takto tvořené aplikace jsou dobře použitelné a flexibilní. Tyto programy jsou distribuovány hlavně na webových stránkách. Někdy je místo Flashe používán Direktor kvůli jeho jazykovým možnostem.
### Střední úroveň
Lectora Professional Publishing SuiteLectora je profesionální vývojový nástroj určený pro koncové uživatele od začátečníků po profesionální vývojáře pro tvorbu e-learningových kurzů s podporou AICC, SCORM a Microsoft LRN fungujících v desítkách LMS i samostatně. Dále umožňuje s nadstavbou MS Powerpoint Integrator import prezentací tzv. podporou RAPID LEARNING a následnou tvorbu kurzu. Podporuje také publikaci hotového kurzu do HTML stránek nebo samospustitelného souboru. Samozřejmostí je tvorba pomocí WYSIWYG editoru. Pro vytváření testů Lectora podporuje 8 typů otázek.
Macromedia AuthorwareNejkomplexnější autorský nástroj pro tvorbu e-learningových aplikací, interaktivních katalogů a publikací, populárně naučných elektronických publikací, interaktivních vzdělávacích kurzů, digitálních kiosků a nejrůznějších simulátorů. Plně podporuje e-learningové standardy AICC, SCORM a IMS. Obsahuje Web Player, který umožňuje vytvořenou aplikaci snadno přenést na internet, intranet a následně prohlížet ve webových prohlížečích. Ovládání prostředí programu je jednoduché a intuitivní. Lze importovat prezentace z PowerPointu. Podporuje používání interaktivních animací vytvořených v programech Macromedia Flash nebo Director.
ToolBook II InstructorV ToolBooku lze vyvíjet WBT, CBT, multimediální aplikace, simulace pro software a další multimediální obsah. Nástroj kombinuje použití šablon, pomocníků a předpřipravených položek. Obsahuje plně rozvinutý programovací jazyk OpenSricpt.[zdroj?] Zahrnuje podporu vkládání například MS Word i PowerPoint. Vytvořené kurzy lze exportovat do DHTML, umožňuje streamování videa a audia, začlenění animace a simulace. Mezi podporované standardy patří AICC, SCORM, IMS, ADL a IEEE.
Kontis iTutor PublisheriTutor Publisher je vývojový nástroj určený pro koncové uživatele i profesionální vývojáře, v kterém lze vyvíjet rychle a jednoduše profesionální e-learningové kurzy splňující standard SCORM, AICC či Microsoft LRN, fungující v desítkách LMS i samostatně. Autoři bez znalosti programování či HTML mohou WYSIWYG vytvářet multimediální a interaktivní kurzy a výukové materiály. Pokročilí uživatelé mohou využít rozsáhlé možnosti programování událostí, psaní vlastního programového kódu, či uživatelského rozšiřování vlastností a chování objektů.
MoodleMoodle je open source nástroj. Podporuje např. standard SCORM.
### Vysoká úroveň
Kontis iTutor LCMSiTutor LCMS od Kontis je systém třídy LCMS, který kombinuje výkonné nástroje pro vývoj obsahu s nástroji pro správu, sdílení a znovu používání výukových objektů. Sestává z grafického rozhraní iTutor Publisher pro intuitivní WYSIWYG tvorbu obsahu a serverovské části iTutor CDS (Content Development Server), která zajišťuje funkce zamykání, verzování, sdílení a distribuce obsahu.
## Volba vhodného nástroje
Výběr toho nejlepšího autorského nástroje vyžaduje detailnější seznámení s nástroji a bez ohledu na to jako moc (jak málo) víme o autorských nástrojích, stanovit funkcionalitu, která je pro nás nejdůležitější. Např. zda budeme potřebovat kurzy tisknout či zveřejnit na internetu.
Aktuálně dostupné nástroje nabízejí rozmanité vlastnosti, tedy i pro specifické nároky se určitě najde aplikace, která bude vyhovovat těmto požadavkům. Některé nástroje jsou navržené k vývoji rozsáhlých, softwarových simulací nebo pro kapesní počítače. Nicméně mnoho nástrojů je navrženo k vytváření základních e-learningových kurzů pro stolní počítače a laptopy.
### Snadné použití versus svoboda tvořivosti
Na jedné straně, jsou nástroje založené na šablonách, které nevyžadují prakticky žádné zkušenosti s ovládáním. Tyto programy jsou velmi dobře formátované již při vývoji kurzu, který je řízen posloupností dialogových oken. Bohužel flexibilita těchto programů je omezena. Ale snadné použití může být důležitější než možnost kreativity.
Na opačné straně jsou autorské nástroje navržené k produkci špičkových multimediálních simulací se sofistikovanou grafikou a zvuky. Tyto nástroje přirozeně vyžadují několik týdnů či měsíců příprav pro to, abychom se nástroj naučili dobře ovládat, avšak nabízí velkou svobodu tvorby.
A někde mezi těmito stranami jsou nástroje, které vyžadují sice více cviku v ovládání, ale nabízejí širší pole pro tvořivost. Většina balíků na trhu spadá do této kategorie a je používána k vytváření většiny e-learningových kurzů současné doby.
### Automatizované programování
Automatickým programováním pro online distribuce autorských nástrojů osvobozují vývojáře kurzu od jejich závislosti na programátorech. Nabízejí podporu pro různá média a typy souborů, jako text, grafika a jejich následný export do některých obecně používaných formátů, například HTML, XML nebo DHTML. Typ výstupního formátu se podstatně liší v závislosti na použitém nástroji. Při výběru autorského nástroje, který negeneruje zdrojový kód, se musíme naučit programovat či se spolehnout na někoho, kdo této problematice rozumí. Jinak nebudeme schopni publikovat své kurzy.
### Vzájemná kompatibilita a standard
Schopnost autorských nástrojů pracovat s dalšími e-learningovými programy a systémy je odkázána na kompatibilitu.
E-learningové společenství obsahuje několik technologických standardů a neustále se vyvíjí doplňkové technologie. Cílem je, aby byla kompatibilita po celém e-learningové trhu. Do této doby je e-learningové společenství rozdělené do rozdílných systémů dodržující různé standardy. Čtyři nejvíce obvyklé standardy jsou SCORM - referenční model pro e-learning, Microsoft LRN, AICC – výcvik v leteckém průmyslu a IMS – globální vzdělávací konsorcium.
Autorské nástroje se liší ve standardech, které podporují. Pokud již organizace používá nějaký LMS, při rozhodování o novém autorském nástroji je dobré zvážit, jestli je kompatibilní se stávajícím LMS.
### Typy otázek
Ti, kteří kurzy vyvíjejí, se zajímají o rozdílné typy kladených otázek, které mohou vytvořit v autorském nástroji. Jedná se vyplňování formulářů, odpovídání pravda či nepravda, krátké nebo dlouhé eseje.
### Media a podpora souborů
Je důležité věnovat velkou pozornost podporovaným médiím a formátům souborů. Většina autorských nástrojů podporuje běžné formáty jako JPG, WAV a GIF. Zatímco některé podporují tok videa či audia.
### Rozšiřitelnost
Někdy je potřeba modifikovat software pro specifický účel. Schopnost, která toto umožňuje, se nazývá rozšiřitelnost. Pokud je požadována nějaká modifikace autorského nástroje, je vhodné se ujistit, že vybraný nástroj je Open source software, který dovoluje zkušenému počítačovému programátorovi přizpůsobit software potřebám školitele.
|
cswiki/79882
|
cswiki
| 79,882
|
Autorský nástroj
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Autorsk%C3%BD_n%C3%A1stroj
|
2025-05-24T12:26:23Z
|
cs
|
Q2463207
| 29,373
|
'''Autorský nástroj''' je [[software|softwarová]] aplikace nebo kombinace aplikací určených především k vývoji multimediálního obsahu, obvykle publikovaného na [[Internet]] pomocí [[World Wide Web]]. Jedná se zejména o [[HTML editor]]y a nástroje pro přípravu [[e-learning]]ových kurzů.
Obsah vytvořený pomocí autorských nástrojů je často publikován s využitím Content Management systémů ([[Systém pro správu obsahu|CMS]]) nebo Learning Management systémů ([[LMS]]).
== Autorský nástroj ==
Autorské nástroje nejsou určeny pro profesionální spisovatele. Jsou specializovanou formou programů určenou ke zpracování textu a slouží tak k vytváření e-learningových kurzů. Umožňují prezentovat materiály formou kurzů za použití řady různých médií, jako jsou animace, audio a video. Lze s nimi vytvářet nebo modifikovat již existující interaktivní tréninkové kurzy, vytvářet testy s možností automatického hodnocení a jeho ukládání pro pozdější potřeby.
== Úrovně autorských nástrojů ==
Autorské nástroje lze rozdělit na úrovně podle jejich možností využití interaktivity a dalších doplňujících vlastností.
=== Základní úroveň ===
:;Autor: Aplikace Autor slouží k přípravě struktury, tvorbě testů a podmínek studia kurzu. Podporuje export kurzů ve formátu [[IMS]] - [[Microsoft LRN]] pro systém eDoceo, pro aplikace MS a také pro tzv. offline podobu – export na CD-ROM včetně přehrávacího programu. Kurzy vytvořené touto aplikací a provozované v rámci systému LMS eDoceo nevyžadují na pracovní stanici uživatele (studenta) žádný [[plugin]] do standardně nainstalovaného prohlížeče. Jednotlivé vytvořené stránky kurzu představují standardní [[HyperText Markup Language|HTML]] stránky, které je možné dál upravovat externími [[HyperText Markup Language|HTML]] editory.
:;Microsoft PowerPoint: [[Microsoft PowerPoint]] nebo jiné jednoduché nástroje založené na prezentaci je možné využít pro vytváření e-learningových kurzů. Ačkoliv výsledná prezentace z tohoto programu bývá lineární, lze do ní přidáním hypertextových odkazů přeskočit do jiné části. Do prezentace lze zahrnout také audio nebo video klipy. Testování a následné vyhodnocení znalostí získaných v kurzu je v tomto nástroji celkem komplikované. Výhodou je možnost distribuce jako [[CTB]] i jako [[WTB]].
:;HTML a JavaScript: Standardní [[HyperText Markup Language|HTML]] stránky nabízejí kvizy psané v jazyce [[JavaScript]]. Což je jednoduchá cesta k vytváření e-learningových kurzů pro použití na internetu.
:;Dreamweaver a Flash: Dreamweaver nabízí vytváření kurzů, který umožňuje přidat testování do webových stránek s [[e-learning]]ovou aplikací. Animace mohou být vytvořeny ve Flashi pomocí ActionScriptu. Takto tvořené aplikace jsou dobře použitelné a flexibilní. Tyto programy jsou distribuovány hlavně na webových stránkách. Někdy je místo Flashe používán Direktor kvůli jeho jazykovým možnostem.
=== Střední úroveň ===
:;Lectora Professional Publishing Suite: Lectora je profesionální vývojový nástroj určený pro koncové uživatele od začátečníků po profesionální vývojáře pro tvorbu e-learningových kurzů s podporou [[AICC]], [[SCORM]] a [[Microsoft LRN]] fungujících v desítkách [[LMS]] i samostatně. Dále umožňuje s nadstavbou MS Powerpoint Integrator import prezentací tzv. podporou [[RAPID LEARNING]] a následnou tvorbu kurzu. Podporuje také publikaci hotového kurzu do HTML stránek nebo samospustitelného souboru. Samozřejmostí je tvorba pomocí [[WYSIWYG]] editoru. Pro vytváření testů Lectora podporuje 8 typů otázek.
:;Macromedia Authorware: Nejkomplexnější autorský nástroj pro tvorbu e-learningových aplikací, interaktivních katalogů a publikací, populárně naučných elektronických publikací, interaktivních vzdělávacích kurzů, digitálních kiosků a nejrůznějších simulátorů. Plně podporuje e-learningové standardy [[AICC]], [[SCORM]] a [[IMS]]. Obsahuje Web Player, který umožňuje vytvořenou aplikaci snadno přenést na internet, [[intranet]] a následně prohlížet ve webových prohlížečích. Ovládání prostředí programu je jednoduché a intuitivní. Lze importovat prezentace z PowerPointu. Podporuje používání interaktivních animací vytvořených v programech Macromedia Flash nebo [[Director]].
:;ToolBook II Instructor: V ToolBooku lze vyvíjet [[WBT]], [[CBT]], multimediální aplikace, simulace pro software a další multimediální obsah. Nástroj kombinuje použití šablon, pomocníků a předpřipravených položek. Obsahuje plně rozvinutý programovací jazyk OpenSricpt.{{Doplňte zdroj|???OpenScript}} Zahrnuje podporu vkládání například MS Word i PowerPoint. Vytvořené kurzy lze exportovat do [[DHTML]], umožňuje streamování videa a audia, začlenění animace a simulace. Mezi podporované standardy patří [[AICC]], [[SCORM]], [[IMS]], [[ADL]] a [[IEEE]].
:;Kontis iTutor Publisher:[https://www.kontis.cz/reseni.html#e-kurzy iTutor Publisher] je vývojový nástroj určený pro koncové uživatele i profesionální vývojáře, v kterém lze vyvíjet rychle a jednoduše profesionální e-learningové kurzy splňující standard [[SCORM]], [[AICC]] či [[Microsoft LRN]], fungující v desítkách [[LMS]] i samostatně. Autoři bez znalosti programování či [[HyperText Markup Language|HTML]] mohou [[WYSIWYG]] vytvářet multimediální a interaktivní kurzy a výukové materiály. Pokročilí uživatelé mohou využít rozsáhlé možnosti programování událostí, psaní vlastního programového kódu, či uživatelského rozšiřování vlastností a chování objektů.
:;Moodle: [[Moodle]] je open source nástroj. Podporuje např. standard [[SCORM]].
=== Vysoká úroveň ===
:;Kontis iTutor LCMS:iTutor LCMS od Kontis je systém třídy [[LCMS]], který kombinuje výkonné nástroje pro vývoj obsahu s nástroji pro správu, sdílení a znovu používání výukových objektů. Sestává z grafického rozhraní [https://www.kontis.cz/reseni.html#e-kurzy iTutor Publisher] pro intuitivní [[WYSIWYG]] tvorbu obsahu a serverovské části iTutor CDS (Content Development Server), která zajišťuje funkce zamykání, verzování, sdílení a distribuce obsahu.
== Volba vhodného nástroje ==
Výběr toho nejlepšího autorského nástroje vyžaduje detailnější seznámení s nástroji a bez ohledu na to jako moc (jak málo) víme o autorských nástrojích, stanovit funkcionalitu, která je pro nás nejdůležitější. Např. zda budeme potřebovat kurzy tisknout či zveřejnit na internetu.
Aktuálně dostupné nástroje nabízejí rozmanité vlastnosti, tedy i pro specifické nároky se určitě najde aplikace, která bude vyhovovat těmto požadavkům. Některé nástroje jsou navržené k vývoji rozsáhlých, softwarových simulací nebo pro kapesní počítače. Nicméně mnoho nástrojů je navrženo k vytváření základních e-learningových kurzů pro stolní počítače a laptopy.
=== Snadné použití versus svoboda tvořivosti ===
Na jedné straně, jsou nástroje založené na šablonách, které nevyžadují prakticky žádné zkušenosti s ovládáním. Tyto programy jsou velmi dobře formátované již při vývoji kurzu, který je řízen posloupností dialogových oken. Bohužel flexibilita těchto programů je omezena. Ale snadné použití může být důležitější než možnost kreativity.
Na opačné straně jsou autorské nástroje navržené k produkci špičkových multimediálních simulací se sofistikovanou grafikou a zvuky. Tyto nástroje přirozeně vyžadují několik týdnů či měsíců příprav pro to, abychom se nástroj naučili dobře ovládat, avšak nabízí velkou svobodu tvorby.
A někde mezi těmito stranami jsou nástroje, které vyžadují sice více cviku v ovládání, ale nabízejí širší pole pro tvořivost. Většina balíků na trhu spadá do této kategorie a je používána k vytváření většiny e-learningových kurzů současné doby.
=== Automatizované programování ===
Automatickým programováním pro online distribuce autorských nástrojů osvobozují vývojáře kurzu od jejich závislosti na programátorech. Nabízejí podporu pro různá média a typy souborů, jako text, grafika a jejich následný export do některých obecně používaných formátů, například [[HyperText Markup Language|HTML]], [[Extensible Markup Language|XML]] nebo [[DHTML]]. Typ výstupního formátu se podstatně liší v závislosti na použitém nástroji. Při výběru autorského nástroje, který negeneruje [[zdrojový kód]], se musíme naučit programovat či se spolehnout na někoho, kdo této problematice rozumí. Jinak nebudeme schopni publikovat své kurzy.
=== Vzájemná kompatibilita a standard ===
Schopnost autorských nástrojů pracovat s dalšími e-learningovými programy a systémy je odkázána na kompatibilitu.
E-learningové společenství obsahuje několik technologických standardů a neustále se vyvíjí doplňkové technologie. Cílem je, aby byla kompatibilita po celém e-learningové trhu. Do této doby je e-learningové společenství rozdělené do rozdílných systémů dodržující různé standardy. Čtyři nejvíce obvyklé standardy jsou [[SCORM]] - referenční model pro e-learning, Microsoft [[LRN]], [[AICC]] – výcvik v leteckém průmyslu a [[IMS]] – globální vzdělávací konsorcium.
Autorské nástroje se liší ve standardech, které podporují. Pokud již organizace používá nějaký LMS, při rozhodování o novém autorském nástroji je dobré zvážit, jestli je kompatibilní se stávajícím LMS.
=== Typy otázek ===
Ti, kteří kurzy vyvíjejí, se zajímají o rozdílné typy kladených otázek, které mohou vytvořit v autorském nástroji. Jedná se vyplňování formulářů, odpovídání pravda či nepravda, krátké nebo dlouhé eseje.
=== Media a podpora souborů ===
Je důležité věnovat velkou pozornost podporovaným médiím a formátům souborů. Většina autorských nástrojů podporuje běžné formáty jako [[JPG]], [[WAV]] a [[GIF]]. Zatímco některé podporují tok videa či audia.
=== Rozšiřitelnost ===
Někdy je potřeba modifikovat software pro specifický účel. Schopnost, která toto umožňuje, se nazývá rozšiřitelnost. Pokud je požadována nějaká modifikace autorského nástroje, je vhodné se ujistit, že vybraný nástroj je [[Otevřený software|Open source software]], který dovoluje zkušenému počítačovému programátorovi přizpůsobit software potřebám školitele.
== Související články ==
* [[Systém pro správu obsahu]]
== Externí odkazy ==
* Jeff Harris: [https://web.archive.org/web/20080511182543/http://www.learningcircuits.org/2002/mar2002/harris.html An Introduction to Authoring Tools] (anglicky)
* Ron Kurtus: [http://school-for-champions.com/elearning/authortools.htm Authoring Tools for eLearning, CBT and WBT] {{Wayback|url=http://school-for-champions.com/elearning/authortools.htm |date=20080507045544 }} (anglicky)
* [http://www.e-learn.cz/uvod_soucasti_vyvoj.asp?menu=elearning&submenu=soucasti&subsubmenu=vyvoj Vývojové nástroje pro e-learning] – typy vývojových nástrojů, používané vývojové nástroje
* [http://athena.zcu.cz/ProAuthor/ ProAuthor] {{Wayback|url=http://athena.zcu.cz/ProAuthor/ |date=20101011093837 }} – autorský nástroj v českém jazyce
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:E-learning]]
[[Kategorie:Software]]
| 24,928,391
|
[]
| false
|
# Šerpa prezidenta Ekvádoru
Šerpa prezidenta Ekvádoru (španělsky Banda Presidencial de Ecuador) je hlavním symbolem politické moci v Ekvádoru. Nosí ji úřadující prezident Ekvádoru jako projev důstojnosti své funkce při slavnostních příležitostech, během vystoupení před Národním shromážděním a při vojenských ceremoniálech. Jedná se o nejvyšší ekvádorské vyznamenání.
Šerpa je vyrobena ze sametu v barvách ekvádorské vlajky s nápisem vyšívaným zlatou nití. Uprostřed je státní znak Ekvádoru. Délka šerpy se odvíjí od postavy prezidenta, pro kterého je určena. Šířka žlutého pruhu je 15 cm, modrého pruhu 5 cm a červeného 9 cm. Nápis na šerpě zní Mi Poder en la Constitución (má síla je v ústavě). Toto heslo je ekvádorským mottem od roku 1830 a objevuje se i na prvních ekvádorských mincích ražených v letech 1830 až 1850. Na některých z nich se objevuje na lícové straně ve formě El poder en la Constitución. Tento nápis z mincí v 70. letech 19. století zmizel, zůstal však prezidentským mottem i nápisem na prezidentské šerpě.
## Historie
Prezidentskou šerpu zavedl první ekvádorský prezident Juan José Flores v roce 1830. V té době použil světle modrou hedvábnou stužku inspirovanou španělskými dekoracemi, kde bylo zlatou nití vyšito prezidentské heslo. Šerpa byla zakončena velkou mašlí, na které nebyl zavěšen žádný odznak. Je možné, že byla inspirována šerpami, které nosili španělští guvernéři jako součást svých vyznamenání. Ty byly modrobílé podobně jako šerpy Řádu Karla III., které nosili španělští místokrálové při oficiálních slyšeních. Španělské šerpy byly široké pouze 10 cm.
V průběhu 19. století používali Floresovi nástupci stejný vzhled šerpy jako první prezident, téměř bez jakýchkoliv úprav. Neexistovala přesná pravidla, jak by měla být šerpa vyšívána, a tak prezident Francisco Robles používal šerpu s vyšitým heslem a devíti hvězdami, představujícími jednotlivé provincie. Byly na ni vyšité také dvě vavřínové ratolesti. Většina prezidentů v 19. století však nosila šerpu s heslem napsaným přes státní znak.
Prezident Gabriel García Moreno byl vyobrazen se šerpou, která měla na okrajích zlatou výšivku. Soukromý sběratel vystavuje v Quitu světle modrou hedvábnou šerpu zakončenou velkou mašlí a se státním znakem, která je považována za původní šerpu Gabriela Garcíy Morena. Po úspěšném atentátu na prezidenta, byla šerpa během pohřbu, který se konal 9. srpna 1875, umístěna na jeho nabalzamovanou mrtvolu, oblečenou do uniformy generála a usazenou do křesla, čelem k publiku. S prakticky stejnou šerpou byl vyobrazen i prezident José María Plácido Caamaño.
Prezident Luis Cordero Crespo byl posledním prezidentem, který byl vyobrazen se světle modrou šerpou a ve speciální slavnostním obleku, který nosili i někteří další prezidenti, například Vicente Rocafuerte či Vicente Ramón Roca. Oblek, jež se v Ekvádoru dochoval jako diplomatická uniforma, měl zdobený límec a rukávy. K obleku patřily bílé kalhoty a rukavice.
Prezident Eloy Alfaro byl zobrazen v prezidentském obleku s generálskými nárameníky. Místo světle modré stuhy upřednostňoval tříbarevnou stuhu nošenou pod oblekem. Na stuze byl státní znak republiky. Od té doby prezidenti nadále nepoužívali světle modrou stuhu a někteří ani prezidentské heslo. Alfarovi nástupci upřednostňovali šerpy v národních barvách s národními symboly místo hesla. Takové šerpy bez hesla používal například prezident Leónidas Plaza Gutiérrez a jeho syn Galo Plaza Lasso. Ve 20. letech 20. století používal prezident Gonzalo Córdova šerpu zakončenou velkou trikolorní stuhou. Podobné stuhy používali i jeho předchůdci Alfredo Baquerizo Moreno a José Luis Tamayo. Prezident Isidro Ayora používal trikolorní hedvábnou stuhu zakončenu zlatými střapci.
Prezident José María Velasco Ibarra nosil svou šerpu pod frakem, což je patrné i z jeho oficiálního portrétu. Vojenský diktátor Guillermo Rodríguez Lara přijal titul prezidenta republiky v roce 1972 a nosil šerpu v barvách ekvádorské vlajky, ale bez prezidentského hesla. Když byla roku 1979, používal prezident Jaime Roldós Aguilera širokou šerpu přes oblek a upustil od používání fraku ve prospěch moderního pánského obleku. Tento styl dodržovali i jeho nástupci. Vzhled šerpy byl zjednodušen. Prezident Rodrigo Borja Cevallos používal šerpu, která byla místo složité mašle zakončena jednoduchým uzlem. Podobnou šerpu pak používal i Rafael Correa a Lenín Moreno.
Od roku 1979 posílají prezidenti svůj oblek jeptiškám, které vyrábějí prezidentské šerpy, aby jim seděla. Při odchodu z funkce si každý prezident svou šerpu ponechává jako suvenýr, který je jeho majetkem, takže pro každého prezidenta se vyrábí šerpa nová.
V archivu Juana Josého Florese na Katolické univerzitě v Quito je vystavena šerpa prezidenta Florese s několika jeho dalšími vyznamenáními. V Muzeu prezidentů Univerzity v Espíritu Santo jsou šerpy několika prezidentů, například Carlose Julia Arosemeny Toly a Jaimeho Roldóse, jež byly muzeu věnovány jejich rodinami, či šerpa Alfreda Palacia, který ji muzeu věnoval osobně.
## Výroba
Šerpy vyrábí od funkčního období prezidenta Gabriela Garíci Morena jeptišky v klášteře ležícím severně od Quita, Hermanas Contemplativas del Buen Pastor. Navzdory sekulární povaze ekvádorské republiky, přidávají katolické jeptišky do vyšívaného státního znaku nějakou relikvii, typicky fragmenty oděvu ekvádorských světců nebo do nich jednoduše umisťují náboženské motivy, například Nejsvětější Srdce Ježíšovo. K výrobě je používána i zlatá nit pocházející z Itálie a sametová látka dovážená z USA. Délka šerpy závisí na postavě prezidenta, pro kterého je určena. Písmena nápisu jsou vysoká 5 cm.
## Prezidentské heslo
Na šerpě je zlatou nití vepsáno motto prezidenta Mi Poder en la Constitución. Od obnovení republiky v roce 1979 použil pouze jediný prezident, Osvaldo Hurtado, variantu hesla El Poder en la Constitución, kterou představitelé státu v 19. století používali častěji. Již dekret prezidenta Eloye Alfara ze dne 5. června 1897 stanovuje slova El Poder en la Constitución k použití na prezidentské šerpě. Jiní prezidenti od této původní fráze upustili.
|
cswiki/1676895
|
cswiki
| 1,676,895
|
Šerpa prezidenta Ekvádoru
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0erpa_prezidenta_Ekv%C3%A1doru
|
2024-07-04T22:04:23Z
|
cs
|
Q5718256
| 46,893
|
{{infobox - vyznamenání
| stát = {{vlajka a název|Ekvádor}}
| originální název = Banda Presidencial de Ecuador
| status = dosud udílena
| typ = civilní vyznamenání
| uděluje = '''<br>[[Soubor:Coat of arms of Ecuador original version.svg|50px]]<br>[[Ekvádor]]'''
| nižší = [[Národní řád za zásluhy (Ekvádor)|Národní řád za zásluhy]]
| vyšší = ''není''
| poprvé uděleno = 1830
| ekvivalentní = [[Národní řád svatého Vavřince]]
| založeno = [[1830]]
| obrázek = Banda presidencial elaborada por las hermanas del buen pastor Ecuador.jpg
| způsobilost = prezident Ekvádoru
| heslo = ''Mi Poder en la Constitución (má síla je v ústavě)''
}}
'''Šerpa prezidenta Ekvádoru''' ({{vjazyce2|es|Banda Presidencial de Ecuador}}) je hlavním symbolem politické moci v [[Ekvádor|Ekvádoru]]. Nosí ji úřadující [[prezident Ekvádoru]] jako projev důstojnosti své funkce při slavnostních příležitostech, během vystoupení před [[Národní shromáždění (Ekvádor)|Národním shromážděním]] a při vojenských ceremoniálech. Jedná se o nejvyšší [[Řády, vyznamenání a medaile Ekvádoru|ekvádorské vyznamenání]].
Šerpa je vyrobena ze sametu v barvách [[Ekvádorská vlajka|ekvádorské vlajky]] s nápisem vyšívaným zlatou nití. Uprostřed je [[státní znak Ekvádoru]]. Délka šerpy se odvíjí od postavy prezidenta, pro kterého je určena. Šířka žlutého pruhu je 15 cm, modrého pruhu 5 cm a červeného 9 cm.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Enero
| jméno = 12 De
| příjmení2 = 2003 - 00h00
| titul = La banda presidencial se bordó en un convento
| periodikum = El Universo
| url = https://www.eluniverso.com/2003/01/12/0001/8/05B9DA8F890A43858FE468ADAC49D152.html
| datum vydání = 2003-01-12
| jazyk = es
| datum přístupu = 2021-04-11
}}</ref><ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| titul = La banda presidencial de Lenín Moreno contiene reliquias de santos y vírgenes
| periodikum = El Comercio
| url = https://www.elcomercio.com/actualidad/banda-presidencial-reliquias-ecuador-leninmoreno.html
| datum přístupu = 2021-04-11
}}</ref> Nápis na šerpě zní '''Mi Poder en la Constitución''' ''(má síla je v ústavě)''. Toto heslo je ekvádorským mottem od roku 1830 a objevuje se i na prvních ekvádorských mincích ražených v letech 1830 až 1850. Na některých z nich se objevuje na lícové straně ve formě '''El poder en la Constitución'''. Tento nápis z mincí v 70. letech 19. století zmizel, zůstal však prezidentským mottem i nápisem na prezidentské šerpě.
== Historie ==
[[Soubor:Vicente Ramón Roca.jpg|vlevo|náhled|Prezident [[Vicente Ramón Roca]] s prezidentskou šerpou]]
Prezidentskou šerpu zavedl první ekvádorský prezident [[Juan José Flores]] v roce 1830. V té době použil světle modrou [[Hedvábí|hedvábnou]] stužku inspirovanou španělskými dekoracemi, kde bylo zlatou nití vyšito prezidentské heslo. Šerpa byla zakončena velkou mašlí, na které nebyl zavěšen žádný odznak. Je možné, že byla inspirována šerpami, které nosili španělští guvernéři jako součást svých vyznamenání. Ty byly modrobílé podobně jako šerpy [[Řád Karla III.|Řádu Karla III.]], které nosili španělští [[Místokrál|místokrálové]] při oficiálních slyšeních. Španělské šerpy byly široké pouze 10 cm.
V průběhu 19. století používali Floresovi nástupci stejný vzhled šerpy jako první prezident, téměř bez jakýchkoliv úprav. Neexistovala přesná pravidla, jak by měla být šerpa vyšívána, a tak prezident [[Francisco Robles]] používal šerpu s vyšitým heslem a devíti hvězdami, představujícími jednotlivé provincie. Byly na ni vyšité také dvě vavřínové ratolesti. Většina prezidentů v 19. století však nosila šerpu s heslem napsaným přes státní znak.
Prezident [[Gabriel García Moreno]] byl vyobrazen se šerpou, která měla na okrajích zlatou výšivku. Soukromý sběratel vystavuje v [[Quito|Quitu]] světle modrou hedvábnou šerpu zakončenou velkou mašlí a se státním znakem, která je považována za původní šerpu Gabriela Garcíy Morena. Po úspěšném atentátu na prezidenta, byla šerpa během pohřbu, který se konal 9. srpna 1875, umístěna na jeho nabalzamovanou mrtvolu, oblečenou do uniformy generála a usazenou do křesla, čelem k publiku.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = The Last Day of Gabriel Garcia Moreno by Marian T. Horvat
| periodikum = www.traditioninaction.org
| url = https://www.traditioninaction.org/OLGS/A011olgsQuito_Garcia_1.htm
| datum přístupu = 2021-04-11
}}</ref> S prakticky stejnou šerpou byl vyobrazen i prezident [[José María Plácido Caamaño]].
Prezident [[Luis Cordero Crespo]] byl posledním prezidentem, který byl vyobrazen se světle modrou šerpou a ve speciální slavnostním obleku, který nosili i někteří další prezidenti, například [[Vicente Rocafuerte]] či [[Vicente Ramón Roca]]. Oblek, jež se v Ekvádoru dochoval jako diplomatická uniforma, měl zdobený límec a rukávy. K obleku patřily bílé kalhoty a rukavice.
[[Soubor:Carlos Julio Arosemena Tola.png|vlevo|náhled|260x260pixelů|Prezident [[Carlos Julio Arosemena Tola]] s prezidentskou šerpou]]
Prezident [[Eloy Alfaro]] byl zobrazen v prezidentském obleku s generálskými [[nárameníky]]. Místo světle modré stuhy upřednostňoval tříbarevnou stuhu nošenou pod oblekem. Na stuze byl státní znak republiky. Od té doby prezidenti nadále nepoužívali světle modrou stuhu a někteří ani prezidentské heslo. Alfarovi nástupci upřednostňovali šerpy v národních barvách s národními symboly místo hesla. Takové šerpy bez hesla používal například prezident [[Leónidas Plaza Gutiérrez]] a jeho syn [[Galo Plaza Lasso]]. Ve 20. letech 20. století používal prezident [[Gonzalo Córdova]] šerpu zakončenou velkou trikolorní stuhou. Podobné stuhy používali i jeho předchůdci [[Alfredo Baquerizo Moreno]] a [[José Luis Tamayo]]. Prezident [[Isidro Ayora]] používal trikolorní hedvábnou stuhu zakončenu zlatými střapci.
Prezident [[José María Velasco Ibarra]] nosil svou šerpu pod frakem, což je patrné i z jeho oficiálního portrétu. Vojenský diktátor [[Guillermo Rodríguez Lara]] přijal titul prezidenta republiky v roce 1972 a nosil šerpu v barvách ekvádorské vlajky, ale bez prezidentského hesla. Když byla roku 1979, používal prezident [[Jaime Roldós Aguilera]] širokou šerpu přes oblek a upustil od používání fraku ve prospěch moderního pánského obleku. Tento styl dodržovali i jeho nástupci. Vzhled šerpy byl zjednodušen. Prezident [[Rodrigo Borja Cevallos]] používal šerpu, která byla místo složité mašle zakončena jednoduchým uzlem. Podobnou šerpu pak používal i [[Rafael Correa]] a [[Lenín Moreno]].
Od roku 1979 posílají prezidenti svůj oblek jeptiškám, které vyrábějí prezidentské šerpy, aby jim seděla. Při odchodu z funkce si každý prezident svou šerpu ponechává jako suvenýr, který je jeho majetkem, takže pro každého prezidenta se vyrábí šerpa nová.
[[Soubor:A Lenín Moreno (Transmisión del Mando Presidencial Ecuador 2017).jpg|náhled|[[Lenín Moreno]] se šerpou prezidenta Ekvádoru]]
V archivu Juana Josého Florese na Katolické univerzitě v Quito je vystavena šerpa prezidenta Florese s několika jeho dalšími vyznamenáními. V Muzeu prezidentů Univerzity v Espíritu Santo jsou šerpy několika prezidentů, například [[Carlos Julio Arosemena Tola|Carlose Julia Arosemeny Toly]] a Jaimeho Roldóse, jež byly muzeu věnovány jejich rodinami, či šerpa [[Alfredo Palacio|Alfreda Palacia]], který ji muzeu věnoval osobně.<ref name=":1" />
== Výroba ==
Šerpy vyrábí od funkčního období prezidenta Gabriela Garíci Morena jeptišky v klášteře ležícím severně od Quita, Hermanas Contemplativas del Buen Pastor. Navzdory sekulární povaze ekvádorské republiky, přidávají katolické jeptišky do vyšívaného státního znaku nějakou relikvii, typicky fragmenty oděvu ekvádorských světců nebo do nich jednoduše umisťují náboženské motivy, například ''[[Nejsvětější Srdce Ježíšovo]]''.<ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Religiosas elaboran banda para Correa - Diario HOY {{!}} Noticias del Ecuador y del Mundo - Hoy Online
| periodikum = web.archive.org
| url = http://www.hoy.com.ec/noticias-ecuador/religiosas-elaboran-banda-para-correa-255561-255561.html
| datum vydání = 2010-12-23
| datum přístupu = 2021-04-11
| url archivu = https://web.archive.org/web/20101223072338/http://www.hoy.com.ec/noticias-ecuador/religiosas-elaboran-banda-para-correa-255561-255561.html
| datum archivace = 2010-12-23
}}</ref> K výrobě je používána i zlatá nit pocházející z Itálie a sametová látka dovážená z USA. Délka šerpy závisí na postavě prezidenta, pro kterého je určena. Písmena nápisu jsou vysoká 5 cm.<ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref name=":2">{{Citace monografie
| příjmení = Alfaro
| jméno = Eloy
| titul = [Colección de decretos ejecutivos expedidos en 1896, 1897 y 1898].
| url = http://repositorio.flacsoandes.edu.ec/handle/10469/10325
| vydavatel = [ Quito, Ecuador ] : [ Editorial sin identificar ].
}}</ref>
== Prezidentské heslo ==
Na šerpě je zlatou nití vepsáno motto prezidenta Mi Poder en la Constitución. Od obnovení republiky v roce 1979 použil pouze jediný prezident, [[Osvaldo Hurtado]], variantu hesla El Poder en la Constitución, kterou představitelé státu v 19. století používali častěji. Již dekret prezidenta [[Eloy Alfaro|Eloye Alfara]] ze dne 5. června 1897 stanovuje slova El Poder en la Constitución k použití na prezidentské šerpě. Jiní prezidenti od této původní fráze upustili.<ref name=":2" /><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Mayo
| jméno = 23 De
| příjmení2 = 2017 - 00h07
| titul = Banda presidencial se elaboró en apenas un mes
| periodikum = El Universo
| url = https://www.eluniverso.com/noticias/2017/05/23/nota/6196408/banda-se-elaboro-apenas-mes
| datum vydání = 2017-05-23
| jazyk = es
| datum přístupu = 2021-04-11
}}</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad|es|Banda Presidencial de Ecuador|129109498}}
<references />
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
{{Portály|Latinská Amerika|Politika}}
[[Kategorie:Ekvádorská státní vyznamenání]]
[[Kategorie:Ocenění založená roku 1830]]
[[Kategorie:Prezidentské symboly]]
| 24,057,322
|
[{"title": "Ud\u011bluje \u00b7 Ekv\u00e1dor", "data": {"Typ": "civiln\u00ed vyznamen\u00e1n\u00ed", "Zalo\u017eeno": "1830", "St\u00e1t": "Ekv\u00e1dor", "Heslo": "Mi Poder en la Constituci\u00f3n (m\u00e1 s\u00edla je v \u00fastav\u011b)", "Zp\u016fsobilost": "prezident Ekv\u00e1doru", "Status": "dosud ud\u00edlena"}}, {"title": "Statistiky", "data": {"Poprv\u00e9 ud\u011bleno": "1830"}}, {"title": "Ostatn\u00ed vyznamen\u00e1n\u00ed", "data": {"Vy\u0161\u0161\u00ed": "nen\u00ed", "Ekvivalentn\u00ed": "N\u00e1rodn\u00ed \u0159\u00e1d svat\u00e9ho Vav\u0159ince", "Ni\u017e\u0161\u00ed": "N\u00e1rodn\u00ed \u0159\u00e1d za z\u00e1sluhy"}}]
| false
|
# Čačvina
Čačvina je zřícenina hradu nedaleko města Trilj v Chorvatsku. Za dob osmanských válek sloužila tvrz jako strážné místo hranic Bosny. Nachází se v nadmořské výšce 705 metrů, osm kilometrů od města Trilj. Strategické umístění hradu umožňovalo kontrolu nad dopravou přes horskou pasáž cesty, která přechází přes Dinárské hory do Bosny. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1345.
## Historie
Kolem hradu vždy vedle cesta spojující Cetinskou oblast s městem Imotski na jihozápadě Bosny (dnes náleží město Chorvatsku).
V okolí hradu Čačvina se na okolních kopcích nachází i další zříceniny. Kolem hradu byly nalezeny pozůstatky keramických nádob, což dosvědčuje osídlení oblasti z předřímských dob, avšak nebyly zde nalezeny pozůstatky pravěkých staveb.
Jihovýchodně od pevnosti Čačvina, v průsmyku Priviji, rozdělujícím osady Horní a Dolní Čačvina, se dochovaly stopy starověké cesty rozbrázděné vyjetými kolejemi. Tato silnice byla postavena v polovině 1. století jako součást itineráře Salona-Argentaria a byla používána a udržována až do výstavby moderních silnic. Cesta vedla od mostu přes Cetinu u Trilje, po okraji Sinjského polje do Vedrinu, a pak stoupala přes Čačvinu, Vrpolje, Velić a Tijaricu směrem k osadám kolem dnešní přehrady Buško.
Několik lokalit a movitých památek, evidovaných u římské cesty, svědčí o intenzivním provozu na této části trasy v období starověku a středověku. Ve Velići byl nalezen milník, vztyčený za vlády cara Maksimina z Tračaninu (235–238). Z Čačviny pochází dnes ztracený oltář zasvěcený bohu Merkurovi.
#### Historie hradu
První písemné zmínky o hradu pochází z roku 1345, z dob vlády knížete Ivana Nelipčiće z Cetinje. V roce 1435 hrad zdědili Frankopani a v roce 1436 jej dostali Talovci. V polovině 15. století byl u moci vévoda Štěpán Vukčić Kosača a poté se k moci navrátili opět Talovci. V té době na Balkáně probíhala expanze Osmanů a hrad Čačvina byl jednou z klíčových obranných pevností pro ochranu Chorvatského království. Osmané nabídli Štěpánovi za pevnost 100 tisíc dukátů, ten však nabídku odmítl. V 16. století ale hrad už pod nadvládou Osmanů byl. Osmané hrad vlastnili do roku 1717, poté připadl Benátské Dalmácii.
|
cswiki/1840931
|
cswiki
| 1,840,931
|
Čačvina
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ca%C4%8Dvina
|
2024-09-10T18:40:02Z
|
cs
|
Q8079687
| 19,789
|
{{Infobox - budova
| typ = zřícenina
| země = Chorvatsko
| zoom = 5
}}
'''Čačvina''' je zřícenina [[hrad]]u nedaleko města [[Trilj]] v [[Chorvatsko|Chorvatsku]]. Za dob osmanských válek sloužila tvrz jako strážné místo hranic [[Bosna (historická země)|Bosny]]. Nachází se v nadmořské výšce 705 metrů, osm kilometrů od města Trilj. Strategické umístění hradu umožňovalo kontrolu nad dopravou přes horskou pasáž cesty, která přechází přes [[Dinárské hory]] do [[Bosna (historická země)|Bosny]]. [[První písemná zmínka]] o hradu pochází z roku [[1345]].
== Historie ==
Kolem hradu vždy vedle cesta spojující [[Cetinská oblast|Cetinskou oblast]] s městem [[Imotski]] na jihozápadě [[Bosna (historická země)|Bosny]] (dnes náleží město [[Chorvatsko|Chorvatsku]]).
V okolí hradu Čačvina se na okolních kopcích nachází i další zříceniny. Kolem hradu byly nalezeny pozůstatky keramických nádob, což dosvědčuje osídlení oblasti z předřímských dob, avšak nebyly zde nalezeny pozůstatky pravěkých staveb.
Jihovýchodně od pevnosti Čačvina, v průsmyku Priviji, rozdělujícím osady Horní a Dolní Čačvina, se dochovaly stopy starověké cesty rozbrázděné vyjetými kolejemi. Tato silnice byla postavena v polovině 1. století jako součást itineráře Salona-Argentaria a byla používána a udržována až do výstavby moderních silnic. Cesta vedla od mostu přes [[Cetina|Cetinu]] u [[Trilj]]e, po okraji Sinjského polje do [[Vedrina|Vedrinu]], a pak stoupala přes Čačvinu, [[Vrpolje]], [[Velić]] a [[Tijarica|Tijaricu]] směrem k osadám kolem dnešní přehrady [[Buško]].
Několik lokalit a movitých památek, evidovaných u římské cesty, svědčí o intenzivním provozu na této části trasy v období [[starověk]]u a [[středověk]]u. Ve Velići byl nalezen milník, vztyčený za vlády cara Maksimina z Tračaninu (235–238). Z Čačviny pochází dnes ztracený oltář zasvěcený bohu [[Merkur (mytologie)|Merkurovi]].
==== Historie hradu ====
První písemné zmínky o hradu pochází z roku 1345, z dob vlády knížete Ivana Nelipčiće z [[Cetinje]]. V roce 1435 hrad zdědili [[Frankopani]] a v roce 1436 jej dostali [[Talovci]]. V polovině 15. století byl u moci vévoda [[Štěpán Vukčić Kosača]] a poté se k moci navrátili opět Talovci. V té době na [[Balkán]]ě probíhala expanze Osmanů a hrad Čačvina byl jednou z klíčových obranných pevností pro ochranu [[Chorvatské království (1102–1526)|Chorvatského království]]. Osmané nabídli Štěpánovi za pevnost 100 tisíc dukátů, ten však nabídku odmítl. V 16. století ale hrad už pod nadvládou Osmanů byl. Osmané hrad vlastnili do roku 1717, poté připadl [[Benátská Dalmácie|Benátské Dalmácii]].
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad|en|Čačvina Castle|1026633800|hr|Čačvina (utrvda)|6561685}}
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
{{Portály|Architektura a stavebnictví|Historie|Chorvatsko}}
[[Kategorie:Hrady v Chorvatsku]]
| 24,229,225
|
[{"title": "Z\u00e1kladn\u00ed informace", "data": {"V\u00fdstavba": "13. stolet\u00ed", "Materi\u00e1l": "k\u00e1men"}}, {"title": "Poloha", "data": {"Adresa": "Trilj, Chorvatsko", "Nadmo\u0159sk\u00e1 v\u00fd\u0161ka": "705 m", "Sou\u0159adnice": "43\u00b036\u203230\u2033 s. \u0161., 16\u00b047\u203258\u2033 v. d."}}, {"title": "Dal\u0161\u00ed informace", "data": {"Web": "Ofici\u00e1ln\u00ed web", "Dal\u0161\u00ed informace": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Karl Eppinger
Karl Eppinger (6. ledna 1853 Broumov – 15. července 1911 Salcburk) byl rakouský a český právník a politik německé národnosti, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu, počátkem 20. století předseda Německé pokrokové strany.
## Biografie
Jeho otec Heinrich Vinzenz Eppinger byl notářem v Broumově. Karl Eppinger studoval nižší gymnázium v Broumově a vyšší gymnázium v Praze. Pak absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde v říjnu 1877 získal titul doktora práv. Během studií byl členem burschenschaftu Carolina. V letech 1878–1879 působil na praxi u krajského soudu v Hradci Králové. V období let 1874–1878 a 1879–1881 působil coby koncipient u svého bratra Heinricha Eppingera, který byl okresním starostou v Broumově. Od listopadu 1881 provozoval samostatnou advokátní kancelář v Mimoni.
V 90. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1895 byl zvolen v městské kurii (volební obvod Cvikov, Mimoň) do Českého zemského sněmu. Uvádí se jako německý liberál (takzvaná Německá pokroková strana). Mandát zde obhájil v volbách v roce 1901 a volbách v roce 1908. Na sněmu se zviditelnil roku 1896, kdy se zapojil do debat ohledně uznání volby českého agrárního poslance Alfonse Ferdinanda Šťastného. Od listopadu 1901 byl předsedou klubu německých liberálních poslanců a předsedou Německé pokrokové strany. V červenci 1902 byl zvolen do zemského výboru. Vedl zde finanční referát a byl intendantem referátu pro německé divadlo.
V červnu 1907 se stal členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady ve Vídni), kde patřil mezi hlavní politiky německé liberální strany.
Po jistou dobu sloužil i v rakouské armádě, kde získal hodnost nadporučíka. Kromě Heinricha Eppingera měl ještě další dva bratry, Hans Eppinger působil jako státní úředník v Štýrském Hradci a Viktor Eppinger jako lesní odborník v Slovenske Bistrici.
Dr. Karl Eppinger byl čestným občanem města Krumlov.
Zemřel náhle v červenci 1911 v Salcburku, ve vlaku z Innsbrucku do Vídně. Byl na místě mrtev.
|
cswiki/945196
|
cswiki
| 945,196
|
Karl Eppinger
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Eppinger
|
2024-12-05T16:42:05Z
|
cs
|
Q15091762
| 41,480
|
{{Infobox - politik
| titul před = [[Doktor|Dr.]]
| jméno = Karl Eppinger
| úřad = Poslanec [[Český zemský sněm|Českého zemského sněmu]]
| od = [[1895]]
| do = [[1911]]
| úřad2 = Člen [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]]
| od2 = [[1907]]
| do2 = [[1911]]
| strana = [[Německá pokroková strana (Rakousko)|Německá pokroková strana]]
| místo narození = [[Broumov]]<br />{{Vlajka a název|Rakouské císařství}}
| místo úmrtí = [[Salcburk]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| alma mater = [[Univerzita Karlova|Karlo-Ferdin. univ.]]
}}
'''Karl Eppinger''' ([[6. leden|6. ledna]] [[1853]] [[Broumov]] – [[15. červenec|15. července]] [[1911]] [[Salcburk]]<ref name="Almanach" /><ref name="EppingerBO" />) byl [[Rakousko-Uhersko|rakouský]] a [[Čechy|český]] právník a [[politik]] [[Sudetští Němci|německé národnosti]], na přelomu 19. a 20. století poslanec [[Český zemský sněm|Českého zemského sněmu]], počátkem 20. století předseda [[Německá pokroková strana (Rakousko)|Německé pokrokové strany]].
== Biografie ==
Jeho otec Heinrich Vinzenz Eppinger byl notářem v Broumově. Karl Eppinger studoval nižší gymnázium v Broumově a vyšší gymnázium v [[Praha|Praze]]. Pak absolvoval práva na [[Univerzita Karlova|Karlo-Ferdinandově univerzitě]], kde v říjnu 1877 získal titul [[Doktor práv|doktora práv]]. Během studií byl členem [[buršácký spolek|burschenschaftu]] Carolina. V letech 1878–1879 působil na praxi u krajského soudu v [[Hradec Králové|Hradci Králové]]. V období let 1874–1878 a 1879–1881 působil coby koncipient u svého bratra [[Heinrich Eppinger|Heinricha Eppingera]], který byl okresním starostou v Broumově. Od listopadu 1881 provozoval samostatnou advokátní kancelář v [[Mimoň|Mimoni]].<ref name="Almanach" /><ref name="EppingerBO" />
V 90. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve [[Zemské volby v Čechách 1895|volbách v roce 1895]] byl zvolen v městské [[kurie (volby)|kurii]] (volební obvod [[Cvikov (okres Česká Lípa)|Cvikov]], Mimoň) do [[Český zemský sněm|Českého zemského sněmu]]. Uvádí se jako německý [[Liberalismus|liberál]] (takzvaná [[Německá pokroková strana (Rakousko)|Německá pokroková strana]]).<ref name="Almanach">{{Citace monografie
| příjmení = Navrátil
| jméno = Michal
| odkaz na autora = Michal Navrátil
| titul = Almanach sněmu království Českého 1895–1901
| url = http://archive.org/stream/almanachsnmukrl00navrgoog#page/n3/mode/1up
| vydavatel =
| místo = Praha
| rok = 1896
| počet stran =
| kapitola =
| strany =
| isbn =
| jazyk = česky
}}</ref> Mandát zde obhájil v [[Zemské volby v Čechách 1901|volbách v roce 1901]]<ref name="NL1901">{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| autor =
| odkaz na autora =
| spoluautoři =
| titul = Seskupení poslanců sněmu král. českého
| periodikum = Národní listy
| odkaz na periodikum = Národní listy
| rok = 1901
| měsíc = říjen
| ročník = 41
| číslo = 289
| strany = 2
| url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7336654&picp=&it=&s=djvu
| issn =
}}</ref> a [[Zemské volby v Čechách 1908|volbách v roce 1908]].<ref>http://www.psp.cz/eknih/1908skc/1/stenprot/003schuz/s003003.htm</ref><ref>Národní politika 28. 2. 1908, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7196153&picp=&it=0&s=djvu</ref> Na sněmu se zviditelnil roku 1896, kdy se zapojil do debat ohledně uznání volby českého [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|agrárního]] poslance [[Alfons Ferdinand Šťastný|Alfonse Ferdinanda Šťastného]]. Od listopadu 1901 byl předsedou klubu německých liberálních poslanců a předsedou Německé pokrokové strany. V červenci 1902 byl zvolen do [[zemský výbor|zemského výboru]]. Vedl zde finanční referát a byl intendantem referátu pro německé divadlo.<ref name="EppingerBO" />
V červnu 1907 se stal členem [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]] (jmenovaná horní komora [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]] ve Vídni), kde patřil mezi hlavní politiky německé liberální strany.<ref name="EppingerBO" />
Po jistou dobu sloužil i v rakouské armádě, kde získal hodnost nadporučíka. Kromě Heinricha Eppingera měl ještě další dva bratry, [[Hans Eppinger]] působil jako státní úředník v [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]] a [[Viktor Eppinger]] jako lesní odborník v [[Slovenska Bistrica|Slovenske Bistrici]].<ref name="EppingerBO" />
Dr. Karl Eppinger byl čestným občanem města Krumlov.<ref>Deutsche Böhmerwaldzeitung. B. Krumau: Josef Wiltschko, 01.09.1911, 33(36), s. 373. Dostupné po přihlášení [https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:463b65d0-5ffa-11e7-8b50-001018b5eb5c online]</ref>
Zemřel náhle v červenci 1911 v [[Salcburk]]u, ve vlaku z [[Innsbruck]]u do [[Vídeň|Vídně]]. Byl na místě mrtev.<ref name="EppingerBO">{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| autor =
| odkaz na autora =
| spoluautoři =
| titul = Dr. Karl Eppinger gestorben
| periodikum = Bohemia
| odkaz na periodikum = Bohemia (deník)
| rok = 1915
| měsíc = únor
| ročník = 88
| číslo = 57
| strany = 2
| url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=10746792
| issn =
}}</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* ''Biografický slovník českých zemí : 16. sešit : Ep–Fe''. Praha : Academia ; Historický ústav AV ČR, 2013. 136 s. {{ISBN|978-80-200-2292-9}} (Academia) ; {{ISBN|978-80-7286-215-3}} (Historický ústav AV ČR). S. 1.
=== Externí odkazy ===
* {{NK ČR|jx20100312009}}
* [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=10746792 Nekrolog v deníku Bohemia]
{{Autoritní data}}
{{Portály|Politika}}
{{DEFAULTSORT:Eppinger, Karl}}
[[Kategorie:Členové Panské sněmovny]]
[[Kategorie:Poslanci českého zemského sněmu]]
[[Kategorie:Čeští advokáti]]
[[Kategorie:Rakouští právníci]]
[[Kategorie:Členové Německé pokrokové strany (Rakousko)]]
[[Kategorie:Sudetští Němci]]
[[Kategorie:Absolventi Univerzity Karlovy]]
[[Kategorie:Lidé z Broumova]]
[[Kategorie:Lidé z Prahy]]
[[Kategorie:Narození v Broumově]]
[[Kategorie:Narození v roce 1853]]
[[Kategorie:Narození 6. ledna]]
[[Kategorie:Úmrtí v Salcburku]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1911]]
[[Kategorie:Úmrtí 15. července]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Čestní občané města České Budějovice]]
[[Kategorie:Čestní občané města Český Krumlov]]
| 24,454,240
|
[{"title": "Poslanec \u010cesk\u00e9ho zemsk\u00e9ho sn\u011bmu", "data": {"Poslanec \u010cesk\u00e9ho zemsk\u00e9ho sn\u011bmu": "Ve funkci: \u00b7 1895 \u2013 1911"}}, {"title": "\u010clen Pansk\u00e9 sn\u011bmovny", "data": {"\u010clen Pansk\u00e9 sn\u011bmovny": "Ve funkci: \u00b7 1907 \u2013 1911"}}, {"title": "Stranick\u00e1 p\u0159\u00edslu\u0161nost", "data": {"\u010clenstv\u00ed": "N\u011bmeck\u00e1 pokrokov\u00e1 strana", "Narozen\u00ed": "6. ledna 1853 \u00b7 Broumov \u00b7 Rakousk\u00e9 c\u00edsa\u0159stv\u00ed", "\u00damrt\u00ed": "15. \u010dervence 1911 (ve v\u011bku 58 let) \u00b7 Salcburk \u00b7 Rakousko-Uhersko", "Alma mater": "Karlo-Ferdin. univ.", "Profese": "advok\u00e1t a politik", "Stranick\u00e1 p\u0159\u00edslu\u0161nost": ["Seznam d\u011bl: SK\u010cR | Knihovny.cz", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky. \u00b7 Chyb\u00ed svobodn\u00fd obr\u00e1zek."]}}]
| false
|
# Učeň
Učeň (přechýlená podoba učnice nebo učenka, zastarale nebo žertovně učedník) je obecné označení pro člověka, který se systematicky připravuje na své budoucí povolání. Jedná se zpravidla o mladého člověka, který se svoji budoucí profesi teprve učí nebo se v ní zaučuje. Nejčastěji se tak děje při přípravě na nějaké dělnické povolání nebo řemeslnou profesi.
V současnosti se toto slovo nejčastěji používá ve smyslu „žák učňovské školy“. V historických dobách se ale obvykle jednalo o žáka, který se připravoval přímo pod vedením příslušného mistra svého řemesla nejčastěji v jeho vlastní řemeslnické dílně, ve které také zpravidla i bydlel a žil. Po složení tovaryšských zkoušek se z něho stal tovaryš.
|
cswiki/452292
|
cswiki
| 452,292
|
Učeň
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/U%C4%8De%C5%88
|
2024-02-06T10:06:54Z
|
cs
|
Q253567
| 12,620
|
'''Učeň''' (přechýlená podoba ''učnice'' nebo ''učenka'', zastarale nebo žertovně ''učedník'') je obecné označení pro [[člověk]]a, který se systematicky připravuje na své budoucí [[povolání]]. Jedná se zpravidla o mladého člověka, který se svoji budoucí profesi teprve učí nebo se v ní zaučuje. Nejčastěji se tak děje při přípravě na nějaké [[dělník|dělnické]] [[povolání]] nebo [[řemeslo|řemeslnou]] [[profese|profesi]].
V [[současnost]]i se toto slovo nejčastěji používá ve smyslu „žák [[učňovská škola|učňovské školy]]“. V historických dobách se ale obvykle jednalo o žáka, který se připravoval přímo pod vedením příslušného [[mistr]]a svého [[řemeslo|řemesla]] nejčastěji v jeho vlastní řemeslnické dílně, ve které také zpravidla i bydlel a žil. Po složení tovaryšských zkoušek se z něho stal [[tovaryš]].
== Odkazy ==
=== Související články ===
* [[Mistr]]
* [[Tovaryš]]
* [[Střední odborné učiliště]]
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
{{pahýl}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Profese]]
[[Kategorie:Školství]]
[[Kategorie:Studium]]
| 23,630,171
|
[]
| false
|
# Děnis Nižegorodov
Děnis Gennaďjevič Nižegorodov (rusky Денис Геннадьевич Нижегородов; * 26. července 1980, Saransk) je bývalý ruský atlet, jehož specializací byla sportovní chůze.
## Kariéra
V roce 2004 si došel na letních olympijských hrách v Athénách v čase 3.42:50 pro stříbrnou medaili v chůzi na 50 km. Třetí olympijské zlato v řadě získal Polák Robert Korzeniowski, který byl o více než čtyři minuty rychlejší. O čtyři roky později na olympiádě v Pekingu vybojoval časem 3.40:14 bronz. Stříbro bral Jared Tallent z Austrálie a zlato Ital Alex Schwazer.
Mezi jeho úspěchy patří také 5. místo na Mistrovství světa v atletice 2003 v Paříži a 4. místo na světovém šampionátu v Ósace v roce 2007. Na Mistrovství světa v atletice 2009 v Berlíně závod nedokončil. Medaili na světovém šampionátu tak vybojoval až v roce 2011 na MS v jihokorejském Tegu, kde si v čase 3.42:45 došel pro stříbrnou medaili v chůzi na 50 km. Rychlejším byl jen jeho krajan Sergej Bakulin, který trasu zdolal za 3.41:24.
## Světový rekord
11. května 2008 v Čeboksarech vylepšil hodnotu světového rekordu v chůzi na 50 km, když trať zvládl v čase 3.34:14. Světový rekord vytvořil již 13. června 2004, kdy na stejné trati dosáhl výkonu 3.35:29. Mezinárodní atletická federace IAAF však jeho čas za světový rekord neuznala, kvůli neprovedené dopingové zkoušce.
|
cswiki/610435
|
cswiki
| 610,435
|
Děnis Nižegorodov
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bnis_Ni%C5%BEegorodov
|
2023-12-25T20:19:13Z
|
cs
|
Q15547
| 53,744
|
{{Infobox - atlet
| rodné jméno = Děnis Gennaďjevič Nižegorodov
| úspěchy = {{Infobox - medaile
| vložený = ano
| soutěž1 = [[Soubor:Olympic rings.svg|30px|Olympijské kruhy]] [[Atletika na letních olympijských hrách|Atletika na LOH]]
| medaile1 =
{{Medaile|2|[[Atletika na Letních olympijských hrách 2004|LOH 2004]]|[[chůze na 50 km]]}}
{{Medaile|3|[[Atletika na Letních olympijských hrách 2008|LOH 2008]]|[[chůze na 50 km]]}}
| soutěž2 = [[Mistrovství světa v atletice]]
| medaile2 =
{{Medaile|1|[[Mistrovství světa v atletice 2011|MS 2011]]|[[chůze na 50 km]]}}
}}
| místo narození = [[Saransk]], [[Sovětský svaz|SSSR]]
| hmotnost = 63
| výška = 174
| disciplína = [[chůze na 50 km]]
| počet ms = [[Mistrovství světa v atletice 2003|2003]], [[Mistrovství světa v atletice 2007|2007]], [[Mistrovství světa v atletice 2009|2009]], [[Mistrovství světa v atletice 2011|2011]]
| počet oh = [[Atletika na Letních olympijských hrách 2004|2004]], [[Atletika na Letních olympijských hrách 2008|2008]]
| stát = {{Flagicon|Rusko}} [[Rusko]]
}}
'''Děnis Gennaďjevič Nižegorodov''' ({{Vjazyce2|ru|Денис Геннадьевич Нижегородов}}; * [[26. červenec|26. července]] [[1980]], [[Saransk]]) je bývalý ruský [[Lehká atletika|atlet]], jehož specializací byla [[Chůze|sportovní chůze]].
== Kariéra ==
V roce [[2004]] si došel na [[Letní olympijské hry 2004|letních olympijských hrách]] v [[Athény|Athénách]] v čase 3.42:50 pro stříbrnou medaili v [[Chůze na 50 km|chůzi na 50 km]]. Třetí olympijské zlato v řadě získal Polák [[Robert Korzeniowski]], který byl o více než čtyři minuty rychlejší.<ref>[http://oh.idnes.cz/korzeniowski-potreti-vyhral-padesatku-fc4-/olympiada-ateny.asp?c=A040827_111132_oh04_atlet_rav Korzeniowski potřetí vyhrál padesátku]</ref> O čtyři roky později na [[Letní olympijské hry 2008|olympiádě]] v [[Peking]]u vybojoval časem 3.40:14 bronz. Stříbro bral [[Jared Tallent]] z [[Austrálie]] a zlato [[Ital]] [[Alex Schwazer]].
Mezi jeho úspěchy patří také 5. místo na [[Mistrovství světa v atletice 2003]] v [[Paříž]]i a 4. místo na [[Mistrovství světa v atletice 2007|světovém šampionátu]] v [[Ósaka|Ósace]] v roce [[2007]]. Na [[Mistrovství světa v atletice 2009]] v [[Berlín]]ě závod nedokončil. Medaili na světovém šampionátu tak vybojoval až v roce 2011 na MS v jihokorejském [[Tegu]], kde si v čase 3.42:45 došel pro stříbrnou medaili v chůzi na 50 km. Rychlejším byl jen jeho krajan [[Sergej Bakulin]], který trasu zdolal za 3.41:24.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Men 50km Walk Athletics XIII World Championship 2011 |url=http://daegu2011.iaaf.org/ResultsByDate.aspx?racedate=09-03-2011%2Fsex%3DM%2FdiscCode%3D50KR%2FcombCode%3Dhash%2FroundCode%3Df%2Fresults.html#detM_50KR_hash_f |datum přístupu=19-06-2019 |url archivu=https://web.archive.org/web/20131203235517/http://daegu2011.iaaf.org/ResultsByDate.aspx?racedate=09-03-2011%2Fsex%3DM%2FdiscCode%3D50KR%2FcombCode%3Dhash%2FroundCode%3Df%2Fresults.html#detM_50KR_hash_f |datum archivace=03-12-2013 |nedostupné=ano }}</ref>
== Světový rekord ==
[[11. květen|11. května]] [[2008]] v [[Čeboksary|Čeboksarech]] vylepšil hodnotu [[Světové rekordy v atletice|světového rekordu]] v chůzi na 50 km, když trať zvládl v čase 3.34:14.<ref name="doo">[http://www.sport.cz/clanek/129597-chodec-nizegorodov-vylepsil-na-sp-svetovy-rekord-na-50-km.html Chodec Nižegorodov vylepšil na SP světový rekord na 50 km]</ref> Světový rekord vytvořil již [[13. červen|13. června]] [[2004]], kdy na stejné trati dosáhl výkonu 3.35:29. Mezinárodní atletická federace [[Světová atletika|IAAF]] však jeho čas za světový rekord neuznala, kvůli neprovedené [[doping]]ové zkoušce.<ref name="doo" />
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{IAAF|id=175487}}
* {{Olympedia}}
{{Mistři světa v atletice - 50 km chůze}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Sport|Rusko|Lidé}}
{{DEFAULTSORT:Nižegorodov, Děnis}}
[[Kategorie:Narození v roce 1980]]
[[Kategorie:Narození 26. července]]
[[Kategorie:Narození v Mordvinsku]]
[[Kategorie:Sportovci z Mordvinska]]
[[Kategorie:Ruští chodci]]
[[Kategorie:Mistři světa v chůzi na 50 km]]
[[Kategorie:Ruští stříbrní olympijští medailisté]]
[[Kategorie:Ruští bronzoví olympijští medailisté]]
[[Kategorie:Stříbrní olympijští medailisté v atletice]]
[[Kategorie:Bronzoví olympijští medailisté v atletice]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Muži]]
| 23,497,771
|
[{"title": "Osobn\u00ed informace", "data": {"Rodn\u00e9 jm\u00e9no": "D\u011bnis Genna\u010fjevi\u010d Ni\u017eegorodov", "Narozen\u00ed": "26. \u010dervence 1980 (44 let) \u00b7 Saransk, SSSR", "St\u00e1t": "Rusko", "V\u00fd\u0161ka": "174 cm", "Hmotnost": "63 kg"}}, {"title": "Kari\u00e9ra", "data": {"Discipl\u00edna": "ch\u016fze na 50 km", "\u00da\u010dasti na LOH": "2004, 2008", "\u00da\u010dasti na MS": "2003, 2007, 2009, 2011", "Kari\u00e9ra": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}, {"title": "Atletika na LOH", "data": {"st\u0159\u00edbro": "LOH 2004 \u00b7 ch\u016fze na 50 km", "bronz": "LOH 2008 \u00b7 ch\u016fze na 50 km"}}, {"title": "Mistrovstv\u00ed sv\u011bta v atletice", "data": {"zlato": "MS 2011 \u00b7 ch\u016fze na 50 km"}}]
| false
|
# Kanton Châteaurenard
Kanton Châteaurenard je francouzský kanton v departementu Bouches-du-Rhône v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur.
## Složení kantonu
| Obec | Počet obyvatel (2008) | PSČ |
| ------------- | --------------------- | ----- |
| Barbentane | 3763 | 13570 |
| Châteaurenard | 14817 | 13160 |
| Eyragues | 4338 | 13630 |
| Graveson | 3836 | 13690 |
| Noves | 5106 | 13550 |
| Rognonas | 4122 | 13870 |
|
cswiki/770721
|
cswiki
| 770,721
|
Kanton Châteaurenard
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kanton_Ch%C3%A2teaurenard
|
2023-07-07T08:07:44Z
|
cs
|
Q1724951
| 28,788
|
{{Infobox - region
| úřední název česky = Canton de Châteaurenard
| mapa = Canton Châteaurenard.png
| popisek mapy = Kanton na mapě departementu [[Bouches-du-Rhône]]
| stát = Francie
| pojem vyššího celku = [[Regiony ve Francii|Region]]
| název vyššího celku = [[Provence-Alpes-Côte d'Azur]]
| pojem nižšího celku = [[Francouzské departementy|Departement]]
| název nižšího celku = [[Bouches-du-Rhône]]
| pojem celku 3 = [[Francouzský arrondissement|Arrondissement]]
| název celku 3 = [[Arrondissement Arles|Arles]]
| forma administrativní jednotky = [[Francouzský kanton|Kanton]]
| dělení jednotky = [[Obec (Francie)|Obce]]
| počet dělení jednotek = 6
| hlavní město = [[Châteaurenard]]
| rozloha = 144
| počet obyvatel = 36177
| obyvatelé aktuální k = 2009
}}
'''Kanton Châteaurenard''' je [[francouzský kanton]] v [[francouzské departementy|departementu]] [[Bouches-du-Rhône]] v [[Regiony ve Francii|regionu]] [[Provence-Alpes-Côte d'Azur]].
== Složení kantonu ==
{| class="wikitable"
|- style="background:#efefef;"
! [[obec (Francie)|Obec]]
! Počet obyvatel<br />(2008)
! [[Poštovní směrovací číslo|PSČ]]
|-
| [[Barbentane]] || 3763 || 13570
|-
| [[Châteaurenard]] || 14817 || 13160
|-
| [[Eyragues]] || 4338 || 13630
|-
| [[Graveson]] || 3836 || 13690
|-
| [[Noves]] || 5106 || 13550
|-
| [[Rognonas]] || 4122 || 13870
|}
{{Pahýl}}
{{Kantony v departementu Bouches-du-Rhône}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Francie}}
[[Kategorie:Kantony v departementu Bouches-du-Rhône|Châteaurenard]]
| 22,946,690
|
[{"title": "Geografie", "data": {"Geografie": "\u00b7 Kanton na map\u011b departementu Bouches-du-Rh\u00f4ne", "Hlavn\u00ed m\u011bsto": "Ch\u00e2teaurenard", "Sou\u0159adnice": "43\u00b052\u203257\u2033 s. \u0161., 4\u00b051\u203218\u2033 v. d.", "Rozloha": "144 km\u00b2", "Geodata (OSM)": "OSM, WMF"}}, {"title": "Obyvatelstvo", "data": {"Po\u010det obyvatel": "36 177 (2009)", "Hustota zalidn\u011bn\u00ed": "251,2 obyv./km\u00b2"}}, {"title": "Spr\u00e1va regionu", "data": {"St\u00e1t": "Francie", "Region": "Provence-Alpes-C\u00f4te d'Azur", "Departement": "Bouches-du-Rh\u00f4ne", "Arrondissement": "Arles", "Druh celku": "Kanton", "Pod\u0159\u00edzen\u00e9 celky": "Obce (po\u010det: 6)", "Vznik": "22. b\u0159ezna 2015", "Spr\u00e1va regionu": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# Biskupská rezidence v Českých Budějovicích
Biskupská rezidence v Českých Budějovicích je budova v centru Českých Budějovic v Biskupské ulici, ve které sídlí úřad spravující českobudějovickou diecézi. Budova má barokní fasádu, vnitřní uspořádání do rekonstrukce odpovídalo původnímu určení jako školy. V budově sídlí většina úředníků, část provozu je však i nadále v jiných budovách. V patře je byt biskupa se soukromou kaplí Nejsvštější Trojice. K biskupství náleží i Biskupská zahrada.
## Historie
V roce 1763 začali piaristé stavět rozsáhlý areál, který měl sloužit jako škola, kolej i kostel. Stavitelem byl možná Anselmo Martino Lurago. V roce 1769 byla hotová jižní část budovy, severní byla dokončena až v roce 1780. K dokončení v původně plánovaném rozsahu nedošlo, protože v roce 1785 bylo zřízeno v Českých Budějovicích sídlo nově vzniklé diecéze a tato budova se stala sídlem úřadu biskupství. Na místě plánovaného kostela u Radniční ulice byla po dlouhou dobu nezastavěná parcela využívaná městskými hasiči, teprve v roce 1928 byl k biskupství přistavěn sousední palác Fénix.
### Rekonstrukce
V letech 2019–21 prošla budova zásadní rekonstrukcí, při které byly výrazněji upraveny vnitřní prostory včetně adaptace podkroví.
V podkroví vznikl nový konferenční sál s kapacitou 126 osob (což odpovídá počtu kněží v diecézi k roku 2021)
## Výzdoba
Na fasádě budovy je pamětní deska připomínající biskupa Josefa Hloucha. Uvnitř biskupství se nachází galerie papežů a galerie biskupů. Po rekonstrukci byly do nových prostor umístěny různé historické artefakty. Na schodišti poblíž průjezdu je socha svatého Jana Nepomuckého z umělého kamene. V biskupském křídle se nachází kaple, která je veřejnosti nepřístupná.
## Galerie
- Pamětní deska připomínající biskupa Josefa Hloucha
- Výhled z biskupství do biskupské zahrady a na Sokolský ostrov
- Nový konferenční sál
- Socha sv. Jana Nepomuckého v interiéru biskupství
- Biskupská zahrada
|
cswiki/104478
|
cswiki
| 104,478
|
Biskupská rezidence v Českých Budějovicích
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Biskupsk%C3%A1_rezidence_v_%C4%8Cesk%C3%BDch_Bud%C4%9Bjovic%C3%ADch
|
2024-02-14T06:33:29Z
|
cs
|
Q8311609
| 31,332
|
{{Infobox - budova
| název = Biskupská rezidence
| typ = palác
| využití = Sídlo biskupství
| poloha = Biskupská 4
| obec = [[České Budějovice]]
| země = Česko
| stavitel =
| další majitelé =
| současný majitel = [[Českobudějovická diecéze]]
| sloh = [[Barokní architektura|barokní]]
| architekt = [[Anselmo Martino Lurago]]
| výstavba = [[1763]]–[[1769]]
| přestavba = 1785, 2020
| zánik =
| web = [http://www.bcb.cz/ www.bcb.cz]
}}
'''Biskupská rezidence v Českých Budějovicích''' je budova v centru [[České Budějovice|Českých Budějovic]] v Biskupské ulici, ve které sídlí úřad spravující [[diecéze českobudějovická|českobudějovickou diecézi]]. Budova má barokní fasádu, vnitřní uspořádání do rekonstrukce odpovídalo původnímu určení jako školy. V budově sídlí většina úředníků, část provozu je však i nadále v jiných budovách. V patře je byt biskupa se soukromou kaplí Nejsvštější Trojice. K biskupství náleží i [[Biskupská zahrada]].
== Historie ==
V roce 1763 začali [[Řád zbožných škol|piaristé]] stavět rozsáhlý areál, který měl sloužit jako škola, kolej i kostel. Stavitelem byl možná [[Anselmo Martino Lurago]]. V roce 1769 byla hotová jižní část budovy, severní byla dokončena až v roce 1780. K dokončení v původně plánovaném rozsahu nedošlo, protože v roce 1785 bylo zřízeno v Českých Budějovicích sídlo nově vzniklé diecéze a tato budova se stala sídlem úřadu biskupství.<ref>[http://www.slavnevily.cz/stavby-/-unesco/stavby-ceskych-budejovic/biskupska-rezidence Biskupská rezidence]</ref> Na místě plánovaného kostela u [[Radniční (České Budějovice)|Radniční ulice]] byla po dlouhou dobu nezastavěná parcela využívaná městskými hasiči, teprve v roce 1928 byl k biskupství přistavěn sousední [[palác Fénix (České Budějovice)|palác Fénix]].
=== Rekonstrukce ===
V letech 2019–21 prošla budova zásadní rekonstrukcí,<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Rekonstrukce Biskupství českobudějovického - Atelier M1 architekti s.r.o.
| periodikum = www.atelierm1.cz
| url = https://www.atelierm1.cz/index.asp?menu=560&record=4253
| datum přístupu = 2020-12-12
}}</ref> při které byly výrazněji upraveny vnitřní prostory včetně adaptace podkroví.
V podkroví vznikl nový konferenční sál s kapacitou 126 osob (což odpovídá počtu kněží v diecézi k roku 2021)
== Výzdoba ==
Na fasádě budovy je pamětní deska připomínající biskupa [[Josef Hlouch|Josefa Hloucha]]. Uvnitř biskupství se nachází galerie papežů a galerie biskupů. Po rekonstrukci byly do nových prostor umístěny různé historické artefakty. Na schodišti poblíž průjezdu je socha svatého [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]] z umělého kamene. V biskupském křídle se nachází kaple, která je veřejnosti nepřístupná.
== Odkazy ==
=== Literatura ===
* [[Jiří Černý (historik umění)|ČERNÝ Jiří]]: Kaple v budově Biskupství českobudějovického, [[Aktuality-Setkání|Setkání]], 2013, č. 2., s. 5.
* MARDETSCHLAGER Franz: Kurz gefasste Geschichte des Bistums und der Diöcese Budweis, Budweis 1885.
* TRAJER Johann: Historisch-statistische Beschreibung der Diöcese Budweis, Budweis 1862.
=== Reference ===
<references />
=== Související články ===
* [[Diecéze českobudějovická]]
* [[Seznam českobudějovických biskupů]]
* [[Biskupský seminář v Českých Budějovicích]]
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
{{Pahýl}}
== Galerie ==
<gallery>
Soubor:Pamětní deska - Josef Hlouch, České Budějovice, 01.jpg|Pamětní deska připomínající biskupa Josefa Hloucha
Soubor:Biskupství České Budějovice interiéry 6.jpg|Výhled z biskupství do biskupské zahrady a na Sokolský ostrov
Soubor:Biskupství České Budějovice interiéry 10.jpg|Nový konferenční sál
Soubor:Biskupství České Budějovice interiéry 16.jpg|Socha sv. Jana Nepomuckého v interiéru biskupství
Soubor:Č. Budějovice, Gloriet – hradební bašta (02).jpg|Biskupská zahrada
</gallery>
[[Kategorie:Biskupství českobudějovické| ]]
[[Kategorie:Diecéze českobudějovická]]
[[Kategorie:Kulturní památky v Českých Budějovicích]]
[[Kategorie:Náboženství v Českých Budějovicích]]
[[Kategorie:Biskupská (České Budějovice)]]
[[Kategorie:Piaristické kláštery a školy v Česku]]
[[Kategorie:Barokní stavby v Českých Budějovicích]]
| 23,657,895
|
[{"title": "\u00da\u010del stavby", "data": {"\u00da\u010del stavby": "S\u00eddlo biskupstv\u00ed"}}, {"title": "Z\u00e1kladn\u00ed informace", "data": {"Sloh": "barokn\u00ed", "Architekt": "Anselmo Martino Lurago", "V\u00fdstavba": "1763\u20131769", "P\u0159estavba": "1785, 2020", "Sou\u010dasn\u00fd majitel": "\u010ceskobud\u011bjovick\u00e1 diec\u00e9ze"}}, {"title": "Poloha", "data": {"Adresa": "Biskupsk\u00e1 4, \u010cesk\u00e9 Bud\u011bjovice, \u010cesko", "Ulice": "Biskupsk\u00e1", "Sou\u0159adnice": "48\u00b058\u203224,24\u2033 s. \u0161., 14\u00b028\u203222,8\u2033 v. d."}}, {"title": "Dal\u0161\u00ed informace", "data": {"Rejst\u0159\u00edkov\u00e9 \u010d\u00edslo pam\u00e1tky": "28298/3-804 (Pk\u2022MIS\u2022Sez\u2022Obr\u2022WD)", "Web": "www.bcb.cz", "Dal\u0161\u00ed informace": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Atajevka (Saratovská oblast)
Atajevka (rusky Атаевка) je vesnice v Lysogorském rajónu v Saratovské oblasti v Povolží na jihu Ruska.
## Geografie
Obec vzdálená 80 kilometrů na jihozápad od Saratova leží na pravém břehu řeky Medvedice, která je přítokem Donu. Přes tuto řeku vede v obci most. Střední nadmořská výška činí 148 metrů nad mořem.
## Podnebí
Klima je kontinentální, tedy suché s teplými léty a studenými zimami. Průměrná roční teplota vzduchu kolísá mezi 4,1 a 4,5 °C. Průměrná teplota je nejnižší v lednu a dosahuje −12,6 až −12,1 °С, teplota nejteplejšího měsíce (červenec) se pohybuje od 20,8 do 21,4 °С. Nejnižší naměřená teplota v Atajevce činí −41 °C a nejvyšší 40 °C.
Průměrný roční úhrn srážek je 375–450 mm. Sněhová pokrývka vydrží v průměru 142 dní v roce.
## Obyvatelstvo
Dle sčítání lidu z roku 2010 v Atajevce žije 352 obyvatel. 51,7 % obyvatel tvoří ženy a 48,3 % muži.
## Historie
Atajevka byla založena roku 1798. V červenci 2015 se v obci objevil africký mor prasat. V dubnu 2021 musel být z důvodu povodně krátkodobě uzavřen most přes Medvedici.
|
cswiki/1707971
|
cswiki
| 1,707,971
|
Atajevka (Saratovská oblast)
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Atajevka_(Saratovsk%C3%A1_oblast)
|
2025-03-16T11:31:44Z
|
cs
|
Q19639002
| 29,833
|
{{Infobox - sídlo světa
| jméno = Atajevka
| originální jméno = {{Cizojazyčně|ru|Атаевка}}
| zeměpisná šířka = 51.295467
| zeměpisná délka = 44.836308
| pojem vyššího celku = [[Federální okruhy Ruska|Federální okruh]]
| název vyššího celku = [[Povolžský federální okruh|Povolžský]]
| pojem nižšího celku = [[Oblasti v Rusku|Oblast]]
| název nižšího celku = [[Saratovská oblast|Saratovská]]
| pojem celku 3 = [[Rajón]]
| název celku 3 = [[Lysogorský rajón|Lysogorský]]
}}
'''Atajevka''' ({{Vjazyce2|ru|Атаевка}}) je vesnice v [[Lysogorský rajón|Lysogorském rajónu]] v [[Saratovská oblast|Saratovské oblasti]] v [[Povolží]] na jihu [[Rusko|Ruska]].
== Geografie ==
Obec vzdálená 80 kilometrů na jihozápad od [[Saratov]]a leží na pravém břehu řeky [[Medvedica (přítok Donu)|Medvedice]], která je přítokem [[Don]]u. Přes tuto řeku vede v obci most. Střední [[nadmořská výška]] činí 148 metrů nad mořem.
== Podnebí ==
Klima je [[Kontinentální podnebí|kontinentální]], tedy suché s teplými léty a studenými zimami. Průměrná roční teplota vzduchu kolísá mezi 4,1 a 4,5 °C. Průměrná teplota je nejnižší v lednu a dosahuje −12,6 až −12,1 °С, teplota nejteplejšího měsíce ([[červenec]]) se pohybuje od 20,8 do 21,4 °С. Nejnižší naměřená teplota v Atajevce činí −41 °C a nejvyšší 40 °C.
Průměrný roční úhrn srážek je 375–450 mm. Sněhová pokrývka vydrží v průměru 142 dní v roce.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = ФГИС ТП Федеральная государственная информационная система территориального планирования
| url = https://fgistp.economy.gov.ru/?show_document=true&doc_type=npa&uin=636250000201032016083156
| vydavatel = Федеральная государственная информационная система территориального планирования
| datum přístupu = 2021-09-18
| jazyk = rusky
}}{{Nedostupný zdroj}}</ref>
== Obyvatelstvo ==
Dle [[Ruské sčítání lidu 2010|sčítání lidu z roku 2010]] v Atajevce žije 352 obyvatel. 51,7 % obyvatel tvoří ženy a 48,3 % muži.
== Historie ==
Atajevka byla založena roku [[1798]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = ПРАВИТЕЛЬСТВО САРАТОВСКОЙ ОБЛАСТИ
| url = https://docs.cntd.ru/document/467707743
| datum přístupu = 2021-09-18
| jazyk = rusky
}}</ref> V červenci [[2015]] se v obci objevil [[africký mor prasat]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = В селе Атаевка Лысогорского района установлен карантин по заболеванию свиней африканской чумой
| url = https://saratov.gov.ru/news/v_sele_ataevka_lysogorskogo_rayona_ustanovlen_karantin_po_zabolevaniyu_sviney_afrikanskoy_chumoy/
| vydavatel = saratov.gov.ru
| místo = Saratov
| datum vydání = 2015-07-02
| datum přístupu = 2021-09-18
| jazyk = rusky
| url archivu = https://web.archive.org/web/20210918201449/https://saratov.gov.ru/news/v_sele_ataevka_lysogorskogo_rayona_ustanovlen_karantin_po_zabolevaniyu_sviney_afrikanskoy_chumoy/
| datum archivace = 2021-09-18
| nedostupné = ano
}}</ref> V dubnu [[2021]] musel být z důvodu povodně krátkodobě uzavřen most přes [[Medvedica (přítok Donu)|Medvedici]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Река Медведица затопила три моста в Лысогорском районе
| url = https://saratov24.tv/news/reka-medveditsa-zatopila-tri-mosta-v-lysogorskom-rayone/
| místo = Saratov24.tv
| datum vydání = 2021-04-05
| datum přístupu = 2021-09-18
| jazyk = rusky
}}</ref>
== Reference ==
{{Překlad|ru|Атаевка|116724500}}
<references />
{{Pahýl}}
[[Kategorie:Města v Saratovské oblasti]]
| 24,750,721
|
[{"title": "Poloha", "data": {"Sou\u0159adnice": "51\u00b017\u203244\u2033 s. \u0161., 44\u00b050\u203211\u2033 v. d.", "\u010casov\u00e9 p\u00e1smo": "UTC+03:00 \u00b7 UTC+04:00 \u00b7 Samarsk\u00fd \u010das", "St\u00e1t": "Rusko", "Feder\u00e1ln\u00ed okruh": "Povol\u017esk\u00fd", "Oblast": "Saratovsk\u00e1", "Raj\u00f3n": "Lysogorsk\u00fd", "Poloha": "Atajevka"}}, {"title": "Rozloha a obyvatelstvo", "data": {"Po\u010det obyvatel": "352 (2010)"}}, {"title": "Spr\u00e1va", "data": {"PS\u010c": "412871", "Spr\u00e1va": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# Milan Cimfe
Milan Cimfe (* 7. září 1966 České Budějovice) je český hudebník, hudební producent a zvukař. V letech 2006 až 2007 byl členem skupiny Krucipüsk, ale věnuje se převážně produkování alb různých interpretů. Během své kariéry spolupracoval s mnoha hudebníky, mezi které patří například Ivan Král a Michal Pavlíček nebo skupiny Lili Marlene, Kabát a Pražský výběr. V roce 2004 hrál roli člena hudební skupiny v americkém filmu Hon za svobodou. Je spolumajitelem nahrávacího studia Sono.
## Diskografie (nekompletní)
- Srdce z Avalonu (České srdce, 1993)
- Každej to má rád (Marcela Březinová, 1993)
- Černý kočky mokrý žáby (Lucie, 1994)
- A takhle tady žijem (He Band, 1994)
- Jenom kouř (Yo Yo Band, 1995)
- Ukončete nás (Tata bojs, 1997)
- Běr (Pražský výběr, 1997)
- Den šťastného koně (Ivan Hlas, 1997)
- Modré z nebe (Ivan Král, 1997)
- Jaro lomeno divnosti (Tata bojs, 1997)
- Marx Engels Beatles (Vltava, 1998)
- Prohlédnutí / Clear Eyes (Ivan Král, 1998)
- Invaze (Burma Jones, 1998)
- Soubor kreténů (Tři sestry, 1999)
- MegaHu (Kabát, 1999)
- Go satane go (Kabát, 2000)
- ... "dancing barefoot" (Ivan Král, 1999)
- Slunečnice (Lucie, 2000)
- Jizvy lásky (Petr Muk, 2000)
- Když bozi zestárnou (Vltava, 2000)
- Andělové z nebe (Radůza, 2001)
- Síla zvyku (Kern a Jaroslav Albert Kronek, 2001)
- Ty vole, na základní škole… (Sto zvířat, 2002)
- Woo-Doo! (Kamil Střihavka, 2002)
- Dole v dole (Kabát, 2003)
- Nová deska (Lenka Nová, 2003)
- Proměny tour 2003 (Čechomor, 2003)
- Fabrica Atomica (Oskar Petr, 2003)
- Ztraceni v inspiracích (UDG, 2004)
- Corrida (Kabát, 2006)
- Život ve vteřinách.cz (Petr Bende, 2006)
- Buď a Nebe (UDG, 2007)
- Na větvi (Krausberry, 2007)
- 07 (Chinaski, 2007)
- Eternal Seekers (Eternal Seekers, 2008)
- Jistota se houpá (Matahari, 2008)
- CinemaSonics (Doug Wimbish, 2008)
- Mlsná (Divokej Bill, 2009)
- The Chair in the Doorway (Living Colour, 2009)
- Pozdravuj (Medvěd 009, 2010)
- Čo sa týka lásky (Miro Šmajda, 2010)
- Banditi di Praga (Kabát, 2010)
- Srdeční záležitosti (Michal Pavlíček, 2010)
- Baromantika (Lenka Dusilová, 2011)
- Rotující nebe (Olga Lounová, 2011)
- Hraju na klavír v bordelu (Sto zvířat, 2012)
- Troubles (Dirtmusic, 2013)
- G2 Acoustic Stage (Wohnout, 2013)
- Tlustej chlapeček se včelou v kalhotách (Sto zvířat, 2013)
- Freak Show (Fru Fru, 2013)
- Release the Madness (Greyzone, 2014)
- V hodině smrti (Lenka Dusilová, 2014)
- Vrány a havrani (Lili Marlene, 2014)
- Lanugo, 2014 (Lanugo, 2014)
- Do pekla/do nebe (Kabát, 2015)
- Ministerstvo mýho nitra (Sto zvířat, 2015)
- Alchymie (Wanastowi vjecy, 2016)
- Nekřičela (Souperman, 2016)
- Nononononininini (Vertigo Quintet, 2016)
- Třínohý pes (Mňága a Žďorp, 2017)
- Tebe (Hex, 2017)
- Fu(c)k T den (3day, 2017)
- Jednou tě potkám (Vladimír Mišík, 2019)
- Řeka (Lenka Dusilová, 2020)
|
cswiki/673613
|
cswiki
| 673,613
|
Milan Cimfe
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Milan_Cimfe
|
2024-07-07T09:00:00Z
|
cs
|
Q12037177
| 28,247
|
{{Infobox - hudební umělec
| jméno = Milan Cimfe
| široký obrázek =
| barva pozadí = nevokální hudebník
| nástroje = [[basová kytara|baskytara]], [[klávesy]], [[kytara]], [[bicí souprava|bicí]], [[bicí nástroj|perkuse]]
| žánr = [[rock]]
| povolání = [[hudebník]], [[hudební producent]], [[zvukař]]
| vydavatel =
| příbuzná témata = [[Krucipüsk]], [[Michal Pavlíček]]
| web = [http://www.sonorecords.cz/ Sono Records]
}}
'''Milan Cimfe''' (* [[7. září]] [[1966]] [[České Budějovice]]) je [[Česko|český]] [[hudebník]], [[hudební producent]] a [[zvukař]]. V letech 2006 až 2007 byl členem skupiny [[Krucipüsk]], ale věnuje se převážně produkování alb různých interpretů. Během své kariéry spolupracoval s mnoha hudebníky, mezi které patří například [[Ivan Král]] a [[Michal Pavlíček]] nebo skupiny [[Lili Marlene]], [[Kabát (hudební skupina)|Kabát]] a [[Pražský výběr]]. V roce 2004 hrál roli člena hudební skupiny v americkém filmu ''[[Hon za svobodou]]''. Je spolumajitelem nahrávacího studia Sono.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bartošek
| jméno = Matěj
| titul = Woodymu odpouštím vše. Sedm ukázek zaslaných Reflexem komentuje Milan Cimfe
| url = http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/47197/woodymu-odpoustim-vse-sedm-ukazek-zaslanych-reflexem-komentuje-milan-cimfe.html
| datum vydání = 2012-07-24
| datum přístupu = 2014-08-10
| vydavatel = Reflex
}}</ref>
== Diskografie (nekompletní) ==
* '' Srdce z Avalonu'' (České srdce, 1993)
* ''[[Každej to má rád]]'' (Marcela Březinová, 1993)
* ''[[Černý kočky mokrý žáby]]'' (Lucie, 1994)
* ''A takhle tady žijem'' (He Band, 1994)
* ''Jenom kouř'' (Yo Yo Band, 1995)
* ''Ukončete nás'' (Tata bojs, 1997)
* ''[[Běr]]'' (Pražský výběr, 1997)
* ''Den šťastného koně'' (Ivan Hlas, 1997)
* ''Modré z nebe'' (Ivan Král, 1997)
* ''Jaro lomeno divnosti'' (Tata bojs, 1997)
* ''[[Marx Engels Beatles]]'' (Vltava, 1998)
* ''[[Prohlédnutí / Clear Eyes]]'' (Ivan Král, 1998)
* ''Invaze'' (Burma Jones, 1998)
* ''[[Soubor kreténů]]'' (Tři sestry, 1999)
* ''[[MegaHu]]'' (Kabát, 1999)
* ''[[Go satane go]]'' (Kabát, 2000)
* ''[[... "dancing barefoot"]]'' (Ivan Král, 1999)
* ''[[Slunečnice (album)|Slunečnice]]'' (Lucie, 2000)
* ''[[Jizvy lásky]]'' (Petr Muk, 2000)
* ''Když bozi zestárnou'' (Vltava, 2000)
* ''[[Andělové z nebe]]'' (Radůza, 2001)
* ''Síla zvyku'' (Kern a Jaroslav Albert Kronek, 2001)
* ''[[Ty vole, na základní škole…]]'' (Sto zvířat, 2002)
* ''Woo-Doo!'' (Kamil Střihavka, 2002)
* ''[[Dole v dole]]'' (Kabát, 2003)
* ''Nová deska'' (Lenka Nová, 2003)
* ''[[Proměny tour 2003]]'' (Čechomor, 2003)
* ''Fabrica Atomica'' (Oskar Petr, 2003)
* ''[[Ztraceni v inspiracích]]'' (UDG, 2004)
* ''[[Corrida]]'' (Kabát, 2006)
* ''Život ve vteřinách.cz'' (Petr Bende, 2006)
* ''[[Buď a Nebe]]'' (UDG, 2007)
* ''[[Na větvi]]'' (Krausberry, 2007)
* ''[[07]]'' (Chinaski, 2007)
* ''[[Eternal Seekers]]'' (Eternal Seekers, 2008)
* ''Jistota se houpá'' (Matahari, 2008)
* ''[[CinemaSonics]]'' (Doug Wimbish, 2008)
* '' [[Mlsná]]'' (Divokej Bill, 2009)
* ''[[The Chair in the Doorway]]'' (Living Colour, 2009)
* ''[[Pozdravuj]]'' (Medvěd 009, 2010)
* ''[[Čo sa týka lásky]]'' (Miro Šmajda, 2010)
* ''[[Banditi di Praga]]'' (Kabát, 2010)
* ''[[Srdeční záležitosti]]'' (Michal Pavlíček, 2010)
* ''[[Baromantika]]'' (Lenka Dusilová, 2011)
* ''[[Rotující nebe]]'' (Olga Lounová, 2011)
* ''[[Hraju na klavír v bordelu]]'' (Sto zvířat, 2012)
* ''Troubles'' (Dirtmusic, 2013)
* ''[[G2 Acoustic Stage]]'' (Wohnout, 2013)
* ''[[Tlustej chlapeček se včelou v kalhotách]]'' (Sto zvířat, 2013)
* ''[[Freak Show (album, Fru Fru)|Freak Show]]'' (Fru Fru, 2013)
* ''Release the Madness'' (Greyzone, 2014)
* ''[[V hodině smrti]]'' (Lenka Dusilová, 2014)
* ''[[Vrány a havrani]]'' (Lili Marlene, 2014)
* ''Lanugo, 2014'' (Lanugo, 2014)
* ''[[Do pekla/do nebe]]'' (Kabát, 2015)
* ''[[Ministerstvo mýho nitra]]'' (Sto zvířat, 2015)
* ''[[Alchymie (album)|Alchymie]]'' (Wanastowi vjecy, 2016)
* ''Nekřičela'' (Souperman, 2016)
* ''Nononononininini'' (Vertigo Quintet, 2016)
* ''[[Třínohý pes]]'' (Mňága a Žďorp, 2017)
* ''Tebe'' (Hex, 2017)
* ''Fu(c)k T den'' ([[3day]], 2017)
* ''[[Jednou tě potkám]]'' (Vladimír Mišík, 2019)
* ''Řeka'' (Lenka Dusilová, 2020)
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Externí odkazy ===
* [http://www.sonorecords.cz/ Sono Records]
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Hudba}}
{{DEFAULTSORT:Cimfe, Milan}}
[[Kategorie:Čeští baskytaristé]]
[[Kategorie:Rockoví baskytaristé]]
[[Kategorie:Čeští multiinstrumentalisté]]
[[Kategorie:Čeští hudební producenti]]
[[Kategorie:Zvukoví inženýři]]
[[Kategorie:Členové Krucipüsk]]
[[Kategorie:Narození v roce 1966]]
[[Kategorie:Narození 7. září]]
[[Kategorie:Narození v Českých Budějovicích]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Muži]]
| 24,063,840
|
[{"title": "Z\u00e1kladn\u00ed informace", "data": {"Narozen\u00ed": "7. z\u00e1\u0159\u00ed 1966 (58 let) \u00b7 \u010cesk\u00e9 Bud\u011bjovice", "\u017d\u00e1nry": "rock", "Povol\u00e1n\u00ed": "hudebn\u00edk, hudebn\u00ed producent, zvuka\u0159", "N\u00e1stroje": "baskytara, kl\u00e1vesy, kytara, bic\u00ed, perkuse", "P\u0159\u00edbuzn\u00e1 t\u00e9mata": "Krucip\u00fcsk, Michal Pavl\u00ed\u010dek", "Web": "Sono Records", "Z\u00e1kladn\u00ed informace": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# Coteau du Missouri
Coteau du Missouri nebo Missouri Plateau (česky Missourská plošina) je plošina ve státech Severní Dakota a Jižní Dakota v severní části Spojených států amerických. Missourská plošina se rozkládá podél východního břehu řeky Missouri. Je součástí Velkých planin. Severní a severovýchodní část plošiny zasahující na území Kanady, do provincií Saskatchewan a Alberta, má glaciální reliéf (kanadská část bývá nazývána Palliser's Triangle). Oblast je charakteristická zvlněnou, mírně kopcovitou krajinou porostlou travinami. Dalším typem reliéfu v oblasti jsou tzv. badlandy. Jedná se o krajinu, která leží pod úrovní plošiny. Vzniká na nezpevněných sedimentech nebo zvětralinách, které rychle podléhají erozi.
|
cswiki/1114478
|
cswiki
| 1,114,478
|
Coteau du Missouri
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Coteau_du_Missouri
|
2021-07-19T05:01:08Z
|
cs
|
Q719852
| 22,676
|
{{Infobox - reliéf
| název = Coteau du Missouri<br>Missouri Plateau<br>Missourská plošina
| obrázek = Missouri Coteau (656541298).jpg
| popisek = Missouri Coteau, Saskatchewan
| alt =
| nejvyšší bod =
| maximální výška =
| rozloha =
| délka =
| nadřazená jednotka = [[Velké planiny]]
| sousední jednotky = [[Black Hills]], [[Coteau des Prairies]]
| podřazené jednotky =
| zeměpisná šířka = 50.8
| zeměpisná délka = -109.2
| světadíl = [[Severní Amerika]]
| stát = {{Vlajka a název|Spojené státy americké}}
| hornina =
| poznámka =
| povodí =
| mapa =
| popisek mapy =
}}
'''Coteau du Missouri''' nebo '''Missouri Plateau''' (česky ''Missourská plošina'') je plošina ve státech [[Severní Dakota]] a [[Jižní Dakota]] v severní části [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. Missourská plošina se rozkládá podél východního břehu řeky [[Missouri (řeka)|Missouri]]. Je součástí [[Velké planiny|Velkých planin]]. Severní a severovýchodní část plošiny zasahující na území [[Kanada|Kanady]], do provincií [[Saskatchewan]] a [[Alberta]], má [[glaciál]]ní [[Reliéf (geografie)|reliéf]] (kanadská část bývá nazývána ''Palliser's Triangle''). Oblast je charakteristická zvlněnou, mírně kopcovitou krajinou porostlou travinami. Dalším typem reliéfu v oblasti jsou tzv. [[Badlands|badlandy]]. Jedná se o krajinu, která leží pod úrovní plošiny. Vzniká na nezpevněných [[sediment]]ech nebo zvětralinách, které rychle podléhají [[Eroze|erozi]].<ref>VOTÝPKA, Jan a JANOUŠOVÁ, Jaroslava: ''Severní Amerika''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, 420 s. S. 140 - 142.</ref>
== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Geografie|Spojené státy americké}}
[[Kategorie:Geografie USA]]
| 20,185,481
|
[{"title": "Coteau du Missouri \u00b7 Missouri Plateau \u00b7 Missoursk\u00e1 plo\u0161ina", "data": {"Nad\u0159azen\u00e1 jednotka": "Velk\u00e9 planiny", "Sousedn\u00ed \u00b7 jednotky": "Black Hills, Coteau des Prairies", "Sv\u011btad\u00edl": "Severn\u00ed Amerika", "St\u00e1t": "Spojen\u00e9 st\u00e1ty americk\u00e9", "Sou\u0159adnice": "50\u00b048\u2032 s. \u0161., 109\u00b012\u2032 z. d."}}]
| false
|
# Linduška rudokrká
Linduška rudokrká (Anthus cervinus) je malý pták z čeledi konipasovitých.
## Popis
Mladí ptáci se podobají lindušce luční, dospělí se od všech ostatních druhů lindušek liší rezavým (v zimě až oranžově hnědým) hrdlem, jehož barva může u samců zasahovat až do okolí oka. Ve všech šatech je hustě černě čárkovaná, včetně hřbetu a kostřece.
## Rozšíření
Hnízdí na holých horských svazích a v tundře na severu Evropy; V ČR pravidelně protahuje na jaře i na podzim.
|
cswiki/438645
|
cswiki
| 438,645
|
Linduška rudokrká
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lindu%C5%A1ka_rudokrk%C3%A1
|
2025-08-16T23:36:16Z
|
cs
|
Q241347
| 38,175
|
{{Taxobox
| jméno = Linduška rudokrká
| obrázek = Red-throated Pipit.jpg
| velikost obrázku = 260px
| popisek = Linduška rudokrká ve svatebním šatě
| říše = [[živočichové]] (Animalia)
| kmen = [[strunatci]] (Chordata)
| podkmen = [[obratlovci]] (Vertebrata)
| třída = [[ptáci]] (Aves)
| podtřída = [[letci]] (Neognathae)
| řád = [[pěvci]] (Passeriformes)
| čeleď = [[konipasovití]] (Motacillidae)
| rod = [[linduška]] (''Anthus'')
| binomické jméno = Anthus cervinus
| druh popsal = ([[Peter Simon Pallas|Pallas]], [[1811]])
| mapa rozšíření = AnthusCervinusIUCN.svg
| popisek mapy = Rozšíření lindušky rudokrké
| legenda mapy =
<div style="display: inline-block; text-align: left;">
{{Legenda|#00FF00| hnízdiště|border=1px solid #aaa}}
{{Legenda|#00FFFF| migrace|border=1px solid #aaa}}
{{Legenda|#007FFF| zimoviště|border=1px solid #aaa}}
</div>
}}
'''Linduška rudokrká''' (''Anthus cervinus'') je malý [[ptáci|pták]] z [[Čeleď|čeledi]] [[konipasovití|konipasovitých]].
== Popis ==
[[Soubor:Anthus cervinus PC145999.jpg|náhled|Mladý pták]]
Mladí ptáci se podobají [[linduška luční|lindušce luční]], dospělí se od všech ostatních druhů lindušek liší rezavým (v zimě až oranžově hnědým) hrdlem, jehož barva může u samců zasahovat až do okolí oka. Ve všech šatech je hustě černě čárkovaná, včetně hřbetu a kostřece.
== Rozšíření ==
[[File:Anthus cervinus MHNT.ZOO.2010.11.205.17.jpg|thumb|Vajíčka]]
Hnízdí na holých horských svazích a v [[tundra|tundře]] na severu [[Evropa|Evropy]]; V ČR pravidelně protahuje na jaře i na podzim.<ref>{{Citace monografie| příjmení=Svensson| jméno=Lars| odkaz na autora=Lars Svensson (ornitolog)| spoluautoři=a kol| titul=Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu| vydavatel=Svojtka&Co| místo=Praha| rok=2004| isbn=80-7237-658-6| strany=250–251}}</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Commons}}
* {{Wikidruhy|taxon=Anthus cervinus}}
{{Pahýl}}
{{Taxonbar|from=Q241347}}
{{Portály|Biologie|Ptáci|Živočichové}}
[[Kategorie:Konipasovití]]
[[Kategorie:Ptáci Severní Ameriky]]
[[Kategorie:Ptáci palearktické oblasti]]
| 25,147,263
|
[{"title": "Stupe\u0148 ohro\u017een\u00ed podle IUCN", "data": {"Stupe\u0148 ohro\u017een\u00ed podle IUCN": "\u00b7 m\u00e1lo dot\u010den\u00fd"}}, {"title": "V\u011bdeck\u00e1 klasifikace", "data": {"\u0158\u00ed\u0161e": "\u017eivo\u010dichov\u00e9 (Animalia)", "Kmen": "strunatci (Chordata)", "Podkmen": "obratlovci (Vertebrata)", "T\u0159\u00edda": "pt\u00e1ci (Aves)", "Podt\u0159\u00edda": "letci (Neognathae)", "\u0158\u00e1d": "p\u011bvci (Passeriformes)", "\u010cele\u010f": "konipasovit\u00ed (Motacillidae)", "Rod": "lindu\u0161ka (Anthus)"}}, {"title": "Binomick\u00e9 jm\u00e9no", "data": {"Binomick\u00e9 jm\u00e9no": ["Anthus cervinus \u00b7 (Pallas, 1811)", "Roz\u0161\u00ed\u0159en\u00ed lindu\u0161ky rudokrk\u00e9 hn\u00edzdi\u0161t\u011b migrace zimovi\u0161t\u011b", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Krakatit (sloučenina)
Krakatit je fiktivní výbušnina ze stejnojmenného románu Krakatit českého spisovatele Karla Čapka.
## Složení
Složení a struktura Krakatitu je nejistá. Z textu vyplývá, že jde o sloučeninu argonu („tetrargon“) a že ve vzorci figurují dva atomy olova. Čtenářova hypotéza, že by mohlo jít o binární sloučeninu Pb2Ar4, je vyvrácena později, kdy se uvádí, že jde o „tetrargon jisté olovnaté soli“.:s.93
Konkrétní složení však v románu nehraje zásadní roli.
## Syntéza
Příprava Krakatitu probíhá neupřesněným způsobem, za působení vysokofrekvenční oscilace resp. proudu.
## Vlastnosti
Krakatit je poměrně stálá sloučenina. Při zapálení hoří. Exploduje působením vysokofrekvenčního elektromagnetického záření blíže neurčených parametrů.
|
cswiki/1527917
|
cswiki
| 1,527,917
|
Krakatit (sloučenina)
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krakatit_(slou%C4%8Denina)
|
2025-03-25T11:52:56Z
|
cs
|
Q69882018
| 11,469
|
'''Krakatit'''{{Poznámka|V románu uváděno s velkým písmenem K.}} je fiktivní [[výbušnina]] ze stejnojmenného románu ''[[Krakatit]]'' českého spisovatele [[Karel Čapek|Karla Čapka]].
== Složení ==
Složení a struktura Krakatitu je nejistá. Z textu vyplývá, že jde o sloučeninu [[argon]]u („tetrargon“) a že ve [[chemický vzorec|vzorci]] figurují dva [[atom]]y [[olovo|olova]]. Čtenářova hypotéza, že by mohlo jít o [[binární sloučenina|binární sloučeninu]] Pb<sub>2</sub>Ar<sub>4</sub>, je vyvrácena později, kdy se uvádí, že jde o „tetrargon jisté olovnaté soli“.<ref name="krakatit-1924" />{{rp|1=[https://ndk.cz/view/uuid:9cefe000-119b-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f?page=uuid:70a269b0-1816-11e9-8e07-005056827e51&fulltext=tetrargon 93]}}
Konkrétní složení však v románu nehraje zásadní roli.
== Syntéza ==
Příprava Krakatitu probíhá neupřesněným způsobem, za působení vysokofrekvenční oscilace resp. proudu.
== Vlastnosti ==
Krakatit je poměrně stálá sloučenina. Při zapálení hoří. Exploduje působením vysokofrekvenčního elektromagnetického záření blíže neurčených parametrů.
== Odkazy ==
=== Poznámky ===
{{Poznámky}}
=== Reference ===
<references>
<ref name="krakatit-1924">{{Citace monografie
| příjmení1 = Čapek
| jméno1 = Karel
| titul = Krakatit
| vydavatel = Aventinum
| místo = Praha
| rok = 1924
| počet_stran = 253
| url = https://ndk.cz/view/uuid:9cefe000-119b-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f
}}</ref>
</references>
=== Externí odkazy ===
* {{Citace elektronického periodika
| titul = Přední vědci vs. Karel Čapek. Jak reálné základy mají Čapkovy futuristické vize?
| periodikum = Dvojka
| vydavatel = Český Rozhlas
| datum_vydání = 2017-04-24
| datum_přístupu = 2019-10-05
| url = https://dvojka.rozhlas.cz/predni-vedci-vs-karel-capek-jak-realne-zaklady-maji-capkovy-futuristicke-vize-7461820
}}
{{Portály|Literatura|Chemie}}
[[Kategorie:Fiktivní výbušniny]]
| 24,775,545
|
[]
| false
|
# Rue de la Cerisaie
Rue de la Cerisaie je ulice v Paříži v historické čtvrti Marais. Nachází se ve 4. obvodu.
## Poloha
Ulice vede od křižovatky s Boulevard Bourdon a končí na křižovatce s Rue du Petit-Musc.
## Historie
Rue de la Cerisaie byla otevřena v roce 1544 na místě třešňového sadu (odtud její název) v zahradě u paláce d'Étampes. Sad v roce 1531 připojil ke královskému paláci Saint-Pol František I., ale v roce 1543 ho prodal i s dalšími pozemky. Ulice ležela v pravém úhlu k Rue Saint-Antoine. Bohatý italský finančník Sébastien Zamet (1549–1614) si zde nechal kolem roku 1585 postavit rezidenci. Palác po jeho smrti koupil konetábl François de Bonne de Lesdiguières (1543–1626). Zahrady paláce byly v letech 1739–1742 značně zredukovány. Část byla prodána klášteru Navštívení Panny Marie a část na pozemky pro stavbu Rue de Lesdiguières, která byla otevřena v roce 1765. Palác byl zbořen v roce 1877 při stavbě Bulváru Henri-IV. Při otevření tohoto bulváru byl zničen také dům postavený v roce 1558 architektem Philibertem Delormem, kde se nalézá dům č. 14.
## Zajímavé objekty
- dům č. 4 bis: esperantské kulturní centrum
- dům č. 10: původně zde stál Hôtel de Lesdiguières zbořený roku 1877
- domy č. 13–17: původně zde stál palác Evrarda Titona du Tillet (1677–1762), majitele folie Titon
- dům č. 25: palác ze 17. století s frontonem
- dům č. 31: dům patřil klášteru celestýnů
|
cswiki/1604220
|
cswiki
| 1,604,220
|
Rue de la Cerisaie
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rue_de_la_Cerisaie
|
2023-04-10T01:51:08Z
|
cs
|
Q3451358
| 22,950
|
{{Infobox - ulice
| název = Rue de la Cerisaie
| obrázek = Rue de la Cerisaie, Paris 25 March 2019.jpg
| město = [[Paříž]]
| obvod = [[4. pařížský obvod|4. obvod]]
| čtvrť = [[Quartier de l'Arsenal|Arsenal]]
| začíná = [[Boulevard Bourdon]]<br />{{Souřadnice|48.851706|2.367422}}
| končí = [[Rue du Petit-Musc]]<br />{{Souřadnice|48.852620|2.364271}}
| datum vzniku =
| denominace =
| starší názvy = Rue Neuve de la Cerisaie<br />Rue Serisay
| délka = 261 m
| šířka = 12 m
| počet adres =
| typ = ulice
| psč = 75004
| mapa =
| popis mapy =
}}
'''Rue de la Cerisaie''' je [[ulice]] v [[Paříž]]i v historické čtvrti [[Le Marais|Marais]]. Nachází se ve [[4. pařížský obvod|4. obvodu]].
== Poloha ==
Ulice vede od křižovatky s ''[[Boulevard Bourdon]]'' a končí na křižovatce s ''[[Rue du Petit-Musc]]''.
== Historie ==
''Rue de la Cerisaie'' byla otevřena v roce 1544 na místě třešňového sadu (odtud její název) v zahradě u paláce d'Étampes. Sad v roce 1531 připojil ke královskému [[Hôtel Saint-Pol|paláci Saint-Pol]] [[František I. Francouzský|František I.]], ale v roce [[1543]] ho prodal i s dalšími pozemky. Ulice ležela v pravém úhlu k ''[[Rue Saint-Antoine]]''. Bohatý italský finančník Sébastien Zamet ([[1549]]–[[1614]]) si zde nechal kolem roku [[1585]] postavit rezidenci. [[Hôtel de Lesdiguières|Palác]] po jeho smrti koupil konetábl François de Bonne de Lesdiguières ([[1543]]–[[1626]]). Zahrady paláce byly v letech [[1739]]–[[1742]] značně zredukovány. Část byla prodána [[Temple du Marais|klášteru Navštívení Panny Marie]] a část na pozemky pro stavbu ''[[Rue de Lesdiguières]]'', která byla otevřena v roce [[1765]]. Palác byl zbořen v roce [[1877]] při stavbě ''[[Boulevard Henri-IV|Bulváru Henri-IV.]]'' Při otevření tohoto bulváru byl zničen také dům postavený v roce [[1558]] architektem Philibertem Delormem, kde se nalézá dům č. 14.
== Zajímavé objekty ==
* dům č. 4 bis: [[esperanto|esperantské]] kulturní centrum
* dům č. 10: původně zde stál [[Hôtel de Lesdiguières]] zbořený roku 1877
* domy č. 13–17: původně zde stál palác Evrarda Titona du Tillet (1677–1762), majitele [[folie Titon]]
* dům č. 25: palác ze 17. století s [[fronton]]em
* dům č. 31: dům patřil [[Klášter celestýnů v Paříži|klášteru celestýnů]]
== Reference ==
{{překlad|fr|Rue de la Cerisaie|167345690}}
== Externí odkazy ==
* {{commonscat}}
* {{fr}} [http://www.v2asp.paris.fr/commun/v2asp/v2/nomenclature_voies/Voieactu/1646.nom.htm Ulice na stránkách města Paříže] {{Wayback|url=http://www.v2asp.paris.fr/commun/v2asp/v2/nomenclature_voies/Voieactu/1646.nom.htm |date=20160303192147 }}
[[Kategorie:Ulice v 4. obvodu (Paříž)|Cerisaie]]
[[Kategorie:Le Marais]]
| 22,664,146
|
[{"title": "Um\u00edst\u011bn\u00ed", "data": {"St\u00e1t": "Francie", "M\u011bsto": "Pa\u0159\u00ed\u017e", "Obvod": "4. obvod", "\u010ctvr\u0165": "Arsenal", "Poloha": "48\u00b051\u20326,84\u2033 s. \u0161., 2\u00b021\u203258,14\u2033 v. d.", "Za\u010d\u00edn\u00e1 na": "Boulevard Bourdon \u00b7 48\u00b051\u20326\u2033 s. \u0161., 2\u00b022\u20323\u2033 v. d.", "Kon\u010d\u00ed na": "Rue du Petit-Musc \u00b7 48\u00b051\u20329\u2033 s. \u0161., 2\u00b021\u203251\u2033 v. d."}}, {"title": "Historie", "data": {"Star\u0161\u00ed n\u00e1zvy": "Rue Neuve de la Cerisaie \u00b7 Rue Serisay"}}, {"title": "Dal\u0161\u00ed \u00fadaje", "data": {"Typ": "ulice", "D\u00e9lka": "261 m", "\u0160\u00ed\u0159ka": "12 m", "PS\u010c": "75004", "Dal\u0161\u00ed \u00fadaje": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Debian GNU/FreeDOS
Debian GNU/FreeDOS (nebo také Debian GNU/DJGPP) byl myšlenkový koncept přenosu prostředí a funkcionality operačního systému Debian GNU/Linux na jádro operačního systému FreeDOS. Nápad vznikl na základě projektu Debian GNU/w32 (Debian GNU/Win32), což byl v té době vznikající port Debian GNU/Linux do POSIX prostředí Cygwin pro Microsoft Windows. Nový port měl zahrnovat standardní nástroje specifické pro Debian:
- dpkg
- později i APT (Advanced Packaging Tool)
- 32bitový C/C++/ObjC/Ada/Fortran vývojářský balík DJGPP (DJ's GNU Programming Platform) pro architekturu x86 bežící pod operačním systémem DOS, Microsoft Windows nebo IBM OS/2
- kompletní základní systém Debian GNU/Linux přenesený na jádro operačního systému FreeDOS
Port Debian GNU/FreeDOS (Debian GNU/DJGPP) měl být 32bitový a měl běžet nad 16bitovým jádrem operačního systému FreeDOS s patřičným DOS rozšířením. Později se počítalo s přechodem na plně 32bitové jádro FreeDOS-32.
## Historie
Proč vzniknul port Debian GNU/FreeDOS (Debian GNU/DJGPP):
- Důvodem bylo přenesení prostředí a funkcionality Debian GNU/Linux na jádro operačního systému FreeDOS tak, aby uživatelé a vývojáři měli na této platformě k dispozici nástroje a aplikace, na které jsou zvyklí z prostředí Debian GNU/Linux. [2]
## Komponenty
Základní systémové komponenty obsahovaly DJ's Gnu Programming Platform (DJGPP), GNU C Library (glibc) a GNU Core Utilities (coreutils), ale také GNU Debugger (GDB), GNU binutils (binutils), Bash (příkazový shell). Port měl být k dispozici pro procesorovou platformu Intel (freedos-i386 nebo djgpp-i386). Port nebyl nikdy uvolněn a následně byl jeho vývoj opuštěn.
## Vývojáři
Na vývoji portu GNU/FreeDOS (Debian GNU/DJGPP) se podílel zejména Jérémie Koenig.
## Porty na jiná jádra
- Debian GNU/Linux – port na jádro Linux
- Debian GNU/kFreeBSD – port na jádro FreeBSD
- Debian GNU/Hurd – port na jádro GNU Hurd
- Debian GNU/NetBSD – port na jádro NetBSD
- Debian GNU/OpenBSD – port na jádro OpenBSD
- Debian GNU/w32 (nebo také Debian GNU/Win32) – port do POSIX prostředí Cygwin pro Microsoft Windows
- Debian GNU/MinGW – port s využitím vývojového prostředí MinGW (Minimalist GNU for Windows) pro Microsoft Windows
- Debian GNU/POSIX-2 – port s využitím vývojového prostředí POSIX/2 pro IBM OS/2
- Debian GNU/Plan9 (nebo také Debian GNU/9front) – port na jádro Plan9
- Debian GNU/Beowulf – port na Beowulf cluster
- Debian GNU/OpenSolaris (nebo také Nexenta OS) – port na jádro OpenSolaris
|
cswiki/1539090
|
cswiki
| 1,539,090
|
Debian GNU/FreeDOS
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Debian_GNU/FreeDOS
|
2023-04-09T16:02:59Z
|
cs
|
Q76503712
| 39,064
|
{{Infobox - operační systém
| jméno = Debian GNU/FreeDOS <br /> nebo <br /> Debian GNU/DJGPP
| logo = Debian-OpenLogo.svg
| velikost loga = 50px
| obrázek = BOO1.png
| popisek = Debian GNU/FreeDOS <br /> případně <br />Debian GNU/DJGPP
| web = [https://lists.debian.org/debian-devel/2003/02/msg00299.html https://lists.debian.org/debian-devel/2003/02/msg00299.html]
| vyvíjí = [[Debian Project]]
| rodina = [[GNU]]
| druh = [[Otevřený software]]
| první zveřejnění = 3.0 (Woody) [[únor]] [[2003]]
| aktuální verze = 3.0 (Woody) [[prosinec]] [[2003]]
| datum vydání = [[31. prosinec|31. prosince]] [[2003]]
| způsob aktualizace = ruční, později [[Advanced Packaging Tool|APT]]
| správce balíčků = [[dpkg]]
| podporované platformy = [[IA-32|i386]]
| typ kernelu = [[Monolitické jádro|Monolitický]]
| uživatelské rozhraní = textové<br>
| licence = [[Svobodný software]], převážně [[GNU General Public License|GNU GPL]]
| stav = vývoj ukončen
}}
'''Debian GNU/FreeDOS''' (nebo také '''Debian GNU/DJGPP''') byl myšlenkový koncept přenosu prostředí a funkcionality operačního systému [[Debian GNU/Linux]] na jádro operačního systému [[FreeDOS]]. Nápad vznikl na základě projektu [[Debian GNU/w32]] ([[Debian GNU/Win32]]), což byl v té době vznikající port [[Debian GNU/Linux]] do [[POSIX]] prostředí [[Cygwin]] pro [[Microsoft Windows]]. Nový port měl zahrnovat standardní nástroje specifické pro [[Debian]]:
* [[dpkg]]
* později i [[Advanced Packaging Tool|APT]] ([[Advanced Packaging Tool]])
* 32bitový C/C++/ObjC/Ada/Fortran vývojářský balík [[DJGPP]] (DJ's GNU Programming Platform) pro architekturu [[x86]] bežící pod operačním systémem [[DOS]], [[Microsoft Windows]] nebo [[IBM OS/2]]
* kompletní základní systém [[Debian GNU/Linux]] přenesený na jádro operačního systému [[FreeDOS]]
Port Debian GNU/FreeDOS (Debian GNU/DJGPP) měl být 32bitový a měl běžet nad 16bitovým jádrem operačního systému [[FreeDOS]] s patřičným [[DOS extender|DOS rozšířením]]. Později se počítalo s přechodem na plně 32bitové jádro FreeDOS-32. <ref>[http://freedos-32.sourceforge.net/ FreeDOS-32]</ref>
<br />
== Historie ==
Proč vzniknul port Debian GNU/FreeDOS (Debian GNU/DJGPP):
* Důvodem bylo přenesení prostředí a funkcionality [[Debian GNU/Linux]] na jádro operačního systému [[FreeDOS]] tak, aby uživatelé a vývojáři měli na této platformě k dispozici nástroje a aplikace, na které jsou zvyklí z prostředí [[Debian GNU/Linux]]. <ref>[https://lists.debian.org/debian-devel/2003/02/msg00299.html Compiling Debian packages for DJGPP]</ref>
== Komponenty ==
Základní systémové komponenty obsahovaly [[DJGPP|DJ's Gnu Programming Platform]] (DJGPP), [[GNU C Library]] (glibc) a [[GNU Core Utilities]] (coreutils), ale také [[GNU Debugger]] (GDB), [[GNU binutils]] (binutils), [[Bash]] (příkazový shell). Port měl být k dispozici pro procesorovou platformu [[IA-32|Intel]] (freedos-i386 nebo djgpp-i386). Port nebyl nikdy uvolněn a následně byl jeho vývoj opuštěn.
== Vývojáři ==
Na vývoji portu GNU/FreeDOS (Debian GNU/DJGPP) se podílel zejména Jérémie Koenig.
== Porty na jiná jádra ==
* [[Debian|Debian GNU/Linux]] – port na jádro [[Linux (jádro)|Linux]]
* [[Debian GNU/kFreeBSD]] – port na jádro [[FreeBSD]]
* [[Debian GNU/Hurd]] – port na jádro [[GNU Hurd]]
* [[Debian GNU/NetBSD]] – port na jádro [[NetBSD]]
* [[Debian GNU/OpenBSD]] – port na jádro [[OpenBSD]]
* [[Debian GNU/w32]] (nebo také [[Debian GNU/Win32]]) – port do [[POSIX]] prostředí [[Cygwin]] pro [[Microsoft Windows]]
* [[Debian GNU/w32#Dodatek k portům Debian GNU/MinGW a Debian GNU/POSIX-2|Debian GNU/MinGW]] – port s využitím vývojového prostředí [[MinGW]] (Minimalist GNU for Windows) pro [[Microsoft Windows]]
* [[Debian GNU/w32#Dodatek k portům Debian GNU/MinGW a Debian GNU/POSIX-2|Debian GNU/POSIX-2]] – port s využitím vývojového prostředí [http://posix2.sourceforge.net/ POSIX/2] pro [[IBM OS/2]]
* [[Debian GNU/Plan9]] (nebo také [[Debian GNU/9front]]) – port na jádro [[Plan 9 from Bell Labs|Plan9]]
* [https://wiki.debian.org/DebianBeowulf Debian GNU/Beowulf] – port na [[Beowulf cluster]]
* [[Nexenta OS|Debian GNU/OpenSolaris]] (nebo také [[Nexenta OS]]) – port na jádro [[OpenSolaris]]
== Externí odkazy ==
* {{en}} https://lists.debian.org/debian-devel/2003/02/msg00299.html – Compiling Debian packages for FreeDOS
* {{en}} https://www.debian.org/News/weekly/2003/06/ – Debian Weekly News - February 11th, 2003
* {{en}} https://www.debian.org/ports/ – Debian ports home page
* {{en}} https://wiki.debian.org/Ideas/Ports – Some ideas for ports Debian to other OS kernels
* {{en}} http://www.freedos.org/ – FreeDOS home page
* {{en}} http://freedos-32.sourceforge.net/ – FreeDOS-32 home page
* {{en}} http://dos64.sourceforge.net/ – FreeDOS-64 home page
* {{en}} http://www.delorie.com/djgpp/ – DJGPP (DJ's GNU Programming Platform) home page
== Reference ==
<references>
</references>
== Související články ==
* [[Seznam distribucí Linuxu]]
{{Operační systémy}}
{{Portály|Linux|Svobodný software}}
[[Kategorie:Debian| ]]
[[Kategorie:GNU]]
[[Kategorie:DOS]]
[[Kategorie:Softwarové projekty]]
| 22,646,700
|
[{"title": "Debian GNU/FreeDOS \u00b7 nebo \u00b7 Debian GNU/DJGPP", "data": {"Vyv\u00edj\u00ed": "Debian Project", "Rodina OS": "GNU", "Druh": "Otev\u0159en\u00fd software", "Prvn\u00ed zve\u0159ejn\u011bn\u00ed": "3.0 (Woody) \u00fanor 2003", "Aktu\u00e1ln\u00ed verze": "3.0 (Woody) prosinec 2003 / 31. prosince 2003", "Zp\u016fsob aktualizace": "ru\u010dn\u00ed, pozd\u011bji APT", "Spr\u00e1vce bal\u00ed\u010dk\u016f": "dpkg", "Podporovan\u00e9 platformy": "i386", "Typ j\u00e1dra": "Monolitick\u00fd", "V\u00fdchoz\u00ed u\u017eivatelsk\u00e9 rozhran\u00ed": "textov\u00e9", "Licence": "Svobodn\u00fd software, p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b GNU GPL", "Stav": "v\u00fdvoj ukon\u010den", "Ofici\u00e1ln\u00ed web": "https://lists.debian.org/debian-devel/2003/02/msg00299.html"}}]
| false
|
# Školské zařízení
Školské zařízení poskytuje služby a vzdělávání, které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách, nebo s ním přímo souvisejí. Školské zařízení také zajišťuje ústavní a ochrannou výchovu anebo preventivně výchovnou péči.
## Právo na vzdělání, školy a školská zařízení v České republice
Ústava České republiky, jejíž součástí je Listina základních práv a svobod zaručuje právo všech občanů ohledně vzdělání na: bezplatné vzdělání na základních a středních školách, podle schopnosti občana a možností společnosti též na vysokých školách.
Další významný dokument zaručující právo na vzdělání je úmluva o právech dítěte, ta zahrnuje povinné a bezplatné základní vzdělání, možnost vzdělání na vysokých školách pro všechny, přijímání opatření k podpoře pravidelné školní docházky a podporu mezinárodní spolupráce v oblasti vzdělávání s cílem odstranit negramotnost.
Právo na vzdělání je zakotveno také v Evropské úmluvě o lidských právech, která zaštiťuje právo na vzdělání, právo při výkonu jakýchkoli funkcí v oblasti výchovy a výuky, které stát vykonává, respektovat právo rodičů zajišťovat tuto výchovu a vzdělání ve shodě s jejich vlastním náboženským a filozofickým přesvědčením.
V České republice jsou školská zařízení upravena v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávaní (dále jen „školský zákon“). Vzdělávací soustavu České republiky tvoří školy a školská zařízení podle školského zákona. Kraj, obec a dobrovolný svazek obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství, zřizuje školy a školská zařízení jako školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace podle školského zákona. Ministerstva a ostatní organizační složky státu vykonávají funkci zřizovatele školy a školských zařízení jménem státu.
Školy a školské zařízení mohou být zřízeny jak právnickými tak i fyzickými osobami. Podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále jen „MŠMT“) je zřízení možné dvěma typy zřizovatelů. Veřejný zřizovatel (jedná se o stát, kraj, obec a dobrovolný svazek obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství), nebo neveřejný zřizovatel (jedná se o registrované církve a náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, ostatní právnické osoby a fyzické osoby).
Již v roce 1999 se Česká republika připojila k sjednocujícímu systému vzdělání v Evropu. Všechny aspekty sjednocení jsou uvedeny v Mezinárodních standardech klasifikace vzdělávání - ISCED.
Školské zařízení uskutečňuje vzdělávání podle školního vzdělávacího programu (někde též uváděného pomocí jeho zkratky ŠVP) vydaného ředitelem školy podle školského zákona. Tento školský vzdělávací program je veřejný a každý si může udělat jeho kopii.
Žáci a studenti mohou navštěvovat školy a školská zařízení v zahraničí.
## Historie vzdělávání v České republice
Úplné počátky vzdělávání v českých zemích sahají až do dob věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Za první českou školu je považována škola v Budči, založena zkraje 10. století. V této škole údajně studoval i český kníže Václav. Školy byly zřizovány církví a při klášterech.
Významným krokem pro české školství je založení Univerzity Karlovy v Praze 7. dubna 1348. V té době existovaly čtyři fakulty: teologická, právnická, lékařská a artistická.
V roce 1774 byla v rámci školské reformy provedené Marií Terezií zavedena šestiletá povinná školní docházka. České školství si bralo vzor z protestantského Pruska. Základními aspekty vyučování bylo čtení, psaní a počítání. Ovšem jedním z hlavních předmětů zůstalo náboženství. Postupně začala vznikat i gymnázia a školy pro dívky. V 19. století byly již snahy o sjednocení středního vzdělání pro studenty.
Dne 14. května 1869 byl vydán školský zákon, který upravuje elementární školství v Rakousku. Zákon vznikl v době, kdy byl ministrem vyučování Leopold Hasner, proto byl také označován jako „Hasnerův zákon“, nebo „květnový zákon“, nebo také velký říšský zákon. Tímto zákonem bylo mimo jiné zavedeno hned několik škol a školských institucí. Byl zaveden systém osmileté školy obecné a městské, zřídil učitelské ústavy pro vzdělání učitelů, významně rozšířil obsah vzdělání a v neposlední řadě zavedl osmiletou školní povinnost.
## Druhy školských zařízení v České republice
### Školská zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků
V českém školství je pojem dalšího vzdělávání učitelů nejčastěji spojován s mimoškolními a školními vzdělávacími akcemi ve formě přednášek, školení, kurzů, seminářů, výcviku nebo dílen.
### Školská poradenská zařízení
Počátek školského poradenského systému u nás začal vznikat již před druhou světovou válkou. Organizovaný poradenský systém, se primárně orientoval na výchovné poradenství v 60. letech minulého století. Současně v rámci školského poradenství byla okrajově věnována pozornost studentům a žákům s postižením.
Školské poradenské zařízení poskytuje poradenskou pomoc žákovi, nebo zákonnému zástupci žáka na základě jeho žádosti. Výsledkem poradenské pomoci školského poradenského zařízení jsou zejména zpráva a doporučení.
Nyní je systém pedagogiko-psychologického poradenství součástí školských poradenských zařízení (pedagogiko-psychologické poradny a speciálněpedagogická centra) a školní poradenská pracoviště. Tato pracoviště a zařízení dále spolupracují s jinými odbornými pracovišti.
### Školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání
Právní předpis zabývající se zájmovou činností je vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 74/2005 Sb. o zájmové činnosti.
Zájmové vzdělávání je právně ukotveno ve školském zákoně a je zde definováno jako vzdělávání poskytující účastníkům naplnění volného času zájmovou činností se zaměřením na různé oblasti. Zájmové vzdělávání se uskutečňuje ve školních družinách, klubech. Zájmová vzdělávání nejsou žádným stupněm výuky, ale slouží k rozvoji dítěte po stránce osobnostní. Slouží k naplnění volného času a je nedílnou součástí procesu celoživotního vzdělání.
### Školská účelová zařízení
Školská účelová zařízení mají několik účelů. Napomáhají školám a školským zařízením při jejich činnosti, zajišťují materiálně technické služby, poradenské, informační služby. Poskytují odborné, studijně pracovní, knihovnické a informační služby pro žáky, studenty, popřípadě zaměstnance, zajišťují praktické vyučování a výchovu mimo vyučování nebo vytvářejí podmínky pro praktické vyučování žáků a jejich zájmovou činnost.
### Výchovná a ubytovací zařízení
Výchovná a ubytovací zajišťují dětem, žákům a studentům tyto služby: vzdělávací, sportovní a zájmové činnosti v době mimo vyučování; celodenní výchovu, ubytování a stravování; zotavovací pobyty dětí a žáků ve zdravotně příznivém prostředí bez přerušení vzdělávání.
Zařízení se dělí do třech typů:
- domov mládeže,
- internát,
- škola v přírodě.[21]
#### Domov mládeže
Domov mládeže je školské zařízení, které zajišťuje žákům vzdělávání, zájmové a sportovní činnosti v době mimo vyučování, zároveň poskytuje stravování, ubytování a kvalifikované výchovné působení. „Jeho posláním je udržet zájem studentů o vybraný směr studia a přispívat ke smysluplnému a vhodnému využívání volného času.“
Jeho činnost se řídí vyhláškou č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízení. Provoz je zajišťován v souladu s vyhláškou č. 343/2009 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání.
#### Internát
Internát je výchovné ubytovací zařízení pro žáky středních škol, jejichž bydliště je od školy značně vzdálené. V mysli většiny lidí se pro tato školská zařízení usadil zlidovělý název „intr“ anebo „internát“.
Mezi školská výchovná a ubytovací zařízení jsou řazeny i internáty, které jsou určeny pro žáky se zdravotním postižením.
#### Škola v přírodě
Účel školy v přírodě je zajištění zotavovacího pobytu ve zdravotně příznivém prostředí dětem mateřských škol a žákům plnícím povinnou školní docházku, popřípadě pobyt vybraných skupin dětí mateřských škol a žáků plnících povinnou školní docházku bez přerušení vzdělávání.
Školou v přírodě se zabývá vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních.
První školy v přírodě u nás začaly vznikat již za první republiky.
### Zařízení školního stravování
Typy zařízení školního stravování jsou:
- školní jídelna,
- školní jídelna – vývařovna (dále jen „vývařovna“),
- školní jídelna – výdejna (dále jen „výdejna“).[26]
Školní jídelna v rámci školního stravování vydává jídla, která sama připravuje, a může připravovat jídla, která vydává výdejna. V rámci dietního stravování může školní jídelna vydávat i jídla připravená jiným provozovatelem stravovacích služeb, pokud tento provozovatel stravovacích služeb zajistí dodržení všech podmínek. Vývařovna v rámci školního stravování připravuje jídla, která vydává výdejna.
V roce 1953 bylo školní stravování přiděleno pod ministerstvo školství. V roce 1963 byly stanoveny výživové normy podle věkových skupin dětí. Vznikly střediska školního stravování. Střediska měly za úkol rozvíjet školní stravování, kontrolovat a dohlížet na plnění úkolů školních jídelen.
### Školská zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči
Účelem zařízení je zajišťovat nezletilé osobě, a to zpravidla dětem ve věku od 3 do 18 let, případně zletilé osobě do 19 let, na základě rozhodnutí soudu o ústavní výchově nebo ochranné výchově nebo o předběžném opatření náhradní výchovnou péči v zájmu jejího zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělání.
„Účelem školských zařízení pro preventivně výchovnou péči je předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování dítěte nebo narušení jeho zdravotního vývoje, zmírňovat nebo odstraňovat příčiny nebo důsledky již vzniklých poruch chování a přispívat ke zdravému osobnostnímu vývoji dítěte“ Ve všech zařízeních je nepřetržitý celoroční provoz. Pouze prostřednictvím diagnostického ústavu mohou děti být do těchto zařízení umístěny.
#### Diagnostický ústav
Mezi zařízení ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních patří například diagnostický ústav. Diagnostický ústav přijímá děti s nařízeným předběžným opatřením, nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou; děti s uloženou ochrannou výchovou také na základě výsledků komplexního vyšetření, zdravotního stavu dětí a volné kapacity jednotlivých zařízení umísťuje do dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů.
Diagnostický ústav slouží jako místo pro zjištění, jaká konkrétní péče o nezletilou osobu je touto osobou vyžadována. Následně vypracovanou komplexní diagnostickou zprávu zašle orgánu pro sociálně-právní ochranu dětí.
#### Dětský domov
Dětský domov pečuje o děti podle jejich individuálních potřeb. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Účelem dětského domova je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování. Tyto děti se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova. Do dětského domova mohou být umísťovány děti ve věku zpravidla od 3 do nejvýše 18 let. Do dětského domova se rovněž umísťují nezletilé matky spolu s jejich dětmi. V případě studia může být zaštiťována dětským domovem osoba do 26 let.
Dětský domov je koedukované zařízení, které zajišťuje péči o děti bez závažných poruch chování. Mohou sem být přijímány i nezletilé matky se svým dítětem. Dětský domov plní ve vztahu k dětem zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Děti navštěvují běžnou školu, která není součástí domova.
#### Dětský domov se školou
Dětský domov se školou je zařízení funkčně velmi obdobné obyčejnému dětskému domovu. Jeho přímou součástí je ale škola a proto děti z tohoto typu zařízení nedocházejí do obyčejné školy. Je určeno pro osoby, u kterých by toto docházení nebylo možné či účelné.
#### Výchovný ústav
Do výchovného ústavu jsou umisťovány děti starší patnácti let se závažnými poruchami chování s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou. Výjimečně lze umístit do výchovného ústavu i dítě mladší patnácti let, a to se zvlášť závažnými poruchami chování. Stejně tak zde může být umístěno dítě starší dvanácti let s uloženou ochrannou výchovou, které nelze umístit v dětském domově se školou.
|
cswiki/123018
|
cswiki
| 123,018
|
Školské zařízení
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0kolsk%C3%A9_za%C5%99%C3%ADzen%C3%AD
|
2023-08-28T21:26:40Z
|
cs
|
Q10406027
| 96,066
|
'''Školské zařízení''' poskytuje služby a vzdělávání, které doplňují nebo podporují vzdělávání ve [[Škola|školách]], nebo s ním přímo souvisejí. Školské zařízení také zajišťuje [[Ústavní výchova|ústavní]] a [[Ochranná výchova|ochrannou výchovu]] anebo [[Preventivně výchovná péče|preventivně výchovnou péči]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = KATZOVÁ
| jméno = P.
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Školský zákon komentář : Obsah a text § 7. Školský zákon. Vzdělávací soustava, školy a školská zařízení
| vydání =
| vydavatel =
| místo =
| rok =
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>
== Právo na vzdělání, školy a školská zařízení v České republice ==
[[Ústavní pořádek České republiky|Ústava České republiky]], jejíž součástí je [[Listina základních práv a svobod]] zaručuje právo všech občanů ohledně vzdělání na: bezplatné vzdělání na základních a středních školách, podle schopnosti občana a možností společnosti též na [[Vysoká škola|vysokých školách]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Listina základních práv a svobod
| periodikum = www.psp.cz
| url = http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2017-04-19
}}</ref>
Další významný dokument zaručující právo na vzdělání je [[úmluva o právech dítěte]], ta zahrnuje povinné a bezplatné základní vzdělání, možnost vzdělání na vysokých školách pro všechny, přijímání opatření k podpoře pravidelné školní docházky a podporu mezinárodní spolupráce v oblasti [[vzdělávání]] s cílem odstranit [[negramotnost]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Úmluva o právech dítěte, čl. 28.
| vydání =
| vydavatel =
| místo =
| rok =
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>
Právo na vzdělání je zakotveno také v [[Evropská úmluva o lidských právech|Evropské úmluvě o lidských právech]], která zaštiťuje právo na vzdělání, právo při výkonu jakýchkoli funkcí v oblasti výchovy a výuky, které stát vykonává, respektovat právo rodičů zajišťovat tuto výchovu a vzdělání ve shodě s jejich vlastním náboženským a filozofickým přesvědčením.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = European convention on human rights
| url = http://www.echr.coe.int/Documents/Convention_CES.pdf
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 17.5.2017
}}</ref>
V [[Česko|České republice]] jsou školská zařízení upravena v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávaní (dále jen „školský zákon“). Vzdělávací soustavu České republiky tvoří školy a školská zařízení podle školského zákona. [[Kraj (územní jednotka)|Kraj]], [[obec]] a [[dobrovolný svazek obcí]], jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství, zřizuje školy a školská zařízení jako školské právnické osoby nebo [[Příspěvková organizace|příspěvkové organizace]] podle školského zákona. Ministerstva a ostatní organizační složky státu vykonávají funkci zřizovatele školy a školských zařízení jménem státu.<ref>{{Citace právního předpisu|typ=|číslo=561/2004|název=Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání|paragraf=8|url=https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561?text=Pr%C3%A1vn%C3%AD+postaven%C3%AD+%C5%A1kol+a+%C5%A1kolsk%C3%BDch+za%C5%99%C3%ADzen%C3%AD|datum přístupu=}}</ref>
Školy a školské zařízení mohou být zřízeny jak [[Právnická osoba|právnickými]] tak i [[Fyzická osoba|fyzickými osobami]]. Podle [[Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky|Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky]] (dále jen „MŠMT“) je zřízení možné dvěma typy zřizovatelů. Veřejný zřizovatel (jedná se o stát, kraj, obec a dobrovolný svazek obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství), nebo neveřejný zřizovatel (jedná se o registrované církve a náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, ostatní právnické osoby a fyzické osoby).<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = INFORMACE O POSTUPU PŘI ZALOŽENÍ NOVÉ ŠKOLY
| url = http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/informace-o-postupu-pri-zalozeni-nove-skoly?highlightWords=Informace+postupu+p%C5%99i+zalo%C5%BEen%C3%AD+nov%C3%A9+%C5%A1koly
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 10.5.2017
}}</ref>
Již v roce 1999 se Česká republika připojila k sjednocujícímu systému vzdělání v Evropu. Všechny aspekty sjednocení jsou uvedeny v [[International Standard Classification of Education|Mezinárodních standardech klasifikace vzdělávání - ISCED.]]
Školské zařízení uskutečňuje vzdělávání podle [[Školní vzdělávací program|školního vzdělávacího programu]] (někde též uváděného pomocí jeho zkratky ŠVP) vydaného ředitelem školy podle školského zákona. Tento školský vzdělávací program je veřejný a každý si může udělat jeho kopii.<ref>{{Citace právního předpisu|typ=školský zákon|číslo=561/2004|název=Školní vzdělávací programy|paragraf=5|url=https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561#f2873583|datum přístupu=10.5.2017}}</ref>
Žáci a studenti mohou navštěvovat školy a školská zařízení v zahraničí.<ref>{{Citace právního předpisu|typ=|číslo=561|název=Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání|paragraf=38|url=https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561?text=Pln%C4%9Bn%C3%AD+povinn%C3%A9+%C5%A1koln%C3%AD+doch%C3%A1zky+v+zahrani%C4%8D%C3%AD%2C+v+zahrani%C4%8Dn%C3%AD+%C5%A1kole+na+%C3%BAzem%C3%AD+%C4%8Cesk%C3%A9+republiky+nebo+v+evropsk%C3%A9+%C5%A1kole|datum přístupu=15.5.2017}}</ref>
== Historie vzdělávání v České republice ==
Úplné počátky vzdělávání v českých zemích sahají až do dob [[Cyril a Metoděj|věrozvěstů Cyrila a Metoděje]]. Za první českou školu je považována škola v [[Budeč (hradiště)|Budči]], založena zkraje [[10. století]]. V této škole údajně studoval i český [[kníže Václav]]. Školy byly zřizovány [[Církev|církví]] a při [[klášter]]ech.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Somr, M
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Dějiny školství a pedagogiky
| vydání =
| vydavatel =
| místo = Prahy
| rok = 1987
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>
Významným krokem pro české školství je založení [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]] v Praze [[7. duben|7. dubna]] [[1348]]. V té době existovaly čtyři fakulty: teologická, právnická, lékařská a [[Artistická fakulta|artistická]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Dějiny přírodních věd v českých zemích (1. část) - Časopis Elektro - Odborné časopisy
| periodikum = Odbornecasopisy.cz
| vydavatel =
| url = http://www.odbornecasopisy.cz/elektro/casopis/tema/dejiny-prirodnich-ved-v-ceskych-zemich-1-cast--12890
| datum vydání =
| datum přístupu = 2017-05-10
}}</ref>
V roce 1774 byla v rámci školské reformy provedené [[Marie Terezie|Marií Terezií]] zavedena šestiletá povinná školní docházka.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Helena Hřebcová - Školské reformy za panování Marie Terezie a Josefa II. a jejich odraz v deníkových záznamech J.J.Ryby
| periodikum = epedagog.upol.cz
| url = http://epedagog.upol.cz/eped1.2003/mimo/clanek34.htm
| datum přístupu = 2017-05-10
}}</ref> České školství si bralo vzor z protestantského [[Prusko|Pruska]]. Základními aspekty vyučování bylo [[čtení]], [[psaní]] a [[počítání]]. Ovšem jedním z hlavních předmětů zůstalo [[náboženství]]. Postupně začala vznikat i [[Gymnázium|gymnázia]] a [[Dívčí škola|školy pro dívky]]. V [[19. století]] byly již snahy o sjednocení [[Střední škola|středního vzdělání]] pro studenty.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Řezníčková
| jméno = K.
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Študáci a kantoři za Starého Rakouska: České střední školy v letech 1867-1918
| vydání =
| vydavatel = Libri
| místo = Praha
| rok = 2007
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>
Dne [[14. květen|14. května]] [[1869]] byl vydán školský zákon, který upravuje elementární školství v [[Rakousko-Uhersko|Rakousku]]. Zákon vznikl v době, kdy byl [[Ministr vyučování|ministrem vyučování]] [[Leopold Hasner von Artha|Leopold Hasner]], proto byl také označován jako „''Hasnerův zákon''“, nebo „''květnový zákon''“, nebo také velký říšský zákon. Tímto zákonem bylo mimo jiné zavedeno hned několik škol a školských institucí. Byl zaveden systém osmileté školy obecné a městské, zřídil učitelské ústavy pro vzdělání učitelů, významně rozšířil obsah vzdělání a v neposlední řadě zavedl osmiletou [[Povinná školní docházka|školní povinnost]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Flögel, J.
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Praktická příručka pro obecní a okresní funkcionáře
| vydání =
| vydavatel =
| místo = Praha
| rok =
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>
== Druhy školských zařízení v České republice ==
=== Školská zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků ===
V českém školství je pojem dalšího vzdělávání učitelů nejčastěji spojován s mimoškolními a školními vzdělávacími akcemi ve formě přednášek, školení, kurzů, seminářů, výcviku nebo dílen.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = LAZAROVÁ,B. a kol
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Cesta dalšího vzdělávání učitelů
| vydání =
| vydavatel = Paido-edice pedagogické literatur
| místo = Brno
| rok = 2006
| počet stran =
| strany =
| isbn = 80-7315-114-6
}}</ref>
=== Školská poradenská zařízení ===
Počátek školského poradenského systému u nás začal vznikat již před druhou světovou válkou. Organizovaný poradenský systém, se primárně orientoval na výchovné poradenství v 60. letech minulého století. Současně v rámci školského poradenství byla okrajově věnována pozornost studentům a žákům s [[Zdravotní postižení|postižením]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Michalík
| jméno = J.
| titul = Školský poradenský systém v České republice (východiska, rizika, příležitosti, návrh pojetí). Expertní stanovisko
| url = http://www.uss.upol.cz/cz/clenove/profil/michalik/SPZ-expert-stanovisko.pdf
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu =
}}{{Nedostupný zdroj}}</ref>
Školské poradenské zařízení poskytuje poradenskou pomoc žákovi, nebo zákonnému zástupci žáka na základě jeho žádosti. Výsledkem poradenské pomoci školského poradenského zařízení jsou zejména zpráva a doporučení.<ref>{{Citace právního předpisu|typ=|číslo=561/2004|název=Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání|paragraf=16a|url=https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561?text=Poradensk%C3%A1+pomoc+%C5%A1kolsk%C3%A9ho+poradensk%C3%A9ho+za%C5%99%C3%ADzen%C3%AD|datum přístupu=}}</ref>
Nyní je systém pedagogiko-psychologického poradenství součástí školských poradenských zařízení (pedagogiko-psychologické poradny a speciálněpedagogická centra) a školní poradenská pracoviště. Tato pracoviště a zařízení dále spolupracují s jinými odbornými pracovišti.<ref>{{Citace monografie
| titul = Kapitoly ze speciální pedagogiky
| oclc = 85702468
| vydavatel = Paido
| isbn = 8073151200
}}</ref>
=== Školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání ===
Právní předpis zabývající se zájmovou činností je vyhláška [[Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky|Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy]] č. 74/2005 Sb. o zájmové činnosti.
Zájmové vzdělávání je právně ukotveno ve školském zákoně a je zde definováno jako vzdělávání poskytující účastníkům naplnění volného času zájmovou činností se zaměřením na různé oblasti. Zájmové vzdělávání se uskutečňuje ve [[Školní družina|školních družinách]], klubech. Zájmová vzdělávání nejsou žádným stupněm výuky, ale slouží k rozvoji dítěte po stránce osobnostní.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = ZÁJMOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ
| url = http://www.msmt.cz/mladez/zajmove-vzdelavani-1
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 10.5.2017
}}</ref> Slouží k naplnění volného času a je nedílnou součástí procesu celoživotního vzdělání.
=== Školská účelová zařízení ===
Školská účelová zařízení mají několik účelů. Napomáhají školám a školským zařízením při jejich činnosti, zajišťují materiálně technické služby, poradenské, informační služby. Poskytují odborné, studijně pracovní, knihovnické a informační služby pro žáky, studenty, popřípadě zaměstnance, zajišťují praktické vyučování a výchovu mimo vyučování nebo vytvářejí podmínky pro praktické vyučování žáků a jejich zájmovou činnost.<ref>{{Citace právního předpisu|typ=|číslo=561/2004|název=Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání|paragraf=120|url=https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561?text=%C5%A0kolsk%C3%A1+%C3%BA%C4%8Delov%C3%A1+za%C5%99%C3%ADzen%C3%AD|datum přístupu=}}</ref>
=== Výchovná a ubytovací zařízení ===
Výchovná a ubytovací zajišťují dětem, žákům a studentům tyto služby: vzdělávací, sportovní a zájmové činnosti v době mimo vyučování; celodenní výchovu, ubytování a stravování; zotavovací pobyty dětí a žáků ve zdravotně příznivém prostředí bez přerušení vzdělávání.<ref>{{Citace právního předpisu|typ=|číslo=561/2004|název=Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání|paragraf=117|url=https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561#f2874732|datum přístupu=}}</ref>
Zařízení se dělí do třech typů:
* [[domov mládeže]],
* [[internát]],
* [[škola v přírodě]].<ref>{{Citace právního předpisu|typ=|číslo=108/2005|název=Vyhláška o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních|paragraf=1|url=https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-108#cast1|datum přístupu=}}</ref>
==== Domov mládeže ====
Domov mládeže je školské zařízení, které zajišťuje žákům vzdělávání, zájmové a sportovní činnosti v době mimo vyučování, zároveň poskytuje stravování, ubytování a kvalifikované výchovné působení. „Jeho posláním je udržet zájem studentů o vybraný směr studia a přispívat ke smysluplnému a vhodnému využívání volného času.“<ref>{{Citace monografie
| příjmení = NĚMEC, J.
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času
| vydání =
| vydavatel =
| místo = Brno
| rok =
| počet stran =
| strany =
| isbn = 80-7315-012-3
}}</ref>
Jeho činnost se řídí vyhláškou č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízení. Provoz je zajišťován v souladu s vyhláškou č. 343/2009 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání.
==== Internát ====
Internát je výchovné ubytovací zařízení pro žáky středních škol, jejichž bydliště je od školy značně vzdálené. V mysli většiny lidí se pro tato školská zařízení usadil zlidovělý název „intr“ anebo „internát“.
Mezi školská výchovná a ubytovací zařízení jsou řazeny i internáty, které jsou určeny pro žáky se [[Zdravotní postižení|zdravotním postižením]].<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = HÁJEK, Bedřich, Břetislav HOFBAUER a Jiřina PÁVKOVÁ.
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy
| vydání = 2008
| vydavatel = Portál
| místo = Praha
| rok =
| počet stran =
| strany =
| isbn = 978-80-7367-473-1
}}</ref>
==== Škola v přírodě ====
Účel [[Škola v přírodě|školy v přírodě]] je zajištění [[Zotavující pobyt|zotavovacího pobytu]] ve zdravotně příznivém prostředí dětem [[Mateřská škola|mateřských škol]] a žákům plnícím [[Povinná školní docházka|povinnou školní docházku]], popřípadě pobyt vybraných skupin dětí mateřských škol a žáků plnících povinnou školní docházku bez přerušení vzdělávání.<ref>{{Citace právního předpisu|typ=|číslo=108/2005|název=Vyhláška o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních|paragraf=10|url=https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-108?text=%C5%A1kola+v+p%C5%99%C3%ADrod%C4%9B|datum přístupu=}}</ref>
Školou v přírodě se zabývá vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních.
První školy v přírodě u nás začaly vznikat již za [[První republika|první republiky]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = LEDVINKA, T
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Škola v přírodě. Moderní vyučování
| vydání =
| vydavatel = Portál
| místo = Praha
| rok = 1998
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>
=== Zařízení školního stravování ===
Typy zařízení školního stravování jsou:
* [[školní jídelna]],
* školní jídelna – vývařovna (dále jen „vývařovna“),
* školní jídelna – výdejna (dále jen „výdejna“).<ref name="#1">{{Citace právního předpisu|typ=|číslo=107/2005|název=Vyhláška o školním stravování|paragraf=3|url=https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-107?text=Za%C5%99%C3%ADzen%C3%AD+%C5%A1koln%C3%ADho+stravov%C3%A1n%C3%AD+a+jejich+provoz|datum přístupu=}}</ref>
Školní jídelna v rámci školního stravování vydává jídla, která sama připravuje, a může připravovat jídla, která vydává výdejna. V rámci [[Dietní stravování|dietního stravování]] může školní jídelna vydávat i jídla připravená jiným provozovatelem stravovacích služeb, pokud tento provozovatel stravovacích služeb zajistí dodržení všech podmínek.<ref name="#1"/> Vývařovna v rámci školního stravování připravuje jídla, která vydává výdejna.
V roce 1953 bylo školní stravování přiděleno pod [[MŠMT|ministerstvo školství]]. V roce 1963 byly stanoveny výživové normy podle věkových skupin dětí. Vznikly [[střediska školního stravování]]. Střediska měly za úkol rozvíjet školní stravování, kontrolovat a dohlížet na plnění úkolů školních jídelen.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Zpravodaj pro školní stravování – výživa a potraviny
| periodikum = Časopis vyziva a potraviny
| vydavatel =
| url = http://www.vyzivaspol.cz/casopis-vyziva-a-potraviny/zpravodaj-pro-skolni-stravovani/
| datum vydání =
| issn = 1211-846X
| datum přístupu = 25.4.2017
}}</ref>
=== Školská zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči ===
Účelem zařízení je zajišťovat [[Zletilost|nezletilé]] osobě, a to zpravidla dětem ve věku od 3 do 18 let, případně zletilé osobě do 19 let, na základě rozhodnutí [[Soudní lékařství|soudu]] o [[Ústavní výchova|ústavní výchově]] nebo [[Ochranná výchova|ochranné výchově]] nebo o předběžném opatření náhradní výchovnou péči v zájmu jejího zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělání.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = VÍTKOVÁ, M
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Integrativní speciální pedagogika.
| vydání =
| vydavatel =
| místo = Brno
| rok = 2004
| počet stran =
| strany =
| isbn = 80-7315-071-9
}}</ref>
„Účelem školských zařízení pro preventivně výchovnou péči je předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování dítěte nebo narušení jeho zdravotního vývoje, zmírňovat nebo odstraňovat příčiny nebo důsledky již vzniklých poruch chování a přispívat ke zdravému osobnostnímu vývoji dítěte“<ref>{{Citace právního předpisu|typ=|číslo=109/2002|název=Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů|paragraf=1|url=https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-109#f2299305|datum přístupu=}}</ref> Ve všech zařízeních je nepřetržitý celoroční provoz. Pouze prostřednictvím [[Diagnostický ústav|diagnostického ústavu]] mohou děti být do těchto zařízení umístěny.
==== Diagnostický ústav ====
Mezi zařízení ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních patří například diagnostický ústav. Diagnostický ústav přijímá děti s nařízeným předběžným opatřením, nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou; děti s uloženou ochrannou výchovou také na základě výsledků komplexního vyšetření, zdravotního stavu dětí a volné kapacity jednotlivých zařízení umísťuje do dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů.<ref name="#2">{{Citace právního předpisu|typ=|číslo=109/2002|název=Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů|paragraf=5|url=https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-109|datum přístupu=}}</ref>
Diagnostický ústav slouží jako místo pro zjištění, jaká konkrétní péče o nezletilou osobu je touto osobou vyžadována. Následně vypracovanou komplexní diagnostickou zprávu zašle orgánu pro sociálně-právní ochranu dětí.<ref name="#2"/>
==== Dětský domov ====
Dětský domov pečuje o děti podle jejich individuálních potřeb. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Účelem dětského domova je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování. Tyto děti se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova. Do dětského domova mohou být umísťovány děti ve věku zpravidla od 3 do nejvýše 18 let. Do dětského domova se rovněž umísťují nezletilé matky spolu s jejich dětmi.<ref>{{Citace právního předpisu|typ=|číslo=109/2002|název=Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů|paragraf=12|url=https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-109|datum přístupu=}}</ref> V případě studia může být zaštiťována dětským domovem osoba do 26 let.
Dětský domov je [[Koedukace|koedukované]] zařízení, které zajišťuje péči o děti bez závažných poruch chování. Mohou sem být přijímány i nezletilé matky se svým dítětem. Dětský domov plní ve vztahu k dětem zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Děti navštěvují běžnou školu, která není součástí domova.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = PROCHÁZKOVÁ, M
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Ústavní a preventivně výchovná péče o děti a mládež s poruchami chování. In Integrativní speciální pedagogika: integrace školní a sociální
| vydání =
| vydavatel = Paido
| místo = Brno
| rok =
| počet stran =
| strany =
| isbn = 80-7315-071-9
}}</ref>
==== Dětský domov se školou ====
Dětský domov se školou je zařízení funkčně velmi obdobné obyčejnému dětskému domovu. Jeho přímou součástí je ale škola a proto děti z tohoto typu zařízení nedocházejí do obyčejné školy. Je určeno pro osoby, u kterých by toto docházení nebylo možné či účelné.
==== Výchovný ústav ====
Do výchovného ústavu jsou umisťovány děti starší patnácti let se závažnými poruchami chování s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou. Výjimečně lze umístit do výchovného ústavu i dítě mladší patnácti let, a to se zvlášť závažnými poruchami chování. Stejně tak zde může být umístěno dítě starší dvanácti let s uloženou ochrannou výchovou, které nelze umístit v dětském domově se školou.<ref>{{Citace právního předpisu|typ=|číslo=109/2002|název=Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů|paragraf=14|url=https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-109?text=v%C3%BDchovn%C3%BD+%C3%BAstav|datum přístupu=}}</ref>
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
* [http://toiler.uiv.cz/rocenka/rocenka.asp Statistická ročenka školství] {{Wayback|url=http://toiler.uiv.cz/rocenka/rocenka.asp |date=20170419200803 }}
[[Kategorie:Formy právnických osob]]
[[Kategorie:Školství]]
[[Kategorie:Typy škol]]
| 23,105,911
|
[]
| false
|
# Pcheng Jing-jü
Pcheng Jing-jü (čínsky pchin-jinem Péng Yíngyù, znaky 彭瑩玉, † 1348/1358?), známý též jako mnich Pcheng (čínsky v českém přepisu Pcheng Che-šang, pchin-jinem Péng Hé shang, znaky 彭和尚) byl náboženský vůdce a vizionář působící v polovině 14. století v jüanské Číně. Jako jeden z vůdců ilegální sítě Bílého lotosu připravoval povstání rudých turbanů.
## Život
Pocházel z rolnické rodiny z I-čchunu v Ťiang-si, v devíti letech se stal buddhistickým mnichem. Měl velkou zásluhu na změně staletí starého kultu Maitréji v atraktivní sociální hnutí. Roku 1338 byl ideologem povstání v ťiangsiské prefektuře Jüan-čou, jehož vůdce Čou C’-wang se prohlásil císařem. Vzpoura však byla rychle poražena a Čou popraven místními vládními oddíly. Pcheng utekl na sever do oblasti mezi řekami Jang-c’-ťiang a Chuaj-che na pomezí Chu-peje a Che-nanu. Zde opět učil o nadcházejícím příchodu Maitréji, krále světla.
Kolem roku 1348 se setkal a spojil s vůdcem jiné opoziční skupiny Cou Pchu-šengem. Oba pak vybrali do role vůdce vzpoury a budoucího vládce Sü Šou-chueje. Dlouho připravované povstání vypuklo v srpnu 1351. Rychle se rozšířilo a Sü Šou-chuej se stal císařem povstalecké říše Tchien-wan. Sám Pcheng byl zajat a popraven někdy v letech 1348–1352, podle jedné zprávy až roku 1358.
|
cswiki/617248
|
cswiki
| 617,248
|
Pcheng Jing-jü
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pcheng_Jing-j%C3%BC
|
2023-08-24T18:38:17Z
|
cs
|
Q6802517
| 20,272
|
{{Infobox - osoba
| jméno = Pcheng Jing-jü
| datum úmrtí = [[1348]]/[[1358]]
| znám jako = povstalec, jeden z vůdců [[Bílý lotos|Bílého lotosu]], připravoval [[povstání rudých turbanů]]
| země = [[říše Jüan]]
| povolání = buddhistický mnich
}}
'''Pcheng Jing-jü''' ({{Čínsky|znaky=彭瑩玉|pchin-jin=Péng Yíngyù}}, † [[1348]]/[[1358]]{{Nejisté datum|úmrtí}}), známý též jako '''mnich Pcheng''' ({{Čínsky|znaky=彭和尚|pchin-jin=Péng Hé shang|český přepis= Pcheng Che-šang}}) byl náboženský vůdce a vizionář působící v polovině 14. století v [[Říše Jüan|jüanské Číně]]. Jako jeden z vůdců ilegální sítě [[Bílý lotos|Bílého lotosu]] připravoval [[povstání rudých turbanů]].
== Život ==
Pocházel z rolnické rodiny z I-čchunu v [[Ťiang-si]], v devíti letech se stal [[Buddhismus|buddhistickým]] mnichem.<ref name="rowe"/> Měl velkou zásluhu na změně staletí starého kultu [[Maitréja|Maitréji]] v atraktivní sociální hnutí. Roku 1338 byl ideologem povstání v ťiangsiské prefektuře [[Jüan-čou]], jehož vůdce Čou C’-wang se prohlásil císařem. Vzpoura však byla rychle poražena a Čou popraven místními vládními oddíly. Pcheng utekl na sever do oblasti mezi řekami [[Jang-c’-ťiang]] a [[Chuaj-che]] na pomezí [[Chu-pej]]e a [[Che-nan]]u. Zde opět učil o nadcházejícím příchodu Maitréji, krále světla.<ref name="mote 39"/>
Kolem roku 1348 se setkal a spojil s vůdcem jiné opoziční skupiny [[Cou Pchu-šeng]]em. Oba pak vybrali do role vůdce vzpoury a budoucího vládce [[Sü Šou-chuej]]e. Dlouho [[Povstání rudých turbanů|připravované povstání]] vypuklo v srpnu 1351. Rychle se rozšířilo a Sü Šou-chuej se stal císařem povstalecké [[říše Tchien-wan]]. Sám Pcheng byl zajat a popraven někdy v letech 1348–1352, podle jedné zprávy až roku 1358.<ref name="dreyer 59"/>
== Reference ==
<references>
<ref name="dreyer 59">{{Citace sborníku
| příjmení = Dreyer
| jméno = Edward L
| titul = Military origins of Ming China
| příjmení sestavitele = Mote
| jméno sestavitele = Frederick W.
| příjmení sestavitele2 = Twitchett
| jméno sestavitele2 = Denis C
| sborník = The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1
| vydání =
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| datum vydání =
| rok vydání = 1988
| isbn = 0521243327
| jazyk = anglicky
| poznámky =
| strany = 59
}}</ref>
<ref name="mote 39">{{Citace sborníku
| příjmení = Mote
| jméno = Frederick W
| titul = The rise of the Ming dynasty, 1330–1367
| příjmení sestavitele = Mote
| jméno sestavitele = Frederick W.
| příjmení sestavitele2 = Twitchett
| jméno sestavitele2 = Denis C
| sborník = The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1
| vydání =
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| datum vydání =
| rok vydání = 1988
| isbn = 0521243327
| jazyk = anglicky
| poznámky =
| strany = 39
}}</ref>
<ref name="rowe">{{Citace monografie
| příjmení = Rowe
| jméno = William T
| rok = 2007
| titul = Crimson rain: seven centuries of violence in a Chinese county
| vydání =
| vydavatel = Stanford University Press
| místo = Stanford
| počet stran = 437
| stránky = 49
| jazyk = anglicky
| poznámky =
| isbn = 0804754969
| isbn2 = 9780804754965
}}</ref>
</references>
{{Portály|Čína|Válka a vojenství|Lidé}}
[[Kategorie:Povstání rudých turbanů]]
[[Kategorie:Čínští aktivisté]]
[[Kategorie:Jüanští povstalci]]
[[Kategorie:Úmrtí ve 14. století]]
[[Kategorie:Muži]]
| 23,092,277
|
[{"title": "Pcheng Jing-j\u00fc", "data": {"\u00damrt\u00ed": "1348/1358", "Zem\u011b": "\u0159\u00ed\u0161e J\u00fcan", "Povol\u00e1n\u00ed": "buddhistick\u00fd mnich", "Zn\u00e1m jako": "povstalec, jeden z v\u016fdc\u016f B\u00edl\u00e9ho lotosu, p\u0159ipravoval povst\u00e1n\u00ed rud\u00fdch turban\u016f", "N\u00e1bo\u017e. vyzn\u00e1n\u00ed": "B\u00edl\u00fd lotos"}}]
| false
|
# Karel Dvořák (sochař)
Karel Dvořák (1. ledna 1893 Praha – 28. února 1950 Praha) byl český sochař, žák Jana Štursy, tvořící v letech 1919–49.
## Život
Původní profesí Karla Dvořáka bylo cizelérství, kterému se vyučil, dále v letech 1911-1913 navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu, v oddělení, které vedl Josef Drahoňovský) a v letech 1913-1919 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění. Studium v Myslbekově dílně (1913) přerušila 1. světová válka, a tak pražskou akademii dokončil až v letech 1917–19 u prof. Štursy. Od roku 1928 byl profesorem Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze, kde působil až do smrti.
V letech 1919–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
Bezprostředně po dokončení studií v jeho pracích převažoval vliv Štursův, ale také italského renesančního sochařství:
- Svatý Václav 1921, v katedrále sv. Víta před Svatováclavskou kaplí
- Podobizna choti 1923
V dalším období se Dvořák přiklonil k vzoru Otty Gutfreunda a sociálnímu civilismu, který spoluvytvářel:
- Alegorie obchodu a zemědě̟lství (1923-1924) na supraportě bočního portálu paláce Adria čp. 36/II do Jungmannovy ulice
- Kamelot (Kolportrér), Dělník, Krejčí a Bankovní úředník 1925, 4 sochy na římse paláce Obchodní akademie čp. 1471/II na nároží Vinohradské třídy v Praze
- Dvě přítelkyně, Národní galerie v Praze, 1924
- Do Ameriky, 1925
- Portréty Otty Gutfreunda (1925) a Václava Špály (1926)
- Pomník Ernesta Denise v Praze na Malostranském náměstí, 1928
- Ve 30. letech se věnoval především monumentální tvorbě:
- Akt hocha, bronz 1930, Stromovka
- Venkovské děvče, bronz, 1931
- Pomník legií pro Père-Lachaise v Paříži, 1934
- Sousoší sv. Cyrila, Metoděje a sv. Ludmily na Karlově mostě, 1929–35); v těchto dílech svůj smysl pro monumentální figurální kompozici převedl do poněkud strnulých schémat. Postupně z této monumentální, spíše neoklasické linie přešel ke zdrobnění a zmalebnění, k výraznému historismu, inspirovanému hlavně českou barokní tvorbou a expresívností nedokončených Michelangelových soch:
- Tragédie, 1937
- České řeky, 1938
- Život a Osud, 1941
- Fontána U žabiček (Masarykovi vnuci), 1948
- Postava raněného vojáka z pomníku padlým legionářům pro pařížský hřbitov tvoří Pomník obětem 1. světové války v Kutné Hoře.
- Studie pomníku pro Ležáky, 1946–1950, skupina stojících postav v pojetí rozvíjejícím téma Rodinova pomníku Občané z Calais[5]
Zemřel roku 1950 a byl pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.
Jeho manželkou byla významná česká herečka Leopolda Dostalová.
## Dílo
- Pomník obětem 1. světové války, Kutná Hora
- Kamelot (1925)
- Krejčí (1925)
- Tragédie, bronz (1937)
- Sousoší sv. Cyrila a Metoděje, Karlův most v Praze
|
cswiki/23560
|
cswiki
| 23,560
|
Karel Dvořák (sochař)
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Dvo%C5%99%C3%A1k_(socha%C5%99)
|
2024-07-15T14:44:45Z
|
cs
|
Q12028179
| 52,255
|
{{Infobox - umělec
| jméno = Karel Dvořák
| obrázek = Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 – Karel Dvořák.jpeg
| popisek = Sochař prof. Karel Dvořák
| místo narození = [[Praha ]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| místo úmrtí = [[Praha ]]<br /> {{Vlajka a název|Československo}}
}}
'''Karel Dvořák''' ([[1. leden|1. ledna]] [[1893]] [[Praha]]<ref name="matrika">[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=644D16D55C004F06B0314521B7AC4253&scan=218#scan218 Matriční záznam o narození a křtu] Českobratrská evangelická u sv. Klimenta </ref> – [[28. únor]]a [[1950]] Praha<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Zemřel sochař Karel Dvořák
| periodikum = Rudé právo
| datum_vydání = 1950-03-02
| strany = 1
| url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1950/3/2/1.png
| datum_přístupu = 2020-10-27
}}</ref>) byl český sochař, žák [[Jan Štursa|Jana Štursy]], tvořící v letech 1919–49.
[[Soubor:Karel Dvořák (1893-1950).jpg|thumb|200px|Sochař prof. Karel Dvořák ve svém atelieru]]
== Život ==
Původní profesí Karla Dvořáka bylo [[Cizelování|cizelérství]], kterému se vyučil, dále v letech 1911-1913 navštěvoval [[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|Uměleckoprůmyslovou školu]], v oddělení, které vedl [[Josef Drahoňovský]]) a v letech 1913-1919 studoval sochařství na [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii výtvarných umění]]. Studium v [[Josef Václav Myslbek|Myslbekově]] dílně ([[1913]]) přerušila [[První světová válka|1. světová válka]], a tak pražskou akademii dokončil až v letech [[1917]]–[[1919|19]] u prof. [[Jan Štursa|Štursy]]. Od roku [[1928]] byl profesorem Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze, kde působil až do smrti.
V letech 1919–1949 byl členem [[Spolek výtvarných umělců Mánes|Spolku výtvarných umělců Mánes]]<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Abecední seznam členů Spolku výtvarných umělců Mánes |url=http://www.svumanes.cz/spolek/historicky-seznam-clenu |datum přístupu=2015-04-19 |url archivu=https://web.archive.org/web/20150419100736/http://www.svumanes.cz/spolek/historicky-seznam-clenu#pismeno-d |datum archivace=2015-04-19 |nedostupné=ano }}</ref>.
Bezprostředně po dokončení studií v jeho pracích převažoval vliv [[Jan Štursa|Štursův]], ale také italského renesančního sochařství:
*''Svatý Václav'' [[1921]], v katedrále sv. Víta před Svatováclavskou kaplí
* ''Podobizna choti'' [[1923]]
V dalším období se Dvořák přiklonil k vzoru [[Otto Gutfreund|Otty Gutfreunda]] a sociálnímu civilismu, který spoluvytvářel:
* Alegorie obchodu a zemědě̟lství (1923-1924) na supraportě bočního portálu paláce Adria čp. 36/II do Jungmannovy ulice
*''Kamelot'' (''Kolportrér''), ''Dělník'', '' Krejčí'' a Bankovní úředník [[1925]], 4 sochy na římse paláce Obchodní akademie čp. 1471/II na nároží Vinohradské třídy v Praze
* ''Dvě přítelkyně'', Národní galerie v Praze, [[1924]]
* ''Do Ameriky'', 1925
* Portréty Otty Gutfreunda (1925) a Václava Špály (1926)
* ''[[Pomník Ernesta Denise v Praze]]'' na Malostranském náměstí, 1928
* Ve 30. letech se věnoval především monumentální tvorbě:
* ''Akt hocha'', bronz [[1930]], [[Stromovka]]
* ''Venkovské děvče'', bronz, [[1931]]
* ''Pomník legií pro Père-Lachaise v Paříži'', [[1934]]
* ''Sousoší sv. Cyrila, Metoděje a sv. Ludmily na Karlově mostě'', [[1929]]–[[1935|35]]); v těchto dílech svůj smysl pro monumentální figurální kompozici převedl do poněkud strnulých schémat. Postupně z této monumentální, spíše neoklasické linie přešel ke zdrobnění a zmalebnění, k výraznému historismu, inspirovanému hlavně českou barokní tvorbou a expresívností nedokončených [[Michelangelo Buonarroti|Michelangelových]] soch:
* ''Tragédie'', [[1937]]
* ''České řeky'', [[1938]]
* ''Život a Osud'', [[1941]]
* ''Fontána U žabiček'' (''Masarykovi vnuci''), [[1948]]
* Postava raněného vojáka z pomníku padlým legionářům pro pařížský hřbitov tvoří Pomník obětem 1. světové války v Kutné Hoře.
* ''Studie pomníku pro [[Ležáky]]'', [[1946]]–[[1950]], skupina stojících postav v pojetí rozvíjejícím téma [[Auguste Rodin|Rodinova ]]pomníku ''Občané z Calais''<ref>''Nová encyklopedie českého výtvarného umění'' I. díl, (ed. Anděla Horová. Academia Praha 1995, s. 153, autor hesla Václav Erben</ref>
Zemřel roku 1950 a byl pohřben v rodinné hrobce na [[Olšanské hřbitovy|Olšanských hřbitovech]].
Jeho manželkou byla významná česká herečka [[Leopolda Dostalová]].
== Dílo ==
<gallery mode=packed heights=160px caption= >
Kutná-Hora,-Pomník-obětem 1. světové války.jpg|Pomník obětem 1. světové války, [[Kutná Hora]]
Karel Dvořák, Kolportér novin.jpg|''Kamelot'' (1925)
Karel Dvořák ̠ Krejčí.jpg|''Krejčí'' (1925)
Karel-Dvořák,-Tragédie,-bronz,-1937.jpg|''Tragédie'', bronz (1937)
Charles Bridge St Cyril&Methodus.jpg|''Sousoší sv. Cyrila a Metoděje'', Karlův most v Praze
</gallery>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* Karel Dvořák: ''Sochař vypravuje'', Praha 1958;
* [[Jaromír Pečírka (kunsthistorik)|Jaromír Pečírka]]: ''Karel Dvořák'', 1948;
* Jaromír Pečírka: ''Karel Dvořák'', Praha 1959
* {{Citace monografie | příjmení = Tomeš | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Tomeš | spoluautoři = a kol. | titul = Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J | vydavatel = Paseka ; Petr Meissner | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 634 | isbn = 80-7185-245-7 | strany = 277}}
* {{Citace monografie | příjmení = Vošahlíková | jméno = Pavla | spoluautoři = a kol. | titul = Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 467–610 | isbn = 978-80-7277-504-0 | strany = 483–484}}
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Wikicitáty|osoba=Karel Dvořák}}
* {{NK ČR|jk01030151}}
* [http://www.ahmp.cz/katalog/permalink?xid=1E6C597123A911E08F90005056C00008&scan=1 Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Dvořák Karel 1893]
* [http://www.starysmichov.cz/view.php?cisloclanku=2007060012 medailon na serveru Klubu přátel starého Smíchova]
* {{en}} [https://web.archive.org/web/20100109084620/http://www.sca-art.cz/artists/list/7640.htm medailon na stránkách Společnosti pro současné umění]
* {{AbART osoba}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Umění}}
{{DEFAULTSORT:Dvořák, Karel}}
[[Kategorie:Čeští sochaři 20. století]]
[[Kategorie:Členové SVU Mánes]]
[[Kategorie:Narození v Praze]]
[[Kategorie:Úmrtí v Praze]]
[[Kategorie:Narození 1. ledna]]
[[Kategorie:Narození v roce 1893]]
[[Kategorie:Úmrtí 28. února]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1950]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Pohřbení na Olšanech]]
| 24,093,489
|
[{"title": "Karel Dvo\u0159\u00e1k", "data": {"Narozen\u00ed": "1. ledna 1893 \u00b7 Praha \u00b7 Rakousko-Uhersko", "\u00damrt\u00ed": "28. \u00fanora 1950 (ve v\u011bku 57 let) \u00b7 Praha \u00b7 \u010ceskoslovensko", "M\u00edsto poh\u0159ben\u00ed": "Ol\u0161ansk\u00e9 h\u0159bitovy", "Povol\u00e1n\u00ed": "socha\u0159 a u\u010ditel", "Man\u017eel(ka)": "Leopolda Dostalov\u00e1", "P\u0159\u00edbuzn\u00ed": "Vil\u00e9m Dvo\u0159\u00e1k (bratr)"}}]
| false
|
# Kontextová gramatika
Kontextová gramatika je formální gramatika G = (N, Σ, P, S), ve které jsou pravidla v P tvaru
αAβ → αγβ
kde A ∈ N (to znamená, že A je jeden neterminál) a α, β ∈ (N ∪ Σ)* (to znamená, že α a β jsou řetězce neterminálů a terminálů) a γ ∈ (N ∪ Σ)+ (to znamená, že γ je neprázdný řetězec terminálů a neterminálů). Pokud se S nevyskytuje na pravé straně žádného pravidla, může gramatika obsahovat i pravidlo
S → ε
kde ε značí prázdný řetězec.
Název kontextová je odvozen od faktu, že α a β tvoří kontext, který určuje, zda A lze přepsat na γ. Speciálním případem kontextové gramatiky je gramatika, u které kontext nehraje roli (α i β jsou ve všech pravidlech prázdné). Taková gramatika se označuje jako bezkontextová, bezkontextové gramatiky jsou tedy podmnožinou kontextových gramatik. Formální jazyk popsaný kontextovou gramatikou se nazývá kontextový jazyk.
S myšlenkou kontextových gramatik přišel Noam Chomsky ve snaze popsat syntax přirozeného jazyka, ve kterém lze určité slovo použít právě v závislosti na okolním kontextu.
## Příklad
Následující kontextová gramatika generuje jazyk{\displaystyle \{a^{n}b^{n}c^{n}:n\geq 1\}}, o němž lze pomocí pumping lemmatu pro bezkontextové jazyky dokázat, že není bezkontextový:
S → abC
S → aSBC
CB → XB
XB → XY
XY → XC
XC → BC
bB → bb
bC → bc
cC → cc
Gramatiku lze snáze zapsat jako monotonní (vyjadřovací síla monotonních gramatik je stejná jako bezkontextových):
S → abc
S → aSBc
cB → Bc
bB → bb
## Vlastnosti
Problém, zda daný řetězec s náleží do jazyka generovaného danou kontextovou gramatikou G, je PSPACE-úplný.
|
cswiki/28248
|
cswiki
| 28,248
|
Kontextová gramatika
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kontextov%C3%A1_gramatika
|
2025-05-06T20:24:01Z
|
cs
|
Q908674
| 27,032
|
'''Kontextová gramatika''' je [[formální gramatika]] ''G'' = (''N'', Σ, ''P'', ''S''), ve které jsou pravidla v ''P'' tvaru
: α''A''β → αγβ
kde ''A'' ∈ ''N'' (to znamená, že ''A'' je jeden neterminál) a α, β ∈ (''N'' ∪ Σ)* (to znamená, že α a β jsou řetězce neterminálů a terminálů) a γ ∈ (''N'' ∪ Σ)<sup>+</sup> (to znamená, že γ je neprázdný řetězec terminálů a neterminálů). Pokud se S nevyskytuje na pravé straně žádného pravidla, může gramatika obsahovat i pravidlo
: S → ε
kde ε značí prázdný řetězec.
Název ''kontextová'' je odvozen od faktu, že α a β tvoří [[Kontext (lingvistika)|kontext]], který určuje, zda ''A'' lze přepsat na γ. Speciálním případem kontextové gramatiky je gramatika, u které kontext nehraje roli (α i β jsou ve všech pravidlech prázdné). Taková gramatika se označuje jako [[bezkontextová gramatika|bezkontextová]], bezkontextové gramatiky jsou tedy podmnožinou kontextových gramatik. [[Formální jazyk]] popsaný kontextovou gramatikou se nazývá [[kontextový jazyk]].
S myšlenkou kontextových gramatik přišel [[Noam Chomsky]] ve snaze popsat syntax přirozeného [[Jazyk (lingvistika)|jazyka]], ve kterém lze určité slovo použít právě v závislosti na okolním kontextu.
== Příklad ==
Následující kontextová gramatika generuje jazyk<math> \{ a^n b^n c^n : n \ge 1 \} </math>, o němž lze pomocí [[Lemma o vkládání#Lemma o vkládání pro bezkontextové jazyky|pumping lemmatu pro bezkontextové jazyky]] dokázat, že není bezkontextový:
:S → abC
:S → aSBC
:CB → XB
:XB → XY
:XY → XC
:XC → BC
:bB → bb
:bC → bc
:cC → cc
Gramatiku lze snáze zapsat jako [[Monotonní gramatika|monotonní]] (vyjadřovací síla monotonních gramatik je stejná jako bezkontextových):
:S → abc
:S → aSBc
:cB → Bc
:bB → bb
== Vlastnosti ==
Problém, zda daný řetězec ''s'' náleží do jazyka generovaného danou kontextovou gramatikou ''G'', je [[PSPACE-úplný]].
== Odkazy ==
=== Související články ===
* [[Formální gramatika]]
* [[Monotonní gramatika]]
* [[Chomského hierarchie]]
{{Formální jazyky a gramatiky}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Formální jazyky]]
[[Kategorie:Gramatické modely]]
| 24,879,347
|
[]
| true
|
# Ernst Messerschmid
Ernst Willi Messerschmid (* 21. května 1945 Reutlingen, Bádensko-Württembersko, Německo) je německý fyzik a bývalý astronaut. Zúčastnil se jednoho kosmického letu, mise STS-61-A raketoplánu Challenger roku 1985. Po letu pracoval v německé kosmické agentuře DLR, na Univerzitě Stuttgart – v letech 1996–1998 jako prorektor pro výzkum a technologie. Od roku 2000 byl čtyři roky ředitelem Střediska evropských astronautů v Kolíně nad Rýnem. Poté se vrátil na Institut vesmírných systémů Univerzity Stuttgart.
## Život
Ernst Messerschmid pochází z Reutlingenu v Bádensku-Württembersku, absolvoval technické lyceum ve Stuttgartu, poté (v letech 1967–1972) studoval fyziku na univerzitách v Tübingenu a Bonnu, absolvoval roku 1972. Od roku 1972 pracoval v CERNu v Ženevě. Roku 1975 krátce pracoval v Brookhavenské národní laboratoři (Brookhaven National Laboratory) v New Yorku. Poté byl výzkumným asistentem na Univerzitě Freiburg, kde obhájil doktorát (téma práce bylo Délková nestabilita paprsku relativistických protonů v synchrotronu (Longitudinal Instabilities of Relativistic Proton Beams in Synchrotrons). Od roku 1977 působil jako výzkumník v DESY (Deutsches Elektronen-Synchrotron) v Hamburku. Roku 1978 přešel do Institutu komunikačních technologií německé kosmické agentury DLR v Oberpfaffenhofenu, zde pracoval na satelitních systémech navigace a satelitních záchranných systémech.
Roku 1977 se přihlásil do náboru Evropské kosmické agentury (ESA) na let Spacelab 1, prosadil se mezi pět německých finalistů, ale vybrán nebyl. V prosinci 1982 byli dva z německých finalistů náboru – Reinhard Furrer a Ernst Messerschmid určeni pro let v rámci dvoustranného americko-německého programu Spacelab D-1, mise nakonec obdržela označení STS-61-A.
Do vesmíru vzlétl v raketoplánu Challenger 30. října 1985, přistál po 7 dnech a 44 minutách letu 6. listopadu. V osmičlenné posádce byli tři evropští specialisté pro užitečné zatížení – Messerschmid, Furrer a nizozemský astronaut Wubbo Ockels, kteří se soustředili na experimenty v laboratorním modulu Spacelab D-1.
Od roku 1986 byl profesorem a ředitelem Institutu vesmírných systémů Univerzity Stuttgart (Instituts für Raumfahrtsysteme Universität Stuttgart). V letech 1988–1992 vedl skupinu přípravy německých a evropských astronautů a předsedal komisi pro výběr německých astronautů. Současně zastával v letech 1990–1992 funkci děkana fakulty letectví a kosmonautiky Univerzity Stuttgart, od roku 1996 byl na téže univerzitě dva roky prorektorem pro výzkum a technologie. Od ledna 2000 do roku 2004 zastával funkci ředitele Střediska evropských astronautů v Kolíně nad Rýnem. Poté se vrátil k výuce na Institutu vesmírných systémů.
|
cswiki/769767
|
cswiki
| 769,767
|
Ernst Messerschmid
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ernst_Messerschmid
|
2023-05-26T13:45:26Z
|
cs
|
Q215002
| 36,398
|
{{Infobox - kosmonaut
| jméno = Ernst Willi Messerschmid
| obrázek = Ernst Messerschmid 1.jpg
| popisek =
| typ = [[Astronauti Spolkové republiky Německo|Astronaut DLR]]
| státní příslušnost = [[Německo]]
| datum narození = [[21. květen|21. května]] [[1945]] ({{Věk|1945|05|21}} let)
| místo narození = Reutlingen, [[Bádensko-Württembersko]], [[Německo]]
| datum úmrtí =
| místo úmrtí =
| zaměstnání =
| předchozí zaměstnání = Fyzik
| pozdější zaměstnání =
| kosmonaut od = 19. prosince 1982
| kosmonaut do = 1986
| hodnost =
| čas ve vesmíru = 7 dní a 44 minut
| mise = [[STS-61-A]]
| znaky = [[Soubor:STS-61-a-patch.png|40px|STS-61-A]]
}}
'''Ernst Willi Messerschmid''' (* [[21. květen|21. května]] [[1945]] Reutlingen, [[Bádensko-Württembersko]], [[Německo]]) je německý [[Fyzika|fyzik]] a bývalý [[Kosmonaut|astronaut]]. Zúčastnil se jednoho kosmického letu, mise [[STS-61-A]] raketoplánu [[Challenger (raketoplán)|Challenger]] roku [[1985]]. Po letu pracoval v německé kosmické agentuře [[Německé středisko pro letectví a kosmonautiku|DLR]], na [[Univerzita Stuttgart|Univerzitě Stuttgart]] – v letech 1996–1998 jako prorektor pro výzkum a technologie. Od roku 2000 byl čtyři roky ředitelem [[Středisko evropských astronautů|Střediska evropských astronautů]] v [[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]]. Poté se vrátil na Institut vesmírných systémů Univerzity Stuttgart.
== Život ==
Ernst Messerschmid pochází z Reutlingenu v [[Bádensko-Württembersko|Bádensku-Württembersku]], absolvoval technické lyceum ve [[Stuttgart]]u, poté (v letech 1967–1972) studoval fyziku na univerzitách v Tübingenu a Bonnu, absolvoval roku 1972. Od roku 1972 pracoval v [[Evropská organizace pro jaderný výzkum|CERNu]] v Ženevě. Roku 1975 krátce pracoval v Brookhavenské národní laboratoři (''[[Brookhaven National Laboratory]]'') v New Yorku. Poté byl výzkumným asistentem na Univerzitě Freiburg, kde obhájil doktorát (téma práce bylo ''Délková nestabilita paprsku relativistických protonů v synchrotronu'' (''Longitudinal Instabilities of Relativistic Proton Beams in Synchrotrons''). Od roku 1977 působil jako výzkumník v DESY (''Deutsches Elektronen-Synchrotron'') v Hamburku. Roku 1978 přešel do Institutu komunikačních technologií německé kosmické agentury [[Německé středisko pro letectví a kosmonautiku|DLR]] v Oberpfaffenhofenu, zde pracoval na satelitních systémech navigace a satelitních záchranných systémech.<ref name="astronote">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Ivanov
| jméno = Ivan
| spoluautoři = a kol.
| titul = Космическая энциклопедия ASTROnote
| url = http://www.astronaut.ru/index.htm
| datum aktualizace = 2003-8-16
| datum přístupu = 2012-2-9
| místo = Moskva
| kapitola = Ernst Willi Messerschmid
| url kapitoly = http://www.astronaut.ru/as_germn/text/messerschmid.htm?reload_coolmenus
| jazyk = rusky
}}</ref><ref name="esa">{{Citace elektronické monografie
| titul = Astronaut biography. Ernst Messerschmid
| url = http://www.esa.int/esaHS/ESA2WQ0VMOC_astronauts_0.html
| datum vydání =
| datum aktualizace = 2005-7-27
| datum přístupu = 2012-2-9
| vydavatel = ESA
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref>
[[Soubor:STS-61-A compartment trainer.jpg|náhled|vlevo|Zleva [[Wubbo Ockels]], Ernst Messerschmid a [[Reinhard Furrer]], tři Evropané na palubě raketoplánu [[Challenger (raketoplán)|Challenger]] při misi [[STS-61-A]], 18. prosince 1984.]]
Roku 1977 se přihlásil do náboru [[Evropská kosmická agentura|Evropské kosmické agentury]] (ESA) na let [[STS-9|Spacelab 1]], prosadil se mezi pět německých finalistů, ale vybrán nebyl. V prosinci 1982 byli dva z německých finalistů náboru – [[Reinhard Furrer]] a Ernst Messerschmid určeni pro let v rámci dvoustranného americko-německého programu [[Spacelab|Spacelab D-1]], mise nakonec obdržela označení [[STS-61-A]].<ref name="astronote" />
Do vesmíru vzlétl v raketoplánu [[Challenger (raketoplán)|Challenger]] 30. října 1985, přistál po 7 dnech a 44 minutách letu 6. listopadu. V osmičlenné posádce byli tři evropští specialisté pro užitečné zatížení – Messerschmid, Furrer a [[Nizozemsko|nizozemský]] astronaut [[Wubbo Ockels]], kteří se soustředili na experimenty v laboratorním modulu Spacelab D-1.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Holub
| jméno = Aleš
| titul = MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky
| url = http://mek.kosmo.cz/
| datum aktualizace = 1997-7-18
| datum přístupu = 2012-2-9
| kapitola = STS-61-A Ch/F-9
| url kapitoly = http://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-61a/index.htm
}}</ref>
Od roku 1986 byl profesorem a ředitelem Institutu vesmírných systémů Univerzity Stuttgart (''Instituts für Raumfahrtsysteme Universität Stuttgart'').<ref name="esa" /> V letech 1988–1992 vedl skupinu přípravy německých a [[Astronauti ESA|evropských astronautů]] a předsedal komisi pro výběr [[Astronauti Spolkové republiky Německo|německých astronautů]].<ref name="astronote" /> Současně zastával v letech 1990–1992 funkci děkana fakulty letectví a kosmonautiky Univerzity Stuttgart, od roku 1996 byl na téže univerzitě dva roky prorektorem pro výzkum a technologie. Od ledna 2000 do roku 2004 zastával funkci ředitele [[Středisko evropských astronautů|Střediska evropských astronautů]] v Kolíně nad Rýnem. Poté se vrátil k výuce na Institutu vesmírných systémů.<ref name="esa" />
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Ernst Messerschmid}}
* {{Citace elektronické monografie
| titul = Astronaut biography. Ernst Messerschmid
| url = http://www.esa.int/esaHS/ESA2WQ0VMOC_astronauts_0.html
| datum vydání =
| datum aktualizace = 2005-7-27
| datum přístupu = 2012-2-9
| vydavatel = ESA
| místo =
| jazyk = anglicky
}} – Oficiální biografie ESA
{{Autoritní data}}
{{Portály|Kosmonautika|Lidé|Německo}}
{{DEFAULTSORT:Messerschmid, Ernst}}
[[Kategorie:Němečtí fyzici]]
[[Kategorie:Fyzici 20. století]]
[[Kategorie:Fyzici 21. století]]
[[Kategorie:Němečtí kosmonauti]]
[[Kategorie:Nositelé záslužného kříže I. třídy Záslužného řádu Německa]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu za zásluhy Bádenska-Württemberska]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Narození v roce 1945]]
[[Kategorie:Narození 21. května]]
[[Kategorie:Narození v Reutlingenu]]
[[Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Technické univerzity Drážďany]]
| 22,829,704
|
[{"title": "Astronaut DLR", "data": {"St\u00e1tn\u00ed p\u0159\u00edslu\u0161nost": "N\u011bmecko", "Datum narozen\u00ed": "21. kv\u011btna 1945 (79 let)", "M\u00edsto narozen\u00ed": "Reutlingen, B\u00e1densko-W\u00fcrttembersko, N\u011bmecko", "P\u0159edchoz\u00ed \u00b7 zam\u011bstn\u00e1n\u00ed": "Fyzik", "\u010cas ve vesm\u00edru": "7 dn\u00ed a 44 minut", "Kosmonaut od": "19. prosince 1982", "Mise": "STS-61-A", "Znaky mis\u00ed": "STS-61-A", "Kosmonaut do": "1986", "Astronaut DLR": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# Think Global
Think Global byla společnost s výrobou elektromobilů, která sídlila v Aurskongu, v Norsku. Tato společnost vyráběla automobily pod značkou THINK. Automobil Think City byl ve své době jeden ze dvou elektromobilů na světě, které byly testovány také crash testem.
## Aktuální modely
THINK city je malý dvousedadlový (nebo 2 plus 2) elektromobil s maximální rychlostí 105 km/h a dojezdem ve městě do 180 km na plné nabití baterií.
Toto auto je dodáváno norským zákazníkům od roku 2008. Dle oficiálního ceníku je cena pro norské zákazníky stanovena do 199 000 NOK, což je cca 32 000 USD nebo cca 16 000 GBP nebo cca 24 500 EUR.
|
cswiki/461899
|
cswiki
| 461,899
|
Think Global
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Think_Global
|
2021-10-29T23:29:00Z
|
cs
|
Q1359036
| 13,026
|
{{infobox - firma}}
'''Think Global''' byla společnost s výrobou [[elektromobil]]ů, která sídlila v [[Aurskong]]u, v Norsku. Tato společnost vyráběla automobily pod značkou THINK. Automobil Think City byl ve své době jeden ze dvou elektromobilů na světě, které byly testovány také crash testem.
== Aktuální modely ==
[[Soubor:Think City 2007.jpg|náhled|Think City]]
THINK city je malý dvousedadlový (nebo 2 plus 2) elektromobil s maximální rychlostí 105 km/h a dojezdem ve městě do 180 km<ref>[http://www.think.no/think/content/view/full/290 ''Oficiální stránky výrobce (en)'']</ref> na plné nabití baterií.
Toto auto je dodáváno norským zákazníkům od roku 2008. Dle oficiálního ceníku je cena pro norské zákazníky stanovena do 199 000 NOK, což je cca 32 000 USD nebo cca 16 000 GBP nebo cca 24 500 EUR.
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* {{en}} [https://web.archive.org/web/20070916202005/http://en.think.no/ Oficiální firemní web]
{{Pahýl}}
{{Portály|Automobil|Norsko}}
[[Kategorie:Norské automobilky]]
[[Kategorie:Firmy založené roku 2006]]
[[Kategorie:Firmy zaniklé roku 2011]]
| 20,592,240
|
[{"title": "Z\u00e1kladn\u00ed \u00fadaje", "data": {"Pr\u00e1vn\u00ed forma": "aksjeselskap", "Datum zalo\u017een\u00ed": "1991", "Datum z\u00e1niku": "22. \u010dervna 2011", "P\u0159edch\u016fdce": "Think Nordic", "Adresa s\u00eddla": "Oslo, Norsko"}}, {"title": "Charakteristika firmy", "data": {"Oblast \u010dinnosti": "automobilov\u00fd pr\u016fmysl", "Produkty": "elektromobil", "Majitel\u00e9": "Ford Motor Company \u00b7 Kamkorp", "Ocen\u011bn\u00ed": "Norsk Forms Hederspris (2008)", "Charakteristika firmy": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# Piccolo trubka
Piccolo trubka (pikola) je nejmenším zástupcem rodiny trubkových nástrojů. Nejběžnější ladění je in B / in A, přičemž tónina se dá měnit nástrčkem, tj. krátkou trubicí vsunovanou mezi nátrubek a trubici (viz obrázek vpravo), již méně časté typy jsou in G, F a C. Délka trubice piccolo trubky je oproti trubce in B poloviční, proto dosahuje o oktávu vyšších tónů.
Technika hry je velmi podobná trubkové, u piccolo trubky se jen používají o něco mělčí nátrubky. Na rozdíl od trubky, která má tři klapky, je většina piccolo trubek osazena klapkami čtyřmi. První snižuje tón nástroje o velkou sekundu, druhá o malou sekundu, třetí o malou tercii a čtvrtá o čistou kvartu, právě díky čtvrté klapce je možné jistěji hrát nižší tóny.
Snad nejznámějším hráčem na piccolo trubku je Maurice André, který se proslavil zejména svými nahrávkami barokních skladeb. Na piccolo trubku hrál nejen kompozice určené pro trubku, ale také transkripce barokních děl psaných původně pro hoboj, flétnu a dokonce i pro smyčcové nástroje.
|
cswiki/227863
|
cswiki
| 227,863
|
Piccolo trubka
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Piccolo_trubka
|
2021-08-09T06:00:19Z
|
cs
|
Q1569742
| 15,154
|
{{Infobox - hudební nástroj
| schéma = oranžová
| název = Piccolo trubka
| italsky = tromba piccola
| německy = Piccolotrompete
| anglicky = piccolo trumpet
| francouzsky = trompette piccolo
| obrázek = Trumpet piccolo.jpg
| velikost obrázku = 180px
| orchestr = žesťové
| vznik tónu = aerofony
| rozsah = Piccolo trumpet in Bb written range.png
| velikost rozsahu = 140px
| poznámka = Piccolo trubka in B zní<br /> o [[septima (hudba)|malou septimu]] výše<br />než v notovém zápise
| příbuzné nástroje = [[Trubka]], [[Kornet (hudební nástroj)|Kornet]], [[Křídlovka]]
}}
'''Piccolo trubka''' (pikola) je nejmenším zástupcem rodiny trubkových nástrojů. Nejběžnější ladění je in B / in A, přičemž tónina se dá měnit nástrčkem, tj. krátkou trubicí vsunovanou mezi [[nátrubek (hudba)|nátrubek]] a trubici (viz obrázek vpravo), již méně časté typy jsou in G, F a C. Délka trubice piccolo trubky je oproti [[trubka|trubce]] in B poloviční, proto dosahuje o [[oktáva (hudba)|oktávu]] vyšších tónů.
Technika hry je velmi podobná trubkové, u piccolo trubky se jen používají o něco mělčí [[nátrubek (hudba)|nátrubky]]. Na rozdíl od trubky, která má tři klapky, je většina piccolo trubek osazena klapkami čtyřmi. První snižuje tón nástroje o [[sekunda (hudba)|velkou sekundu]], druhá o [[sekunda (hudba)|malou sekundu]], třetí o [[tercie (hudba)|malou tercii]] a čtvrtá o [[kvarta (hudba)|čistou kvartu]], právě díky čtvrté klapce je možné jistěji hrát nižší tóny.
Snad nejznámějším hráčem na piccolo trubku je [[Maurice André]], který se proslavil zejména svými nahrávkami barokních skladeb. Na piccolo trubku hrál nejen kompozice určené pro trubku, ale také transkripce barokních děl psaných původně pro [[hoboj]], [[příčná flétna|flétnu]] a dokonce i pro [[smyčcový nástroj|smyčcové nástroje]].
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat|Piccolo trumpets}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Hudba}}
[[Kategorie:Žesťové nástroje]]
| 20,359,131
|
[{"title": "Klasifikace", "data": {"Klasifikace": ["Podle orchestr\u00e1ln\u00ed praxe: \u017des\u0165ov\u00e9 n\u00e1stroje", "Podle zp\u016fsobu vzniku t\u00f3nu: Aerofony"]}}, {"title": "T\u00f3nov\u00fd rozsah", "data": {"T\u00f3nov\u00fd rozsah": "\u00b7 Piccolo trubka in B zn\u00ed \u00b7 o malou septimu v\u00fd\u0161e \u00b7 ne\u017e v notov\u00e9m z\u00e1pise"}}, {"title": "P\u0159\u00edbuzn\u00e9 n\u00e1stroje", "data": {"P\u0159\u00edbuzn\u00e9 n\u00e1stroje": "Trubka, Kornet, K\u0159\u00eddlovka"}}]
| false
|
# Bladon
Bladon je vesnice v Anglii, v hrabství Oxfordshire. Leží na soutoku řek Glyme a Evenlode, asi 7,5 km od města Kidllington. V Bladonu se nachází kostel sv. Martina (St Martin's Church). Je známý díky hrobu Winstona Churchilla, který leží na přilehlém hřbitově.
|
cswiki/267874
|
cswiki
| 267,874
|
Bladon
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bladon
|
2021-06-04T13:29:20Z
|
cs
|
Q951740
| 12,674
|
[[Soubor:Bladon StMartin south.JPG|náhled|Kostel sv. Martina v Bladonu]]
'''Bladon''' je [[vesnice]] v [[Anglie|Anglii]], v [[Anglická ceremoniální hrabství|hrabství]] [[Oxfordshire]]. Leží na [[soutok]]u [[řeka|řek]] [[Glyme]] a [[Evenlode]], asi 7,5 km od [[město|města]] [[Kidllington]]. V Bladonu se nachází [[kostel]] [[Martin z Tours|sv. Martina]] (''St Martin's Church''). Je známý díky [[hrob]]u [[Winston Churchill|Winstona Churchilla]], který leží na přilehlém [[hřbitov]]ě.
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Vesnice v Anglii]]
[[Kategorie:Oxfordshire]]
| 20,017,768
|
[]
| false
|
# František Světlík
František Světlík (28. prosince 1875 Bílovice u Prostějova – 13. prosince 1949 Olomouc) byl český římskokatolický duchovní z Moravy, československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou; člen československé delegace ve Společnosti národů, později pronásledovaný nacistickým režimem.
## Biografie
### Mládí a studium
Pocházel z chudé rodiny. Byl nejmladším ze sedmi sourozenců. Rodiče ho od mládí připravovali na dráhu katolického kněze. Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a pak studoval na arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci. Vystudoval olomouckou teologickou fakultu. Už v mládí byl ovlivněn moravsko-slovanským cítěním a cyrilometodějským kultem. Byl národnostně uvědomělý. Kritizoval vliv německojazyčného kléru na Moravě. Na kněze byl vysvěcen roku 1898. Do roku 1902 působil jako kaplan ve Vsetíně, pak v Kroměříži. Následně počátkem 20. století se začal věnovat katolické publicistice.
### Působení v katolických spolcích a tisku
Byl aktivní v katolických spolcích vznikajících pod vlivem encykliky Rerum novarum. Působil v Literární jednotě bohoslovců, publikoval v časopisu Nový život a Katolická moderna. Koncem 19. století patřil mezi zakladatele Moravsko-slezské křesťansko sociální strany. Od roku 1906 byl členem redakce listu Našinec, který vycházel od roku 1869 v Olomouci a který se od roku 1882 hlásil ke katolickému politickému hnutí. Po Světlíkově nástupu do redakce byly tyto noviny oficiálně prohlášeny za tiskový orgán obou katolických stran na Moravě (křesťansko sociální i Katolická strana národní na Moravě). Jako šéfredaktor zajistil Světlík převod listu do majetku stejnojmenného družstva a jeho tisk převzala Knížecí arcibiskupská tiskárna v Olomouci. Do roku 1908 vycházel Našinec třikrát týdně, od roku 1909 čtyřikrát za týden a od roku 1910 se stal deníkem. Proměnil se ve vlivné periodikum přesahující regionální záběr. Ve vedení redakce Našince působil Světlík do roku 1922. V letech 1922–1923 byl pověřen řízením tiskového orgánu ČSL v Praze Lidové listy jako jejich první šéfredaktor. Kromě Našince byl i šéfredaktorem týdeníku Severní Morava. Spoluzakládal pobočku Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva, záložnu, Katolický dům a Společnost Cyrila a Metoděje.
### Politikem ČSL
Během první světové války se od dubna 1918 společně s Janem Šrámkem profiloval národně a odklonil se od dosavadního prohabsburského stanoviska českých katolických politiků. Podílel se na tom, že se shromáždění kněží a kaplanů konané 28. září 1918 v Praze vyslovilo pro myšlenku československého státu.
Za první republiky spoluzakládal v lednu 1919 Československou stranu lidovou, v jejímž rámci podporoval Šrámkovu křesťanskodemokratickou linii. Byl autorem názvu lidová ve jménu strany po vzoru podobných chorvatských a slovinských stran, čímž mělo být naznačeno, že tento politický subjekt se nevnímá úzce coby katolická formace.
Po parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Nastoupil ovšem jako náhradník až počátkem roku 1925 poté, co byl mandátu zbaven Alois Kaderka. Mandát obhájil v řádných parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935.
Byl autorem zahraničně politické politiky ČSL, která byla smířlivá ke koncepci Edvarda Beneše, ale zároveň se zasazovala o normalizaci a rozvoj vztahů s Vatikánem. Dlouhodobě působil jako člen československé delegace při Společnosti národů. V roce 1929 navrhl v zahraničním výboru sněmovny de iure uznání Sovětského svazu. Návrh ale v této době ještě neprošel. Pro své sociální a progresivní názory získal přezdívku rudý prelát.
V roce 1923 byl jmenován kanovníkem metropolitní kapituly sv. Václava. Od roku 1926 byl sídelním kanovníkem, v roce 1936 se stal prelátem.
Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené Strany národní jednoty. Vstup lidovců do SNJ ale přijímal s pochybnostmi. Na posledním zasedání moravskoslezského zemského výboru ČSL v Brně 22. listopadu 1938 prohlásil: „Sešli jsme se v koncentračním táboře Národní jednoty.“
### Pronásledování za okupace a návrat do politiky
Dne 1. září 1939 byl v rámci Akce Albrecht der Erste zatčen nacistickými úřady, dočasně uvězněn v koncentračním táboře, následně propuštěn, ale až do konce války byl pod dohledem gestapa.
Po roce 1945 již v politickém životě nehrál tak významnou roli, i kvůli těžké nemoci, kterou trpěl. Byl členem ČSL, předsedou krajské lidové rady a po únorovém převratu roku 1948 dočasně podpořil nový politický kurz v Československu. Snažil se uchovat samostatnost strany i poukazováním na svou prvorepublikovou prosovětskou politiku (angažoval se ve Svazu přátel SSSR). V rámci strany patřil mezi spojence tehdejšího generálního tajemníka Hály, který chtěl i v poúnorových podmínkách vykonávat svébytnou křesťanskou politickou aktivitu. Poté, co komunistický režim zasáhl proti příspěvkům delegátů na kroměřížské konferenci ČSL v srpnu 1948, se Světlík vzdal politické a veřejné činnosti. Zemřel následujícího roku.
Synem jedné z jeho sester byl olomoucký biskup Josef Vrana.
|
cswiki/633979
|
cswiki
| 633,979
|
František Světlík
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Sv%C4%9Btl%C3%ADk
|
2024-06-11T05:59:41Z
|
cs
|
Q12017519
| 74,373
|
{{Infobox - politik
| titul před = [[Monsignore|Mons.]]
| jméno = František Světlík
| úřad = Poslanec [[Národní shromáždění republiky Československé (1920–1939)|Národního shromáždění ČSR]]
| od = [[1925]]
| do = [[1939]]
| strana = [[Moravsko-slezská křesťansko-sociální strana na Moravě|Mor. - slez. kř. soc. str.]]<br />[[KDU-ČSL|ČSL]]<br />[[Strana národní jednoty|SNJ]]
| místo narození = [[Bílovice (Bílovice-Lutotín)|Bílovice u Prostějova]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| místo úmrtí = [[Olomouc]]<br />{{Vlajka a název|Československo}}
}}
'''František Světlík''' ([[28. prosinec|28. prosince]] [[1875]] [[Bílovice (Bílovice-Lutotín)|Bílovice u Prostějova]]<ref name="matrika">[https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/5765?image=216000010-000253-003375-000000-009160-000000-00-B02909-00370.jp2 Matriční záznam o narození a křtu]</ref> – [[13. prosinec|13. prosince]] [[1949]] [[Olomouc]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = biblio.hiu.cas.cz
| titul = Světlík, František, 1875-1949
| url = http://biblio.hiu.cas.cz/authorities/109222
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2014-11-24
}}</ref>)<ref name="NS1">{{Citace monografie
| autor = Národní shromáždění
| odkaz na autora = Národní shromáždění republiky Československé (1920–1939)
| vydavatel = Státní tiskárna
| titul = Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí
| rok = 1928
| strany = 1306
| url = https://www.google.cz/search?hl=cs&tbm=bks&q=Sv%C3%ABtlik+Frantisek+1875+B%C3%ADlovic%C3%ADch+++%22N%C3%A1rodn%C3%AD+shrom%C3%A1%C5%BEd%C4%9Bn%C3%AD+Republiky+%C4%8Deskoslovensk%C3%A9+v+prv%C3%A9m+des%C3%ADtilet%C3%AD%22&oq=Sv%C3%ABtlik+Frantisek+1875+B%C3%ADlovic%C3%ADch+++%22N%C3%A1rodn%C3%AD+shrom%C3%A1%C5%BEd%C4%9Bn%C3%AD+Republiky+%C4%8Deskoslovensk%C3%A9+v+prv%C3%A9m+des%C3%ADtilet%C3%AD%22
| počet stran = 1315
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2014-12-21
}}</ref> byl [[Česko|český]] římskokatolický duchovní z [[Morava|Moravy]], [[Československo|československý]] politik a meziválečný poslanec [[Národní shromáždění republiky Československé (1920–1939)|Národního shromáždění]] za [[KDU-ČSL|Československou stranu lidovou]]; člen československé delegace ve [[Společnost národů|Společnosti národů]], později pronásledovaný nacistickým režimem.
== Biografie ==
=== Mládí a studium ===
Pocházel z chudé rodiny. Byl nejmladším ze sedmi sourozenců. Rodiče ho od mládí připravovali na dráhu katolického kněze. Maturoval na [[Slovanské gymnázium|Slovanském gymnáziu]] v Olomouci a pak studoval na arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci. Vystudoval olomouckou teologickou fakultu. Už v mládí byl ovlivněn moravsko-slovanským cítěním a cyrilometodějským kultem. Byl národnostně uvědomělý. Kritizoval vliv německojazyčného kléru na Moravě. Na kněze byl vysvěcen roku 1898. Do roku 1902 působil jako kaplan ve [[Vsetín]]ě, pak v [[Kroměříž]]i. Následně počátkem 20. století se začal věnovat katolické publicistice.<ref name="Světlík">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = kdu.cz
| titul = Msgre. FRANTIŠEK SVĚTLÍK
| url = http://old.kdu.cz/Dokumenty/Historie/NEKTERE-OSOBNOSTI-LIDOVECKE-POLITIKY-DO-R-1948.aspx
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2014-11-24
| url archivu = https://web.archive.org/web/20141129230231/http://old.kdu.cz/Dokumenty/Historie/NEKTERE-OSOBNOSTI-LIDOVECKE-POLITIKY-DO-R-1948.aspx
| datum archivace = 2014-11-29
| nedostupné = ano
}}</ref><ref name="Světlík2">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = theses.cz
| titul = KROUPA, Vojtěch: Katolické politické strany na Šumpersku
| url = https://theses.cz/id/8kmqh9/katolicismus_spk.txt
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2014-11-24
}}</ref>
=== Působení v katolických spolcích a tisku ===
Byl aktivní v katolických spolcích vznikajících pod vlivem encykliky [[Rerum novarum]].<ref name="Světlík2" /> Působil v ''Literární jednotě bohoslovců'', publikoval v časopisu ''Nový život'' a ''Katolická moderna''.<ref name="Světlík" /> Koncem 19. století patřil mezi zakladatele [[Moravsko-slezská křesťansko-sociální strana na Moravě|Moravsko-slezské křesťansko sociální strany]].<ref>{{Citace monografie
| titul = kol. aut.: Politické strany, 1861-1938
| vydavatel = Doplněk
| místo = Brno
| rok = 2005
| isbn = 80-7239-178-X
| strany = 261
| jazyk = česky
}}</ref> Od roku 1906 byl členem redakce listu ''Našinec'', který vycházel od roku 1869 v Olomouci a který se od roku 1882 hlásil ke katolickému politickému hnutí. Po Světlíkově nástupu do redakce byly tyto noviny oficiálně prohlášeny za tiskový orgán obou katolických stran na Moravě (křesťansko sociální i [[Katolická strana národní na Moravě]]). Jako šéfredaktor zajistil Světlík převod listu do majetku stejnojmenného družstva a jeho tisk převzala Knížecí arcibiskupská tiskárna v Olomouci. Do roku 1908 vycházel Našinec třikrát týdně, od roku 1909 čtyřikrát za týden a od roku 1910 se stal deníkem. Proměnil se ve vlivné periodikum přesahující regionální záběr.<ref>{{Citace monografie
| titul = kol. aut.: Politické strany, 1861-1938
| vydavatel = Doplněk
| místo = Brno
| rok = 2005
| isbn = 80-7239-178-X
| strany = 282
| jazyk = česky
}}</ref> Ve vedení redakce Našince působil Světlík do roku 1922. V letech 1922–1923 byl pověřen řízením tiskového orgánu ČSL v Praze ''Lidové listy'' jako jejich první šéfredaktor.<ref name="Světlík" /><ref>{{Citace monografie
| titul = kol. aut.: Politické strany, 1861-1938
| vydavatel = Doplněk
| místo = Brno
| rok = 2005
| isbn = 80-7239-178-X
| strany = 662
| jazyk = česky
}}</ref> Kromě Našince byl i šéfredaktorem týdeníku ''Severní Morava''. Spoluzakládal pobočku ''Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva'', záložnu, Katolický dům a ''Společnost Cyrila a Metoděje''.<ref name="Světlík" />
=== Politikem ČSL ===
Během první světové války se od dubna 1918 společně s [[Jan Šrámek|Janem Šrámkem]] profiloval národně a odklonil se od dosavadního prohabsburského stanoviska českých katolických politiků. Podílel se na tom, že se shromáždění kněží a kaplanů konané 28. září 1918 v Praze vyslovilo pro myšlenku československého státu.<ref name="Světlík" />
Za první republiky spoluzakládal v lednu 1919 Československou stranu lidovou, v jejímž rámci podporoval Šrámkovu křesťanskodemokratickou linii. Byl autorem názvu ''lidová'' ve jménu strany po vzoru podobných chorvatských a slovinských stran, čímž mělo být naznačeno, že tento politický subjekt se nevnímá úzce coby katolická formace.<ref name="Světlík" /><ref name="Světlík2" />
Po [[Volby do parlamentu Československé republiky 1920|parlamentních volbách v roce 1920]] získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Nastoupil ovšem jako náhradník až počátkem roku 1925 poté, co byl mandátu zbaven [[Alois Kaderka]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = jmenný rejstřík
| url = http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/rejstrik/jmenny/sn.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2014-11-24
}}</ref> Mandát obhájil v řádných [[Volby do parlamentu Československé republiky 1925|parlamentních volbách v roce 1925]], [[Volby do parlamentu Československé republiky 1929|parlamentních volbách v roce 1929]] i [[Volby do parlamentu Československé republiky 1935|parlamentních volbách v roce 1935]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = František Světlík
| url = http://www.psp.cz/sqw/detail.sqw?org=293&id=4117&l=cz
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2014-11-23
}}</ref>
Byl autorem zahraničně politické politiky ČSL, která byla smířlivá ke koncepci [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]], ale zároveň se zasazovala o normalizaci a rozvoj vztahů s Vatikánem. Dlouhodobě působil jako člen československé delegace při [[Společnost národů|Společnosti národů]].<ref name="Světlík" /> V roce 1929 navrhl v zahraničním výboru sněmovny ''de iure'' uznání [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Návrh ale v této době ještě neprošel.<ref>{{Citace monografie
| titul = kol. aut.: Politické strany, 1861-1938
| vydavatel = Doplněk
| místo = Brno
| rok = 2005
| isbn = 80-7239-178-X
| strany = 666
| jazyk = česky
}}</ref> Pro své sociální a progresivní názory získal přezdívku ''rudý prelát''.<ref name="Světlík2" /><ref>[http://aleph.vkol.cz/pub/svk01/00109/82/001098282.htm Katalog Vědecké knihovny v Olomouci, báze SVK01, záznam 001098282]</ref>
V roce 1923 byl jmenován kanovníkem [[Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci|metropolitní kapituly sv. Václava]]. Od roku 1926 byl sídelním kanovníkem, v roce 1936 se stal prelátem.<ref name="Světlík" /><ref name="Světlík2" />
Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku [[1939]], přičemž ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené [[Strana národní jednoty|Strany národní jednoty]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = jmenný rejstřík
| url = http://www.psp.cz/eknih/1935ns/ps/rejstrik/jmenny/SE.HTM
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2014-11-24
}}</ref> Vstup lidovců do SNJ ale přijímal s pochybnostmi. Na posledním zasedání moravskoslezského zemského výboru ČSL v Brně 22. listopadu 1938 prohlásil: „''Sešli jsme se v koncentračním táboře Národní jednoty''.“<ref>{{Citace monografie
| titul = kol. aut.: Politické strany, 1861-1938
| vydavatel = Doplněk
| místo = Brno
| rok = 2005
| isbn = 80-7239-178-X
| strany = 670
| jazyk = česky
}}</ref>
=== Pronásledování za okupace a návrat do politiky ===
Dne 1. září 1939 byl v rámci [[Akce Albrecht der Erste]] zatčen nacistickými úřady, dočasně uvězněn v koncentračním táboře, následně propuštěn, ale až do konce války byl pod dohledem gestapa.<ref name="Světlík" />
Po roce 1945 již v politickém životě nehrál tak významnou roli, i kvůli těžké nemoci, kterou trpěl. Byl členem ČSL, předsedou krajské lidové rady a po [[únor 1948|únorovém převratu roku 1948]] dočasně podpořil nový politický kurz v Československu. Snažil se uchovat samostatnost strany i poukazováním na svou prvorepublikovou prosovětskou politiku (angažoval se ve Svazu přátel SSSR). V rámci strany patřil mezi spojence tehdejšího generálního tajemníka Hály, který chtěl i v poúnorových podmínkách vykonávat svébytnou křesťanskou politickou aktivitu. Poté, co komunistický režim zasáhl proti příspěvkům delegátů na kroměřížské konferenci ČSL v srpnu 1948, se Světlík vzdal politické a veřejné činnosti. Zemřel následujícího roku.<ref name="Světlík" /><ref name="Světlík2" />
Synem jedné z jeho sester byl olomoucký biskup [[Josef Vrana]].<ref name="Světlík2" />
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* {{NK ČR|jk01121898}}
* [[Miloš Trapl|TRAPL, Miloš]]: ''Olomoucký "rudý prelát" František Světlík'', Střední Morava 1 (1966) 64-68.
* [[Pavel Marek|MAREK, Pavel]] - TRAPL, Miloš: ''Mons. František Světlík (1875-1949) : nástin života a díla katolického politika a novináře'', Rosice u Brna : Gloria, 2001. {{ISBN|80-86200-47-7}}.
* TRAPL, Miloš: ''František Světlík''. In: PEHR, Michal a kol., Cestami křesťanské politiky, Praha, Akropolis 2007, s. 248-249. {{ISBN|978-80-86903-53-8}}
* MAREK, Pavel: ''Katolický modernista František Světlík (1875-1949)'', in: MAREK, Pavel: Setkání. Osobnost v politickém a veřejném životě na přelomu 19.-20. století, Olomouc, Gloria pro CDKP 2010, s. 222-237. {{ISBN|978-80-86760-51-3}}.
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* [https://plus.rozhlas.cz/frantisek-svetlik-politik-a-publicista-prezdivany-rudy-prelat-ktery-dal-lidovcum-8048423 Politik a publicista přezdívaný „rudý prelát“, který dal lidovcům jméno] Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné životopisné informace, citace z pamětí, ukázka projevu v parlamentu, zamyšlení nad jeho poválečným působením.
{{Autoritní data}}
{{Portály|Křesťanství|Morava|Lidé}}
{{DEFAULTSORT:Světlík, František}}
[[Kategorie:Čeští novináři]]
[[Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní]]
[[Kategorie:Vězni nacistických koncentračních táborů]]
[[Kategorie:Kanovníci olomoucké kapituly]]
[[Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti]]
[[Kategorie:Poslanci československého Národního shromáždění]]
[[Kategorie:Členové Moravsko-slezské křesťansko-sociální strany na Moravě]]
[[Kategorie:Členové KDU-ČSL]]
[[Kategorie:Členové Strany národní jednoty]]
[[Kategorie:Narození v roce 1875]]
[[Kategorie:Narození 28. prosince]]
[[Kategorie:Úmrtí v Olomouci]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1949]]
[[Kategorie:Úmrtí 13. prosince]]
[[Kategorie:Muži]]
| 23,993,007
|
[{"title": "Poslanec N\u00e1rodn\u00edho shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed \u010cSR", "data": {"Poslanec N\u00e1rodn\u00edho shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed \u010cSR": "Ve funkci: \u00b7 1925 \u2013 1939"}}, {"title": "Stranick\u00e1 p\u0159\u00edslu\u0161nost", "data": {"\u010clenstv\u00ed": "Mor. - slez. k\u0159. soc. str. \u00b7 \u010cSL \u00b7 SNJ", "Narozen\u00ed": "28. prosince 1875 \u00b7 B\u00edlovice u Prost\u011bjova \u00b7 Rakousko-Uhersko", "\u00damrt\u00ed": "13. prosince 1949 (ve v\u011bku 73 let) \u00b7 Olomouc \u00b7 \u010ceskoslovensko", "M\u00edsto poh\u0159ben\u00ed": "h\u0159bitov Kostelec na Han\u00e9", "Profese": "spisovatel, novin\u00e1\u0159, politik, katolick\u00fd kn\u011bz a redaktor", "N\u00e1bo\u017eenstv\u00ed": "katolick\u00e1 c\u00edrkev", "Commons": "Franti\u0161ek Sv\u011btl\u00edk", "Stranick\u00e1 p\u0159\u00edslu\u0161nost": ["Seznam d\u011bl: SK\u010cR | Knihovny.cz", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Zimní stadion Vladimíra Dzurilly
Zimní stadion Vladimíra Dzurilly je zimní stadion v Bratislavě v městské části Ružinov na Ružinovské ulici nedaleko Štrkoveckého jezera. Jeho kapacita je kolem 3 500 lidí. Hala je domovským stánkem HK Ružinov 99 Bratislava a byla dočasným domovem pro hokejisty HC Slovan Bratislava během rekonstrukce zimního stadionu Ondreje Nepely. Na stadionu také působil slovenský juniorský tým HK Orange 20.
V roce 2008 byla dostavěna tréninková hala, která byla oficiálně otevřena 15. května 2009.
|
cswiki/1138110
|
cswiki
| 1,138,110
|
Zimní stadion Vladimíra Dzurilly
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zimn%C3%AD_stadion_Vladim%C3%ADra_Dzurilly
|
2025-06-13T10:27:37Z
|
cs
|
Q12779405
| 16,923
|
{{Infobox - stadion
| název = Zimní stadion Vladimíra Dzurilly
| přezdívka =
| poloha = [[Bratislava]], [[Slovensko]]
| otevřen = 1979
| přestavěn =
| uzavřen =
| zbourán =
| vlastník = [[Bratislava|město Bratislava]]
| povrch = proměnlivý
| cena výstavby =
| architekt =
| vystavěl =
| bývalá jména =
| týmy = [[HK Ružinov 99 Bratislava]] (1979– )<br/>[[Slovenský národní tým ledního hokeje do 20 let|HK Orange 20]] (2007–2019)<br/>[[HC Slovan Bratislava]] (2009–2010)<br/>[[HC Bratislava RiverBlades]] (2013– )
| kapacita = 3 500 diváků
| rozměry =
}}
'''Zimní stadion Vladimíra Dzurilly''' je [[zimní stadion]] v [[Bratislava|Bratislavě]] v městské části [[Ružinov]] na Ružinovské ulici nedaleko [[Štrkovecké jezero|Štrkoveckého jezera]]. Jeho kapacita je kolem 3 500 lidí. Hala je domovským stánkem [[HK Ružinov 99 Bratislava]] a byla dočasným domovem pro hokejisty [[HC Slovan Bratislava]] během rekonstrukce [[Zimní stadion Ondreje Nepely|zimního stadionu Ondreje Nepely]]. Na stadionu také působil slovenský juniorský tým [[HK Orange 20]].
V roce [[2008]] byla dostavěna tréninková hala, která byla oficiálně otevřena [[15. květen|15. května]] [[2009]].<ref>
{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Otvorili novú halu Zimného štadióna Vladimíra Dzurillu v Ružinove
| url = http://bratislava.sme.sk/c/4845150/otvorili-novu-halu-zimneho-stadiona-vladimira-dzurillu-v-ruzinove.html
| datum vydání = 15. 5. 2009
| datum aktualizace =
| datum přístupu =
| vydavatel = Denník SME
| místo =
| jazyk =
}}</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad|jazyk = sk|článek = Zimný štadión Vladimíra Dzurillu|revize = 6054561}}
<references />
=== Externí odkazy ===
* [http://sportoviska.zoznam.sk/hokej-korculovanie/bratislavsky/zimny-stadion-vladimira-dzurillu-bratislava Športoviská.sk] {{Wayback|url=http://sportoviska.zoznam.sk/hokej-korculovanie/bratislavsky/zimny-stadion-vladimira-dzurillu-bratislava |date=20100416162514 }}
{{Portály|Lední hokej|Bratislava}}
[[Kategorie:Hokejové stadiony na Slovensku|Vladimíra Dzurilly]]
[[Kategorie:Stadiony v Bratislavě|Vladimíra Dzurilly]]
[[Kategorie:Ružinov]]
[[Kategorie:Postaveno na Slovensku 1979]]
[[Kategorie:Lední hokej v Bratislavě]]
[[Kategorie:Stadiony nazvané po osobách]]
| 24,978,578
|
[{"title": "Zimn\u00ed stadion Vladim\u00edra Dzurilly", "data": {"Poloha": "Bratislava, Slovensko", "Sou\u0159adnice": "48\u00b09\u203219\u2033 s. \u0161., 17\u00b09\u20320\u2033 v. d.", "Otev\u0159en\u00ed": "1979", "Vlastn\u00edk": "m\u011bsto Bratislava", "Povrch": "prom\u011bnliv\u00fd"}}, {"title": "T\u00fdmy", "data": {"T\u00fdmy": "HK Ru\u017einov 99 Bratislava (1979\u2013 ) \u00b7 HK Orange 20 (2007\u20132019) \u00b7 HC Slovan Bratislava (2009\u20132010) \u00b7 HC Bratislava RiverBlades (2013\u2013 )"}}, {"title": "Kapacita", "data": {"Kapacita": ["3 500 div\u00e1k\u016f", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Andelsbuch
Andelsbuch (alemansky Andelschpue) je rakouská obec v okrese Bregenz ve spolkové zemi Vorarlbersko. Žije zde přibližně 2 600 obyvatel.
## Geografie
Andelsbuch se nachází v nejzápadnější spolkové zemi Rakouska, Vorarlbersku, v okrese Bregenz v samém srdci Bregenzského lesa v nadmořské výšce 613 metrů. Od hlavního města Vídně je obec vzdálená přibližně 500 km. Z celkové rozlohy obce tvoří 41,2 % zemědělská půda, 36 % je zalesněno (převážně smíšený les), 16,9 % činí alpské louky, 2 % zástavba a zbytek ostatní plocha. Obec je tvořena pouze jedním katastrálním územím stejného jména – Andelsbuch.
### Sousední obce
Obec Andelsbuch hraničí se čtyřmi dalšími vorarlberskými obcemi, přičemž všechny také patří do politického okresu Bregenz. Jsou to obce Egg, Bezau, Reuthe a Schwarzenberg (vyjmenovány jsou ve směru hodinových ručiček, počínaje severem).
### Podnebí
Průměrná roční teplota v oblasti je 5 °C. Nejteplejším měsícem je červenec, kdy je průměrná teplota 16 °C, a nejchladnějším je leden s −8 °C. Průměrné roční srážky jsou 1 852 milimetrů. Nejdeštivějším měsícem je červen s průměrem 231 mm srážek a nejsušším březnem se 78 mm srážek.
## Historie
### Původ jména
Název Andelsbuch (ve starých spisech psáno Andoltisbuoch) má dvě části. První část názvu Andel (Andoltis) je nejspíše osobní jméno. Druhá část názvu obsahuje slovo pocházející ze staré horní němčiny případně ze střední horní němčiny: buoch. To je odvozeno od slova Buch, česky Buk. Název tedy lze přeložit jako "Andoltisův buk".
### Raná historie
V oblasti Andelsbuchu (tehdy zvaného "Andoltisbuoc") se v polovině 11. století usadil poustevník Diedo, pocházející pravděpodobně z rodu hrabat z Bregenzu (v čele s Ulrichem von Bregenz). Diedo před svou smrtí v roce 1080 postavil mnišskou celu a modlitebnu. V roce 1086 pak byl v Andelsbuchu založen klášter sv. Petra mnichy pocházejícími z kláštera Petershausen u Kostnice. Hrabě Ulrich von Bregenz († 1097) následně daroval opatu Theodorikovi (z Hirsau) vesnici Andelsbuch a Diedův chrámový poklad relikvií. Klášter byl již v roce 1092 přestěhován do Mehrerau u Bregenzu, ale hospodářský dvůr v Andelsbuchu přesto zůstal nadále v majetku kláštera.
Název Andelsbuch byl poprvé oficiálně zmíněn ve spisu Casus Monasterii Petrihusensis (Události v klášteře Petershausen) v polovině 12. století. K založení první místní farnosti došlo v roce 1170, i když byla nadále podřízena klášteru v Mehrerau. K farnosti Andelsbuch patřily také Reuthe, Bezau (do roku 1497) a Au („Jagdhausen“). V bule papeže Inocence IV. ze 17. září 1249 byly poprvé zmíněny jednotlivé osady v Andelsbuchu (Bersbuch, Unterbezegg, Moos a Heidegg) a podrobně popsán klášterní majetek.
Habsburkové ovládali jednotlivá místa ve Vorarlbersku střídavě z Tyrolska a z Předních Rakous (Freiburg im Breisgau). Hrabě Rudolf von Montfort-Feldkirch dal v roce 1375 Zadní Bregezský les (a tedy i Andelsbuch) do jejich zástavy. Dne 9. ledna 1380 byl Andelsbuch "trvale" předán do majetku Habsburkům spolu s celým Bregenzským lesem, Dornbirnem, Langeneggem a osadou Oberstaufen (dnes Německo), obyvatelům Bregenzského lesa však byla potvrzena jejich zvláštní svobodná práva. Rozvíjela se tak samospráva lesního rolnictva (tzv. selská republika) s vlastní svobodnou venkovskou komunitou, vlastní ústavou (zemský mrav) a tzv. vysokým a hrdelním právem. Dne 22. ledna 1397 se v Andelsbuchu konal první ověřitelný soudní den. Představeným soudu byl volen tzv. landammann, doslova zemský amman (úředník), většinou z nejváženějších rodin v Bregenzském lese. Landammann byl volen svobodně, jeho radnice se nacházela na místě zvaném Bezegg mezi obcemi Bezau a Andelsbuch. Zasedání tamní rady však bylo poprvé zmíněno teprve v dokumentu z roku 1522. Bezegg-Sul, kamenný sloup který zde dnes stojí, připomíná bývalou radnici.
Během Apenzellských válek byl Bregenzský les dobyt konfederací „Spolek nad jezerem“ („Bund ob dem See“), a Andelsbuch byl následně od 1. května 1406 až do 4. dubna 1408 jeho oficiálním členem.
Mariánská kaple v Andelsbuchu byla poprvé zmíněna v roce 1472. Postavena byla nejspíše na místě, kde byl pohřben poustevník Diedo. Výdajová klášterní kniha Carta fundatorum Monasterii nostri Prigantini z roku 1519 od Jakoba Mennela, dvorního historika císaře Maxmiliána I., podává zprávu o uctívání Dieda a jeho hrobu v Andelsbuchu. Ke zboření kaple došlo pravděpodobně kolem roku 1718 při rozšíření farního kostela. Od roku 1546 se v Andelsbuchu konaly první čarodějnické procesy. V polovině 16. století (kolem roku 1570) bylo v Andelsbuchu založeno bratrstvo Diedovo. Toto nejstarší ze čtyř bratrstev v Andelsbuchu existovalo přibližně do konce 18. století.
5. dubna 1658 si Andelsbuch koupil svobodu od kláštera v Mehrerau. Dne 21. června 1710 schválil generální vikář kostnické diecéze obnovu a rozšíření farního kostela v Andelsbuchu. Stavební činnost poté probíhala až do roku 1718, avšak teprve v roce 1771 bylo oficiálně založeno samostatné kaplanství a ustanoven kaplan pro Andelsbuch.
V roce 1788 byl v obci postaven první chudobinec. Dvanáct dárců z Andelsbuchu založilo dne 6. června 1854 „nadaci pro chudobinec“, kterou v roce 1871 převzaly milosrdné sestry sv. Vincence (odtud také pozdější název Vinzenzheim). „Nadace pro chudobinec“ byla rozpuštěna v roce 1939 a obnovena v roce 1948.
Z obecních záznamů z doby kolem roku 1764 lze usuzovat, že v Andelsbuchu již tou dobou byly lázně (dnes existují pod názvem Stahlbad). Místní řemeslníci založili 6. ledna 1791 vlastní řemeslný cech (zaštiťující řemeslný cech pro Bregenzský les byl založen již v letech 1707/1708 a zrušen v roce 1879). K založení cechu zde došlo poměrně pozdě, jelikož v sousední vesnici Egg se tak stalo už roku 1754. Od roku 1804 byl andelsbuchský Hostinec Holub (Gasthof Taube) tzv. cechovní hospodou.
V napoleonském období mezi lety 1805 a 1814 byla oblast Vorarlberska připojena k Bavorsku (následkem čtvrtého Prešpurského míru) a v roce 1807 došlo v rámci bavorských soudních a správních reforem ke zboření radnice na Bezeggu. Pod bavorskou správou byla také v roce 1808 založeno katastrální území Andelsbuch, jehož podoba a rozloha se do dnešní doby prakticky nezměnila. V roce 1814 se obec vrátila zpět do správy Rakouska a od založení spolkové země Vorarlbersko v roce 1861 je její nedílnou součástí. V roce 1862 byla na základě císařského zákona o obcích založena politická obec Andelsbuch. V letech 1844 a 1845 došlo k rozšíření páteřní silnice z Alberschwende přes Egg do Andelsbuchu, kterážto byla v letech 1859 až 1861 prodloužena dále do Bezau.
Dne 20. srpna 1871 byl na Bezeggu odhalen sloup Bezegg-Sul na památku radnice, která zde stála po staletí. Roku 1871 byla přes řeku Bregenzer Ach postavena první lanovkový přívoz, který nahradil do té doby sloužící lodní a vorové přívozy. V roce 1879 byl založen místní Spolek na podporu nemocných a v roce 1882 Sbor dobrovolných hasičů v Andelsbuchu. Spořicí a úvěrové sdružení v Andelsbuchu (později Raiffeisenkasse) bylo založeno 3. prosince 1893 a činnost zahájilo 1. ledna 1894. Dne 4. dubna 1898 rozhodla valná hromada tohoto sdružení také o zřízení skladu zboží pro zásobování obyvatelstva. V roce 1977 se Raiffeisenkasse Egg, Schwarzenberg, Großdorf a Lingenau sloučily a vznikla tak Raiffeisenbank Mittelbregenzerwald (Raiffeisen banka pro Střední Bregenzský les). Chovatelský klub skotu Andelsbuch byl založen 28. ledna 1894 a jako cíl si stanovil obecné zvelebování chovu hospodářských zvířat.
Taneční sál v Andelsbuchu, ve kterém se po staletí třikrát ročně konal místní soud, byl zbořen aby uvolnil místo stavbě Bregenzerwaldské železnice.
### Nedávná historie
Elektrárna Andelsbuch byla uvedena do provozu v roce 1908 firmou Jenny & Schindler (dnes VKW) a ve stejném roce si také do Andelsbuchu našel cestu telefon.
Dosavadní "Gasthof Bad" ("Lázeňský hostinec"), postavený roku 1864, byl v roce 1925 převzat Milosrdnými sestrami, přejmenován na "Marienheim" a nadále provozován jako školící středisko pro řádové sestry a v létě jako penzion. K dalšímu prodeji budovy došlo teprve v roce 2006, následně se z ní stal obytný a kancelářský komplex.
Dne 9. dubna 1930 byl sloup Bezegg-Sul převzat do obecního znaku Andelsbuchu jako jeho hlavní symbol. První pozemková kniha obce Andelsbuch byla zřízena 1. prosince 1932 u okresního soudu v Bezau . Od 6. května 1945 až do roku 1955 bylo místo součástí francouzské okupační zóny v Rakousku.
V letech 1969 až 1971 byl v oblasti Niedere vybudován nový lyžařský areál Bergbahnen Andelsbuch. V letech 1973-1976 byl renovován oltář ve farním kostele, k jeho slavnostnímu zasvěcení došlo již 30. června 1974. V roce 1980 oslavil Andelsbuch své 900. výročí.
Mezi tradiční příjmení v Andelsbuchu patří: Bär, Feuerstein, Feurstein, Fink, Geser, Lipburger, Mätzler, Metzler, Meusburger a Ritter.
### Populační vývoj
Na konci roku 2002 činil podíl cizinců mezi obyvateli 6,8 %.
## Kultura a památky
### Budovy a další stavby
- Farní kostel zasvěcený svatému Petru a svatému Pavlovi nechal postavit barokní stavitel Ignaz Beer (1664–1741), syn Michaela Beera, v letech 1715–1720. Michael Beer byl přímý předek andelsbuchské rodiny Bär, z nichž pocházeli mimo jiné dva místní starostové a krom toho také Jodok Bär, Josef Alois Karl Bär, Friedrich Bär, Ernst Bär a Johannes Bär. V polovině 19. století byl kostel prodloužen, zařízen v novorománském stylu a následně v letech 1997–2001 renovován. Na návsi před kostelem je velký válečný památník z roku 1929 s neobvyklým motivem: žena a dítě se snaží zabránit vojákovi jít do války, přičemž nápis říká: "Věnováno našim hrdinům Světové války 1914–1918 obcí Andelsbuch"
- Kaple svatého Martina a Vendelína – Kaple, postavená v letech 1672 až 1687 a přestavěná v roce 1869. Jedná se o jednoduchou stavbu s hřebenovou věžičku nad západním vstupním průčelím. Ve výklenku nad vchodem stojí postava svatého Martina. Strop v kostele je plochý. Oltář s oltářním obrazem sv. Mikuláše vznikl kolem roku 1870.
- Novogotický sloup Bezegg-Sul z roku 1871 na kopci mezi Andelsbuchem a Bezau připomíná Selskou republiku Bregenzského lesa.
- V obci stojí množství památkově chráněných staveb, architektonickém provedení typickém pro Bregenzský les. Jedná se například o Faru Andelsbuch, statek č. 134 či Pivovar Geser.
- Na návsi se nachází vesnická kašna, přezdívaná též vesnická louže.
- Elektrárna Andelsbuch, postavená v roce 1908, byla svého času jednou z největších a nejmodernějších elektráren v tehdejší rakousko-uherské monarchii.
- V obci sídlí sdružení Werkraum Bregenzerwald v jehož jedinečné budově prezentuje svá řemesla 80 místních řemeslníků z celého Bregenzského lesa.
- Andelsbuchská Sýrárna, která je součástí Sýrové cesty Bregenzským lesem, ukazuje, jak se vyrábí typický místní horský sýr (Bergkäse).
- Betonové vajíčko od firmy Oberhauser & Schedler Bau GmbH
Z hlediska krajiny stojí za vidění horská chata Alpe Gerach a místní hora (horský masiv) Niedere. Kromě skvělých turistických stezek je hora také výchozím startovním bodem mnoha závěsných kluzáků a paraglidistů. Na horské louce Vordere Niedere stojí od roku 2008 kaple, jednoduchá moderní dřevostavba od bregenzského architektonického studia Cukrowicz Nachbaur.
- Alpe Gerach
- Kozí trh v roce 2007
- Betonové vajíčko
- Kaple na Vordere Niedere
- Hostinec Holub v Andelsbuchu
- Obecní úřad Andelsbuch
### Sport
Fotbalový klub FC Andelsbuch, založený v roce 1962, oslavil v roce 2012 svoje 50. výročí jako šampion Vorarlberské ligy, čímž dosáhl svého největšího úspěchu, se kterým se zároveň zapsal do historie vorarlberského fotbalu: stal se prvním fotbalovým klubem z Bregenzského lesa, který postoupil Rakouské regionální ligy (Západ), třetí nejvyšší divize v Rakousku. Klub se na přelomu tisíciletí rozhodl, že bude nastupovat především s vlastními hráči; pouze čtyři hráči družstva mohou pocházet mimo obec.
Letecký klub Andelsbuch provozuje letuschopný Jakovlev Jak-52 a usiluje o jeho zachování v perfektním stavu.
### Pravidelné akce
Zdaleka nejlepší událostí v Andelsbuchu a zároveň jedním z největších trhů v regionu je Výstava koní a koz, konající se vždy 26. října. Hlavní ulice obce se tento den mění v asi kilometr dlouhou tržní uličku, po které proudí tisíce návštěvníků.
## Ekonomika a infrastruktura
V roce 2003 sídlilo v Andelsbuchu 57 obchodních společností se 480 zaměstnanci a 60 učni. Zaměstnanců podléhajících dani z příjmu bylo 1011. Turistika a cestovní ruch jsou pro Andelsbuch klíčové. V turistickém roce 2001/02 proběhlo v obci celkem 35 732 přenocování. Také zemědělství hraje důležitou roli. Podíl zemědělské půdy na celkové výměře obce je 41,2 %.
### Vzdělání
V Andelsbuchu je mateřská a základní škola s 135 žáky (k lednu 2003).
## Politika
### Obecní zastupitelstvo
Obecní zastupitelstvo Andelsbuchu se skládá z 21 členů. V komunálních volbách do zastupitelstva v roce 2015 probíhala volba pomocí jednotné listiny, na tomto Seznamu občanů Andelsbuchu bylo uvedeno všech 21 členů zastupitelstva obce. De facto lze tvrdit, že v Andelsbuchu nyní probíhá "vláda jedné strany".
### Starosta
V přímé volbě starosty byl v roce 2010 zvolen Bernhard Kleber se ziskem 94,94 % hlasů. Tento výsledek se opakoval v komunálních volbách v roce 2020, přičemž Bernhard Kleber byl potvrzen ve funkci s 87,61 % hlasů. Volební účast činila 59,32 %.
Seznam starostů od roku 1806:
- 1806–1810: Jakob Ritter (1740–1812), zakladatel pivovaru Andelsbuch (založen 1770)[10]
- 1810–1849: Michael Jäger (1767–1850)
- 1849: Kašpar Lipburger (1785–1853)
- 1850–1861: Franz Ägid Ritter (1808–1875)
- 1861–1863: Peter Bilgeri (1798–1896), první mezinárodní vývozce sýrových výrobků z Bregenzského lesa[11]
- 1863–1867: Jodok Bär (1806–1886)
- 1867–1876: Anton Metzler (1815–1878)
- 1876–1880: Anton Lipburger (1827–1913, poštmistr) ∞ Maria Barbara Feurstein (1827–1887)
- 1888–1897: Jodok Fink (1853–1929)
- 1897–1909: Johann Geser (1850–1923)
- 1909–1919: Josef Ritter (1856–1922)
- 1919–1938: Johann Kaspar Geser (1881–1948, člen NSDAP) ∞ Anna Fink (1891–1966), dcera Jodoka Finka
- 1938–1939: Franz Pfanner (1894–1983, člen NSDAP)
- 1940–1946: Anton Fink (1890–1966, člen NSDAP) , syn Jodoka Finka ∞ Maria Geser (1893–1984), dcera Johanna Gesera (starosta v letech 1897–1909) a Marie Anny Lipburger (1860–1919 )
- 1946–1950: Jodok Anton Bär (1875–1961)
- 1950–1962: Anton Fink (již starosta od roku 1940 do roku 1946)
- 1962–1975: Peter Jäger (1907–1991, bývalý člen NSDAP)
- 1975–1995: Ferdinand Kohler (* 1935)
- 1995–2010: Anton Wirth (* 1949)
- od roku 2010: Bernhard Kleber (* 1967)
### Obecní znak
Pečeť obce původně používala symbol jedle (jako téměř všechny obce v Bregenzském lese). Dne 9. dubna 1930 byl obci od vorarlberské zemské vlády udělen nový znak. Zobrazuje stříbrný štít, na kterém je stoupající modrý hrot vypouklý směrem ven. Ve štítu je zobrazen sloup Bezegg-Sul. Vpravo a vlevo v horních rozích jsou dvě modré hvězdy. V originále je štít obklopen bronzově zbarveným lemováním. Na samotném sloupu je zobrazena i jedle, která byla po staletí používána v pečeti obce. Byl vynechán symbolický odkaz na dříve existující nižší a vyšší soudní pravomoce obce (viz znak obce Egg).
## Osobnosti
### Významní rodáci
- Jos Metzler (1574–1639), mnich, právník, spisovatel (působil zejména ve švýcarském městě St. Gallen)
- Gabriel Ignaz Ritter (1732–1813), sochař a stavitel (např. kostel "Notre Dame" ve francouzském městečku Guebwiller)
- Joseph Lipburger (1754–1831), převor Buxheimského kláštera a kartouzy v Ittingenenu
- Anton Mätzler (1780–1857), teolog a spisovatel, kanovník v Augsburgu
- Joseph Alois Fink (1796–1845), knihař, mechanik a vynálezce
- Josef Feldkircher (1812–1851), kněz a spisovatel
- Jodok Bär (1825–1897), lékař, autor a místní historik
- Jodok Fink (1853–1929), politik (CS), starosta od roku 1888 do roku 1897
- Josef Kennerknecht (1875–1949), politik (CS)
- Barnabas Fink (1867–1947), politik (CS)
- Josef Andreas Feuerstein (1891–1969), politik (ÖVP)
- Alfons Fritz (1900–1933), stavitel a architekt
- Pius Fink (1903–1983), politik (ÖVP)
- Hubert Berchtold (1922–1983), malíř a grafik
- Gottfried Feurstein (* 1939), politik (ÖVP)
- Kaspanaze Simma (* 1954), politik (Zelení)
- Alois Lipburger (1956–2001), skokan na lyžích a trenér
- Sandra Urach (* 1976), běžkyně na dlouhé tratě a národní šampionka v maratonu v roce 2017
- Karl-Heinz Dorner (* 1979), skokan na lyžích
- Johannes Bär (* 1983), jazzový a besední hudebník
- Bernhard Feuerstein (* 1983), politik (ÖVP) a zemědělec
- Susanne Moll (* 1987), snowboardistka
- Ramona Düringer (* 1989), biatlonista
### Lidé se vztahem k obci
- Friedrich Wilhelm Schindler (* 1856 Mollis, Švýcarsko; † 1920 Kennelbach, Rakousko), rakouský podnikatel a vynálezce, průkopník ve výstavbě elektrického napájení ve Vorarlbersku a propagátor výstavby elektrárny Andelsbuch.
- Gabriel Narutowicz (* 1865 v Telšiai (Litva); † 1922 ve Varšavě), inženýr a profesor, řídil stavbu elektrárny Andelsbuch, první zvolená hlava státu Druhé Polské republiky, stal se obětí atentátu krátce po svém zvolení.
- Friedrich Bär (1908–1992), rakousko-německý chemik, lékař a vysokoškolský pedagog, pocházel z Andelsbuchské rozvětvené rodiny Bärů a své mládí prožil v Bregenzském lese.
- Martina Rüscher (* 1972 v Innsbrucku), rakouská politička (ÖVP), členka zemské vlády Vorarlberska, s rodinou žije v Andelsbuchu.
|
cswiki/1762407
|
cswiki
| 1,762,407
|
Andelsbuch
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Andelsbuch
|
2025-02-20T15:49:03Z
|
cs
|
Q490200
| 136,519
|
{{Infobox - sídlo světa
| pojem vyššího celku = [[Rakouské spolkové země|Spolková země]]
| název vyššího celku = [[Vorarlbersko]]
| pojem nižšího celku = [[Okresy v Rakousku|Okres]]
| název nižšího celku = [[Okres Bregenz|Bregenz]]
| starosta = [[Bernhard Kleber]]
| vznik = kolem roku 1050
| zakladatel = poustevník Diedo
| etnické složení = [[Rakušané]], ostatní
}}
'''Andelsbuch''' ([[Alemanština|alemansky]] ''Andelschpue'') je [[Rakousko|rakouská]] obec v [[Okres Bregenz|okrese Bregenz]] ve spolkové zemi [[Vorarlbersko]]. Žije zde {{Počet obyvatel}} obyvatel.
== Geografie ==
Andelsbuch se nachází v nejzápadnější spolkové zemi Rakouska, Vorarlbersku, v okrese Bregenz v samém srdci [[Bregenzský les (region)|Bregenzského lesa]] v [[Jadranský výškový systém|nadmořské výšce]] 613 metrů. Od hlavního města [[Vídeň|Vídně]] je obec vzdálená přibližně 500 km. Z celkové rozlohy obce tvoří 41,2 % zemědělská půda, 36 % je zalesněno (převážně smíšený les),<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = NASA
| titul = LAND COVER CLASSIFICATION (1 YEAR)
| url = https://neo.gsfc.nasa.gov/view.php?datasetId=MCD12C1_T1
| datum vydání = 2011
| datum přístupu = 30.05.2022
}}</ref> 16,9 % činí alpské louky, 2 % zástavba a zbytek ostatní plocha. Obec je tvořena pouze jedním [[Katastrální území|katastrálním územím]] stejného jména – ''Andelsbuch''.
=== Sousední obce ===
[[Soubor:Andelsbuch_im_Bezirk_B.png|náhled|Poloha Andelsbuchu v rámci okresu Bregenz]]
Obec Andelsbuch hraničí se čtyřmi dalšími [[Seznam obcí ve Vorarlbersku|vorarlberskými obcemi]], přičemž všechny také patří do politického [[Okres Bregenz|okresu Bregenz]]. Jsou to obce Egg, [[Bezau]], [[Reuthe]] a [[Schwarzenberg (Vorarlbersko)|Schwarzenberg]] (vyjmenovány jsou ve směru hodinových ručiček, počínaje severem).
=== Podnebí ===
Průměrná roční teplota v oblasti je 5 °C. Nejteplejším měsícem je červenec, kdy je průměrná teplota 16 °C, a nejchladnějším je leden s −8 °C.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = NASA
| titul = DATASET INDEX
| url = https://neo.gsfc.nasa.gov/dataset_index.php
| datum přístupu = 30.05.2022
}}</ref> Průměrné roční srážky jsou 1 852 milimetrů. Nejdeštivějším měsícem je červen s průměrem 231 mm srážek a nejsušším březnem se 78 mm srážek.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = NASA
| titul = RAINFALL (1 MONTH - TRMM, 1998-2016)
| url = https://neo.gsfc.nasa.gov/view.php?datasetId=TRMM_3B43M&year=2014
| datum přístupu = 30.05.2022
}}</ref>
{{Klimagram
| Andelsbuch
| -9| -7| 154
| -9| -4| 107
| -7| 2| 78
| 2| 11| 123
| 3| 14| 171
| 8| 21| 231
| 12| 21| 179
| 10| 19| 206
| 7| 15| 156
| 5| 12| 155
| -4| 2| 157
| -9| -5| 134
|source =
}}
== Historie ==
=== Původ jména ===
Název ''Andelsbuch'' (ve starých spisech psáno ''Andoltisbuoch)'' má dvě části. První část názvu ''Andel'' (''Andoltis)'' je nejspíše osobní jméno. Druhá část názvu obsahuje slovo pocházející ze [[Stará horní němčina|staré horní němčiny]] případně ze [[Střední horní němčina|střední horní němčiny]]: ''buoch''. To je odvozeno od slova ''Buch'', česky ''[[Buk]]''.<ref>Josef Zehrer in „Bersbuch, Bezau, Bizau“, in „Montfort Vierteljahresschrift für Geschichte und Gegenwart Vorarlbergs“, 35. Jg., 1983, Heft 2, S. 184, [http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?apm=0&aid=mft&datum=19830003&seite=00000184&zoom=3 online].</ref> Název tedy lze přeložit jako "''Andoltisův buk''".
=== Raná historie ===
[[Soubor:Bezeggsul1.JPG|náhled|Sloup [[Bezegg-Sul]]]]
[[Soubor:Andelsbuch_mit_Vordere_Niedere.jpg|náhled|Andelsbuch, pohled ze schwarzenberské osady Maien; v pozadí oblast Vordere Niedere]]
V oblasti Andelsbuchu (tehdy zvaného "''Andoltisbuoc''") se v polovině 11. století usadil poustevník Diedo, pocházející pravděpodobně z rodu [[Hrabata z Bregenzu|hrabat z Bregenzu]] (v čele s [[Ulrich von Bregenz|Ulrichem von Bregenz]]). Diedo před svou smrtí v roce 1080 postavil mnišskou celu a modlitebnu. V roce 1086 pak byl v Andelsbuchu založen ''klášter sv. Petra'' mnichy pocházejícími z [[Klášter Petershausen|kláštera Petershausen]] u [[Kostnice (město)|Kostnice]]. Hrabě Ulrich von Bregenz († 1097) následně daroval opatu Theodorikovi (z [[Hirsau]]) vesnici Andelsbuch a Diedův chrámový poklad relikvií. Klášter byl již v roce 1092 přestěhován do [[Územní opatství Wettingen-Mehrerau|Mehrerau]] u Bregenzu, ale hospodářský dvůr v Andelsbuchu přesto zůstal nadále v majetku kláštera.<ref>[http://www.ots.at/presseaussendung.php?schluessel=OTS_20090218_OTS0127&ch=panorama ''Die bewegte Geschichte der Mehrerau''], OTS-Presseaussendung, 18. Februar 2009</ref>
Název ''Andelsbuch'' byl poprvé oficiálně zmíněn ve spisu ''Casus Monasterii Petrihusensis'' (''Události v klášteře Petershausen'') v polovině 12. století. K založení první místní farnosti došlo v roce 1170, i když byla nadále podřízena [[Územní opatství Wettingen-Mehrerau|klášteru v Mehrerau]]. K farnosti Andelsbuch patřily také [[Reuthe]], [[Bezau (Austria)|Bezau]] (do roku 1497) a [[Au (Vorarlbersko)|Au]] („''Jagdhausen''“). V bule papeže [[Inocenc IV.|Inocence IV.]] ze 17. září 1249 byly poprvé zmíněny jednotlivé osady v Andelsbuchu ([[bers kniha|Bersbuch]], [[Unterbezegg]], [[Moos]] a [[Heidegg]]) a podrobně popsán klášterní majetek.
[[Habsburkové]] ovládali jednotlivá místa ve Vorarlbersku střídavě z [[Tyrolsko|Tyrolska]] a z [[Přední Rakousy|Předních Rakous]] ([[Freiburg im Breisgau]]). Hrabě Rudolf von Montfort-Feldkirch dal v roce 1375 Zadní Bregezský les (a tedy i Andelsbuch) do jejich zástavy. Dne 9. ledna 1380 byl Andelsbuch "trvale" předán do majetku [[Habsburkové|Habsburkům]] spolu s celým [[Bregenzský les (region)|Bregenzským lesem]], [[Dornbirn]]em, [[Langenegg]]em a osadou [[Oberstaufen]] (dnes [[Německo]]), obyvatelům Bregenzského lesa však byla potvrzena jejich zvláštní svobodná práva. Rozvíjela se tak samospráva lesního rolnictva (tzv. [[Rolnická republika|selská republika]]) s vlastní svobodnou venkovskou komunitou, vlastní ústavou (zemský mrav) a tzv. vysokým a [[Hrdelní právo|hrdelním právem]]. Dne 22. ledna 1397 se v Andelsbuchu konal první ověřitelný soudní den. Představeným soudu byl volen tzv. ''landammann'', doslova ''zemský amman (úředník),'' většinou z nejváženějších rodin v Bregenzském lese. Landammann byl volen svobodně, jeho radnice se nacházela na místě zvaném Bezegg mezi obcemi [[Bezau]] a Andelsbuch. Zasedání tamní rady však bylo poprvé zmíněno teprve v dokumentu z roku 1522. [[Bezegg-Sul]], kamenný sloup který zde dnes stojí, připomíná bývalou radnici.
Během [[Apenzellské války|Apenzellských válek]] byl Bregenzský les dobyt konfederací „''Spolek nad jezerem''“ („''Bund ob dem See''“), a Andelsbuch byl následně od 1. května 1406 až do 4. dubna 1408 jeho oficiálním členem.
Mariánská kaple v Andelsbuchu byla poprvé zmíněna v roce 1472. Postavena byla nejspíše na místě, kde byl pohřben poustevník Diedo. Výdajová klášterní kniha ''Carta fundatorum Monasterii nostri Prigantini'' z roku 1519 od Jakoba Mennela, dvorního historika císaře [[Maxmilián I. Habsburský|Maxmiliána I.]], podává zprávu o uctívání Dieda a jeho hrobu v Andelsbuchu. Ke zboření kaple došlo pravděpodobně kolem roku 1718 při rozšíření farního kostela. Od roku 1546 se v Andelsbuchu konaly první [[čarodějnické procesy]]. V polovině 16. století (kolem roku 1570) bylo v Andelsbuchu založeno bratrstvo Diedovo. Toto nejstarší ze čtyř [[Bratrstvo|bratrstev]] v Andelsbuchu existovalo přibližně do konce 18. století.
5. dubna 1658 si Andelsbuch koupil svobodu od kláštera v Mehrerau. Dne 21. června 1710 schválil generální vikář [[Diecéze kostnická|kostnické diecéze]] obnovu a rozšíření farního kostela v Andelsbuchu. Stavební činnost poté probíhala až do roku 1718, avšak teprve v roce 1771 bylo oficiálně založeno samostatné [[kaplanství]] a ustanoven [[kaplan]] pro Andelsbuch.
V roce 1788 byl v obci postaven první [[chudobinec]]. Dvanáct dárců z Andelsbuchu založilo dne 6. června 1854 „nadaci pro chudobinec“, kterou v roce 1871 převzaly milosrdné sestry sv. Vincence (odtud také pozdější název ''Vinzenzheim''). „Nadace pro chudobinec“ byla rozpuštěna v roce 1939 a obnovena v roce 1948.
Z obecních záznamů z doby kolem roku 1764 lze usuzovat, že v Andelsbuchu již tou dobou byly lázně (dnes existují pod názvem [[Stahlbad Andelsbuch|Stahlbad]]). Místní řemeslníci založili 6. ledna 1791 vlastní [[Cech|řemeslný cech]] (zaštiťující řemeslný cech pro [[Bregenzský les (region)|Bregenzský les]] byl založen již v letech 1707/1708 a zrušen v roce 1879). K založení cechu zde došlo poměrně pozdě, jelikož v sousední vesnici [[Egg]] se tak stalo už roku 1754. Od roku 1804 byl andelsbuchský ''Hostinec Holub'' (''Gasthof Taube'') tzv. cechovní hospodou.
[[Soubor:Andelsbuch_Pfarrkirche_Luftbild.jpg|náhled|Historické centrum obce, ''Hostinec Holub'' stojí naproti kostelu (přes cestu)]]
V [[Napoleonské války|napoleonském období]] mezi lety 1805 a 1814 byla oblast Vorarlberska připojena k [[Bavorsko|Bavorsku]] (následkem čtvrtého [[Prešpurský mír|Prešpurského míru]]) a v roce 1807 došlo v rámci bavorských soudních a správních reforem ke zboření radnice na Bezeggu.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Gemeinde Andelsbuch |url=http://www.andelsbuch.at/index.php?page=bezegg-sul |datum přístupu=2022-05-30 |url archivu=https://web.archive.org/web/20211024130507/http://andelsbuch.at/index.php?page=bezegg-sul |datum archivace=2021-10-24 }}</ref> Pod bavorskou správou byla také v roce 1808 založeno katastrální území Andelsbuch, jehož podoba a rozloha se do dnešní doby prakticky nezměnila. V roce 1814 se obec vrátila zpět do správy [[Rakousko|Rakouska]] a od založení spolkové země Vorarlbersko v roce 1861 je její nedílnou součástí. V roce 1862 byla na základě císařského zákona o obcích založena politická [[obec]] Andelsbuch. V letech 1844 a 1845 došlo k rozšíření páteřní silnice z [[Alberschwende]] přes [[Egg]] do Andelsbuchu, kterážto byla v letech 1859 až 1861 prodloužena dále do [[Bezau]].
Dne 20. srpna 1871 byl na Bezeggu odhalen sloup [[Bezegg-Sul]] na památku radnice, která zde stála po staletí. Roku 1871 byla přes řeku [[Bregenzer Ach]] postavena první lanovkový [[přívoz]], který nahradil do té doby sloužící lodní a vorové přívozy. V roce 1879 byl založen místní Spolek na podporu nemocných a v roce 1882 Sbor dobrovolných hasičů v Andelsbuchu. ''Spořicí a úvěrové sdružení v Andelsbuchu'' (později ''Raiffeisenkasse'') bylo založeno 3. prosince 1893 a činnost zahájilo 1. ledna 1894. Dne 4. dubna 1898 rozhodla valná hromada tohoto sdružení také o zřízení ''skladu zboží pro zásobování obyvatelstva''. V roce 1977 se ''Raiffeisenkasse Egg'', ''Schwarzenberg'', ''Großdorf'' a ''Lingenau'' sloučily a vznikla tak [[Raiffeisenbank Mittelbregenzerwald|''Raiffeisenbank Mittelbregenzerwald'']] (''Raiffeisen banka pro Střední Bregenzský les''). Chovatelský klub skotu Andelsbuch byl založen 28. ledna 1894 a jako cíl si stanovil obecné zvelebování chovu hospodářských zvířat.
''Taneční sál'' v Andelsbuchu, ve kterém se po staletí třikrát ročně konal místní soud, byl zbořen aby uvolnil místo stavbě [[Bregenzerwaldská železnice|Bregenzerwaldské železnice]].
=== Nedávná historie ===
[[Soubor:AusgleichsbeckenAndelsbuch1908.jpg|náhled|Vyrovnávací nádrž krátce po dokončení elektrárny v roce 1908]]
[[Elektrárna Andelsbuch]] byla uvedena do provozu v roce 1908 firmou Jenny & Schindler (dnes VKW) a ve stejném roce si také do Andelsbuchu našel cestu telefon.
Dosavadní "''Gasthof Bad''" ("''Lázeňský hostinec''"), postavený roku 1864, byl v roce 1925 převzat Milosrdnými sestrami, přejmenován na "[[Marienheim (Andelsbuch)|Marienheim]]" a nadále provozován jako školící středisko pro řádové sestry a v létě jako penzion. K dalšímu prodeji budovy došlo teprve v roce 2006, následně se z ní stal obytný a kancelářský komplex.
Dne 9. dubna 1930 byl sloup Bezegg-Sul převzat do obecního znaku Andelsbuchu jako jeho hlavní symbol. První pozemková kniha obce Andelsbuch byla zřízena 1. prosince 1932 u okresního soudu v Bezau . Od 6. května 1945 až do roku 1955 bylo místo součástí francouzské [[Okupační zóny Rakouska|okupační zóny v Rakousku]].
[[Soubor:BergbahnenAndelsbuch.JPG|náhled|Lyžařský areál Andelsbuch]]
V letech 1969 až 1971 byl v oblasti [[Niedere]] vybudován nový lyžařský areál [[Bergbahnen Andelsbuch]]. V letech 1973-1976 byl renovován oltář ve farním kostele, k jeho slavnostnímu zasvěcení došlo již 30. června 1974. V roce 1980 oslavil Andelsbuch své 900. výročí.
Mezi tradiční [[příjmení]] v Andelsbuchu patří: Bär, Feuerstein, Feurstein, Fink, Geser, Lipburger, Mätzler, Metzler, Meusburger a Ritter.
=== Populační vývoj ===
{| align="right"
|-
|<div align="center">'''Vývoj počtu obyvatel'''</div>
<timeline>
Colors =
id:lightgrey value:gray(0.9)
id:darkgrey value:gray(0.7)
id:sfondo value:rgb(1,1,1)
ImageSize = width:350 height:auto barincrement:25
PlotArea = left:40 right:20 bottom:40 top:10
AlignBars = late
DateFormat = x.y
Period = from:0 till:3000
TimeAxis = orientation:horizontal
ScaleMajor = gridcolor:darkgrey increment:500 start:0
ScaleMinor = gridcolor:lightgrey increment:100 start:0
BackgroundColors = canvas:sfondo
PlotData=
color:skyblue width:20 shift:(-42,-4) fontsize:M anchor:till
bar:1353 from:0 till:250 text: 250
bar:1837 from:0 till:1134 text:1 134
bar:1869 from:0 till:1331 text:1 331
bar:1880 from:0 till:1149 text:1 149
bar:1890 from:0 till:1129 text:1 129
bar:1900 from:0 till:1234 text:1 234
bar:1910 from:0 till:1257 text:1 257
bar:1923 from:0 till:1170 text:1 170
bar:1934 from:0 till:1164 text:1 164
bar:1939 from:0 till:1267 text:1 267
bar:1951 from:0 till:1380 text:1 380
bar:1961 from:0 till:1467 text:1 467
bar:1971 from:0 till:1685 text:1 685
bar:1981 from:0 till:1904 text:1 904
bar:1991 from:0 till:2103 text:2 103
bar:2001 from:0 till:2287 text:2 287
bar:2011 from:0 till:2344 text:2 344
bar:2021 from:0 till:2611 text:2 611
bar:2022 from:0 till:2653 text:2 653
TextData=
fontsize:M pos:(35,5)
text:"Zdroj: Statistik Austria"
</timeline>
|}
Na konci roku 2002 činil podíl cizinců mezi obyvateli 6,8 %.
== Kultura a památky ==
[[Soubor:Andelsbuch_Pfarrkirche_-_Blick_vom_Diedobrunnen.jpg|náhled| Farní kostel sv. Petra a Pavla (2012)]]
[[Soubor:VKW_Andelsbuch6.JPG|náhled| [[Elektrárna Andelsbuch]]]]
=== Budovy a další stavby ===
* '''Farní kostel zasvěcený [[Petr (apoštol)|svatému Petru]] a [[Pavel z Tarsu|svatému Pavlovi]]''' nechal postavit [[Baroko|barokní]] stavitel Ignaz Beer (1664–1741), syn [[Michael Beer|Michaela Beera]], v letech 1715–1720. Michael Beer byl přímý předek andelsbuchské rodiny Bär, z nichž pocházeli mimo jiné dva místní starostové a krom toho také [[Jodok Bär]], [[Josef Alois Karl Bär]], [[Friedrich Baer|Friedrich Bär]], [[Ernst Bär]] a [[John Baer|Johannes Bär]]. V polovině 19. století byl kostel prodloužen, zařízen v novorománském stylu a následně v letech 1997–2001 renovován. Na návsi před kostelem je velký válečný památník z roku 1929 s neobvyklým motivem: žena a dítě se snaží zabránit vojákovi jít do války, přičemž nápis říká: "''Věnováno našim hrdinům Světové války 1914–1918 obcí Andelsbuch''"
* '''Kaple svatého Martina a Vendelína''' – Kaple, postavená v letech 1672 až 1687 a přestavěná v roce 1869. Jedná se o jednoduchou stavbu s hřebenovou věžičku nad západním vstupním průčelím. Ve výklenku nad vchodem stojí postava [[Martin z Tours|svatého Martina]]. Strop v kostele je plochý. Oltář s oltářním obrazem sv. Mikuláše vznikl kolem roku 1870.
* Novogotický '''sloup [[Bezegg-Sul]]''' z roku 1871 na kopci mezi Andelsbuchem a [[Bezau]] připomíná ''Selskou republiku Bregenzského lesa''.
* V obci stojí množství památkově chráněných staveb, architektonickém provedení typickém pro Bregenzský les. Jedná se například o '''Faru Andelsbuch''', '''statek č. 134''' či '''Pivovar Geser'''.
* Na návsi se nachází '''vesnická [[kašna]]''', přezdívaná též ''vesnická louže''.
* [[Elektrárna Andelsbuch|'''Elektrárna Andelsbuch''']], postavená v roce 1908, byla svého času jednou z největších a nejmodernějších elektráren v tehdejší [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherské]] monarchii.
* V obci sídlí sdružení [[Bregenzerwaldská dílna|'''Werkraum Bregenzerwald''']] v jehož jedinečné budově prezentuje svá řemesla 80 místních řemeslníků z celého [[Bregenzský les (region)|Bregenzského lesa]].
* '''''Andelsbuchská'' ''Sýrárna''''', která je součástí ''[[Bregenzská lesní sýrová cesta|Sýrové cesty Bregenzským lesem]],'' ukazuje, jak se vyrábí typický místní horský sýr ([[Bergkäse]]).
* '''Betonové vajíčko''' od firmy Oberhauser & Schedler Bau GmbH
[[Soubor:Außenansicht_Kapelle_Vordere_Niedere.jpg|náhled| Kaple na Vordere Niedere]]
Z hlediska krajiny stojí za vidění '''horská chata Alpe Gerach''' a [[místní hora]] (horský masiv) '''Niedere'''. Kromě skvělých turistických stezek je hora také výchozím startovním bodem mnoha [[Závěsný kluzák|závěsných kluzáků]] a [[Paragliding|paraglidistů]]. Na horské louce ''Vordere Niedere'' stojí od roku 2008 kaple, jednoduchá moderní dřevostavba od bregenzského architektonického studia Cukrowicz Nachbaur.
<gallery>
Soubor:AlpeGerach.JPG|Alpe Gerach
Soubor:AndelsbucherZiegenmarkt11.JPG|Kozí trh v roce 2007
Soubor:Betonei von Oberhauser & Schedler 2.JPG|Betonové vajíčko
Soubor:Cukrowicz nachbaur Kapelle 1.JPG|Kaple na Vordere Niedere
Soubor:Andelsbuch - Hof Nr 145 Gh Taube v O 01.jpg|''Hostinec Holub'' v Andelsbuchu
Soubor:Andelsbuch - Gemeindeamt v O.jpg|Obecní úřad Andelsbuch
</gallery>
=== Sport ===
Fotbalový klub [[FC Andelsbuch]], založený v roce 1962, oslavil v roce 2012 svoje 50. výročí jako šampion [[Vorarlberská liga|Vorarlberské ligy]], čímž dosáhl svého největšího úspěchu, se kterým se zároveň zapsal do historie vorarlberského fotbalu: stal se prvním fotbalovým klubem z [[Bregenzský les (region)|Bregenzského lesa]], který postoupil Rakouské regionální ligy (Západ), třetí nejvyšší divize v Rakousku. Klub se na přelomu tisíciletí rozhodl, že bude nastupovat především s vlastními hráči; pouze čtyři hráči družstva mohou pocházet mimo obec. <ref name="Sprung in Regionalliga">[http://vorarlberg.orf.at/news/stories/2537517 ''FC Andelsbuch schafft Sprung in Regionalliga'', auf: orf.at, 17. Juni 2012], Zugriff am 9. Juli 2012</ref>
Letecký klub Andelsbuch provozuje letuschopný [[Jakovlev Jak-52]] a usiluje o jeho zachování v perfektním stavu.<ref>[http://www.yak52.at/yak-52/ Flugsportverein Andelsbuch]</ref>
=== Pravidelné akce ===
Zdaleka nejlepší událostí v Andelsbuchu a zároveň jedním z největších trhů v regionu je ''Výstava koní a koz'', konající se vždy 26. října. Hlavní ulice obce se tento den mění v asi kilometr dlouhou tržní uličku, po které proudí tisíce návštěvníků.
== Ekonomika a infrastruktura ==
V roce 2003 sídlilo v Andelsbuchu 57 obchodních společností se 480 zaměstnanci a 60 učni. Zaměstnanců podléhajících dani z příjmu bylo 1011. Turistika a cestovní ruch jsou pro Andelsbuch klíčové. V turistickém roce 2001/02 proběhlo v obci celkem 35 732 přenocování. Také zemědělství hraje důležitou roli. Podíl zemědělské půdy na celkové výměře obce je 41,2 %.
=== Vzdělání ===
V Andelsbuchu je mateřská a základní škola s 135 žáky (k lednu 2003).
== Politika ==
=== Obecní zastupitelstvo ===
Obecní zastupitelstvo Andelsbuchu se skládá z 21 členů. V komunálních volbách do zastupitelstva v roce 2015 probíhala volba pomocí jednotné listiny, na tomto ''Seznamu občanů Andelsbuchu'' bylo uvedeno všech 21 členů zastupitelstva obce. De facto lze tvrdit, že v Andelsbuchu nyní probíhá "vláda jedné strany".
=== Starosta ===
V přímé volbě starosty byl v roce 2010 zvolen [[Bernhard Kleber]] se ziskem 94,94 % hlasů. Tento výsledek se opakoval v komunálních volbách v roce 2020, přičemž Bernhard Kleber byl potvrzen ve funkci s 87,61 % hlasů. Volební účast činila 59,32 %.
Seznam starostů od roku 1806:
* '''1806–1810''': Jakob Ritter (1740–1812), zakladatel pivovaru Andelsbuch (založen 1770)<ref>{{Citace monografie
| autor = Klaus Feldkircher
| url = https://books.google.de/books?id=gXVLAQAAIAAJ&q=
| isbn = 978-3-902679-90-1
}}</ref>
* '''1810–1849''': Michael Jäger (1767–1850)
* '''1849''': Kašpar Lipburger (1785–1853)
* '''1850–1861''': Franz Ägid Ritter (1808–1875)
* '''1861–1863''': Peter Bilgeri (1798–1896), první mezinárodní vývozce sýrových výrobků z [[Bregenzský les (region)|Bregenzského lesa]]<ref>{{Citace monografie
| autor = Meinrad Pichler
| url = https://books.google.de/books?id=YMI8DwAAQBAJ&pg=
| isbn = 978-3-7030-0913-6
}}</ref>
* '''1863–1867''': Jodok Bär (1806–1886)
* '''1867–1876''': Anton Metzler (1815–1878)
* '''1876–1880''': Anton Lipburger (1827–1913, [[poštmistr]]) ∞ Maria Barbara Feurstein (1827–1887)
* '''1888–1897''': [[Jodok Fink]] (1853–1929)
* '''1897–1909''': Johann Geser (1850–1923)
* '''1909–1919''': Josef Ritter (1856–1922)
* '''1919–1938''': Johann Kaspar Geser (1881–1948, člen [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]]) ∞ Anna Fink (1891–1966), dcera [[Jodok Fink|Jodoka Finka]]
* '''1938–1939''': Franz Pfanner (1894–1983, člen NSDAP)
* '''1940–1946''': Anton Fink (1890–1966, člen NSDAP) , syn [[Jodok Fink|Jodoka Finka]] ∞ Maria Geser (1893–1984), dcera Johanna Gesera (starosta v letech 1897–1909) a Marie Anny Lipburger (1860–1919 )
* '''1946–1950''': Jodok Anton Bär (1875–1961)
* '''1950–1962''': Anton Fink (již starosta od roku 1940 do roku 1946)
* '''1962–1975''': Peter Jäger (1907–1991, bývalý člen NSDAP)
* '''1975–1995''': Ferdinand Kohler (* 1935)
* '''1995–2010''': Anton Wirth (* 1949)
* '''od roku 2010''': Bernhard Kleber (* 1967)
=== Obecní znak ===
Pečeť obce původně používala symbol [[jedle]] (jako téměř všechny obce v [[Bregenzský les (region)|Bregenzském lese]]). Dne 9. dubna 1930 byl obci od [[Vorarlberská zemská vláda|vorarlberské zemské vlády]] udělen nový znak. Zobrazuje stříbrný štít, na kterém je stoupající modrý hrot vypouklý směrem ven. Ve štítu je zobrazen sloup [[Bezegg-Sul]]. Vpravo a vlevo v horních rozích jsou dvě modré hvězdy. V originále je štít obklopen bronzově zbarveným lemováním. Na samotném sloupu je zobrazena i jedle, která byla po staletí používána v pečeti obce. Byl vynechán symbolický odkaz na dříve existující nižší a vyšší soudní pravomoce obce (viz znak obce [[Egg]]).
== Osobnosti ==
[[Soubor:Jodok_Fink_01.jpg|alt=Jodok Fink, portrét na radnici v Andelsbuchu|náhled|Jodok Fink, portrét na radnici v Andelsbuchu]]
=== Významní rodáci ===
* [[José Metzler|Jos Metzler]] (1574–1639), mnich, právník, spisovatel (působil zejména ve [[Švýcarsko|švýcarském]] městě [[St. Gallen]])
* [[Gabriel Ignaz Ritter]] (1732–1813), sochař a stavitel (např. kostel "Notre Dame" ve [[Francie|francouzském]] městečku [[Guebwiller]])
* [[Josef Lipburger|Joseph Lipburger]] (1754–1831), převor [[Buxheimský klášter|Buxheimského kláštera]] a [[Kartouza|kartouzy]] v [[Ittingen]]enu
* [[Anton Mätzler]] (1780–1857), teolog a spisovatel, kanovník v [[Augsburg]]u
* [[Josef Alois Fink|Joseph Alois Fink]] (1796–1845), knihař, mechanik a vynálezce
* [[Joseph Feldkircher|Josef Feldkircher]] (1812–1851), kněz a spisovatel
* [[Medvěd jodok|Jodok Bär]] (1825–1897), lékař, autor a místní historik
* [[Jodok Fink]] (1853–1929), politik ([[Křesťansko-sociální strana (Rakousko)|CS]]), starosta od roku 1888 do roku 1897
* [[Josef Kennerknecht]] (1875–1949), politik (CS)
* [[Barnabas Fink]] (1867–1947), politik (CS)
* [[Josef Andreas Feuerstein]] (1891–1969), politik ([[Rakouská lidová strana|ÖVP]])
* [[Alfons Fritz (architekt)|Alfons Fritz]] (1900–1933), stavitel a architekt
* [[Pius Fink]] (1903–1983), politik (ÖVP)
* [[Hubert Berchtold]] (1922–1983), malíř a grafik
* [[Gottfried Feurstein]] (* 1939), politik (ÖVP)
* [[Kaspanaze Simma]] (* 1954), politik ([[Zelení – Zelená alternativa|Zelení]])
* [[Alois Lipburger]] (1956–2001), skokan na lyžích a trenér
* [[Sandra Urach]] (* 1976), běžkyně na dlouhé tratě a národní šampionka v maratonu v roce 2017
* [[Karl Heinz Dorner|Karl-Heinz Dorner]] (* 1979), skokan na lyžích
* [[John Baer|Johannes Bär]] (* 1983), jazzový a besední hudebník
* [[Bernhard Feuerstein]] (* 1983), politik (ÖVP) a zemědělec
* [[Susan Mollová|Susanne Moll]] (* 1987), snowboardistka
* [[Ramona Düringerová|Ramona Düringer]] (* 1989), biatlonista
=== Lidé se vztahem k obci ===
* [[Friedrich Wilhelm Schindler]] (* 1856 [[Mollis]], Švýcarsko; † 1920 [[Kennelbach]], Rakousko), rakouský podnikatel a vynálezce, průkopník ve výstavbě elektrického napájení ve Vorarlbersku a propagátor výstavby [[Elektrárna Andelsbuch|elektrárny Andelsbuch]].
* [[Gabriel Narutowicz]] (* 1865 v [[Telšiai]] ([[Litva]]); † 1922 ve [[Varšava|Varšavě]]), inženýr a profesor, řídil stavbu elektrárny Andelsbuch, první zvolená hlava státu [[Druhá Polská republika|Druhé Polské republiky]], stal se obětí atentátu krátce po svém zvolení.
* [[Friedrich Baer|Friedrich Bär]] (1908–1992), rakousko-německý chemik, lékař a vysokoškolský pedagog, pocházel z Andelsbuchské rozvětvené rodiny Bärů a své mládí prožil v [[Bregenzský les (region)|Bregenzském lese]].
* [[Martina Rüscher]] (* 1972 v Innsbrucku), rakouská politička ([[Rakouská lidová strana|ÖVP]]), členka zemské vlády Vorarlberska, s rodinou žije v Andelsbuchu.
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad|de|Andelsbuch|220053273}}
<references />
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
=== Literatura ===
* Samuel Plattner: ''Bezegg v Bregenzském lese a jeho význam.'' ''Pamětní list – připomínka slavnostního otevření Bezeggského pomníku dne 20.'' ''srpna 1871.'' Vyadlo knihkupectví a umělecký obchod Wagner, Bregenz/Feldkirch 1871.
* Jodok Bär: ''Lázně Andelsbuch'', 1877
* Leo Metzler: ''Kronika Marienheim Andelsbuch.'' Vlastní vydání, Andelsbuch 1964.
* Vorarlberské zemské muzeum: ''900 let Andelsbuchu.'' Katalog výstavy Vorarlberského zemského muzea č. 90, Vorarlberské zemské muzeum, Bregenz 1980.
* [[Karl Heinz Burmeister]] a další: ''Andelsbuch.'' ''Z minulosti a současnosti bregenzerwaldské komunity.'' Obec Andelsbuch, Andelsbuch 1980.
* Asociace řemesel Andelsbuch: ''Asociace'' ''řemeslníků a živností Andelsbuch 1791–1991.'' Více autorů, Andelsbuch 1991.
* Clarina Fally, Armin Schwendinger, Hubert Mossbrugger: ''100 let sdružení pro chov dobytka Andelsbuch'', sdružení pro chov dobytka Andelsbuch, Andelsbuch 1994.
{{Města a obce okresu Bregenz}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Geografie|Rakousko}}
[[Kategorie:Bregenzský les]]
[[Kategorie:Obce ve Vorarlbersku]]
[[Kategorie:Obce v Rakousku]]
[[Kategorie:Obce v okrese Bregenz]]
[[Kategorie:Údržba:Články s nekontrolovanými překlady]]
| 24,687,402
|
[{"title": "Poloha", "data": {"Sou\u0159adnice": "47\u00b024\u203248\u2033 s. \u0161., 9\u00b053\u203246\u2033 v. d.", "Nadmo\u0159sk\u00e1 v\u00fd\u0161ka": "613 m n. m.", "\u010casov\u00e9 p\u00e1smo": "UTC+01:00 (standardn\u00ed \u010das) \u00b7 UTC+02:00 (letn\u00ed \u010das)", "St\u00e1t": "Rakousko", "Spolkov\u00e1 zem\u011b": "Vorarlbersko", "Okres": "Bregenz", "Poloha": "Andelsbuch"}}, {"title": "Rozloha a obyvatelstvo", "data": {"Rozloha": "19,6 km\u00b2", "Po\u010det obyvatel": "2 565 (2018)", "Hustota zalidn\u011bn\u00ed": "131,1 obyv./km\u00b2", "Etnick\u00e9 slo\u017een\u00ed": "Raku\u0161an\u00e9, ostatn\u00ed"}}, {"title": "Spr\u00e1va", "data": {"Starosta": "Bernhard Kleber", "Vznik": "kolem roku 1050", "Zakladatel": "poustevn\u00edk Diedo", "Ofici\u00e1ln\u00ed web": "www.andelsbuch.at", "E-mail": "[email protected]", "Telefonn\u00ed p\u0159edvolba": "05512", "PS\u010c": "6866", "Ozna\u010den\u00ed vozidel": "B", "Spr\u00e1va": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}, {"title": "klimagram", "data": {"1": "2 \u00b7 3 \u00b7 4 \u00b7 5 \u00b7 6 \u00b7 7 \u00b7 8 \u00b7 9 \u00b7 10 \u00b7 11 \u00b7 12", "154 -7 -9": "107 -4 -9 \u00b7 78 2 -7 \u00b7 123 11 2 \u00b7 171 14 3 \u00b7 231 21 8 \u00b7 179 21 12 \u00b7 206 19 10 \u00b7 156 15 7 \u00b7 155 12 5 \u00b7 157 2 -4 \u00b7 134 -5 -9"}}]
| false
|
# Bolnisi
Bolnisi (gruzínsky: ბოლნისი) je město v jižní Gruzii v regionu Kvemo Kartli. V roce 2002 v něm žilo 13 800 obyvatel.
Bolnisi bylo založeno roku 1818 necelou stovkou německy hovořících rodin původem ze Švábska. Ti své město pojmenovali Katharinenfeld. V roce 1921 se Gruzie stala součástí Sovětského svazu a město bylo přejmenováno na Luxemburg podle německé socialistky Rosy Luxemburgové. V roce 1941 byla z města tato malá německá menšina, co 123 let předtím město založila, vypovězena na Sibiř nebo do střední Asie a město začalo ztrácet svoji multikulturnost. Pouze Němci ze smíšených manželství směli zůstat. V roce 1944 bylo město naposled přejmenované, tentokrát již na dnešní Bolnisi.
V Bolnisi je hospodářství orientováno převážně na zemědělství. Tradiční je zde pěstování vína a pivovarnictví. Nedaleko města u vesnice Ratevani se nachází ložiska zlata.
Bolnisi je také známo jako nejstarší známé místo v Gruzii, kde byla postavena budova pro křesťany. Byla pojmenovaná Bolnisi Sioni podle jeruzalémské hory Sijón. Její stavba je datována do let 478–493 (důkazem jsou nápisy zmiňující biskupa Davida z Bolnisi a dvou sasánských panovníků), tedy daleko dřív, než bylo město Bolnisi založeno. Bazilika o třech lodích je zastropena nízkými klenbami na mohutných příčných pasech a opatřena půlkruhovou apsidou.
Ve městě sídlí fotbalový klub, jehož název byl odvozen od této staré stavby: FC Sioni Bolnisi.
|
cswiki/473661
|
cswiki
| 473,661
|
Bolnisi
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bolnisi
|
2025-03-31T10:57:42Z
|
cs
|
Q653420
| 30,065
|
{{Infobox - sídlo světa
| znak = Bolnisi COA.svg
}}
[[Soubor:Katharinenfeld.jpg|náhled|Město v roce 1941]]
'''Bolnisi''' ([[Gruzínština|gruzínsky]]: ბოლნისი) je město v jižní [[Gruzie|Gruzii]] v [[region]]u [[Kvemo Kartli]]. V roce [[2002]] v něm žilo 13 800 obyvatel.
Bolnisi bylo založeno roku [[1818]] necelou stovkou německy hovořících rodin původem ze [[Švábsko|Švábska]]. Ti své město pojmenovali ''Katharinenfeld''. V roce [[1921]] se Gruzie stala součástí Sovětského svazu a město bylo přejmenováno na ''Luxemburg'' podle německé socialistky [[Rosa Luxemburgová|Rosy Luxemburgové]]. V roce [[1941]] byla z města tato malá [[Kavkazští Němci|německá menšina]], co 123 let předtím město založila, vypovězena na [[Sibiř]] nebo do střední Asie a město začalo ztrácet svoji multikulturnost. Pouze Němci ze smíšených manželství směli zůstat. V roce [[1944]] bylo město naposled přejmenované, tentokrát již na dnešní ''Bolnisi''.
V Bolnisi je hospodářství orientováno převážně na zemědělství. Tradiční je zde pěstování vína a pivovarnictví. Nedaleko města u vesnice Ratevani se nachází ložiska [[zlato|zlata]].
Bolnisi je také známo jako nejstarší známé místo v Gruzii, kde byla postavena budova pro [[křesťanství|křesťany]]. Byla pojmenovaná [[Bolnisi Sioni]] podle [[jeruzalém]]ské hory [[Sijón]]. Její stavba je datována do let 478–493<ref name=":0">{{Citace periodika
| příjmení = Jaromír
| jméno = Adamec
| titul = Skvosty gruzínské architektury
| periodikum = Země světa
| datum vydání = 4.4.2022
| ročník = 21
| číslo = 4
| strany = 26–33
| url = https://zemesveta.cz/kavkaz-skvosty-gruzinske-architektury/
}}</ref> (důkazem jsou nápisy zmiňující biskupa Davida z Bolnisi a dvou [[Sasánovci|sasánských]] panovníků), tedy daleko dřív, než bylo město Bolnisi založeno. Bazilika o třech lodích je zastropena nízkými klenbami na mohutných příčných pasech a opatřena půlkruhovou apsidou.<ref name=":0" />
Ve městě sídlí fotbalový klub, jehož název byl odvozen od této staré stavby: [[FC Sioni Bolnisi]].
== Odkazy ==
__BEZOBSAHU__
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* Rapp, Stephen H. (2003), Studies In Medieval Georgian Historiography: Early Texts And Eurasian Contexts, strana 316. Peeters Bvba, {{ISBN|90-429-1318-5}}.
* Andreas Groß: Missionare und Kolonisten: Die Basler und die Hermannsburger Mission in Georgien am Beispiel der Kolonie Katharinenfeld; 1818 – 1870. Lit, Hamburg 1998, {{ISBN|3-8258-3728-9}}
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Oficiální web}}
* [http://caucasus-pictures.blogspot.com/2007/01/bolnisi-ex-katharinenfeld.html caucasus-pictures.blogspot.com] – Kavkazští Němci
{{Autoritní data}}
{{Portály|Gruzie}}
[[Kategorie:Bolnisi| ]]
[[Kategorie:Města ve Kvemo Kartli]]
[[Kategorie:Okresní města v Gruzii]]
| 24,790,763
|
[{"title": "Poloha", "data": {"Sou\u0159adnice": "41\u00b026\u203258\u2033 s. \u0161., 44\u00b032\u203231\u2033 v. d.", "\u010casov\u00e9 p\u00e1smo": "UTC+04:00 \u00b7 Georgia Time", "St\u00e1t": "Gruzie", "Poloha": "Bolnisi"}}, {"title": "Rozloha a obyvatelstvo", "data": {"Rozloha": "4,6 km\u00b2", "Po\u010det obyvatel": "8 406 (2023)", "Hustota zalidn\u011bn\u00ed": "1 815,6 obyv./km\u00b2"}}, {"title": "Spr\u00e1va", "data": {"Vznik": "1818", "Ofici\u00e1ln\u00ed web": "bolnisi.gov.ge", "Telefonn\u00ed p\u0159edvolba": "358", "PS\u010c": "1100", "Spr\u00e1va": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Neve Avivim
Neve Avivim (hebrejsky: נווה אביבים) je čtvrť v severozápadní části Tel Avivu v Izraeli. Je součástí správního obvodu Rova 1 a samosprávné jednotky Rova Cafon Ma'arav. V jejím rámci pak tvoří podčást širšího urbanistického okrsku Ramat Aviv.
## Geografie
Leží na severním okraji Tel Avivu, cca 1,5 kilometru od pobřeží Středozemního moře a cca 2 kilometry severně od řeky Jarkon, v nadmořské výšce okolo 30 metrů. Dopravní osou je dálnice číslo 2 (Derech Namir), která prochází po jejím západním okraji. Na východě sousedí s areálem Telavivské univerzity, na jihu s Ramat Aviv ha-Jaroka, na západě s Ramat Aviv ha-Chadaša a na severu leží Ramat Aviv Gimel.
## Popis čtvrti
Plocha čtvrti je vymezena na severu ulicí Sderot Keren kajemet le-Jisra'el, na jihu ulicí Tagore a Andersen. Na západě ulicí Sderot Namir a na východě ulicí Chajim Levanon. Zástavba má charakter vysokopodlažních obytných budov. V roce 2007 tu žilo 11 529 obyvatel, což je stejný počet jako ve čtvrti Ramat Aviv Bet. Někdy bývá Ramat Aviv Bet považován jen za jiné jméno pro čtvrť Neve Avivim. V seznamu čtvrtí jsou ovšem obě uváděny samostatně
|
cswiki/698769
|
cswiki
| 698,769
|
Neve Avivim
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Neve_Avivim
|
2022-04-02T05:45:48Z
|
cs
|
Q2777275
| 19,005
|
[[Soubor:RavAshi.jpg|thumb|Zástavba ve čtvrti Neve Avivim, ulice ''ha-Rav Aši'']]
[[Soubor:Syn-nave2.jpg|thumb|[[Synagoga]] ve čtvrti Neve Avivim]]
'''Neve Avivim''' ({{Vjazyce|he}}: נווה אביבים) je čtvrť v severozápadní části [[Tel Aviv]]u v [[Izrael]]i. Je součástí správního obvodu [[Rova 1]] a samosprávné jednotky [[Rova Cafon Ma'arav]]. V jejím rámci pak tvoří podčást širšího urbanistického okrsku [[Ramat Aviv]].
== Geografie ==
Leží na severním okraji Tel Avivu, cca 1,5 kilometru od pobřeží [[Středozemní moře|Středozemního moře]] a cca 2 kilometry severně od řeky [[Jarkon]], v nadmořské výšce okolo 30 metrů. Dopravní osou je [[Dálnice 2 (Izrael)|dálnice číslo 2]] (''Derech Namir''), která prochází po jejím západním okraji. Na východě sousedí s areálem [[Telavivská univerzita|Telavivské univerzity]], na jihu s [[Ramat Aviv ha-Jaroka]], na západě s [[Ramat Aviv ha-Chadaša]] a na severu leží [[Ramat Aviv Gimel]].<ref name="Google Maps">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Mapy Google|Google Maps]]
| titul = Neve Avivim, Ten Aviv, Israel
| url = http://maps.google.com/
| datum přístupu = 2011-06-30
| jazyk = anglicky, hebrejsky
}}</ref><ref name="Amunadan">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = amudanan.co.il
| titul = amudanan.co.il
| url = http://amudanan.co.il
| jazyk = hebrejsky
| datum přístupu = 2011-06-30}}</ref>
== Popis čtvrti ==
Plocha čtvrti je vymezena na severu ulicí ''Sderot Keren kajemet le-Jisra'el'', na jihu ulicí ''Tagore'' a ''Andersen''. Na západě ulicí ''Sderot Namir'' a na východě ulicí ''Chajim Levanon''. Zástavba má charakter vysokopodlažních obytných budov. V roce [[2007]] tu žilo 11 529 obyvatel, což je stejný počet jako ve čtvrti [[Ramat Aviv Bet]]. Někdy bývá Ramat Aviv Bet považován jen za jiné jméno pro čtvrť Neve Avivim. V seznamu čtvrtí jsou ovšem obě uváděny samostatně<ref>{{Citace elektronické monografie
|vydavatel = tel-aviv.gov.il
|titul = Quarters and Subquarters
|url = http://www.tel-aviv.gov.il/TheCity/Documents/תקציר%20מגמות%20ונתונים%20לשנת%202010.pdf
|jazyk = hebrejsky, anglicky
|datum přístupu = 2011-06-30
|url archivu = https://web.archive.org/web/20121209182046/http://www.tel-aviv.gov.il/TheCity/Documents/%D7%AA%D7%A7%D7%A6%D7%99%D7%A8%20%D7%9E%D7%92%D7%9E%D7%95%D7%AA%20%D7%95%D7%A0%D7%AA%D7%95%D7%A0%D7%99%D7%9D%20%D7%9C%D7%A9%D7%A0%D7%AA%202010.pdf
|datum archivace = 2012-12-09
|nedostupné = ano
}}</ref> <ref>{{Citace elektronické monografie
|vydavatel = tel-aviv.gov.il
|titul = שכונות רובע צפון מערב
|url = http://www.tel-aviv.gov.il/Tolive/Community/Pages/Neighborhoods6.aspx
|jazyk = hebrejsky
|datum přístupu = 2011-06-30
|url archivu = https://web.archive.org/web/20110126093646/http://www.tel-aviv.gov.il/Tolive/Community/Pages/Neighborhoods6.aspx
|datum archivace = 2011-01-26
|nedostupné = ano
}}</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Související články ===
* [[Seznam čtvrtí v Tel Avivu]]
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Neve Avivim}}
{{Souřadnice|32.1163889|34.7983333|zobrazení=top}}
{{Portály|Izrael}}
[[Kategorie:Telavivské čtvrti]]
| 21,099,690
|
[]
| false
|
# Robin Driscoll
Robin Driscoll (*Spojené království) je britský herec a scenárista.
## Kariéra
Na obrazovce se objevil poprvé v roce 1984 v seriálu They Came from Somewhere Else, kde si zahrál v šesti epizodách.
V roce 1989 se objevil také ve filmu The Tall Guy, kde hlavní role ztvárnili Jeff Goldblum, Emma Thompson či Rowan Atkinson.
Nejvíce se proslavil napsáním populárního a úspěšného komediálního seriálu Mr. Bean, kde si sám zahrál pár malých rolí (například kontrolora jízdenek na vlakovém nádraží, kde se Mr.Bean snaží projít bez jízdenky).
V roce 1996 se také objevil v televizní verzi Titanicu, kde se objevila například i Catherine Zeta-Jones.
## Filmografie
- 1984 – They Came from Somewhere Else (TV seriál)
- 1985 – Morons from Outer Space (TV seriál), Alas Smith & Jones (TV seriál)
- 1986 – Wilderness Road (TV seriál)
- 1988 – Chelmsford 123 (TV seriál), Stuff (TV seriál), Colin's Sandwich (TV seriál)
- 1989 – The Tall Guy, Mornin' Stage (TV seriál), Only Fools and Heroes (TV seriál), Mr. Majeika (TV seriál)
- 1990 – Mr. Bean
- 1991 – Murder Most Horrid (TV seriál)
- 1993 – Bonjour la Classe (TV seriál)
- 1994 – Chef! (TV seriál), The Lenny Henry Show (TV seriál), Waiting for God (TV seriál), The Fast Show (TV seriál)
- 1995 – The Steal (TV seriál), The Smell of Reeves and Mortimer (TV seriál)
- 1996 – Titanic (TV film)
- 1998 – Keeping Mum (TV seriál)
|
cswiki/588325
|
cswiki
| 588,325
|
Robin Driscoll
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Robin_Driscoll
|
2023-10-04T17:02:37Z
|
cs
|
Q1761327
| 20,596
|
{{Infobox - herec
| jméno = Robin Driscoll
| rodné jméno = Robin Driscoll
| místo narození = {{Flagicon|Velká Británie}} [[Spojené království]]
| aktivní roky = 1984 - dodnes
}}
'''Robin Driscoll''' (*[[Spojené království]]) je britský herec a scenárista.
== Kariéra ==
Na obrazovce se objevil poprvé v roce [[1984]] v seriálu ''They Came from Somewhere Else'', kde si zahrál v šesti epizodách.
V roce [[1989]] se objevil také ve filmu ''[[The Tall Guy]]'', kde hlavní role ztvárnili [[Jeff Goldblum]], [[Emma Thompsonová|Emma Thompson]] či [[Rowan Atkinson]].
Nejvíce se proslavil napsáním populárního a úspěšného komediálního seriálu ''[[Mr. Bean]]'', kde si sám zahrál pár malých rolí (například kontrolora jízdenek na vlakovém nádraží, kde se Mr.Bean snaží projít bez jízdenky).
V roce [[1996]] se také objevil v televizní verzi ''[[Titanic (TV film)|Titanicu]]'', kde se objevila například i [[Catherine Zeta-Jones]].
== Filmografie ==
* [[1984]] – ''They Came from Somewhere Else'' (TV seriál)
* [[1985]] – ''Morons from Outer Space'' (TV seriál), ''Alas Smith & Jones'' (TV seriál)
* [[1986]] – ''Wilderness Road'' (TV seriál)
* [[1988]] – ''Chelmsford 123'' (TV seriál), ''Stuff'' (TV seriál), ''Colin's Sandwich'' (TV seriál)
* [[1989]] – ''The Tall Guy'', ''Mornin' Stage'' (TV seriál), ''Only Fools and Heroes'' (TV seriál), ''Mr. Majeika'' (TV seriál)
* [[1990]] – ''Mr. Bean''
* [[1991]] – ''Murder Most Horrid'' (TV seriál)
* [[1993]] – ''Bonjour la Classe'' (TV seriál)
* [[1994]] – '''Chef!''' (TV seriál), ''The Lenny Henry Show'' (TV seriál), ''Waiting for God'' (TV seriál), ''The Fast Show'' (TV seriál)
* [[1995]] – ''The Steal'' (TV seriál), ''The Smell of Reeves and Mortimer'' (TV seriál)
* [[1996]] – ''Titanic'' (TV film)
* [[1998]] – ''Keeping Mum'' (TV seriál)
== Externí odkazy ==
* {{Imdb osoba}}
* {{Čsfd osoba}}
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
{{DEFAULTSORT:Driscoll, Robin}}
[[Kategorie:Britští herci]]
[[Kategorie:Narození ve 20. století]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Muži]]
| 23,240,829
|
[{"title": "Robin Driscoll", "data": {"Rodn\u00e9 jm\u00e9no": "Robin Driscoll", "Narozen\u00ed": "28. \u010dervna 1951 (73 let) \u00b7 Spojen\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed", "Aktivn\u00ed roky": "1984 - dodnes"}}]
| false
|
# Lesák turecký
Lesák turecký (Cryptolestes turcicus) je brouk z podřádu všežraví, čeledi lesákovití.
## Popis
Cryptolestes turcicus (GROUVELLE,1876) je asi 2 mm velký plochý brouk s dlouhými tykadly. Žije především v mouce. Nalezen byl i volně v přírodě.
|
cswiki/1234985
|
cswiki
| 1,234,985
|
Lesák turecký
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Les%C3%A1k_tureck%C3%BD
|
2024-01-15T19:18:38Z
|
cs
|
Q2623112
| 29,071
|
{{Taxobox
| říše = [[živočichové]] (Animalia)
| kmen = [[členovci]] (Arthropoda)
| třída = [[hmyz]] (Insecta)
| řád = [[brouci]] (Coleoptera)
| rod = [[lesák (rod)|lesák]] (''Cryptolestes'')
| binomické jméno = Cryptolestes turcicus
| obrázek = Cryptolestes turcicus.jpg
| popisek = Lesák turecký (Cryptolestes turcicus)
| čeleď = [[lesákovití]] (Cucujidae)
}}
'''Lesák turecký''' (''Cryptolestes turcicus'') je [[Brouci|brouk]] z podřádu všežraví, [[Čeleď|čeledi]] [[lesákovití]].<ref>{{Biolib|id=10391| latinský název = Cryptolestes turcicus|datum přístupu= 2020-01-31}}</ref>
== Popis ==
Cryptolestes turcicus (GROUVELLE,1876) je asi 2 mm velký plochý brouk s dlouhými tykadly. Žije především v mouce. Nalezen byl i volně v přírodě.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Cryptolestes turcicus - AOPK ČR|periodikum=portal.nature.cz|url=http://portal.nature.cz/publik_syst/nd_nalez-public.php?idTaxon=4771|datum přístupu=2016-10-04}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Mertlik|jméno=Josef|titul=Brouci (Coleoptera) přírodní rezervace Buky u Vysokého Chvojna (Česká republika)|periodikum=www.elateridae.com|vydavatel=|url=http://www.elateridae.com/elateridarium/page.php?idcl=75,%25202007.|datum vydání=2007-12-06|datum přístupu=2016-10-04}}</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat|Cryptolestes turcicus}}
{{Wikidruhy|taxon=Cryptolestes turcicus}}
* [http://www.faunaeur.org/full_results.php?id=189799 Lesák turecký] {{Wayback|url=http://www.faunaeur.org/full_results.php?id=189799 |date=20160303232942 }} Taxon
{{Pahýl}}
{{Taxonbar|from=Q2623112}}
{{Portály|Entomologie}}
[[Kategorie:Lesákovití]]
| 23,565,152
|
[{"title": "V\u011bdeck\u00e1 klasifikace", "data": {"\u0158\u00ed\u0161e": "\u017eivo\u010dichov\u00e9 (Animalia)", "Kmen": "\u010dlenovci (Arthropoda)", "T\u0159\u00edda": "hmyz (Insecta)", "\u0158\u00e1d": "brouci (Coleoptera)", "\u010cele\u010f": "les\u00e1kovit\u00ed (Cucujidae)", "Rod": "les\u00e1k (Cryptolestes)"}}, {"title": "Binomick\u00e9 jm\u00e9no", "data": {"Binomick\u00e9 jm\u00e9no": ["Cryptolestes turcicus \u00b7 Grouvelle; 1876", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Sü Meng-tchao
Sü Meng-tchao (čínsky pchin-jinem Xú Mèngtáo, znaky 徐梦桃; 12. července 1990 An-šan) je čínská akrobatická lyžařka. Na olympijských hrách v Pekingu roku 2022 vyhrála závod v akrobatických skocích. Na hrách v Soči roku 2014 brala ve stejné disciplíně stříbro. V Pekingu získala ještě jednu medaili kolektivní, stříbro v závodě smíšených družstev. V roce 2013 se stala mistryní světa. Jinak má ze světového šampionátu ještě tři individuální stříbra (2009, 2011, 2025) a tři bronzy (2015, 2017, 2019). K tomu má stříbro ze smíšených družstev z roku 2019. Šestkrát se stala celkovou vítězkou světového poháru v akrobatických skocích (2012, 2013, 2017, 2018, 2019, 2022), jednou jí její výsledky stačili dokonce na zisk velkého křišťálového glóbu, tedy na celkové vítězství ve světovém poháru akrobatického lyžování (2013). Vyhrála ve světovém poháru 33 závodů, 58krát stála na stupních vítězů (stav k dubnu 2025).
|
cswiki/1740611
|
cswiki
| 1,740,611
|
Sü Meng-tchao
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC_Meng-tchao
|
2025-03-31T20:57:00Z
|
cs
|
Q456975
| 70,440
|
{{Infobox - osoba}}
{{Infobox - medaile
| soutěž1 = [[Soubor:Olympic rings.svg|30px|Olympijské kruhy]] [[Akrobatické lyžování na zimních olympijských hrách|Akrobatické lyžování na ZOH]]
| medaile1 =
{{Medaile|1|[[Akrobatické lyžování na Zimních olympijských hrách 2022|2022 Peking]]|[[Akrobatické lyžování na Zimních olympijských hrách 2022 – akrobatické skoky ženy|akrobatické skoky]]}}
{{Medaile|2|[[Akrobatické lyžování na Zimních olympijských hrách 2014|2014 Soči]]|[[Akrobatické lyžování na Zimních olympijských hrách 2014 – akrobatické skoky ženy|akrobatické skoky]]}}
{{Medaile|2|[[Akrobatické lyžování na Zimních olympijských hrách 2022|2022 Peking]]|smíšená družstva}}
| soutěž2 = [[Mistrovství světa v akrobatickém lyžování]]
| medaile2 =
{{Medaile|1|[[Mistrovství světa v akrobatickém lyžování 2013|2013]]|akrobatické skoky}}
{{Medaile|2|[[Mistrovství světa v akrobatickém lyžování 2009|2009]]|akrobatické skoky}}
{{Medaile|2|[[Mistrovství světa v akrobatickém lyžování 2011|2011]]|akrobatické skoky}}
{{Medaile|2|[[Mistrovství světa v akrobatickém lyžování 2019|2019]]|smíšená družstva}}
{{Medaile|2|[[Mistrovství světa v akrobatickém lyžování 2025|2025]]|akrobatické skoky}}
{{Medaile|3|[[Mistrovství světa v akrobatickém lyžování 2015|2015]]|akrobatické skoky}}
{{Medaile|3|[[Mistrovství světa v akrobatickém lyžování 2017|2017]]|akrobatické skoky}}
{{Medaile|3|[[Mistrovství světa v akrobatickém lyžování 2019|2019]]|akrobatické skoky}}
}}
'''Sü Meng-tchao''' ({{Čínsky|znaky= 徐梦桃 |pchin-jin= Xú Mèngtáo}}; [[12. červenec|12. července]] [[1990]] [[An-šan]]) je [[Čína|čínská]] [[Akrobatické lyžování|akrobatická lyžařka]]. Na [[Akrobatické lyžování na Zimních olympijských hrách 2022|olympijských hrách v Pekingu roku 2022]] vyhrála závod v akrobatických skocích.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Číňanka Sü se na svých čtvrtých hrách dočkala. Zlato vyhrála o 66 setin
| periodikum = iDNES.cz
| url = https://www.idnes.cz/oh/peking-2022/akrobaticke-skoky-zeny.A220214_133624_olympiada-peking-2022_ber
| datum vydání = 2022-02-14
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2022-02-18
}}</ref> Na [[Akrobatické lyžování na Zimních olympijských hrách 2014|hrách v Soči roku 2014]] brala ve stejné disciplíně stříbro. V Pekingu získala ještě jednu medaili kolektivní, stříbro v závodě smíšených družstev. V roce 2013 se stala [[Mistrovství světa v akrobatickém lyžování|mistryní světa]]. Jinak má ze světového šampionátu ještě tři individuální stříbra (2009, 2011, 2025) a tři bronzy (2015, 2017, 2019). K tomu má stříbro ze smíšených družstev z roku 2019. Šestkrát se stala celkovou vítězkou světového poháru v akrobatických skocích (2012, 2013, 2017, 2018, 2019, 2022), jednou jí její výsledky stačili dokonce na zisk velkého křišťálového glóbu, tedy na celkové vítězství ve světovém poháru akrobatického lyžování (2013). Vyhrála ve světovém poháru 33 závodů, 58krát stála na stupních vítězů (stav k dubnu 2025).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = XU Mengtao - Athlete Information
| periodikum = www.fis-ski.com
| url = https://www.fis-ski.com/DB/general/athlete-biography.html?sectorcode=FS&competitorid=133211&type=podiums
| datum přístupu = 2025-03-31
}}</ref>
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* {{Olympedia}}
{{Olympijské vítězky v akrobatickém lyžování - akrobatické skoky}}
{{Mistryně světa v akrobatickém lyžování - akrobatické skoky}}
{{Portály|Čína|Sport}}
[[Kategorie:Čínští akrobatičtí lyžaři]]
[[Kategorie:Čínské olympijské vítězky]]
[[Kategorie:Olympijské vítězky v akrobatickém lyžování]]
[[Kategorie:Čínští stříbrní olympijští medailisté]]
[[Kategorie:Stříbrní olympijští medailisté v akrobatickém lyžování]]
[[Kategorie:Mistři světa v akrobatickém lyžování]]
[[Kategorie:Narození v An-šanu]]
[[Kategorie:Narození 12. července]]
[[Kategorie:Narození v roce 1990]]
[[Kategorie:Ženy]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
| 24,792,513
|
[{"title": "S\u00fc Meng-tchao", "data": {"Narozen\u00ed": "12. \u010dervence 1990 (34 let) \u00b7 An-\u0161an", "Povol\u00e1n\u00ed": "akrobatick\u00e1 ly\u017ea\u0159ka"}}, {"title": "Akrobatick\u00e9 ly\u017eov\u00e1n\u00ed na ZOH", "data": {"zlato": "2022 Peking \u00b7 akrobatick\u00e9 skoky", "st\u0159\u00edbro": ["2014 So\u010di \u00b7 akrobatick\u00e9 skoky", "2022 Peking \u00b7 sm\u00ed\u0161en\u00e1 dru\u017estva"]}}, {"title": "Mistrovstv\u00ed sv\u011bta v akrobatick\u00e9m ly\u017eov\u00e1n\u00ed", "data": {"zlato": "2013 \u00b7 akrobatick\u00e9 skoky", "st\u0159\u00edbro": ["2009 \u00b7 akrobatick\u00e9 skoky", "2011 \u00b7 akrobatick\u00e9 skoky", "2019 \u00b7 sm\u00ed\u0161en\u00e1 dru\u017estva", "2025 \u00b7 akrobatick\u00e9 skoky"], "bronz": ["2015 \u00b7 akrobatick\u00e9 skoky", "2017 \u00b7 akrobatick\u00e9 skoky", "2019 \u00b7 akrobatick\u00e9 skoky"]}}]
| false
|
# Pierce-Arrow
Pierce-Arrow byla americká firma vyrábějící osobní a nákladní automobily se sídlem v Buffalu ve státě New York. Existovala od roku 1901 až do roku 1938.
V roce 1912 vyrobila největší sériově vyráběný motor, který byl kdy montován do automobilů: model označený 66 HP (66 CV) s objemem 13 514 cm³.
## Galerie
- Pierce-Arrow Model 48-B (1919)
- Pierce-Arrow Model 48-B (1919)
- Pierce-Arrow Model 33 (1922)
- Pierce-Arrow Model B (1930)
- Pierce-Arrow (1932)
|
cswiki/334254
|
cswiki
| 334,254
|
Pierce-Arrow
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pierce-Arrow
|
2024-01-31T15:05:34Z
|
cs
|
Q40978
| 23,302
|
{{Infobox - firma}}
[[Soubor:Pierce-ArrowColorAd.jpg|náhled|Reklamní plakát firmy]]
'''Pierce-Arrow''' byla [[Spojené státy americké|americká]] [[firma]] vyrábějící osobní a nákladní [[automobil]]y se sídlem v [[Buffalo|Buffalu]] ve [[Administrativní dělení Spojených států amerických|státě]] [[New York (stát)|New York]]. Existovala od roku [[1901]] až do roku [[1938]].
V roce [[1912]] vyrobila největší sériově vyráběný motor, který byl kdy montován do automobilů: model označený 66 HP (66 CV) s [[objem]]em 13 514 cm³.
== Galerie ==
<gallery>
Soubor:Pierce-Arrow Model 48-B-5 7-Passenger Touring 1919.jpg|Pierce-Arrow Model 48-B (1919)
Soubor:Pierce-Arrow Model 48-B-5 7-Passenger Touring 1919 2.jpg|Pierce-Arrow Model 48-B (1919)
Soubor:1922_Pierce-Arrow.JPG|Pierce-Arrow Model 33 (1922)
Soubor:Pierce-Arrow Model B (1930) 1Y7A6168.jpg|Pierce-Arrow Model B (1930)
Soubor:Pierce_Arrow_1932_green_vr_TCE.jpg|Pierce-Arrow (1932)
</gallery>
== Odkazy ==
=== Literatura ===
* {{En}} Beverly Rae Kimes, Henry Austin Clark: ''The Standard Catalog of American Cars 1805-1945'', Kraus Publications, Iola 1985, {{ISBN|0-87341-045-9}}
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Automobil|Spojené státy americké}}
[[Kategorie:Zaniklé americké automobilky]]
[[Kategorie:Výrobci nákladních automobilů]]
[[Kategorie:Firmy založené roku 1901]]
[[Kategorie:Firmy zaniklé roku 1938]]
[[Kategorie:Buffalo]]
[[Kategorie:Firmy v New Yorku (stát)]]
| 23,610,645
|
[{"title": "Z\u00e1kladn\u00ed \u00fadaje", "data": {"Datum zalo\u017een\u00ed": "1901, 1865, 1870, 1896 a 29. ledna 1909", "Datum z\u00e1niku": "1938", "Adresa s\u00eddla": "Buffalo, USA", "Sou\u0159adnice s\u00eddla": "42\u00b056\u203234\u2033 s. \u0161., 78\u00b052\u203226\u2033 z. d."}}, {"title": "Charakteristika firmy", "data": {"Oblast \u010dinnosti": "automobilov\u00fd pr\u016fmysl", "Produkty": "automobil", "Mate\u0159sk\u00e1 spole\u010dnost": "Studebaker (od 1928)", "Charakteristika firmy": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# ŠK Duras BVK
ŠK Duras BVK je český šachový klub se sídlem v Brně-Králově Poli. Po jednoroční účasti v sezóně 2009/10 je od sezóny 2015/16 účastníkem Šachové extraligy. Klub byl založen v dubnu 1923 a postupně se jmenoval DURAS Královo Pole, ZK KPS Brno (1946), TJ Spartak Královo Pole (1953), TJ KPS Brno (1969), DURAS Královopolská (1995) a od roku 2000 má současný název Šachový klub DURAS BVK - Královo Pole. Klub nese jméno šachového velmistra Oldřicha Durase.
## Přehled výsledků
### Česká šachová extraliga
| Soutěž | Sezóna | Poř | P/S | Z | V | R | P | BZ | BP | VP |
| ----------------------- | --------- | --- | ------ | -- | - | - | -- | -- | ---- | -- |
| 1. moravskoslezská liga | 1993/1994 | 11. | sestup | — | — | — | — | — | — | — |
| — | 1994/95 | — | | — | — | — | — | — | — | — |
| — | 1995/96 | — | | — | — | — | — | — | — | — |
| — | 1996/97 | — | | — | — | — | — | — | — | — |
| — | 1997/98 | — | | — | — | — | — | — | — | — |
| — | 1998/99 | — | | — | — | — | — | — | — | — |
| — | 1999/00 | — | postup | — | — | — | — | — | — | — |
| 1. moravskoslezská liga | 2000/01 | 6. | | — | — | — | — | — | — | — |
| 1. moravskoslezská liga | 2001/02 | 3. | | — | — | — | — | — | — | — |
| 1. moravskoslezská liga | 2002/03 | 6. | | — | — | — | — | — | — | — |
| 1. moravskoslezská liga | 2003/04 | 5. | | 11 | 3 | 5 | 3 | 11 | 45,0 | 18 |
| 1. moravskoslezská liga | 2004/05 | 6. | | 11 | 6 | 1 | 4 | 13 | 46,5 | 25 |
| 1. liga - východ | 2005/06 | 9. | | 11 | 2 | 3 | 6 | 9 | 39,0 | 17 |
| 1. liga - východ | 2006/07 | 2. | | 11 | 8 | 1 | 2 | 25 | 54,5 | 39 |
| 1. liga - východ | 2007/08 | 4. | | 11 | 7 | 0 | 4 | 21 | 46,5 | 26 |
| 1. liga - východ | 2008/09 | 1. | postup | 11 | 8 | 0 | 3 | 24 | 55,5 | 37 |
| Extraliga | 2009/10 | 12. | sestup | 11 | 0 | 0 | 11 | 0 | 26,5 | 10 |
| 1. liga - východ | 2010/11 | 7. | | 11 | 4 | 2 | 5 | 14 | 39,5 | 22 |
| 1. liga - východ | 2011/12 | 6. | | 11 | 4 | 2 | 5 | 14 | 44,0 | 25 |
| 1. liga - východ | 2012/13 | 4. | | 11 | 6 | 1 | 4 | 19 | 44,5 | 24 |
| 1. liga - východ | 2013/14 | 2. | | 11 | 8 | 1 | 2 | 25 | 56,0 | 39 |
| 1. liga - východ | 2014/15 | 1. | postup | 11 | 9 | 1 | 1 | 28 | 59,5 | 44 |
| Extraliga | 2015/16 | 9. | | 11 | 3 | 1 | 7 | 10 | 40,0 | 21 |
| Extraliga | 2016/17 | 9. | | 11 | 2 | 3 | 6 | 9 | 41,0 | 18 |
| Extraliga | 2016/17 | 10. | | 11 | 3 | 1 | 7 | 10 | 40,5 | 20 |
## Hráči
Za šachový klub hráli Extraligu velmistři:
- David Shengelia, Pavel Blatný, Tomáš Polák
mezinárodní mistři:
- Roman Chytílek, Michail Děmidov, Jana Jacková, Jan Krejčí, Juraj Lipka, Cyril Ponížil, Neklan Vyskočil
mezinárodní velmistryně:
- Eva Kulovaná
|
cswiki/1264690
|
cswiki
| 1,264,690
|
ŠK Duras BVK
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0K_Duras_BVK
|
2024-05-16T17:52:42Z
|
cs
|
Q28726644
| 79,681
|
{{Infobox - šachový klub
| název = ŠK Duras BVK
| obrázek = Faculty of Civil Engineering1.jpg
| celé jméno = Šachový klub Duras BVK
| adresa =
| datum založení =[[1923]]
| hrací místnost = [[Vysoké učení technické v Brně|VUT]] [[Fakulta stavební Vysokého učení technického v Brně|FAST]]<br />[[Veveří (část Brna)|Veveří]] 95
| předseda =
| nejvyšší soutěž = [[Česká šachová extraliga]]
| rok nejvyšší soutěže = [[Česká šachová extraliga 2009/10|2009/10]] a od [[Česká šachová extraliga 2015/16|2015/16]] stále
| nejlepší umístění = 9. místo (bilance 0-0-0)
| rok nejlepšího umístění = [[Česká šachová extraliga 2015/16|15/16]], [[Česká šachová extraliga 2016/17|16/17]]
| nejlepší hráč = {{flagicon|AUT}} [[David Shengelia]] ([[Elo|2649]])
| rok nejlepšího hráče = [[Česká šachová extraliga 2015/16|15/16]]
}}
'''ŠK Duras BVK''' je český [[šach]]ový klub se sídlem v [[Brno|Brně]]-[[Královo Pole|Králově Poli]]. Po jednoroční účasti v sezóně [[Česká šachová extraliga 2009/10|2009/10]] je od sezóny [[Česká šachová extraliga 2015/16|2015/16]] účastníkem [[Šachová extraliga|Šachové extraligy]]. Klub byl založen v dubnu 1923 a postupně se jmenoval '''DURAS Královo Pole''', '''ZK KPS Brno''' (1946), '''TJ Spartak Královo Pole''' (1953), '''TJ KPS Brno''' (1969), '''DURAS Královopolská''' (1995) a od roku 2000 má současný název '''Šachový klub DURAS BVK - Královo Pole'''. Klub nese jméno šachového velmistra [[Oldřich Duras|Oldřicha Durase]].
== Přehled výsledků ==
=== Česká šachová extraliga ===
{| class= "wikitable sortable"
|- bgcolor="#dddddd"
! Soutěž || Sezóna ||{{Tooltip|Poř|Pořadí}} || {{Tooltip|P/S|Informace o postupu či sestupu na konci dané sezóny}} || {{Tooltip|Z|Počet odehraných zápasů}} || {{Tooltip|V|Počet vyhraných zápasů}} || {{Tooltip|R|Počet remizovaných zápasů}} || {{Tooltip|P|Počet prohraných zápasů}} || {{Tooltip|BZ|Body ze zápasů (do sezóny 2004/5 2-1-0, od sezóny 2005/6 3-1-0)}} || {{Tooltip|BP|Body z partií (1-0,5-0)}} || {{Tooltip|VP|Počet vyhraných partií}}
|- align=center bgcolor=#ffcccc
|align=left|1. moravskoslezská liga|||1993/1994||11.||align=left | sestup || {{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}
|- align=center
|{{N/A}}|||1994/95||{{N/A}}|| ||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}
|- align=center
|{{N/A}}|||1995/96||{{N/A}}|| ||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}
|- align=center
|{{N/A}}|||1996/97||{{N/A}}|| ||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}
|- align=center
|{{N/A}}|||1997/98||{{N/A}}|| ||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}
|- align=center
|{{N/A}}|||1998/99||{{N/A}}|| ||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}
|- align=center bgcolor=#ccffcc
|{{N/A}}|||1999/00||{{N/A}}||align=left | postup ||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}
|- align=center
|align=left|1. moravskoslezská liga|||2000/01||6.|| ||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}
|- align=center
|align=left|1. moravskoslezská liga|||2001/02||3.|| ||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}
|- align=center
|align=left|1. moravskoslezská liga|||2002/03||6.|| ||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}||{{N/A}}
|- align=center
|align=left|1. moravskoslezská liga|||2003/04||5.|| || 11 || 3 || 5 || 3 || 11 || 45,0 || 18
|- align=center
|align=left|1. moravskoslezská liga|||2004/05||6.|| || 11 || 6 || 1 || 4 || 13 || 46,5 || 25
|- align=center
|align=left|1. liga - východ|||2005/06||9.|| || 11 || 2 || 3 || 6 || 9 || 39,0 || 17
|- align=center
|align=left|1. liga - východ|||2006/07||2.|| || 11 || 8 || 1 || 2 || 25 || 54,5 || 39
|- align=center
|align=left|1. liga - východ|||2007/08||4.|| || 11 || 7 || 0 || 4 || 21 || 46,5 || 26
|- align=center bgcolor=#ccffcc
|align=left|1. liga - východ|||2008/09||1.||align=left | postup || 11 || 8 || 0 || 3 || 24 || 55,5 || 37
|- align=center bgcolor=#ffcccc
|align=left|[[Česká šachová extraliga|Extraliga]]|||[[Česká šachová extraliga 2009/10|2009/10]]||12.||align=left | sestup || 11 || 0 || 0 || 11 || 0 || 26,5 || 10
|- align=center
|align=left|1. liga - východ|||2010/11||7.|| || 11 || 4 || 2 || 5 || 14 || 39,5 || 22
|- align=center
|align=left|1. liga - východ|||2011/12||6.|| || 11 || 4 || 2 || 5 || 14 || 44,0 || 25
|- align=center
|align=left|1. liga - východ|||2012/13||4.|| || 11 || 6 || 1 || 4 || 19 || 44,5 || 24
|- align=center
|align=left|1. liga - východ|||2013/14||2.|| || 11 || 8 || 1 || 2 || 25 || 56,0 || 39
|- align=center
|align=left|1. liga - východ|||2014/15||1.||align=left | postup || 11 || 9 || 1 || 1 || 28 || 59,5 || 44
|- align=center bgcolor=#ccffcc
|align=left|[[Česká šachová extraliga|Extraliga]]|||[[Česká šachová extraliga 2015/16|2015/16]]||9.|| || 11 || 3 || 1 || 7 || 10 || 40,0 || 21
|- align=center
|align=left|[[Česká šachová extraliga|Extraliga]]|||[[Česká šachová extraliga 2016/17|2016/17]]||9.|| || 11 || 2 || 3 || 6 || 9 || 41,0 || 18
|- align=center
|align=left|[[Česká šachová extraliga|Extraliga]]|||[[Česká šachová extraliga 2016/17|2016/17]]||10.|| || 11 || 3 || 1 || 7 || 10 || 40,5 || 20
|}
== Hráči ==
Za šachový klub hráli Extraligu [[Šachový velmistr|velmistři]]:<ref name=titul>V úvahu se bere nejvyšší šachový titul, se kterým hrál hráč Extraligu za ŠK Duras BVK.</ref>
* {{flagicon|AUT}} [[David Shengelia]], {{flagicon|CZE}} [[Pavel Blatný (šachista)|Pavel Blatný]], {{flagicon|CZE}} [[Tomáš Polák (šachista)|Tomáš Polák]]
[[mezinárodní mistr|mezinárodní mistři]]:<ref name=titul/>
* {{flagicon|CZE}} [[Roman Chytílek]], {{flagicon|RUS}} [[Michail Děmidov]], {{flagicon|CZE}} [[Jana Jacková]], {{flagicon|CZE}} [[Jan Krejčí (šachista, 1992)|Jan Krejčí]], {{flagicon|SVK}} [[Juraj Lipka]], {{flagicon|CZE}} [[Cyril Ponížil]], {{flagicon|CZE}} [[Neklan Vyskočil]]
[[mezinárodní velmistryně]]:<ref name=titul/>
* {{flagicon|CZE}} [[Eva Kulovaná]]
== Poznámky ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* [http://www.skduras.cz/ Oficiální stránky šachového klubu ŠK Duras BVK - Královo Pole]
* [http://www.olimpbase.org/teamscz/drbr_tea.html ŠK Duras BVK v České šachové extralize na Olimpbase.org (týmové statistiky)]
* [http://www.olimpbase.org/teamscz/drbr_i06.html ŠK Duras BVK v České šachové extralize na Olimpbase.org (individuální statistiky) - řazeno podle počtu odehraných partií]
{{Česká šachová extraliga}}
{{Portály|šachy}}
[[Kategorie:České šachové kluby|BVK]]
[[Kategorie:Kluby České šachové extraligy|BVK]]
[[Kategorie:Sportovní kluby založené v roce 1923|BVK]]
[[Kategorie:Sportovní kluby v Brně]]
[[Kategorie:Sport ve Veveří (Brno)]]
| 23,930,429
|
[{"title": "\u0160K Duras BVK", "data": {"N\u00e1zev": "\u0160achov\u00fd klub Duras BVK", "Zalo\u017een": "1923", "Hrac\u00ed m\u00edstnost": "VUT FAST \u00b7 Veve\u0159\u00ed 95", "Nejvy\u0161\u0161\u00ed sout\u011b\u017e": "\u010cesk\u00e1 \u0161achov\u00e1 extraliga (2009/10 a od 2015/16 st\u00e1le)", "Nejlep\u0161\u00ed um\u00edst\u011bn\u00ed": "9. m\u00edsto (bilance 0-0-0) (15/16, 16/17)", "Nejlep\u0161\u00ed hr\u00e1\u010d": "David Shengelia (2649) (15/16)"}}]
| false
|
# Georg Schmiedel
Georg Schmiedel (též Georg Schmiedl, 11. září 1855, Prostějov – 24. února 1929, Vídeň) byl rakouský učitel, socialista a zakladatel spolku Naturfreunde (Přátelé přírody).
## Životopis
Pocházel z učitelské rodiny, od roku 1879 učil na vídeňských obecných školách. Zapojil se do sociálně demokratického hnutí. V roce 1895 založil spolek Naturfreunde. V roce 1919 byl jmenován školním inspektorem města Vídně.
## Dílo
- Die Werkstatt des Kindes. (Dílna dítěte) Berlin 1913.
- Nach Werktagsfron zu Feierstunden. (Po robotě všedního dne ke svátečním hodinám) Wien 1923.
|
cswiki/1564120
|
cswiki
| 1,564,120
|
Georg Schmiedel
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Georg_Schmiedel
|
2022-11-25T07:15:21Z
|
cs
|
Q1505883
| 16,174
|
{{Infobox - spisovatel}}
'''Georg Schmiedel''' (též ''Georg Schmiedl'', [[11. září]] [[1855]], [[Prostějov]] – [[24. únor]]a [[1929]], [[Vídeň]]) byl rakouský učitel, [[socialista]] a zakladatel spolku ''Naturfreunde'' (''[[Přátelé přírody]]'').
== Životopis ==
Pocházel z učitelské rodiny, od roku 1879 učil na vídeňských obecných školách. Zapojil se do sociálně demokratického hnutí. V roce 1895 založil spolek Naturfreunde. V roce 1919 byl jmenován školním inspektorem města Vídně.<ref>''Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL).'' Band 10. Wien 1994, s. 330. [https://www.biographien.ac.at/oebl_10/330.pdf Dostupné online.]</ref>
== Dílo ==
* ''Die Werkstatt des Kindes.'' (Dílna dítěte) Berlin 1913.
* ''Nach Werktagsfron zu Feierstunden.'' (Po robotě všedního dne ke svátečním hodinám) Wien 1923.
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* ''Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL).'' Band 10. Wien 1994, s. 330.
=== Související články ===
* [[Přátelé přírody]]
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Historie|Lidé|Rakousko}}
{{DEFAULTSORT:Schmiedel, Georg}}
[[Kategorie:Rakouští pedagogové]]
[[Kategorie:Rakouští socialisté]]
[[Kategorie:Narození v roce 1855]]
[[Kategorie:Narození 11. září]]
[[Kategorie:Narození v Prostějově]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1929]]
[[Kategorie:Úmrtí 24. února]]
[[Kategorie:Úmrtí ve Vídni]]
[[Kategorie:Muži]]
| 21,993,451
|
[{"title": "Georg Schmiedel", "data": {"Narozen\u00ed": "11. z\u00e1\u0159\u00ed 1855 \u00b7 Prost\u011bjov", "\u00damrt\u00ed": "24. \u00fanora 1929 (ve v\u011bku 73 let) \u00b7 V\u00edde\u0148", "Povol\u00e1n\u00ed": "u\u010ditel", "Man\u017eel(ka)": "Therese Schmiedl"}}]
| false
|
# Šilhavost
Šilhání (v lékařství odborně také strabismus) je oční vada, kdy oči nehledí rovnoběžně a jedno se odchyluje od běžného směru. Touto vadou zraku se zabývá ortoptika.
Tato vada může být zjevná (heterotropie) nebo skrytá (heteroforie – projevuje se např. při únavě nebo při zakrytí zdravého oka a jeho následném odkrytí). Může být způsobena poruchou některé ze složek jednoduchého binokulárního vidění především do věku 7 let. Jednoduché binokulární vidění je schopnost vidět dva obrazy obou očí jako jeden.
Při šilhání je důležité tuto vadu u dětí objevit a léčit včas (maximálně do 7 let věku). Pokud se šilhání neléčí, může skončit tupozrakostí (amblyopií) uchýleného oka a ztrátou jednoduchého binokulárního vidění. Porušena může být optická složka (refrakční vady, zákaly optických medií, ptóza víčka, dlouhotrvající zakrytí oka), senzorická složka (vrozené i získané poruchy sítnice a zrakové dráhy), motorická složka (porucha okohybných svalů, asymetrie očnice) a centrální složka (porucha vyšších mozkových center). Často se jedná o kombinovanou poruchu jednotlivých složek.
Uchýlené oko může směřovat následujícími směry:
- dovnitř (nasálně) – esotropie, esoforie
- ven (temporálně) – exotropie, exoforie
- nahoru – hypertropie, hyperforie
- dolů – hypotropie, hypoforie
Smíšená porucha vertikálních a horizontálních svalů:
- incyklotropie/-forie – stáčení oka dovnitř
- excyklotropie/-forie – stáčení oka ven
|
cswiki/34952
|
cswiki
| 34,952
|
Šilhavost
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ilhavost
|
2022-11-23T19:43:20Z
|
cs
|
Q179951
| 19,869
|
{{Infobox - choroba
| název = Šilhání
| obrázek = Cross eyed.jpg
| popisek = Ukázka šilhání
| MKN-10 = [http://www.uzis.cz/cz/mkn/H49-H52.html#H49 H49]–[http://www.uzis.cz/cz/mkn/H49-H52.html#H50 H50]
| DSM-IV =
| MeshID =
| MeshYear =
}}
'''Šilhání''' (v [[lékařství]] odborně také '''strabismus''') je [[Zrakové vady|oční vada]], kdy [[oko|oči]] nehledí rovnoběžně a jedno se odchyluje od běžného směru. Touto vadou zraku se zabývá [[ortoptika]].
Tato vada může být zjevná (heterotropie) nebo skrytá (heteroforie – projevuje se např. při únavě nebo při zakrytí zdravého oka a jeho následném odkrytí). Může být způsobena poruchou některé ze složek jednoduchého [[binokulární vidění|binokulárního vidění]] především do věku 7 let. Jednoduché binokulární vidění je schopnost vidět dva obrazy obou očí jako jeden.
Při šilhání je důležité tuto vadu u dětí objevit a léčit včas (maximálně do 7 let věku). Pokud se šilhání neléčí, může skončit [[tupozrakost]]í (amblyopií) uchýleného oka a ztrátou jednoduchého binokulárního vidění. Porušena může být optická složka ([[refrakce|refrakční]] vady, zákaly optických medií, ptóza víčka, dlouhotrvající zakrytí oka), senzorická složka (vrozené i získané poruchy [[sítnice]] a [[zrakový nerv|zrakové dráhy]]), motorická složka (porucha [[okohybné svaly|okohybných svalů]], asymetrie [[očnice]]) a centrální složka (porucha vyšších mozkových center). Často se jedná o kombinovanou poruchu jednotlivých složek.
[[Soubor:Desinsertion du muscle CO.jpg|náhled|Operační pole při chirurgickém řešení strabismu]]
Uchýlené oko může směřovat následujícími směry:
* dovnitř (nasálně) – esotropie, esoforie
* ven (temporálně) – exotropie, exoforie
* nahoru – hypertropie, hyperforie
* dolů – hypotropie, hypoforie
Smíšená porucha vertikálních a horizontálních svalů:
* incyklotropie/-forie – stáčení oka dovnitř
* excyklotropie/-forie – stáčení oka ven
== Související články ==
* [[Oční pohyb]]
* [[Okluzor]]
* [[Operace strabismu]]
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* {{Wikislovník|heslo=strabismus}}
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Biologie|Medicína}}
[[Kategorie:Zrakové postižení]]
[[Kategorie:Oftalmologie]]
| 21,948,334
|
[{"title": "Klasifikace", "data": {"MKN-10": "H49\u2013H50", "Klasifikace": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# COM (hardwarové rozhraní)
COM je původní název pro rozhraní stále používaného sériového portu na IBM PC kompatibilním počítači. Tento název se nevztahuje pouze k fyzickému rozhraní, ke kterému se připojují vnější zařízení pomocí kabelu, ale také k virtuálním portům, které jsou softwarově vytvořeny například pro Bluetooth nebo pro USB na sériový port redukci.
Většina počítačů v období 80. a 90. letech 20. století měla k dispozici jeden nebo dva COM porty, které měly komunikační rozhraní definováno takto:
- COM1: I/O port 0x3F8, IRQ 4
- COM2: I/O port 0x2F8, IRQ 3
- COM3: I/O port 0x3E8, IRQ 4
- COM4: I/O port 0x2E8, IRQ 3
Nyní je ale většina systémů dodávána pouze s jedním nebo žádným COM portem.
## I/O adresy
Rozhraní COM portů zprostředkovává integrovaný obvod typu 16550 UART. Tento obvod má sedm vnitřních 8bitových hardwarových registrů, které shromažďují informace a konfigurační data o tom, která data mají být odeslána a která přijata, baud rychlost, nastavení přerušení a další. U portu COM1 je možné přistupovat k registrům zápisem nebo čtením od I/O adresy 0x3F8 do 0x3FF.
Pokud například procesor chce poslat data z COM1, zašle je I/O portu 0x3F8 a tento port se propojí s UART IC registrem, který shromáždí data, která mají být odeslána.
Bracket sériový port je přídavná lišta (třeba záslepka) s ext. konektory pro I/O RS232 v provedení 9.pin a 25.pin cannon. Používá se zpravidla pro starší základní desky XT formátu, řadiče nebo jako doplněk nových ATX desek, kde může být jeden port pevný a druhý přídavný přes bracket. U starších XT desek byla různá zapojení na bracket, stávalo se tedy, že COM port byl nefunkční ale detekován. Správné zapojení bracketu a základní desky lze ověřit za pomocí propísknutí multimetru, kdy cannon9 pin č.5 GND je vodivě propojen s kostrou PC. Dále je možné prověřit funkčnost portů programem CHECKIT a příslušnou testovací redukcí pro RS232.
|
cswiki/560941
|
cswiki
| 560,941
|
COM (hardwarové rozhraní)
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/COM_(hardwarov%C3%A9_rozhran%C3%AD)
|
2024-02-29T06:51:54Z
|
cs
|
Q2919255
| 6,455
|
'''COM''' je původní název pro [[Rozhraní (informatika)|rozhraní]] stále používaného [[Sériový port|sériového portu]] na [[IBM PC kompatibilní]]m počítači. Tento název se nevztahuje pouze k fyzickému rozhraní, ke kterému se připojují vnější zařízení pomocí kabelu, ale také k virtuálním portům, které jsou softwarově vytvořeny například pro [[Bluetooth]] nebo pro [[USB]] na sériový port redukci.
Většina počítačů v období 80. a 90. letech 20. století měla k dispozici jeden nebo dva COM porty, které měly komunikační rozhraní definováno takto:
*'''COM1''': I/O port 0x3F8, [[IRQ]] 4
*'''COM2''': I/O port 0x2F8, IRQ 3
*'''COM3''': I/O port 0x3E8, IRQ 4
*'''COM4''': I/O port 0x2E8, IRQ 3
Nyní je ale většina systémů dodávána pouze s jedním nebo žádným COM portem.
== I/O adresy ==
Rozhraní COM portů zprostředkovává [[integrovaný obvod]] typu [[16550 UART]]. Tento obvod má sedm vnitřních [[8bitový]]ch [[Hardwarový registr|hardwarových registrů]], které shromažďují informace a konfigurační data o tom, která data mají být odeslána a která přijata, [[baud]] rychlost, nastavení přerušení a další. U portu COM1 je možné přistupovat k registrům zápisem nebo čtením od I/O adresy 0x3F8 do 0x3FF.
Pokud například [[Mikroprocesor|procesor]] chce poslat data z COM1, zašle je I/O portu 0x3F8 a tento port se propojí s UART IC registrem, který shromáždí data, která mají být odeslána.
Bracket sériový port je přídavná lišta (třeba záslepka) s ext. konektory pro I/O RS232 v provedení 9.pin a 25.pin cannon. Používá se zpravidla pro starší [[Základní deska|základní desky]] XT formátu, řadiče nebo jako doplněk nových ATX desek, kde může být jeden port pevný a druhý přídavný přes bracket. U starších XT desek byla různá zapojení na bracket, stávalo se tedy, že COM port byl nefunkční ale detekován. Správné zapojení bracketu a základní desky lze ověřit za pomocí propísknutí multimetru, kdy cannon9 pin č.5 GND je vodivě propojen s kostrou PC. Dále je možné prověřit funkčnost portů programem CHECKIT a příslušnou testovací redukcí pro RS232.
== Reference ==
{{Překlad|jazyk=en |článek=COM (hardware interface) |revize=353864333 }}
== Související články ==
* [[RS-232]]
* [[Paralelní port]]
[[Kategorie:Sběrnice]]
| 23,702,143
|
[]
| false
|
# Mar-Bíti-Apla-Ušur
Mar-Bíti-Apla-Ušur (akkadsky Mar-Bíte, ochraňuj následníka) byl král Babylónie v období mezi 984–977 př. n. l. Je jediným představitelem VII. babylonské dynastie.
I když jeho jméno Mar-Bíti-Apla-Ušur je akkadské, v záznamech je u něj uváděn dodatek ŠÁ.BAL.BAL LIBIR [RA] NIM.MA.KI, v akkadštině liplippi Elamti labîru, což v překladu znamená „vzdálený (?) potomek Elamu“ Bůh Mar-Bíti byl spojován s městem Dér na babylonsko-elamském pomezí, a částečně také s Borsippou, kde byl jeho chrám.
Pravděpodobně byl tedy elamského původu, možná byl i spřízněn s elamskou královskou rodinou. Proto je tedy VII. babylonská dynastie označovaná jako Elamská.
Na čtyřech bronzových hrotech šípů s jeho jménem, nalezených v Lorestánu, je titulován jako šár-kišatti – „vládce světa“. Tento titul byl v tomto období běžně užíván babylonskými panovníky. Přestože byl elamského původu, nezdá se že by ho pozdější babylonští vládcové označovali za uchvatitele. I jeho pohřeb proběhl přesně v souladu s babylonskými tradicemi. Kromě krátkého odkazu ke 4. roku jeho vlády v novobabylonské kronice nejsou z doby jeho vlády žádné záznamy.
|
cswiki/549295
|
cswiki
| 549,295
|
Mar-Bíti-Apla-Ušur
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mar-B%C3%ADti-Apla-U%C5%A1ur
|
2022-11-16T11:52:10Z
|
cs
|
Q2997566
| 13,204
|
{{Infobox - panovník}}
'''Mar-Bíti-Apla-Ušur''' ([[Akkadština|akkadsky]] ''Mar-Bíte, ochraňuj následníka'') byl král [[Babylón]]ie v období mezi [[10. století př. n. l.|984]]–[[10. století př. n. l.|977 př. n. l.]] Je jediným představitelem VII. babylonské dynastie.
I když jeho jméno Mar-Bíti-Apla-Ušur je akkadské, v záznamech je u něj uváděn dodatek ''ŠÁ.BAL.BAL LIBIR [RA] NIM.MA.KI'', v akkadštině ''liplippi Elamti labîru'', což v překladu znamená „vzdálený (?) potomek [[Elam]]u“[http://books.google.ie/books?id=iykVSxTD7usC&lpg=PA163&ots=XhM-JTCToS&dq=Ninurta-Kudurri-U%C5%A1ur%20II.&pg=PA165#v=onepage&q&f=false] Bůh Mar-Bíti byl spojován s městem [[Dér]] na babylonsko-elamském pomezí, a částečně také s [[Borsippa|Borsippou]], kde byl jeho chrám.
Pravděpodobně byl tedy [[elam]]ského původu, možná byl i spřízněn s elamskou královskou rodinou. Proto je tedy VII. babylonská dynastie označovaná jako Elamská.
Na čtyřech bronzových hrotech šípů s jeho jménem, nalezených v [[Lorestán]]u, je titulován jako ''šár-kišatti'' – „vládce světa“. Tento titul byl v tomto období běžně užíván babylonskými panovníky. Přestože byl elamského původu, nezdá se že by ho pozdější babylonští vládcové označovali za uchvatitele. I jeho pohřeb proběhl přesně v souladu s babylonskými tradicemi. Kromě krátkého odkazu ke 4. roku jeho vlády <ref>V Nisanu 4. roku jeho vlády se stala nespecifikovaná událost, která byla považovaná za důsledek zrušení tradiční novoroční oslavy </ref> v novobabylonské kronice nejsou z doby jeho vlády žádné záznamy.
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* ''A political history of post-Kassite Babylonia, 1158–722 B.C.'', John Anthony Brinkman, str. 165, anglicky
* ''Assyria and Babylonia, c. 1200–1000 B.C., Volume 2, Part 31'', Donald John Wiseman, str. 34, anglicky
* ''Historie starověkého Východu'', B. А. Turajev,
{{posloupnost|co=[[Seznam babylonských králů|Babylonský král]]|kdy=[[10. století př. n. l.|984 př. n. l.]] – [[10. století př. n. l.|977 př. n. l.]]| předchůdce =[[Širikti-Šukamunu]]| nástupce =[[Nabú-Mukin-Apli]]}}
{{Králové z 5.-8. babylonské dynastie}}
{{Portály|Starověk|Lidé}}
[[Kategorie:Králové z 7. babylónské dynastie]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Úmrtí v 10. století př. n. l.]]
[[Kategorie:Narození v 11. století př. n. l.]]
| 21,894,655
|
[{"title": "Mar-B\u00edti-Apla-U\u0161ur", "data": {"Narozen\u00ed": "11. stolet\u00ed p\u0159. n. l.", "\u00damrt\u00ed": "10. stolet\u00ed p\u0159. n. l."}}]
| false
|
# Walter H. Haas
Walter H. Haas (3. července 1917 – 6. dubna 2015) byl americký amatérský astronom. Astronomickými pozorováními se začal zabývat ve 30. letech 20. století. V roce 1947 založil Asociaci pozorovatelů Měsíce a planet (Association of Lunar and Planetary Observers, ALPO), kterou pak sám vedl až do poloviny 80. let. Poté působil ve správní radě tohoto sdružení jako čestný předseda.
Za svůj přínos astronomii obdržel několik ocenění: v roce 1952 mu americká Astronomická liga, sdružující různé amatérské astronomické organizace, udělila cenu Astronomical League Award, v roce 1994 obdržel Amateur Achievement Award od Pacifické astronomické společnosti a v roce 2004 mu Astronomická liga udělila Presidential Award, speciální cenu příležitostně udělovanou prezidentem této společnosti.
|
cswiki/499033
|
cswiki
| 499,033
|
Walter H. Haas
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Walter_H._Haas
|
2022-11-29T08:26:43Z
|
cs
|
Q7965028
| 18,771
|
{{Infobox - osoba}}
'''Walter H. Haas''' ([[3. červenec|3. července]] [[1917]] – [[6. duben|6. dubna]] [[2015]]) byl [[Spojené státy americké|americký]] amatérský [[astronom]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Walter H. Haas Papers, 1935-2002
| url = http://www.worldcat.org/search?q=no:056960294
| datum vydání =
| datum přístupu = 2009-12-22
| vydavatel =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Astronomickými pozorováními se začal zabývat ve 30. letech 20. století. V roce 1947 založil [[Asociace pozorovatelů Měsíce a planet|Asociaci pozorovatelů Měsíce a planet]] ({{Cizojazyčně|en|''Association of Lunar and Planetary Observers''}}, ALPO), kterou pak sám vedl až do poloviny 80. let. Poté působil ve správní radě tohoto sdružení jako čestný předseda.<ref name="PresidentialAward">{{Citace elektronické monografie
| titul = 2004 Presidential Award of the Astronomical League
| url = http://www.astroleague.org/al/awards/special/pres2004.html
| datum vydání =
| datum přístupu = 2009-12-22
| vydavatel = The Astronomical League
| jazyk = anglicky
| url archivu = https://web.archive.org/web/20070927062702/http://www.astroleague.org/al/awards/special/pres2004.html
| datum archivace = 2007-09-27
| nedostupné = ano
}}</ref>
Za svůj přínos astronomii obdržel několik ocenění: v roce 1952 mu americká Astronomická liga, sdružující různé amatérské astronomické organizace, udělila cenu {{Cizojazyčně|en|''Astronomical League Award''}},<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Previous Astronomical League Award Winners
| url = http://www.astroleague.org/al/awards/alaward/alawdprv.html
| datum přístupu = 2009-12-22
| vydavatel = The Astronomical League
| jazyk = anglicky
| url archivu = https://web.archive.org/web/20070927062624/http://www.astroleague.org/al/awards/alaward/alawdprv.html
| datum archivace = 2007-09-27
| nedostupné = ano
}}</ref> v roce 1994 obdržel {{Cizojazyčně|en|''[[Amateur Achievement Award]]''}} od [[Pacifická astronomická společnost|Pacifické astronomické společnosti]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Past Amateur Achievement Winners
| url = http://www.astrosociety.org/membership/awards/pastamateur.html
| datum přístupu = 2009-12-22
| vydavatel = Astronomical Society of the Pacific
| jazyk = anglicky
}}</ref> a v roce 2004 mu Astronomická liga udělila {{Cizojazyčně|en|''Presidential Award''}}, speciální cenu příležitostně udělovanou prezidentem této společnosti.<ref name = "PresidentialAward" />
== Reference ==
<references />
{{Portály|Astronomie}}
{{DEFAULTSORT:Haas, Walter H.}}
[[Kategorie:Američtí astronomové]]
[[Kategorie:Amatérští astronomové]]
[[Kategorie:Narození v roce 1917]]
[[Kategorie:Narození 3. července]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 2015]]
[[Kategorie:Úmrtí 6. dubna]]
[[Kategorie:Muži]]
| 22,082,080
|
[{"title": "Walter H. Haas", "data": {"Narozen\u00ed": "3. \u010dervence 1917 \u00b7 New Waterford", "\u00damrt\u00ed": "6. dubna 2015 (ve v\u011bku 97 let)", "Alma mater": "University of Mount Union \u00b7 Ohijsk\u00e1 st\u00e1tn\u00ed univerzita", "Povol\u00e1n\u00ed": "amateur astronomer, \u0161\u00e9fredaktor a matematik", "Zam\u011bstnavatel\u00e9": "New Mexico State University \u00b7 White Sands Missile Range", "Ocen\u011bn\u00ed": "Astronomical League Award"}}]
| false
|
# Jihozápadní Čína
Jihozápadní Čína (čínsky v českém přepisu Si-nan, pchin-jinem Xīnán, znaky 西南) je region Čínské lidové republiky skládající se z Čchung-čchingu, z provincií S’-čchuan, Jün-nan a Kuej-čou a z Tibetské autonomní oblasti.
|
cswiki/801778
|
cswiki
| 801,778
|
Jihozápadní Čína
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jihoz%C3%A1padn%C3%AD_%C4%8C%C3%ADna
|
2024-02-06T10:15:36Z
|
cs
|
Q1190484
| 13,611
|
[[Soubor:Regions of China.svg|náhled|Čínské regiony: Jihozápadní Čína je oranžová vlevo dole]]
'''Jihozápadní Čína''' ({{čínsky|znaky=西南|český přepis=Si-nan|pchin-jin=Xīnán}}) je region [[Čína|Čínské lidové republiky]] skládající se z [[Čchung-čching]]u, z provincií [[S’-čchuan]], [[Jün-nan]] a [[Kuej-čou]] a z [[Tibetská autonomní oblast|Tibetské autonomní oblasti]].
== Odkazy ==
=== Související články ===
* [[Východní Čína]]
* [[Severní Čína]]
* [[Severovýchodní Čína]]
* [[Severozápadní Čína]]
* [[Středojižní Čína]]
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Geografie Číny]]
| 23,630,280
|
[]
| false
|
# Swartkrans
Swartkrans (dříve Zwartkrans) je krasová jeskyně, nacházející se v Jihoafrické republice, severozápadně od Johannesburgu, na severním svahu údolí Blaauwbank. Představuje dosud nejbohatší zdroj ostatků hominina druhu Paranthropus robustus. Hojnost nálezů z ní již v první polovině 20. století učinila jeden ze symbolů paleoantropologie jižní Afriky. Lokalitě a jejímu výzkumu byla věnována i samostatná monografie. V září roku 1992 byla jeskyně prohlášena Národní památkou Jihoafrické republiky. Je součástí významné paleoantropologické oblasti zvané Kolébka lidstva, patřící ke světovému dědictví UNESCO.
Název jeskyně v překladu z afrikánštiny znamená „černý svah“ a odkazuje na tmavé zbarvení hornin, způsobené silnou příměsí manganu.
## Dějiny výzkumu
První kosti odhalila těžba vápence již ve 30. letech 20. století. Když pak v roce 1948 Kalifornská univerzita uspořádala expedici s cílem najít další ostatky australopitéků v oblasti Transvaal, přidal se k ní i Robert Broom, pracující tou dobou v nedalekém Sterkfontein. V listopadu 1948 zahájil práce ve Swartkrans a již v prvním týdnu prací zachytil ostatky homininů. Ve výzkumu jeskyně pak pokračoval až do listopadu roku 1949, kdy musely být práce pro vyčerpání finančních prostředků zastaveny. Získáno přitom bylo velké množství kostí zvířat i homininů. Kromě hojně zastoupeného druhu Paranthropus robustus objevil John T. Robinson v květnu 1949 i spodní čelist popsanou jako Telanthropus capensis. Později byl tento nález přesunut do druhu Homo erectus.
Díky odkryvům v letech 1948-1949 byly odhaleny travertinové stěny jeskyně, takže se do Swartkrans krátce vrátili těžaři. Až roku 1951 byly paleontologické výzkumy obnoveny. V témže roce však zemřel Robert Broom, takže vedení prací převzal jeho spolupracovník John Talbot Robinson. V roce 1953 byla lokalita opět opuštěna, pokračovaly však práce v laboratořích muzea Transvaal (dnes Ditsong National Museum of Natural History) i vydávání početných publikací.
V roce 1965 zahájil nové výzkumy Charles Kimberlin Brain a pokračoval v nich soustavně až do roku 1986. V roce 1968 pozemek s jeskyní zakoupila univerzita Witwatersrand, aby zajistila pokračování odkryvů. Až do roku 1972 byla většina úsilí věnována odklízení suti a kusů brekcie, vytěžené při získávání travertinu. Ačkoliv přitom bylo odhaleno množství kostí i kamenné nástroje, jejich datace a interpretace jsou problematické, neboť není jisté, odkud přesně pocházejí. Následujících sedm let bylo věnováno odstraňování novodobého nadloží, aby byl odhalen celý rozsah jeskyně. Poté byla roku 1979 nad částí jeskyně vypnuta kovová mříž, sestávající z pravidelných čtverců o straně 1 m. Ty rozdělily celý prostor na jednotlivé sektory, v nichž byly evidovány nálezy. Teprve v posledních sedmi letech výzkumu byly odkrývány původní, nenarušené uloženiny v nitru jeskyně. Mezi početnými nálezy (kosti paviánů, levhartů, šavlozubých koček, hyen, antilop) bylo odhaleno více než 100 vzorků druhu Paranthropus robustus. Charles K. Brain prováděl také významné geologické studie a vytvořil první nástin stratigrafie ve Swartkrans. Věnoval se i tafonomii a způsobu hromadění kostí v jeskyni.
Novodobé výzkumné aktivity byly zahájeny v roce 2001 a trvají dosud. Roku 2005 byl pro tyto účely založen Swartkrans Paleoanthropological Research Project. Od roku 1999 je také s pomocí GIS zpracováván trojrozměrný model jeskyně, umožňující mimo jiné přesné zanesení každého nálezu.
## Geologie
Do 80. let 20. století se ve výplni jeskyně rozeznávaly dvě části, Member I a Member II. Až rozsáhlé práce v letech 1979-1986 prokázaly přítomnost pěti jednotek (Member 1-5), přičemž Member 1 sestává ze dvou částí (starší „Lower Bank“ a mladší „Hanging Remnant“).
Složitá stratigrafie ve Swartkrans je důsledkem opakovaného ukládání a následné eroze. Jednotlivé vrstvy na sebe nenavazují, mladší části vyplňují dutiny vzniklé ve starší výplni a některé uloženiny již chybí (erozí byly zcela odstraněny). Postupně také erodoval skalní masiv nad jeskyní, a tak téměř beze zbytku zmizel původní strop. Autoři výzkumu předpokládají, že usazování probíhalo v obdobích glaciálů, zatímco eroze spadá do doby interglaciálů.
Základ jeskyně mohl vzniknout možná již v miocénu, poklesem spodní vody v pliocénu se pak dotvořila krasová jeskyně, zdobená krápníky. Souvislá vrstva sintru na stěnách značí, že jeskyně byla v té době plně nebo z větší části uzavřená. Kvůli chybějící vodě se však začaly rozšiřovat pukliny ve stropě.
Zhruba před 1,7-1,8 miliony let se ve stropě v jihovýchodní části jeskyně otevřel svislý šachtovitý vstup. Tím se dovnitř začala dostávat zemina z okolního povrchu, která vytvořila násypový kužel v jihovýchodním rohu dutiny a ukládala se také dál směrem k západní stěně jeskyně, až téměř uzavřela vstupní šachtu. Vzniklý prostor vyplnila poměrně rychle, snad jen během 20 000 let. Po zpevnění rozpuštěným a znovu vysráženým vápencem tvoří brekcii „Lower Bank“.
Další vstupní otvor, který se ve stropě vytvořil, umožnil stejným způsobem vznik vrstvy „Hanging Remnant“. Následovalo období eroze, během nějž se na rozhraní částí „Lower Bank“ a „Hanging Remnant“ vytvořil asi 6 m hluboký zářez (erodovaný materiál byl odnesen do hlubších částí jeskyně). Ten pak vyplnil materiál jednotky Member 2, který dovnitř propadal novou šachtou, vzniklou ve střední části jeskyně v důsledku zřícení části původního stropu. Zhruba ve stejné době se dovnitř dostávají sedimenty i úzkým otvorem v severozápadní části jeskyně (Member 2A).
Nové období eroze vedlo k odstranění dalších částí starších uloženin, aby pak byly dutiny vyplněny jílovitým pískem s úlomky vápence a krápníků (Member 3). Ještě mladší dutiny vyplnily Member 4 v severovýchodním rohu a Member 5 při severozápadní stěně jeskyně.
## Datování
I přes rozsáhlý a dlouhodobý výzkum má lokalita dosud nejisté datovaní. Odborníci se shodují v počtu jednotek, vyplňujících jeskyni, jejich odhadované stáří (především u Member 1-3) se ovšem může v jednotlivých studiích podstatným způsobem lišit. Důvodem je především nedostatek dobře datovatelných sedimentů, jakými jsou například východoafrické vrstvy sopečného popela, na něž lze snadno aplikovat radiometrické datovací metody. Ve Swartkrans se proto - podobně jako v ostatních jihoafrických jeskyních - stále nejčastěji uplatňuje především biostratigrafie, tedy datace na základě přítomnosti určitých živočišných druhů. Jejich výskyt je přitom srovnáván s dobře datovatelnými lokalitami východní Afriky. Teprve v posledních letech technický rozvoj umožnil uplatnění absolutních datovacích metod i v jižní Africe - využíván je paleomagnetismus, termoluminiscence nebo metoda uran-olovo.
Spektrum nalézaných druhů zvířat ze Swartkrans nabízí tuto dataci:
- Member 1 - stáří 1,7 - 1,8 milionu let
- Member 2 - stáří 1,5 milionu let
- Member 3 - stáří 1 milion let
Charles K. Brain však předpokládá, že všechny tyto vrstvy vznikly nedlouho po sobě (v době asi před 1,5 - 1,7 milionu let) a že v případě Member 3 mohly být výsledky analýz zkresleny kvůli kontaminaci sedimentů mladšími ostatky.
Nedávné radiometrické datování uloženin pomocí metody uran-olovo ukazuje následující výsledky:
- Member 1 - stáří 2,3 - 1,8 milionu let
- Member 2 - stáří 1,65 - 1,07 milionu let
- Member 3 - stáří 1,3 - 0,62 milion let
Část Member 4 patří podle nálezů kamenných artefaktů střednímu paleolitu a Member 5 je podle radiokarbonové metody stará zhruba 11 000 let.
## Nálezy
Dlouhodobé systematické výzkumy lokality přinesly téměř 450 000 nálezů minulé fauny, mezi něž patří na 400 vzorků rodů Paranthropus a Homo (ostatky rodu Paranthropus výrazně početně převažují). Ostatky homininů představují většinou jednotlivé zuby a zajímavý je velký podíl nedospělých jedinců. Méně časté nálezy kostí trupu a končetin lze vzhledem k současnému výskytu paranthropů a lidí jen obtížně přiřadit konkrétnímu druhu.
- Member 1 - nejbohatší sediment celé jeskyně (zejm. část „Hanging Remnant“) - zjištěny ostatky Paranthropus robustus (98 jedinců) i Homo (4 jedinci)[21]
- Member 2 - zjištěny ostatky P. robustus (17 jedinců) i Homo (2 jedinci)[21]
- Member 3 - zjištěny pouze ostatky P. robustus (9 jedinců), nikoliv Homo[21]
Výzkumy bylo získáno také na 900 kusů kamenné industrie vyvinutého oldovanu a časného acheuléenu a dále 85 kostěných nástrojů, užívaných patrně ke kopání podzemních hlíz nebo k rozbíjení termitišť. Současný výskyt rodů Paranthropus a Homo však nedovolí s jistotou identifikovat jejich výrobce a uživatele.
- Member 1 - část „Lower Bank“ obsahuje početné kamenné artefakty vyvinutého oldovanu i kostěné nástroje, v části „Hanging Remnant“ jsou však vzácné
- Member 2 - obsahuje početné kamenné artefakty vyvinutého oldovanu a časného acheuléenu, ale i kostěné nástroje (podle chybějících odštěpků z výroby kamenných nástrojů lze usuzovat, že veškeré artefakty se nacházejí v druhotném uložení a byly do jeskyně spláchnuty, nejsou důsledkem přebývání homininů v jeskyni).[5]
- Member 3 - obsahuje kamenné artefakty vyvinutého oldovanu i kostěné nástroje. Mnohem větší pozornost je ovšem věnována 27 spáleným kostem, představujícím jeden z nejstarších dokladů užití ohně. Jejich stav a rozmístění odpovídá záměrně udržovanému ohništi ve vstupní části jeskyně.[11] Současně jsou nacházeny zvířecí kosti s jasnými stopami po zářezech a důlcích, vytvořených kamennými nástroji, tedy doklady porcování masa či získávání morku z kostí.[21]
- Member 4 - obsahuje artefakty středního paleolitu, dosud však nebyly důkladněji prozkoumány[4]
## Paleoekologie
Bohaté nálezy zvířecích kostí umožňují dobře rekonstruovat charakter krajiny poblíž Swartkrans v období pliocénu a pleistocénu. Po srovnání ostatků ze všech částí výplně lze přírodní prostředí v okolí jeskyně považovat za poměrně stabilní, obdobné současnému stavu. Vysoký podíl trávu spásajících zvířat ukazuje na rozlehlé travnaté pláně, zaujímající většinu plochy.
V nálezech zcela chybí stromové druhy, vyskytují se však zvířata konzumující plody či listy. To znamená, že otevřenou krajinu musely doplňovat ostrůvky stromů či keřů. Občasné nálezy vodních zvířat potvrzují přítomnost vodního zdroje. Proto se předpokládá, že potok Blaauwbank byl v pleistocénu vydatnějším vodním tokem, kolem nějž se soustředila bujnější vegetace lužních lesíků, rákosin a pobřežních mokřadů. Zde mohli najít potravu a úkryt buvoli, zástupci rodu Tragelaphus, bahnivci, hroši, vydry, promyky, ale i homininé.
Již od počátku 20. století se badatelé rovněž zajímali o způsob hromadění zvířecích kostí v jihoafrických jeskyních. Raymond A. Dart na základě nálezů rozbitých paviáních lebek předpokládal že v dutinách nebo v blízkém okolí žili australopitékové, lovící paviány i jiná menší zvířata pomocí jednoduchých nástrojů ze zvířecích čelistí, dlouhých kostí či rohů (tzv. osteodontokeratická kultura).
Charles K. Brain však v 60. - 70. letech 20. století důkladným studiem tafonomie, spektra nalézaných druhů zvěře a povrchového poškození kostí prokázal, že ostatky nahromadili spíše jiní masožravci, zatahující kořist (včetně homininů) do svých doupat. Za hlavní činitele jsou nejčastěji považování levharti, v menší míře hyeny a možná i šavlozubé kočky Dinofelis nebo Megantereon. Na lebce druhu Paranthropus robustus s katalogovým číslem SK 54 je dokonce patrné poškození ve formě dvou důlků, které přesně odpovídají vzdálenosti špičáků na spodní čelisti levharta. Vysoký podíl kostí paranthropů v rámci všech nálezů by dokonce mohl napovídat, že homininé byli pro tyto šelmy oblíbenou kořistí.
Část kostí byla do jeskyně také stržena s okolní zeminou působením větru a vody, pozůstatky drobných obratlovců mohly nahromadit sovy a v případě mladších částí (Member 3-5) mohou za akumulací stát i první lidé.
|
cswiki/1183941
|
cswiki
| 1,183,941
|
Swartkrans
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Swartkrans
|
2021-12-07T20:53:18Z
|
cs
|
Q1887011
| 108,186
|
[[Soubor:Cradle_of_Humankind_map.jpg|náhled|''Poloha Swartkrans na mapě jižní Afriky'']]
'''Swartkrans''' (dříve Zwartkrans) je [[Kras|krasová jeskyně]], nacházející se v [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republice]], severozápadně od [[Johannesburg]]u, na severním svahu údolí Blaauwbank. Představuje dosud nejbohatší zdroj ostatků [[Hominini|hominina]] druhu ''[[Paranthropus robustus]]''. Hojnost nálezů z ní již v první polovině [[20. století]] učinila jeden ze symbolů [[Fyzická antropologie|paleoantropologie]] jižní Afriky. Lokalitě a jejímu výzkumu byla věnována i samostatná [[monografie]].<ref name=":4">{{Citace monografie|příjmení=Brain|jméno=C. K|titul=Swartkrans: A Cave’s Chronicle of Early Man|vydání=1|vydavatel=Transvaal Museum|místo=Pretoria|rok=1993|počet stran=270|strany=|isbn=978-0907990147}}</ref> V září roku [[1992]] byla jeskyně prohlášena Národní památkou Jihoafrické republiky. Je součástí významné paleoantropologické oblasti zvané [[Kolébka lidstva]], patřící ke [[Světové dědictví|světovému dědictví]] [[UNESCO]].<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=UNESCO World Heritage|jméno=|titul=whc.unesco.org|url=http://whc.unesco.org/en/list/915/|vydavatel=|datum přístupu=2016-03-04|jazyk=en}}</ref>
Název jeskyně v překladu z [[Afrikánština|afrikánštiny]] znamená „černý svah“ a odkazuje na tmavé zbarvení hornin, způsobené silnou příměsí [[mangan]]u.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Wood|jméno=B|titul=Wiley-Blackwell Encyclopedia of Human Evolution|vydání=1|vydavatel=John Wiley & Sons|místo=|rok=2011|počet stran=1264|strany=|isbn=978-1444342475}}</ref>
[[Soubor:Cradle_of_Humankind_plan.jpg|náhled|''Poloha Swartkrans v rámci Kolébky lidstva'']]
== Dějiny výzkumu ==
První kosti odhalila těžba [[Vápenec|vápence]] již ve 30. letech [[20. století]]. Když pak v roce [[1948]] [[Kalifornská univerzita]] uspořádala expedici s cílem najít další ostatky [[Australopithecus|australopitéků]] v oblasti [[Transvaal]], přidal se k ní i Robert Broom, pracující tou dobou v nedalekém [[Sterkfontein]].<ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení=Franklin|jméno=R|titul=The recognition, frequency, and taxonomic association of skeletal pathology from selected Plio-Pleistocene-aged sites from the Cradle of Humankind, Witwatersrand, South Africa. Disertační práce|vydání=1|vydavatel=University of the Witwatersrand|místo=Pretoria|rok=2011|počet stran=|strany=|isbn=}}</ref> V listopadu 1948 zahájil práce ve Swartkrans a již v prvním týdnu prací zachytil ostatky homininů. Ve výzkumu jeskyně pak pokračoval až do listopadu roku [[1949]], kdy musely být práce pro vyčerpání finančních prostředků zastaveny.<ref name=":0" /> Získáno přitom bylo velké množství kostí zvířat i homininů. Kromě hojně zastoupeného druhu ''Paranthropus robustus'' objevil John T. Robinson v květnu [[1949]] i spodní čelist popsanou jako ''Telanthropus capensis.'' Později byl tento nález přesunut do druhu ''[[Homo erectus]]''.<ref name=":1">{{Citace periodika|příjmení=Brain|jméno=C. K.|příjmení2=Watson|jméno2=V|titul=A guide to the Swartkrans early hominid cave site|periodikum=Annals of the Transvaal Museum|datum=|rok=1992|ročník=35|číslo=|strany=343–365|url=}}</ref>
[[Soubor:Dr Robert Broom.jpg|náhled|''Robert Broom'']]
Díky odkryvům v letech 1948-1949 byly odhaleny [[travertin]]ové stěny jeskyně, takže se do Swartkrans krátce vrátili těžaři. Až roku [[1951]] byly paleontologické výzkumy obnoveny. V témže roce však zemřel Robert Broom, takže vedení prací převzal jeho spolupracovník John Talbot Robinson. V roce [[1953]] byla lokalita opět opuštěna, pokračovaly však práce v laboratořích muzea Transvaal (dnes ''Ditsong National'' ''Museum of Natural History'') i vydávání početných publikací.<ref name=":1" />
V roce [[1965]] zahájil nové výzkumy Charles Kimberlin Brain a pokračoval v nich soustavně až do roku [[1986]]. V roce [[1968]] pozemek s jeskyní zakoupila univerzita Witwatersrand, aby zajistila pokračování odkryvů. Až do roku [[1972]] byla většina úsilí věnována odklízení suti a kusů [[brekcie]], vytěžené při získávání travertinu. Ačkoliv přitom bylo odhaleno množství kostí i [[kamenné nástroje]], jejich datace a [[interpretace]] jsou problematické, neboť není jisté, odkud přesně pocházejí.<ref name=":1" /> Následujících sedm let bylo věnováno odstraňování novodobého [[Podloží|nadloží]], aby byl odhalen celý rozsah jeskyně. Poté byla roku [[1979]] nad částí jeskyně vypnuta kovová mříž, sestávající z pravidelných čtverců o straně 1 m. Ty rozdělily celý prostor na jednotlivé sektory, v nichž byly evidovány nálezy. Teprve v posledních sedmi letech výzkumu byly odkrývány původní, nenarušené [[Sediment|uloženiny]] v nitru jeskyně.<ref name=":1" /> Mezi početnými nálezy (kosti [[pavián]]ů, [[levhart]]ů, [[Šavlozubý tygr|šavlozubých koček]], [[Hyeny|hyen]], [[Antilopa|antilop]]) bylo odhaleno více než 100 vzorků druhu ''Paranthropus robustus''. Charles K. Brain prováděl také významné [[Geologie|geologické studie]] a vytvořil první nástin [[stratigrafie]] ve Swartkrans. Věnoval se i [[Tafonomie|tafonomii]] a způsobu hromadění kostí v jeskyni.<ref name=":2">{{Citace monografie|příjmení=Brain|jméno=C. K|titul=The hunters or the hunted? An introduction to African cave taphonomy|vydání=1|vydavatel=University of Chicago Press|místo=Chicago|rok=1983|počet stran=376|strany=|isbn=}}</ref>
Novodobé výzkumné aktivity byly zahájeny v roce [[2001]] a trvají dosud. Roku [[2005]] byl pro tyto účely založen ''Swartkrans Paleoanthropological Research Project.''<ref name=":5">{{Citace periodika|příjmení=Pickering|jméno=T. R.|spoluautoři=HEATON, J. L., CLARKE, R. J., SUTTON, M. B., BRAIN, C. K., KUMAN, K.|titul=New hominid fossils from Member 1 of the Swartkrans formation, South Africa|periodikum=Journal of Human Evolution|datum=|rok=2012|ročník=62|číslo=|strany=618–628|url=}}</ref> Od roku [[1999]] je také s pomocí [[Geografický informační systém|GIS]] zpracováván [[3D|trojrozměrný]] model jeskyně, umožňující mimo jiné přesné zanesení každého nálezu.<ref name=":3">{{Citace periodika|příjmení=Nigro|jméno=J. D.|spoluautoři=UNGAR, P. S., DE RUITER, D. J., BERGER, L. R.|titul=Developing a Geographic Information System (GIS) for mapping and analyzing fossil deposits at Swartkrans, Gauteng Province, South Africa|periodikum=Journal of Archaeological Science|datum=|rok=2003|ročník=30|číslo=|strany=317–324|url=}}</ref>
== Geologie ==
Do 80. let [[20. století]] se ve výplni jeskyně rozeznávaly dvě části, Member I a Member II. Až rozsáhlé práce v letech [[1979]]-[[1986]] prokázaly přítomnost pěti jednotek (Member 1-5), přičemž Member 1 sestává ze dvou částí (starší „Lower Bank“ a mladší „Hanging Remnant“).<ref>{{Citace monografie|příjmení=Grine|jméno=F. E|titul=Evolutionary history of the ‘‘robust’’ Australopithecines|vydání=2|vydavatel=Aldine Transaction|místo=|rok=2007|počet stran=546|strany=|isbn=978-0202361376}}</ref>
Složitá [[stratigrafie]] ve Swartkrans je důsledkem opakovaného ukládání a následné [[eroze]]. Jednotlivé vrstvy na sebe nenavazují, mladší části vyplňují dutiny vzniklé ve starší výplni a některé uloženiny již chybí (erozí byly zcela odstraněny). Postupně také erodoval skalní masiv nad jeskyní, a tak téměř beze zbytku zmizel původní strop.<ref name=":1" /> Autoři výzkumu předpokládají, že [[Sedimentace|usazování]] probíhalo v obdobích [[glaciál]]ů, zatímco eroze spadá do doby [[interglaciál]]ů.<ref name=":4" />
[[Soubor:Swartkrans Cave formation.jpg|vlevo|náhled|335x335px|''Fáze vývoje současného stavu Swartkrans:''
''A - vápenec; B - voda; C - travertin; D - Member 1 „Lower Bank“; E - Member 1 „Hanging Remnant“; F - Member 2; G - Member 3; H - Member 2A''
]]
Základ jeskyně mohl vzniknout možná již v [[miocén]]u, poklesem spodní vody v [[pliocén]]u se pak dotvořila krasová jeskyně, zdobená krápníky.<ref name=":1" /> Souvislá vrstva [[sintr]]u na stěnách značí, že jeskyně byla v té době plně nebo z větší části uzavřená. Kvůli chybějící vodě se však začaly rozšiřovat pukliny ve stropě.<ref name=":1" />
Zhruba před 1,7-1,8 miliony let se ve stropě v jihovýchodní části jeskyně otevřel svislý šachtovitý vstup. Tím se dovnitř začala dostávat zemina z okolního povrchu, která vytvořila násypový kužel v jihovýchodním rohu dutiny a ukládala se také dál směrem k západní stěně jeskyně, až téměř uzavřela vstupní šachtu. Vzniklý prostor vyplnila poměrně rychle, snad jen během 20 000 let. Po zpevnění rozpuštěným a znovu vysráženým vápencem tvoří [[Brekcie|brekcii]] „Lower Bank“.<ref name=":6">{{Citace periodika|příjmení=Sutton|jméno=M. B.|spoluautoři=PICKERING, T. R., PICKERING, R., BRAIN, C. K., CLARKE, R. J., HEATON, J. L., KUMAN, K.|titul=Newly discovered fossil-and artifact-bearing deposits, uranium-series ages, and Plio-Pleistocene hominids at Swartkrans Cave, South Africa|periodikum=Journal of human evolution|datum=|rok=2009|ročník=57|číslo=|strany=688–696|url=}}</ref>
Další vstupní otvor, který se ve stropě vytvořil, umožnil stejným způsobem vznik vrstvy „Hanging Remnant“. Následovalo období eroze, během nějž se na rozhraní částí „Lower Bank“ a „Hanging Remnant“ vytvořil asi 6 m hluboký zářez (erodovaný materiál byl odnesen do hlubších částí jeskyně). Ten pak vyplnil materiál jednotky Member 2, který dovnitř propadal novou šachtou, vzniklou ve střední části jeskyně v důsledku zřícení části původního stropu. Zhruba ve stejné době se dovnitř dostávají sedimenty i úzkým otvorem v severozápadní části jeskyně (Member 2A).<ref name=":4" />
Nové období eroze vedlo k odstranění dalších částí starších uloženin, aby pak byly dutiny vyplněny jílovitým pískem s úlomky vápence a krápníků (Member 3). Ještě mladší dutiny vyplnily Member 4 v severovýchodním rohu a Member 5 při severozápadní stěně jeskyně.<ref name=":4" />
== Datování ==
[[Soubor:Swartrans Cave plan.jpg|náhled|''Plán jeskyně Swartkrans s vyznačením čtvercové sítě z roku 1979.'']]
I přes rozsáhlý a dlouhodobý výzkum má lokalita dosud nejisté datovaní. Odborníci se shodují v počtu jednotek, vyplňujících jeskyni, jejich odhadované stáří (především u Member 1-3) se ovšem může v jednotlivých studiích podstatným způsobem lišit.<ref name=":7">{{Citace periodika|příjmení=Curnoe|jméno=D.|spoluautoři=GRUN, R., TAILOR, L. T., THACKERAY, F.|titul=Direct ESR dating of a Pliocene hominin from Swartkrans|periodikum=Journal of Human Evolution|datum=|rok=2001|ročník=40|číslo=|strany=379–391|url=}}</ref> Důvodem je především nedostatek dobře datovatelných [[sediment]]ů, jakými jsou například východoafrické vrstvy [[Sopečný popel|sopečného popela]], na něž lze snadno aplikovat [[Radioaktivní datování|radiometrické datovací metody]]. Ve Swartkrans se proto - podobně jako v ostatních jihoafrických jeskyních - stále nejčastěji uplatňuje především [[biostratigrafie]], tedy datace na základě přítomnosti určitých živočišných druhů. Jejich výskyt je přitom srovnáván s dobře datovatelnými lokalitami [[Východní Afrika|východní Afriky]].<ref>{{Citace periodika|příjmení=Boaz|jméno=N. T|titul=Paleoecology of early Hominidae in Africa|periodikum=Kroeber Anthropological Society Papers|datum=|rok=1977|ročník=50|číslo=|strany=37–62|url=}}</ref> Teprve v posledních letech technický rozvoj umožnil uplatnění [[Absolutní chronologie|absolutních datovacích metod]] i v jižní Africe - využíván je [[paleomagnetismus]],<ref>{{Citace periodika|příjmení=Thackeray|jméno=J. F.|příjmení2=Kirschvink|jméno2=J. L.|příjmení3=Raub|jméno3=T. D|titul=Palaeomagnetic analysis of calcified deposits from the Plio-Pleistocene hominid site of Kromdraai, South Africa|periodikum=South African Journal of Science|datum=|rok=2002|ročník=98|číslo=|strany=537–540|url=}}</ref> [[termoluminiscence]]<ref>{{Citace sborníku|příjmení=Vogel|jméno=J. C|titul=Further attempts at dating the Taung tufas|příjmení sestavitele=Tobias|jméno sestavitele=P. V|sborník=Ancestors: The Hard Evidence|vydavatel=|strany=189–194|rok vydání=1985}}</ref> nebo metoda uran-olovo.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Herries|jméno=A. I. R.|příjmení2=Curnoe|jméno2=D.|příjmení3=Adams|jméno3=J. W|titul=A multi-disciplinary seriation of early Homo and Paranthropus bearing palaeocaves in southern Africa|periodikum=Quaternary International|datum=|rok=2009|ročník=202|číslo=|strany=14–3 28|url=}}</ref>
Spektrum nalézaných druhů zvířat ze Swartkrans nabízí tuto dataci:<ref name=":6" />
* '''Member 1''' - stáří 1,7 - 1,8 milionu let
* '''Member 2''' - stáří 1,5 milionu let
* '''Member 3''' - stáří 1 milion let
Charles K. Brain však předpokládá, že všechny tyto vrstvy vznikly nedlouho po sobě (v době asi před 1,5 - 1,7 milionu let) a že v případě Member 3 mohly být výsledky analýz zkresleny kvůli [[Intruze (archeologie)|kontaminaci]] sedimentů mladšími ostatky.<ref>{{Citace periodika|příjmení=De Ruiter|jméno=D. J|titul=A revised faunal list for the Australopithecine-bearing Members of Swartkrans|periodikum=Annals of the Transvaal Museum|datum=|rok=2003|ročník=40|číslo=|strany=29–41|url=}}</ref>
Nedávné [[Radioaktivní datování|radiometrické datování]] uloženin pomocí [[Metoda uran-olovo|metody uran-olovo]] ukazuje následující výsledky:<ref>{{Citace periodika|příjmení=Balter|jméno=V.|spoluautoři=BLICHERT-TOFT, J., BRAGA, J., TELOUK, P., THACKERAY, F., ALBAREDE, F.|titul=U–Pb dating of fossil enamel from the Swartkrans Pleistocene hominid site, South Africa|periodikum=Earth and Planetary Science Letters|datum=|rok=2008|ročník=267|číslo=|strany=236–246|url=}}</ref><ref>{{Citace periodika|příjmení=Pickering|jméno=R.|spoluautoři=KRAMERS, J.D.; HANCOX, P. J.; DE RUITER, D. J.; WOODHEAD, J. D.|titul=Synchronous flowstone development links early hominin bearing cave deposits in South Africa|periodikum=Earth and Planetary Science Letters|datum=|rok=2013|ročník=306|číslo=|strany=23–32|url=}}</ref>
* '''Member 1''' - stáří 2,3 - 1,8 milionu let
* '''Member 2''' - stáří 1,65 - 1,07 milionu let
* '''Member 3''' - stáří 1,3 - 0,62 milion let
Část '''Member 4''' patří podle nálezů kamenných [[Artefakt (archeologie)|artefaktů]] [[Střední paleolit|střednímu paleolitu]] a '''Member 5''' je podle [[Radiokarbonová metoda datování|radiokarbonové metody]] stará zhruba 11 000 let.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Brain|jméno=C. K.|spoluautoři=CHURCHER, C. S., CLARK, J. D., GRINE, F. E., SHIPMAN, P., SUSMAN, R. L., TURNER, A., WATSON, V.|titul=New evidence of early hominids, their culture and environment from the Swartkrans cave. South Africa|periodikum=South African Journal of Science|datum=|rok=1988|ročník=84|číslo=|strany=828–835|url=https://archive.org/details/sim_south-african-journal-of-science_1988-10_84_10/page/828}}</ref>
== Nálezy ==
[[Soubor:Paranthropus robustus top (University of Zurich).JPG|náhled|''Lebka druhu Paranthropus robustus (SK 48)'']]
Dlouhodobé systematické výzkumy lokality přinesly téměř 450 000 nálezů minulé fauny, mezi něž patří na 400 vzorků rodů ''Paranthropus'' a ''Homo'' (ostatky rodu ''Paranthropus'' výrazně početně převažují). Ostatky homininů představují většinou jednotlivé zuby<ref>{{Citace periodika|příjmení=Constantino|jméno=P.|příjmení2=Wood|jméno2=B. A|titul=Paranthropus paleobiology|periodikum=Miscelánea en homenaje a Emiliano Aguirre|datum=|rok=2004|ročník=3|číslo=|strany=136–151|url=}}</ref> a zajímavý je velký podíl nedospělých jedinců.<ref name="Conroy" /> Méně časté nálezy kostí trupu a končetin lze vzhledem k současnému výskytu paranthropů a lidí jen obtížně přiřadit konkrétnímu druhu.<ref name="Conroy" />
* '''Member 1''' - nejbohatší sediment celé jeskyně (zejm. část „Hanging Remnant“) - zjištěny ostatky ''[[Paranthropus robustus]]'' (98 jedinců) i ''Homo'' (4 jedinci)<ref name="Conroy" />
* '''Member 2''' - zjištěny ostatky ''[[Paranthropus robustus|P. robustus]]'' (17 jedinců) i ''Homo'' (2 jedinci)<ref name="Conroy" />
* '''Member 3''' - zjištěny pouze ostatky ''[[Paranthropus robustus|P. robustus]]'' (9 jedinců), nikoliv ''Homo''<ref name="Conroy" />
Výzkumy bylo získáno také na 900 kusů kamenné [[industrie]] vyvinutého [[oldovan]]u a časného [[acheuléen]]u a dále 85 kostěných nástrojů, užívaných patrně ke kopání podzemních [[Hlíza|hlíz]] nebo k rozbíjení [[termiti]]šť.<ref name=":3" /> Současný výskyt rodů ''Paranthropus'' a ''Homo'' však nedovolí s jistotou identifikovat jejich výrobce a uživatele.<ref name=":5" />
* '''Member 1''' - část „Lower Bank“ obsahuje početné kamenné artefakty vyvinutého oldovanu i kostěné nástroje, v části „Hanging Remnant“ jsou však vzácné
* '''Member 2''' - obsahuje početné kamenné artefakty vyvinutého oldovanu a časného acheuléenu, ale i kostěné nástroje (podle chybějících odštěpků z výroby kamenných nástrojů lze usuzovat, že veškeré [[Artefakt (archeologie)|artefakty]] se nacházejí v druhotném uložení a byly do jeskyně spláchnuty, nejsou důsledkem přebývání homininů v jeskyni).<ref name=":1" />
* '''Member 3''' - obsahuje kamenné artefakty vyvinutého oldovanu i kostěné nástroje. Mnohem větší pozornost je ovšem věnována 27 spáleným kostem, představujícím jeden z nejstarších dokladů užití [[Oheň|ohně]]. Jejich stav a rozmístění odpovídá záměrně udržovanému ohništi ve vstupní části jeskyně.<ref name=":7" /> Současně jsou nacházeny zvířecí kosti s jasnými stopami po zářezech a důlcích, vytvořených kamennými nástroji, tedy doklady porcování masa či získávání [[Kostní dřeň|morku]] z kostí.<ref name="Conroy" />
* '''Member 4''' - obsahuje artefakty středního paleolitu, dosud však nebyly důkladněji prozkoumány<ref name=":0" />
== Paleoekologie ==
[[Soubor:Cradle of Humankind landscape (4258449669).jpg|vlevo|náhled|283x283px|''Současná krajina v okolí Swartkrans'']]
Bohaté nálezy zvířecích kostí umožňují dobře rekonstruovat charakter krajiny poblíž Swartkrans v období pliocénu a pleistocénu. Po srovnání ostatků ze všech částí výplně lze přírodní prostředí v okolí jeskyně považovat za poměrně stabilní, obdobné současnému stavu. Vysoký podíl trávu spásajících zvířat ukazuje na rozlehlé travnaté pláně, zaujímající většinu plochy.<ref name="Conroy">{{Citace monografie|příjmení=Conroy|jméno=G. C|titul=Reconstructing human origins|url=https://archive.org/details/reconstructinghu0000conr|vydavatel=W. W. Norton & company|místo=New York|rok=1997|počet stran=547}}</ref>
V nálezech zcela chybí stromové druhy, vyskytují se však zvířata konzumující plody či listy. To znamená, že otevřenou krajinu musely doplňovat ostrůvky stromů či keřů. Občasné nálezy vodních zvířat potvrzují přítomnost vodního zdroje. Proto se předpokládá, že potok Blaauwbank byl v [[pleistocén]]u vydatnějším vodním tokem, kolem nějž se soustředila bujnější [[vegetace]] [[Lužní les|lužních lesíků]], [[rákos]]in a pobřežních [[mokřad]]ů.<ref name="Reed">{{citace periodika|příjmení=Reed|jméno=K. E|titul=Early hominid evolution and ecological change through the African Plio-Pleistocene|periodikum=Journal of Human Evolution|rok=1997|ročník=32|strany=289–322}}</ref> Zde mohli najít potravu a úkryt [[Buvol africký|buvoli]], zástupci rodu ''[[Tragelaphus]]'', [[bahnivci]], [[Hroch obojživelný|hroši]], [[Vydra africká|vydry]], [[Promykovití|promyky]], ale i [[Hominini|homininé]].<ref name="Behren2" />
Již od počátku 20. století se badatelé rovněž zajímali o způsob hromadění zvířecích kostí v jihoafrických jeskyních. Raymond A. Dart na základě nálezů rozbitých paviáních lebek předpokládal že v dutinách nebo v blízkém okolí žili australopitékové, lovící paviány i jiná menší zvířata pomocí jednoduchých nástrojů ze zvířecích čelistí, dlouhých kostí či rohů (tzv. [[osteodontokeratická kultura]]).<ref name=":3" />
[[Soubor:Sterkfontein Caves 65.jpg|náhled|''Lebka SK 54 s otisky levhartích špičáků'']]
Charles K. Brain však v 60. - 70. letech [[20. století]] důkladným studiem [[tafonomie]], spektra nalézaných druhů zvěře a povrchového poškození kostí prokázal, že ostatky nahromadili spíše jiní [[Masožravec|masožravci]], zatahující kořist (včetně homininů) do svých doupat.<ref name=":2" /> Za hlavní činitele jsou nejčastěji považování [[levhart]]i, v menší míře [[hyeny]] a možná i [[Šavlozubý tygr|šavlozubé kočky]] ''[[Dinofelis]]'' nebo ''[[Megantereon]].''<ref>{{Citace periodika|příjmení=Pickering|jméno=T. R.|spoluautoři=DOMINGUEZ-RODRIGO, M., EGELAND, C., BRAIN, C. K.|titul=Beyond leopards: tooth marks and the contribution of multiple carnivore taxa to the accumulation of the Swartkrans member 3 fossil assemblage|periodikum=Journal of Human Evolution|datum=|rok=2004|ročník=46|číslo=|strany=595–604|url=}}</ref> Na lebce druhu ''Paranthropus robustus'' s katalogovým číslem SK 54 je dokonce patrné poškození ve formě dvou důlků, které přesně odpovídají vzdálenosti [[Špičák (zub)|špičáků]] na spodní čelisti levharta.<ref name=":02">{{Citace periodika|příjmení=Lee-Thorp|jméno=J. A.|příjmení2=Thackeray|jméno2=J. F.|příjmení3=van der Merwe|jméno3=N. J|titul=The hunters and the hunted revisited|periodikum=Journal of Human Evolution|datum=|rok=2000|ročník=39|číslo=|strany=565–576|url=}}</ref> Vysoký podíl kostí paranthropů v rámci všech nálezů by dokonce mohl napovídat, že homininé byli pro tyto šelmy oblíbenou kořistí.<ref>{{Citace sborníku|příjmení=Klein|jméno=R. G|titul=The causes of “robust” australopithecine extinction|příjmení sestavitele=Grine|jméno sestavitele=F. E|sborník=Evolutionary History of the “Robust” Australopithecines|vydavatel=Aldine transactions|strany=499–505|rok vydání=2007}}</ref>
Část kostí byla do jeskyně také stržena s okolní zeminou působením větru a vody, pozůstatky drobných [[Obratlovci|obratlovců]] mohly nahromadit sovy a v případě mladších částí (Member 3-5) mohou za akumulací stát i první lidé.<ref name="Behren2">{{Citace sborníku|příjmení=Watson|jméno=V|titul=Composition of the Swartkrans bone accumulation in terms of skeletal parts and animals represented|příjmení sestavitele=Brain|jméno sestavitele=C. K|sborník=Swartkrans: a cave’s chronicle of early Man|vydavatel=Transvaal Museum|místo=Pretoria|strany=35–74|rok vydání=1993}}</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Související články ===
* [[Evoluce člověka]]
* [[Kolébka lidstva]]
* [[Paranthropus robustus]]
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Paleoantropologické lokality]]
[[Kategorie:Dějiny Jihoafrické republiky]]
[[Kategorie:Gauteng]]
[[Kategorie:Světové dědictví (Jihoafrická republika)]]
[[Kategorie:Archeologické lokality v Jihoafrické republice]]
| 20,708,481
|
[]
| false
|
# Východoslovenská galerie
Východoslovenská galerie (slovensky Východoslovenská galéria) je kulturní instituce zaměřující se na sbírkotvornou činnost umění ve východoslovenském kraji. Sídlem galerie od roku 1992 je bývalý Župní dům. Je to budova postavená podle projektů vídeňského stavitele J. Langera v roce 1779 v barokně-klasicistním stylu. V letech 1888–1889 její přední část upravili, přibudovali dvorní křídla a přestavěli zadní trakt. Uprostřed průčelí je umístěn plastický znak abovské a tureňské župy z roku 1558. Na patře přední části budovy je reprezentační zasedací síň, tzv. historický sál. V této zasedací síni se 5. dubna 1945 uskutečnilo první zasedání vlády Národní fronty Čechů a Slováků a byl zde vyhlášen Košický vládní program.
Další budova je umístěna v centru města nedaleko Dómu sv. Alžbety na Alžbetinej ulici 22. Původně barokní objekt ze začátku 18. století byl na konci 19. století upraven v duchu pseudohistorického slohu. Projektantem těchto úprav byl akad. mal. J. Bencúr.
## Historie
Jako nejstarší regionální galerie na Slovensku byla pod názvem Krajská galéria založena 7. prosince 1951 dekretem Ministerstva školství, věd a umění v Bratislavě. Vlastní samostatnou prezentační činnost začala již v únoru 1952 v prostorách Státního východoslovenského muzea svou první výstavou Východoslovenskí maliari XIX. storočia. Po vzniku Východoslovenského kraje byla v roce 1961 přejmenována na Východoslovenskou galerii. Její sídlem byl Csáky-Dessewffyho palác až do roku 1992, kdy se přestěhovala do stávajících prostor Župního domu. Ve stejném roce byl její název změněn na Galerii Júlia Jakobyho na počest významného košického umělce Júlia Jakobyho. Od roku 1996 nese opět název Východoslovenská galerie.
V současnosti vlastní galerie více než 7 000 uměleckých děl z 19., 20. a 21. století. Ročně pořádá kolem 40 výstav ať už ve vlastních prostorách, nebo v jiných slovenských a zahraničních galeriích.
## Expozice
Od počátku své činnosti prezentovala zejména expozice jako Maľba 19. storočia na východnom Slovensku(J. Czauczik, J. Rombauer, K. Tibely, F. a V. Klimkovičovi, J. J. Stunder, A. Stadler, J. Bencúr, L. Medňanský, L. Horovitz, Ľ. Čordák, E. Halász-Hradil), Umenie 20. storočia na východnom Slovensku (A. Jaszusch, K. Kövári-Kačmarik, K. Bauer, T. J. Mousson, G. Schiller, G. Kieselbach, J. Jakoby, J. Bendík, J. Collinásy, J. Fabini, A. Eckerdt) prezentující práci východoslovenských umělců a expozici Slovenská grafika v zbierkach galérie (Ľ. Fulla, V. Hložník, E. Zmeták, A. Brunovský, R. Fila, O. Dubay, A. Barčík, V. Gergeľová, A. Eckerdt, V. Gažovič, T. Gáll, M. Dobeš, J. Jankovič, D. Kállay, K. Štanclová, J. Haščák, M. Dúbravec, M. Minarovič) ta prezentuje grafiku 2. poloviny 20. století. Během roku se výstavy ve Východoslovenské galerii mění.
V budově na Alžbetině ulici se nachází Galerie mladých, která prezentuje současné umění. Výstavy na Alžbetině ulici 22 se mění v pravidelných intervalech.
|
cswiki/965797
|
cswiki
| 965,797
|
Východoslovenská galerie
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDchodoslovensk%C3%A1_galerie
|
2021-06-08T06:35:50Z
|
cs
|
Q3094652
| 29,581
|
{{Infobox - muzeum}}
[[Soubor:Vsgkosice2.JPG|náhled|Mezinárodní den muzeí a galerií před hlavní budovou Východoslovenské galerie]]
[[Soubor:Bauer,_Konstantin_-_Periferia_Kosic_(1925).jpg|náhled|[[Konštantín Bauer]] - Periferie Košic (1925), z expozice ''Košice vo výtvarnom umení'']]
'''Východoslovenská galerie''' ({{Vjazyce2|sk|''Východoslovenská galéria''}}) je kulturní instituce zaměřující se na sbírkotvornou činnost umění ve východoslovenském kraji. Sídlem galerie od roku 1992 je bývalý Župní dům. Je to budova postavená podle projektů vídeňského stavitele J. Langera v roce 1779 v barokně-klasicistním stylu. V letech 1888–1889 její přední část upravili, přibudovali dvorní křídla a přestavěli zadní trakt. Uprostřed průčelí je umístěn plastický znak abovské a tureňské župy z roku 1558. Na patře přední části budovy je reprezentační zasedací síň, tzv. historický sál. V této zasedací síni se 5. dubna 1945 uskutečnilo první zasedání vlády [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty Čechů a Slováků]] a byl zde vyhlášen [[Košický vládní program]].
Další budova je umístěna v centru města nedaleko Dómu sv. Alžbety na Alžbetinej ulici 22. Původně barokní objekt ze začátku [[18. století]] byl na konci [[19. století]] upraven v duchu pseudohistorického slohu. Projektantem těchto úprav byl akad. mal. J. Bencúr.
== Historie ==
Jako nejstarší regionální galerie na Slovensku byla pod názvem ''Krajská galéria'' založena 7. prosince 1951 dekretem Ministerstva školství, věd a umění v Bratislavě. Vlastní samostatnou prezentační činnost začala již v únoru 1952 v prostorách Státního východoslovenského muzea svou první výstavou ''Východoslovenskí maliari XIX. storočia''. Po vzniku [[RŠÚJ Východné Slovensko|Východoslovenského kraje]] byla v roce [[1961]] přejmenována na ''Východoslovenskou galerii''. Její sídlem byl [[Csáky-Dessewffyho palác]] až do roku [[1992]], kdy se přestěhovala do stávajících prostor [[Župný dom (Košice)|Župního domu]]. Ve stejném roce byl její název změněn na ''Galerii Júlia Jakobyho'' na počest významného košického umělce [[Július Jakoby|Júlia Jakobyho]]. Od roku [[1996]] nese opět název Východoslovenská galerie.
V současnosti vlastní galerie více než 7 000 uměleckých děl z 19., 20. a 21. století. Ročně pořádá kolem 40 výstav ať už ve vlastních prostorách, nebo v jiných slovenských a zahraničních galeriích.
== Expozice ==
{{Upravit část|doplnit celá jména umělců+odkazy, alespoň na existující články}}
Od počátku své činnosti prezentovala zejména expozice jako ''Maľba 19. storočia na východnom Slovensku''(J. Czauczik, J. Rombauer, K. Tibely, F. a V. Klimkovičovi, J. J. Stunder, A. Stadler, J. Bencúr, L. Medňanský, L. Horovitz, Ľ. Čordák, E. Halász-Hradil), ''Umenie 20. storočia na východnom Slovensku'' (A. Jaszusch, K. Kövári-Kačmarik, K. Bauer, T. J. Mousson, G. Schiller, G. Kieselbach, J. Jakoby, J. Bendík, J. Collinásy, J. Fabini, A. Eckerdt) prezentující práci východoslovenských umělců a expozici ''Slovenská grafika v zbierkach galérie'' (Ľ. Fulla, V. Hložník, E. Zmeták, A. Brunovský, R. Fila, O. Dubay, A. Barčík, V. Gergeľová, A. Eckerdt, V. Gažovič, T. Gáll, M. Dobeš, J. Jankovič, D. Kállay, K. Štanclová, J. Haščák, M. Dúbravec, M. Minarovič) ta prezentuje grafiku 2. poloviny 20. století. Během roku se výstavy ve Východoslovenské galerii mění.
V budově na Alžbetině ulici se nachází Galerie mladých, která prezentuje současné umění. Výstavy na Alžbetině ulici 22 se mění v pravidelných intervalech.
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad|jazyk = sk|článek = Východoslovenská galéria|revize = 5352574}}
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* [http://www.vsg.sk/ Oficiální webová stránka galerie]
* [http://www.cassovia.sk/vsgaleria/ Východoslovenská galerie Košice - cassovia.sk]
{{Autoritní data}}
{{Portály|Slovensko|Umění}}
[[Kategorie:Galerie na Slovensku]]
[[Kategorie:Košice]]
[[Kategorie:Muzea založená roku 1951]]
| 20,052,031
|
[{"title": "\u00dadaje o muzeu", "data": {"St\u00e1t": "Slovensko", "Zalo\u017eeno": "1951", "Zem\u011bpisn\u00e9 sou\u0159adnice": "48\u00b043\u203211\u2033 s. \u0161., 21\u00b015\u203232\u2033 v. d.", "\u00dadaje o muzeu": ["Webov\u00e9 str\u00e1nky", "multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky.", "Tento box: zobrazit diskuse"]}}]
| false
|
# Wando (hudebník)
Wanderley Alves dos Reis, známý jako Wando (2. října 1945 – 8. února 2012) byl brazilský zpěvák, kytarista a hudební skladatel. Svou kariéru zahájil v roce 1969 a hrál až do své smrti. Za svou čtyřicetiletou kariéru nahrál mnoho alb. Koncem ledna 2012 byl hospitalizován kvůli problémům se srdcem, v únoru zemřel. Jako příčina úmrtí bylo oznámeno srdeční selhání.
## Diskografie
- Glória a Deus e Samba na Terra (1973)
- Wando (1975)
- Porta do Sol (1976)
- Ilusão (1977)
- Gosto de Maçã (1978)
- Gazela (1979)
- Bem-vindo (1980)
- Pelas Noites do Brasil (1981)
- Fantasia Noturna (1982)
- Coisa Cristalina (1983)
- Vulgar e Comum é Não Morrer de Amor (1985)
- Ui-Wando Paixão (1986)
- Coração Aceso (1987)
- O Mundo Romântico de Wando (1988)
- Obsceno (1988)
- Tenda dos Prazeres (1990)
- Depois da Cama (1992)
- Mulheres (1993)
- Dança Romântica (1995)
- O Ponto G da História (1996)
- Chacundum (1997)
- Palavras Inocentes (1998)
- S.O.S. de Amor (1999) − koncertní album
- Picada de Amor (2000)
- Fêmeas (2012)
|
cswiki/808073
|
cswiki
| 808,073
|
Wando (hudebník)
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Wando_(hudebn%C3%ADk)
|
2022-11-29T12:05:41Z
|
cs
|
Q3486426
| 23,917
|
{{Infobox - hudební umělec
| jméno = Wando
| obrázek = Wando.jpg
| popisek = Wando v roce [[2009 v hudbě|2009]]
| velikost obrázku =
| široký obrázek = ano
| barva pozadí = sólový zpěvák
| rodné jméno = Wanderley Alves dos Reis
| jinak zvaný =
| přezdívka =
| datum narození = [[2. říjen|2. října]] [[1945]]
| místo narození = [[Cajuri]], [[Minas Gerais]], [[Brazílie]]
| datum úmrtí = [[8. únor]]a [[2012]] (ve věku 66 let)
| místo úmrtí =
| původ =
| nástroje = [[kytara]], [[zpěv]]
| hlasový obor =
| žánr =
| povolání = [[hudebník]], [[Hudební skladatel|skladatel]]
| aktivní roky = [[1969 v hudbě|1969]]–[[2012 v hudbě|2012]]
| vydavatel =
| příbuzná témata =
| web = http://www.wando.com.br/
| podpis =
| velikost podpisu =
| popisek podpisu =
| významný nástroj =
}}
'''Wanderley Alves dos Reis''', známý jako '''Wando''' ([[2. říjen|2. října]] [[1945]] – [[8. únor]]a [[2012]]) byl brazilský [[zpěvák]], [[Kytara|kytarista]] a [[hudební skladatel]]. Svou kariéru zahájil v roce [[1969 v hudbě|1969]] a hrál až do své smrti. Za svou čtyřicetiletou kariéru nahrál mnoho alb. Koncem ledna [[2012 v hudbě|2012]] byl hospitalizován kvůli problémům se srdcem,<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Alper
| jméno = Rebecca
| odkaz na autora =
| titul = Brazilian Singer Wando Dies at 66
| url = http://www.soundsandcolours.com/news/brazilian-singer-wando-dies-at-66/
| datum vydání = 2012-02-08
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2012-06-08
| vydavatel = soundsandcolours.com
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> v únoru zemřel. Jako příčina úmrtí bylo oznámeno srdeční selhání.
== Diskografie ==
* ''Glória a Deus e Samba na Terra'' (1973)
* ''Wando'' (1975)
* ''Porta do Sol'' (1976)
* ''Ilusão'' (1977)
* ''Gosto de Maçã'' (1978)
* ''Gazela'' (1979)
* ''Bem-vindo'' (1980)
* ''Pelas Noites do Brasil'' (1981)
* ''Fantasia Noturna'' (1982)
* ''Coisa Cristalina'' (1983)
* ''Vulgar e Comum é Não Morrer de Amor'' (1985)
* ''Ui-Wando Paixão'' (1986)
* ''Coração Aceso'' (1987)
* ''O Mundo Romântico de Wando'' (1988)
* ''Obsceno'' (1988)
* ''Tenda dos Prazeres'' (1990)
* ''Depois da Cama'' (1992)
* ''Mulheres'' (1993)
* ''Dança Romântica'' (1995)
* ''O Ponto G da História'' (1996)
* ''Chacundum'' (1997)
* ''Palavras Inocentes'' (1998)
* ''S.O.S. de Amor'' (1999) − koncertní album
* ''Picada de Amor'' (2000)
* ''Fêmeas'' (2012)
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Hudba}}
[[Kategorie:Brazilští zpěváci]]
[[Kategorie:Brazilští kytaristé]]
[[Kategorie:Narození v roce 1945]]
[[Kategorie:Narození 2. října]]
[[Kategorie:Úmrtí 8. února]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 2012]]
[[Kategorie:Zemřelí na srdeční selhání]]
[[Kategorie:Muži]]
| 22,100,331
|
[{"title": "Z\u00e1kladn\u00ed informace", "data": {"Rodn\u00e9 jm\u00e9no": "Wanderley Alves dos Reis", "Narozen\u00ed": "2. \u0159\u00edjna 1945 \u00b7 Cajuri, Minas Gerais, Braz\u00edlie", "\u00damrt\u00ed": "8. \u00fanora 2012 (ve v\u011bku 66 let)", "P\u0159\u00ed\u010dina \u00famrt\u00ed": "srde\u010dn\u00ed selh\u00e1n\u00ed", "Povol\u00e1n\u00ed": "hudebn\u00edk, skladatel", "N\u00e1stroje": "kytara, zp\u011bv", "Aktivn\u00ed roky": "1969\u20132012", "Web": "http://www.wando.com.br", "Z\u00e1kladn\u00ed informace": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Kebračovník
Kebračovník (Schinopsis) je rod rostlin z čeledi ledvinovníkovité. Jsou to vesměs stálezelené stromy se zpeřenými nebo jednolistými listy, drobnými pětičetnými květy a křídlatými plody. Rod zahrnuje 7 druhů a je rozšířen v suchých lesích tropické a subtropické Jižní Ameriky, zejména v oblasti Gran Chaco.
Kebračovníky poskytují tvrdé a trvanlivé dřevo, využívané ve velkém zejména v Argentině na výrobu železničních pražců. Je známo pod názvem quebracho colorado.
## Popis
Kebračovníky jsou jednodomé nebo dvoudomé, zpravidla stálezelené stromy. Některé druhy mají trny. Rostliny obsahují šťávu, která na vzduchu černá. Listy jsou střídavé, lichozpeřené nebo jednolisté, vzácně trojčetné nebo sudozpeřené, s celokrajnými, vstřícnými, přisedlými nebo řapíčkatými lístky. Řapík listu je často křídlatý. Květy jsou přisedlé nebo stopkaté, pětičetné. Kalich je vytrvalý. Koruna je zelenavá nebo bílá, korunní lístky mají vystouplou střední žilku. Tyčinek je pět. V květech je pětilaločný disk. Semeník obsahuje jedinou komůrku, je ze stran silně zploštělý a nese přisedlou, postranní bliznu. Plodem je zelená, červená nebo hnědá samara se zploštělým postranním křídlem.
## Rozšíření
Rod kebračovník zahrnuje 7 druhů a je rozšířen výhradně v Jižní Americe. Jeho areál zahrnuje severní Peru, subamazonské oblasti Brazílie, Bolívii, Paraguay a severní a střední Argentinu. Kebračovníky rostou v suchých lesích, zvláště hojné jsou v oblasti Gran Chaco v Bolívii, Paraguayi a severní Argentině. Největší areál mají druhy Schinopsis balansae, S. brasiliensis a S. lorentzii Druh S. boqueriensis byl popsán z oblasti Gran Chaco až v roce 2014.
## Obsahové látky a jedovatost
Kontakt s rostlinou nebo pilinami ze dřeva může u citlivějších osob způsobit alergickou reakci projevující se dermatitidou podobně jako u celé řady jiných rostlin z čeledi ledvinovníkovité. Nadýchání se prachu při opracování dřeva může přivodit podráždění dýchacího ústrojí a nevolnost, vážnější případy jsou však zřídkavé.
## Taxonomie
Rod Schinopsis je v rámci čeledi Anacardiaceae řazen do podčeledi Anacardioideae a tribu Rhoeae. Jedná se o rozsáhlý tribus, do něhož jsou mj. řazeny rody Cotinus, Rhus, Pistacia nebo Schinus.
## Význam
Dřevo kebračovníků je značně tvrdé, těžké a odolné vůči hnilobě, dřevokaznému hmyzu i povětrnostním vlivům. Je známo pod názvem quebracho colorado. Náleží mezi nejtvrdší tropická dřeva, jak ostatně napovídá i název (ve španělštině quebrar hacha znamená "lamač seker"). Přívlastek colorado jej odlišuje od jiného dřeva s podobným názvem, quebracho blanco, pocházejícího ze stromů rodu štítosemenka (Aspidosperma) z čeledi toješťovité.
Jádrové dřevo kebračovníku má typickou rezavě hnědou barvu, běl je bledě žlutá. Textura je jemná a stejnoměrná. V Argentině bylo dřevo druhů Schinopsis balansae a S. lorentzii (syn. S. quebracho-colorado) vyhledáváno a ve velkém těženo na výrobu železničních pražců. Má využití také v tesařství jako konstrukční dříví. Druh S. balansae je národní strom Argentiny. Je používán též k zalesňování.
|
cswiki/1517752
|
cswiki
| 1,517,752
|
Kebračovník
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kebra%C4%8Dovn%C3%ADk
|
2021-12-11T16:54:54Z
|
cs
|
Q2319535
| 50,796
|
{{Taxobox
| jméno = Kebračovník
| obrázek = Schinopsis lorentzii.jpg
| popisek = Kebračovník ''Schinopsis lorentzii''
| velikost obrázku = 258px
| říše = [[rostliny]] (''Plantae'')
| podříše = [[cévnaté rostliny]] (''Tracheobionta'')
| oddělení = [[krytosemenné]] (''Magnoliophyta'')
| třída = [[vyšší dvouděložné]] (''Rosopsida'')
| řád = [[mýdelníkotvaré]] (''Sapindales'')
| čeleď = [[ledvinovníkovité]] (''Anacardiaceae'')
| rod = '''kebračovník''' (''Schinopsis'')
| rod popsal = [[Adolf Engler|Engl.]], 1876
}}
[[Soubor:Schinopsis marginata hojas y sámaras.JPG|náhled|Větévky ''Schinopsis marginata'' s plody'']]
'''Kebračovník''' (''Schinopsis'') je rod rostlin z čeledi [[ledvinovníkovité]]. Jsou to vesměs stálezelené [[strom]]y se zpeřenými nebo jednolistými [[list]]y, drobnými pětičetnými [[květ]]y a křídlatými plody. Rod zahrnuje 7 druhů a je rozšířen v suchých lesích tropické a subtropické [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]], zejména v oblasti [[Gran Chaco]].
Kebračovníky poskytují tvrdé a trvanlivé [[dřevo]], využívané ve velkém zejména v [[Argentina|Argentině]] na výrobu železničních pražců. Je známo pod názvem ''quebracho colorado''.
== Popis ==
Kebračovníky jsou [[jednodomost|jednodomé]] nebo [[dvoudomost|dvoudomé]], zpravidla stálezelené [[strom]]y. Některé druhy mají [[trn (botanika)|trny]]. Rostliny obsahují šťávu, která na vzduchu černá. [[List]]y jsou střídavé, lichozpeřené nebo jednolisté, vzácně trojčetné nebo sudozpeřené, s celokrajnými, vstřícnými, přisedlými nebo řapíčkatými lístky. [[Řapík]] listu je často křídlatý. [[Květ]]y jsou přisedlé nebo stopkaté, pětičetné. [[Kalich (botanika)|Kalich]] je vytrvalý. [[Koruna (botanika)|Koruna]] je zelenavá nebo bílá, korunní lístky mají vystouplou střední žilku. [[Tyčinka (botanika)|Tyčinek]] je pět. V květech je pětilaločný disk. [[Semeník]] obsahuje jedinou komůrku, je ze stran silně zploštělý a nese přisedlou, postranní bliznu. Plodem je zelená, červená nebo hnědá [[samara (plod)|samara]] se zploštělým postranním křídlem.<ref name="kub10">{{Citace monografie
| příjmení = Kubitzki
| jméno = K. (ed.)
| příjmení2 = Bayer
| jméno2 = C. (ed.)
| titul = The families and genera of vascular plants. Vol. 10
| vydavatel = Springer
| místo = Berlin
| rok = 2011
| isbn = 978-3-642-14396-0
| jazyk = en
}}</ref><ref name="flperu13-3">{{Citace periodika
| příjmení = Macbride
| jméno = J. Francis
| titul = Flora of Peru. Anacardiaceae
| periodikum = Fieldiana
| rok = 1951
| měsíc = Oct.
| číslo = 13(3) p.1
}}</ref>
== Rozšíření ==
Rod kebračovník zahrnuje 7 druhů a je rozšířen výhradně v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]]. Jeho areál zahrnuje severní [[Peru]], subamazonské oblasti [[Brazílie]], [[Bolívie|Bolívii]], [[Paraguay]] a severní a střední [[Argentina|Argentinu]]. Kebračovníky rostou v suchých lesích, zvláště hojné jsou v oblasti [[Gran Chaco]] v Bolívii, Paraguayi a severní Argentině. Největší areál mají druhy ''[[Schinopsis balansae]]'', ''[[Schinopsis brasiliensis|S. brasiliensis]]'' a ''[[Schinopsis lorentzii|S. lorentzii]]''<ref name="pwo">{{Citace elektronické monografie
| titul = Plants of the world online
| url = http://powo.science.kew.org/
| datum vydání =
| vydavatel = Royal Botanic Gardens, Kew
| jazyk = en
}}</ref><ref name="kub10"/> Druh ''[[Schinopsis boqueriensis|S. boqueriensis]]'' byl popsán z oblasti Gran Chaco až v roce 2014.<ref name="mogni">{{Citace periodika
| příjmení = Mogni
| jméno = Virginia Y. et al.
| titul = A new tree species of Schinopsis (Anacardiaceae) from Paraguay and Bolivia
| periodikum = Phytotaxa
| rok = 2014
| číslo = 175(3)
}}</ref>
== Obsahové látky a jedovatost ==
Kontakt s rostlinou nebo pilinami ze dřeva může u citlivějších osob způsobit alergickou reakci projevující se [[dermatitida|dermatitidou]] podobně jako u celé řady jiných rostlin z čeledi [[ledvinovníkovité]].<ref name="quattrocchi">{{Citace monografie
| příjmení = Quattrocchi
| jméno = Umberto
| titul = World dictionary of medicinal and poisonous plants
| vydavatel = CRC Press
| rok = 2012
| isbn = 978-1-4822-5064-0
| jazyk = en
}}</ref> Nadýchání se prachu při opracování dřeva může přivodit podráždění dýchacího ústrojí a [[nevolnost]], vážnější případy jsou však zřídkavé.<ref name="wooddat"/>
== Taxonomie ==
Rod ''Schinopsis'' je v rámci čeledi ''[[ledvinovníkovité|Anacardiaceae]]'' řazen do podčeledi ''[[Anacardioideae]]'' a tribu ''[[Rhoeae]]''. Jedná se o rozsáhlý tribus, do něhož jsou mj. řazeny rody ''[[ruj|Cotinus]]'', ''[[škumpa|Rhus]]'', ''[[řečík|Pistacia]]'' nebo ''[[pepřovec|Schinus]]''.<ref name="pell">{{Citace monografie
| příjmení = Pell
| jméno = Susan Katherine
| titul = Molecular systematics of the cashew family (Anacardiaceae)
| vydavatel = Louisiana State University
| rok = 2004
| jazyk = en
}}</ref>
== Význam ==
[[Soubor:Quebracho colorado wood.jpg|náhled|Dřevo ''Schinopsis balansae'']]
[[Dřevo]] kebračovníků je značně tvrdé, těžké a odolné vůči hnilobě, dřevokaznému hmyzu i povětrnostním vlivům. Je známo pod názvem ''quebracho colorado''. Náleží mezi nejtvrdší tropická dřeva, jak ostatně napovídá i název (ve španělštině ''quebrar hacha'' znamená "lamač seker"). Přívlastek ''colorado'' jej odlišuje od jiného dřeva s podobným názvem, ''quebracho blanco'', pocházejícího ze stromů rodu [[štítosemenka]] (''Aspidosperma'') z čeledi [[toješťovité]].
Jádrové dřevo kebračovníku má typickou rezavě hnědou barvu, běl je bledě žlutá. Textura je jemná a stejnoměrná. V [[Argentina|Argentině]] bylo dřevo druhů ''[[Schinopsis balansae]]'' a ''[[Schinopsis lorentzii|S. lorentzii]]'' (syn. ''S. quebracho-colorado'') vyhledáváno a ve velkém těženo na výrobu železničních pražců. Má využití také v tesařství jako konstrukční dříví. Druh ''S. balansae'' je národní strom Argentiny. Je používán též k zalesňování.<ref name="kub10"/><ref name="dictrees2">{{Citace monografie
| příjmení = Grandtner
| jméno = M.M.
| příjmení2 = Chevrette
| jméno2 = Julien
| titul = Dictionary of trees. Volume 2. South America
| vydavatel = Elsevier
| rok = 2014
| isbn = 978-0-12-396490-8
| jazyk = en
}}</ref><ref name="wooddat">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Meier
| jméno = Eric
| titul = The wood database: Quebracho
| url = https://www.wood-database.com/quebracho/
| datum vydání = 2008-2015
| jazyk = en
}}</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Wikidruhy|taxon=Schinopsis}}
{{Taxonbar|from=Q2319535}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Rostliny}}
[[Kategorie:Ledvinovníkovité]]
[[Kategorie:Flóra západu Jižní Ameriky]]
[[Kategorie:Flóra jihu Jižní Ameriky]]
[[Kategorie:Flóra Brazílie]]
| 20,719,018
|
[{"title": "V\u011bdeck\u00e1 klasifikace", "data": {"\u0158\u00ed\u0161e": "rostliny (Plantae)", "Pod\u0159\u00ed\u0161e": "c\u00e9vnat\u00e9 rostliny (Tracheobionta)", "Odd\u011blen\u00ed": "krytosemenn\u00e9 (Magnoliophyta)", "T\u0159\u00edda": "vy\u0161\u0161\u00ed dvoud\u011blo\u017en\u00e9 (Rosopsida)", "\u0158\u00e1d": "m\u00fddeln\u00edkotvar\u00e9 (Sapindales)", "\u010cele\u010f": "ledvinovn\u00edkovit\u00e9 (Anacardiaceae)", "Rod": "kebra\u010dovn\u00edk (Schinopsis) \u00b7 Engl., 1876", "V\u011bdeck\u00e1 klasifikace": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# PokéPark Wii: Pikachu's Adventure
PokéPark Wii: Pikachu's Adventure (japonsky ポケパークWii ～ピカチュウの大冒険～, PokePáku Wii Pikačú no Daibóken) je videohra pro platformu Wii, spin-off série Pokémon. V Japonsku byla vydána 5. prosince 2009, v Evropě byla vydána 9. července 2010, v Austrálii byla vydána 23. září 2010 a v Severní Americe 1. listopadu 2010.
Od 16. července 2015 je dostupná také na Nintendo eShopu pro Wii U.
## Hratelnost
Hlavní postavou hry je pokémon Pikachu, jehož cílem je posbírat všech 14 kousků nebeského hranolu a zachránit tak PokéPark, který je rozdělený do několik zón (luční, lávová, žulová apod.). Hra je oživena o minihry nebo souboje mezi pokémony.
## Sequel
V roce 2011 vyšla videhra PokéPark 2: Wonders Beyond, což je pokračování právě této hry.
|
cswiki/1583455
|
cswiki
| 1,583,455
|
PokéPark Wii: Pikachu's Adventure
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pok%C3%A9Park_Wii:_Pikachu%27s_Adventure
|
2025-03-25T15:17:29Z
|
cs
|
Q2421213
| 64,540
|
{{Infobox - videohra
| název = PokéPark Wii: Pikachu's Adventure
| obrázek =
| velikost obrázku =
| popisek =
| vývojář = [[Creatures]]
| vydavatel = [[Nintendo]]<br />[[The Pokémon Company]]
| režisér = Kendži Takahaši
| producent = [[Hirokazu Tanaka]]<br />Hirojuki Džinnai<br />Hiroaki Curu
| designér =
| programátor = Koiči Watanabe
| výtvarník =
| scenárista = Misato KadosawaAkihito Toda<br />Minoru Kawahara
| skladatel = Keniči Kojano<br />Manami Kijota<br />Šigerou Jošida
| herní série = [[Pokémon]]
| engine =
| platforma = [[Wii]]<br />[[Wii U]]
| vydání = '''Wii'''{{Videoherní vydání|JP|5. prosince 2009<ref name="JP release" />|EU|9. července 2010<ref name="EU release" />|AUS|23. září 2010<ref name="AU release" />|SA|1. listopadu 2010<ref name="NA release" />}}'''Wii U'''{{Videoherní vydání|PAL|16. července 2015<ref name="EU Wii U release"/><ref name="AU Wii U release"/>|SA|19. května 2016}}
| žánr = [[akční adventura]]
| herní mód = [[Videohra pro jednoho hráče|singleplayer]]<br />[[Videohra pro více hráčů|multiplayer]]
| předchozí =
| následující = [[PokéPark 2: Wonders Beyond]]
| web = http://www.pokeparkwii.com
}}
'''''PokéPark Wii: Pikachu's Adventure''''' ({{Vjazyce2|ja|ポケパークWii ～ピカチュウの大冒険～|PokePáku Wii Pikačú no Daibóken}}) je [[videohra]] pro platformu [[Wii]], [[spin-off]] série ''[[Pokémon]]''. V [[Japonsko|Japonsku]] byla vydána 5. prosince 2009,<ref name="JP release">{{Citace elektronické monografie | titul = ポケパークＷｉｉ ～ピカチュウの大冒険～|url=https://www.nintendo.co.jp/wii/r8aj/ | vydavatel = Nintendo | datum vydání = 2009 | datum přístupu = 2020-04-14 | jazyk = ja}}</ref> v [[Evropa|Evropě]] byla vydána 9. července 2010,<ref name="EU release">{{cite web | autor = JC Fletcher | titul = Pokepark Wii: Pikachu's Adventure opening in Europe this July|url=https://www.engadget.com/2010/05/27/pokepark-wii-pikachus-adventure-opening-in-europe-this-july/ | vydavatel = Engadget | datum vydání = 2010-05-27 | datum přístupu = 2020-04-14 | jazyk = en}}</ref> v [[Austrálie|Austrálii]] byla vydána 23. září 2010<ref name="AU release">{{cite news | autor = Matteh | titul = PokePark Wii Dated For Australia | url = http://wii.mmgn.com/News/PokePark-Wii-Dated-For-Austrai | vydavatel = MMGN | datum vydání = 2010-08-13 | url archivu = https://web.archive.org/web/20151127084724/http://wii.mmgn.com/News/PokePark-Wii-Dated-For-Austrai | datum archivace = 2015-11-27 | datum přístupu = 2020-04-14 | jazyk = en | título = Archivovaná kopie | fechaacceso = 2020-04-14 | urlarchivo = https://web.archive.org/web/20151127084724/http://wii.mmgn.com/News/PokePark-Wii-Dated-For-Austrai | fechaarchivo = 2015-11-27 }}</ref> a v [[Severní Amerika|Severní Americe]] 1. listopadu 2010.<ref name="NA release">{{cite web | autor = Brian | titul = PokePark Wii Pikachu's Adventure confirmed for North America|url=http://nintendoeverything.com/pokepark-wii-pikachus-adventure-confirmed-for-north-america/ | vydavatel = Nintendo Everything | datum vydání = 2010-06-15 | datum přístupu = 2020-04-14 | jazyk = en}}</ref>
Od 16. července 2015 je dostupná také na [[Nintendo eShop|Nintendo eShopu]] pro [[Wii U]].<ref name="EU Wii U release">{{cite web | autor = Matt | titul = PokePark Wii – Pikachu's Adventure heading to European eShop this week|url=http://nintendoeverything.com/pokepark-wii-pikachus-adventure-heading-to-european-eshop-this-week/ | vydavatel = Nintendo Everything | datum vydání = 2015-07-14 | datum přístupu = 2020-04-14 | jazyk = en}}</ref><ref name="AU Wii U release">{{cite web | autor = Daniel Vuckovic | titul = Nintendo Download Updates (16/7) Pikachu in Time|url=http://www.vooks.net/nintendo-download-updates-167-pikachu-in-time/ | vydavatel = Vooks | datum vydání = 2015-07-16 | datum přístupu = 2020-04-14 | jazyk = en}}</ref>
== Hratelnost ==
Hlavní postavou hry je [[pokémon]] [[Pikachu]], jehož cílem je posbírat všech 14 kousků nebeského hranolu a zachránit tak PokéPark, který je rozdělený do několik zón (luční, lávová, žulová apod.). Hra je oživena o [[Minihra|minihry]] nebo souboje mezi pokémony.
== Sequel ==
V roce 2011 vyšla videhra ''[[PokéPark 2: Wonders Beyond]]'', což je pokračování právě této hry.<ref>{{cite news | titul = PokéPark 2 Beyond the World release this winter for Wii | url = http://www.senpaigamer.com/nintendo-wii/pok%C3%A9park-2-beyond-world-release-winter-wii-09132011-2106 | vydavatel = Senpai Gamer | datum vydání = 2011-09-28 | url archivu = https://archive.today/20120911081928/http://www.senpaigamer.com/nintendo-wii/pok%C3%A9park-2-beyond-world-release-winter-wii-09132011-2106 | datum archivace = 2012-09-11 | datum přístupu = 2020-04-14 | jazyk = en | title = Archivovaná kopie | accessdate = 2020-04-14 | archiveurl = https://archive.today/20120911081928/http://www.senpaigamer.com/nintendo-wii/pok%C3%A9park-2-beyond-world-release-winter-wii-09132011-2106 }}</ref>
== Reference ==
{{Překlad|es|PokéPark Wii: Pikachu's Adventure|119191217}}
<references/>
== Externí odkazy ==
* {{Oficiální web|http://www.pokeparkwii.com}}
* {{MobyGames}}
{{Pahýl}}
{{Pokémon}}
{{Portály|Videohry}}
[[Kategorie:Pokémon]]
[[Kategorie:Akční adventury]]
[[Kategorie:Hry pro Wii]]
[[Kategorie:Hry pro Wii U]]
[[Kategorie:Japonské videohry]]
[[Kategorie:Videohry z roku 2009]]
| 24,776,161
|
[{"title": "Pok\u00e9Park Wii: Pikachu's Adventure", "data": {"V\u00fdvoj\u00e1\u0159": "Creatures", "Vydavatel\u00e9": "Nintendo \u00b7 The Pok\u00e9mon Company", "Re\u017eis\u00e9r": "Kend\u017ei Takaha\u0161i", "Producenti": "Hirokazu Tanaka \u00b7 Hirojuki D\u017einnai \u00b7 Hiroaki Curu", "Program\u00e1tor": "Koi\u010di Watanabe", "Scen\u00e1rist\u00e9": "Misato KadosawaAkihito Toda \u00b7 Minoru Kawahara", "Skladatel\u00e9": "Keni\u010di Kojano \u00b7 Manami Kijota \u00b7 \u0160igerou Jo\u0161ida", "Hern\u00ed s\u00e9rie": "Pok\u00e9mon", "Platformy": "Wii \u00b7 Wii U", "Datum vyd\u00e1n\u00ed": "Wii- 5. prosince 2009 JP - 9. \u010dervence 2010 EU - 23. z\u00e1\u0159\u00ed 2010 AUS - 1. listopadu 2010 SA Wii U- 16. \u010dervence 2015 PAL - 19. kv\u011btna 2016 SA", "\u017d\u00e1nr": "ak\u010dn\u00ed adventura", "Hern\u00ed m\u00f3dy": "singleplayer \u00b7 multiplayer", "Klasifikace": "PEGI \u00b7 ESRB"}}, {"title": "Posloupnost", "data": {"Posloupnost": "Ofici\u00e1ln\u00ed webov\u00e9 str\u00e1nky N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# Frisland
Frisland, někdy také Friesland, Freezeland, Frislandia, a Fixland je přízračný ostrov, nacházející se na evropských středověkých mapách.
## Co stálo za vznikem
Frisland má na svědomí vzdělaný benátský občan Nicollo Zeno. Ten zjevně nesnesl pomyšlení, že Španělé předběhli Italy v dobývání světa. V roce 1558 proto vytáhl staré rodinné dokumenty, konkrétně mapu, kterou ukázal tehdejšímu papeži Pavlu IV. Ten když mapu viděl, všiml si, že na mapě je nějaký ostrov, který na žádných jiných mapách neviděl. Byl to Frisland. Zeno to odůvodnil papeži tak, že dva mořeplavci z rodiny Zenů se v roce 1205 vydali do Číny západní cestou přes Japonsko a Indii. Podle tehdejších zásad riskovali život, země byla tehdy považována za desku. Mořeplavcům Zenům se při plavbě postavil do cesty americký kontinent. Na americké půdě si Zenové mysleli, že jsou u cíle. Když však zjistili, že zdejší lidé nejsou mongoloidní rasa, zklamáni se vrátili zpátky. Cestou zpět narazili na ostrov Frisland. Podle Zenovy mapy ležel Frisland jižně od Islandu a měl zhruba stejnou rozlohu.
## Výpravy
Papež podvodníkovi uvěřil a všechny staré mapy na světě prohlásil za špatné a chybné. V Evropě se začaly uskutečňovat výpravy, které chtěly prozkoumat Frisland, najít na něm zlato, stříbro, potraviny, otroky a Frisland prohlásit za součást své země. Všechny výpravy však končily buď neúspěchem nebo záměnou Frislandu za Island. Organizátoři výprav si Zenovi stěžovali, že nepochodili. Zeno jim radil různě, jak dosáhnout úspěchu, vše však bylo marné. Někteří začali o existenci Frislandu pochybovat.
## Přiznání
Objevovali se však také lidé, kteří tvrdili, že na Frisland dorazili. Jako například anglický historik a teolog Peter Heylyn. Ten v roce 1659 o Frislandu podrobně vyprávěl ve své knize Kosmografie. Kniha začala opět povzbuzovat odvážné mořeplavce, aby Frisland našli. Heylynův úspěch okamžitě skončil následující rok. V roce 1660 se přiznal jeden ze Zenových vnuků, že Frisland je čistá fikce. Starý Nicollo Zeno se na smrtelné posteli přiznal vnukovi, že onu mapu jako malé dítě počmáral a potrhal. Toho později využil ve své nenávisti ke Španělům. Mapy byly tentýž rok označeny za neplatné a Frisland z nich byl vymazán. O několik let později byl Zenův vnuk zavražděn. Motiv a viník nejsou dosud známy, ale jako vrah je často označován Peter Heylyn. Dá se tak usuzovat, protože Zenův vnuk zničil Heylynovi přiznáním popularitu knihy.
|
cswiki/488064
|
cswiki
| 488,064
|
Frisland
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Frisland
|
2025-05-15T16:57:38Z
|
cs
|
Q930506
| 17,138
|
{{Neověřeno}}{{Upravit|poznámky=encyklopedický styl, subjektivní formulace}}[[Soubor:Map by nicolo zeno 1558.jpg|náhled|Frisland na mapě Nicolla Zena z roku 1558]]
'''Frisland''', někdy také '''Friesland''', '''Freezeland''', '''Frislandia''', a '''Fixland''' je [[přízračný ostrov]], nacházející se na [[Evropa|evropských]] [[středověk]]ých mapách.
== Co stálo za vznikem ==
Frisland má na svědomí vzdělaný [[Benátky|benátský]] občan [[Nicollo Zeno]]. Ten zjevně nesnesl pomyšlení, že [[Španělé]] předběhli [[Italové|Italy]] v dobývání světa. V roce [[1558]] proto vytáhl staré rodinné dokumenty, konkrétně mapu, kterou ukázal tehdejšímu [[papež]]i [[Pavel IV.|Pavlu IV.]] Ten když mapu viděl, všiml si, že na mapě je nějaký ostrov, který na žádných jiných mapách neviděl. Byl to Frisland. Zeno to odůvodnil papeži tak, že dva mořeplavci z rodiny Zenů se v roce [[1205]] vydali do [[Čína|Číny]] západní cestou přes [[Japonsko]] a [[Indie|Indii]]. Podle tehdejších zásad riskovali [[život]], země byla tehdy považována za [[deska|desku]]. Mořeplavcům Zenům se při plavbě postavil do cesty [[americký kontinent]]. Na americké půdě si Zenové mysleli, že jsou u cíle. Když však zjistili, že zdejší lidé nejsou [[mongoloidní rasa]], zklamáni se vrátili zpátky. Cestou zpět narazili na ostrov Frisland. Podle Zenovy mapy ležel Frisland jižně od [[Island]]u a měl zhruba stejnou rozlohu.
== Výpravy ==
[[Soubor:Frisland Mercator.jpg|náhled|Frisland na mapě [[Gerhard Mercator|Gerharda Mercatora]]]]
Papež podvodníkovi uvěřil a všechny staré mapy na [[svět]]ě prohlásil za špatné a chybné. V Evropě se začaly uskutečňovat výpravy, které chtěly prozkoumat Frisland, najít na něm [[zlato]], [[stříbro]], [[Potravina|potraviny]], [[Otrokářství|otroky]] a Frisland prohlásit za součást své země. Všechny výpravy však končily buď neúspěchem nebo záměnou Frislandu za [[Island]]. Organizátoři výprav si Zenovi stěžovali, že nepochodili. Zeno jim radil různě, jak dosáhnout úspěchu, vše však bylo marné. Někteří začali o existenci Frislandu pochybovat.
== Přiznání ==
Objevovali se však také lidé, kteří tvrdili, že na Frisland dorazili. Jako například [[Anglie|anglický]] [[historik]] a [[teolog]] [[Peter Heylyn]]. Ten v roce [[1659]] o Frislandu podrobně vyprávěl ve své knize [[Kosmografie]]. Kniha začala opět povzbuzovat odvážné mořeplavce, aby Frisland našli. Heylynův úspěch okamžitě skončil následující rok. V roce [[1660]] se přiznal jeden ze Zenových [[vnuk]]ů, že Frisland je čistá fikce. Starý Nicollo Zeno se na smrtelné posteli přiznal vnukovi, že onu mapu jako malé dítě [[Čmáranice|počmáral]] a potrhal. Toho později využil ve své nenávisti ke Španělům. Mapy byly tentýž rok označeny za neplatné a Frisland z nich byl vymazán. O několik let později byl Zenův vnuk zavražděn. Motiv a viník nejsou dosud známy, ale jako vrah je často označován Peter Heylyn. Dá se tak usuzovat, protože Zenův vnuk zničil Heylynovi přiznáním popularitu knihy.
== Reference ==
{{překlad
| jazyk = en
| článek = Frisland
| revize = 361852682
}}
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
[[Kategorie:Přízračné ostrovy Atlantského oceánu]]
[[Kategorie:Ostrovy Evropy]]
[[Kategorie:Dějiny Evropy]]
[[Kategorie:Mystifikace]]
| 24,905,113
|
[]
| false
|
# Hacı Mehmet Zorlu
Hacı Mehmet Zorlu (1919 v Babadag, Denizli – 7. května 2005 v Istanbulu) byl turecký podnikatel a zakladatel skupiny Zorlu Holding.
V roce 1953 založil společnost ve svém rodném městě Babadag nedaleko Denizli. Až do roku 1961 vedl firmu a poté ji předal svým dvěma synům Ahmetovi Nazifovi a Zekimu.
Hacı Mehmet si vzal v roce 1938 Saide Katranci. Z manželství se narodily tři děti, dva synové a dcera Müzeyyen.
|
cswiki/1293228
|
cswiki
| 1,293,228
|
Hacı Mehmet Zorlu
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hac%C4%B1_Mehmet_Zorlu
|
2022-11-28T13:16:25Z
|
cs
|
Q1231521
| 8,596
|
{{Infobox - osoba}}
'''Hacı Mehmet Zorlu''' ([[1919]] v [[Babadag]], Denizli – 7. května [[2005]] v [[Istanbul]]u) byl turecký podnikatel a zakladatel skupiny [[Zorlu Holding]].<ref>[http://www.hurriyet.com.tr/haci-mehmet-zorlu-vefat-etti-332556 Hacı Mehmet Zorlu vefat etti]</ref>
V roce 1953 založil společnost ve svém rodném městě Babadag nedaleko Denizli. Až do roku 1961 vedl firmu a poté ji předal svým dvěma synům Ahmetovi Nazifovi a Zekimu.
Hacı Mehmet si vzal v roce 1938 Saide Katranci. Z manželství se narodily tři děti, dva synové a dcera Müzeyyen.<ref>[http://www.babadag.bel.tr/index.php?icerik=273 H.Mehmet ZORLU babadag.bel.tr]</ref>
== Reference ==
{{Překlad|de|Hacı Mehmet Zorlu|116474963}}
<references />
{{Portály|Lidé}}
{{DEFAULTSORT:Zorlu, Hacı Mehmet}}
[[Kategorie:Turečtí podnikatelé]]
[[Kategorie:Narození v roce 1919]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 2005]]
[[Kategorie:Muži]]
| 22,065,471
|
[{"title": "Hac\u0131 Mehmet Zorlu", "data": {"Narozen\u00ed": "23. listopadu 1919 \u00b7 Babada\u011f", "\u00damrt\u00ed": "7. kv\u011btna 2005 (ve v\u011bku 85 let) \u00b7 Istanbul", "Povol\u00e1n\u00ed": "podnikatel"}}]
| false
|
# Fotbalové mistrovství Severovýchodního Německa
Fotbalové mistrovství Severovýchodního Německa (německy: Südostdeutsche Fußballmeisterschaft) byla nejvyšší fotbalová soutěž pořádající se na území Pruského Slezska a Poznaňska. Soutěž pořádala asociace Südostdeutscher Fußball-Verband (SOFV).
## Přehled
Německý fotbal byl od počátků organizován do jednotlivých regionálních svazů, které měli své vlastní soutěže. Ty existovaly ještě před vznikem prvního německého celostátního mistrovství v roce 1903. Právě vítězové (později i vicemistři) různých regionálních soutěží postupovaly do celostátní soutěže, která trvala necelý měsíc, v níž se pak kluby utkaly vyřazovacím způsobem. Zde je seznam regionálních soutěží až do jejich zrušení nacistickou stranou v roce 1933:
- Baltské fotbalové mistrovství – založené v roce 1908
- Braniborské fotbalové mistrovství – založené v roce 1898
- Jihoněmecké fotbalové mistrovství – založené v roce 1898
- Severoněmecké fotbalové mistrovství – založené v roce 1906
- Fotbalové mistrovství Severovýchodního Německa – založené v roce 1906
- Středoněmecké fotbalové mistrovství – založené v roce 1902
- Západoněmecké fotbalové mistrovství – založené v roce 1903
## Nejlepší kluby v historii - podle počtu titulů
| Vítězové nejvyšší ligové soutěže | | |
| Klub | Tituly | Vítězné ročníky |
| Vereinigte Breslauer Sportfreunde | 6 | 1920, 1921,1922, 1923, 1924, 1927 |
| Beuthener SuSV 09 | 4 | 1930, 1931, 1932, 1933 |
| FC Askania Forst | 3 | 1911, 1913, 1914 |
| VfR 1897 Breslau | 2 | 1908, 1910 |
| Breslauer SC 08 | 2 | 1926, 1928 |
| SC Schlesien Breslau | 1 | 1907 |
| SC Alemannia Cottbus | 1 | 1909 |
| ATV Liegnitz | 1 | 1912 |
| FC Viktoria Forst | 1 | 1925 |
| SC Preußen Hindenburg | 1 | 1929 |
## Vítězové jednotlivých ročníků
| Südostdeutsche Fußballmeisterschaft (1906 – 1933) | | | |
| Ročník | Mistr Severovýchodního Německa | Umístění v německém mistrovství | Německý mistr |
| 1906 – 1907 | SC Schlesien 01 Breslau (1) | Čtvrtfinále | Freiburger FC |
| 1907 – 1908 | VfR 1897 Breslau (1) | Čtvrtfinále | Berliner FC Viktoria |
| 1908 – 1909 | SC Alemannia 1896 Cottbus (1) | Čtvrtfinále | Karlsruher FC Phönix |
| 1909 – 1910 | VfR 1897 Breslau (2) | Čtvrtfinále | Karlsruher FV |
| 1910 – 1911 | FC Askania Forst (1) | Čtvrtfinále | Berliner FC Viktoria |
| 1911 – 1912 | ATV 1896 Liegnitz (1) | Čtvrtfinále | Holstein Kiel |
| 1912 – 1913 | FC Askania Forst (2) | Čtvrtfinále | VfB Leipzig |
| 1913 – 1914 | FC Askania Forst (3) | Čtvrtfinále | SpVgg Fürth |
| • V letech 1914 až 1918 se mistrovství Severovýchodního Německa nekonalo kvůli první světové válce. | | | |
| 1919 – 1920 | Vereinigte Breslauer Sportfreunde (1) | Semifinále | 1. FC Norimberk |
| 1920 – 1921 | Vereinigte Breslauer Sportfreunde (2) | Čtvrtfinále | 1. FC Norimberk |
| 1921 – 1922 | Vereinigte Breslauer Sportfreunde (3) | Čtvrtfinále | žádný |
| 1922 – 1923 | Vereinigte Breslauer Sportfreunde (4) | Čtvrtfinále | Hamburger SV |
| 1923 – 1924 | Vereinigte Breslauer Sportfreunde (5) | Čtvrtfinále | 1. FC Norimberk |
| 1924 – 1925 | FC Viktoria Forst (2) | Osmifinále | 1. FC Norimberk |
| 1925 – 1926 | Breslauer SC 08 (1) | Čtvrtfinále | SpVgg Fürth |
| 1926 – 1927 | Vereinigte Breslauer Sportfreunde (6) | Osmifinále | 1. FC Norimberk |
| 1927 – 1928 | Breslauer SC 08 (2) | Osmifinále | Hamburger SV |
| 1928 – 1929 | SC Preußen Hindenburg (1) | Osmifinále | SpVgg Fürth |
| 1929 – 1930 | Beuthener SuSV 09 (1) | Osmifinále | Hertha BSC |
| 1930 – 1931 | Beuthener SuSV 09 (2) | Osmifinále | Hertha BSC |
| 1931 – 1932 | Beuthener SuSV 09 (3) | Osmifinále | FC Bayern Mnichov |
| 1932 – 1933 | Beuthener SuSV 09 (4) | Čtvrtfinále | Fortuna Düsseldorf |
|
cswiki/1133507
|
cswiki
| 1,133,507
|
Fotbalové mistrovství Severovýchodního Německa
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fotbalov%C3%A9_mistrovstv%C3%AD_Severov%C3%BDchodn%C3%ADho_N%C4%9Bmecka
|
2019-05-31T06:48:18Z
|
cs
|
Q2381336
| 37,133
|
{{Infobox - fotbalová liga
| název = Südostdeutsche Fußballmeisterschaft
| obrázek = Südostdeutscher Fußball-Verband - Neues Emblem.png
| datum založení = 1906
| země = Německé císařství
| země2 = Výmarská republika
| nižší soutěž =
| počet týmů =
| datum zániku = 1933
| poslední vítěz = [[Beuthener SuSV 09]]
| mistr aktuální k = [[1933]]
| web =
| stupeň = 1.
}}
'''Fotbalové mistrovství Severovýchodního Německa''' (''[[Němčina|německy]]: Südostdeutsche Fußballmeisterschaft'') byla nejvyšší fotbalová soutěž pořádající se na území [[Pruské Slezsko|Pruského Slezska]] a [[Poznaňsko|Poznaňska]]. Soutěž pořádala asociace Südostdeutscher Fußball-Verband (SOFV).
== Přehled ==
Německý fotbal byl od počátků organizován do jednotlivých regionálních svazů, které měli své vlastní soutěže. Ty existovaly ještě před vznikem prvního německého celostátního mistrovství v roce [[1903]]. Právě vítězové (později i vicemistři) různých regionálních soutěží postupovaly do celostátní soutěže, která trvala necelý měsíc, v níž se pak kluby utkaly vyřazovacím způsobem. Zde je seznam regionálních soutěží až do jejich zrušení [[Národně socialistická německá dělnická strana|nacistickou stranou]] v roce [[1933]]:
* [[Baltské fotbalové mistrovství]] – založené v roce [[1908]]
* [[Braniborské fotbalové mistrovství]] – založené v roce [[1898]]
* [[Jihoněmecké fotbalové mistrovství]] – založené v roce [[1898]]
* [[Severoněmecké fotbalové mistrovství]] – založené v roce [[1906]]
* [[Fotbalové mistrovství Severovýchodního Německa]] – založené v roce [[1906]]
* [[Středoněmecké fotbalové mistrovství]] – založené v roce [[1902]]
* [[Západoněmecké fotbalové mistrovství]] – založené v roce [[1903]]
== Nejlepší kluby v historii - podle počtu titulů ==
[[Soubor:Karte Südostdeutsche Fußballmeister.png|střed|550px]]
{| class=wikitable style="border-collapse:collapse"
|- align=center style="background:#800000; font-weight:bold; color:#FFFFFF"
|colspan=3|Vítězové nejvyšší ligové soutěže
|- align=center style="background:#efefef; font-weight:bold;"
|width="12%"|Klub
|width="3%"|Tituly
|width="28%"|Vítězné ročníky
|-
|'''[[Vereinigte Breslauer Sportfreunde]]'''|| bgcolor="#FFD700" align=center |'''6'''||1920, 1921,1922, 1923, 1924, 1927
|-
|'''[[Beuthener SuSV 09]]'''|| bgcolor="#FFD700" align=center |'''4'''||1930, 1931, 1932, 1933
|-
|'''[[FC Askania Forst]]'''|| bgcolor="#FFD700" align=center |'''3'''||1911, 1913, 1914
|-
|'''[[VfR 1897 Breslau]]'''|| bgcolor="#FFD700" align=center |'''2'''||1908, 1910
|-
|'''[[Breslauer SC 08]]'''|| bgcolor="#FFD700" align=center |'''2'''||1926, 1928
|-
|'''[[SC Schlesien Breslau]]'''|| bgcolor="#FFD700" align=center |'''1'''||1907
|-
|'''[[SC Alemannia Cottbus]]'''|| bgcolor="#FFD700" align=center |'''1'''||1909
|-
|'''[[ATV Liegnitz]]'''|| bgcolor="#FFD700" align=center |'''1'''||1912
|-
|'''[[FC Viktoria Forst]]'''|| bgcolor="#FFD700" align=center |'''1'''||1925
|-
|'''[[SC Preußen Hindenburg]]'''|| bgcolor="#FFD700" align=center |'''1'''||1929
|}
== Vítězové jednotlivých ročníků ==
{| class=wikitable style="border-collapse:collapse"
|- align=center style="background:#FFFF00; font-weight:bold; color:#000000"
|colspan=4|Südostdeutsche Fußballmeisterschaft (1906 – 1933)
|- align=center style="background:#efefef; font-weight:bold;"
|width="6%"|Ročník
|width="13%"|Mistr Severovýchodního Německa
|width="8%"|Umístění v německém mistrovství
|width="13%"|Německý mistr
|-
| align=center | 1906 – 1907
| '''[[SC Schlesien Breslau|SC Schlesien 01 Breslau]] {{Malé|(1)}}'''
|align=center|Čtvrtfinále
| [[Freiburger FC]]
|-
| align=center | 1907 – 1908
| '''[[VfR 1897 Breslau]] {{Malé|(1)}}'''
|align=center|Čtvrtfinále
| [[BFC Viktoria 1889|Berliner FC Viktoria]]
|-
| align=center | 1908 – 1909
| '''[[SC Alemannia Cottbus|SC Alemannia 1896 Cottbus]] {{Malé|(1)}}'''
|align=center|Čtvrtfinále
| [[Karlsruher FC Phönix]]
|-
| align=center | 1909 – 1910
| '''[[VfR 1897 Breslau]] {{Malé|(2)}}'''
|align=center|Čtvrtfinále
| [[Karlsruher FV]]
|-
| align=center | 1910 – 1911
| '''[[FC Askania Forst]] {{Malé|(1)}}'''
|align=center|Čtvrtfinále
| [[BFC Viktoria 1889|Berliner FC Viktoria]]
|-
| align=center | 1911 – 1912
| '''[[ATV Liegnitz|ATV 1896 Liegnitz]] {{Malé|(1)}}'''
|align=center|Čtvrtfinále
| [[Holstein Kiel]]
|-
| align=center | 1912 – 1913
| '''[[FC Askania Forst]] {{Malé|(2)}}'''
|align=center|Čtvrtfinále
| [[VfB Leipzig]]
|-
| align=center | 1913 – 1914
| '''[[FC Askania Forst]] {{Malé|(3)}}'''
|align=center|Čtvrtfinále
| [[SpVgg Greuther Fürth|SpVgg Fürth]]
|- bgcolor = #FFA07A
|colspan=4|• V letech [[1914]] až [[1918]] se mistrovství Severovýchodního Německa nekonalo kvůli [[První světová válka|první světové válce]].
|-
| align=center | 1919 – 1920
| '''[[Vereinigte Breslauer Sportfreunde]] {{Malé|(1)}}'''
|align=center|Semifinále
| [[1. FC Norimberk]]
|-
| align=center | 1920 – 1921
| '''[[Vereinigte Breslauer Sportfreunde]] {{Malé|(2)}}'''
|align=center|Čtvrtfinále
| [[1. FC Norimberk]]
|-
| align=center | 1921 – 1922
| '''[[Vereinigte Breslauer Sportfreunde]] {{Malé|(3)}}'''
|align=center|Čtvrtfinále
| žádný
|-
| align=center | 1922 – 1923
| '''[[Vereinigte Breslauer Sportfreunde]] {{Malé|(4)}}'''
|align=center|Čtvrtfinále
| [[Hamburger SV]]
|-
| align=center | 1923 – 1924
| '''[[Vereinigte Breslauer Sportfreunde]] {{Malé|(5)}}'''
|align=center|Čtvrtfinále
| [[1. FC Norimberk]]
|-
| align=center | 1924 – 1925
| '''[[FC Viktoria Forst]] {{Malé|(2)}}'''
|align=center|Osmifinále
| [[1. FC Norimberk]]
|-
| align=center | 1925 – 1926
| '''[[Breslauer SC 08]] {{Malé|(1)}}'''
|align=center|Čtvrtfinále
| [[SpVgg Greuther Fürth|SpVgg Fürth]]
|-
| align=center | 1926 – 1927
| '''[[Vereinigte Breslauer Sportfreunde]] {{Malé|(6)}}'''
|align=center|Osmifinále
| [[1. FC Norimberk]]
|-
| align=center | 1927 – 1928
| '''[[Breslauer SC 08]] {{Malé|(2)}}'''
|align=center|Osmifinále
| [[Hamburger SV]]
|-
| align=center | 1928 – 1929
| '''[[SC Preußen Hindenburg]] {{Malé|(1)}}'''
|align=center|Osmifinále
| [[SpVgg Greuther Fürth|SpVgg Fürth]]
|-
| align=center | 1929 – 1930
| '''[[Beuthener SuSV 09]] {{Malé|(1)}}'''
|align=center|Osmifinále
| [[Hertha BSC]]
|-
| align=center | 1930 – 1931
| '''[[Beuthener SuSV 09]] {{Malé|(2)}}'''
|align=center|Osmifinále
| [[Hertha BSC]]
|-
| align=center | 1931 – 1932
| '''[[Beuthener SuSV 09]] {{Malé|(3)}}'''
|align=center|Osmifinále
| [[FC Bayern Mnichov]]
|-
| align=center | 1932 – 1933
| '''[[Beuthener SuSV 09]] {{Malé|(4)}}'''
|align=center|Čtvrtfinále
| [[Fortuna Düsseldorf]]
|}
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad|en|South Eastern German football championship|665196066|de|Liste der südostdeutschen Fußballmeister 1907–1933|143476743}}
<references />
{{Německé fotbalové nejvyšší soutěže 1903-1933}}
{{Portály|Fotbal|Německo}}
[[Kategorie:Fotbalové ligové soutěže|Severovýchodní Německo]]
[[Kategorie:Německé fotbalové soutěže|Severovýchodní Německo]]
| 17,292,610
|
[{"title": "S\u00fcdostdeutsche Fu\u00dfballmeisterschaft", "data": {"Zem\u011b": "N\u011bmeck\u00e1 \u0159\u00ed\u0161e \u00b7 N\u011bmeck\u00e1 \u0159\u00ed\u0161e", "Datum zalo\u017een\u00ed": "1906", "Z\u00e1nik": "1933", "Stupe\u0148 v pyramid\u011b": "1.", "Posledn\u00ed v\u00edt\u011bz": "Beuthener SuSV 09 (1933)"}}]
| false
|
# Balan (Ardennes)
Balan je francouzská obec v departementu Ardensko v regionu Grand Est. Žije zde přibližně 1 600 obyvatel.
## Sousední obce
Bazeilles, Givonne, Noyers-Pont-Maugis, Sedan, Wadelincourt
## Vývoj počtu obyvatel
Počet obyvatel
|
cswiki/1022543
|
cswiki
| 1,022,543
|
Balan (Ardennes)
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Balan_(Ardennes)
|
2025-03-20T15:29:06Z
|
cs
|
Q722661
| 33,050
|
{{Infobox - sídlo světa
| pojem vyššího celku = [[Regiony ve Francii|Region]]
| název vyššího celku = [[Grand Est]]
| pojem nižšího celku = [[Francouzské departementy|Departement]]
| název nižšího celku = [[Ardensko]]
| pojem celku 3 = [[Francouzský arrondissement|Arrondissement]]
| název celku 3 = [[Arrondissement Sedan|Sedan]]
| pojem celku 4 = [[Francouzský kanton|Kanton]]
| název celku 4 = [[Kanton Sedan-3|Sedan-3]]
| typ statistického celku = [[INSEE]]
| název statistického celku = 08043
}}
'''Balan''' je [[Obec (Francie)|francouzská obec]] v departementu [[Ardensko]] v regionu [[Grand Est]]. Žije zde {{Počet obyvatel}} obyvatel.<ref> [http://www.insee.fr/fr/ppp/bases-de-donnees/recensement/populations-legales/commune.asp?annee=2011&depcom=08043 INSEE]</ref>
== Sousední obce ==
[[Bazeilles]], [[Givonne]], [[Noyers-Pont-Maugis]], [[Sedan]], [[Wadelincourt (Ardennes)|Wadelincourt]]
== Vývoj počtu obyvatel ==
''Počet obyvatel'' <ref>[http://www.insee.fr/fr/ppp/bases-de-donnees/recensement/populations-legales/pages2012/zip/HIST_POP_COM_RP10.zip INSEE] (ZIP 2,2 MB)</ref>
<timeline>
Colors=
id:lightgrey value:gray(0.9)
id:darkgrey value:gray(0.7)
id:sfondo value:rgb(1,1,1)
id:barra value:rgb(0.6,0.7,0.8)
ImageSize = width:400 height:300
PlotArea = left:50 bottom:50 top:30 right:30
DateFormat = x.y
Period = from:0 till:2000
TimeAxis = orientation:vertical
AlignBars = justify
ScaleMajor = gridcolor:darkgrey increment:500 start:0
ScaleMinor = gridcolor:lightgrey increment:100 start:0
BackgroundColors = canvas:sfondo
BarData=
bar:1962 text:1962
bar:1968 text:1968
bar:1975 text:1975
bar:1982 text:1982
bar:1990 text:1990
bar:1999 text:1999
bar:2010 text:2010
PlotData=
color:barra width:30 align:left
bar:1962 from:0 till: 1518
bar:1968 from:0 till: 1461
bar:1975 from:0 till: 1419
bar:1982 from:0 till: 1376
bar:1990 from:0 till: 1568
bar:1999 from:0 till: 1612
bar:2010 from:0 till: 1616
PlotData=
bar:1962 at: 1518 fontsize:S text: 1.518 shift:(-8,5)
bar:1968 at: 1461 fontsize:S text: 1.461 shift:(-10,5)
bar:1975 at: 1419 fontsize:S text: 1.419 shift:(-10,5)
bar:1982 at: 1376 fontsize:S text: 1.376 shift:(-10,5)
bar:1990 at: 1568 fontsize:S text: 1.568 shift:(-10,5)
bar:1999 at: 1612 fontsize:S text: 1.612 shift:(-10,5)
bar:2010 at: 1616 fontsize:S text: 1.616 shift:(-10,5)
TextData=
fontsize:S pos:(20,20)
text:"Zdroj: INSEE"
</timeline>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Související články ===
* [[Seznam obcí v departementu Ardensko]]
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
{{Pahýl}}
{{Obce kantonu Sedan-3}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Geografie|Francie}}
[[Kategorie:Obce v departementu Ardennes]]
| 24,763,892
|
[{"title": "Poloha", "data": {"Sou\u0159adnice": "49\u00b041\u203220\u2033 s. \u0161., 4\u00b057\u203238\u2033 v. d.", "Nadmo\u0159sk\u00e1 v\u00fd\u0161ka": "158 m n. m.", "\u010casov\u00e9 p\u00e1smo": "UTC+01:00 (standardn\u00ed \u010das) \u00b7 UTC+02:00 (letn\u00ed \u010das)", "St\u00e1t": "Francie", "Region": "Grand Est", "Departement": "Ardensko", "Arrondissement": "Sedan", "Kanton": "Sedan-3", "Poloha": "Balan"}}, {"title": "Rozloha a obyvatelstvo", "data": {"Rozloha": "4,7 km\u00b2", "Po\u010det obyvatel": "1 596 (2022)", "Hustota zalidn\u011bn\u00ed": "343,2 obyv./km\u00b2"}}, {"title": "Spr\u00e1va", "data": {"E-mail": "[email protected]", "PS\u010c": "08200", "INSEE": "08043", "Spr\u00e1va": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Daum
Daum (korejsky: 다음) je jihokorejský webový portál provozovaný společností Kakao. Portál byl původně vlastněný společností Daum Communications, která se ale v roce 2014 sloučila se společností Kakao Inc. a přejmenovala na Daum Kakao Co., Ltd., která se v roce 2015 přejmenovala na Kakao Corporation. Na portál se dá přihlásit přes uživatelské jméno na Kakao Mail, nebo přes Daum ID. Od října 2022 již nebude možné se přes Daum ID přihlašovat. Slovo "Daum" v korejštině znamená "Další".
## Služby
| anglický název | korejský název | spuštění | popis |
| -------------- | -------------- | -------------------------------------------------- | --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- |
| Daum Cafe | 다음 카페 | 25. 5. 1999 | Komunitní služba, kde na základě stejných politických myšlenek, koníčků, náboženstvím, atd. vytvářejí „kavárny“, kde vytvářejí komunitu a sdílejí příběhy |
| Daum Mail | 다음 메일 | 7. 4. 1997 | Služba na posílání mailů (lze přirovnat k Gmail) |
| Kakao Mail | 카카오 메일 | 5. 11. 2019 | Služba na posílání mailů (lze přirovnat k Gmail) |
| Daum News | 다음 뉴스 | ? | Agregátor zpráv (lze přirovnat ke Zprávy Google) |
| Daum Finance | 다음 금융 | ? | Služba, která poskytuje různé investiční informace týkající se hlavních domácích a zámořských akciových trhů a cenných papírů (lze přirovnat ke Google Finance) |
| Shopping How | 쇼핑하우 | 12. 7. 1999 | agregátor nakupování (lze přirovnat k Heureka.cz) |
| Kakao Webtoon | 카카오웹툰 | 2003 (jako Daum Webtoon) 2021 (jako Kakao Webtoon) | Prohlížeč webtoonů (digitální manhwy) |
| Brunch | 브런치 | ? | Služby na psaní blogů |
| Daum Blog | 다음블로그 | 16. 2. 2005 - 30. 9. 2022 | Služby na psaní blogů |
| Tistory | 티스토리 | 25. 5. 2006 | Služby na psaní blogů |
| Daum dic | 다음 사전 | 19. 1. 2014 | Slovník |
## Historie
Bývalá Daum Communications Corporation (korejsky: ㈜다음커뮤니케이션) byla založena v roce 1994 Pak Kon-huim a I Če-ungem. Stejnojmenný portál spustila v květnu 2017 a tak se stala prvním jihokorejským webem. (Naver byl spuštěn v roce 1999, Nate v roce 2001 a Google se na jihokorejský trh dostal v roce 2006.)
Od roku 2003 zahájil Daum přímé online pojištění automobilů spuštěním dceřiné společnosti „Daum Direct Auto Insurance“ a od roku 2008 se stal partnerskou společností s pojišťovací skupinou ERGO.
2. srpna 2004 Daum oznámil koupi Lycosu za 95,4 milionů $ a transakci uzavřel 6. října. V rámci restrukturalizace společnosti, Daum prodal Lycos za 36 milionů $ v srpnu 2010 společnosti Ybrant Digital, internetové marketingové společnosti se sídlem v Hajdarábádu v Indii.
V roce 2006 založili blogovací službu Tistory se společností Tatter and Company, která vyvíjela platformu pro blogování, a v červenci 2007 Daum převzal všechna práva na správu služeb.
Daum má k březnu 2009 přibližně 874 zaměstnanců a je druhým největším poskytovatelem služeb webového portálu v Jižní Koreji, pokud jde o denní návštěvnost.
|
cswiki/1777997
|
cswiki
| 1,777,997
|
Daum
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Daum
|
2025-01-14T08:59:01Z
|
cs
|
Q493104
| 31,754
|
{{Infobox - webová stránka
| název = Daum<br />다음
| logo = Daum logo (2025–).svg
| velikost loga =
| screenshot =
| popisek =
| url = www.daum.net
| komerční = ano
| typ = webový portál
| registrace =
| jazyk = [[korejština]]
| počet uživatelů = 346,1 miliónů návštěvníků za rok (2018)
| licence obsahu =
| majitel = [[Kakao Corporation]]
| autor = [[I Če-ung]], [[Pak Kon-hui]]
| datum spuštění = květen 1997
| aktuální stav =
}}
'''Daum''' ([[Korejština|korejsky:]] '''다음''') je [[Jižní Korea|jihokorejský]] [[webový portál]] provozovaný společností [[Kakao Corporation|Kakao]]. Portál byl původně vlastněný společností [[Daum Communications]], která se ale v roce 2014 sloučila se společností ''Kakao Inc.'' a přejmenovala na '''Daum Kakao Co., Ltd.''', která se v roce 2015 přejmenovala na ''Kakao Corporation''. Na portál se dá přihlásit přes uživatelské jméno na [[Kakao Mail]], nebo přes Daum ID. Od října 2022 již nebude možné se přes Daum ID přihlašovat.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = [사전 공지] Daum 로그인 방식이 카카오계정으로 통합됩니다. (2022.10.01)
| periodikum = Daum 공지사항
| url = https://magazine.daum.net/daum_notice/61727d9c45982c355d67aa60
| datum vydání = 2021-11-01
| datum přístupu = 2022-08-08
}}</ref> Slovo "Daum" v korejštině znamená "Další".<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Překladač Google
| periodikum = translate.google.cz
| url = https://translate.google.cz/?hl=cs&sl=ko&tl=cs&text=%EB%8B%A4%EC%9D%8C&op=translate
| datum přístupu = 2022-08-08
}}</ref>
== Služby ==
{| class="wikitable"
|+
!anglický název
!korejský název
!spuštění
!popis
|-
|[[Daum Cafe]]
|다음 카페
|25. 5. 1999
|Komunitní služba, kde na základě stejných politických myšlenek, koníčků, náboženstvím, atd. vytvářejí „kavárny“, kde vytvářejí komunitu a sdílejí příběhy
|-
|[[Daum Mail]]
|다음 메일
|7. 4. 1997
| rowspan="2" |Služba na posílání mailů (lze přirovnat k [[Gmail]])
|-
|[[Kakao Mail]]
|카카오 메일
|5. 11. 2019
|-
|[[Daum News]]
|다음 뉴스
|?
|Agregátor zpráv (lze přirovnat ke [[Zprávy Google]])
|-
|[[Daum Finance]]
|다음 금융
|?
|Služba, která poskytuje různé investiční informace týkající se hlavních domácích a zámořských akciových trhů a cenných papírů (lze přirovnat ke [[Google Finance]])
|-
|[[Shopping How by kakaocommerce|Shopping How]]
|쇼핑하우
|12. 7. 1999
|agregátor nakupování (lze přirovnat k [[Heureka.cz]])
|-
|[[Kakao Webtoon]]
|카카오웹툰
|2003 (jako Daum Webtoon)<br />2021 (jako Kakao Webtoon)
|Prohlížeč [[webtoon]]ů (digitální [[Manhwa|manhwy]])
|-
|[[Brunch (Kakao)|Brunch]]
|브런치
|?
| rowspan="3" |Služby na psaní blogů
|-
|[[Daum Blog]]
|다음블로그
|16. 2. 2005 - 30. 9. 2022
|-
|[[Tistory]]
|티스토리
|25. 5. 2006
|-
|[[Daum dictionary|Daum dic]]
|다음 사전
|19. 1. 2014
|Slovník
|}
== Historie ==
Bývalá Daum Communications Corporation (korejsky: ㈜다음커뮤니케이션) byla založena v roce 1994 [[Pak Kon-hui]]m a [[I Če-ung]]em. Stejnojmenný portál spustila v květnu 2017 a tak se stala prvním jihokorejským webem.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = seansul
| titul = Best search engine site in South Korea? Naver vs. Daum
| url = https://englishspectrum.com/best_search_engine_in_korea/
| datum vydání = 2014-08-04
| datum přístupu = 2022-08-08
| jazyk = en-US
| url archivu = https://web.archive.org/web/20220808102902/https://englishspectrum.com/best_search_engine_in_korea/
| datum archivace = 2022-08-08
| nedostupné = ano
}}</ref> ([[Naver]] byl spuštěn v roce 1999, [[Nate]] v roce 2001 a [[Google]] se na jihokorejský trh dostal v roce 2006.)
Od roku 2003 zahájil Daum přímé online pojištění automobilů spuštěním dceřiné společnosti „Daum Direct Auto Insurance“ a od roku 2008 se stal partnerskou společností s pojišťovací skupinou ERGO.
2. srpna 2004 Daum oznámil koupi [[Lycos]]u za 95,4 milionů $ a transakci uzavřel 6. října.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Lycos�Press Room
| periodikum = web.archive.org
| url = http://info.lycos.com/pressroom/100604_press.asp
| datum vydání = 2007-02-28
| datum přístupu = 2022-08-08
| url archivu = https://web.archive.org/web/20070228134010/http://info.lycos.com/pressroom/100604_press.asp
| datum archivace = 2007-02-28
}}</ref> V rámci restrukturalizace společnosti, Daum prodal Lycos za 36 milionů $ v srpnu 2010 společnosti Ybrant Digital, internetové marketingové společnosti se sídlem v [[Hajdarábád]]u v [[Indie|Indii]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = News
| periodikum = www.businesswire.com
| url = https://www.businesswire.com/news/home/20100816005874/en/Ybrant-Digital-Buys-Lycos-36-Million
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-08-08
}}</ref>
V roce 2006 založili blogovací službu [[Tistory]] se společností Tatter and Company, která vyvíjela platformu pro blogování, a v červenci 2007 Daum převzal všechna práva na správu služeb.
Daum má k březnu 2009 přibližně 874 zaměstnanců a je druhým největším poskytovatelem služeb webového portálu v Jižní Koreji, pokud jde o denní návštěvnost.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = 이데일리
| titul = NHN, 포털 1위 쉽게 내주지 않을 것-교보
| periodikum = 이데일리
| url = https://www.edaily.co.kr/news/read?newsId=01236566589718112&mediaCodeNo=257&OutLnkChk=Y
| datum vydání = 2009-06-03
| jazyk = ko
| datum přístupu = 2022-08-08
}}</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Související články ===
* [[Naver]]
* [[Google]]
* [[Microsoft Bing]]
* [[Seznam.cz]]
* [[Yahoo!]]
* [[Nate (prohlížeč)|Nate]]
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* [https://www.daum.net/ hlavní stránka Daum]
{{Portály|Internet}}
[[Kategorie:Internetové vyhledávače]]
[[Kategorie:Vyhledávání]]
| 24,567,133
|
[{"title": "Daum \u00b7 \ub2e4\uc74c", "data": {"Charakter str\u00e1nky": "webov\u00fd port\u00e1l", "V jazyce": "korej\u0161tina", "Auto\u0159i": "I \u010ce-ung, Pak Kon-hui", "Majitel": "Kakao Corporation", "URL": "www.daum.net", "Komer\u010dn\u00ed": "ano", "Po\u010det u\u017eivatel\u016f": "346,1 mili\u00f3n\u016f n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk\u016f za rok (2018)", "Datum spu\u0161t\u011bn\u00ed": "kv\u011bten 1997"}}]
| false
|
# Lotus Organizer
Lotus Organizer je kalendář a poštovní klient. Svým designem je jako jediný opravdu velmi podobný skutečnému kalendáři. Uvnitř je poštovní klient adresářová databáze včetně možností komunikace mobilních telefonů firem Nokia, Motorola atd.
Tento klient je až do verze 6 portován v českém jazyce (neoficielní portace zdarma na internetu). Jeho pokračovatelem a zdokonalením je Lotus Notes jež je schopen tvorby vlastních profesionálních aplikací (účetnictví podnikové informační systémy web služby atd.).
|
cswiki/339313
|
cswiki
| 339,313
|
Lotus Organizer
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lotus_Organizer
|
2025-07-31T10:20:57Z
|
cs
|
Q1427393
| 9,308
|
{{Infobox - software
| jméno = IBM Lotus Organizer
| vývojář = [[IBM]]
| operační systém = [[Microsoft Windows]]
}}
'''Lotus Organizer''' je [[kalendář]] a [[E-mailový klient|poštovní klient]]. Svým [[design]]em je jako jediný opravdu velmi podobný skutečnému kalendáři. Uvnitř je poštovní klient adresářová databáze včetně možností komunikace mobilních telefonů firem [[Nokia]], [[Motorola]] atd.
Tento klient je až do verze 6 portován v [[čeština|českém jazyce]] (neoficielní portace zdarma na [[internet]]u). Jeho pokračovatelem a zdokonalením je Lotus Notes jež je schopen tvorby vlastních profesionálních [[aplikační software|aplikací]] (účetnictví podnikové informační systémy web služby atd.).
== Externí odkazy ==
* [http://www-306.ibm.com/software/lotus/products/organizer/ Oficiální web Lotus Organizer]
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Aplikační software]]
| 25,094,351
|
[{"title": "IBM Lotus Organizer", "data": {"V\u00fdvoj\u00e1\u0159": "IBM", "Opera\u010dn\u00ed syst\u00e9m": "Microsoft Windows", "Typ softwaru": "po\u010d\u00edta\u010dov\u00fd program", "Web": "www-01.ibm.com/software/lotus/products/organizer/ a ibm.com/software/sw-lotus/products/product2.nsf/wdocs/orgfact"}}]
| false
|
# Marie Gawrecká
Marie Gawrecká (* 28. července 1954 Čeladná) je česká historička, zabývající se českými dějinami v 20. století se zaměřením na Slezsko a specializující se na česko-polské a česko-německé vztahy.
Po absolvování gymnázia ve Frenštátu pod Radhoštěm (1969–1973) vystudovala v letech 1975–1980 filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci (obor historie-němčina). Po studiu pracovala jako odborná a vědecká pracovnice ve Slezském ústavu ČSAV v Opavě. V roce 1981 získala titul PhDr. a v roce 1988 obhájila kandidátskou práci a získala titul CSc. Od roku 1990 působí na Ústavu historie a muzeologie filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. V letech 1991–1994 a 2001–2007 byla proděkankou pro vědu a zahraniční styky FPF SU. V roce 2005 se habilitovala na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
## Publikace
- Němci ve Slezsku 1918–1938. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2002. 315 s. ISBN 80-86458-10-5.
- Československé Slezsko mezi světovými válkami 1918-1938. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2004. 195s. ISBN 80-7248-233-5.
- Dějiny Českého Slezska I.–II. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2003. 656 s. ISBN 80-7248-226-2. (spoluautorka)
|
cswiki/547716
|
cswiki
| 547,716
|
Marie Gawrecká
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marie_Gawreck%C3%A1
|
2023-11-27T21:03:51Z
|
cs
|
Q12035389
| 24,459
|
{{infobox - spisovatel
| titul před = [[Docent|doc.]] [[Doktor filozofie|PhDr.]]
| titul za = [[Kandidát věd|CSc.]]
}}
'''Marie Gawrecká''' (* [[28. červenec|28. července]] [[1954]] [[Čeladná]]) je česká historička, zabývající se českými dějinami v 20. století se zaměřením na [[Slezsko]] a specializující se na česko-polské a česko-německé vztahy.
Po absolvování gymnázia ve [[Frenštát pod Radhoštěm|Frenštátu pod Radhoštěm]] ([[1969]]–[[1973]]) vystudovala v letech [[1975]]–[[1980]] [[Filozofická fakulta Univerzity Palackého|filozofickou fakultu Univerzity Palackého]] v Olomouci (obor historie-němčina). Po studiu pracovala jako odborná a vědecká pracovnice ve [[Slezský ústav ČSAV v Opavě|Slezském ústavu ČSAV v Opavě]]. V roce [[1981]] získala titul [[Doktor filozofie|PhDr.]] a v roce [[1988]] obhájila kandidátskou práci a získala titul [[Kandidát věd|CSc.]] Od roku [[1990]] působí na Ústavu historie a muzeologie [[Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity|filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity]] v [[Opava|Opavě]]. V letech [[1991]]–[[1994]] a [[2001]]–[[2007]] byla proděkankou pro vědu a zahraniční styky FPF SU. V roce [[2005]] se [[Habilitace|habilitovala]] na [[Filozofická fakulta Univerzity Palackého|filozofické fakultě Univerzity Palackého]] v [[Olomouc]]i.
== Publikace ==
* ''Němci ve Slezsku 1918–1938''. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2002. 315 s. {{ISBN|80-86458-10-5}}.
* ''Československé Slezsko mezi světovými válkami 1918-1938''. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2004. 195s. {{ISBN|80-7248-233-5}}.
* ''Dějiny Českého Slezska I.–II.'' Opava : Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2003. 656 s. {{ISBN|80-7248-226-2}}. (spoluautorka)
== Literatura ==
* {{Citace monografie | příjmení = Pánek | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = Jaroslav Pánek | příjmení2 = Vorel | jméno2 = Petr | odkaz na autora2 = Petr Vorel | spoluautoři = a kol. | titul = Lexikon současných českých historiků | vydavatel = Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum | místo = Praha ; Pardubice | rok = 1999 | počet stran = 373 | isbn = 80-85268-84-1}}
== Externí odkazy ==
* {{NK ČR|jn20000400759}}
* {{BDČZ|uuid=d31a86fc-2d94-4fb6-bc1d-1192ac281c99}}
* [http://www.fpf.slu.cz/ustavy/ustav-historickych-ved/pracovnici/doc-phdr-marie-gawrecka-csc Marie Gawrecká na stránkách FPF SU v Opavě]
{{Autoritní data}}
{{Portály|Česko|Historie|Lidé}}
{{DEFAULTSORT:Gawrecká, Marie}}
[[Kategorie:Čeští historikové]]
[[Kategorie:Pedagogové na Slezské univerzitě v Opavě]]
[[Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Palackého]]
[[Kategorie:Historikové 20. století]]
[[Kategorie:Historikové 21. století]]
[[Kategorie:Narození v roce 1954]]
[[Kategorie:Narození 28. července]]
[[Kategorie:Narození v Čeladné]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Ženy]]
| 23,415,870
|
[{"title": "doc. PhDr. Marie Gawreck\u00e1, CSc.", "data": {"Narozen\u00ed": "28. \u010dervence 1954 (70 let) \u00b7 \u010celadn\u00e1", "Povol\u00e1n\u00ed": "pedago\u017eka"}}]
| false
|
# 1952 ve fotografii
Tento článek popisuje významné události roku 1952 ve fotografii.
## Události
Začátek módy 3-D filmu.
## Ocenění
- Pulitzer Prize for Photography – John Robinson a Don Ultang, Des Moines Register za sérii šesti snímků incidentu na afroamerického sportovce Johnyho Brighta během ragbyového zápasu Drake University - Oklahoma A&M 20. října 1951.
- Don Ultang: Oceněná série fotogtrafií Pulitzerovou cenou
## Narození v roce 1952
- 9. ledna – Aalaeddin Melmasi, íránský fotograf, překladatel a básník († 25. června 2011)
- 19. ledna – Alix Cléo Roubaudová, kanadská fotografka a spisovatelka působící ve Francii († 28. ledna 1983)
- 19. ledna – Peter Marlow, britský fotograf († 21. února 2016)
- 11. února – Bruno de Monès, francouzský fotograf
- 12. února – René Taesch, francouzský fotograf, hudebník a spisovatel († 9. března 2021)
- 22. února – Tomáš Fassati, český vědec, vysokoškolský pedagog, fotograf a odborný manažer, zabýval se teorií vizuální komunikace v komplexní vazbě na interakci člověka, designu i architektury, v benešovském Muzeu umění a designu shromáždil rozsáhlé sbírky volného umění včetně fotografie i videa a také specificky koncipované kolekce užité tvorby – designu včetně grafického († 11. června 2025)
- 14. března – Pavol Breier, slovenský cestovatel a fotograf
- 15. března – Willy Puchner, rakouský fotograf, umělec, grafik a výtvarník
- 17. března – Marie Michaela Šechtlová, česká malířka, fotografka, grafička, autorka exlibris, majitelka uměleckého ateliéru Šechtl a Voseček v Táboře. Její rodiče jsou Josef a Marie Šechtlovi.
- 22. března – Bernard Pras, francouzský fotograf
- 25. března – Claude Salhani, americký fotograf egyptského původu († 13. srpna 2022)
- 3. května – Claudio Edinger, brazilský fotograf
- 5. května – Alex Webb, americký novinářský fotograf
- 19. dubna – Ange Leccia, francouzský malíř, fotograf a filmař
- 29. dubna – Norio Kobajaši, japonský fotograf a profesor
- 17. května – Bryan Peterson, americký fotograf († 5. dubna 2025)
- 23. května – Martin Parr, britský dokumentární fotograf
- 27. května – Juan Mayr, kolumbijský diplomat, fotograf a environmentalista
- 29. května – Jean-Marc Zaorski, francouzský fotograf
- 3. června – Ján Štrba, slovenský fotograf
- 4. června – Jean-Marc Bustamante, francouzský fotograf
- 16. června – Tibor Huszár, slovenský fotograf († 11. září 2013)
- 24. července – Gus Van Sant, americký filmový režisér, fotograf a hudebník
- 26. července – Reza Deghati, íránský fotograf žijící ve Francii
- 1. srpna – Jan Neubert, český fotograf, nakladatel a umělec
- 1. srpna – David Nebreda, španělský fotograf
- 11. srpna – Reid Blackburn, americký fotograf († 18. května 1980)
- 12. srpna – Georgij Pinchasov, ruský novinářský fotograf
- 13. srpna – Herb Ritts, americký módní fotograf († 26. prosince 2002)
- 23. srpna – Pylle Søndergårdová, dánská malířka, umělecká fotografka a keramička
- 18. září – Marcus Leatherdale, kanadský portrétní fotograf aktivní v USA a v Indii († 22. dubna 2022)
- 24. září – Francis Apesteguy, francouzský nezávislý reportér a fotograf († 30. ledna 2022)
- 25. září – Marc Hauser, americký portrétní fotograf († 30. prosince 2018)
- 3. října – Jean-Philippe Reverdot, francouzský fotograf († 9. června 2020)
- 7. října – Micugu Óniši, japonský fotograf, specializuje se na pořizování momentek ze života lidí
- 26. října – Hiromi Nagakura, japonský zpravodajský fotograf
- 15. listopadu – Luc Choquer, francouzský fotograf
- 16. listopadu – Suzanne Pastorová, umělkyně německo-amerického původu se sídlem v Praze. Je známá svým trojrozměrným přístupem k fotografii, zejména svými skleněnými knižními plastikami.
- 27. listopadu – Ivan Hoffman, slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel
- 17. prosince – Jennette Williamsová, americká fotografka známá svými fotografiemi žen († 9. dubna 2017)
- 18. prosince – Bettina Rheims, francouzská umělkyně a fotografka
- ? – Jig'al Šem Tov, izraelský fotograf a učitel fotografie
- ? – Jean Pigozzi, italský sběratel umění, fotograf a módní návrhář
- ? – Mitch Epstein, americký fotograf
- ? – Hocine, fotograf
- ? – Jean Guichard, fotograf
- ? – Manuel Vilariño, fotograf
- ? – Marc Solal, fotograf
- ? – Mattia Bonetti, fotograf
- ? – Walter Niedermayr, fotograf
- ? – Éric Valli, fotograf
## Úmrtí v roce 1952
- 23. ledna – Emma Justine Farnsworthová, americká fotografka (* 16. října 1860)
- 2. května – Inger Munchová, norská umělkyně, fotografka a učitelka hudby, sestra malíře Edvarda Muncha (* 5. února 1868)
- 3. května – Hildur Larssonová, švédsko-finská portrétní a krajinářská fotografka Laponska (* 9. září 1882)
- 3. května – Inger Barthová, norská fotografka, provozovala ateliéry v Hamaru a Lillehammeru (* 21. srpna 1858)
- 7. května – Cani Lønborgová, dánská fotografka z fotografické rodiny, provozovala ateliér v Glostrupu (* 28. srpna 1877)
- 16. května – Frances Benjamin Johnstonová, americká fotografka (* 15. ledna 1864)
- 9. června – Alice Austenová, americká fotografka (* 17. března 1866)
- 18. července – Gösta Lundquist, švédský fotograf a vydavatel (* 9. srpna 1905)
- 23. července – Frank Filan, americký fotograf a vítěz Pulitzerovy ceny (7. prosince 1905)
- 19. října – Edward S. Curtis, americký antropolog a fotograf (* 16. února 1868)
- 26. listopadu – Sven Hedin, švédský topograf, cestovatel a fotograf (* 19. února 1865)
- 20. prosince – Paul Boyer, francouzský fotograf (* 28. září 1861)
- 25. prosince – Margrethe Matherová, americká fotografka (* 4. března 1886)
- ? – Lev Jakovlevič Leonidov, ruský fotograf, portrétista a fotoreportér, autor obrazů Fjodora Ivanoviče Šaljapina a Vladimira Iljiče Lenina (* 1889)
- ? – Marie Gullordová (vdaná Marie Dahleová), provozovala fotografické studio v Gjøviku a Elverumu (* 31. prosince 1868)
- ? – Richard Tepe, nizozemský fotograf přírody, průkopník v oblasti fotografie ptáků v Nizozemsku (* 28. srpna 1864 – 16. května 1952)
|
cswiki/1548000
|
cswiki
| 1,548,000
|
1952 ve fotografii
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/1952_ve_fotografii
|
2025-08-09T19:31:40Z
|
cs
|
Q2812054
| 36,968
|
{{Souhrn ročníku| rok =1952|kde=ve fotografii}}
Tento článek popisuje významné události roku [[1952]] ve [[fotografie|fotografii]].
== Události ==
Začátek módy [[3-D film]]u.
== Ocenění ==
* {{Flagicon|USA}} [[Pulitzer Prize for Photography]] – John Robinson a [[Don Ultang]], ''[[Des Moines Register]]'' za sérii šesti snímků incidentu na afroamerického sportovce Johnyho Brighta během ragbyového zápasu [[Drake Bulldogs|Drake University]] - [[Oklahoma State Cowboys|Oklahoma A&M]] 20. října 1951.
<gallery heights="250" widths ="1000">
Soubor:Johnny Bright incident (Robinson).jpg|[[Don Ultang]]: Oceněná série fotogtrafií Pulitzerovou cenou
</gallery>
== Narození v roce 1952 ==
[[Soubor:Reza Deghati par Claude Truong-Ngoc avril 2022.jpg|náhled|Dne [[26. červenec|26. července]] se narodil [[Reza Deghati]], íránský fotograf žijící ve Francii]]
* [[9. leden|9. ledna]] – [[Aalaeddin Melmasi]], íránský fotograf, překladatel a básník († [[25. červen|25. června]] [[2011]])
* [[19. leden|19. ledna]] – [[Alix Cléo Roubaudová]], kanadská fotografka a spisovatelka působící ve Francii († [[28. leden|28. ledna]] [[1983]])
* [[19. leden|19. ledna]] – [[Peter Marlow]], britský fotograf († [[21. únor]]a [[2016]])
* [[11. únor]]a – [[Bruno de Monès]], francouzský fotograf
* [[12. únor]]a – [[René Taesch]], francouzský fotograf, hudebník a spisovatel († [[9. březen|9. března]] [[2021]])
* [[22. únor]]a – [[Tomáš Fassati]], český vědec, vysokoškolský pedagog, fotograf a odborný manažer, zabýval se teorií vizuální komunikace v komplexní vazbě na interakci člověka, designu i architektury, v benešovském Muzeu umění a designu shromáždil rozsáhlé sbírky volného umění včetně fotografie i videa a také specificky koncipované kolekce užité tvorby – designu včetně grafického († [[11. červen|11. června]] [[2025]])
* [[14. březen|14. března]] – [[Pavol Breier (1952)|Pavol Breier]], slovenský cestovatel a fotograf
* [[15. březen|15. března]] – [[Willy Puchner]], rakouský fotograf, umělec, grafik a výtvarník
* [[17. březen|17. března]] – [[Marie Michaela Šechtlová]], česká malířka, fotografka, grafička, autorka exlibris, majitelka uměleckého ateliéru Šechtl a Voseček v Táboře. Její rodiče jsou Josef a Marie Šechtlovi.
* [[22. březen|22. března]] – [[Bernard Pras]], francouzský fotograf
* [[25. březen|25. března]] – [[Claude Salhani]], americký fotograf egyptského původu († [[13. srpen|13. srpna]] [[2022]])
* [[3. květen|3. května]] – [[Claudio Edinger]], brazilský fotograf
* [[5. květen|5. května]] – [[Alex Webb]], americký novinářský fotograf
* [[19. duben|19. dubna]] – [[Ange Leccia]], francouzský malíř, fotograf a filmař
* [[29. duben|29. dubna]] – [[Norio Kobajaši]], japonský fotograf a profesor
* [[17. květen|17. května]] – [[Bryan Peterson]], americký fotograf († [[5. duben|5. dubna]] [[2025]])
* [[23. květen|23. května]] – [[Martin Parr]], britský dokumentární fotograf
* [[27. květen|27. května]] – [[Juan Mayr]], kolumbijský diplomat, fotograf a environmentalista
* [[29. květen|29. května]] – [[Jean-Marc Zaorski]], francouzský fotograf
* [[3. červen|3. června]] – [[Ján Štrba]], slovenský fotograf
* [[4. červen|4. června]] – [[Jean-Marc Bustamante]], francouzský fotograf
* [[16. červen|16. června]] – [[Tibor Huszár]], slovenský fotograf († [[11. září]] [[2013]])
* [[24. červenec|24. července]] – [[Gus Van Sant]], americký filmový režisér, fotograf a hudebník
* [[26. červenec|26. července]] – [[Reza Deghati]], íránský fotograf žijící ve Francii
* [[1. srpen|1. srpna]] – [[Jan Neubert]], český fotograf, nakladatel a umělec
* [[1. srpen|1. srpna]] – [[David Nebreda]], španělský fotograf
* [[11. srpen|11. srpna]] – [[Reid Blackburn]], americký fotograf († [[18. květen|18. května]] [[1980]])
* [[12. srpen|12. srpna]] – [[Georgij Pinchasov]], ruský novinářský fotograf
* [[13. srpen|13. srpna]] – [[Herb Ritts]], americký módní fotograf († [[26. prosinec|26. prosince]] [[2002]])
* [[23. srpen|23. srpna]] – [[Pylle Søndergårdová]], dánská malířka, umělecká fotografka a keramička
* [[18. září]] – [[Marcus Leatherdale]], kanadský portrétní fotograf aktivní v USA a v Indii († [[22. duben|22. dubna]] [[2022]])
* [[24. září]] – [[Francis Apesteguy]], francouzský nezávislý reportér a fotograf († [[30. leden|30. ledna]] [[2022]])
* [[25. září]] – [[Marc Hauser (fotograf)|Marc Hauser]], americký portrétní fotograf († [[30. prosinec|30. prosince]] [[2018]])
* [[3. říjen|3. října]] – [[Jean-Philippe Reverdot]], francouzský fotograf († [[9. červen|9. června]] [[2020]])
* [[7. říjen|7. října]] – [[Micugu Óniši]], japonský fotograf, specializuje se na pořizování momentek ze života lidí
* [[26. říjen|26. října]] – [[Hiromi Nagakura]], japonský zpravodajský fotograf
* [[15. listopad]]u – [[Luc Choquer]], francouzský fotograf
* [[16. listopad]]u – [[Suzanne Pastorová]], umělkyně německo-amerického původu se sídlem v Praze. Je známá svým trojrozměrným přístupem k fotografii, zejména svými skleněnými knižními plastikami.
* [[27. listopad]]u – [[Ivan Hoffman]], slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel
* [[17. prosinec|17. prosince]] – [[Jennette Williamsová (fotografka)|Jennette Williamsová]], americká fotografka známá svými fotografiemi žen († [[9. duben|9. dubna]] [[2017]])
* [[18. prosinec|18. prosince]] – [[Bettina Rheims]], francouzská umělkyně a fotografka
* ? – [[Jig'al Šem Tov]], izraelský fotograf a učitel fotografie
* ? – [[Jean Pigozzi]], italský sběratel umění, fotograf a módní návrhář
* ? – [[Mitch Epstein]], americký fotograf
* ? – [[Hocine (fotograf)|Hocine]], fotograf
* ? – [[Jean Guichard]], fotograf
* ? – [[Manuel Vilariño]], fotograf
* ? – [[Marc Solal]], fotograf
* ? – [[Mattia Bonetti]], fotograf
* ? – [[Walter Niedermayr]], fotograf
* ? – [[Éric Valli]], fotograf
== Úmrtí v roce 1952 ==
* [[23. leden|23. ledna]] – [[Emma Justine Farnsworthová]], americká fotografka (* [[16. říjen|16. října]] [[1860]])
* [[2. květen|2. května]] – [[Inger Munchová]], norská umělkyně, fotografka a učitelka hudby, sestra malíře [[Edvard Munch|Edvarda Muncha]] (* [[5. únor]]a [[1868]])
* [[3. květen|3. května]] – [[Hildur Larssonová]], švédsko-finská portrétní a krajinářská fotografka Laponska (* [[9. září]] [[1882]])
* [[3. květen|3. května]] – [[Inger Barthová]], norská fotografka, provozovala ateliéry v Hamaru a Lillehammeru (* [[21. srpen|21. srpna]] [[1858]])
* [[7. květen|7. května]] – [[Cani Lønborgová]], dánská fotografka z fotografické rodiny, provozovala ateliér v Glostrupu (* [[28. srpen|28. srpna]] [[1877]])
* [[16. květen|16. května]] – [[Frances Benjamin Johnstonová]], americká fotografka (* [[15. leden|15. ledna]] [[1864]])
* [[9. červen|9. června]] – [[Alice Austenová]], americká fotografka (* [[17. březen|17. března]] [[1866]])
* [[18. červenec|18. července]] – [[Gösta Lundquist (fotograf)|Gösta Lundquist]], švédský fotograf a vydavatel (* [[9. srpen|9. srpna]] [[1905]])
* [[23. červenec|23. července]] – [[Frank Filan]], americký fotograf a vítěz [[Pulitzer Prize for Photography|Pulitzerovy ceny]] ([[7. prosinec|7. prosince]] [[1905]])
* [[19. říjen|19. října]] – [[Edward S. Curtis]], americký antropolog a fotograf (* [[16. únor]]a [[1868]])
* [[26. listopad]]u – [[Sven Hedin]], švédský topograf, cestovatel a fotograf (* [[19. únor]]a [[1865]])
* [[20. prosinec|20. prosince]] – [[Paul Boyer]], francouzský fotograf (* [[28. září]] [[1861]])
* [[25. prosinec|25. prosince]] – [[Margrethe Matherová]], americká fotografka (* [[4. březen|4. března]] [[1886]])
* ? – [[Lev Jakovlevič Leonidov]], ruský fotograf, portrétista a fotoreportér, autor obrazů Fjodora Ivanoviče Šaljapina a Vladimira Iljiče Lenina (* [[1889]])
* ? – [[Marie Gullordová]] (vdaná Marie Dahleová), provozovala fotografické studio v Gjøviku a Elverumu (* [[31. prosinec|31. prosince]] [[1868]])
* ? – [[Richard Tepe]], nizozemský fotograf přírody, průkopník v oblasti fotografie ptáků v Nizozemsku (* [[28. srpen|28. srpna]] [[1864]] – [[16. květen|16. května]] [[1952]])
== Odkazy ==
=== Související články ===
* [[Chronologie fotografie]]
=== Reference ===
<references/>
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat|1952 photographs|lokální=ano}}
{{Portály|Fotografie}}
[[Kategorie:Roky ve fotografii]]
[[Kategorie:1952|Fotografie]]
| 25,128,872
|
[]
| false
|
# Římskokatolická farnost Velký Újezd u Olomouce
Římskokatolická farnost Velký Újezd u Olomouce je územní společenství římských katolíků v obci Velký Újezd s farním kostelem svatého Jakuba Staršího. Kromě městyse Velký Újezd spadají pod farnost ještě sousední obce Daskabát, Výkleky a Staměřice, část Dolního Újezdu.
## Farní kostel svatého Jakuba Většího
Fara doložena už roku 1301 jako součást děkanátu Lipník nad Bečvou v olomouckém arcijáhenství. Asi koncem 15. století byl Pernštejny vystavěn ve Velkém Újezdě kostel, z něhož se zachovala spodní část. Ten sloužil v 16. století protestantské bohoslužbě. Roku 1622 farnost zanikla a městečko Velký Újezd bylo v letech 1623 až 1737 přifařeno do Oseku nad Bečvou. Zdejší kostel byl v těchto letech užíván jako kaple Panny Marie. Roku 1737 zde byla obnovena administratura a roku 1744 i celá farnost. Stavba nového kostela začala roku 1749, dokončena byla v roce 1751.
## Faráři a administrátoři ve Velkém Újezdě
- 1301 – Mikuláš (Nicolaus)
- 1551 – Jiljí Sýkora
- 1564 – Matyáš (Matěj)
- 1616 – Jan Siscinius
- 1623 – 1625 Felix, farnost přenesena do Oseku nad Bečvou
- 1639 – 1642 Pavel Peša, farář osecký
- 1643 – 1651 městečko bylo zpustošeno a vylidněno
- 1652 – 1666 Václav Kyselý, farář osecký
- 1666 – 1672 Matěj Slováček, farář osecký
- 1672 – 1682 Martin Málek, farář osecký
- 1682 – 1695 Václav Popp, farář osecký, 1693 založil nejstarší dochovanou matriku se zápisy křtů, sňatků a úmrtí z Vel. Újezda
- 1695 – 1706 František Knapp, farář osecký
- 1706 – 1729 Petr Pavel Odlapa, farář osecký
- 1729 – 1732 Tomáš Böhm, farář osecký
- 1732 – 1737 J. A. Lihovský, farář osecký
- 1737 – 1759 František Ignác Schmidt, nejdřív administrátor, od 1744 obnovil velkoújezdskou farnost
- 1759 – 1762 Ignác Kouřil
- 1762 – 1789 Karel Josef Schenk
- 1789 – 1814 Josef Procházka
- 1814 – 1870 Ignác Procházka, synovec předchozího
- 1870 – 1879 Fabián Hoffmann
- 1879 – 1898 Klement Doleček
- 1898 – 1928 Antonín Koutný
- 1928 – 1956 František Fučík
- 1956 – 1975 Stanislav Svoboda
- 1975 – 1980 Vincenc Randa, současně farář tršický
- 1980 – 1989 Josef Tabach, současně farář tršický
- 1989 – 1990 Stanislav Zwyrtek, současně farář tršický
- 1990 – 2002 Jaroslav Machač, současně farář tršický
- 2003 – 2013 František Pěnčík, současně farář tršický a doloplazský
- 2013 – dosud František Foltýn, současně farář tršický a doloplazský
## Bohoslužby
| Kostel | Místo | Bohoslužba (den) | Hodina | Poznámka |
| ----------------------- | ----------- | ---------------- | ------------------------------- | ------------ |
| svatého Jakuba Staršího | Velký Újezd | neděle čtvrtek | 8.00 16.00 (zima)/ 17.30 (léto) | farní kostel |
## Aktivity farnosti
Ve farnosti se koná každoročně farní den a poutě. Od roku 2000 se farnost zapojila do akce tříkrálová sbírka, v roce 2017 se při ní vybralo 47 174 korun.
V letech 2004 až 2008 probíhala generální oprava střechy kostela. V následujících dvou letech byly pořízeny dva nové zvony.
Fara umožňuje ubytování pro děti a mládež s vedoucími (tábory, víkendové pobyty) i pro rodiče s dětmi.
|
cswiki/409552
|
cswiki
| 409,552
|
Římskokatolická farnost Velký Újezd u Olomouce
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1_farnost_Velk%C3%BD_%C3%9Ajezd_u_Olomouce
|
2023-05-30T14:09:56Z
|
cs
|
Q10520631
| 30,314
|
{{Infobox - farnost
| obrázek = Kostel Velký Újezd back.JPG
| popisek = farní kostel sv. Jakuba Staršího
| název = Římskokatolická farnost Velký Újezd u Olomouce
| církev = [[Římskokatolická církev v Česku|římskokatolická]]
| typ obce = farnost
| děkanát = [[Děkanát Olomouc|Olomouc]]
| diecéze = arcidiecéze[[arcidiecéze olomoucká|olomoucká]]
| provincie = [[Moravská církevní provincie|moravská]]
| administrátor excurrendo = R. D. Mgr. František Foltýn
| územní vymezení = [[Velký Újezd]], [[Daskabát]], [[Výkleky]], [[Staměřice]]
| adresa = 783 55 Velký Újezd 43
| telefon =
| e-mail = [email protected]
| aktuální k = 04/2017
| CPO = 2615
}}
'''Římskokatolická [[farnost]] [[Velký Újezd|Velký Újezd u Olomouce]]''' je územní společenství [[římskokatolická církev|římských katolíků]] v obci [[Velký Újezd]] s farním [[Kostel svatého Jakuba Staršího (Velký Újezd)|kostelem svatého Jakuba Staršího]]. Kromě městyse Velký Újezd spadají pod farnost ještě sousední obce Daskabát, Výkleky a Staměřice, část Dolního Újezdu.
== Farní kostel svatého Jakuba Většího ==
Fara doložena už roku 1301 jako součást děkanátu Lipník nad Bečvou v olomouckém arcijáhenství. Asi koncem 15. století byl Pernštejny vystavěn ve Velkém Újezdě kostel, z něhož se zachovala spodní část. Ten sloužil v 16. století [[protestantismus|protestantské]] bohoslužbě. Roku 1622 farnost zanikla a městečko Velký Újezd bylo v letech [[1623]] až 1737 přifařeno do Oseku nad Bečvou. Zdejší kostel byl v těchto letech užíván jako kaple Panny Marie. Roku 1737 zde byla obnovena administratura a roku 1744 i celá farnost. Stavba nového kostela začala roku [[1749]], dokončena byla v roce [[1751]].
== Faráři a administrátoři ve Velkém Újezdě ==
* 1301 – Mikuláš (Nicolaus)
* 1551 – Jiljí Sýkora
* 1564 – Matyáš (Matěj)
* 1616 – Jan Siscinius
* 1623 – 1625 Felix, farnost přenesena do Oseku nad Bečvou
* 1639 – 1642 Pavel Peša, farář osecký
* 1643 – 1651 městečko bylo zpustošeno a vylidněno
* 1652 – 1666 Václav Kyselý, farář osecký
* 1666 – 1672 Matěj Slováček, farář osecký
* 1672 – 1682 Martin Málek, farář osecký
* 1682 – 1695 Václav Popp, farář osecký, 1693 založil nejstarší dochovanou matriku se zápisy křtů, sňatků a úmrtí z Vel. Újezda
* 1695 – 1706 František Knapp, farář osecký
* 1706 – 1729 Petr Pavel Odlapa, farář osecký
* 1729 – 1732 Tomáš Böhm, farář osecký
* 1732 – 1737 J. A. Lihovský, farář osecký
* 1737 – 1759 František Ignác Schmidt, nejdřív administrátor, od 1744 obnovil velkoújezdskou farnost
* 1759 – 1762 Ignác Kouřil
* 1762 – 1789 Karel Josef Schenk
* 1789 – 1814 Josef Procházka
* 1814 – 1870 Ignác Procházka, synovec předchozího
* 1870 – 1879 Fabián Hoffmann
* 1879 – 1898 Klement Doleček
* 1898 – 1928 Antonín Koutný
* 1928 – 1956 František Fučík
* 1956 – 1975 Stanislav Svoboda
* 1975 – 1980 Vincenc Randa, současně farář tršický
* 1980 – 1989 Josef Tabach, současně farář tršický
* 1989 – 1990 Stanislav Zwyrtek, současně farář tršický
* 1990 – 2002 Jaroslav Machač, současně farář tršický
* 2003 – 2013 František Pěnčík, současně farář tršický a doloplazský
* 2013 – dosud František Foltýn, současně farář tršický a doloplazský
== Bohoslužby ==
{| class="wikitable sortable"
|+ Seznam kostelů a kaplí ve farnosti, pořad bohoslužeb
! Kostel !! Místo !! Bohoslužba (den) !! Hodina !! Poznámka
|-
| [[Kostel svatého Jakuba Staršího (Velký Újezd)|svatého Jakuba Staršího]]
| [[Velký Újezd]]
|align="center" |'''neděle'''<br />čtvrtek
|align="center" |'''8.00'''<br />16.00 (zima)/ 17.30 (léto)<ref>{{Citace elektronické monografie| titul = Bohoslužby| url = http://www.ado.cz/farnost/1646/2566| datum přístupu = 2014-06-01| vydavatel = ado.cz| url archivu = https://web.archive.org/web/20140605053126/http://www.ado.cz/farnost/1646/2566| datum archivace = 2014-06-05| nedostupné = ano}}</ref>
|[[farní kostel]]
|}
== Aktivity farnosti ==
Ve farnosti se koná každoročně farní den a poutě. Od roku 2000 se farnost zapojila do akce [[tříkrálová sbírka]], v roce 2017 se při ní vybralo 47 174 korun.<ref>{{Citace elektronické monografie| autor = | titul = VÝSLEDKY TŘÍKRÁLOVÉ SBÍRKY 2017 – OLOMOUCKÝ DĚKANÁT| url = http://www.olomouc.charita.cz/res/archive/007/001023.pdf?seek=1485620216| datum přístupu = 2017-04-14| vydavatel = olomouc.charita.cz| url archivu = https://web.archive.org/web/20170318000546/http://www.olomouc.charita.cz/res/archive/007/001023.pdf?seek=1485620216| datum archivace = 2017-03-18| nedostupné = ano}}</ref>
V letech 2004 až 2008 probíhala generální oprava střechy kostela. V následujících dvou letech byly pořízeny dva nové zvony.
Fara umožňuje ubytování pro děti a mládež s vedoucími (tábory, víkendové pobyty) i pro rodiče s dětmi.<ref>{{Citace elektronické monografie| titul = FARA VELKÝ ÚJEZD - UBYTOVÁNÍ| url = http://www.faravelkyujezd.wz.cz/| datum přístupu = 2017-03-14| vydavatel = Farnost Velký Újezd u Olomouce| url archivu = https://web.archive.org/web/20170315085720/http://www.faravelkyujezd.wz.cz/| datum archivace = 2017-03-15| nedostupné = ano}}</ref>
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
* [http://www.farnostvelkyujezd.wz.cz Římskokatolická farnost Velký Újezd u Olomouce - stránky farnosti] {{Wayback|url=http://www.farnostvelkyujezd.wz.cz/ |date=20170708215134 }}
* [http://www.faravelkyujezd.wz.cz Fara Velký Újezd u Olomouce - stránky fary] {{Wayback|url=http://www.faravelkyujezd.wz.cz/ |date=20170315085720 }}
{{Farnosti děkanátu Olomouc}}
{{Portály|Křesťanství|Morava}}
[[Kategorie:Farnosti děkanátu Olomouc|Velký Újezd]]
[[Kategorie:Velký Újezd]]
[[Kategorie:Dolní Újezd (okres Přerov)]]
[[Kategorie:Daskabát]]
[[Kategorie:Výkleky]]
| 22,842,314
|
[{"title": "Z\u00e1kladn\u00ed \u00fadaje", "data": {"C\u00edrkev": "\u0159\u00edmskokatolick\u00e1", "D\u011bkan\u00e1t": "Olomouc", "Diec\u00e9ze": "arcidiec\u00e9zeolomouck\u00e1", "Provincie": "moravsk\u00e1", "Administr\u00e1tor excurrendo": "R. D. Mgr. Franti\u0161ek Folt\u00fdn"}}, {"title": "\u00dazem\u00ed farnosti", "data": {"\u00dazem\u00ed farnosti": "Velk\u00fd \u00dajezd, Daskab\u00e1t, V\u00fdkleky, Stam\u011b\u0159ice"}}, {"title": "Kontakt", "data": {"Adresa s\u00eddla": "783 55 Velk\u00fd \u00dajezd 43", "E-mail": "[email protected]", "Datov\u00e1 schr\u00e1nka": "2sfu3u9", "I\u010cO": "48427641 (VR)"}}, {"title": "Extern\u00ed odkazy", "data": {"Extern\u00ed odkazy": ["Datab\u00e1ze Ministerstva kultury \u010cesk\u00e9 republiky", "\u00dadaje v infoboxu aktu\u00e1ln\u00ed k 04/2017", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# TJ Chemička Ústí nad Labem (fotbal)
Tělovýchovná jednota Chemička Ústí nad Labem byl fotbalový klub z Ústí nad Labem, který byl založen v roce 1947. Prakticky celá historie oddílu souvisela s chemickým a hutním průmyslem v Ústí nad Labem. A-mužstvo přestalo vyvíjet činnost roku 1995.
Největším úspěchem klubu byla druholigová účast v ročnících 1961/62 a 1962/63, v nichž se hrála také ústecká derby s „Armou“ – Spartakem.
Svá domácí utkání hrál ve sportovním areálu TJ Chemička v Ústí nad Labem – „na Klíši“.
## Historické názvy
- 1947 – Sokol Chemička Ústí nad Labem
- 1953 – DSO Jiskra Chemička Ústí nad Labem (Dobrovolná sportovní organisace Jiskra Chemička Ústí nad Labem)
- 1957 – TJ Jiskra Chemička Ústí nad Labem (Tělovýchovná jednota Jiskra Chemička Ústí nad Labem)
- 1961 – TJ Chemička Ústí nad Labem (Tělovýchovná jednota Chemička Ústí nad Labem)
- 1993 – FK MILKO Spolchemie Ústí nad Labem (Fotbalový klub MILKO Spolchemie Ústí nad Labem)
## Stručná historie klubu
Klub hrál původně na škvárovém hřišti. Později hostil soupeře na travnaté ploše fotbalového stadionu, který dnes slouží Tréninkovému centru mládeže Klíše při FK Ústí nad Labem.
Ve fotbalové „Chemičce“ působili mj. bývalí prvoligoví hráči Oldřich Kohout a Václav Špindler ml., k odchovancům klubu patří Tomáš Pilař, Emil Rilke a Petr Vondráček. Barvy klubu hájil v první polovině 70. let 20. století také Karel Chlapec, který v letech 1980–2005 organizoval činnost staré gardy Armaturky.
A-mužstvo přestalo vyvíjet činnost roku 1995, poté došlo ke spojení s FK Velká Bukovina. Oddíl je stále veden jako aktivní, přestože již není členem FAČR (dříve ČMFS), ani tělovýchovné jednoty Chemička Ústí nad Labem. Ve zprávě o dotacích FAČR pro okres Ústí nad Labem z roku 2013 je uvedeno, že v onom roce klub neměl žádné členy (ID 4270051). Od 1. ledna 2014 je provozovatelem sportovních zařízení.
Stará garda Chemičky Ústí nad Labem byla aktivní ve druhém i třetím tisíciletí.
## Umístění v jednotlivých sezonách
Stručný přehled
Zdroj:
- 1958–1960: Oblastní soutěž – sk. A
- 1960–1961: Severočeský krajský přebor
- 1961–1963: II. liga – sk. A
- 1963–1966: Severočeský krajský přebor
- 1966–1967: I. A třída Severočeského kraje
- 1967–1968: Severočeský krajský přebor
- 1968–1969: Divize B
- 1969–1971: Národní fotbalová liga – sk. A
- 1971–1974: Divize B
- 1974–1977: Národní fotbalová liga – sk. A
- 1977–1983: Divize B
- 1983–1984: Severočeský krajský přebor
- 1987–1990: Severočeský krajský přebor
- 1990–1991: I. A třída Severočeského kraje
- 1991–1994: I. A třída Severočeské oblasti
- 1994–1995: Severočeský oblastní přebor
Jednotlivé ročníky
Zdroj:
Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/− – rozdíl skóre, B – body, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže
| Československo (1958 – 1993) | | | | | | | | | | | |
| Sezóny | Liga | Úroveň | Z | V | R | P | VG | OG | +/− | B | Pozice |
| 1958/59 | Oblastní soutěž – sk. A | 3 | 26 | 10 | 6 | 10 | 47 | 52 | −5 | 26 | 8. |
| 1959/60 | Oblastní soutěž – sk. A | 3 | 26 | 14 | 6 | 6 | 44 | 30 | +14 | 34 | 3. |
| 1960/61 | Severočeský krajský přebor | 3 | 22 | 14 | 5 | 3 | 41 | 25 | +16 | 33 | 1. |
| 1961/62 | II. liga – sk. A | 2 | 22 | 6 | 4 | 12 | 31 | 53 | −22 | 16 | 11. |
| 1962/63 | II. liga – sk. A | 2 | 26 | 9 | 6 | 11 | 36 | 46 | −10 | 24 | 11. |
| 1963/64 | Severočeský krajský přebor | 3 | 26 | 8 | 11 | 7 | 46 | 36 | +10 | 27 | 6. |
| 1964/65 | Severočeský krajský přebor | 3 | 26 | 12 | 3 | 11 | 29 | 41 | −12 | 27 | 8. |
| 1965/66 | Severočeský krajský přebor | 4 | 26 | 7 | 8 | 11 | 35 | 35 | 0 | 20 | 13. |
| … | | | | | | | | | | | |
| 1967/68 | Severočeský krajský přebor | 4 | 26 | 16 | 5 | 5 | 60 | 35 | +25 | 37 | 1. |
| 1968/69 | Divize B | 3 | 26 | 15 | 4 | 7 | 47 | 30 | +17 | 34 | 3. |
| 1969/70 | Národní fotbalová liga – sk. A | 3 | 30 | 11 | 7 | 12 | 42 | 31 | +11 | 29 | 8. |
| 1970/71 | Národní fotbalová liga – sk. A | 3 | 30 | 7 | 7 | 16 | 28 | 37 | −11 | 21 | 14. |
| 1971/72 | Divize B | 4 | 26 | 15 | 9 | 2 | 43 | 21 | +22 | 39 | 2. |
| 1972/73 | Divize B | 4 | 26 | 17 | 4 | 5 | 44 | 22 | +22 | 38 | 2. |
| 1973/74 | Divize B | 4 | 26 | 19 | 4 | 3 | 60 | 22 | +38 | 42 | 1. |
| 1974/75 | Národní fotbalová liga – sk. A | 3 | 30 | 9 | 6 | 15 | 35 | 57 | −22 | 24 | 13. |
| 1975/76 | Národní fotbalová liga – sk. A | 3 | 30 | 9 | 11 | 10 | 30 | 42 | −12 | 29 | 9. |
| 1976/77 | Národní fotbalová liga – sk. A | 3 | 30 | 7 | 2 | 21 | 25 | 67 | −42 | 16 | 15. |
| 1977/78 | Divize B | 3 | 30 | 7 | 10 | 13 | 32 | 38 | −6 | 24 | 13. |
| 1978/79 | Divize B | 3 | 30 | 12 | 5 | 13 | 34 | 35 | −1 | 29 | 10. |
| 1979/80 | Divize B | 3 | 30 | 9 | 7 | 14 | 28 | 38 | −10 | 25 | 12. |
| 1980/81 | Divize B | 3 | 30 | 10 | 7 | 13 | 32 | 47 | −15 | 27 | 9. |
| 1981/82 | Divize B | 4 | 26 | 7 | 8 | 11 | 27 | 46 | −19 | 22 | 10. |
| 1982/83 | Divize B | 4 | 26 | 6 | 5 | 15 | 30 | 46 | −16 | 17 | 13. |
| 1983/84 | Severočeský krajský přebor – sk. B | 5 | 22 | 6 | 7 | 9 | 31 | 32 | −1 | 19 | 9. |
| … | | | | | | | | | | | |
| 1987/88 | Severočeský krajský přebor | 5 | 30 | 13 | 8 | 9 | 53 | 42 | +11 | 34 | 6. |
| 1988/89 | Severočeský krajský přebor | 5 | 30 | 8 | 12 | 10 | 37 | 47 | −10 | 28 | 11. |
| 1989/90 | Severočeský krajský přebor | 5 | 30 | 4 | 14 | 12 | 37 | 64 | −27 | 22 | 15. |
| 1990/91 | I. A třída Severočeského kraje – sk. B | 6 | 30 | 13 | 7 | 10 | 62 | 40 | +22 | 33 | 4. |
| … | | | | | | | | | | | |
| 1992/93 | I. A třída Severočeské oblasti – sk. A | 6 | 30 | 12 | 11 | 7 | 42 | 34 | +8 | 35 | 4. |
| Česko (1993 – 1995) | | | | | | | | | | | |
| Sezóny | Liga | Úroveň | Z | V | R | P | VG | OG | +/− | B | Pozice |
| 1993/94 | I. A třída Severočeské oblasti – sk. B | 6 | 30 | 21 | 6 | 3 | 71 | 23 | +48 | 48 | 2. |
| 1994/95 | Severočeský oblastní přebor | 5 | 30 | 4 | 7 | 19 | 35 | 62 | −27 | 19 | 15. |
Poznámky:
- 1965/66: Mužstvu byly odečteny 2 body.[30][31]
- 1993/94: Postoupilo rovněž vítězné mužstvo FK Secheza VTJ Lovosice.[28]
- Od sezony 1994/95 včetně se ve všech soutěžích Českomoravského fotbalového svazu začaly za vítězství udělovat tři body. Do konce sezony 1993/94 byly za výhru udělovány dva body.
|
cswiki/1454560
|
cswiki
| 1,454,560
|
TJ Chemička Ústí nad Labem (fotbal)
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/TJ_Chemi%C4%8Dka_%C3%9Ast%C3%AD_nad_Labem_(fotbal)
|
2024-10-07T20:38:45Z
|
cs
|
Q59565908
| 118,023
|
{{Možná hledáte|[[TJ Chemička Ústí nad Labem (lední hokej)|TJ Chemička Ústí nad Labem – klub ledního hokeje]]}}
{{Infobox - fotbalový klub
| název = TJ Chemička Ústí nad Labem
| obrázek =
| celé jméno = Tělovýchovná jednota Chemička Ústí nad Labem
| přezdívka =
| datum založení = [[1947]]<ref name=kniha>Jindřich Horák, Lubomír Král: ''Encyklopedie našeho fotbalu'' − Libri 1997 (str. 589)</ref>
| datum zániku = '''[[1995]]''' <small>(A-mužstvo)</small>
| město = [[Ústí nad Labem]]
| stát = {{Vlajka a název|Československo}}<br />{{Vlajka a název|Česko}}
| federace = {{Flagicon|Československo}} [[Československý svaz fotbalový|ČSSF]]<br />{{Flagicon|Česko}} [[Fotbalová asociace České republiky|ČMFS]]
| soutěž = nejvýše ve [[2. československá fotbalová liga|II. lize]]<ref name=kniha/>
| stadion = TJ Chemička, [[Ústí nad Labem]]-[[Klíše]]<ref name=stad>{{Citace elektronické monografie| titul = Sportovní zařízení v okrese Ústí nad Labem| url = https://www.czso.cz/documents/10180/20536764/4237k15.pdf| vydavatel = Sportovní unie okresu Ústí nad Labem a [[Český statistický úřad]]| místo = | jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 07.12.2018| url archivu = https://web.archive.org/web/20181209123840/https://www.czso.cz/documents/10180/20536764/4237k15.pdf| datum archivace = 2018-12-09| nedostupné = ano}}</ref>
| kapacita =
| předseda =
| trenér =
| sezóna =
| pozice =
| web =
| vzor levé ruky1 =
| vzor těla1 =
| vzor pravé ruky1 =
| vzor ponožek1 =
| levá ruka1 =
| tělo1 =
| pravá ruka1 =
| trenýrky1 =
| ponožky1 =
| vzor levé ruky2 =
| vzor těla2 =
| vzor pravé ruky2 =
| levá ruka2 =
| tělo2 =
| pravá ruka2 =
| trenýrky2 =
| ponožky2 =
| aktuální ročník =
}}
'''Tělovýchovná jednota Chemička Ústí nad Labem''' byl [[fotbal]]ový klub z [[Ústí nad Labem]], který byl založen v roce [[1947]].<ref name=kniha/> Prakticky celá historie oddílu souvisela s [[Spolek pro chemickou a hutní výrobu|chemickým a hutním průmyslem v Ústí nad Labem]].<ref>{{Citace elektronické monografie| autor = ENGLOVÁ, Jana| titul = Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem| url = https://www.usti-nad-labem.cz/dejiny/19stol/ul-5-21.htm| vydavatel = usti-nad-labem.cz| místo = | jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 07.12.2018}}{{Nedostupný zdroj}}</ref> A-mužstvo přestalo vyvíjet činnost roku [[1995]].<ref name=kniha/>
Největším úspěchem klubu byla [[2. československá fotbalová liga|druholigová účast]] v ročnících [[2. československá fotbalová liga 1961/62|1961/62]] a [[2. československá fotbalová liga 1962/63|1962/63]],<ref name=kniha/><ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Historie FK Teplice (1956–1965)| url = https://www.fkteplice.cz/zobraz.asp?t=1956-1965| vydavatel = [[FK Teplice|fkteplice.cz]]|místo = |jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 07.12.2018}}</ref> v nichž se hrála také ústecká [[derby (sport)|derby]] s [[FK Ústí nad Labem|''„Armou“'' – Spartakem]].<ref>{{Citace elektronické monografie| autor = PLIČKA, František| titul = Stručná historie Army| url = http://www.fkusti.cz/strucna-historie-army/114/114/0| vydavatel = fkusti.cz| místo = | jazyk = cs| datum vydání = 2017| datum přístupu = 07.12.2018| url archivu = https://web.archive.org/web/20181223214134/http://www.fkusti.cz/strucna-historie-army/114/114/0| datum archivace = 2018-12-23| nedostupné = ano}}</ref>
Svá domácí utkání hrál ve sportovním areálu TJ Chemička v [[Ústí nad Labem]] – ''„[[Klíše|na Klíši]]“''.<ref name=stad/>
== Historické názvy ==
* [[1947]] – '''Sokol Chemička Ústí nad Labem'''
* [[1953]] – '''DSO Jiskra Chemička Ústí nad Labem''' (''[[Dobrovolná sportovní organizace|Dobrovolná sportovní organisace]] Jiskra Chemička Ústí nad Labem'')
* [[1957]] – '''TJ Jiskra Chemička Ústí nad Labem''' (''Tělovýchovná jednota Jiskra Chemička Ústí nad Labem'')
* [[1961]] – '''TJ Chemička Ústí nad Labem''' (''Tělovýchovná jednota Chemička Ústí nad Labem'')
* [[1993]] – '''FK MILKO Spolchemie Ústí nad Labem''' (''Fotbalový klub MILKO [[Spolek pro chemickou a hutní výrobu|Spolchemie]] Ústí nad Labem'')
== Stručná historie klubu ==
Klub hrál původně na škvárovém hřišti.<ref name=stad/><ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Archiv sezon FK Teplice (1957/58)| url = https://www.fkteplice.cz/zobraz.asp?t=195758_zapasy| vydavatel = [[FK Teplice|fkteplice.cz]]|místo = |jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 07.12.2018}}</ref> Později hostil soupeře na travnaté ploše fotbalového stadionu,<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Fotbalový stadion Klíše| url = https://iscus.cz/web/pasport/10114| vydavatel = Informační systém České unie sportu|místo = |jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 07.12.2018}}</ref> který dnes slouží Tréninkovému centru mládeže Klíše při [[FK Ústí nad Labem]].
Ve fotbalové ''„Chemičce“'' působili mj. bývalí prvoligoví hráči [[Oldřich Kohout (fotbalista)|Oldřich Kohout]] a [[Václav Špindler (1946)|Václav Špindler ml.]], k odchovancům klubu patří [[Tomáš Pilař]],<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Tomáš Pilař zůstává na jaře u nás| url = http://www.fkchmelblsany.cz/text-tomas-pilar-zustava-na-jare-u-nas/| vydavatel = [[FK Chmel Blšany|fkchmelblsany.cz]]|místo = |jazyk = cs| datum vydání = 2007-02-03| datum přístupu = 07.12.2018}}</ref> [[Emil Rilke]]<ref>{{Citace elektronické monografie|autor=BÍLEK, Petr|titul=Rilke se kvůli synovi vzdal Kluže, dvojnásobný mistr zvažuje Ústí| url = https://fotbal.idnes.cz/emil-rilke-csp-/fotbal.aspx?c=A140218_082612_fotbal_ald| vydavatel = fotbal.idnes.cz|místo = |jazyk = cs| datum vydání = 2014-02-18| datum přístupu = 07.12.2018}}</ref> a [[Petr Vondráček]]. Barvy klubu hájil v první polovině 70. let [[20. století]] také Karel Chlapec, který v letech 1980–2005 organizoval činnost staré gardy [[FK Ústí nad Labem|Armaturky]].<ref>{{Citace elektronické monografie| titul = Síň slávy FK Ústí nad Labem| url = http://www.fkusti.cz/article/sin-slavy-karel-chlapec/1916/16/0| vydavatel = [[FK Ústí nad Labem|fkusti.cz]]| místo = | jazyk = cs| datum vydání = 02.12.2017| datum přístupu = 07.12.2018| url archivu = https://web.archive.org/web/20181209073601/http://www.fkusti.cz/article/sin-slavy-karel-chlapec/1916/16/0| datum archivace = 2018-12-09| nedostupné = ano}}</ref>
A-mužstvo přestalo vyvíjet činnost roku [[1995]], poté došlo ke spojení s FK [[Velká Bukovina]]. Oddíl je stále veden jako aktivní,<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Registr ekonomických subjektů| url = https://rejstrik-firem.kurzy.cz/~nr/44552483/fotbalovy-klub-milko-spolchemie-usti-nad-labem/res| vydavatel = [[Český statistický úřad]]|místo = |jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 07.12.2018}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Veřejný rejstřík a sbírka listin| url = https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-$firma?ico=44552483&jenPlatne=VSECHNY| vydavatel = or.justice.cz|místo = |jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 07.12.2018}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Výpis z veřejného rejstříku v ARES - elektronický opis| url = {{IČO odkaz/ARES|44552483}}| vydavatel = [[Ministerstvo financí České republiky]]|místo = |jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 07.12.2018}}</ref> přestože již není členem [[Fotbalová asociace České republiky|FAČR (dříve ČMFS)]],<ref>{{Citace elektronické monografie| titul = Přehled soutěží| url = https://is.fotbal.cz/souteze/prehled-soutezi.aspx| vydavatel = is.fotbal.cz| místo = | jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 07.12.2018| url archivu = https://web.archive.org/web/20210505201925/https://is.fotbal.cz/souteze/prehled-soutezi.aspx| datum archivace = 2021-05-05| nedostupné = ano}}</ref> ani tělovýchovné jednoty Chemička Ústí nad Labem.<ref>{{Citace elektronické monografie| titul = Sportovní organizace: TJ Chemička Ústí nad Labem z.s.| url = https://rejstriksportu.msmt.cz/Verejna/org-lidi-in-sport?ds=11966| vydavatel = [[Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky]]| místo = | jazyk = cs| datum vydání = 2018-11-09| datum přístupu = 07.12.2018| url archivu = https://web.archive.org/web/20181209124208/https://rejstriksportu.msmt.cz/Verejna/org-lidi-in-sport?ds=11966| datum archivace = 2018-12-09| nedostupné = ano}}</ref> Ve zprávě o dotacích FAČR pro [[okres Ústí nad Labem]] z roku [[2013]] je uvedeno, že v onom roce klub neměl žádné členy (ID 4270051).<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Rozdělení dotace 2013| url =http://nv.fotbal.cz/assets/rozdeleni_dotace_2013.pdf| vydavatel = nv.fotbal.cz|místo = |jazyk = cs| datum vydání = 2013| datum přístupu = 07.12.2018}}</ref> Od [[1. leden|1. ledna]] [[2014]] je provozovatelem sportovních zařízení.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul= Výpis z Registru ekonomických subjektů ČSÚ v ARES| url = {{IČO odkaz/RES|44552483}}| vydavatel = [[Ministerstvo financí České republiky]]|místo = |jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 07.12.2018}}</ref>
Stará garda Chemičky Ústí nad Labem byla aktivní ve [[2. tisíciletí|druhém]] i [[3. tisíciletí|třetím tisíciletí]].<ref>{{Citace elektronické monografie| titul = SK Černčice pořádá turnaj starých gard| url = https://www.cerncice.cz/fotbal/garda/sk-cerncice-porada-turnaj-starych-gard| vydavatel = [[Černčice|cerncice.cz]]| místo = | jazyk = cs| datum vydání = 2009-07-09| datum přístupu = 07.12.2018| url archivu = https://web.archive.org/web/20181209123901/https://www.cerncice.cz/fotbal/garda/sk-cerncice-porada-turnaj-starych-gard| datum archivace = 2018-12-09| nedostupné = ano}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie| titul = Chemička Ústí – SK Černčice 2:5| url = https://www.cerncice.cz/fotbal/garda/chemicka-usti-sk-cerncice-2-5| vydavatel = [[Černčice|cerncice.cz]]| místo = | jazyk = cs| datum vydání = 2009-09-27| datum přístupu = 07.12.2018| url archivu = https://web.archive.org/web/20181209123618/https://www.cerncice.cz/fotbal/garda/chemicka-usti-sk-cerncice-2-5| datum archivace = 2018-12-09| nedostupné = ano}}</ref>
== Umístění v jednotlivých sezonách ==
;Stručný přehled
Zdroj: <ref name=kniha/>
* 1958–1960: [[Oblastní soutěž (fotbal)|Oblastní soutěž – sk. A]]
* 1960–1961: Severočeský krajský přebor
* 1961–1963: [[2. československá fotbalová liga|II. liga – sk. A]]
* 1963–1966: Severočeský krajský přebor
* 1966–1967: I. A třída Severočeského kraje
* [[Severočeský krajský přebor 1967/68|1967–1968: Severočeský krajský přebor]]
* [[Divize B 1968/69|1968–1969: Divize B]]
* 1969–1971: Národní fotbalová liga – sk. A
* 1971–1974: [[Divize B]]
* 1974–1977: Národní fotbalová liga – sk. A
* 1977–1983: [[Divize B]]
* 1983–1984: Severočeský krajský přebor
* 1987–1990: Severočeský krajský přebor
* 1990–1991: I. A třída Severočeského kraje
* 1991–1994: I. A třída Severočeské oblasti
* 1994–1995: Severočeský oblastní přebor
;Jednotlivé ročníky
Zdroj: <ref name=kniha/>
<small>'''Legenda:''' Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/− – rozdíl skóre, B – body, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže</small>
{| class="wikitable" style="text-align: center;"
|- align=center style="background:#800000; font-weight:bold; color:#FFFFFF"
|colspan=12|{{flagicon|Československo}} Československo (1958 – 1993)
|- align=center style="background:#efefef; font-weight:bold;"
|-
!Sezóny
!Liga
!Úroveň
!width="33"|Z
!width="33"|V
!width="33"|R
!width="33"|P
!width="33"|VG
!width="33"|OG
!width="33"|+/−
!width="33"|B
!Pozice
|-
| [[Oblastní soutěž 1958/59|1958/59]]
| [[Oblastní soutěž (fotbal)|Oblastní soutěž – sk. A]]
| 3 || 26 || 10 || 6 || 10 || 47 || 52 || −5 || '''26'''
|align=center| '''8.'''
|-
| [[Oblastní soutěž 1959/60|1959/60]]
| [[Oblastní soutěž (fotbal)|Oblastní soutěž – sk. A]]
| 3 || 26 || 14 || 6 || 6 || 44 || 30 || +14 || '''34'''
|align=center bgcolor=#ccccff| '''3.'''
|-
| [[Severočeský krajský přebor 1960/61|1960/61]]
| Severočeský krajský přebor
| 3 || 22 || 14 || 5 || 3 || 41 || 25 || +16 || '''33'''
|align=center bgcolor=#ace1af| '''1.'''
|-
| [[2. československá fotbalová liga 1961/62|1961/62]]
| [[2. československá fotbalová liga|II. liga – sk. A]]
| 2 || 22 || 6 || 4 || 12 || 31 || 53 || −22 || '''16'''
|align=center| '''11.'''
|-
| [[2. československá fotbalová liga 1962/63|1962/63]]
| [[2. československá fotbalová liga|II. liga – sk. A]]
| 2 || 26 || 9 || 6 || 11 || 36 || 46 || −10 || '''24'''
|align=center bgcolor=#ffcccc| '''11.'''
|-
| [[Severočeský krajský přebor 1963/64|1963/64]]
| Severočeský krajský přebor
| 3 || 26 || 8 || 11 || 7 || 46 || 36 || +10 || '''27'''
|align=center| '''6.'''
|-
| [[Severočeský krajský přebor 1964/65|1964/65]]
| Severočeský krajský přebor
| 3 || 26 || 12 || 3 || 11 || 29 || 41 || −12 || '''27'''
|align=center bgcolor=#ccccff| '''8.'''
|-
| [[Severočeský krajský přebor 1965/66|1965/66]]
| Severočeský krajský přebor
| 4 || 26 || 7 || 8 || 11 || 35 || 35 || 0 || '''20'''
|align=center bgcolor=#ffcccc| '''13.'''
|-
|colspan=12 align=center|<small>…</small>
|-
| [[Severočeský krajský přebor 1967/68|1967/68]]
| Severočeský krajský přebor
| 4 || 26 || 16 || 5 || 5 || 60 || 35 || +25 || '''37'''
|align=center bgcolor=#ace1af| '''1.'''
|-
| [[Divize B 1968/69|1968/69]]
| [[Divize B]]
| 3 || 26 || 15 || 4 || 7 || 47 || 30 || +17 || '''34'''
|align=center bgcolor=#ccccff| '''3.'''
|-
| [[Národní fotbalová liga 1969/70|1969/70]]
| [[Česká národní fotbalová liga|Národní fotbalová liga – sk. A]]
| 3 || 30 || 11 || 7 || 12 || 42 || 31 || +11 || '''29'''
|align=center| '''8.'''
|-
| [[Národní fotbalová liga 1970/71|1970/71]]
| [[Česká národní fotbalová liga|Národní fotbalová liga – sk. A]]
| 3 || 30 || 7 || 7 || 16 || 28 || 37 || −11 || '''21'''
|align=center bgcolor=#ffcccc| '''14.'''
|-
| [[Divize B 1971/72|1971/72]]<ref>{{Citace elektronické monografie|autor=LOUKA, Jan|titul=Jak ten čas letí| url = https://www.varnsdorf.cz/cz/aktuality/sport-turistika/jak-ten-cas-leti.html| vydavatel = [[Varnsdorf|varnsdorf.cz]]|místo = |jazyk = cs| datum vydání = 2012-06-18| datum přístupu = 07.12.2018}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Něco málo z historie klubu| url = http://www.fkvarnsdorf.cz/index.php?page=novinka&id=1153| vydavatel = [[FK Varnsdorf|fkvarnsdorf.cz]]|místo = |jazyk = cs| datum vydání = 2016| datum přístupu = 07.12.2018}}</ref>
| [[Divize B]]
| 4 || 26 || 15 || 9 || 2 || 43 || 21 || +22 || '''39'''
|align=center| '''2.'''
|-
| [[Divize B 1972/73|1972/73]]
| [[Divize B]]
| 4 || 26 || 17 || 4 || 5 || 44 || 22 || +22 || '''38'''
|align=center| '''2.'''
|-
| [[Divize B 1973/74|1973/74]]
| [[Divize B]]
| 4 || 26 || 19 || 4 || 3 || 60 || 22 || +38 || '''42'''
|align=center bgcolor=#ace1af| '''1.'''
|-
| [[Národní fotbalová liga 1974/75|1974/75]]
| [[Česká národní fotbalová liga|Národní fotbalová liga – sk. A]]
| 3 || 30 || 9 || 6 || 15 || 35 || 57 || −22 || '''24'''
|align=center| '''13.'''
|-
| [[Národní fotbalová liga 1975/76|1975/76]]
| [[Česká národní fotbalová liga|Národní fotbalová liga – sk. A]]
| 3 || 30 || 9 || 11 || 10 || 30 || 42 || −12 || '''29'''
|align=center| '''9.'''
|-
| [[Národní fotbalová liga 1976/77|1976/77]]
| [[Česká národní fotbalová liga|Národní fotbalová liga – sk. A]]
| 3 || 30 || 7 || 2 || 21 || 25 || 67 || −42 || '''16'''
|align=center bgcolor=#ccccff| '''15.'''
|-
| [[Divize B 1977/78|1977/78]]
| [[Divize B]]
| 3 || 30 || 7 || 10 || 13 || 32 || 38 || −6 || '''24'''
|align=center| '''13.'''
|-
| [[Divize B 1978/79|1978/79]]
| [[Divize B]]
| 3 || 30 || 12 || 5 || 13 || 34 || 35 || −1 || '''29'''
|align=center| '''10.'''
|-
| [[Divize B 1979/80|1979/80]]
| [[Divize B]]
| 3 || 30 || 9 || 7 || 14 || 28 || 38 || −10 || '''25'''
|align=center| '''12.'''
|-
| [[Divize B 1980/81|1980/81]]
| [[Divize B]]
| 3 || 30 || 10 || 7 || 13 || 32 || 47 || −15 || '''27'''
|align=center bgcolor=#ccccff| '''9.'''
|-
| [[Divize B 1981/82|1981/82]]
| [[Divize B]]
| 4 || 26 || 7 || 8 || 11 || 27 || 46 || −19 || '''22'''
|align=center| '''10.'''
|-
| [[Divize B 1982/83|1982/83]]
| [[Divize B]]
| 4 || 26 || 6 || 5 || 15 || 30 || 46 || −16 || '''17'''
|align=center bgcolor=#ffcccc| '''13.'''
|-
| [[Severočeský krajský přebor 1983/84|1983/84]]<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Archiv sezon FK Teplice (1983/84)| url = https://www.fkteplice.cz/zobraz.asp?t=198384_tabulky| vydavatel = [[FK Teplice|fkteplice.cz]]|místo = |jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 06.12.2018}}</ref>
| Severočeský krajský přebor – sk. B
| 5 || 22 || 6 || 7 || 9 || 31 || 32 || −1 || '''19'''
|align=center| '''9.'''
|-
|colspan=12 align=center|<small>…</small>
|-
| [[Severočeský krajský přebor 1987/88|1987/88]]<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Archiv sezon FK Teplice (1987/88)| url = https://www.fkteplice.cz/zobraz.asp?t=198788_tabulky| vydavatel = [[FK Teplice|fkteplice.cz]]|místo = |jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 06.12.2018}}</ref>
| Severočeský krajský přebor
| 5 || 30 || 13 || 8 || 9 || 53 || 42 || +11 || '''34'''
|align=center| '''6.'''
|-
| [[Severočeský krajský přebor 1988/89|1988/89]]<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Archiv sezon FK Teplice (1988/89)| url = https://www.fkteplice.cz/zobraz.asp?t=198889_tabulky| vydavatel = [[FK Teplice|fkteplice.cz]]|místo = |jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 06.12.2018}}</ref>
| Severočeský krajský přebor
| 5 || 30 || 8 || 12 || 10 || 37 || 47 || −10 || '''28'''
|align=center| '''11.'''
|-
| [[Severočeský krajský přebor 1989/90|1989/90]]<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Archiv sezon FK Teplice (1989/90)| url = https://www.fkteplice.cz/zobraz.asp?t=198990_tabulky| vydavatel = [[FK Teplice|fkteplice.cz]]|místo = |jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 06.12.2018}}</ref>
| Severočeský krajský přebor
| 5 || 30 || 4 || 14 || 12 || 37 || 64 || −27 || '''22'''
|align=center bgcolor=#ffcccc| '''15.'''
|-
| 1990/91<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Archiv sezon FK Teplice (1990/91)| url = https://www.fkteplice.cz/zobraz.asp?t=199091_tabulky| vydavatel = [[FK Teplice|fkteplice.cz]]|místo = |jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 06.12.2018}}</ref>
| I. A třída Severočeského kraje – sk. B
| 6 || 30 || 13 || 7 || 10 || 62 || 40 || +22 || '''33'''
|align=center| '''4.'''
|-
|colspan=12 align=center|<small>…</small>
|-
| 1992/93<ref>Týdeník Gól 31/1993 (05.08.1993), strany 13–14</ref>
| I. A třída Severočeské oblasti – sk. A
| 6 || 30 || 12 || 11 || 7 || 42 || 34 || +8 || '''35'''
|align=center bgcolor=#ccccff| '''4.'''
|- align=center style="background:#800000; font-weight:bold; color:#FFFFFF"
|colspan=12|{{flagicon|Česko}} Česko (1993 – 1995)
|- align=center style="background:#efefef; font-weight:bold;"
|-
!Sezóny
!Liga
!Úroveň
!width="33"|Z
!width="33"|V
!width="33"|R
!width="33"|P
!width="33"|VG
!width="33"|OG
!width="33"|+/−
!width="33"|B
!Pozice
|-
| 1993/94<ref name=gol94>Týdeník Gól 28–29/1994 (21.07.1994), strany 28–29</ref>
| I. A třída Severočeské oblasti – sk. B
| 6 || 30 || 21 || 6 || 3 || 71 || 23 || +48 || '''48'''
|align=center bgcolor=#ace1af| '''2.'''
|-
| [[Severočeský oblastní přebor 1994/95|1994/95]]<ref>Týdeník Gól 27–28/1995 (13.07.1995), strana 26</ref>
| Severočeský oblastní přebor
| 5 || 30 || 4 || 7 || 19 || 35 || 62 || −27 || '''19'''
|align=center bgcolor=#ffcccc| '''15.'''
|}
Poznámky:
* 1965/66: Mužstvu byly odečteny 2 body.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=[[Rudé právo]] (20.06.1966): Přebor| url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1966/6/20/4.png| vydavatel = [[Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky]], [[veřejná výzkumná instituce|v. v. i.]]|místo = |jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 06.12.2018}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|titul=[[Rudé právo]] (27.06.1966): Krajské přebory| url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1966/6/27/4.png| vydavatel = [[Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky]], [[veřejná výzkumná instituce|v. v. i.]]|místo = |jazyk = cs| datum vydání = | datum přístupu = 06.12.2018}}</ref>
* 1993/94: Postoupilo rovněž vítězné mužstvo [[ASK Lovosice|FK Secheza VTJ Lovosice]].<ref name=gol94/>
* Od sezony 1994/95 včetně se ve všech soutěžích [[Fotbalová asociace České republiky|Českomoravského fotbalového svazu]] začaly za vítězství udělovat tři body. Do konce sezony 1993/94 byly za výhru udělovány dva body.
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references/>
=== Literatura ===
* Týdeník Gól 31/1993 (05.08.1993), strany 13–14
* Týdeník Gól 28–29/1994 (21.07.1994), strany 28–29
* Týdeník Gól 27–28/1995 (13.07.1995), strana 26
* Jindřich Horák, Lubomír Král: ''Encyklopedie našeho fotbalu'' − Libri 1997
=== Externí odkazy ===
* [https://web.archive.org/web/20181207045740/http://www.benesovnpl.cz/noviny/1993/1356-5-1993/file Benešovské noviny (5/1993): Pozvánka na fotbal], benesovnpl.cz {{cs}}
* [http://odznaky.wz.cz/katalog/u/ustinadlabem.htm Odznaky fotbalových klubů: Ústí nad Labem], odznaky.wz.cz {{cs}}
* [http://odznaky.wz.cz/katalog/v/velkabukovina.htm Odznaky fotbalových klubů: Velká Bukovina], odznaky.wz.cz {{cs}}
* [https://www.google.com/maps/d/embed?mid=1UF0ZBotNeIAWYxaBOQq7FYd6IkI&msa=0&ie=UTF8&ll=50.66530202384795%2C14.011780000000044&spn=0.002993%2C0.003745&t=h&output=embed&z=17 Tréninkové centrum mládeže Klíše] na [[Mapy Google|Google Maps]]
{{Portály|Česko|Fotbal}}
[[Kategorie:TJ Chemička Ústí nad Labem (fotbal)| ]]
[[Kategorie:Zaniklé fotbalové kluby v Ústeckém kraji|Ústí nad Labem, TJ Chemička]]
[[Kategorie:Fotbalové kluby založené v roce 1947|Ústí nad Labem, TJ Chemička]]
[[Kategorie:Fotbalové kluby zaniklé v roce 1995|Ústí nad Labem, TJ Chemička]]
[[Kategorie:Zaniklé sportovní kluby v Ústí nad Labem]]
[[Kategorie:Fotbal v Ústí nad Labem]]
| 24,299,365
|
[{"title": "TJ Chemi\u010dka \u00dast\u00ed nad Labem", "data": {"N\u00e1zev": "T\u011blov\u00fdchovn\u00e1 jednota Chemi\u010dka \u00dast\u00ed nad Labem", "Zem\u011b": "\u010ceskoslovensko \u00b7 \u010cesko", "M\u011bsto": "\u00dast\u00ed nad Labem", "Zalo\u017een": "1947", "Z\u00e1nik": "1995 (A-mu\u017estvo)", "Asociace": "\u010cSSF \u00b7 \u010cMFS", "Sout\u011b\u017e": "nejv\u00fd\u0161e ve II. lize", "Stadion": "TJ Chemi\u010dka, \u00dast\u00ed nad Labem-Kl\u00ed\u0161e"}}]
| false
|
# Pratiwi Sudarmonová
Pratiwi Pujilestari Sudarmonová (* 31. července 1952 Bandung) je indonéská vědkyně, profesorka mikrobiologie na Indonéské univerzitě v Jakartě.
V roce 1977 získala na Indonéské univerzitě magisterský titul a v roce 1984 na Ósacké univerzitě titul PhD. v oboru molekulární biologie. Pracovala na výzkumu Salmonelly financovaném Světovou zdravotnickou organizací. V letech 1994–2000 vedla oddělení mikrobiologie na Indonéské univerzitě, v letech 2001–2002 byla stipendistkou Fulbrightovy nadace.
V říjnu 1985 ji NASA vybrala jako specialistku pro užitečné zatížení pro misi STS-61-H, která měla vynést na oběžnou dráhu indonéskou telekomunikační družici Palapa B–3. Jejím náhradníkem byl krajan Taufik Akbar. Po tragickém letu STS-51-L však byly všechny plánované lety raketoplánů zrušeny, takže se do vesmíru nedostala. Indonéský satelit pak vynesla na oběžnou dráhu raketa Delta.
|
cswiki/1490602
|
cswiki
| 1,490,602
|
Pratiwi Sudarmonová
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pratiwi_Sudarmonov%C3%A1
|
2022-11-30T08:09:39Z
|
cs
|
Q7238716
| 11,114
|
{{Infobox - vědec
| místo narození = [[Bandung]], {{Vlajka a název|Indonésie}}
}}
'''Pratiwi Pujilestari Sudarmonová''' (* [[31. červenec|31. července]] [[1952]] [[Bandung]]) je [[Indonésie|indonéská]] vědkyně, profesorka [[mikrobiologie]] na [[Indonéská univerzita|Indonéské univerzitě]] v [[Jakarta|Jakartě]].
V roce 1977 získala na Indonéské univerzitě magisterský titul a v roce 1984 na [[Ósacká univerzita|Ósacké univerzitě]] titul PhD. v oboru molekulární biologie. Pracovala na výzkumu ''[[Salmonella|Salmonelly]]'' financovaném [[Světová zdravotnická organizace|Světovou zdravotnickou organizací]]. V letech 1994–2000 vedla oddělení mikrobiologie na Indonéské univerzitě, v letech 2001–2002 byla stipendistkou [[Fulbrightova nadace|Fulbrightovy nadace]].
V říjnu 1985 ji [[NASA]] vybrala jako specialistku pro užitečné zatížení pro misi [[STS-61-H]], která měla vynést na oběžnou dráhu indonéskou telekomunikační družici [[Palapa B–3]]. Jejím náhradníkem byl krajan [[Taufik Akbar]]. Po tragickém letu [[STS-51-L]] však byly všechny plánované lety [[Kosmický raketoplán|raketoplánů]] zrušeny, takže se do vesmíru nedostala. Indonéský satelit pak vynesla na oběžnou dráhu [[rakety Delta|raketa Delta]].
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad|en|Pratiwi Sudarmono|863842304}}
=== Externí odkazy ===
* [http://www.spacefacts.de/bios/international/english/sudarmono_pratiwi.htm Spacefacts]
{{Portály|Biologie|Kosmonautika|Lidé}}
{{DEFAULTSORT:Sudarmonová, Pratiwi}}
[[Kategorie:Indonéští mikrobiologové]]
[[Kategorie:Indonéští kosmonauti]]
[[Kategorie:Kosmonautky]]
[[Kategorie:Narození v roce 1952]]
[[Kategorie:Narození 31. července]]
[[Kategorie:Narození v Bandungu]]
[[Kategorie:Ženy]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Absolventi vysokých škol v Indonésii]]
[[Kategorie:Absolventi Ósacké univerzity]]
| 22,118,685
|
[{"title": "Pratiwi Sudarmonov\u00e1", "data": {"Narozen\u00ed": "31. \u010dervence 1952 (72 let) \u00b7 Bandung, Indon\u00e9sie", "Alma mater": "Indon\u00e9sk\u00e1 univerzita \u00b7 \u00d3sack\u00e1 univerzita", "Pracovi\u0161t\u011b": "Indon\u00e9sk\u00e1 univerzita", "Obor": "v\u011bda"}}]
| false
|
# Jolanta (opera)
Opera Jolanta (rusky: Иоланта), opus 69, je poslední z operních děl ruského hudebního skladatele Petra Iljiče Čajkovského z roku 1891. Lyrická opera o jednom dějství na libreto skladatelova bratra Modesta Iljiče Čajkovského měla premiéru 6. (podle gregoriánského kalendáře 18.) prosince 1892 v Petrohradě.
## Vznik libreta
Podkladem pro libreto opery, které napsal dramatik a operní libretista Modest Iljič Čajkovskij, se stala adaptace divadelní hry ve verších Kong Renés Datter (Dcera krále Reného) od dánského básníka Henrika Hertze podle Hanse Christiana Andersena. Inspirována byla skutečnými historickými postavami. Princezna Jolanda Lotrinská (1428–1483) byla dcerou krále Reného I. z Anjou (1409–1480) a Izabely Lotrinské (1400–1453). V roce 1445 se provdala za svého bratrance Bedřicha II., hraběte z Vaudémontu (cca 1428–1470).
Princeznina slepota, která je důležitým, romantizujícím prvkem děje hry i opery, není v žádných historických pramenech uváděna či potvrzena. Autorem adaptace divadelní hry byl Vladimir Zotov.
## Charakteristika díla
K příběhu o nevidomé královské dceři, která nic neví o světě vidoucích, zkomponoval Čajkovskij jemnou, symfonicky laděnou hudbu
Opera je koncipována stylem hudebního dramatu, v němž lyrické partie mají ráz citlivých a výrazných meditací. Libreto je podkladem k rozvedení ústřední myšlenky „silná vůle člověka je nejmocnější hnací silou“, jak dramaticky, tak i hudebně. V partituře Jolanty přináší Čajkovskij bohatství své zpěvnosti s impresionistickými prvky.
## Uvedení
Opera Jolanta měla premiéru 6. 12. 1892 v Mariinském divadle v Petrohradu, podle přání autora, spolu s jeho baletem Louskáček, pod taktovkou dirigenta Eduarda Nápravníka. 3. 1. 1893 byla opera uvedena v Hamburku a 22.3. 1900 ve Vídni. Obě tato představení dirigoval Gustav Mahler. Ve Velkém divadle v Moskvě byla uvedena 2 aktová verze opery 14. 6. 1997. V roce 1997 a 2011 byla opera uvedena v USA v roce 2013 zaniklém divadle Dicapo Opera Theatre.
Poprvé v Metropolitní opeře v New Yorku byla uvedena 29. 1. 2015 spolu s operou Modrovousův hrad maďarského skladatele Bély Bartóka. V titulní roli Jolanty se představila pěvkyně Anna Netrebko. Režisér a uměleckéhý ředitel varšavské Polské národní opery Mariusz Treliński pojal iscenaci dvou jednoaktovek jako psychologickou sondu do duše člověka, kde se skrývají i tajné touhy ovládat druhé a manipulovat s nimi. Dirigentem byl Valerij Gergijev.
Přímý přenos z Metropolitní opery byl zaznamenán také jako HD film (v rámci projektu Přidáváme) a je uváděn v kinech v ruském a maďarském provedení
s anglickými a českými titulky.
Premiéra opery v pražském Národním divadle se konala v říjnu 2015, 22. (1. premiéra) a 23. (2. premiéra). V roli Jolanty se představily pěvkyně Veronika Dzhioeva a Dana Burešová. Opera Jolanta byla uvedena spolu s
operou Igora Stravinského Slavík v hudebním nastudování britského dirigenta Jana Latham-Koeniga a v režii Dominika Beneše.
## Osoby
| René, král Provence | bas |
| Jolanta, jeho slepá dcera | soprán |
| Robert, vévoda burgundský | baryton |
| hrabě Vaudémont | tenor nebo baryton |
| Ibn-Hakia, maurský lékař | baryton nebo bas |
| Alméric, zbrojnoš krále | tenor |
| Bertrand, kastelán | bas nebo baryton |
| Marta, Bertrandova žena, Jolantina chůva | kontraalt nebo mezzosoprán či alt |
| Brigitta a Laura, Jolantiny přítelkyně | soprán nebo mezzosoprán |
## Děj opery
Místo: zámek v horách jižní Francie (Provence)
Čas: polovina 15. století
Princezna Jolanta, která se narodila slepá, vyrůstá na zámku vysoko v horách, obklopená péčí svých pěstounů a zámeckého služebnictva. Netuší, že je slepá, ani že je princezna. Její otec, král René, ji svěřil do péče kastelána Bertranda a jeho ženy Marty, kteří mají přísný zákaz prozradit jeho dceři i komukoliv jinému, že jeho dcera nevidí. Jolanta si tak myslí, že všichni kolem ní žijí stejným způsobem jako ona a svět vnímají jen prostřednictvím svých představ. Se svým životem je spokojená a nejraději pobývá v zámecké zahradě, kde kvetou růže a roste ovoce. Někdy ale pociťuje smutek a nejasnou touhu po něčem nepoznaném. O její slepotě neví ani Robert, burgundský vévoda, kterému je Jolanta od mládí zaslíbena jako budoucí manželka.
Když zrovna usne v zahradě, oznamuje zbrojnoš Alméric příchod jejího otce, který je pro ni jen pouhým rytířem. Ten s sebou přivádí i maurského lékaře, který se má pokusit vrátit Jolantě zrak, dříve než dojde ke svatbě s vévodou Robertem. Když ji lékař prohlédne, dojde k závěru, že Jolantu může uzdravit, ale jen když se dozví o své slepotě a sama projeví opravdovou touhu vidět.
Potom se i s králem vzdálí a Jolanta zůstane v zahradě, kam i přes přísný zákaz na bráně, proniknou zatím dva muži. Je to vévoda Robert, který chce požádat krále, aby zrušil jeho zasnoubení s Jolantou, protože již dlouho miluje jinou ženu. Doprovází ho jeho přítel rytíř Vaudémont. Oba se seznámí s Jolantou a zatím co Robert odchází pro své zbrojnoše, jeho přítel Vaudémont je princeznou okouzlen a brzy pozná, že je slepá. Snaží se jí vysvětlit, že svět kolem ní je plný krás, ale princezna je spokojená tak, jak žije.
Když se král vrátí a zjistí že Vaudémont prozradil princezně, že nevidí, je rád, že je splněna jedna z lékařových podmínek. Aby byla splněna i ta druhá, prohlásí před Jolantou, že pokud se lékařův pokus o navrácení zraku nezdaří, Vaudémont bude zabit. Princezna si nepřeje smrt muže, který s ní tak něžně hovořil, a proto si z celé duše začne přát, aby viděla. Rytíř se mezitím vyznává králi z lásky k Jolantě, ale je králem odmítnut s tím, že Jolanta je již zasnoubena s vévodou Robertem.
Když dorazí Robert se svými zbrojnoši a zastihne krále, žádá ho o zrušení zasnoubení. Lékaři se s pomocí Jolantiny vůle podaří vrátit jí zrak a šťastný král ruší zasnoubení s Robertem a dává její ruku Vaudémontovi.
Princeznin první pocit z navrácení zraku je rozčarování z neznámého světa a jí blízkých lidí, které si představovala jinak. Stále více ji ale naplňuje pocit štěstí, že zachránila život muži, který jí otevřel srdce. Jejich svatbě nestojí již nic v cestě.
## Nahrávky
- 1984 Galina Višněvskaja (Iolanta), Nicolai Gedda (Vaudémont), Walton Gronroos (Robert), Tom Krause (Ibn-Hakia), Dimiter Petkov (René), James Anderson (Alméric), Fernand Dumont (Bertrand), Viorica Cortez (Marta), Tania Gedda (Brigitta). Groupe Vocal de France & Orchestre de Paris, dirigent Mstislav Rostropovič, Erato 75207
- 1996 Galina Gorchakova (Iolanta), Sergei Alexashkin (René), Gegham Grigoryan (Vaudémont), Dmitri Hvorostovsky (Robert), Orchestr a sbor Mariinského divadla, dirigent Valerij Gergijev, Philips 442 796-2
- 2015 Anna Netrebko (Iolanta), Vitalij Kowaljow (René), Sergey Skorokhodov (Vaudémont), Lucas Meachem (Ibn-Hakia), Alexey Markov [ru] (Robert), Junho You (Almeric), Luka Debevec Mayer (Bertrand), Monika Bohinec (Martha), Theresa Plut (Brigitte), Slovenian Chamber Choir, Slovenian Philharmonic Orchestra, dirigent Emmanuel Villaume, Deutsche Grammophon 00289 479 3969 (živá nahrávka)
|
cswiki/1063807
|
cswiki
| 1,063,807
|
Jolanta (opera)
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jolanta_(opera)
|
2025-06-21T21:32:19Z
|
cs
|
Q1043372
| 58,249
|
{{Infobox - opera
| název = Jolanta
| originální název = Иоланта
| obrázek = Iolanta spb1.JPG
| velikost obrázku =
| popisek = Jolanta, [[Michajlovské divadlo]], [[Petrohrad]], 2010
| žánr = [[lyrická poezie|lyrická]] [[opera]]
| hudba = [[Petr Iljič Čajkovskij]]
| libreto = [[Modest Iljič Čajkovskij]]
| dějství = 1
| jazyk = rusky
| předloha = [[Hans Christian Andersen]]: ''Kong Renés Datter''
| datum vzniku = 1891
| premiéra = [[18. prosinec|6. (18). prosince]] [[1892]], [[Mariinské divadlo]], [[Petrohrad]]
| česká premiéra = [[8. listopad]]u [[1965]], [[Brno]], Operní studio [[Janáčkova akademie múzických umění v Brně|JAMU]]
}}
Opera '''''Jolanta''''' ([[ruština|rusky]]: {{Cizojazyčně|ru|Иоланта}}), opus 69, je poslední z operních děl ruského hudebního skladatele [[Petr Iljič Čajkovskij|Petra Iljiče Čajkovského]] z roku [[1891]]. Lyrická opera o jednom dějství na libreto skladatelova bratra [[Modest Iljič Čajkovskij|Modesta Iljiče Čajkovského]] měla premiéru 6. (podle gregoriánského kalendáře 18.) prosince [[1892]] v [[Petrohrad]]ě.
== Vznik libreta ==
Podkladem pro libreto opery, které napsal dramatik a operní libretista Modest Iljič Čajkovskij, se stala adaptace divadelní hry ve verších ''Kong Renés Datter'' (Dcera krále Reného) od dánského básníka [[Henrik Hertz|Henrika Hertze]] podle [[Hans Christian Andersen|Hanse Christiana Andersena]]. Inspirována byla skutečnými historickými postavami. Princezna [[Jolanda Lotrinská]] (1428–1483) byla dcerou krále [[René I. z Anjou|Reného I. z Anjou]] (1409–1480) a [[Izabela Lotrinská|Izabely Lotrinské]] (1400–1453). V roce 1445 se provdala za svého bratrance Bedřicha II., hraběte z Vaudémontu (cca 1428–1470).
Princeznina slepota, která je důležitým, romantizujícím prvkem děje hry i opery, není v žádných historických pramenech uváděna či potvrzena. Autorem adaptace divadelní hry byl Vladimir Zotov.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Sovinský
| jméno = Jaroslav
| odkaz na autora =
| titul = Petr Iljič Čajkovskij: JOLANTA (Iolanta / Иоланта) a Béla Bartók: MODROVOUSŮV HRAD (Bluebeard’s Castle / A Kékszakállú herceg vára) (základní vstupní informace před přenosem z MET)
| url = http://www.operadream.com/2015/02/jaroslav-sovinsky-petr-iljic-cajkovskij.html
| datum vydání = 2015-2-9
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2015-2-22
| vydavatel = Opera Dream.cz
| místo =
| jazyk =
}}</ref>
== Charakteristika díla ==
K příběhu o nevidomé královské dceři, která nic neví o světě vidoucích, zkomponoval Čajkovskij jemnou, symfonicky laděnou hudbu<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Zöchling
| jméno = Dieter
| titul = Kronika opery
| vydavatel =
| místo = Praha
| rok = 1999
| počet_stran = 680
| strany = 261
| isbn = 80-86144-24-0
| vydání =
}}</ref>
Opera je koncipována stylem hudebního dramatu, v němž lyrické partie mají ráz citlivých a výrazných meditací. Libreto je podkladem k rozvedení ústřední myšlenky „silná vůle člověka je nejmocnější hnací silou“, jak dramaticky, tak i hudebně. V partituře Jolanty přináší Čajkovskij bohatství své zpěvnosti s [[Impresionismus|impresionistickými]] prvky.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hostomská
| jméno = Anna
| titul = Průvodce operní tvorbou
| vydavatel = Nakladatelství Svoboda – Libertas
| místo = Praha
| rok = 1993
| počet_stran = 688
| strany = 395
| isbn = 80-205-0344-7
| vydání = 8
}}</ref>
== Uvedení ==
Opera ''Jolanta'' měla premiéru 6. 12. 1892 v [[Mariinské divadlo|Mariinském divadle]] v Petrohradu, podle přání autora, spolu s jeho baletem ''[[Louskáček]]'', pod taktovkou dirigenta [[Eduard Nápravník|Eduarda Nápravníka]]. 3. 1. 1893 byla opera uvedena v [[Hamburk]]u a 22.3. 1900 ve [[Vídeň|Vídni]]. Obě tato představení dirigoval [[Gustav Mahler]]. Ve [[Velké divadlo|Velkém divadle]] v [[Moskva|Moskvě]] byla uvedena 2 aktová verze opery 14. 6. 1997.<ref>[http://www.bolshoimoscow.com/?perfomance=726&page=catalog Opera Peter Tchaikovsky "Iolanta" (Opera in two acts), anglicky]</ref> V roce 1997 a 2011 byla opera uvedena v [[Spojené státy americké|USA]] v roce 2013 zaniklém divadle Dicapo Opera Theatre.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wheeler
| jméno = Victor
| odkaz na autora =
| titul = Dicapo Opera – Tchaikovsky’s Iolanta
| url = http://classicalsource.com/db_control/db_concert_review.php?id=9810
| datum vydání = 2011-12-8
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2015-2-24
| vydavatel = classicalsource.com
| místo =
| jazyk = anglicky
| url archivu = https://web.archive.org/web/20160303183313/http://classicalsource.com/db_control/db_concert_review.php?id=9810
| datum archivace = 2016-03-03
| nedostupné = ano
}}</ref>
Poprvé v [[Metropolitní opera|Metropolitní opeře]] v [[New York]]u byla uvedena 29. 1. 2015 spolu s operou [[Modrovousův hrad]] maďarského skladatele [[Béla Bartók|Bély Bartóka]]. V titulní roli Jolanty se představila pěvkyně [[Anna Netrebko]]. Režisér a uměleckéhý ředitel varšavské Polské národní opery [[Mariusz Treliński]] pojal iscenaci dvou jednoaktovek jako psychologickou sondu do duše člověka, kde se skrývají i tajné touhy ovládat druhé a manipulovat s nimi. Dirigentem byl [[Valerij Gergijev]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Simpson
| jméno = Eric C.
| autor =
| odkaz na autora =
| spoluautoři =
| titul = Bartok’s darkness overpowers Tchaikovsky’s light in Met’s double bill
| periodikum = New York Classical Review
| odkaz na periodikum =
| datum vydání = 2015-1-30
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2015-2-23
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://newyorkclassicalreview.com/2015/01/bartoks-darkness-overpowers-tchaikovskys-light-in-mets-double-bill/
| issn =
|jazyk = anglicky
}}</ref>
Přímý přenos z Metropolitní opery byl zaznamenán také jako HD film (v rámci projektu Přidáváme)<ref>[http://www.metopera.cz/aboutmet.html O Metropolitní opeře v New Yorku]</ref> a je uváděn v kinech v ruském a maďarském provedení
s anglickými a českými titulky.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Jolanta - Modrovousuv-hrad {{!}} Petr Iljič Čajkovskij - Béla Bartók |url=http://www.kinoaero.cz/cz/film/6618/Jolanta--Modrovousuv-hrad-%7C-Petr-Iljic-Cajkovskij--Bela-Bartok/ |datum přístupu=2019-06-21 |url archivu=https://web.archive.org/web/20161206130124/http://www.kinoaero.cz/cz/film/6618/Jolanta--Modrovousuv-hrad-%7C-Petr-Iljic-Cajkovskij--Bela-Bartok/ |datum archivace=2016-12-06 |nedostupné=ano }}</ref>
Premiéra opery v pražském [[Národní divadlo|Národním divadle]] se konala v říjnu 2015, 22. (1. premiéra) a 23. (2. premiéra). V roli Jolanty se představily pěvkyně [[Veronika Dzhioeva]] a [[Dana Burešová]]. Opera ''Jolanta'' byla uvedena spolu s
operou [[Igor Fjodorovič Stravinskij|Igora Stravinského]] ''[[Slavík (opera)|Slavík]]'' v hudebním nastudování [[Spojené království|britského]] dirigenta Jana Latham-Koeniga a v režii Dominika Beneše.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Slavík / Jolanta (Premiéry 22. a 23. října 2015) |url=http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/9385?t=2015-10-22-19-00 |datum přístupu=2015-10-22 |url archivu=https://web.archive.org/web/20150915211912/http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/9385?t=2015-10-22-19-00 |datum archivace=2015-09-15 |nedostupné=ano }}</ref>
== Osoby ==
{{Obsazení začátek}}
{{Obsazení herec|René, král Provence|[[bas]]}}
{{Obsazení herec|Jolanta, jeho slepá dcera|[[soprán]]}}
{{Obsazení herec|Robert, vévoda burgundský|[[baryton]]}}
{{Obsazení herec|hrabě Vaudémont|[[tenor]] nebo baryton}}
{{Obsazení herec|Ibn-Hakia, maurský lékař|baryton nebo bas}}
{{Obsazení herec|Alméric, zbrojnoš krále|tenor}}
{{Obsazení herec|Bertrand, kastelán|bas nebo baryton}}
{{Obsazení herec|Marta, Bertrandova žena, Jolantina chůva|[[kontraalt]] nebo [[mezzosoprán]] či [[alt]]}}
{{Obsazení herec|Brigitta a Laura, Jolantiny přítelkyně|soprán nebo mezzosoprán}}
{{Obsazení konec}}
== Děj opery ==
Místo: zámek v horách jižní Francie (Provence)
Čas: polovina 15. století
Princezna Jolanta, která se narodila slepá, vyrůstá na zámku vysoko v horách, obklopená péčí svých pěstounů a zámeckého služebnictva. Netuší, že je slepá, ani že je princezna. Její otec, král René, ji svěřil do péče kastelána Bertranda a jeho ženy Marty, kteří mají přísný zákaz prozradit jeho dceři i komukoliv jinému, že jeho dcera nevidí. Jolanta si tak myslí, že všichni kolem ní žijí stejným způsobem jako ona a svět vnímají jen prostřednictvím svých představ. Se svým životem je spokojená a nejraději pobývá v zámecké zahradě, kde kvetou růže a roste ovoce. Někdy ale pociťuje smutek a nejasnou touhu po něčem nepoznaném. O její slepotě neví ani Robert, burgundský vévoda, kterému je Jolanta od mládí zaslíbena jako budoucí manželka.
Když zrovna usne v zahradě, oznamuje zbrojnoš Alméric příchod jejího otce, který je pro ni jen pouhým rytířem. Ten s sebou přivádí i maurského lékaře, který se má pokusit vrátit Jolantě zrak, dříve než dojde ke svatbě s vévodou Robertem. Když ji lékař prohlédne, dojde k závěru, že Jolantu může uzdravit, ale jen když se dozví o své slepotě a sama projeví opravdovou touhu vidět.
Potom se i s králem vzdálí a Jolanta zůstane v zahradě, kam i přes přísný zákaz na bráně, proniknou zatím dva muži. Je to vévoda Robert, který chce požádat krále, aby zrušil jeho zasnoubení s Jolantou, protože již dlouho miluje jinou ženu. Doprovází ho jeho přítel rytíř Vaudémont. Oba se seznámí s Jolantou a zatím co Robert odchází pro své zbrojnoše, jeho přítel Vaudémont je princeznou okouzlen a brzy pozná, že je slepá. Snaží se jí vysvětlit, že svět kolem ní je plný krás, ale princezna je spokojená tak, jak žije.
Když se král vrátí a zjistí že Vaudémont prozradil princezně, že nevidí, je rád, že je splněna jedna z lékařových podmínek. Aby byla splněna i ta druhá, prohlásí před Jolantou, že pokud se lékařův pokus o navrácení zraku nezdaří, Vaudémont bude zabit. Princezna si nepřeje smrt muže, který s ní tak něžně hovořil, a proto si z celé duše začne přát, aby viděla. Rytíř se mezitím vyznává králi z lásky k Jolantě, ale je králem odmítnut s tím, že Jolanta je již zasnoubena s vévodou Robertem.
Když dorazí Robert se svými zbrojnoši a zastihne krále, žádá ho o zrušení zasnoubení. Lékaři se s pomocí Jolantiny vůle podaří vrátit jí zrak a šťastný král ruší zasnoubení s Robertem a dává její ruku Vaudémontovi.
Princeznin první pocit z navrácení zraku je rozčarování z neznámého světa a jí blízkých lidí, které si představovala jinak. Stále více ji ale naplňuje pocit štěstí, že zachránila život muži, který jí otevřel srdce. Jejich svatbě nestojí již nic v cestě.
== Nahrávky ==
* 1984 [[Galina Višněvskaja]] (Iolanta), [[Nicolai Gedda]] (Vaudémont), [[Walton Gronroos]] (Robert), [[Tom Krause]] (Ibn-Hakia), Dimiter Petkov (René), James Anderson (Alméric), Fernand Dumont (Bertrand), Viorica Cortez (Marta), Tania Gedda (Brigitta). Groupe Vocal de France & Orchestre de Paris, dirigent [[Mstislav Rostropovič]], [[Erato]] 75207
* 1996 Galina Gorchakova (Iolanta), Sergei Alexashkin (René), Gegham Grigoryan (Vaudémont), [[Dmitri Hvorostovsky]] (Robert), Orchestr a sbor [[Mariinské divadlo|Mariinského divadla]], dirigent [[Valerij Gergijev]], [[Philips]] 442 796-2
* 2015 [[Anna Netrebko]] (Iolanta), Vitalij Kowaljow (René), Sergey Skorokhodov (Vaudémont), Lucas Meachem (Ibn-Hakia), Alexey Markov [ru] (Robert), Junho You (Almeric), Luka Debevec Mayer (Bertrand), Monika Bohinec (Martha), Theresa Plut (Brigitte), Slovenian Chamber Choir, Slovenian Philharmonic Orchestra, dirigent [[Emmanuel Villaume]], [[Deutsche Grammophon]] 00289 479 3969 (živá nahrávka)
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení1 = Hostomská
| jméno1 = Anna a kol.
| odkaz na autora = Anna Hostomská
| titul = Opera – Průvodce operní tvorbou
| vydavatel = NS Svoboda
| místo = Praha
| rok = 2018
| počet_stran = 1466
| strany = 1179–1180
| isbn = 978-80-205-0637-5
| vydání = 11}}
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{ND titul|4460|Jolanta}}
* [https://web.archive.org/web/20150223185633/http://www.orbis-pictus.cz/Zeme(2/mapa/Evropa/Vy(1chodni(1_Evropa/Rusko/Kultura/Ume(2ni(1/Hudba/skladatele(1/Cajkovskij/Jolanta.htm Děj opery]
* [https://web.archive.org/web/20150215231050/http://www.metopera.org/video/2014-15/iolanta-bluebeards-castle/watch/iolanta-bluebeards-castle-201415-new-production/3523962716001#play?src=1415hdib Iolanta, Metropolitní opera, 2015]
{{Portály|Hudba}}
{{Opery P. I. Čajkovského}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Opery Petra Iljiče Čajkovského]]
[[Kategorie:Opery v ruštině]]
[[Kategorie:Opery z roku 1892]]
[[Kategorie:Opery poprvé uvedené v Petrohradě]]
| 24,998,949
|
[{"title": "Z\u00e1kladn\u00ed informace", "data": {"\u017d\u00e1nr": "lyrick\u00e1 opera", "Skladatel": "Petr Ilji\u010d \u010cajkovskij", "Libretista": "Modest Ilji\u010d \u010cajkovskij", "Po\u010det d\u011bjstv\u00ed": "1", "Origin\u00e1ln\u00ed jazyk": "rusky", "Liter\u00e1rn\u00ed p\u0159edloha": "Hans Christian Andersen: Kong Ren\u00e9s Datter", "Datum vzniku": "1891", "Premi\u00e9ra": "6. (18). prosince 1892, Mariinsk\u00e9 divadlo, Petrohrad", "\u010cesk\u00e1 premi\u00e9ra": "8. listopadu 1965, Brno, Opern\u00ed studio JAMU", "Z\u00e1kladn\u00ed informace": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# James R. Beniger
James R. Beniger (16. prosince 1946 – 14. dubna 2010) byl profesor komunikace a sociologie na USC Annenberg School for Communication and Journalism a Princetonské univerzitě. Je autorem vysoce oceňované studie o ekonomickém a technologickém původu informační společnosti s názvem The Control Revolution.
## Život
James R. Beniger se narodil v Sheboygan, ve státě Wisconsin. Studoval obor historie na Harvardově univerzitě, který absolvoval s vyznamenáním. Na Harvardu byl také editorem The Harvard Crimson. Dále během svého studia na univerzitě pracoval jako kritik umění na volné noze (externista) pro The Boston Globe a také psal články pro The Wall Street Jurnal v Chicagu. Studoval statistiku a sociologii na University of California, kde také získal v roce 1978 titul Ph.D. Po absolvování univerzity učil historii, angličtinu a tvůrčí psaní na mezinárodní vysoké škole v Beirutu, v Libanonu a na střední škole v Kolumbii. Díky práci procestoval 40 zemí na pěti kontinentech. Od roku 1986 do roku 1993 pracoval jako zástupce šéfredaktora. Communication Research. Roku 1996 byl zvolen jako 53. prezident americké asociace výzkumu veřejného mínění (AAPOR).
Byl ženatý s Kay Ferdinandsenovou a měli spolu dvě dcery, Ann a Katherine.
Podle profesora A. Michaela Nolla – bývalého děkana USC Annenberg School, měl Beniger „nejvyšší standardy, velkou péči o studenty a vždy je intelektuálně podporoval”.
Zemřel ve svých 63 letech na Alzheimerovu chorobu.
## Dílo
První monografie Jamese Benigera má název Trafficking in Drug Users: Professional Exchange Networks in the Control of Deviance a byla vydaná v roce 1983. Beniger se v ní zabýval sítí organizací a profesí, které se v 60. letech zkoordinovaly, aby vyřešili problém drog, jenž se v té době vyskytoval.
Benigerova druhá práce The Control Revolution: Technological and Economic Origins of the Information Society (Harvard University Press, 1986) je jeho životním dílem. Jedná se o brilantní analýzu technologických a ekonomických kořenů informační společnosti, která měla vliv v různých společensko-vědních oblastech.
Informační společnost bývá nazývána různými jmény, ale je populární označovat ji za věk, jenž začal až po druhé světové válce s komerčním vývojem počítačových a elektronických komunikací. Ale James Beniger se ve svém díle ohlíží mnohem dále do minulosti, jelikož pokládá za základ informačního průmyslu již Remingtonův psací stroj, pokladnu od společnosti NCR, Burroughsův sčítací stroj a Hollerithův děrný štítek – všechno inovace na zpracování informací, které byly vynalezeny téměř o šedesát let dříve než vznikl elektronický počítač.
Beniger tedy tvrdí, že informační společnost je hluboce zakořeněna již v průmyslové revoluci, kdy byly vynalezeny nejdůležitější informační a komunikační technologie. V knize Beniger popisuje, jak rapidní rozvoj výroby a distribuce (využití parní energie a uhlí při výrobě, železnice) způsobil krizi kontroly („crisis of control“), což například znamenalo, že se kvůli nedostatku komunikačních technologií na železnici stávaly různé nehody a celkový přínos nebyl efektivní, protože nebylo možná organizace a pozorování. To změnil vynález elektrického telegrafu, který umožnil bezpečné a efektivní fungování vlaků. Podobné problémy převládaly i ve výrobě, která se s pomocí páry a uhlí stala masová. Výrobci museli vymyslet strategie, aby tak velké množství produktů byli schopní prodat, Beniger to nazývá: „revolučními novými technologiemi pro kontrolu spotřeby: národní propagace značkového produktu přímo pro domácí trh.“ A právě tento obrat od nepořádku k organizaci nazval Beniger revolucí v kontrole, kterou popsal následovně: „komplex rychlých změn v technologickém a ekonomickém uspořádání, díky kterým jsou informace shromažďovány, uchovávány, zpracovávány a sdělovány, a jejichž prostřednictvím mohou mít formální nebo naprogramované rozhodnutí vliv na sociální kontrolu.“ Výsledky krize revoluce přetrvávají až dodnes s tím, jak se vyvíjí stále nové technologie, které potřebují další zpracování informací a další kontrolu.
## Význam pro informační vědu
James Beniger byl významný především díky své monografii The Control Revolution: Technological and Economic Origins of the Information Society, ve které (jak vyplývá z názvu) se věnoval technologických a ekonomickým kořenům informační společnosti. Svým názorem na počátky informační společnosti vyvrátil tvrzení, že informační společnost vznikla až se zrodem počítačů, ale zasadil její původ již do průmyslové revoluce v 19. století. Beniger nám ukázal sled událostí, které vedly ke vzniku informační společnosti, a zároveň nám naznačil cestu, po které můžeme pokračovat v dalších výzkumech.
## Publikace
Monografie
- Trafficking in drug users : professional exchange networks in the control of deviance (1983)
- The Control Revolution: Technological and Economic Origins of the Information Society (1986)
Články
- Beniger, James R. Winning the Presidential Nomination: National Polls and State Primary Elections, 1936-1972. Public Opinion Quarterly, vol. 40, no. 1, 1976.
- Beniger, James R. Reply to Bastedo. Public Opinion Quarterly, vol. 40, no. 3, 1976.
- Beniger, James R. Media Content as Social Indicators The Greenfield Index of Agenda-Setting. Communication Research, vol. 5, no. 4, pp. 437-453, 1978.
- Beniger, James R., Westney, D. Eleanor. Japanese and U.S. Media: Graphics as a Reflection of Newspapers' Social Role. Journal of Communication, vol. 31, no. 2, pp. 14-27, 1981.
- Darley, John M., Beniger, James R. Diffusion of Energy-Conserving Innovations. Journal of Social Issues, vol. 37, no. 2, pp. 150-71, 1981.
- Beniger, James R. Toward and Old New Paradigm: The Half-Century Flirtation With Mass Society. Public Opinion Quarterly, vol. 51, no. part 2: Su, 1987.
- Beniger, James R. Personalization of Mass Media and the Growth of Pseudo-Community. Communication Research: An International Quarterly, vol. 14, no. 3, pp. 352-371, 1987.
- Beniger, James R. Information Society and Global Science. Annals of The American Academy of Political and Social Science, vol. 495, no. 1, pp. 14-28, 1988.
- Beniger, James R. Information and Communication: The New Convergence. Communication Research, vol. 15, no. 2, pp. 198-218, 1988.
- Beniger, James R. Far Afield. Communication Research, vol. 16, no. 6, pp. 824-830, 1989.
- Beniger, James R. Who Are the Most Important Theorists of Communication? Communication Research, vol. 17, no. 5, pp. 698-715, 1990.
- Beniger, James R. Envisioning Information. Library Quarterly, vol. 61, no. 2, pp. 217-218, 1991.
- Beniger, James R. The Impact of Polling on Public Opinion: Reconciling Foucault, Habermas, and Bourdieu. International Journal of Public Opinion Research, vol. 4, no. 3, pp. 204-219, 1992.
- Beniger, James R. Communication and the Control Revolution. OAH Magazine of History, vol. 6, no. 4, pp. 10-13, 1992.
- Beniger, James R. What to Make of the New Icons. Communication Research, vol. 20, no. 6, pp. 841-865, 1993.
- Beniger, James R. Communication? Embrace the Subject, Not the Field. Journal of Communication, vol. 43, no. 3, pp. 18-25, 1993.
- Beniger, James R. The new icons – icons of change?. English Today, vol. 10, no. 03, 1994.
## Použitá literatura a zdroje
- About the book. The Control Revolution. [online]. c2012. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://thecontrolrevolution.com/
- James R. Beniger, award-winning scholar and former communication professor, dies at 63. USC Annenberg School for Communication and Journalism. [online]. ©2013. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://annenberg.usc.edu/News%20and%20Events/News/100413Beniger.aspx
- LYTEL, David. The Control Revolution – book review. Information Today, February 1987, Vol. 4 Issue 2, p33. Dostupné z: http://connection.ebscohost.com/c/book-reviews/18758326/control-revolution
- Publications of James R. Beniger. Microsoft Academic Search. [online]. ©2013. cit. [2013-05-06]. Dostupné z: http://academic.research.microsoft.com/Detail?entitytype=2&searchtype=2&id=42289297 Archivováno 16. 6. 2020 na Wayback Machine.
|
cswiki/1000095
|
cswiki
| 1,000,095
|
James R. Beniger
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/James_R._Beniger
|
2023-10-27T14:33:04Z
|
cs
|
Q17138716
| 35,165
|
{{Infobox - vědec
| jméno = James R. Beniger
| šířka boxu = 26em
| obrázek =
| velikost obrázku =
| popisek =
| datum narození = {{datum narození|1946|12|16}}
| místo narození = [[Sheboygan]], [[Wisconsin]], [[Spojené státy americké|USA]]
| datum úmrtí = {{datum úmrtí a věk|2010|4|14|1946|12|16}}
| místo úmrtí =
| příčina úmrtí =
| pobyt =
| občanství = americká
| národnost =
| původ =
| alma mater = BA – Harvard University, MA – University of California, PhD – University of California
| pracoviště = USC (University of Southern California) Annenberg School for Communication & Journalism, Princeton University
| obor =
| známý díky = knihu The Control Revolution pojednávající o informační společnosti
| významná díla =
| ocenění = cena Asociace amerických vydavatelů za mimořádnou knihu v oblasti sociální a behaviorální vědy, cena Phi Kappa, cena Mezinárodní komunikační asociace Fellows Book za „obstání ve zkoušce času“ (vše za knihu The Control Revolution)
| poznámky =
}}
'''James R. Beniger''' ([[16. prosinec|16. prosince]] [[1946]] – [[14. duben|14. dubna]] [[2010]]) byl profesor komunikace a sociologie na [[USC Annenberg School for Communication and Journalism]] a [[Princetonská univerzita|Princetonské univerzitě]]. Je autorem vysoce oceňované studie o ekonomickém a technologickém původu informační společnosti s názvem ''The Control Revolution''.<ref>James R. Beniger, award-winning scholar and former communication professor, dies at 63. ''USC Annenberg School for Communication and Journalism''. [online]. ©2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://annenberg.usc.edu/News%20and%20Events/News/100413Beniger.aspx
</ref>
== Život ==
James R. Beniger se narodil v Sheboygan, ve státě Wisconsin. Studoval obor historie na [[Harvardova univerzita|Harvardově univerzitě]], který absolvoval s vyznamenáním. Na Harvardu byl také editorem The Harvard Crimson. Dále během svého studia na univerzitě pracoval jako kritik umění na volné noze (externista) pro The Boston Globe a také psal články pro The Wall Street Jurnal v Chicagu. Studoval statistiku a sociologii na University of California, kde také získal v roce 1978 titul Ph.D. Po absolvování univerzity učil historii, angličtinu a tvůrčí psaní na mezinárodní vysoké škole v Beirutu, v Libanonu a na střední škole v Kolumbii. Díky práci procestoval 40 zemí na pěti kontinentech. Od roku 1986 do roku 1993 pracoval jako zástupce šéfredaktora. Communication Research. Roku 1996 byl zvolen jako 53. prezident americké asociace výzkumu veřejného mínění (AAPOR).
Byl ženatý s Kay Ferdinandsenovou a měli spolu dvě dcery, Ann a Katherine.
Podle profesora A. Michaela Nolla – bývalého děkana USC Annenberg School, měl Beniger ''„nejvyšší standardy, velkou péči o studenty a vždy je intelektuálně podporoval”.''<ref>In Memoriam: James R. Beniger, 63. In: ''University of Southern California: USC News'' [online]. 2010 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://news.usc.edu/#!/article/30189/In-Memoriam-James-R-Beniger-63</ref>
Zemřel ve svých 63 letech na Alzheimerovu chorobu.
== Dílo ==
První monografie Jamese Benigera má název '''Trafficking in Drug Users: Professional Exchange Networks in the Control of Deviance''' a byla vydaná v roce 1983. Beniger se v ní zabýval sítí organizací a profesí, které se v 60. letech zkoordinovaly, aby vyřešili problém drog, jenž se v té době vyskytoval. <br> <br>
Benigerova druhá práce '''The Control Revolution: Technological and Economic Origins of the Information Society''' (Harvard University Press, 1986) je jeho životním dílem. Jedná se o brilantní analýzu technologických a ekonomických kořenů informační společnosti, která měla vliv v různých společensko-vědních oblastech.<ref>James R. Beniger, award-winning scholar and former communication professor, dies at 63. ''USC Annenberg School for Communication and Journalism''. [online]. ©2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://annenberg.usc.edu/News%20and%20Events/News/100413Beniger.aspx </ref> <br>
Informační společnost bývá nazývána různými jmény, ale je populární označovat ji za věk, jenž začal až po druhé světové válce s komerčním vývojem počítačových a elektronických komunikací. Ale James Beniger se ve svém díle ohlíží mnohem dále do minulosti, jelikož pokládá za základ informačního průmyslu již Remingtonův [[psací stroj]], pokladnu od společnosti NCR, Burroughsův sčítací stroj a Hollerithův děrný štítek – všechno inovace na zpracování informací, které byly vynalezeny téměř o šedesát let dříve než vznikl elektronický počítač. <ref>LYTEL, David. The Control Revolution – book review. Information Today, February 1987, Vol. 4 Issue 2, p33. Dostupné z: http://connection.ebscohost.com/c/book-reviews/18758326/control-revolution </ref> <br>
Beniger tedy tvrdí, že informační společnost je hluboce zakořeněna již v průmyslové revoluci, kdy byly vynalezeny nejdůležitější informační a komunikační technologie. V knize Beniger popisuje, jak rapidní rozvoj výroby a distribuce (využití parní energie a uhlí při výrobě, železnice) způsobil krizi kontroly („crisis of control“), což například znamenalo, že se kvůli nedostatku komunikačních technologií na železnici stávaly různé nehody a celkový přínos nebyl efektivní, protože nebylo možná organizace a pozorování. To změnil vynález elektrického telegrafu, který umožnil bezpečné a efektivní fungování vlaků. Podobné problémy převládaly i ve výrobě, která se s pomocí páry a uhlí stala masová. Výrobci museli vymyslet strategie, aby tak velké množství produktů byli schopní prodat, Beniger to nazývá: „revolučními novými technologiemi pro kontrolu spotřeby: národní propagace značkového produktu přímo pro domácí trh.“<ref> LYTEL, David. The Control Revolution – book review. Information Today, February 1987, Vol. 4 Issue 2, p33. Dostupné z: http://connection.ebscohost.com/c/book-reviews/18758326/control-revolution </ref> A právě tento obrat od nepořádku k organizaci nazval Beniger revolucí v kontrole, kterou popsal následovně: „komplex rychlých změn v technologickém a ekonomickém uspořádání, díky kterým jsou informace shromažďovány, uchovávány, zpracovávány a sdělovány, a jejichž prostřednictvím mohou mít formální nebo naprogramované rozhodnutí vliv na sociální kontrolu.“ <ref> About the book. The Control Revolution. [online]. c2012. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://thecontrolrevolution.com/ </ref> Výsledky krize revoluce přetrvávají až dodnes s tím, jak se vyvíjí stále nové technologie, které potřebují další zpracování informací a další kontrolu.
== Význam pro informační vědu ==
James Beniger byl významný především díky své monografii The Control Revolution: Technological and Economic Origins of the Information Society, ve které (jak vyplývá z názvu) se věnoval technologických a ekonomickým kořenům informační společnosti. Svým názorem na počátky informační společnosti vyvrátil tvrzení, že informační společnost vznikla až se zrodem počítačů, ale zasadil její původ již do průmyslové revoluce v 19. století. Beniger nám ukázal sled událostí, které vedly ke vzniku informační společnosti, a zároveň nám naznačil cestu, po které můžeme pokračovat v dalších výzkumech.
== Publikace ==
'''Monografie'''
* Trafficking in drug users : professional exchange networks in the control of deviance (1983)
* The Control Revolution: Technological and Economic Origins of the Information Society (1986)
'''Články'''
* Beniger, James R. Winning the Presidential Nomination: National Polls and State Primary Elections, 1936-1972. ''Public Opinion Quarterly'', vol. 40, no. 1, 1976.
* Beniger, James R. Reply to Bastedo. ''Public Opinion Quarterly'', vol. 40, no. 3, 1976.
* Beniger, James R. Media Content as Social Indicators The Greenfield Index of Agenda-Setting. ''Communication Research'', vol. 5, no. 4, pp. 437-453, 1978.
* Beniger, James R., Westney, D. Eleanor. Japanese and U.S. Media: Graphics as a Reflection of Newspapers' Social Role. ''Journal of Communication'', vol. 31, no. 2, pp. 14-27, 1981.
* Darley, John M., Beniger, James R. Diffusion of Energy-Conserving Innovations. ''Journal of Social Issues'', vol. 37, no. 2, pp. 150-71, 1981.
* Beniger, James R. Toward and Old New Paradigm: The Half-Century Flirtation With Mass Society. ''Public Opinion Quarterly'', vol. 51, no. part 2: Su, 1987.
* Beniger, James R. Personalization of Mass Media and the Growth of Pseudo-Community. ''Communication Research: An International Quarterly'', vol. 14, no. 3, pp. 352-371, 1987.
* Beniger, James R. Information Society and Global Science. ''Annals of The American Academy of Political and Social Science'', vol. 495, no. 1, pp. 14-28, 1988.
* Beniger, James R. Information and Communication: The New Convergence. ''Communication Research'', vol. 15, no. 2, pp. 198-218, 1988.
* Beniger, James R. Far Afield. ''Communication Research'', vol. 16, no. 6, pp. 824-830, 1989.
* Beniger, James R. Who Are the Most Important Theorists of Communication? ''Communication Research'', vol. 17, no. 5, pp. 698-715, 1990.
* Beniger, James R. Envisioning Information. Library Quarterly, vol. 61, no. 2, pp. 217-218, 1991.
* Beniger, James R. The Impact of Polling on Public Opinion: Reconciling Foucault, Habermas, and Bourdieu. ''International Journal of Public Opinion Research'', vol. 4, no. 3, pp. 204-219, 1992.
* Beniger, James R. Communication and the Control Revolution. ''OAH Magazine of History'', vol. 6, no. 4, pp. 10-13, 1992.
* Beniger, James R. What to Make of the New Icons. ''Communication Research'', vol. 20, no. 6, pp. 841-865, 1993.
* Beniger, James R. Communication? Embrace the Subject, Not the Field. ''Journal of Communication'', vol. 43, no. 3, pp. 18-25, 1993.
* Beniger, James R. The new icons – icons of change?. ''English Today'', vol. 10, no. 03, 1994.
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
== Použitá literatura a zdroje ==
* About the book. The Control Revolution. [online]. c2012. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://thecontrolrevolution.com/
* James R. Beniger, award-winning scholar and former communication professor, dies at 63. ''USC Annenberg School for Communication and Journalism''. [online]. ©2013. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://annenberg.usc.edu/News%20and%20Events/News/100413Beniger.aspx
* LYTEL, David. The Control Revolution – book review. Information Today, February 1987, Vol. 4 Issue 2, p33. Dostupné z: http://connection.ebscohost.com/c/book-reviews/18758326/control-revolution
* Publications of James R. Beniger. ''Microsoft Academic Search''. [online]. ©2013. cit. [2013-05-06]. Dostupné z: http://academic.research.microsoft.com/Detail?entitytype=2&searchtype=2&id=42289297 {{Wayback|url=http://academic.research.microsoft.com/Detail?entitytype=2&searchtype=2&id=42289297 |date=20200616023838 }}
{{Autoritní data}}
{{DEFAULTSORT:Beniger, James R.}}
[[Kategorie:Informační vědci]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 16. prosince]]
[[Kategorie:Narození v roce 1946]]
[[Kategorie:Úmrtí 14. dubna]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 2010]]
[[Kategorie:Američtí vědci]]
| 23,321,932
|
[{"title": "James R. Beniger", "data": {"Narozen\u00ed": "16. prosince 1946 \u00b7 Sheboygan, Wisconsin, USA", "\u00damrt\u00ed": "14. dubna 2010 (ve v\u011bku 63 let)", "St\u00e1tn\u00ed p\u0159\u00edslu\u0161nost": "americk\u00e1", "Alma mater": "BA \u2013 Harvard University, MA \u2013 University of California, PhD \u2013 University of California", "Pracovi\u0161t\u011b": "USC (University of Southern California) Annenberg School for Communication & Journalism, Princeton University", "Zn\u00e1m\u00fd d\u00edky": "knihu The Control Revolution pojedn\u00e1vaj\u00edc\u00ed o informa\u010dn\u00ed spole\u010dnosti", "Ocen\u011bn\u00ed": "cena Asociace americk\u00fdch vydavatel\u016f za mimo\u0159\u00e1dnou knihu v oblasti soci\u00e1ln\u00ed a behavior\u00e1ln\u00ed v\u011bdy, cena Phi Kappa, cena Mezin\u00e1rodn\u00ed komunika\u010dn\u00ed asociace Fellows Book za \u201eobst\u00e1n\u00ed ve zkou\u0161ce \u010dasu\u201c (v\u0161e za knihu The Control Revolution)"}}]
| false
|
# Josef Boumedienne
Josef Sami Boumedienne (* 12. ledna 1978 ve Stockholmu) je bývalý švédský hokejový útočník, skaut a trenér.
## Rodina
Jeho otec pochází z Alžírska a matka z Finska. Jeho starší bratr Karim Boumedienne hraje také lední hokej.
## Zajímavosti
Od podzimu 2004 má finské státní občanství, ale hraje za Švédský národní tým.
## Ocenění a úspěchy
- 2001 AHL - All-Star Game
- 2005 SM-l - All-Star Tým
- 2009 SM-l - Nejlepší nahrávač v playoff mezi obránci
- 2009 SM-l - Nejproduktivnější obránce v playoff
## Prvenství
### NHL
- Debut - 6. října 2001 (Washington Capitals proti New Jersey Devils)
- První gól - 6. října 2001 (Washington Capitals proti New Jersey Devils, německému brankáři Olaf Kölzig)
- První asistence - 21. ledna 2004 (Washington Capitals proti Toronto Maple Leafs)
### KHL
- Debut - 12. září 2009 (SKA Petrohrad proti HK Dinamo Minsk)
- První asistence - 14. září 2009 (HK Dinamo Minsk proti Salavat Julajev Ufa)
## Klubová statistika
| Sezóna | Klub | Soutěž | | Základní část | Základní část | Základní část | Základní část | Základní část | | Play off | Play off | Play off | Play off | Play off |
| Sezóna | Klub | Soutěž | Z | G | A | B | TM | Z | G | A | B | TM | | |
| 1996–97 | Södertälje SK | SEL | 32 | 1 | 1 | 2 | 32 | — | — | — | — | — | | |
| 1997–98 | Södertälje SK | SEL | 26 | 3 | 3 | 6 | 28 | — | — | — | — | — | | |
| 1998–99 | Tappara | SM-l | 51 | 6 | 8 | 14 | 119 | — | — | — | — | — | | |
| 1999–00 | Tappara | SM-l | 50 | 8 | 24 | 32 | 160 | 4 | 1 | 2 | 3 | 10 | | |
| 2000–01 | Albany River Rats | AHL | 79 | 8 | 29 | 37 | 117 | — | — | — | — | — | | |
| 2001–02 | Albany River Rats | AHL | 9 | 0 | 3 | 3 | 10 | — | — | — | — | — | | |
| 2001–02 | New Jersey Devils | NHL | 1 | 1 | 0 | 1 | 2 | — | — | — | — | — | | |
| 2001–02 | Springfield Falcons | AHL | 53 | 7 | 25 | 32 | 57 | — | — | — | — | — | | |
| 2001–02 | Tampa Bay Lightning | NHL | 3 | 0 | 0 | 0 | 4 | — | — | — | — | — | | |
| 2002–03 | Binghamton Senators | AHL | 26 | 2 | 15 | 17 | 62 | — | — | — | — | — | | |
| 2002–03 | Portland Pirates | AHL | 44 | 8 | 22 | 30 | 77 | — | — | — | — | — | | |
| 2002–03 | Washington Capitals | NHL | 6 | 1 | 0 | 1 | 0 | — | — | — | — | — | | |
| 2003–04 | Portland Pirates | AHL | 13 | 1 | 8 | 9 | 10 | — | — | — | — | — | | |
| 2003–04 | Washington Capitals | NHL | 37 | 2 | 12 | 14 | 30 | — | — | — | — | — | | |
| 2004–05 | Brynäs IF | SEL | 13 | 6 | 0 | 6 | 43 | — | — | — | — | — | | |
| 2004–05 | Oulun Kärpät | SM-l | 32 | 5 | 10 | 15 | 58 | 12 | 1 | 5 | 6 | 12 | | |
| 2005–06 | ZSC Lions | NLA | 17 | 1 | 10 | 11 | 24 | — | — | — | — | — | | |
| 2005–06 | Södertälje SK | SEL | 26 | 1 | 19 | 20 | 62 | — | — | — | — | — | | |
| 2006–07 | Oulun Kärpät | SM-l | 18 | 2 | 2 | 4 | 36 | 10 | 1 | 3 | 4 | 16 | | |
| 2007–08 | Hershey Bears | AHL | 52 | 7 | 35 | 42 | 81 | 1 | 0 | 0 | 0 | 2 | | |
| 2008–09 | Oulun Kärpät | SM-l | 17 | 3 | 7 | 10 | 32 | — | — | — | — | — | | |
| 2008–09 | Toronto Marlies | AHL | 19 | 0 | 7 | 7 | 29 | — | — | — | — | — | | |
| 2009–10 | HK Dinamo Minsk | KHL | 17 | 0 | 7 | 7 | 30 | — | — | — | — | — | | |
| 2009–10 | EV Zug | NLA | 7 | 0 | 4 | 4 | 8 | — | — | — | — | — | | |
| 2010–11 | Djurgårdens IF Hockey | SEL | 52 | 5 | 25 | 30 | 73 | 7 | 0 | 3 | 3 | 6 | | |
| 2011–12 | Djurgårdens IF | SEL | 36 | 2 | 15 | 17 | 32 | — | — | — | — | — | | |
| 2011–12 | Jokerit | SM-l | 16 | 1 | 7 | 8 | 26 | 10 | 3 | 3 | 6 | 18 | | |
| 2012–13 | HC Slovan Bratislava | KHL | 17 | 0 | 2 | 2 | 18 | — | — | — | — | — | | |
| 2012–13 | Oulun Kärpät | SM-l | 14 | 0 | 1 | 1 | 6 | 3 | 0 | 3 | 3 | 4 | | |
| Celkem v NHL | Celkem v NHL | Celkem v NHL | 47 | 4 | 12 | 16 | 36 | — | — | — | — | — | | |
## Reprezentace
| Rok | Tým | Soutěž | Z | G | A | B | TM |
| ------------------------- | ------------------------- | ------------------------- | -- | - | - | - | -- |
| 1996 | Švédsko 18 | MEJ | 5 | 1 | 1 | 2 | 14 |
| 1997 | Švédsko 20 | MSJ | 6 | 1 | 0 | 1 | 2 |
| 1998 | Švédsko 20 | MSJ | 1 | 0 | 0 | 0 | 2 |
| Juniorská kariéra celkově | Juniorská kariéra celkově | Juniorská kariéra celkově | 12 | 2 | 1 | 3 | 18 |
|
cswiki/574679
|
cswiki
| 574,679
|
Josef Boumedienne
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Boumedienne
|
2025-05-16T17:13:40Z
|
cs
|
Q913387
| 59,559
|
{{Infobox - hokejista
| výška = 185 cm
| hmotnost = 91 kg
| místo narození = [[Stockholm]], [[Švédsko]]
| aktivní roky = 1995–2013
| pozice = obránce
| kluby = [[Huddinge IK]]<br />[[Södertälje SK]]<br />[[Tappara]]<br />[[Albany River Rats]]<br />[[New Jersey Devils]]<br />[[Tampa Bay Lightning]]<br />[[Springfield Falcons]]<br />[[Washington Capitals]]<br />[[Binghamton Senators]]<br />[[Portland Pirates]]<br />[[Brynäs IF]]<br />[[Oulun Kärpät]]<br />[[Kloten Flyers]]<br />[[Hershey Bears]]<br />[[Toronto Marlies]]<br />[[EV Zug]]<br />[[Dynamo Minsk]]<br />[[Djurgårdens IF Hockey]]<br />[[Jokerit]]<br />[[HC Slovan Bratislava]]
| stát = {{Vlajka a název|Švédsko}}
| draft nhl rok = [[Vstupní draft NHL 1996|1996]]
| pozice draftu = 91
| draftován klubem = [[New Jersey Devils]]
}}
{{Infobox - medaile
| soutěž1 = [[Liiga|Finská hokejová liga]]
| medaile1 =
{{Medaile|1|[[SM-liiga 2004/2005|2004/2005]]|[[Oulun Kärpät]]}}
{{Medaile|1|[[SM-liiga 2006/2007|2006/2007]]|[[Oulun Kärpät]]}}
{{Medaile|2|[[SM-liiga 2008/2009|2008/2009]]|[[Oulun Kärpät]]}}
{{Medaile|3|[[SM-liiga 2011/2012|2011/2012]]|[[Jokerit]]}}
| soutěž2 = [[Super six]]
| medaile2 =
{{Medaile|2|[[Super six 2005|2005]]|[[Kärpät Oulu]]}}
| soutěž3 = [[Mistrovství Evropy juniorů v ledním hokeji|Mistrovství Evropy juniorů]]
| medaile3 =
{{Medaile|3|[[Mistrovství Evropy juniorů v ledním hokeji 1996|MEJ 1996]]|[[Švédská hokejová reprezentace do 18 let|Švédsko 18]]}}
}}
'''Josef Sami Boumedienne''' (* [[12. leden|12. ledna]] [[1978]] ve [[Stockholm]]u) je bývalý [[Švédsko|švédský]] [[Lední hokej|hokejový]] útočník, skaut a trenér.
== Rodina ==
Jeho otec pochází z [[Alžírsko|Alžírska]] a matka z [[Finsko|Finska]]. Jeho starší bratr [[Karim Boumedienne]] hraje také [[lední hokej]].
== Zajímavosti ==
Od podzimu 2004 má finské státní občanství, ale hraje za Švédský národní tým.
== Ocenění a úspěchy ==
* '''2001''' [[American Hockey League|AHL]] - [[AHL All-Star Game|All-Star Game]]
* '''2005''' [[Liiga|SM-l]] - All-Star Tým
* '''2009''' [[Liiga|SM-l]] - Nejlepší nahrávač v playoff mezi obránci
* '''2009''' [[Liiga|SM-l]] - Nejproduktivnější obránce v playoff
== Prvenství ==
=== NHL ===
* '''Debut''' - 6. října 2001 ([[Washington Capitals]] proti [[New Jersey Devils]])
* '''První gól''' - 6. října 2001 ([[Washington Capitals]] proti [[New Jersey Devils]], německému brankáři [[Olaf Kölzig]])
* '''První asistence''' - 21. ledna 2004 ([[Washington Capitals]] proti [[Toronto Maple Leafs]])
=== KHL ===
* '''Debut''' - 12. září 2009 ([[SKA Petrohrad]] proti [[HK Dinamo Minsk]])
* '''První asistence''' - 14. září 2009 ([[HK Dinamo Minsk]] proti [[Salavat Julajev Ufa]])
== Klubová statistika ==
{{Hráčská hokejová statistika}}
| [[Elitserien 1996/1997|1996–97]]
| [[Södertälje SK]]
| [[Svenska hockeyligan|SEL]]
| 32
| 1
| 1
| 2
| 32
| —
| —
| —
| —
| —
|-bgcolor="#f0f0f0"
| [[Elitserien 1997/1998|1997–98]]
| Södertälje SK
| SEL
| 26
| 3
| 3
| 6
| 28
| —
| —
| —
| —
| —
|-
| [[SM-liiga 1998/1999|1998–99]]
| [[Tappara]]
| [[Liiga|SM-l]]
| 51
| 6
| 8
| 14
| 119
| —
| —
| —
| —
| —
|-bgcolor="#f0f0f0"
| [[SM-liiga 1999/2000|1999–00]]
| Tappara
| SM-l
| 50
| 8
| 24
| 32
| 160
| 4
| 1
| 2
| 3
| 10
|-
| [[AHL 2000/2001|2000–01]]
| [[Albany River Rats]]
| [[American Hockey League|AHL]]
| 79
| 8
| 29
| 37
| 117
| —
| —
| —
| —
| —
|-bgcolor="#f0f0f0"
| [[AHL 2001/2002|2001–02]]
| Albany River Rats
| AHL
| 9
| 0
| 3
| 3
| 10
| —
| —
| —
| —
| —
|-
| [[NHL 2001/2002|2001–02]]
| [[New Jersey Devils]]
| [[National Hockey League|NHL]]
| 1
| 1
| 0
| 1
| 2
| —
| —
| —
| —
| —
|-bgcolor="#f0f0f0"
| 2001–02
| [[Springfield Falcons]]
| AHL
| 53
| 7
| 25
| 32
| 57
| —
| —
| —
| —
| —
|-
| 2001–02
| [[Tampa Bay Lightning]]
| NHL
| 3
| 0
| 0
| 0
| 4
| —
| —
| —
| —
| —
|-bgcolor="#f0f0f0"
| [[AHL 2002/2003|2002–03]]
| [[Binghamton Senators]]
| AHL
| 26
| 2
| 15
| 17
| 62
| —
| —
| —
| —
| —
|-
| 2002–03
| [[Portland Pirates]]
| AHL
| 44
| 8
| 22
| 30
| 77
| —
| —
| —
| —
| —
|-bgcolor="#f0f0f0"
| [[NHL 2002/2003|2002–03]]
| [[Washington Capitals]]
| NHL
| 6
| 1
| 0
| 1
| 0
| —
| —
| —
| —
| —
|-
| [[AHL 2003/2004|2003–04]]
| Portland Pirates
| AHL
| 13
| 1
| 8
| 9
| 10
| —
| —
| —
| —
| —
|-bgcolor="#f0f0f0"
| [[NHL 2003/2004|2003–04]]
| Washington Capitals
| NHL
| 37
| 2
| 12
| 14
| 30
| —
| —
| —
| —
| —
|-
| [[Elitserien 2004/2005|2004–05]]
| [[Brynäs IF]]
| SEL
| 13
| 6
| 0
| 6
| 43
| —
| —
| —
| —
| —
|-bgcolor="#f0f0f0"
| [[SM-liiga 2004/2005|2004–05]]
| [[Oulun Kärpät]]
| SM-l
| 32
| 5
| 10
| 15
| 58
| 12
| 1
| 5
| 6
| 12
|-
| [[National League A 2005/2006|2005–06]]
| [[ZSC Lions]]
| [[National League A|NLA]]
| 17
| 1
| 10
| 11
| 24
| —
| —
| —
| —
| —
|-bgcolor="#f0f0f0"
| [[Elitserien 2005/2006|2005–06]]
| Södertälje SK
| SEL
| 26
| 1
| 19
| 20
| 62
| —
| —
| —
| —
| —
|-
| [[SM-liiga 2006/2007|2006–07]]
| Oulun Kärpät
| SM-l
| 18
| 2
| 2
| 4
| 36
| 10
| 1
| 3
| 4
| 16
|-bgcolor="#f0f0f0"
| [[AHL 2007/2008|2007–08]]
| [[Hershey Bears]]
| AHL
| 52
| 7
| 35
| 42
| 81
| 1
| 0
| 0
| 0
| 2
|-
| [[SM-liiga 2008/2009|2008–09]]
| Oulun Kärpät
| SM-l
| 17
| 3
| 7
| 10
| 32
| —
| —
| —
| —
| —
|-bgcolor="#f0f0f0"
| [[AHL 2008/2009|2008–09]]
| [[Toronto Marlies]]
| AHL
| 19
| 0
| 7
| 7
| 29
| —
| —
| —
| —
| —
|-
| [[Kontinentální hokejová liga 2009/2010|2009–10]]
| [[HK Dinamo Minsk]]
| [[Kontinentální hokejová liga|KHL]]
| 17
| 0
| 7
| 7
| 30
| —
| —
| —
| —
| —
|-bgcolor="#f0f0f0"
| [[National League A 2009/2010|2009–10]]
| [[EV Zug]]
| NLA
| 7
| 0
| 4
| 4
| 8
| —
| —
| —
| —
| —
|-
| [[Elitserien 2010/2011|2010–11]]
| [[Djurgårdens IF Hockey]]
| SEL
| 52
| 5
| 25
| 30
| 73
| 7
| 0
| 3
| 3
| 6
|-bgcolor="#f0f0f0"
| [[Elitserien 2011/2012|2011–12]]
| Djurgårdens IF
| SEL
| 36
| 2
| 15
| 17
| 32
| —
| —
| —
| —
| —
|-
| [[SM-liiga 2011/2012|2011–12]]
| [[Jokerit]]
| SM-l
| 16
| 1
| 7
| 8
| 26
| 10
| 3
| 3
| 6
| 18
|-bgcolor="#f0f0f0"
| [[Kontinentální hokejová liga 2012/2013|2012–13]]
| [[HC Slovan Bratislava]]
| KHL
| 17
| 0
| 2
| 2
| 18
| —
| —
| —
| —
| —
|-
| [[SM-liiga 2012/2013|2012–13]]
| Oulun Kärpät
| SM-l
| 14
| 0
| 1
| 1
| 6
| 3
| 0
| 3
| 3
| 4
|-bgcolor="#e0e0e0"
! colspan="3" | Celkem v NHL
! 47
! 4
! 12
! 16
! 36
! —
! —
! —
! —
! —
|}
== Reprezentace ==
{{Hráčská hokejová reprezentační statistika}}
| [[Mistrovství Evropy juniorů v ledním hokeji 1996|1996]]
| [[Švédská hokejová reprezentace do 18 let|Švédsko 18]]
| [[Mistrovství Evropy juniorů v ledním hokeji|MEJ]]
|5
|1
|1
|2
|14
|-bgcolor="#f0f0f0"
| [[Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 1997|1997]]
| [[Švédská hokejová reprezentace do 20 let|Švédsko 20]]
| [[Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji|MSJ]]
|6
|1
|0
|1
|2
|-
| [[Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 1998|1998]]
| Švédsko 20
| MSJ
|1
|0
|0
|0
|2
|-bgcolor="#e0e0e0"
! colspan="3" | Juniorská kariéra celkově
! 12!!2!!1!!3!!18
|}
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* {{HDB}}
* {{Elitepro}}
* {{NHLcom}}
* {{KHLru}}
{{SM-liiga 2004/2005 - vítěz}}
{{SM-liiga 2006/2007 - vítěz}}
{{Portály|Lední hokej|Lidé|Švédsko}}
{{DEFAULTSORT:Boumedienne, Josef}}
[[Kategorie:Švédští lední hokejisté]]
[[Kategorie:Švédští hokejoví obránci]]
[[Kategorie:Švédští hokejoví trenéři]]
[[Kategorie:Hráči New Jersey Devils]]
[[Kategorie:Hráči Tampa Bay Lightning]]
[[Kategorie:Hráči Washington Capitals]]
[[Kategorie:Hokejisté HC Slovan Bratislava]]
[[Kategorie:Hokejisté American Hockey League]]
[[Kategorie:Hokejisté KHL]]
[[Kategorie:Hokejisté Svenska hockeyligan]]
[[Kategorie:Hokejisté Nationalligy A]]
[[Kategorie:Hokejisté EV Zug]]
[[Kategorie:Hokejisté EHC Kloten]]
[[Kategorie:Hokejisté ZSC Lions]]
[[Kategorie:Narození v roce 1978]]
[[Kategorie:Narození 12. ledna]]
[[Kategorie:Narození ve Stockholmu]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Hráči draftovaní New Jersey Devils]]
[[Kategorie:Hokejisté Liigy]]
| 24,908,704
|
[{"title": "Osobn\u00ed informace", "data": {"Datum narozen\u00ed": "12. ledna 1978 (47 let)", "M\u00edsto narozen\u00ed": "Stockholm, \u0160v\u00e9dsko", "St\u00e1t": "\u0160v\u00e9dsko", "V\u00fd\u0161ka": "185 cm", "Hmotnost": "91 kg"}}, {"title": "Klubov\u00e9 informace", "data": {"Aktivn\u00ed roky": "1995\u20132013", "Pozice": "obr\u00e1nce", "Kluby": "Huddinge IK \u00b7 S\u00f6dert\u00e4lje SK \u00b7 Tappara \u00b7 Albany River Rats \u00b7 New Jersey Devils \u00b7 Tampa Bay Lightning \u00b7 Springfield Falcons \u00b7 Washington Capitals \u00b7 Binghamton Senators \u00b7 Portland Pirates \u00b7 Bryn\u00e4s IF \u00b7 Oulun K\u00e4rp\u00e4t \u00b7 Kloten Flyers \u00b7 Hershey Bears \u00b7 Toronto Marlies \u00b7 EV Zug \u00b7 Dynamo Minsk \u00b7 Djurg\u00e5rdens IF Hockey \u00b7 Jokerit \u00b7 HC Slovan Bratislava", "Draft NHL": "V roce 1996 jako 91. celkov\u011b \u00b7 t\u00fdmem New Jersey Devils", "Klubov\u00e9 informace": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}, {"title": "Finsk\u00e1 hokejov\u00e1 liga", "data": {"zlato": ["2004/2005 \u00b7 Oulun K\u00e4rp\u00e4t", "2006/2007 \u00b7 Oulun K\u00e4rp\u00e4t"], "st\u0159\u00edbro": "2008/2009 \u00b7 Oulun K\u00e4rp\u00e4t", "bronz": "2011/2012 \u00b7 Jokerit"}}, {"title": "Super six", "data": {"st\u0159\u00edbro": "2005 \u00b7 K\u00e4rp\u00e4t Oulu"}}, {"title": "Mistrovstv\u00ed Evropy junior\u016f", "data": {"bronz": "MEJ 1996 \u00b7 \u0160v\u00e9dsko 18"}}]
| false
|
# Správní obvod obce s rozšířenou působností Valašské Meziříčí
Správní obvod obce s rozšířenou působností Valašské Meziříčí je od 1. ledna 2003 jedním ze tří správních obvodů rozšířené působnosti obcí v okrese Vsetín ve Zlínském kraji. Čítá 18 obcí.
Město Valašské Meziříčí je zároveň obcí s pověřeným obecním úřadem, přičemž oba správní obvody jsou územně totožné.
## Seznam obcí
Poznámka: Města jsou vyznačena tučně.
- Branky
- Choryně
- Jarcová
- Kelč
- Kladeruby
- Krhová
- Kunovice
- Lešná
- Loučka
- Mikulůvka
- Oznice
- Podolí
- Police
- Poličná
- Střítež nad Bečvou
- Valašské Meziříčí
- Velká Lhota
- Zašová
## Obyvatelstvo
| Rok | Obyv. | ± % |
| ---- | ------ | ------ |
| 1869 | 23 795 | — |
| 1880 | 25 296 | +6,3 % |
| 1890 | 26 015 | +2,8 % |
| 1900 | 26 413 | +1,5 % |
| 1910 | 27 419 | +3,8 % |
| Rok | Obyv. | ± % |
| ---- | ------ | ------- |
| 1921 | 26 713 | −2,6 % |
| 1930 | 30 515 | +14,2 % |
| 1950 | 30 675 | +0,5 % |
| 1961 | 33 560 | +9,4 % |
| 1970 | 37 699 | +12,3 % |
| Rok | Obyv. | ± % |
| ---- | ------ | ------ |
| 1980 | 41 146 | +9,1 % |
| 1991 | 42 232 | +2,6 % |
| 2001 | 42 009 | −0,5 % |
| 2011 | 41 341 | −1,6 % |
| 2021 | 40 813 | −1,3 % |
|
cswiki/1674662
|
cswiki
| 1,674,662
|
Správní obvod obce s rozšířenou působností Valašské Meziříčí
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Spr%C3%A1vn%C3%AD_obvod_obce_s_roz%C5%A1%C3%AD%C5%99enou_p%C5%AFsobnost%C3%AD_Vala%C5%A1sk%C3%A9_Mezi%C5%99%C3%AD%C4%8D%C3%AD
|
2025-01-01T18:08:41Z
|
cs
|
Q89189003
| 39,758
|
{{Infobox - český okres
| název = Správní obvod obce s rozšířenou působností Valašské Meziříčí
| status = ORP
| sídlo okresu = [[Valašské Meziříčí]]
| okres = Vsetín
| kraj = [[Zlínský kraj|Zlínský]]
| vznik = 1. ledna 2003
| počet POÚ = 1
| počet obcí = 18
| počet měst = 2
| počet katastrálních území = 39
}}
'''Správní obvod obce s rozšířenou působností Valašské Meziříčí''' je od 1. ledna 2003 jedním ze tří správních obvodů [[Obec s rozšířenou působností|rozšířené působnosti obcí]] v [[Okres Vsetín|okrese Vsetín]] ve [[Zlínský kraj|Zlínském kraji]]. Čítá 18 obcí.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Vybrané ukazatele za správní obvod Valašské Meziříčí v letech 2001–2019 | url = https://www.czso.cz/documents/11284/17864281/727210.pdf | datum přístupu = 2021-04-03 | vydavatel = Český statistický úřad | odkaz na vydavatele = Český statistický úřad | url archivu = https://web.archive.org/web/20210504115830/https://www.czso.cz/documents/11284/17864281/727210.pdf | datum archivace = 2021-05-04 | nedostupné = ano }}</ref>
Město [[Valašské Meziříčí]] je zároveň '''[[Obec s pověřeným obecním úřadem|obcí s pověřeným obecním úřadem]]''', přičemž oba správní obvody jsou územně totožné.
== Seznam obcí ==
Poznámka: Města jsou vyznačena '''tučně'''.
* [[Branky]]
* [[Choryně]]
* [[Jarcová]]
* '''[[Kelč]]'''
* [[Kladeruby]]
* [[Krhová]]
* [[Kunovice (okres Vsetín)|Kunovice]]
* [[Lešná]]
* [[Loučka (okres Vsetín)|Loučka]]
* [[Mikulůvka]]
* [[Oznice]]
* [[Podolí (okres Vsetín)|Podolí]]
* [[Police (okres Vsetín)|Police]]
* [[Poličná]]
* [[Střítež nad Bečvou]]
* '''[[Valašské Meziříčí]]'''
* [[Velká Lhota]]
* [[Zašová]]
== Obyvatelstvo ==
{{Historie počtu obyvatel|1869|23795|1880|25296|1890|26015|1900|26413|1910|27419|1921|26713|1930|30515|1950|30675|1961|33560|1970|37699|1980|41146|1991|42232|2001|42009|2011|41341|2021|40813|source=ČSÚ<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: II. Retrospektivní přehled o počtu obyvatel a domů v letech 1869 - 2011
| url = https://www.czso.cz/documents/10180/20537734/13008415orp.pdf
| vydavatel = Český statistický úřad
| datum vydání = 2015-12-21
| datum přístupu = 2024-06-20
| url archivu = https://web.archive.org/web/20240618163434/https://www.czso.cz/documents/10180/20537734/13008415orp.pdf
| datum archivace = 2024-06-18
| nedostupné = ano
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Sčítání lidu, domů a bytů > 2021 > Obyvatelstvo podle pohlaví, krajů a SO ORP [online]
| url = https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/index.jsf?page=vystup-objekt&z=T&f=TABULKA&skupId=4429&katalog=33515&pvo=SLD21001-OR2&pvo=SLD21001-OR2
| vydavatel = Český statistický úřad
| datum vydání = 2021-03-27
| datum přístupu = 2024-06-20
}}</ref>|align=none|cols=3}}
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references/>
=== Externí odkazy ===
* [https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/orp/2046 ORP Valašské Meziříčí], veřejný dálkový přístup do [[Registr územní identifikace, adres a nemovitostí|Registru územní identifikace, adres a nemovitostí]]
* [https://csu.gov.cz/zlk/so_orp_valasske_mezirici SO ORP Valašské Meziříčí], [[Český statistický úřad]]
{{Zlínský kraj}}
{{portály|Česko|Geografie}}
[[Kategorie:Valašské Meziříčí]]
[[Kategorie:Geografie okresu Vsetín]]
[[Kategorie:Správní obvody obcí s rozšířenou působností|Valašské Meziříčí]]
| 24,526,348
|
[{"title": "\u00dazem\u00ed", "data": {"Spr\u00e1vn\u00ed obec": "Vala\u0161sk\u00e9 Mezi\u0159\u00ed\u010d\u00ed", "Okres": "Vset\u00edn", "Kraj": "Zl\u00ednsk\u00fd", "St\u00e1t": "\u010cesko", "Zem\u011bpisn\u00e9 sou\u0159adnice": "49\u00b027\u2032 s. \u0161., 17\u00b055\u2032 v. d.", "Vznik": "1. ledna 2003"}}, {"title": "Z\u00e1kladn\u00ed informace", "data": {"Rozloha": "229,66 km\u00b2", "Po\u010det obyvatel": "42 757 (2024)", "Hustota zalidn\u011bn\u00ed": "186,2 obyv./km\u00b2", "Po\u010det PO\u00da": "1", "Po\u010det obc\u00ed": "18 \u00b7 z toho 2 m\u011bsta", "Po\u010det k. \u00fa.": "39", "Z\u00e1kladn\u00ed informace": "Spr\u00e1vn\u00ed obvod obce s roz\u0161\u00ed\u0159enou p\u016fsobnost\u00ed Vala\u0161sk\u00e9 Mezi\u0159\u00ed\u010d\u00ed na map\u011b"}}, {"title": "Dal\u0161\u00ed \u00fadaje", "data": {"K\u00f3d SO ORP": "2046", "K\u00f3d SO PO\u00da": "3905", "Dal\u0161\u00ed \u00fadaje": "Zdroje k infoboxu a \u010desk\u00fdm spr\u00e1vn\u00edm jednotk\u00e1m. \u00b7 N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# ISO 3166-2:SK
Kódy ISO 3166-2 pro Slovensko identifikují 8 krajů (stav v roce 2015). První část (SK) je mezinárodní kód pro Slovensko, druhá část sestává ze dvou písmen identifikujících kraj.
## Seznam kódů
- SK-BC Banskobystrický
- SK-BL Bratislavský
- SK-KI Košický
- SK-NI Nitrianský
- SK-PV Prešovský
- SK-TA Trnavský
- SK-TC Trenčianský
- SK-ZI Žilinský
|
cswiki/32710
|
cswiki
| 32,710
|
ISO 3166-2:SK
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/ISO_3166-2:SK
|
2015-04-05T11:35:25Z
|
cs
|
Q1340749
| 3,980
|
Kódy '''[[Mezinárodní organizace pro normalizaci|ISO]] [[ISO 3166-2|3166-2]]''' pro [[Slovensko]] identifikují 8 [[Kraje na Slovensku|krajů]] (stav v roce 2015). První část (SK) je mezinárodní kód pro Slovensko, druhá část sestává ze dvou písmen identifikujících kraj.
== Seznam kódů ==
[[Soubor:SlovakiakrajeISO3166-2.png|right|450px|Mapa slovenských krajů]]
* SK-BC Banskobystrický
* SK-BL Bratislavský
* SK-KI Košický
* SK-NI Nitrianský
* SK-PV Prešovský
* SK-TA Trnavský
* SK-TC Trenčianský
* SK-ZI Žilinský
== Související články ==
* [[ISO 3166-2]], seznam kódů územně správních celků všech zemí.
* [[ISO 3166-1]], seznam kódů všech zemí, používaných současně jako jejich doménová jména na [[internet]]u.
[[Kategorie:ISO 3166|SK]]
[[Kategorie:Geografie Slovenska]]
| 12,432,243
|
[]
| false
|
# Milosrdné lži
Milosrdné lži (v originále Les Petits Mouchoirs) je francouzsko-belgické komediální drama z roku 2010, které režíroval Guillaume Canet, podle vlastního scénáře. Snímek měl světovou premiéru na mezinárodním filmovém festivalu v Torontu dne 11. září 2010.
## Děj
Max Cantara, bohatý majitel hotelu a restaurace, a jeho žena Véronique zvou každý rok své přátele do svého domu v Cap Ferret, aby oslavili narozeniny svého přítele Antoina a začátek letních prázdnin. Ale letos, než opustí Paříž, se jejich přítel Ludo stane obětí vážné dopravní nehody a po opileckém večeru se ocitne mezi životem a smrtí. I přes tuto událost se parta přátel rozhodne odjet na dovolenou. Během pobytu budou prověřeny jejich vztahy, jejich přesvědčení a pocity viny.
## Obsazení
| François Cluzet | Max Cantara |
| Marion Cotillard | Marie |
| Benoît Magimel | Vincent |
| Gilles Lellouche | Éric |
| Valérie Bonneton | Véronique |
| Pascale Arbillot | Isabelle |
| Laurent Lafitte | Antoine |
| Joël Dupuch | Jean-Louis |
| Louise Monot | Léa |
| Anne Marivin | Juliette |
| Jean Dujardin | Ludo |
| Hocine Mérabet | Nassim |
| Maxim Nucci | Franck |
| Matthieu Chedid | milenec Marie |
| Sara Martins | přítelkyně Marie |
| Néo Broca | Elliot, syn Vincenta a Isabelle |
| Édouard Montoute | Ludův přítel v baru |
| Pierre-Benoist Varoclier | číšník |
| Timothée Brakel | bezdomovec |
| Niseema Theillaud | Sabine, matka Luda |
| Jean-Claude Cotillard | Maxův zákazník |
| Nikita Lespinasse | Virginie |
## Ocenění
- Francouzské filmové trofeje: Francouzská filmová trofej
- Video a VOD Grand Prix: Cena diváků (Guillaum Canet)
- César: nominace v kategoriích nejlepší herec ve vedlejší roli (Gilles Lellouche), nejlepší herečka ve vedlejší roli (Valérie Bonneton)
- Křišťálové glóby: Nejlepší herec (François Cluzet)
- Evropské filmové ceny: nominace na Evropskou cenu diváků (Guillaume Canet)
|
cswiki/1982185
|
cswiki
| 1,982,185
|
Milosrdné lži
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Milosrdn%C3%A9_l%C5%BEi
|
2025-03-02T14:28:39Z
|
cs
|
Q1446504
| 28,734
|
{{Infobox - film}}
'''''Milosrdné lži''''' (v originále ''Les Petits Mouchoirs'') je [[Francie|francouzsko]]-[[Belgie|belgické]] [[komediální drama]] z roku [[2010 ve filmu|2010]], které režíroval [[Guillaume Canet]], podle vlastního [[scénář]]e. Snímek měl světovou premiéru na [[Toronto International Film Festival|mezinárodním filmovém festivalu v Torontu]] dne 11. září 2010.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Les Petits Mouchoirs (2010): Release Info
| vydavatel = IMDb
| datum_přístupu = 2025-03-02
| url = http://www.imdb.com/title/tt1440232/releaseinfo
| jazyk = en
}}</ref>
== Děj ==
Max Cantara, bohatý majitel hotelu a restaurace, a jeho žena Véronique zvou každý rok své přátele do svého domu v Cap Ferret, aby oslavili narozeniny svého přítele Antoina a začátek letních prázdnin. Ale letos, než opustí [[Paříž]], se jejich přítel Ludo stane obětí vážné dopravní nehody a po opileckém večeru se ocitne mezi životem a smrtí. I přes tuto událost se parta přátel rozhodne odjet na dovolenou. Během pobytu budou prověřeny jejich vztahy, jejich přesvědčení a pocity viny.
== Obsazení ==
{{Obsazení začátek}}
{{Obsazení herec|[[François Cluzet]]|Max Cantara}}
{{Obsazení herec|[[Marion Cotillard]]|Marie}}
{{Obsazení herec|[[Benoît Magimel]]|Vincent}}
{{Obsazení herec|[[Gilles Lellouche]]|Éric}}
{{Obsazení herec|[[Valérie Bonneton]]|Véronique}}
{{Obsazení herec|[[Pascale Arbillot]]|Isabelle}}
{{Obsazení herec|[[Laurent Lafitte]]|Antoine}}
{{Obsazení herec|[[Joël Dupuch]]|Jean-Louis}}
{{Obsazení herec|[[Louise Monot]]|Léa}}
{{Obsazení herec|[[Anne Marivin]]|Juliette}}
{{Obsazení herec|[[Jean Dujardin]]|Ludo}}
{{Obsazení herec|[[Hocine Mérabet]]|Nassim}}
{{Obsazení herec|[[Maxim Nucci]]|Franck}}
{{Obsazení herec|[[Matthieu Chedid]]|milenec Marie}}
{{Obsazení herec|[[Sara Martins]]|přítelkyně Marie}}
{{Obsazení herec|[[Néo Broca]]|Elliot, syn Vincenta a Isabelle}}
{{Obsazení herec|[[Édouard Montoute]]|Ludův přítel v baru}}
{{Obsazení herec|[[Pierre-Benoist Varoclier]]|číšník}}
{{Obsazení herec|[[Timothée Brakel]]|bezdomovec}}
{{Obsazení herec|[[Niseema Theillaud]]|Sabine, matka Luda}}
{{Obsazení herec|[[Jean-Claude Cotillard]]|Maxův zákazník}}
{{Obsazení herec|[[Nikita Lespinasse]]|Virginie}}
{{Obsazení konec}}
== Ocenění ==
* Francouzské filmové trofeje: Francouzská filmová trofej
* Video a VOD Grand Prix: Cena diváků ([[Guillaume Canet|Guillaum Canet]])
* [[César]]: nominace v kategoriích [[César pro nejlepšího herce ve vedlejší roli|nejlepší herec ve vedlejší roli]] (Gilles Lellouche), [[César pro nejlepšího herce ve vedlejší roli|nejlepší herečka ve vedlejší roli]] (Valérie Bonneton)
* Křišťálové glóby: Nejlepší herec ([[François Cluzet]])
* [[Evropské filmové ceny]]: nominace na Evropskou cenu diváků ([[Guillaume Canet]])
== Reference ==
{{Překlad|fr|Les Petits Mouchoirs|221412880}}
<references />
{{Portály|Film|Francie}}
[[Kategorie:Filmy z roku 2010]]
[[Kategorie:Francouzské dramatické filmy]]
[[Kategorie:Francouzské filmové komedie]]
[[Kategorie:Filmy odehrávající se v Paříži]]
[[Kategorie:Filmy s LGBT tématem]]
| 24,713,931
|
[{"title": "Milosrdn\u00e9 l\u017ei", "data": {"P\u016fvodn\u00ed n\u00e1zev": "Les Petits Mouchoirs", "Zem\u011b p\u016fvodu": "Francie", "Jazyk": "francouz\u0161tina", "D\u00e9lka": "154 min", "\u017d\u00e1nry": "filmov\u00e9 drama \u00b7 filmov\u00e1 komedie \u00b7 LGBT film", "Sc\u00e9n\u00e1\u0159": "Guillaume Canet", "Re\u017eie": "Guillaume Canet"}}, {"title": "Obsazen\u00ed a filmov\u00fd \u0161t\u00e1b", "data": {"Hlavn\u00ed role": "Fran\u00e7ois Cluzet \u00b7 Marion Cotillardov\u00e1 \u00b7 Beno\u00eet Magimel \u00b7 Gilles Lellouche \u00b7 Jean Dujardin \u00b7 \u2026 v\u00edce na Wikidatech", "Produkce": "Alain Attal", "Kamera": "Christophe Offenstein", "Kost\u00fdmy": "Carine Sarfati", "St\u0159ih": "Herv\u00e9 de Luze", "Zvuk": "Pierre Gamet \u00b7 Jean-Paul Hurier \u00b7 Marc Doisne"}}, {"title": "V\u00fdroba a distribuce", "data": {"Premi\u00e9ra": "2010 \u00b7 7. \u010dervence 2011 (N\u011bmecko)", "Produk\u010dn\u00ed spole\u010dnost": "EuropaCorp", "Distribuce": "EuropaCorp"}}, {"title": "P\u0159edchoz\u00ed a n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed d\u00edl", "data": {"P\u0159edchoz\u00ed a n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed d\u00edl": "Milosrdn\u00e9 l\u017ei na \u010cSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb \u00b7 N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# H. B. Barnum
H. B. Barnum (* 15. července 1936 Houston) je americký klavírista. Ve svých čtyřech letech vyhrál národní talentovou soutěž a hrál ve filmu Valley of the Sun Marches On. Svou první nahrávku vydal v roce 1950 a později působil v různých doo-wopových kapelách. Často také pracoval jako hudební aranžér skladeb hudebníků, jakými byli například Lou Rawls, Little Richard a Count Basie. Byl také vlastníkem hudebního vydavatelství Little Star Records.
|
cswiki/1218833
|
cswiki
| 1,218,833
|
H. B. Barnum
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/H._B._Barnum
|
2024-05-02T09:57:53Z
|
cs
|
Q1562542
| 15,367
|
{{Infobox - hudební umělec}}
'''H. B. Barnum''' (* [[15. červenec|15. července]] [[1936]] [[Houston]]) je americký klavírista. Ve svých čtyřech letech vyhrál národní talentovou soutěž a hrál ve filmu ''{{Cizojazyčně|en|Valley of the Sun Marches On}}''. Svou první nahrávku vydal v roce 1950 a později působil v různých [[doo-wop]]ových kapelách. Často také pracoval jako [[Aranžmá (hudba)|hudební aranžér]] skladeb hudebníků, jakými byli například [[Lou Rawls]], [[Little Richard]] a [[Count Basie]]. Byl také vlastníkem hudebního vydavatelství {{Cizojazyčně|en|Little Star Records}}.
== Externí odkazy ==
* {{en}} [http://www.allmusic.com/artist/hb-barnum-mn0000551784/biography H. B. Barnum] na [[AllMusic|Allmusic]]
{{Autoritní data}}
{{Portály|Hudba}}
{{DEFAULTSORT:Barnum, H. B.}}
[[Kategorie:Američtí klavíristé]]
[[Kategorie:Američtí hudební aranžéři]]
[[Kategorie:Američtí dětští herci]]
[[Kategorie:Narození v Houstonu]]
[[Kategorie:Narození v roce 1936]]
[[Kategorie:Narození 15. července]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Muži]]
| 23,876,710
|
[{"title": "Z\u00e1kladn\u00ed informace", "data": {"Narozen\u00ed": "15. \u010dervence 1936 (88 let) \u00b7 Houston", "Povol\u00e1n\u00ed": "herec, sbormistr, klav\u00edrista, autor p\u00edsn\u00ed a hudebn\u00ed producent", "N\u00e1stroje": "klav\u00edr", "Vydavatel": "RCA Victor", "D\u011bti": "H. B. Barnum III", "Z\u00e1kladn\u00ed informace": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# Alois Topič
Alois Topič (3. března 1852 Přelouč – 10. června 1927 Nový Bydžov) byl český cestovatel, přírodovědec a lovec, působící v Austrálii.
## Život
Narodil se v Přelouči v rodině zahradníka a měšťana Václava Topiče. Vyučil se zahradníkem a do Austrálie odjel roku 1876 se svou ženou Aloisií. Zprvu pracoval v brisbaneské botanické zahradě, pak si založil vlastní hospodářství. Především však pozoroval a lovil australská zvířata a posílal je do Evropy, nejdříve pro pražského profesora zoologie Antonína Friče a poté ve velkém, jako předmět širokého obchodu se zoologickými exponáty. O svém působení v Austrálii po návratu napsal 49 stran zápisků, které pak posloužily spisovateli Jaromíru Johnovi jako podklad knihy Australská dobrodružství Aloise Topiče.
|
cswiki/1283076
|
cswiki
| 1,283,076
|
Alois Topič
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alois_Topi%C4%8D
|
2024-06-10T14:43:06Z
|
cs
|
Q29313882
| 24,635
|
{{Infobox - osoba
| místo narození = [[Přelouč]] <br />{{Vlajka a název|Rakouské císařství}}
| místo úmrtí = [[Nový Bydžov ]] <br /> {{Vlajka a název|Československo}}
}}
'''Alois Topič''' ([[3. březen|3. března]] [[1852]] [[Přelouč]]<ref name="MatrN">SOA Zámrsk, Matrika narozených v Přelouči, sign. 1812, ukn 7820, str.159. [[commons:File: Alois Topič matrika N.jpg|Dostupné online.]]</ref> – [[10. červen|10. června]] [[1927]] [[Nový Bydžov]]) byl český cestovatel, přírodovědec a lovec, působící v [[Austrálie|Austrálii]].
== Život ==
Narodil se v [[Přelouč]]i v rodině zahradníka a měšťana Václava Topiče. Vyučil se zahradníkem a do [[Austrálie]] odjel roku [[1876]] se svou ženou Aloisií. Zprvu pracoval v [[brisbane]]ské botanické zahradě, pak si založil vlastní hospodářství. Především však pozoroval a lovil australská zvířata a posílal je do Evropy, nejdříve pro pražského profesora zoologie [[Antonín Frič|Antonína Friče]] a poté ve velkém, jako předmět širokého obchodu se zoologickými exponáty.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Toulky českou minulostí|periodikum=m.rozhlas.cz|url=http://m.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/premieru-poslouchejte-v-nedeli-3-listopadu--1272610|datum přístupu=2017-04-09|url archivu=https://web.archive.org/web/20170409201937/http://m.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/premieru-poslouchejte-v-nedeli-3-listopadu--1272610}}</ref> O svém působení v Austrálii po návratu napsal 49 stran zápisků, které pak posloužily spisovateli [[Jaromír John|Jaromíru Johnovi]] jako podklad knihy ''Australská dobrodružství Aloise Topiče''.
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{NK ČR|jk01132776}}
* [https://www.zoopraha.cz/aktualne/pohledem-reditele/7348-zvire-ktere-nemuzeme-mit ZOO Praha, Zvíře, které nemůžeme mít]
* [https://www.denik.cz/cestovani/s-cestovateli-se-po-pet-veceru-vydaji-okolo-sveta-20121125-1e08.html Deník.cz, S cestovateli se po pět večerů vydají okolo světa - Alois Topič 3. 3. 1852 Přelouč – 10. 6. 1927 Nový Bydžov]
* [https://www.hedvabnastezka.cz/cestovatele/6374-alois-topic/ HedvabnaStezka.cz cestovatelský portál, Alois Topič: Lovec ptakopysků z 19. století]
{{pahýl}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Lidé|Austrálie|Biologie}}
{{DEFAULTSORT:Topič, Alois}}
[[Kategorie:Čeští přírodovědci]]
[[Kategorie:Čeští cestovatelé]]
[[Kategorie:Narození v roce 1852]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1927]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 3. března]]
[[Kategorie:Úmrtí 10. června]]
[[Kategorie:Narození v Přelouči]]
[[Kategorie:Úmrtí v Novém Bydžově]]
[[Kategorie:Češi v Austrálii]]
| 23,990,955
|
[{"title": "Alois Topi\u010d", "data": {"Narozen\u00ed": "3. b\u0159ezna 1852 \u00b7 P\u0159elou\u010d \u00b7 Rakousk\u00e9 c\u00edsa\u0159stv\u00ed", "\u00damrt\u00ed": "10. \u010dervna 1927 (ve v\u011bku 75 let) \u00b7 Nov\u00fd Byd\u017eov \u00b7 \u010ceskoslovensko", "Povol\u00e1n\u00ed": "objevitel, cestovatel, p\u0159\u00edrodov\u011bdec a lovec"}}]
| false
|
# Ante Tomić
Ante Tomić (* 22. dubna 1970) je chorvatský spisovatel a žurnalista.
## Biografie
Rodák ze Splitu začal psát jako reportér pro místní deník Slobodna Dalmacija. Ve svých článcích ukazoval literární talent, který převedl v jeho debutové novele Što je muškarac bez brkova (2000). Tři roky na to, napsal další novelu
Ništa nas ne smije iznenaditi, která popisuje život rekrutů Jugoslávské lidové armádě. Obě novely byly přizpůsobeny pro film.
Ante Tomić dnes píše pro Jutarnji list. V roce 2004 cestoval napříč USA spolu s prezidentskou kampaní a dělal rozhovory s obyčejnými lidmi. Na základě jejich článků byla velká část chorvatské veřejnosti přesvědčena, že vyhraje John Kerry přesunem hlasů.
Ante Tomić byl také spoluautor scénářů pro film Posljednja volja (1999) a pro minisérie Novo doba (2002).
## Dílo
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ante Tomić
- Zaboravio sam gdje sam parkirao, sbírka příběhů, 1997.
- Što je muškarac bez brkova, novela, 2000.
- Smotra folklora, 2001.
- Ništa nas ne smije iznenaditi, novela, 2003.
- Klasa optimist, 2004.
- Ljubav, struja voda i telefon, novela, 2005.
|
cswiki/193923
|
cswiki
| 193,923
|
Ante Tomić
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ante_Tomi%C4%87
|
2024-09-07T20:08:32Z
|
cs
|
Q3512357
| 22,655
|
{{Infobox - spisovatel}}
'''Ante Tomić''' (* [[22. duben|22. dubna]] [[1970]]) je [[Chorvatsko|chorvatský]] [[spisovatel]] a [[žurnalista]].
== Biografie ==
Rodák ze [[Split]]u začal psát jako [[reportér]] pro místní deník [[Slobodna Dalmacija]]. Ve svých článcích ukazoval literární talent, který převedl v jeho [[debut]]ové novele ''Što je muškarac bez brkova'' ([[2000]]). Tři roky na to, napsal další novelu
''Ništa nas ne smije iznenaditi'', která popisuje život rekrutů [[Jugoslávská lidová armáda|Jugoslávské lidové armádě]]. Obě novely byly přizpůsobeny pro film.
Ante Tomić dnes píše pro [[Jutarnji list]]. V roce [[2004]] cestoval napříč [[Spojené státy americké|USA]] spolu s prezidentskou kampaní a dělal rozhovory s obyčejnými lidmi. Na základě jejich článků byla velká část [[chorvatsko|chorvatské]] veřejnosti přesvědčena, že vyhraje [[John Kerry]] přesunem hlasů.
Ante Tomić byl také spoluautor [[scénář]]ů pro film ''[[Posljednja volja]]'' ([[1999]]) a pro minisérie ''[[Novo doba]]'' ([[2002]]).
== Dílo ==
* {{NK ČR|jo2002139505}}
* ''Zaboravio sam gdje sam parkirao'', sbírka příběhů, [[1997]].
* ''Što je muškarac bez brkova'', novela, [[2000]].
* ''Smotra folklora'', [[2001]].
* ''Ništa nas ne smije iznenaditi'', novela, [[2003]].
* ''Klasa optimist'', [[2004]].
* ''Ljubav, struja voda i telefon'', novela, [[2005]].
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{překlad|en|Ante Tomić|119336108}}
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Chorvatsko}}
{{DEFAULTSORT:Tomić, Ante}}
[[Kategorie:Narození v roce 1970]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Chorvatští spisovatelé]]
[[Kategorie:Signatáři Deklarace o společném jazyce]]
[[Kategorie:Muži]]
| 24,223,050
|
[{"title": "Ante Tomi\u0107", "data": {"Narozen\u00ed": "22. dubna 1970 (54 let) \u00b7 Split", "Povol\u00e1n\u00ed": "novin\u00e1\u0159, spisovatel a scen\u00e1rista", "Alma mater": "Zadarsk\u00e1 univerzita", "T\u00e9mata": "literatura a \u017eurnalistika"}}]
| false
|
# Alessandro Andrei
Alessandro Andrei (* 3. ledna 1959 Florencie) je bývalý italský atlet, olympijský vítěz ve vrhu koulí.
Při premiéře světového šampionátu v Helsinkách v roce 1983 skončil v soutěži koulařů sedmý. Při halovém mistrovství Evropy v roce 1984 vybojoval bronzovou medaili. Na olympiádě v Los Angeles ve stejném roce při neúčasti závodníků ze sovětského bloku zvítězil výkonem 21,26 m. Pod stupni vítězů, na čtvrtém místě skončil při mistrovství Evropy ve Stuttgartu v roce 1986. Svých nejlepších výkonů dosáhl na mítinku 12. srpna 1987 ve Viareggiu. V sérii 22,19 – 22,37 – 22,72 – 22,84 -22,91 – 22,74 celkem třikrát vylepšil světový rekord. Za necelé tři týdny pak získal stříbrnou medaili na světovém šampionátu v Římě. Na následujících světových soutěžích už neskončil na stupních vítězů, při svém posledním olympijském startu v Barceloně v roce 1992 skončil mezi koulaři jedenáctý.
|
cswiki/989799
|
cswiki
| 989,799
|
Alessandro Andrei
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alessandro_Andrei
|
2023-01-15T12:40:26Z
|
cs
|
Q523985
| 62,730
|
{{Infobox - atlet
| jméno = Alessandro Andrei
| datum narození = {{Datum narození a věk|1959|1|3}}
| místo narození = [[Florencie]], [[Itálie]]
| stát = {{Vlajka a název|Itálie}}
| výška =
| hmotnost =
| disciplína = [[vrh koulí]]
| počet oh = [[Letní olympijské hry 1984|1984]], [[Letní olympijské hry 1988|1988]], [[Letní olympijské hry 1992|1992]]
| úspěchy = {{Infobox - medaile
| vložený = ano
| soutěž1 = [[Soubor:Olympic rings.svg|30px|Olympijské kruhy]] [[Atletika na letních olympijských hrách|Atletika na LOH]]
| medaile1 =
{{Medaile|1|[[Atletika na Letních olympijských hrách 1984|LOH 1984]]|[[Atletika na Letních olympijských hrách 1984 – vrh koulí muži|vrh koulí]]}}
| soutěž2 = [[Mistrovství světa v atletice|MS v atletice]]
| medaile2 =
{{Medaile|2|[[Mistrovství světa v atletice 1987|MS 1987]]|vrh koulí}}
| soutěž3 = [[Halové mistrovství Evropy v atletice|Halové ME v atletice]]
| medaile3 =
{{Medaile|3|[[Halové mistrovství Evropy v atletice 1984|HME 1984]]|vrh koulí}}
}}
}}
'''Alessandro Andrei''' (* [[3. leden|3. ledna]] [[1959]] [[Florencie]]) je bývalý italský [[Lehká atletika|atlet]], olympijský vítěz ve [[Vrh koulí|vrhu koulí]].
Při premiéře světového šampionátu v Helsinkách v roce 1983 skončil v soutěži koulařů sedmý. Při halovém mistrovství Evropy v roce 1984 vybojoval bronzovou medaili. Na [[Atletika na Letních olympijských hrách 1984|olympiádě v Los Angeles ve stejném roce]] při neúčasti závodníků ze sovětského bloku zvítězil výkonem 21,26 m. Pod stupni vítězů, na čtvrtém místě skončil při mistrovství Evropy ve Stuttgartu v roce 1986. Svých nejlepších výkonů dosáhl na mítinku 12. srpna 1987 ve [[Viareggio|Viareggiu]]. V sérii 22,19 – 22,37 – 22,72 – 22,84 -22,91 – 22,74 celkem třikrát vylepšil světový rekord. Za necelé tři týdny pak získal stříbrnou medaili na [[Mistrovství světa v atletice 1987|světovém šampionátu v Římě]]. Na následujících světových soutěžích už neskončil na stupních vítězů, při svém posledním olympijském startu v Barceloně v roce 1992 skončil mezi koulaři jedenáctý.
== Externí odkazy ==
* {{IAAF|id=79}}
* {{Olympedia}}
{{Olympijští vítězové v atletice - vrh koulí}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Sport|Itálie}}
{{DEFAULTSORT:Andrei, Alessandro}}
[[Kategorie:Italští koulaři]]
[[Kategorie:Olympijští vítězové ve vrhu koulí]]
[[Kategorie:Italští olympijští vítězové v atletice]]
[[Kategorie:Narození ve Florencii]]
[[Kategorie:Narození v roce 1959]]
[[Kategorie:Narození 3. ledna]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Muži]]
| 22,343,920
|
[{"title": "Osobn\u00ed informace", "data": {"Narozen\u00ed": "3. ledna 1959 (66 let) \u00b7 Florencie, It\u00e1lie", "St\u00e1t": "It\u00e1lie", "Cho\u0165": "Agnese Maffeis"}}, {"title": "Kari\u00e9ra", "data": {"Discipl\u00edna": "vrh koul\u00ed", "\u00da\u010dasti na LOH": "1984, 1988, 1992", "Kari\u00e9ra": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}, {"title": "Atletika na LOH", "data": {"zlato": "LOH 1984 \u00b7 vrh koul\u00ed"}}, {"title": "MS v atletice", "data": {"st\u0159\u00edbro": "MS 1987 \u00b7 vrh koul\u00ed"}}, {"title": "Halov\u00e9 ME v atletice", "data": {"bronz": "HME 1984 \u00b7 vrh koul\u00ed"}}]
| false
|
# Quartier du Montparnasse
Quartier du Montparnasse (doslovně čtvrť Hora Parnas) je 53. administrativní čtvrť v Paříži, která je součástí 14. městského obvodu. Má rozlohu 112,6 ha a ohraničují ji ulice Boulevard Saint-Jacques, Place Denfert-Rochereau a Rue Daguerre na jihu, Avenue du Maine na jihozápadě, Rue du Départ na západě, Boulevard du Montparnasse a Boulevard de Port-Royal na severu a Rue de la Glacière na východě. Čtvrť proslavili především umělci, kteří zde žili a tvořili mezi světovými válkami.
## Název
Neobvyklé pomístní jméno vzniklo již v 18. století poblíž bývalé obce Vaugirard, která je dnes součástí města Paříže a označovalo území ležící na hranici současného 6. a 14. obvodu. Odkazuje na horu Parnas v centrálním Řecku, na které se podle řecké mytologie zdržovaly múzy. Takto označovali studenti Latinské čtvrti ironicky hromadu trosek, které vznikly už před rokem 1725 jako umělé návrší na dnešní křižovatce ulic Boulevard du Montparnasse a Boulevard Raspail. Název byl později použit při založení ulice Rue du Montparnasse v roce 1773 a tím dal v polovině 19. století název celé čtvrti.
## Historie
Území dnešní čtvrti leželo tradičně mimo hranice města a bylo k Paříži připojeno spolu s dalšími obcemi až v roce 1860. Původní pahorek, který nesl jméno Montparnasse, byl při stavebních úpravách odstraněn již v 18. století. Krátce po Francouzské revoluci zde bylo otevřeno mnoho tanečních sálů a kabaretů.
Světová výstava roku 1889 a bohatý umělecký život na Montmartru přitáhly do města množství umělců z různých zemí, takže se Paříž stala centrem moderny. Tehdy nepříliš módní čtvrť Montparnasse nabízela levné ubytování a mnoho kaváren a podniků, takže se po první světové válce stala domovem mnoha osobností. Mezi umělce, kteří pobývali a tvořili v této čtvrti, patřili Pablo Picasso, Guillaume Apollinaire, Henri Rousseau, Ossip Zadkine, Marc Chagall, Chajim Soutine, Amedeo Modigliani, Ezra Pound, Marcel Duchamp, Jean Cocteau, Constantin Brâncuşi, Paul Fort, Juan Gris, André Breton, Salvador Dalí, Jean-Paul Sartre, Henry Miller, Django Reinhardt, Joan Miró a na konci svého života Edgar Degas.
Vedle malířů, sochařů a spisovatelů byl významnou postavou fotograf Man Ray, který měl svůj první ateliér v hotelu des Écoles v ulici Rue Delambre č. 15, kde s ním rovněž pobývala modelka Alice Prin zvaná Kiki z Montparnassu.
Součástí této umělecké komunity byli i mnozí umělci ze Spojených států či dalších zemí jako David Herbert Lawrence, Ernest Hemingway, Gertrude Steinová, William Faulkner, Francis Scott Fitzgerald s manželkou Zeldou, James Joyce a další.
Místa setkávání umělců představovaly zdejší kavárny, bary a hospody, především kolem dnešního náměstí Place Pablo-Picasso. Nejoblíbenějšími podniky byly kavárny Le Dôme, Closerie des Lilas, La Rotonde, Le Sélect, La Coupole nebo Le Bœuf sur le toit (existují dodnes), jejichž majitelé mnohdy vycházeli nepříliš movitým umělcům vstříc. Ti mohli zabírat stůl po celý večer za jednotnou cenu. Pokud umělci nemohli platit účet, vlastník La Rotonde, Victor Libion, často přijal jako platbu výkres. Také zdi kaváren byly posety množstvím uměleckých děl a vytvářely improvizované galerie. V případě příliš ostré výměny názorů mezi umělci byla obsluha zvyklá nevolat policii.
Čtvrť nepřitahovala jen umělce, ale stala se také dočasným domovem i různým politickým uprchlíkům jako byli Lenin, Lev Trocký, Porfirio Díaz a Symon Petljura.
Montparnasse dosáhl svého vrcholu během 20. let 20. století. Ve 30. letech se zdejší společnost proměnila a druhá světová válka vývoj přerušila a zcela změnila ráz zdejší čtvrti. Po jejím skončení Montparnasse již nikdy nezískal v uměleckých kruzích svou tehdejší slávu a význam.
## Montparnasse dnes
V 60. letech 20. století bylo rozhodnuto vytvořit z Montparnassu obchodní čtvrť levého břehu a pozměnit tak dosavadní tvář této historické lokality. Staré železniční nádraží bylo zbořeno a na jeho místě bylo postaveno nové Nádraží Montparnasse a nedaleko od něj obchodní centrum a Tour Montparnasse. Montparnasse se tak proměnil na čtvrť, která je přes den obchodní čtvrtí a večer nabízí množství barů, kaváren a kin. V roce 1998 bylo na Avenue du Maine otevřeno Musée du Montparnasse, které navazuje na bývalou uměleckou slávu v této čtvrti. Muzeum proto představuje pouze moderní umění.
## Vývoj počtu obyvatel
| Rok sčítání | Počet obyvatel | Hustota zalidnění (ob./km²) |
| ----------- | -------------- | --------------------------- |
| 1954 | 29 674 | 26 353 |
| 1962 | 29 582 | 26 272 |
| 1968 | 27 269 | 24 218 |
| 1975 | 21 940 | 19 485 |
| 1982 | 21 012 | 18 661 |
| 1990 | 20 772 | 18 448 |
| 1999 | 18 570 | 16 492 |
|
cswiki/550919
|
cswiki
| 550,919
|
Quartier du Montparnasse
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Quartier_du_Montparnasse
|
2024-10-24T14:29:49Z
|
cs
|
Q211604
| 50,701
|
{{infobox - sídlo světa}}
'''Quartier du Montparnasse''' (doslovně ''čtvrť Hora [[Parnas]]'') je 53. [[administrativní čtvrtě Paříže|administrativní čtvrť]] v [[Paříž]]i, která je součástí [[14. pařížský obvod|14. městského obvodu]]. Má rozlohu 112,6 [[hektar|ha]] a ohraničují ji ulice ''Boulevard Saint-Jacques'', ''[[Place Denfert-Rochereau]]'' a ''Rue Daguerre'' na jihu, ''Avenue du Maine'' na jihozápadě, ''Rue du Départ'' na západě, ''[[Boulevard du Montparnasse]]'' a ''Boulevard de Port-Royal'' na severu a ''Rue de la Glacière'' na východě. Čtvrť proslavili především umělci, kteří zde žili a tvořili mezi světovými válkami.
== Název ==
Neobvyklé [[pomístní jméno]] vzniklo již v [[18. století]] poblíž bývalé obce Vaugirard, která je dnes součástí města Paříže a označovalo území ležící na hranici současného [[6. pařížský obvod|6.]] a [[14. pařížský obvod|14. obvodu]]. Odkazuje na horu [[Parnas]] v centrálním [[Řecko|Řecku]], na které se podle [[Řecká mytologie|řecké mytologie]] zdržovaly [[múzy]]. Takto označovali studenti [[Latinská čtvrť|Latinské čtvrti]] ironicky hromadu trosek, které vznikly už před rokem [[1725]] jako umělé návrší na dnešní křižovatce ulic ''Boulevard du Montparnasse'' a ''Boulevard Raspail''. Název byl později použit při založení ulice ''Rue du Montparnasse'' v roce [[1773]] a tím dal v polovině [[19. století]] název celé čtvrti.
== Historie ==
Území dnešní čtvrti leželo tradičně mimo hranice města a bylo k Paříži připojeno spolu s dalšími obcemi až v roce [[1860]]. Původní pahorek, který nesl jméno Montparnasse, byl při stavebních úpravách odstraněn již v 18. století. Krátce po [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluci]] zde bylo otevřeno mnoho tanečních sálů a kabaretů.
[[Soubor:MontdeParnasse.jpg|náhled|vlevo|Mapa čtvrti z roku [[1657]]]]
[[Světová výstava 1889|Světová výstava roku 1889]] a bohatý umělecký život na [[Montmartre|Montmartru]] přitáhly do města množství umělců z různých zemí, takže se Paříž stala centrem [[moderna|moderny]]. Tehdy nepříliš módní čtvrť Montparnasse nabízela levné ubytování a mnoho kaváren a podniků, takže se po [[první světová válka|první světové válce]] stala domovem mnoha osobností. Mezi umělce, kteří pobývali a tvořili v této čtvrti, patřili [[Pablo Picasso]], [[Guillaume Apollinaire]], [[Henri Rousseau]], [[Ossip Zadkine]], [[Marc Chagall]], [[Chajim Soutine]], [[Amedeo Modigliani]], [[Ezra Pound]], [[Marcel Duchamp]], [[Jean Cocteau]], [[Constantin Brâncuși|Constantin Brâncuşi]], [[Paul Fort]], [[Juan Gris]], [[André Breton]], [[Salvador Dalí]], [[Jean-Paul Sartre]], [[Henry Miller]], [[Django Reinhardt]], [[Joan Miró]] a na konci svého života [[Edgar Degas]].
Vedle malířů, sochařů a spisovatelů byl významnou postavou fotograf [[Man Ray]], který měl svůj první [[fotografický ateliér|ateliér]] v hotelu des Écoles v ulici ''Rue Delambre'' č. 15, kde s ním rovněž pobývala modelka [[Alice Prin]] zvaná ''Kiki z Montparnassu''.
Součástí této umělecké komunity byli i mnozí umělci ze [[Spojené státy americké|Spojených států]] či dalších zemí jako [[David Herbert Lawrence]], [[Ernest Hemingway]], [[Gertrude Steinová]], [[William Faulkner]], [[Francis Scott Fitzgerald]] s manželkou [[Zelda Fitzgeraldová|Zeldou]], [[James Joyce]] a další.
Místa setkávání umělců představovaly zdejší kavárny, bary a hospody, především kolem dnešního náměstí ''Place Pablo-Picasso''. Nejoblíbenějšími podniky byly kavárny ''[[Le Dôme]]'', ''[[Closerie des Lilas]]'', ''[[La Rotonde]]'', ''[[Le Sélect]]'', ''[[La Coupole (Paříž)|La Coupole]]'' nebo ''[[Le Bœuf sur le toit]]'' (existují dodnes), jejichž majitelé mnohdy vycházeli nepříliš movitým umělcům vstříc. Ti mohli zabírat stůl po celý večer za jednotnou cenu. Pokud umělci nemohli platit účet, vlastník ''La Rotonde'', Victor Libion, často přijal jako platbu výkres. Také zdi kaváren byly posety množstvím uměleckých děl a vytvářely improvizované [[galerie umění|galerie]]. V případě příliš ostré výměny názorů mezi umělci byla obsluha zvyklá nevolat policii.
Čtvrť nepřitahovala jen umělce, ale stala se také dočasným domovem i různým politickým uprchlíkům jako byli [[Vladimir Iljič Lenin|Lenin]], [[Lev Davidovič Trockij|Lev Trocký]], [[Porfirio Díaz]] a [[Symon Petljura]].
Montparnasse dosáhl svého vrcholu během [[1920–1929|20. let]] [[20. století]]. Ve [[1930–1939|30. letech]] se zdejší společnost proměnila a [[druhá světová válka]] vývoj přerušila a zcela změnila ráz zdejší čtvrti. Po jejím skončení Montparnasse již nikdy nezískal v uměleckých kruzích svou tehdejší slávu a význam.
== Montparnasse dnes ==
[[Soubor:Gare montparnasse exterieur.jpg|náhled|Železniční stanice Montparnasse]]
V [[1960–1969|60. letech]] 20. století bylo rozhodnuto vytvořit z Montparnassu obchodní čtvrť [[rive gauche|levého břehu]] a pozměnit tak dosavadní tvář této historické lokality. Staré železniční nádraží bylo zbořeno a na jeho místě bylo postaveno nové [[Gare Montparnasse|Nádraží Montparnasse]] a nedaleko od něj obchodní centrum a [[Tour Montparnasse]]. Montparnasse se tak proměnil na čtvrť, která je přes den obchodní čtvrtí a večer nabízí množství barů, kaváren a kin. V roce [[1998]] bylo na ''Avenue du Maine'' otevřeno [[Musée du Montparnasse]], které navazuje na bývalou uměleckou slávu v této čtvrti. Muzeum proto představuje pouze moderní umění.
== Vývoj počtu obyvatel ==
{|table class="wikitable"
!Rok sčítání
!Počet<br />obyvatel
!Hustota zalidnění<br />(ob./km²)
|-
|align="center"|[[1954]]
|align="center"|29 674
|align="center"|26 353
|-
|align="center"|[[1962]]
|align="center"|29 582
|align="center"|26 272
|-
|align="center"|[[1968]]
|align="center"|27 269
|align="center"|24 218
|-
|align="center"|[[1975]]
|align="center"|21 940
|align="center"|19 485
|-
|align="center"|[[1982]]
|align="center"|21 012
|align="center"|18 661
|-
|align="center"|[[1990]]
|align="center"|20 772
|align="center"|18 448
|-
|align="center"|[[1999]]
|align="center"|18 570
|align="center"|16 492
|}
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad|fr|Quartier du Montparnasse|49650596}}
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{fr}} [http://www.apur.org/images/etudes/A_14.pdf Statistika o 14. pařížském obvodu (formát pdf)]{{Nedostupný zdroj}}
* {{fr}} [http://www.histoire-en-ligne.com/article.php3?id_article=22 Historie Montparnassu] {{Wayback|url=http://www.histoire-en-ligne.com/article.php3?id_article=22 |date=20061023061439 }}
{{Administrativní dělení Paříže}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Geografie|Francie}}
[[Kategorie:Administrativní čtvrtě Paříže|Montparnasse]]
[[Kategorie:14. obvod (Paříž)]]
| 24,339,744
|
[{"title": "Poloha", "data": {"Sou\u0159adnice": "48\u00b050\u203237\u2033 s. \u0161., 2\u00b019\u203226\u2033 v. d.", "St\u00e1t": "Francie", "Poloha": "Quartier du Montparnasse"}}, {"title": "Rozloha a obyvatelstvo", "data": {"Rozloha": "1,1 km\u00b2", "Rozloha a obyvatelstvo": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Marek Hollý
Marek Hollý (* 20. srpna 1973, Martin) je bývalý slovenský fotbalista, záložník.
## Fotbalová kariéra
Hrál za SK Sigma Olomouc, ŠK Slovan Bratislava, Lokomotiv Nižnyj Novgorod, CSKA Moskva, Alanii Vladikavkaz, Anži Machačkala a Volgar-Gazprom Astrachaň. V české nejvyšší soutěži nastoupil v 80 utkáních a dal 3 góly, ve slovenské lize nastoupil v 17 utkáních a dal 1 gól. V ruské lize nastoupil v 69 utkáních a dal 5 gólů. Za reprezentaci Slovensko nastoupil v 1 utkání.
## Ligová bilance
| Ročník | Zápasy | Góly | Klub |
| ------------------------------- | ------ | ---- | ------------------------- |
| 1. česká fotbalová liga 1994/95 | 27 | 2 | SK Sigma Olomouc |
| 1. česká fotbalová liga 1995/96 | 24 | 1 | SK Sigma Olomouc |
| 1. česká fotbalová liga 1996/97 | 24 | 0 | SK Sigma Olomouc |
| 1. česká fotbalová liga 1997/98 | 5 | 0 | SK Sigma Olomouc |
| Corgoň liga 1997/98 | 15 | 1 | ŠK Slovan Bratislava |
| Corgoň liga 1998/99 | 2 | 0 | ŠK Slovan Bratislava |
| Ruská Premier Liga 1999 | 15 | 2 | Lokomotiv Nižnyj Novgorod |
| Ruská Premier Liga 1999 | 14 | 1 | CSKA Moskva |
| Ruská Premier Liga 2000 | 11 | 0 | CSKA Moskva |
| Ruská Premier Liga 2000 | 14 | 1 | Alania Vladikavkaz |
| Ruská Premier Liga 2001 | 6 | 0 | Anži Machačkala |
| Ruská Premier Liga 2001 | 9 | 1 | CSKA Moskva |
| CELKEM | 166 | 9 | |
|
cswiki/857376
|
cswiki
| 857,376
|
Marek Hollý
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marek_Holl%C3%BD
|
2024-07-12T19:30:58Z
|
cs
|
Q135623
| 25,477
|
{{Infobox - fotbalista
| jméno = Marek Hollý
| celé jméno = Marek Hollý
| výška = 181 cm
| hmotnost = 74 kg
| místo narození = [[Martin (město)|Martin]], [[Československo]]
| současný klub =
| číslo dresu =
| pozice = záložník
| mládežnické roky =
| mládežnické kluby =
| roky = 1994–1998<br />1998<br />1999<br />1999–2000<br />2000<br />2001<br />2001<br />2002
| kluby = {{flagicon|Česko}} [[SK Sigma Olomouc]]<br />{{flagicon|Slovensko}} [[ŠK Slovan Bratislava]]<br />{{flagicon|Rusko}} [[Lokomotiv Nižnyj Novgorod]]<br />{{flagicon|Rusko}} [[PFC CSKA Moskva|CSKA Moskva]]<br />{{flagicon|Rusko}} [[Alania Vladikavkaz]]<br />{{flagicon|Rusko}} [[Anži Machačkala]]<br />{{flagicon|Rusko}} [[PFC CSKA Moskva|CSKA Moskva]]<br />{{flagicon|Rusko}} Volgar-Gazprom Astrachaň
| zápasy (góly) = 80 (3)<br />17 (1) <br />15 (2)<br />25 (1)<br />14 (1)<br />6 (0)<br />9 (1)<br />13 (0)
| reprezentace roky = 1995<br />2001
| reprezentace jméno = {{flagicon|Slovensko}} Slovensko U21<br />{{flagicon|Slovensko}} Slovensko
| reprezentace zápasy (góly) = 3 (1)<br />1 (0)
| klub aktuální k =
| reprezentace aktuální k =
| úspěchy =
}}
'''Marek Hollý''' (* [[20. srpen|20. srpna]] [[1973]], [[Martin (město)|Martin]]) je bývalý [[Slovensko|slovenský]] [[fotbal]]ista, záložník.
== Fotbalová kariéra ==
Hrál za [[SK Sigma Olomouc]], [[ŠK Slovan Bratislava]], [[Lokomotiv Nižnyj Novgorod]], [[PFC CSKA Moskva|CSKA Moskva]], [[Alania Vladikavkaz|Alanii Vladikavkaz]], [[Anži Machačkala]] a Volgar-Gazprom Astrachaň. V [[1. česká fotbalová liga|české nejvyšší soutěži]] nastoupil v 80 utkáních a dal 3 góly, ve [[Corgoň liga|slovenské lize]] nastoupil v 17 utkáních a dal 1 gól. V [[Ruská Premier Liga|ruské lize]] nastoupil v 69 utkáních a dal 5 gólů. Za reprezentaci Slovensko nastoupil v 1 utkání.
== Ligová bilance ==
{| class="wikitable"
!Ročník
!Zápasy
!Góly
!Klub
|- align=center
|[[1. česká fotbalová liga 1994/95]]
| 27
| 2
||[[SK Sigma Olomouc]]
|- align=center
|[[1. česká fotbalová liga 1995/96]]
| 24
| 1
||[[SK Sigma Olomouc]]
|- align=center
|[[1. česká fotbalová liga 1996/97]]
| 24
| 0
||[[SK Sigma Olomouc]]
|- align=center
|[[1. česká fotbalová liga 1997/98]]
| 5
| 0
||[[SK Sigma Olomouc]]
|- align=center
|[[Corgoň liga 1997/98]]
| 15
| 1
||[[ŠK Slovan Bratislava]]
|- align=center
|[[Corgoň liga 1998/99]]
| 2
| 0
||[[ŠK Slovan Bratislava]]
|- align=center
|[[Ruská Premier Liga]] 1999
| 15
| 2
||[[Lokomotiv Nižnyj Novgorod]]
|- align=center
|[[Ruská Premier Liga]] 1999
| 14
| 1
||[[PFC CSKA Moskva|CSKA Moskva]]
|- align=center
|[[Ruská Premier Liga]] 2000
| 11
| 0
||[[PFC CSKA Moskva|CSKA Moskva]]
|- align=center
|[[Ruská Premier Liga]] 2000
| 14
| 1
||[[Alania Vladikavkaz]]
|- align=center
|[[Ruská Premier Liga]] 2001
| 6
| 0
||[[Anži Machačkala]]
|- align=center
|[[Ruská Premier Liga]] 2001
| 9
| 1
||[[PFC CSKA Moskva|CSKA Moskva]]
|- align=center
|- align=center
|'''CELKEM'''
|'''166 '''
|'''9'''
|-
|}
== Externí odkazy ==
* [http://soccerdatabase.eu/player/44403/ Player History]
* [http://www.worldfootball.net/spieler_profil/marek-holly/ Worldfootball.net]
* [http://olomoucky.denik.cz/fotbal_region/olomouc-to-je-muj-druhy-domov-rika-marek-holly.html Olomouc to je můj druhý domov]
* [http://www.11v11.com/players/marek-holly-174042/ Marek Hollý]
{{Pahýl}}
{{DEFAULTSORT:Hollý, Marek}}
{{Portály|Fotbal}}
[[Kategorie:Slovenští fotbalisté]]
[[Kategorie:Fotbalisté SK Sigma Olomouc]]
[[Kategorie:Fotbalisté Slovanu Bratislava]]
[[Kategorie:Fotbalisté CSKA Moskva]]
[[Kategorie:Fotbalisté Alanie Vladikavkaz]]
[[Kategorie:Fotbalisté Anži Machačkala]]
[[Kategorie:Narození v roce 1973]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 20. srpna]]
[[Kategorie:Narození v Martině]]
| 24,081,398
|
[{"title": "Marek Holl\u00fd", "data": {"Cel\u00e9 jm\u00e9no": "Marek Holl\u00fd", "Datum narozen\u00ed": "20. srpna 1973 (51 let)", "M\u00edsto narozen\u00ed": "Martin, \u010ceskoslovensko", "V\u00fd\u0161ka": "181 cm", "Hmotnost": "74 kg"}}, {"title": "Klubov\u00e9 informace", "data": {"Klubov\u00e9 informace": "Konec hr\u00e1\u010dsk\u00e9 kari\u00e9ry", "Pozice": "z\u00e1lo\u017en\u00edk"}}, {"title": "Profesion\u00e1ln\u00ed kluby", "data": {"Roky": "Klub \u00b7 Z\u00e1p. (g\u00f3ly)", "1994\u20131998 \u00b7 1998 \u00b7 1999 \u00b7 1999\u20132000 \u00b7 2000 \u00b7 2001 \u00b7 2001 \u00b7 2002": "SK Sigma Olomouc \u00b7 \u0160K Slovan Bratislava \u00b7 Lokomotiv Ni\u017enyj Novgorod \u00b7 CSKA Moskva \u00b7 Alania Vladikavkaz \u00b7 An\u017ei Macha\u010dkala \u00b7 CSKA Moskva \u00b7 Volgar-Gazprom Astracha\u0148 \u00b7 80 (3) \u00b7 17 (1) \u00b7 15 (2) \u00b7 25 (1) \u00b7 14 (1) \u00b7 6 (0) \u00b7 9 (1) \u00b7 13 (0)"}}, {"title": "Reprezentace", "data": {"Roky": "Reprezentace \u00b7 Z\u00e1p. (g\u00f3ly)", "1995 \u00b7 2001": "Slovensko U21 \u00b7 Slovensko \u00b7 3 (1) \u00b7 1 (0)"}}, {"title": "Dal\u0161\u00ed informace", "data": {"Povol\u00e1n\u00ed": "fotbalista", "Dal\u0161\u00ed informace": ["\u2192 \u0160ipka znamen\u00e1 hostov\u00e1n\u00ed hr\u00e1\u010de v dan\u00e9m klubu.", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Michal Mižigár
Michal Mižigár, někdy též Michal Mižikár nebo Michal Mizigar, (* 1991 Písek) je historik a romista.
## Život a dílo
Je absolventem romistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studoval komparativní historii na Středoevropské univerzitě v Budapešti a Vídni. V roce 2016 byl stážistou na Velvyslanectví USA v České republice. V letech 2017 až 2018 byl členem Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. Pracoval v Nadaci Open Society Fund Praha.
Pracuje jako vzdělávací koordinátor (anglicky Project Archivist) v Compas Charity v Peterboroughu. Byl členem týmu připravujícího materiály pro výuku romského jazyka na školách. Jako externí lektor přednáší na Katedře studií neslyšících Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
|
cswiki/1934844
|
cswiki
| 1,934,844
|
Michal Mižigár
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michal_Mi%C5%BEig%C3%A1r
|
2024-06-10T06:34:29Z
|
cs
|
Q126472103
| 23,187
|
{{Infobox - osoba}}
'''Michal Mižigár''', někdy též Michal Mižikár<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Průběžná zpráva o předsudečném násilí 1. 10. – 31. 12. 2019
| url = https://in-ius.cz/wp-content/uploads/2021/04/iv-kvartalni-zprava-1.10-31.12.2019.pdf
| vydavatel = In IUSTITIA, o.p.s.
| datum přístupu = 2024-06-09
}}</ref> nebo Michal Mizigar,<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| titul = Meet the Team - COMPAS.org.uk
| periodikum =
| url = https://compas.org.uk/meet-the-team
| jazyk = en
| datum přístupu = 2024-06-09
}}</ref> (* 1991 Písek) je historik a romista.
== Život a dílo ==
Je absolventem romistiky na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě Univerzity Karlovy]]. Studoval komparativní historii na [[Středoevropská univerzita|Středoevropské univerzitě]] v [[Budapešť|Budapešti]] a [[Vídeň|Vídni]].<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Wittichová
| jméno = Markéta
| titul = Vzdělání pro všechny
| periodikum =
| url = https://osf.cz/2019/09/24/darcovska-vyzva-vzdelani-pro-vsechny/
| datum vydání = 2019-09-24
| jazyk =
| datum přístupu = 2024-06-09
}}</ref><ref name=":2">{{Citace elektronického periodika
| titul = Hendikep neberu jako životní překážku, říká Michal Mižigár. O romství nyní přednáší i v britském Peterborough
| periodikum = Radiožurnál
| url = https://radiozurnal.rozhlas.cz/hendikep-neberu-jako-zivotni-prekazku-rika-michal-mizigar-o-romstvi-nyni-8331699
| datum vydání = 2020-09-30
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2024-06-09
}}</ref><ref name=":3">{{Citace elektronického periodika
| titul = Michal Mižigár
| periodikum = Aspen Institute Central Europe
| url = https://www.aspeninstitutece.org/people-profile/michal-mizigar/
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2024-06-09
}}</ref> V roce 2016 byl stážistou na Velvyslanectví USA v České republice.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Začít spolu :: Michal Mižigár: Dža Devleha, Schapiro!
| periodikum =
| url = https://www.zacit-spolu.cz/aktuality/clanky/michal-mizigar-dza-devleha-schapiro/
| datum přístupu = 2024-06-09
}}</ref> V letech 2017 až 2018 byl členem Rady vlády pro záležitosti romské menšiny.<ref name=":0" /> Pracoval v [[Nadace OSF|Nadaci Open Society Fund Praha]].<ref name=":0" />
Pracuje jako vzdělávací koordinátor ({{Vjazyce|en}} ''Project Archivist'') v Compas Charity v [[Peterborough|Peterboroughu]].<ref name=":1" /> <ref name=":2" /> Byl členem týmu připravujícího materiály pro výuku romského jazyka na školách. Jako externí lektor přednáší na Katedře studií neslyšících Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a na [[Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity|Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity]] v Českých Budějovicích.<ref name=":3" />
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Mižigár
| jméno = Michal
| titul = Romové v Písku: případová studie poválečného osídlení
| url = https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/1413/BPTX_2011_2_11210_0_313629_0_124733.pdf?sequence=1&isAllowed=y
| vydavatel = [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy]]
| místo = Praha
| rok vydání = 2016
| poznámka = Bakalářská práce. Vedoucí práce: Helena Sadílková, Ph. D.
}}
{{KLÍČŘAZENÍ:Mižigár, Michal}}
[[Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy]]
[[Kategorie:Romové]]
[[Kategorie:Narození v roce 1991]]
[[Kategorie:Narození v Písku]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
| 23,989,232
|
[]
| false
|
# Jiří Franěk (novinář)
Jiří Franěk (20. dubna 1944, Kladno – 25. ledna 2011, Praha) byl český novinář a komentátor, laureát Ceny Ferdinanda Peroutky z roku 2005.
## Život
Pocházel z levicově orientované novinářské rodiny, jeho otec byl redaktor Rudého práva.
Gymnázium nedostudoval, neboť byl vyloučen pro nekázeň. Po absolvování základní vojenské služby pracoval rok v kladenském Divadle Jaroslava Průchy, posléze pracoval jako dělník v ČKD Praha. Odtud pak přešel na Univerzitu 17. listopadu, kde pracoval jako knihovník.
Jako novinář začínal koncem 60. let 20. století v časopisu Hasičské rozhledy. Posléze přešel do deníku Lidová demokracie, kde působil jako zemědělský redaktor. Z Lidové demokracie přešel do týdeníku Mladý svět jako specializovaný redaktor a ekonomický a technický publicista.
Zároveň vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. V roce 1989 sice vstoupil do KSČ ale krátce nato podepsal petici Několik vět, která kritizovala tehdejší politiku KSČ.
Po Sametové revoluci od roku 1990 do roku 1994 působil jako jeden z prvních redaktorů nově
obnovených Lidových novin. Odtud pak přešel do časopisu Týden, kde pracoval
krátce, stejně tak tomu bylo i v Hospodářských novinách. V závěru svého života zakotvil
v deníku Právo, vedl i internetový časopis Názor.
## Soukromý život
Měl dvě děti, syna Jakuba a dceru Ruth, která je překladatelka a rozhlasovou redaktorka.
|
cswiki/710921
|
cswiki
| 710,921
|
Jiří Franěk (novinář)
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Fran%C4%9Bk_(novin%C3%A1%C5%99)
|
2023-09-19T15:17:31Z
|
cs
|
Q12025125
| 29,061
|
{{Infobox - spisovatel
| stát = {{Vlajka a název|Česko}}
}}
'''Jiří Franěk''' ([[20. duben|20. dubna]] [[1944]], [[Kladno]] – [[25. leden|25. ledna]] [[2011]], [[Praha]]<ref>{{Citace periodika|url=https://www.lidovky.cz/lide/zemrel-publicista-a-komentator-jiri-franek.A110127_222603_ln_domov_kar|periodikum= Lidovky.cz|datum= 27. 1. 2011|strany= |titul=Zemřel publicista a komentátor Franěk}}</ref>) byl český [[novinář]] a komentátor, laureát [[Cena Ferdinanda Peroutky|Ceny Ferdinanda Peroutky]] z roku [[2005]].<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Nositelé Ceny Ferdinanda Peroutky |url=https://ferdinandperoutka.cz/nositele-ceny-ferdinanda-peroutky/ |datum přístupu=2019-02-07 |url archivu=https://web.archive.org/web/20220720221351/https://ferdinandperoutka.cz/nositele-ceny-ferdinanda-peroutky/ |datum archivace=2022-07-20 }}</ref>
== Život ==
Pocházel z levicově orientované novinářské rodiny, jeho otec byl redaktor ''[[Rudé právo|Rudého práva]]''.
[[Gymnázium]] nedostudoval, neboť byl vyloučen pro nekázeň. Po absolvování [[Základní vojenská služba|základní vojenské služby]] pracoval rok v kladenském [[Divadlo Jaroslava Průchy|Divadle Jaroslava Průchy]], posléze pracoval jako dělník v [[ČKD|ČKD Praha]]. Odtud pak přešel na [[Universita 17. listopadu|Univerzitu 17. listopadu]], kde pracoval jako [[knihovnictví|knihovník]].
Jako [[novinář]] začínal koncem 60. let [[20. století]] v časopisu ''Hasičské rozhledy''. Posléze přešel do deníku ''[[Lidová demokracie (deník)|Lidová demokracie]]'', kde působil jako zemědělský [[redaktor]]. Z Lidové demokracie přešel do týdeníku ''[[Mladý svět]]'' jako specializovaný redaktor a ekonomický a technický publicista.
Zároveň vystudoval [[Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy|Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy]]. V roce [[1989]] sice vstoupil do [[Komunistická strana Československa|KSČ]] ale krátce nato podepsal petici ''[[Několik vět]]'', která kritizovala tehdejší politiku KSČ.
Po [[Sametová revoluce|Sametové revoluci]] od roku [[1990]] do roku [[1994]] působil jako jeden z prvních [[redaktor]]ů nově
obnovených ''[[Lidové noviny|Lidových novin]]''. Odtud pak přešel do časopisu ''[[Týden (časopis)|Týden]]'', kde pracoval
krátce, stejně tak tomu bylo i v ''[[Hospodářské noviny|Hospodářských novinách]]''. V závěru svého života zakotvil
v deníku ''[[Právo (deník)|Právo]]'', vedl i [[internetový časopis]] ''Názor''.
== Soukromý život ==
Měl dvě děti, syna Jakuba a dceru [[Ruth Fraňková|Ruth]], která je [[překladatel]]ka a [[rozhlas]]ovou redaktorka.<ref>http://www.radio.cz/en/static/who-is-who/ruth-frankova Český rozhlas 7 - Radio Praha</ref>
== Reference ==
<references />
=== Externí odkazy ===
* {{NK ČR|jn19981001238}}
* {{Wikicitáty|osoba=Jiří Franěk}}
* [http://www.lidovky.cz/zemrel-publicista-a-komentator-jiri-franek-f29-/lide.asp?c=A110127_222603_ln_domov_kar Lidovky.cz]
* [http://kladenskelisty.cz/10333/zemrel-kladensky-rodak-jiri-franek-uznavany-novinar/ Kladenské listy]
{{Autoritní data}}
{{Portály|Česko|Lidé|Literatura}}
{{DEFAULTSORT:Franěk, Jiří}}
[[Kategorie:Čeští novináři]]
[[Kategorie:Nositelé Ceny Ferdinanda Peroutky]]
[[Kategorie:Narození v roce 1944]]
[[Kategorie:Narození 20. dubna]]
[[Kategorie:Narození v Kladně]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 2011]]
[[Kategorie:Úmrtí 25. ledna]]
[[Kategorie:Úmrtí v Praze]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Absolventi Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy]]
| 23,193,834
|
[{"title": "Ji\u0159\u00ed Fran\u011bk", "data": {"Narozen\u00ed": "20. dubna 1944 \u00b7 Kladno", "\u00damrt\u00ed": "25. ledna 2011 (ve v\u011bku 66 let) \u00b7 Praha", "Povol\u00e1n\u00ed": "spisovatel a novin\u00e1\u0159", "St\u00e1t": "\u010cesko", "Alma mater": "Fakulta soci\u00e1ln\u00edch v\u011bd Univerzity Karlovy", "Ocen\u011bn\u00ed": "Cena Ferdinanda Peroutky (2005)"}}]
| false
|
# Thongchai McIntyre
Thongchai McIntyre (thajsky ธงไชย แมคอินไตย์) (* 8. prosince 1958, Bangkok) známý jako Bird Thongchai, je thajský zpěvák a herec, který je považován za průkopníka[zdroj?] žánru elektronický pop. V roce 1983 se stal zpěvákem pod GMM Grammy. V roce 2002 spolu s Jinatarou Poonlarpovou, Meriou Bernattyovou, Katterynou Englishovou nahráli společné album Chud Rab Kaek.
## Diskografie
### Alba
- 1990 – Boomerang
- 1991 – Phrik Khee Noo
- 2002 – Chud Rab Kaek
- 2006 – Asar Sanuk
## Filmografie
- 1990 – Koo Kham
- 1993 – Wan Nee Thee Ro Koai
- 1993 – Kol Kimono
|
cswiki/1557113
|
cswiki
| 1,557,113
|
Thongchai McIntyre
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Thongchai_McIntyre
|
2023-04-17T13:47:31Z
|
cs
|
Q1365889
| 36,358
|
{{Pravopis}}
{{Infobox - hudební umělec}}
'''Thongchai McIntyre''' ({{Vjazyce2|th|''ธงไชย แมคอินไตย์''}})<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://music.sanook.com/news/news_19425.php
| titul = เบิร์ดนักร้องยอดนิยม เป็นระดับแนวหน้าของเอเชีย จากการจัดระดับโดยนิตยสารเอ็นเตอร์เทนเมนต์วีกลี่
| accessdate = 2020-01-18
| datum přístupu = 2020-01-18
| url archivu = https://web.archive.org/web/20101201174054/http://music.sanook.com/news/news_19425.php
| datum archivace = 2010-12-01
| nedostupné = ano
}}</ref> (* [[8. prosinec|8. prosince]] [[1958]], [[Bangkok]]) známý jako '''Bird Thongchai''', je [[Thajci|thajský]] [[zpěvák]] a [[herec]], který je považován za průkopníka{{Zdroj?}} žánru [[Elektronická hudba|elektronický]] [[Pop music|pop]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://prthai.com/articledetail.asp?kid=2475
| titul = ประวัติ ธงไชย แมคอินไตย์ (พี่เบิร์ด)
| nedostupné = ano
| url archivu = https://web.archive.org/web/20160108020251/http://www.prthai.com/articledetail.asp?kid=2475
| datum archivace = 2016-01-08
| datum přístupu = 2020-01-18
}}</ref><ref name="guardian">{{Cite web|url=http://observer.guardian.co.uk/omm/story/0,,1729868,00.html|title=Bang pop! | Music|website=The Guardian|accessdate=2017-12-14}}</ref> V roce 1983 se stal zpěvákem pod [[GMM Grammy]]. V roce 2002 spolu s [[Jintara Poonlarp|Jinatarou Poonlarpovou]], [[Meria Bernatty|Meriou Bernattyovou]], [[Katterya English|Katterynou Englishovou]] nahráli společné album ''[[Chud Rab Kaek]]''.<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = https://mgronline.com/entertainment/detail/9600000049115
| titul = เพลงเขาดังจริง!!! 33 อัลบั้มขายดีที่สุด(ตลอดกาล)จากแกรมมี่
| vydavatel = MGR Online
| datum přístupu = 2020-01-18
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| url = https://scontent.fbkk7-2.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/18882057_949718611834242_2909435422934206530_n.jpg?_nc_cat=102&_nc_ht=scontent.fbkk7-2.fna&oh=1dc08b906dff1ce622a6f388e929767d&oe=5C4E73BA
| titul = อัลบั้มขายดีที่สุด(ตลอดกาล):อัลบั้มชุดรับแขกยอดขายสูงที่สุดของประเทศไทย
| vydavatel = GMM Superstar
| datum přístupu = 2020-01-18
}}{{Nedostupný zdroj}}</ref>
== Diskografie ==
=== Alba ===
* 1990 – ''Boomerang''
* 1991 – ''Phrik Khee Noo''
* 2002 – [[Chud Rab Kaek|''Chud Rab Kaek'']]
* 2006 – ''Asar Sanuk''
== Filmografie ==
* 1990 – ''Koo Kham''
* 1993 – ''Wan Nee Thee Ro Koai''
* 1993 – ''Kol Kimono''
== Reference ==
{{Překlad|jazyk=en|článek=Thongchai McIntyre|revize=932533835}}
<references />
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Lidé|Hudba|Film}}
{{DEFAULTSORT:McIntyre, Thongchai}}
[[Kategorie:Thajští zpěváci]]
[[Kategorie:Thajští herci]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu bílého slona]]
[[Kategorie:Narození v roce 1958]]
[[Kategorie:Narození 8. prosince]]
[[Kategorie:Narození v Bangkoku]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
| 22,710,139
|
[{"title": "Z\u00e1kladn\u00ed informace", "data": {"Narozen\u00ed": "8. prosince 1958 (66 let) \u00b7 Bangkok", "\u017d\u00e1nry": "Thai pop", "Povol\u00e1n\u00ed": "zp\u011bv\u00e1k, filmov\u00fd herec, televizn\u00ed herec a herec", "N\u00e1stroje": "hlas", "Vydavatel": "GMM Grammy", "V\u00fdznamn\u00e1 d\u00edla": "Chud Rab Kaek", "Ocen\u011bn\u00ed": "Commander of the Order of the White Elephant (1991)", "Z\u00e1kladn\u00ed informace": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Jicchak Kariv
Jicchak Kariv (hebrejsky: יצחק קריב) byl izraelský politik a starosta Jeruzaléma.
## Biografie a politická dráha
Narodil se roku 1902 v tehdejší Ruské říši. V letech 1952–1955 zastával post starosty Jeruzaléma, respektive Západního Jeruzaléma (Východní Jeruzalém včetně Starého města byl tehdy ještě pod správou Jordánska). Na tento post kandidoval za stranu Mizrachi. Do funkce se dostal jako kompromisní kandidát poté, co rezignoval jeho předchůdce Zalman Šragaj. Zemřel roku 1999.
|
cswiki/691902
|
cswiki
| 691,902
|
Jicchak Kariv
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jicchak_Kariv
|
2023-09-11T09:23:56Z
|
cs
|
Q2897497
| 26,886
|
{{Infobox - politik
| jméno = Jicchak Kariv<br />יצחק קריב
| obrázek = Yitzhak Kariv.jpg
| popisek = Jicchak Kariv na snímku z roku [[1954]]
| úřad = [[Seznam starostů Jeruzaléma|starosta Jeruzaléma]]
| od = [[1952]]
| do = [[1955]]
| předchůdce = [[Zalman Šragaj]]
| nástupce = [[Geršon Agron]]
| strana = [[Mizrachi (politická strana)|Mizrachi]]
| datum narození = [[1902]]
| místo narození = {{Vlajka a název|Ruské impérium}}
| datum úmrtí = [[1999]]
| místo úmrtí = {{Vlajka a název|Izrael}}
| alma mater =
| podpis =
| web =
| sloužil =
| složka =
| hodnost =
| bitvy =
| vyznamenání =
| poznámky =
}}
'''Jicchak Kariv''' ({{Vjazyce|he}}: יצחק קריב) byl [[izrael]]ský politik a [[Seznam starostů Jeruzaléma|starosta Jeruzaléma]].
== Biografie a politická dráha ==
Narodil se roku [[1902]] v tehdejší [[Ruské impérium|Ruské říši]]. V letech [[1952]]–[[1955]] zastával post starosty [[Jeruzalém]]a, respektive [[Západní Jeruzalém|Západního Jeruzaléma]] (Východní Jeruzalém včetně [[Staré Město (Jeruzalém)|Starého města]] byl tehdy ještě pod správou [[Jordánsko|Jordánska]]). Na tento post kandidoval za stranu [[Mizrachi (politická strana)|Mizrachi]].<ref name="JVL Mayors">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Jewish Virtual Library
| titul = Mayors of Jerusalem
| url = http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/History/mayorsjer.html
| datum přístupu = 2011-06-10
| jazyk = anglicky
}}</ref> Do funkce se dostal jako kompromisní kandidát poté, co rezignoval jeho předchůdce [[Zalman Šragaj]]. Zemřel roku [[1999]].
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{En}} {{He}} [https://web.archive.org/web/20061110203614/http://www.jerusalem.muni.il/ Oficiální stránky radnice města Jeruzalém]
{{Starostové Jeruzaléma}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Izrael}}
{{DEFAULTSORT:Kariv, Jicchak}}
[[Kategorie:Narození v roce 1902]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1999]]
[[Kategorie:Izraelští Židé]]
[[Kategorie:Ruští Židé]]
[[Kategorie:Jeruzalémští starostové]]
[[Kategorie:Muži]]
| 23,153,459
|
[{"title": "starosta Jeruzal\u00e9ma", "data": {"starosta Jeruzal\u00e9ma": "Ve funkci: \u00b7 1952 \u2013 1955", "P\u0159edch\u016fdce": "Zalman \u0160ragaj", "N\u00e1stupce": "Ger\u0161on Agron"}}, {"title": "Stranick\u00e1 p\u0159\u00edslu\u0161nost", "data": {"\u010clenstv\u00ed": "Mizrachi", "Narozen\u00ed": "1902 \u00b7 Rusk\u00e9 imp\u00e9rium", "\u00damrt\u00ed": "1999 \u00b7 Izrael", "M\u00edsto poh\u0159ben\u00ed": "Har ha-Menuchot", "Profese": "politik", "Commons": "Yitzhak Kariv", "Stranick\u00e1 p\u0159\u00edslu\u0161nost": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# Anatolij Petrovič Dněprov
Anatolij Petrovič Dněprov (rusky Анатолий Петрович Днепров), vlastním jménem Anatolij Petrovič Mickevič (rusky Анатолий Петрович Мицкевич) (17. listopadu 1919, Sičeslav, dnes Dnipro, Ukrajina – 7. října 1975, Moskva) byl ruský sovětský spisovatel vědeckofantastické literatury původem z Ukrajiny.
## Život
Narodil se v ukrajinském Dněpropetrovsku (podle tohoto města si zvolil svůj pseudonym). Roku 1941 vystudoval matematicko-fyzikální fakultu Moskevské státní univerzity. V prvních dnech Velké vlastenecké války odešel do armády jako dobrovolník, sloužil jako důstojník sovětské vojenské zpravodajské služby, dosáhl hodnosti plukovníka a obdržel Řád Vlastenecké války.
Po válce působil v Sovětské akademii věd, zabýval se vědeckou žurnalistikou a pracoval jako vědecký redaktor časopisu Technika mládeži (Техника молодёжи). Od roku 1949 byl členem Komunistické strany Sovětského svazu, roku 1952 získal vědeckou hodnost kandidáta věd. Roku 1958 debutoval vědeckofantastickou povídkou Кораблекрушение (Ztroskotání), o dva roky později vyšla jeho první kniha, sbírka povídek Уравнение Максвелла (Maxvellovy rovnice). Náměty pro své povídky a novely, které se vyznačují silným satirickým zaměřením, čerpal především z oboru kybernetiky a brzy se stal předním představitelem ruské satirické science-fiction.
## Dílo
### Sbírky vědeckofantastických povídek a novel
- Уравнение Максвелла (1960, Maxvellovy rovnice),
- Мир, в котором я исчез (1962, Svět, v němž jsem měl zmizet),
- Формула бессмертия (1963, Vzorec nesmrtelnosti), rozšířeno 1972
- Пурпурная мумия (1965, Purpurová mumie)
- Пророки (1971, Proroci).
- Глиняный бог (2003, Hliněný bůh), souborné vydání povídek a novel.
### Publicistika (výběr)
- Гробы во вселенной (1961, Rakve ve vesmíru), vědeckofantastické povídky amerických spisovatelů.
- Научная фантастика – что это такое? (1962, Vědecká fantastika – co to je?).
- Где начинается фантастика? (1963, Kde začíná fantastika?).
- Роботы – что они могут?(1963, Co mohou roboti?).
- Тропы в незнаемое (1964, Cesty do neznáma).
- На перекрестках фантастики (1964, Na křižovatkách fantastiky).
- Человек и его будущее (1968, Člověk a jeho budoucnost).
## Filmové adaptace
- Krabi (1976), animovaný krátkometrážní český film podle povídky Krabi na ostrově, režie Václav Mergl
## Česká vydání
- Purpurová mumie (1961, Пурпурная мумияú), Věda a technika mládeži, 15. ročník (1961), číslo 22-25.
- Krabi na ostrově (1958, Крабы идут по острову), vyšlo v antologii Povídky z vesmíru (Svět sovětů, Praha 1961, přeložil Jaroslav Piskáček) a v antologii Chlapík z pekla (Albatros, Praha 1986, přeložila Miroslava Genčiová).
- Samuela (1958, Суэма), vyšlo v antologii Povídky z vesmíru (Svět sovětů, Praha 1961, přeložil Jaroslav Piskáček) a v antologii Napříč nekonečnem (SNDK, Praha 1963, přeložil Jaroslav Piskáček).
- Maxwellovy rovnice (1960, Уравнение Максвелла), vyšlo v antologii Druhé povídky z vesmíru (Svět sovětů, Praha 1962, přeložil Jaroslav Piskáček). Podle této literární předlohy natočila brněnská rocková skupina Progres 2 v lednu 1983 rockovou operu Mozek s jedenácti skladbami.
- Pruhovaný Bob (1961, Полосатый Боб), vyšlo v antologii Třetí povídky z vesmíru (Svět sovětů, Praha 1963, přeložil Jaroslav Piskáček.
- Hrdinský čin (1962, Подвиг), Věda a technika mládeži, 17. ročník (1963), číslo 14-15, přeložil Jiří Moravec.
- Hliněný bůh (1963, Глиняный бог), Svět sovětů, Praha 1964, přeložil Josef Týč, rozsáhlejší politická satira na fašismus líčící úsilí německého vědce vytvořit křemíkové bytosti, které by se jako myslící automaty staly ideálními vojáky v příští válce.
- Stroj ER-1 (1959, Машина «ЭС», модель N-1), vyšlo v antologii Napříč nekonečnem SNDK, Praha 1963.
- Faktor času (1961, Фактор времени), Věda a technika mládeži, 19. ročník (1965), číslo 20-23.
- Svět, v němž jsem měl zmizet (1961, Мир, в котором я исчез), Věda a technika mládeži, 21. ročník (1967), číslo 22-24, přeložila Jaromíra Kryslová.
- Rozhovor s dopravním strážníkem (1964, Интервью с регулировщиком уличного движения), Revue Smaragd 1969, číslo 1, přeložil Jiří Barbaš.
- Zpětný růst (1970, Смешной баобаб), Čtení 1980, číslo 4, také jako Život nazpátek, Čtení 1989, číslo 11.
- Rozhovor se stínem (1963, Разговор с чужой тенью), Věda a život, 1982, číslo 11.
- Okno do antisvěta (1962, Лицом к стене), časopis Interpress, ročenka 1987, číslo 1.
- Vzorec nesmrtelnosti (1962, Формула бессмертия), časopis Interpress, ročenka 1987, číslo 4.
|
cswiki/1124927
|
cswiki
| 1,124,927
|
Anatolij Petrovič Dněprov
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anatolij_Petrovi%C4%8D_Dn%C4%9Bprov
|
2024-07-18T19:24:13Z
|
cs
|
Q513150
| 42,743
|
{{Infobox - spisovatel
| jméno = Anatolij Petrovič Dněprov
| rodné jméno = Anatolij Petrovič Mickevič
| datum narození = {{Datum narození|1919|11|17}}
| místo narození = [[Dnipro|Sičeslav]], [[Ukrajinská lidová republika]]
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1975|10|7|1919|11|17}}
| místo úmrtí = [[Moskva]], {{Vlajka a název|Sovětský svaz}}
| povolání = [[fyzik]], [[Žurnalistika|žurnalista]] a [[spisovatel]]
| žánr = [[science-fiction|vědeckofantastická próza]]
| téma =
| pseudonym =
| hnutí =
| díla =
| ocenění = [[Řád Vlastenecké války]]
| stát = {{Vlajka a název|Sovětský svaz}}
| národnost = [[Rusové|ruská]]
| nk =
}}
'''Anatolij Petrovič Dněprov''' ({{Vjazyce2|ru|''Анатолий Петрович Днепров''}}), vlastním jménem '''Anatolij Petrovič Mickevič''' ({{Vjazyce2|ru|'' Анатолий Петрович Мицкевич''}}) ([[17. listopad]]u [[1919]], [[Dnipro|Sičeslav]], dnes [[Dnipro]], [[Ukrajina]] – [[7. říjen|7. října]] [[1975]], [[Moskva]]) byl [[Rusko|ruský]] [[Sovětský svaz|sovětský]] [[spisovatel]] [[science-fiction|vědeckofantastické literatury]] původem z [[Ukrajina|Ukrajiny]].<ref name="REF1">Slovník sovětských spisovatelů I., Odeon, Praha 1978, str.327</ref><ref name="REF2">Encyklopedie literatury science-fiction, AFSF, Praha 1995, str. 234-235.</ref>
== Život ==
Narodil se v [[Ukrajina|ukrajinském]] [[Dněpropetrovsk]]u (podle tohoto města si zvolil svůj [[pseudonym]]). Roku [[1941]] vystudoval matematicko-fyzikální fakultu [[Lomonosovova univerzita|Moskevské státní univerzity]]. V prvních dnech [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké války]] odešel do armády jako dobrovolník, sloužil jako důstojník [[GRU|sovětské vojenské zpravodajské služby]], dosáhl hodnosti [[plukovník]]a a obdržel [[Řád Vlastenecké války]].<ref name="REF3">[http://archivsf.narod.ru/1919/anatoley_dneprov/index.htm Днепров Анатолий Петрович - Архив фантастики]</ref>
Po válce působil v [[Ruská akademie věd|Sovětské akademii věd]], zabýval se vědeckou [[Žurnalistika|žurnalistikou]] a pracoval jako vědecký [[redaktor]] [[časopis]]u ''Technika mládeži'' (Техника молодёжи). Od roku [[1949]] byl členem [[Komunistická strana Sovětského svazu|Komunistické strany Sovětského svazu]], roku [[1952]] získal vědeckou hodnost [[Kandidát věd|kandidáta věd]]. Roku [[1958]] debutoval [[science-fiction|vědeckofantastickou]] [[Povídka|povídkou]] ''Кораблекрушение'' (Ztroskotání), o dva roky později vyšla jeho první kniha, sbírka povídek ''Уравнение Максвелла'' (Maxvellovy rovnice). Náměty pro své povídky a [[Novela (literatura)|novely]], které se vyznačují silným [[Satira|satirickým]] zaměřením, čerpal především z oboru [[Kybernetika|kybernetiky]] a brzy se stal předním představitelem ruské [[Satira|satirické]] [[science-fiction]].<ref name="REF1" /><ref name="REF2" /><ref name="REF3" />
== Dílo ==
=== Sbírky vědeckofantastických povídek a novel ===
* ''Уравнение Максвелла'' ([[1960]], Maxvellovy rovnice),
* ''Мир, в котором я исчез'' ([[1962]], Svět, v němž jsem měl zmizet),
* ''Формула бессмертия'' ([[1963]], Vzorec nesmrtelnosti), rozšířeno [[1972]]
* ''Пурпурная мумия'' ([[1965]], Purpurová mumie)
* ''Пророки'' ([[1971]], Proroci).
* ''Глиняный бог'' ([[2003]], Hliněný bůh), souborné vydání povídek a novel.
=== Publicistika (výběr) ===
* ''Гробы во вселенной'' ([[1961]], Rakve ve vesmíru), vědeckofantastické povídky amerických spisovatelů.
* ''Научная фантастика – что это такое?'' ([[1962]], Vědecká fantastika – co to je?).
* ''Где начинается фантастика?'' ([[1963]], Kde začíná fantastika?).
* ''Роботы – что они могут?''([[1963]], Co mohou roboti?).
* ''Тропы в незнаемое'' ([[1964]], Cesty do neznáma).
* ''На перекрестках фантастики'' ([[1964]], Na křižovatkách fantastiky).
* ''Человек и его будущее'' ([[1968]], Člověk a jeho budoucnost).
== Filmové adaptace ==
* ''Krabi'' ([[1976]]), [[Animace|animovaný]] krátkometrážní [[Češi|český]] [[film]] podle povídky ''Krabi na ostrově'', [[režie]] [[Václav Mergl]]
== Česká vydání ==
* ''Purpurová mumie'' ([[1961]], Пурпурная мумияú), ''[[Věda a technika mládeži]]'', 15. ročník (1961), číslo 22-25.
* ''Krabi na ostrově'' ([[1958]], Крабы идут по острову), vyšlo v [[Antologie|antologii]] ''Povídky z vesmíru'' ([[Svět sovětů]], [[Praha]] 1961, přeložil [[Jaroslav Piskáček]]) a v antologii ''[[Chlapík z pekla]]'' ([[Albatros (nakladatelství)|Albatros]], Praha [[1986]], přeložila [[Miroslava Genčiová]]).
* ''Samuela'' (1958, Суэма), vyšlo v antologii ''Povídky z vesmíru'' (Svět sovětů, Praha 1961, přeložil Jaroslav Piskáček) a v antologii ''[[Napříč nekonečnem]]'' ([[Albatros (nakladatelství)|SNDK]], Praha [[1963]], přeložil Jaroslav Piskáček).
* ''Maxwellovy rovnice'' ([[1960]], Уравнение Максвелла), vyšlo v antologii ''Druhé povídky z vesmíru'' (Svět sovětů, Praha [[1962]], přeložil Jaroslav Piskáček). Podle této literární předlohy natočila brněnská rocková skupina [[Progres 2]] v lednu [[1983]] [[Rocková opera|rockovou operu]] ''[[Mozek (album)|Mozek]]'' s jedenácti skladbami.
* ''Pruhovaný Bob'' (1961, Полосатый Боб), vyšlo v antologii ''Třetí povídky z vesmíru'' (Svět sovětů, Praha [[1963]], přeložil Jaroslav Piskáček.
* ''Hrdinský čin'' (1962, Подвиг), ''Věda a technika mládeži'', 17. ročník (1963), číslo 14-15, přeložil [[Jiří Moravec (překladatel)|Jiří Moravec]].
* ''Hliněný bůh'' (1963, Глиняный бог), Svět sovětů, Praha [[1964]], přeložil [[Josef Týč]], rozsáhlejší [[Politika|politická]] [[satira]] na [[fašismus]] líčící úsilí [[Německo|německého]] vědce vytvořit [[křemík]]ové bytosti, které by se jako myslící [[automat]]y staly ideálními vojáky v příští válce.
* ''Stroj ER-1'' ([[1959]], Машина «ЭС», модель N-1), vyšlo v antologii ''Napříč nekonečnem'' SNDK, Praha 1963.
* ''Faktor času'' (1961, Фактор времени), ''Věda a technika mládeži'', 19. ročník ([[1965]]), číslo 20-23.
* ''Svět, v němž jsem měl zmizet'' (1961, Мир, в котором я исчез), ''Věda a technika mládeži'', 21. ročník ([[1967]]), číslo 22-24, přeložila [[Jaromíra Kryslová]].
* ''Rozhovor s dopravním strážníkem'' ([[1964]], Интервью с регулировщиком уличного движения), ''Revue Smaragd'' [[1969]], číslo 1, přeložil [[Jiří Barbaš]].
* ''Zpětný růst'' ([[1970]], Смешной баобаб), ''Čtení'' [[1980]], číslo 4, také jako ''Život nazpátek'', ''Čtení'' [[1989]], číslo 11.
* ''Rozhovor se stínem'' (1963, Разговор с чужой тенью), [[Věda a život]], [[1982]], číslo 11.
* ''Okno do antisvěta'' (1962, Лицом к стене), časopis ''Interpress'', ročenka [[1987]], číslo 1.
* ''Vzorec nesmrtelnosti'' (1962, Формула бессмертия), časopis ''Interpress'', ročenka 1987, číslo 4.
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Externí odkazy ===
* {{NK ČR|xx0065494}}
* {{ru}} [https://fantlab.ru/autor494 Анатолий Днепров - Лаборатория Фантастики]
* {{ru}} [http://publ.lib.ru/ARCHIVES/D/DNEPROV_Anatoliy_Petrovich/_Dneprov_A.P..html Днепров Анатолий Петрович - Публичная Библиотека] {{Wayback|url=http://publ.lib.ru/ARCHIVES/D/DNEPROV_Anatoliy_Petrovich/_Dneprov_A.P..html |date=20150406002434 }}
* {{cs}} [http://www.legie.info/autor/806-anatolij-petrovic-dneprov Dněprov, Anatolij - Legie]
* {{cs}} [http://scifibaze.wz.cz/Autori/AutorD/DneprovA.html Dněprov, Anatolij - Scifibaze]
{{Autoritní data}}
{{DEFAULTSORT:Dněprov, Anatolij Petrovič}}
[[Kategorie:Sovětští spisovatelé science fiction]]
[[Kategorie:Ruští spisovatelé science fiction]]
[[Kategorie:Sovětští spisovatelé povídek]]
[[Kategorie:Ruští spisovatelé povídek]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu vlastenecké války]]
[[Kategorie:Narození 17. listopadu]]
[[Kategorie:Narození v roce 1919]]
[[Kategorie:Narození v Dnipru]]
[[Kategorie:Úmrtí 7. října]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1975]]
[[Kategorie:Úmrtí v Moskvě]]
[[Kategorie:Muži]]
| 24,102,974
|
[{"title": "Anatolij Petrovi\u010d Dn\u011bprov", "data": {"Rodn\u00e9 jm\u00e9no": "Anatolij Petrovi\u010d Mickevi\u010d", "Narozen\u00ed": "17. listopadu 1919 \u00b7 Si\u010deslav, Ukrajinsk\u00e1 lidov\u00e1 republika", "\u00damrt\u00ed": "7. \u0159\u00edjna 1975 (ve v\u011bku 55 let) \u00b7 Moskva, Sov\u011btsk\u00fd svaz", "Povol\u00e1n\u00ed": "fyzik, \u017eurnalista a spisovatel", "N\u00e1rodnost": "rusk\u00e1", "St\u00e1t": "Sov\u011btsk\u00fd svaz", "Alma mater": "Fyzik\u00e1ln\u00ed fakulta Moskevsk\u00e9 st\u00e1tn\u00ed univerzity", "\u017d\u00e1nr": "v\u011bdeckofantastick\u00e1 pr\u00f3za", "Ocen\u011bn\u00ed": "\u0158\u00e1d Vlasteneck\u00e9 v\u00e1lky"}}]
| false
|
# Vrcovice
Vrcovice jsou obec v okrese Písek v Jihočeském kraji. Leží pět kilometrů severně od Písku. Obec se skládá ze dvou částí, a to z Vrcovic a Starých Lázní. Žije zde 194 obyvatel.
Ve vesnici je železniční zastávka, kaple, hasičská zbrojnice a obecní úřad s knihovnou. Asi dva kilometry západně u Otavy leží rekreační chatová oblast a plynová lávka přes řeku. Část obce Staré lázně v minulosti bývala vyhlášenou lázeňskou destinací.
## Historie
První písemná zmínka o Vrcovicích pochází z roku 1542.
## Obyvatelstvo
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
| -------------- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- |
| Počet obyvatel | 265 | 270 | 276 | 242 | 241 | 249 | 222 | 185 | 170 | 149 | 136 | 105 | 106 | 179 | 177 |
| Počet domů | 31 | 33 | 34 | 37 | 38 | 39 | 41 | 43 | 37 | 40 | 37 | 40 | 53 | 65 | 68 |
## Obecní správa
Mezi lety 1850–1987 byly Vrcovice obcí v okrese Písek. Od 1. ledna 1988 do 30. června 1990 patřily jako část obce k Záhoří a od 1. července 1990 jsou opět samostatnou obcí. V letech 1850–1920 a v letech 1960–1987 k obci patřily Držov a Vojníkov a v letech 1960–1987 také Louka.
### Obecní symboly
Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 6. ledna 2021. Ty se skládají z modrého podkladu, symbolizujícího řeku Otavu, bílého hradiště a zlatých šišek, odkazujících na rozsáhlé obecní lesy a především na dvě části obce: Vrcovice a Staré Lázně. Mezi šiškami je vyobrazen zlatý trs obilí, jenž znázorňuje zemědělství, které je s obcí odjakživa spjato.
## Pamětihodnosti
Ke kulturním památkám patří vrcovické hradiště ze starší doby bronzové jihozápadně od vesnice, usedlost čp. 11 a kaple na návsi zasvěcená svatému Václavovi.
## Osobnosti
- Josef Hessoun (1830–1906), katolický kněz, misionář mezi Čechy v USA
- Anna Větrovská (rozená Hesounová) (1899–1941), válečná hrdinka, vyznamenána za statečnost československým válečným křížem[12][13]
- Cyril Větrovský (1922–1945), syn Anny Větrovské; válečný hrdina, vyznamenán za statečnost československým válečným křížem[12][13]
## Okolní obce a sousedící katastry
- Písek
- Dolní Novosedly
- Horní Novosedly
- Záhoří
- Svatonice
- Vojníkov
- Držov
- Topělec
## Galerie
- Otava u Vrcovic
- Stavení
- Železniční zastávka
- Památník 100. výročí založení ČSR
- Obecní úřad a hasičská zbrojnice
- Vrcovická kaplička
- Prostranství
- Pamětní deska Anně a Cyrilu Větrovských a pamětní deska Josefu Hessounovi
|
cswiki/24152
|
cswiki
| 24,152
|
Vrcovice
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vrcovice
|
2025-08-02T10:36:30Z
|
cs
|
Q2569152
| 86,572
|
{{Infobox - česká obec
| název = Vrcovice
| status = obec
| kraj = [[Jihočeský kraj|Jihočeský]]
| NUTS3 = CZ031
| okres = Písek
| katastrální území = Vrcovice
| obec s rozšířenou působností = [[Písek (město)|Písek]]
| pověřená obec = [[Písek (město)|Písek]]
| země = [[Čechy]]
| PSČ = 397 01
| počet ZSJ = 3
| počet částí obce = 1
| počet katastrálních území = 1
| adresa = Vrcovice 1<br />397 01 Písek
| web = http://www.vrcovice.cz
| úřední web =
| e-mail = [email protected]
| starostka = Markéta Nepodalová
| starosta aktuální k = 2022
}}
'''Vrcovice''' jsou [[Obec (Česko)|obec]] v [[okres Písek|okrese Písek]] v [[Jihočeský kraj|Jihočeském kraji]]. Leží pět kilometrů severně od [[Písek (město)|Písku]]. Obec se skládá ze dvou částí, a to z Vrcovic a Starých Lázní. Žije zde {{Počet obyvatel}} obyvatel.
Ve vesnici je železniční zastávka, kaple, hasičská zbrojnice a obecní úřad s knihovnou. Asi dva kilometry západně u [[Otava|Otavy]] leží [[Chatová oblast Vrcovice|rekreační chatová oblast]] a [[Plynová lávka přes Otavu u Vrcovic|plynová lávka]] přes řeku. Část obce Staré lázně v minulosti bývala vyhlášenou lázeňskou destinací.
== Historie ==
[[První písemná zmínka]] o Vrcovicích pochází z roku [[1542]].<ref name="profous">{{Citace monografie
| příjmení = Profous
| jméno = Antonín
| odkaz na autora = Antonín Profous
| příjmení2 = Svoboda
| jméno2 = Jan
| odkaz na autora2 = Jan Svoboda (lingvista)
| titul = Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny
| vydavatel = Nakladatelství Československé akademie věd
| místo = Praha
| rok = 1957
| počet stran = 868
| svazek = IV. S–Ž
| typ kapitoly = heslo
| url kapitoly = https://mjc.ujc.cas.cz/search.php?where=strana&svazek=IV&heslo=0628
| kapitola = Vrcovice
| strany = 628
}}</ref>
== Obyvatelstvo ==
{{Tabulka počtu obyvatel}}
== Obecní správa ==
Mezi lety 1850–1987 byly Vrcovice [[Obec (Česko)|obcí]] v okrese Písek. Od 1. ledna 1988 do 30. června 1990 patřily jako [[část obce]] k [[Záhoří (okres Písek)|Záhoří]] a od 1. července 1990 jsou opět samostatnou obcí. V letech 1850–1920 a v letech 1960–1987 k obci patřily [[Držov]] a [[Vojníkov]] a v letech 1960–1987 také [[Louka (Vojníkov)|Louka]].<ref name="prehled-obci"/>
=== Obecní symboly ===
Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky]] dne 6. ledna 2021.<ref name="symboly"/> Ty se skládají z modrého podkladu, symbolizujícího řeku Otavu, bílého hradiště a zlatých šišek, odkazujících na rozsáhlé obecní lesy a především na dvě části obce: Vrcovice a Staré Lázně. Mezi šiškami je vyobrazen zlatý trs obilí, jenž znázorňuje zemědělství, které je s obcí odjakživa spjato.
== Pamětihodnosti ==
Ke [[Kulturní památka (Česko)|kulturním památkám]] patří [[Vrcovice (hradiště)|vrcovické hradiště]] ze starší [[Doba bronzová na území Česka|doby bronzové]] jihozápadně od vesnice,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Čtverák
| jméno = Vladimír
| příjmení2 = Lutovský
| jméno2 = Michal
| odkaz na autora2 = Michal Lutovský
| příjmení3 = Slabina
| jméno3 = Miloslav
| příjmení4 = Smejtek
| jméno4 = Lubor
| titul = Encyklopedie hradišť v Čechách
| vydavatel = Libri
| místo = Praha
| rok = 2003
| počet stran = 432
| isbn = 80-7277-173-6
| kapitola = Vrcovice
| strany = 347–348
}}</ref> usedlost čp. 11 a kaple na návsi zasvěcená [[Svatý Václav|svatému Václavovi]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hladký
| jméno = Jiří
| titul = Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku
| vydání = 2
| vydavatel = Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska
| místo = Praha
| rok = 2011
| strany = 110
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Detail dokumentu - C0003884
| periodikum = iispp.npu.cz
| url = https://iispp.npu.cz/mis_public/documentDetail.htm?id=90188
| datum přístupu = 2024-01-11
}}</ref>
== Osobnosti ==
* [[Josef Hessoun]] (1830–1906), katolický kněz, misionář mezi Čechy v USA
* Anna Větrovská (rozená Hesounová) (1899–1941), válečná hrdinka, vyznamenána za statečnost [[Československý válečný kříž 1939|československým válečným křížem]]<ref name="VrcoviceCP17">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Mundl
| jméno = Stanislav
| titul = Pamětní deska obětem 2.světové války
| url = http://www.vets.estranky.cz/clanky/vpm-okres-pisek/vrcovice.html
| datum vydání = 2009-08-07
| datum přístupu = 2016-04-02
| vydavatel = Spolek pro vojenská pietní místa - archivní verze
| místo = Vrcovice, dům čp. 17 u průjezdné komunikace
| poznámka = Souřadnice: 49° 20´ 38.15" N, 014° 10´ 23.93" E
}}</ref><ref name="HrobVetrovskych">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Nejedlá
| jméno = Marta
| titul = Hrob rodiny Větrovských
| url = http://www.vets.estranky.cz/clanky/vpm-okres-pisek/zahori.html
| datum vydání = 2010-05-30
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2016-04-01
| vydavatel = Spolek pro vojenská pietní místa - archivní verze
| místo = [[Záhoří (okres Písek)|Záhoří]], místní hřbitov
}}</ref>
* Cyril Větrovský (1922–1945), syn Anny Větrovské; válečný hrdina, vyznamenán za statečnost [[Československý válečný kříž 1939|československým válečným křížem]]<ref name="VrcoviceCP17"/><ref name="HrobVetrovskych"/>
== Okolní obce a sousedící katastry ==
* [[Písek (město)|Písek]]
* [[Dolní Novosedly]]
* [[Horní Novosedly]]
* [[Záhoří (okres Písek)|Záhoří]]
* [[Svatonice]]
* [[Vojníkov]]
* [[Držov]]
* [[Topělec]]
== Galerie ==
<gallery>
Otava, pohled na pravý břeh pod obcí Vrcovice.JPG|Otava u Vrcovic
Vrcovice-house2.jpg|Stavení
Vrcovice railway station - panoramio.jpg|Železniční zastávka
Památník 100. výročí vzniku ČSR.jpg|Památník 100. výročí založení ČSR
Obecní úřad a hasičská zbrojnice.jpg|Obecní úřad a hasičská zbrojnice
Vrcovická kaplička.jpg|Vrcovická kaplička
Prostranství.jpg|Prostranství
Pam.Desky.Vrcovice.CP17.JPG|Pamětní deska Anně a Cyrilu Větrovských a pamětní deska Josefu Hessounovi
</gallery>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references>
<ref name="prehled-obci">{{Citace monografie
| titul = Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011
| url = https://csu.gov.cz/docs/107508/10218bfa-fa30-486a-a4ab-4cd1eceacacd/13008415abc.pdf
| typ svazku = díl
| svazek = IV. Abecední přehled obcí a částí obcí
| datum vydání = 2015-12-21
| datum přístupu = 2024-05-27
| vydavatel = Český statistický úřad
| místo = Praha
| strany = 637, 110, 630, 304
| formát = PDF online
}}</ref>
<ref name="symboly">{{Citace elektronické monografie
| titul = Udělené symboly – Vrcovice
| url = https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/3177
| datum vydání = 2021-01-06
| datum přístupu = 2022-06-09
}}</ref>
</references>
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Wikislovník|heslo=Vrcovice}}
* {{Oficiální web}}
* {{RÚIAN}}
{{Pahýl}}
{{Okres Písek}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Česko|Geografie}}
[[Kategorie:Vrcovice| ]]
[[Kategorie:Obce v okrese Písek]]
[[Kategorie:Vesnice v okrese Písek]]
[[Kategorie:Sídla v Táborské pahorkatině]]
[[Kategorie:Sídla na Otavě]]
[[Kategorie:DSO mezi Vltavou a Otavou]]
[[Kategorie:Svazek obcí regionu Písecko]]
| 25,100,487
|
[{"title": "Lokalita", "data": {"Status": "obec", "Pov\u011b\u0159en\u00e1 obec": "P\u00edsek", "Obec s roz\u0161\u00ed\u0159enou p\u016fsobnost\u00ed": "P\u00edsek \u00b7 (spr\u00e1vn\u00ed obvod)", "Okres": "P\u00edsek", "Kraj": "Jiho\u010desk\u00fd", "Historick\u00e1 zem\u011b": "\u010cechy", "St\u00e1t": "\u010cesko", "Zem\u011bpisn\u00e9 sou\u0159adnice": "49\u00b020\u203241\u2033 s. \u0161., 14\u00b010\u203228\u2033 v. d."}}, {"title": "Z\u00e1kladn\u00ed informace", "data": {"Po\u010det obyvatel": "194 (2025)", "Rozloha": "5,51 km\u00b2", "Katastr\u00e1ln\u00ed \u00fazem\u00ed": "Vrcovice", "Nadmo\u0159sk\u00e1 v\u00fd\u0161ka": "418 m n. m.", "PS\u010c": "397 01", "Po\u010det dom\u016f": "68 (2021)", "Po\u010det \u010d\u00e1st\u00ed obce": "1", "Po\u010det k. \u00fa.": "1", "Po\u010det ZSJ": "3"}}, {"title": "Kontakt", "data": {"Adresa obecn\u00edho \u00fa\u0159adu": "Vrcovice 1 \u00b7 397 01 P\u00edsek \u00b7 [email protected]", "Starostka": "Mark\u00e9ta Nepodalov\u00e1", "Kontakt": ["Ofici\u00e1ln\u00ed web: www.vrcovice.cz", "Vrcovice"]}}, {"title": "Dal\u0161\u00ed \u00fadaje", "data": {"K\u00f3d obce": "550001", "K\u00f3d \u010d\u00e1sti obce": "186163", "Geodata (OSM)": "OSM, WMF", "Dal\u0161\u00ed \u00fadaje": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "Zdroje k infoboxu a \u010desk\u00fdm s\u00eddl\u016fm. \u00b7 N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# THQ
THQ Inc. byl americký herní vývojář a vydavatel. Společnost byla založena v dubnu 1990 Jackem Friedmanem a zabývala se vývojem her pro stolní a kapesní herní konzole, osobní počítače a mobilní telefony.
Mezi jejich nejznámější tituly se řadí série Darksiders, Red Faction, Saints Row, S.T.A.L.K.E.R., Company of Heroes, Warhammer 40.000: Dawn of War, Titan Quest a Supreme Commander.
Po letech finančních potíží vyhlásila 23. ledna 2014 bankrot. Část majetků byla prodána v dražbě.
V roce 2014 byla ochranná známka získána společností Nordic Games, která v srpnu 2016 změnila název na THQ Nordic.
## Historie
### Začátky (1990–1999)
THQ byla založena v dubnu 1990 Jackem Friedmanem. „THQ“ je zkratka pro Toy Headquarters (Sídlo hračky). V září 1990 společnost koupila vývojářské studio Brøderbund, a v lednu 1991 vypustila svoji první videohru Peter Pan and the Pirates.
V roce 1994 firma úplně přestala vyrábět hračky a soustředila se výhradně na videohry. Jack Friedman opustil THQ v roce 1995 a založil herní společnost Jakks Pacific. Novým výkonným ředitelem se stal Brian Farrell.
### Rozvoj a nové akvizice (2000–2009)
V září 2000 THQ rozšířila vnitřní vývojové možnosti získáním společnosti Volition. Od té doby se vnitřní studio rozrostlo až do jedenácti studií na celém světě se schopností vývoje do všech herních platforem. Některá ze studií, například Relic Entertainment, Vigil Games, Blue Tongue Entertainment, Juice Games, Kaos Studios a Volition, pracovala na hrách pro konzole příští generace. 10. května 2007 THQ oznámila nejvyšší roční tržby přesahující miliardu dolarů.
3. listopadu 2008 společnost zavřela pět vnitřních studií: Paradigm Entertainment, Mass Media Inc., Helixe, Locomotive Games, a Sandblast Games.
V roce 2009 přiměl obrovský pokles prodeje THQ navrhnout strategický plán na seškrtání $220 milionu ročních nákladů do roku 2010, a společnost sázela na investice do menšího množství kvalitnějších her. Kvůli Velké recesi se mnoho z jejích špičkových titulů prodávalo špatně, přestože měly příznivé recenze. Se snížením hodnoty akcií o 86 % oproti předchozímu roku a tržní hodnotou pouze $173 milionů hrozilo THQ, že bude odkoupena jinými společnostmi. V březnu 2009 se od THQ oddělila studia Heavy Iron Studios a Incinerator Studios, která se stala samostatnými společnosti. O dva měsíce později, v květnu 2009, THQ prodala studia Big Huge Games firmě 38 Studios.
V srpnu 2009 odkoupila společnost THQ firmu Midway Studios San Diego za $200 000. Tímto nákupem získala THQ všechna aktiva, kromě videohry TNA Impact!.
### Reorganizace a finanční potíže (2010–2012)
V srpnu 2010 THQ představila uDraw GameTablet, doplněk pro konzoli Nintendo Wii (od listopadu 2011 také pro PlayStation 3 a Xbox 360) za $70. Tento tablet se stal komerčním selháním a byl jedním z klíčových důvodů úpadku společnosti. V březnu 2011 THQ vypustila hru Homefront, po jejímž vydání akcie společnosti klesly o 26 % kvůli špatným recenzím. 13. června 2011 THQ oznámila zavření Kaos Studios (vývojář Homefront) a THQ Digital Warrington (dříve Juice Games). 27. července 2011 oznámila zrušení franšízy Red Faction, patrně kvůli nevalnému přijetí poslední hry v sérii, Red Faction: Armageddon.
Od ledna 2012 THQ vyhlásila, že opouští trh dětských her, a bude se soustředit výhradně na hry pro dospělé. Z toho důvodu v únoru 2012 THQ ukončila prodej uDraw GameTablet. V květnu 2012 společnost vykázala za fiskální rok končící 31. března 2012 čistou ztrátu $239,9 milionu. Tato ztráta byla o $100 milionu větší než za předchozí rok. V tomto měsíci byl novým ředitelem společnosti jmenován Jason Rubin.
### Vyhlášení bankrotu a likvidace, THQ Nordic (2012–2013)
13. listopadu 2012 THQ uvedla, že nezaplatila půjčku od společnosti Wells Fargo ve výši $50 milionů a byla na pokraji bankrotu. THQ musela odložit termín vydání svých hlavních titulů Company of Heroes 2 a Metro: Last Light do března 2013.
19. prosince 2012 se THQ přihlásila do bankrotového řízení podle Hlavy 11 s úmyslem prodat THQ a všechna svá aktiva společnosti Clearlake Capital Group s využitím firmy Centerview Partners jako prodejce. Nabídku však nakonec zamítla soudkyně Mary F. Walrath a věřitelé místo toho schválili individuální aukci titulů THQ, která proběhla 22. ledna 2013.
V aukci franšízu Homefront získala společnost Crytek (později byla získána společností Koch Media), vývojářská firma Relic Entertainment a práva na videohry k sérii Warhammer 40,000: Dawn of War byly prodány společnosti Sega a vydavatelská práva pro Evolve a WWE série od Turtle Rock Studios byly získány Take-Two Interactive. Společnost Ubisoft získala THQ Montreal a vydavatelská práva na South Park: The Stick of Truth, zatímco Volition a práva na vydávání franšízy Metro získala společnost Koch Media. Všechny zbývající franšízy společnosti THQ, včetně jejích zbývajících původních IP (kromě Homeworld, který získala společnost Gearbox Software, a Drawn to Life, získány 505 Games) a licencovaného softwaru, byly vydraženy na Nordic Games v dubnu 2013.
12. června 2014 společnost Nordic Games oznámila, že získala ochrannou známku THQ, což umožňuje studiu publikovat hry pod názvem THQ. V srpnu 2016 byla společnost přejmenována na THQ Nordic ve snaze lépe se spojit s historickou značkou.
|
cswiki/1552192
|
cswiki
| 1,552,192
|
THQ
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/THQ
|
2025-04-25T11:20:23Z
|
cs
|
Q580866
| 39,154
|
{{Infobox - firma
| jméno = THQ, Inc.
| sídlo město = [[Agoura Hills]], [[Kalifornie]]
| sídlo stát = {{Vlajka a název|USA}}
| logo = THQ_logo_2011.svg
| datum založení = duben 1990
| datum zániku = 23. ledna 2014
| oblast činnosti = [[Videohra|Videoherní průmysl]]
}}
'''THQ Inc.''' byl [[Spojené státy americké|americký]] [[herní vývojář]] a [[vydavatel]]. Společnost byla založena v dubnu 1990 [[Jack Friedman|Jackem Friedmanem]] a zabývala se vývojem her pro stolní a kapesní [[herní konzole]], [[osobní počítač]]e a [[mobilní telefon]]y.
Mezi jejich nejznámější tituly se řadí série ''[[Darksiders]]'', ''[[Red Faction]]'', ''[[Saints Row]]'', ''[[S.T.A.L.K.E.R.]]'', ''[[Company of Heroes]]'', ''[[Warhammer 40.000: Dawn of War]]'', ''[[Titan Quest]]'' a ''[[Supreme Commander]]''.
Po letech finančních potíží vyhlásila 23. ledna 2014 bankrot<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = THQ vyhlásilo bankrot, ohlášené hry (snad) vyjdou
| url = https://games.tiscali.cz/byznys/thq-vyhlasilo-bankrot-ohlasene-hry-snad-vyjdou-61604
| periodikum = Games.cz
| datum přístupu = 2019-10-07
| jazyk = cs
| příjmení = Tiscali
}}</ref>. Část majetků byla prodána v dražbě.
V roce 2014 byla [[ochranná známka]] získána společností Nordic Games, která v srpnu 2016 změnila název na [[THQ Nordic]].
== Historie ==
=== Začátky (1990–1999) ===
THQ byla založena v dubnu 1990 Jackem Friedmanem. „THQ“ je zkratka pro '''T'''oy '''H'''ead'''q'''uarters (Sídlo hračky). V září 1990 společnost koupila vývojářské studio [[Brøderbund]], a v lednu 1991 vypustila svoji první videohru ''[[Peter Pan and the Pirates]]''.
V roce 1994 firma úplně přestala vyrábět hračky a soustředila se výhradně na videohry. Jack Friedman opustil THQ v roce 1995 a založil herní společnost [[Jakks Pacific]]. Novým výkonným ředitelem se stal [[Brian Farrell]].
=== Rozvoj a nové akvizice (2000–2009) ===
[[Soubor:THQ logo.svg|náhled|Logo společnosti THQ od roku 2000 do roku 2011|alt=]]
V září 2000 THQ rozšířila vnitřní vývojové možnosti získáním společnosti [[Volition]]. Od té doby se vnitřní studio rozrostlo až do jedenácti studií na celém světě se schopností vývoje do všech herních platforem. Některá ze studií, například [[Relic Entertainment]], [[Vigil Games]], [[Blue Tongue Entertainment]], [[Juice Games]], [[Kaos Studios]] a [[Volition]], pracovala na hrách pro konzole příští generace. 10. května 2007 THQ oznámila nejvyšší roční tržby přesahující miliardu dolarů.
3. listopadu 2008 společnost zavřela pět vnitřních studií: [[Paradigm Entertainment]], [[Mass Media Inc.]], [[Helixe]], [[Locomotive Games]], a [[Sandblast Games]].
V roce 2009 přiměl obrovský pokles prodeje THQ navrhnout strategický plán na seškrtání $220 milionu ročních nákladů do roku 2010, a společnost sázela na investice do menšího množství kvalitnějších her. Kvůli [[Velká recese|Velké recesi]] se mnoho z jejích špičkových titulů prodávalo špatně, přestože měly příznivé recenze. Se snížením hodnoty [[Akcie|akcií]] o 86 % oproti předchozímu roku a tržní hodnotou pouze $173 milionů hrozilo THQ, že bude odkoupena jinými společnostmi. V březnu 2009 se od THQ oddělila studia [[Heavy Iron Studios]] a [[Incinerator Studios]], která se stala samostatnými společnosti. O dva měsíce později, v květnu 2009, THQ prodala studia [[Big Huge Games]] firmě [[38 Studios]].
V srpnu 2009 odkoupila společnost THQ firmu [[Midway Studios San Diego]] za $200 000. Tímto nákupem získala THQ všechna aktiva, kromě videohry ''[[TNA Impact!]]''.
=== Reorganizace a finanční potíže (2010–2012) ===
[[Soubor:UDraw GameTablet.JPG|náhled|174x174pixelů|uDraw GameTablet]]
V srpnu 2010 THQ představila [[uDraw GameTablet]], doplněk pro konzoli [[Wii|Nintendo Wii]] (od listopadu 2011 také pro [[PlayStation 3]] a [[Xbox 360]]) za $70. Tento tablet se stal komerčním selháním a byl jedním z klíčových důvodů úpadku společnosti. V březnu 2011 THQ vypustila hru ''[[Homefront (videohra)|Homefront]]'', po jejímž vydání akcie společnosti klesly o 26 % kvůli špatným recenzím. 13. června 2011 THQ oznámila zavření Kaos Studios (vývojář ''Homefront'') a [[THQ Digital Warrington]] (dříve Juice Games). 27. července 2011 oznámila zrušení franšízy ''[[Red Faction]]'', patrně kvůli nevalnému přijetí poslední hry v sérii, ''[[Red Faction: Armageddon]]''.
Od ledna 2012 THQ vyhlásila, že opouští trh dětských her, a bude se soustředit výhradně na hry pro dospělé. Z toho důvodu v únoru 2012 THQ ukončila prodej uDraw GameTablet. V květnu 2012 společnost vykázala za fiskální rok končící 31. března 2012 čistou ztrátu $239,9 milionu. Tato ztráta byla o $100 milionu větší než za předchozí rok. V tomto měsíci byl novým ředitelem společnosti jmenován [[Jason Rubin]].
=== Vyhlášení bankrotu a likvidace, THQ Nordic (2012–2013) ===
13. listopadu 2012 THQ uvedla, že nezaplatila půjčku od společnosti [[Wells Fargo]] ve výši $50 milionů a byla na pokraji bankrotu. THQ musela odložit termín vydání svých hlavních titulů ''[[Company of Heroes 2]]'' a ''[[Metro: Last Light]]'' do března 2013.
19. prosince 2012 se THQ přihlásila do bankrotového řízení podle [[Chapter 11, Title 11, United States Code|Hlavy 11]] s úmyslem prodat THQ a všechna svá aktiva společnosti [[Clearlake Capital Group]] s využitím firmy [[Centerview Partners]] jako prodejce. Nabídku však nakonec zamítla soudkyně Mary F. Walrath a věřitelé místo toho schválili individuální aukci titulů THQ, která proběhla 22. ledna 2013.
V aukci franšízu ''Homefront'' získala společnost [[Crytek]] (později byla získána společností [[Koch Media]]), vývojářská firma Relic Entertainment a práva na videohry k sérii ''Warhammer 40,000: Dawn of War'' byly prodány společnosti [[Sega]] a vydavatelská práva pro ''[[Evolve (videohra)|Evolve]]'' a [[WWE 2K|''WWE'' série]] od [[Turtle Rock Studios]] byly získány [[Take-Two Interactive]]. Společnost [[Ubisoft]] získala [[THQ Montreal]] a vydavatelská práva na ''[[South Park: The Stick of Truth]]'', zatímco Volition a práva na vydávání franšízy ''Metro'' získala společnost Koch Media. Všechny zbývající franšízy společnosti THQ, včetně jejích zbývajících původních IP (kromě ''[[Homeworld]]'', který získala společnost [[Gearbox Software]], a ''[[Drawn to Life]]'', získány [[505 Games]]) a licencovaného softwaru, byly vydraženy na Nordic Games v dubnu 2013.
12. června 2014 společnost Nordic Games oznámila, že získala ochrannou známku THQ, což umožňuje studiu publikovat hry pod názvem THQ. V srpnu 2016 byla společnost přejmenována na THQ Nordic ve snaze lépe se spojit s historickou značkou.
== Reference ==
{{Překlad|en|THQ|922776456}}
<references />
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* [https://web.archive.org/web/20150905061649/http://www.thq.com/ Oficiální stránky] (archivovány)
{{Autoritní data}}
{{Portály|Videohry}}
[[Kategorie:THQ| ]]
[[Kategorie:Americké videoherní společnosti]]
[[Kategorie:Firmy založené roku 1990]]
[[Kategorie:Společnosti vydávající videohry]]
[[Kategorie:Společnosti vyvíjející videohry]]
| 24,851,721
|
[{"title": "Z\u00e1kladn\u00ed \u00fadaje", "data": {"Pr\u00e1vn\u00ed forma": "akciov\u00e1 spole\u010dnost", "Datum zalo\u017een\u00ed": "duben 1990", "Datum z\u00e1niku": "23. ledna 2014", "Zakladatel": "Jack Friedman", "S\u00eddlo": "Agoura Hills, Kalifornie, USA", "Adresa s\u00eddla": "Agoura Hills, Spojen\u00e9 st\u00e1ty americk\u00e9"}}, {"title": "Charakteristika firmy", "data": {"Oblast \u010dinnosti": "Videohern\u00ed pr\u016fmysl", "Produkty": "software", "Dce\u0159in\u00e1 spole\u010dnost": "Vigil Games"}}, {"title": "Identifik\u00e1tory", "data": {"ISIN": "US8724434035", "Identifik\u00e1tory": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# Křížová cesta (Bělský les)
Křížová cesta v Bělském lese se nachází v Bělském lese na katastru Staré Bělé v okrese Ostrava-město v Moravskoslezském kraji v geomorfologickém celku Ostravská pánev.
## Popis a historie
Křížová cesta, s délkou cca 450 m, je v části městského parku Bělský les, které se říká „Starobělské Lurdy“ a má 14 zastavení. Křížovou cestu zakončuje u Studánky Matky Boží 6 metrů vysoký a 3 metry široký dřevěný kříž ze smrkového dřeva. Kovové reliéfy jednotlivých zastavení, jejichž společným motivem je i trnová koruna, vytvořil umělecký kovář David Sekula.
## Galerie
- 1. zastavení křížové cesty
- 5. zastavení křížové cesty
- 9. zastavení křížové cesty
- 10. zastavení křížové cesty
- Zakončení křížové cesty
|
cswiki/1678524
|
cswiki
| 1,678,524
|
Křížová cesta (Bělský les)
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99%C3%AD%C5%BEov%C3%A1_cesta_(B%C4%9Blsk%C3%BD_les)
|
2024-10-04T12:14:15Z
|
cs
|
Q106533794
| 25,951
|
{{Infobox - stezka
| obrázek = Křížová cesta, Bělský les, Ostrava 9.jpg
| autor = David Sekula
| název = Křížová cesta v Bělském lese
| popisek = 8. zastavení křížové cesty
| Obec = Stará Bělá
| okres = Okres Ostrava-město
}}
'''Křížová cesta v Bělském lese''' se nachází v [[Bělský les|Bělském lese]] na katastru [[Stará Bělá|Staré Bělé]] v [[Okres Ostrava-město|okrese Ostrava-město]] v [[Moravskoslezský kraj|Moravskoslezském kraji]] v [[Geomorfologický celek|geomorfologickém celku]] [[Ostravská pánev]].
== Popis a historie ==
Křížová cesta, s délkou cca 450 m, je v části městského parku Bělský les, které se říká „Starobělské Lurdy“ a má 14 zastavení. Křížovou cestu zakončuje u Studánky Matky Boží 6 metrů vysoký a 3 metry široký dřevěný kříž ze smrkového dřeva. Kovové reliéfy jednotlivých zastavení, jejichž společným motivem je i [[trnová koruna]], vytvořil umělecký kovář [[David Sekula]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = V ostravském Bělském lese najdou lidé Křížovou cestu
| periodikum = Novinky.cz
| odkaz na periodikum = Novinky.cz
| vydavatel = Borgis
| url = https://www.novinky.cz/vase-zpravy/clanek/v-ostravskem-belskem-lese-najdou-lide-krizovou-cestu-40301977
| datum přístupu = 2021-04-17
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = V BĚLSKÉM LESE VZNIKLA KŘÍŽOVÁ CESTA. ČTRNÁCT DŘEVĚNÝCH PRISMAT ZDOBÍ UMĚLECKÉ FIGURÁLNÍ RELIÉFY Z KOVU
| periodikum =
| url = https://ovajih.ostrava.cz/cs/o-jihu/aktualne/v-belskem-lese-vznikla-krizova-cesta-ctrnact-drevenych-prismat-zdobi-umelecke-figuralni-reliefy-z-kovu
| vydavatel = Magistrát města Ostravy, Ostrava-Jih
}}</ref>
== Galerie ==
<gallery>
Soubor:Křížová cesta, Bělský les, Ostrava 7.jpg|1. zastavení křížové cesty
Soubor:Křížová cesta, Bělský les, Ostrava 8.jpg|5. zastavení křížové cesty
Soubor:Křížová cesta Bělský les, Bělský les.jpg|9. zastavení křížové cesty
Soubor:Křížová cesta, Bělský les, Ostrava 6.jpg|10. zastavení křížové cesty
Soubor:Starobělské Lurdy, Bělský les, Ostrava 2.jpg|Zakončení křížové cesty
</gallery>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Související články ===
* [[Seznam křížových cest v Moravskoslezském kraji]]
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat}}
{{Portály|Architektura a stavebnictví|Křesťanství|Ostrava}}
[[Kategorie:Křížové cesty v okrese Ostrava-město|Bělský les]]
[[Kategorie:Náboženství v Ostravě]]
[[Kategorie:Sochy v Ostravě]]
[[Kategorie:Náboženství v Moravské bráně]]
[[Kategorie:Sochy v Moravské bráně]]
[[Kategorie:Stavby ve Staré Bělé]]
[[Kategorie:Náboženství ve Staré Bělé]]
[[Kategorie:Sochy ve Staré Bělé]]
| 24,290,096
|
[{"title": "Lokalizace", "data": {"Sou\u0159adnice": "49\u00b046\u203230\u2033 s. \u0161., 18\u00b013\u203253\u2033 v. d.", "Lokalizace": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Noční jezdci
Noční jezdci je československý hraný film natočený režisérem Martinem Hollým mladším v roce 1981. Film jehož děj se odehrává krátce po ustanovení Československé republiky při hranicích s Polskem, popisuje střetnutí vrchního respicienta finanční stráže Eduarda Halvy (Radoslav Brzobohatý) se slovenským pašerákem Markem Orbanem (Michal Dočolomanský). První se smyslem pro povinnost brání státní hranici mladého státu, druhý se jakkoliv snaží vydělat peníze, díky nimž by zachránil svou vesnici.
## Děj
V úvod snímku je československý pohraničník zavražděn při hlídce na polských hranicích. Na jeho místo je vyslán vrchní respicient finanční stráže Eduard Halva. Do slovenských hor jej doprovází početný oddíl finanční stráže a jeho manželka Eva. Na hranicích, kde financové začnou s budováním nové celnice, se setkávají se odporem místních obyvatel. Ti straní pašerákům z vesnice vedeným Markem Orbanem. Díky penězům, které získávají převáděním a nelegálním prodejem polských koní, si obyvatelé příhraniční vesničky odříznuté od okolního světa chtějí vydělat na nákladnou cestu do Spojených států, kde jak doufají najdou práci. Mezi Halvovými muži a místními lidmi brzy vzplanou spory. Financ Jan Bílý je kvůli urážce zastřelen jedním z pašeráků Imro Jakuvcem. Když pak zemře Jakuvcův nově narozený syn, svalí místní vinu na Halvovu ženu, která jako zdravotní sestra asistovala u porodu. Eva Halvová, které je místními vyhrožováno, poté uprchne zpět do Prahy. Eduard Halva po odchodu manželky ztratí nervy a pašerákům postřílí všechny jejich koně. Celnice je dostavěna a slavnostně otevřena. Marek Orban se však nevzdává. Se svými muži předstírá odjezd na loď do Hamburku, avšak místo toho v Polsku ukradne novou skupinu koní. Zoufalým pokusem se je se svými muži snaží přehnat přes hranici. Dojde však k masakru, při němž je zabito šest lidí. Ironií osudu se pak krátce po hromadném pohřbu Eduard Halva dozvídá o tom, že československá vláda toto území odstoupila Polsku. Finanční stráž poté opouští bývalou hranici.
## Obsazení
| Radoslav Brzobohatý | vrchní respicient finanční stráže Eduard Halva |
| Michal Dočolomanský | vůdce pašeráků Marek Orban |
| Leopold Haverl | celník Babušek |
| Jozef Adamovič | pašerák Imro Jakuvec |
| Soňa Valentová | Eva Halvová |
| Petr Čepek | financ Janoušek |
| Jiří Krampol | financ Borovička |
| Ľubomír Paulovič | pašerák Ondro Krtinec |
| Pavel Zedníček | financ Fořt |
| Jiří Kodeš | financ Jan Bílý |
| Ivan Palúch | pašerák Palo Šebo |
| Karol Čálik | pašerák Štefan Hnácik |
| Petr Skarke | financ Resl |
| Ján Mildner | starý Jakuvec |
|
cswiki/1025822
|
cswiki
| 1,025,822
|
Noční jezdci
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/No%C4%8Dn%C3%AD_jezdci
|
2024-02-10T19:55:39Z
|
cs
|
Q17012476
| 26,355
|
{{Infobox - film
| název = Noční jezdci
| obrázek =
| popisek =
| originální název =
| žánr = [[Filmové drama|drama]]<br />[[Dobrodružný film|dobrodružný]]<br />[[Historický film|historický]]
| režie = [[Martin Hollý|Martin Hollý ml.]]
| produkce =
| námět =
| scénář = '''Scénář:'''<br />[[Tibor Vichta]]<br />'''Původní scénář:'''<br />[[Vít Olmer]]<br />[[Marta Kadlečíková]]
| hrají = [[Radoslav Brzobohatý]]<br />[[Michal Dočolomanský]]<br />[[Leopold Haverl]]<br />[[Karol Čálik]]<br />[[Soňa Valentová]]
| hudba = [[Svetozár Stračina]]
| kamera = [[František Uldrich]]
| střih =
| distribuce =
| premiéra = [[1. srpen|1. srpna]] [[1981]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Nocní jazdci (1981)
| url = http://www.imdb.com/title/tt0171577/releaseinfo
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2014-9-14
| vydavatel = IMDb
}}</ref>
| délka = 92 [[Minuta|min]]
| země = [[Československo]]
| jazyk = [[slovenština]]<br />[[čeština]]
| rozpočet =
| předchozí =
| následující =
| imdb = 0171577
}}
'''Noční jezdci''' je [[Československo|československý]] [[hraný film]] natočený [[režisér]]em [[Martin Hollý|Martinem Hollým mladším]] v roce [[1981 ve filmu|1981]]. Film jehož děj se odehrává krátce po ustanovení [[Československo|Československé republiky]] při hranicích s [[Polsko|Polskem]], popisuje střetnutí vrchního respicienta [[finanční stráž]]e Eduarda Halvy ([[Radoslav Brzobohatý]]) se [[Slovensko|slovenským]] [[Pašeráctví|pašerákem]] Markem Orbanem ([[Michal Dočolomanský]]). První se smyslem pro povinnost brání státní hranici mladého státu, druhý se jakkoliv snaží vydělat peníze, díky nimž by zachránil svou vesnici.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Noční jezdci
| url = http://www.ceskatelevize.cz/porady/20075-nocni-jezdci/29338361848/
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2014-9-14
| vydavatel = Česká televize
}}</ref>
== Děj ==
V úvod snímku je československý pohraničník zavražděn při hlídce na polských hranicích. Na jeho místo je vyslán vrchní respicient [[finanční stráž]]e Eduard Halva. Do slovenských hor jej doprovází početný oddíl finanční stráže a jeho manželka Eva. Na hranicích, kde financové začnou s budováním nové celnice, se setkávají se odporem místních obyvatel. Ti straní pašerákům z vesnice vedeným Markem Orbanem. Díky penězům, které získávají převáděním a nelegálním prodejem polských koní, si obyvatelé příhraniční vesničky odříznuté od okolního světa chtějí vydělat na nákladnou cestu do [[Spojené státy americké|Spojených států]], kde jak doufají najdou práci. Mezi Halvovými muži a místními lidmi brzy vzplanou spory. Financ Jan Bílý je kvůli urážce zastřelen jedním z pašeráků Imro Jakuvcem. Když pak zemře Jakuvcův nově narozený syn, svalí místní vinu na Halvovu ženu, která jako zdravotní sestra asistovala u porodu. Eva Halvová, které je místními vyhrožováno, poté uprchne zpět do [[Praha|Prahy]]. Eduard Halva po odchodu manželky ztratí nervy a pašerákům postřílí všechny jejich koně. Celnice je dostavěna a slavnostně otevřena. Marek Orban se však nevzdává. Se svými muži předstírá odjezd na loď do [[Hamburk]]u, avšak místo toho v Polsku ukradne novou skupinu koní. Zoufalým pokusem se je se svými muži snaží přehnat přes hranici. Dojde však k masakru, při němž je zabito šest lidí. Ironií osudu se pak krátce po hromadném pohřbu Eduard Halva dozvídá o tom, že československá vláda toto území odstoupila Polsku. Finanční stráž poté opouští bývalou hranici.
== Obsazení ==
{{Obsazení začátek}}
{{Obsazení herec|[[Radoslav Brzobohatý]] | vrchní respicient [[finanční stráž]]e Eduard Halva}}
{{Obsazení herec|[[Michal Dočolomanský]] | vůdce pašeráků Marek Orban}}
{{Obsazení herec|[[Leopold Haverl]] | celník Babušek}}
{{Obsazení herec|[[Jozef Adamovič]] | pašerák Imro Jakuvec}}
{{Obsazení herec|[[Soňa Valentová]] | Eva Halvová}}
{{Obsazení herec|[[Petr Čepek]] | financ Janoušek}}
{{Obsazení herec|[[Jiří Krampol]] | financ Borovička}}
{{Obsazení herec|[[Ľubomír Paulovič]] | pašerák Ondro Krtinec}}
{{Obsazení herec|[[Pavel Zedníček]] | financ Fořt}}
{{Obsazení herec|[[Jiří Kodeš (herec)|Jiří Kodeš]] | financ Jan Bílý}}
{{Obsazení herec|[[Ivan Palúch]] | pašerák Palo Šebo}}
{{Obsazení herec|[[Karol Čálik]] | pašerák Štefan Hnácik}}
{{Obsazení herec|[[Petr Skarke]] | financ Resl}}
{{Obsazení herec|[[Ján Mildner]] | starý Jakuvec}}
{{Obsazení konec}}
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references/>
=== Související články ===
* [[Československo-polský spor o Oravu a Spiš]]
=== Externí odkazy ===
* {{Fp film}}
* {{Fdb film|14422}}
* {{Čsfd film}}
{{Portály|Film}}
[[Kategorie:Československé dramatické filmy]]
[[Kategorie:Filmy z roku 1981]]
[[Kategorie:Filmy Martina Hollého]]
| 23,647,027
|
[{"title": "No\u010dn\u00ed jezdci", "data": {"Zem\u011b p\u016fvodu": "\u010ceskoslovensko", "Jazyky": "sloven\u0161tina \u00b7 \u010de\u0161tina", "D\u00e9lka": "92 min", "\u017d\u00e1nry": "drama \u00b7 dobrodru\u017en\u00fd \u00b7 historick\u00fd", "Sc\u00e9n\u00e1\u0159": "Sc\u00e9n\u00e1\u0159: \u00b7 Tibor Vichta \u00b7 P\u016fvodn\u00ed sc\u00e9n\u00e1\u0159: \u00b7 V\u00edt Olmer \u00b7 Marta Kadle\u010d\u00edkov\u00e1", "Re\u017eie": "Martin Holl\u00fd ml."}}, {"title": "Obsazen\u00ed a filmov\u00fd \u0161t\u00e1b", "data": {"Hlavn\u00ed role": "Radoslav Brzobohat\u00fd \u00b7 Michal Do\u010dolomansk\u00fd \u00b7 Leopold Haverl \u00b7 Karol \u010c\u00e1lik \u00b7 So\u0148a Valentov\u00e1", "Hudba": "Svetoz\u00e1r Stra\u010dina", "Kamera": "Franti\u0161ek Uldrich"}}, {"title": "V\u00fdroba a distribuce", "data": {"Premi\u00e9ra": "1. srpna 1981", "V\u00fdroba a distribuce": "No\u010dn\u00ed jezdci na FP, \u010cSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb \u00b7 N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# Abastumanská astrofyzikální observatoř
Abastumanská astrofyzikální observatoř (gruzínsky აბასთუმნის ასტროფიზიკური ობსერვატორია) nebo také Abastumani je astrofyzikální observatoř v Gruzii v blízkosti města Abastumani (vrch Kanobili, 200 km západně od Tbilisi; +42°49,5'; +41°45,3'; 1 650 m).
Je to první vysokohorská astronomická observatoř SSSR, založená roku 1932. Zabývá se výzkumem galaxie s důrazem na mezihvězdnou hmotu, mimogalaktickou astronomií, studiem Slunce, Měsíce, planet a astrometrií.
|
cswiki/178196
|
cswiki
| 178,196
|
Abastumanská astrofyzikální observatoř
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Abastumansk%C3%A1_astrofyzik%C3%A1ln%C3%AD_observato%C5%99
|
2023-09-11T07:56:54Z
|
cs
|
Q2426436
| 21,038
|
{{Infobox - observatoř}}
'''Abastumanská astrofyzikální observatoř''' ({{Vjazyce2|ka|აბასთუმნის ასტროფიზიკური ობსერვატორია}}) nebo také '''Abastumani''' je [[Astrofyzika|astrofyzikální]] observatoř v [[Gruzie|Gruzii]] v blízkosti města [[Abastumani]] (vrch Kanobili, 200 km západně od [[Tbilisi]]; +42°49,5'; +41°45,3'; 1 650 m).
Je to první vysokohorská astronomická observatoř [[Sovětský svaz|SSSR]], založená roku [[1932]]. Zabývá se výzkumem galaxie s důrazem na [[Mezihvězdná hmota|mezihvězdnou hmotu]], mimogalaktickou astronomií, studiem [[Slunce]], [[Měsíc]]e, planet a [[Astrometrie|astrometrií]].
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad|jazyk=sk|článek=Gruzínske štátne astrofyzikálne observatórium|revize=717288}}
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Oficiální web}}
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Architektura a stavebnictví|Astronomie|Gruzie}}
[[Kategorie:Hvězdárny v Gruzii]]
[[Kategorie:Samcche-Džavachetie]]
[[Kategorie:Meschetie]]
| 23,150,874
|
[{"title": "Abastumansk\u00e1 astrofyzik\u00e1ln\u00ed observato\u0159", "data": {"K\u00f3d observato\u0159e": "119", "M\u00edsto": "Abastumani", "St\u00e1t": "Gruzie", "Sou\u0159adnice": "41\u00b045\u203215\u2033 s. \u0161., 42\u00b049\u203210\u2033 v. d.", "Nadmo\u0159sk\u00e1 v\u00fd\u0161ka": "1 650 m n. m.", "Zalo\u017eena": "8. \u00fanora 1932", "Webov\u00e1 str\u00e1nka": "http://observatory.iliauni.edu.ge"}}]
| false
|
# Věž British Telecom
Věž British Telecom (BT Tower), původně Post Office Tower a také London Telecom Tower, je vysoká válcovitá věž na Cleveland Street v Londýnském obvodu Westminster. Hlavní konstrukce je vysoká 175 m a s anténním systémem dosahuje celkové výšky 188 m.
## Historie
Věž byla postavena na objednávku hlavního poštovního úřadu. Původním účelem byla podpora mikrovlnného vysíláni, tehdy používaného pro přenos telekomunikačních dat z Londýna do ostatních částí země.
Autory návrhu věže byli architekti Ministerstva veřejných prací; hlavními architekty byli Eric Bedford a G. R. Yeats. Materiál použitý pro stavbu – beton a sklo, odpovídá zvyklostem doby vzniku. Úzký válcovitý tvar je dán požadavkem na použití pro telekomunikační účely. Budova se pohne maximálně o 25 cm ve větru o rychlosti 150 km/h. Původně bylo prvních 16 pater použito pro technické vybavení a napájení a nad nimi byla 35 metrová část pro mikrovlnné antény a nad touto sekcí byly prostory pro šatny, kuchyně a jiné technické zázemí. Pro snížení ohřevu budovy byly skleněné části pokryty speciálním nátěrem. Náklady na stavbu činily 2,5 miliónů liber.
Stavba byla zahájena v červnu 1961 a byla dokončena 15. června 1964. Do provozu byla uvedena 8. října 1965.
Pro veřejnost byla zpřístupněna 16. května 1966. V budově se kromě kanceláří nacházely i vyhlídkové galerie, obchody se suvenýry a na 34 poschodí i otočná restaurace – Top of the Tower. Restaurace se otočila kolem osy za 22 minut. Každoročně byly pořádány závody v běhu do schodů až do horního patra.
31. října 1971 vybuchla na pánské toaletě bomba, kterou tam zřejmě umístila IRA a budova byla později z bezpečnostních důvodů uzavřena pro veřejnost. Restaurace byla uzavřena roku 1980, kdy vypršela původní nájemní smlouva provozovatele restaurace.
## Současnost
Poté, co byly poštovní služby rozděleny a privatizovány, byla věž přejmenována na London Telecom Tower. Od roku 1992 byla znovu přejmenována na BT Tower.
Věž stále není přístupná pro veřejnost. Restaurace byla zprovozněna a je používána společností British Telecom pro pořádání sponzorských a propagačních akcí. Poté, co byly objeveny náhradní díly se restaurace dokonce občas znovu otáčí.
Věž je stále používána a je jedním z hlavních komunikačních uzlů Velké Británie. Ačkoli optická vlákna převzaly hlavní úlohu v přenosu dat, je věž používána pro mikrovlnnou komunikaci.
Do poloviny 90. let 20. století byla budova předmětem utajení a nebyla zachycena na žádné oficiální mapě. Dokonce i fotografování této věže bylo zakázáno.
Zajímavostí je, že udělení výjimky pro evakuaci osob z této věže v případě požáru byl přijat zvláštní zákon. A tak je tato věž jedinou budovou ve Velké Británii ve které je pro evakuaci osob v případě požáru možno použít výtahy.
Dopravní spojení – metro – Goodge Street, Warren Street, Great Portlan Street.
|
cswiki/96486
|
cswiki
| 96,486
|
Věž British Telecom
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9B%C5%BE_British_Telecom
|
2022-10-12T22:58:10Z
|
cs
|
Q797085
| 24,593
|
{{Infobox - vysílač
| obrázek = BT Tower 2004.jpg
| popisek = Věž British Telecom, pohled z Euston road
}}
'''Věž British Telecom''' (''BT Tower''), původně ''Post Office Tower'' a také ''London Telecom Tower'', je vysoká válcovitá věž na [[Cleveland Street]] v [[Londýn]]ském obvodu [[Westminster (londýnský obvod)|Westminster]]. Hlavní konstrukce je vysoká 175 [[metr|m]] a s [[anténa|anténním]] systémem dosahuje celkové výšky 188 m.
== Historie ==
Věž byla postavena na objednávku hlavního poštovního úřadu. Původním účelem byla podpora [[Centimetrové vlny a kratší|mikrovlnného]] vysíláni, tehdy používaného pro přenos [[telekomunikace|telekomunikačních]] dat z Londýna do ostatních částí země.
Autory návrhu věže byli [[architekt]]i Ministerstva veřejných prací; hlavními architekty byli Eric Bedford a G. R. Yeats. Materiál použitý pro stavbu – [[beton]] a [[sklo]], odpovídá zvyklostem doby vzniku. Úzký válcovitý tvar je dán požadavkem na použití pro telekomunikační účely. Budova se pohne maximálně o 25 cm ve větru o rychlosti 150 km/h. Původně bylo prvních 16 pater použito pro technické vybavení a napájení a nad nimi byla 35 metrová část pro mikrovlnné antény a nad touto sekcí byly prostory pro šatny, kuchyně a jiné technické zázemí. Pro snížení ohřevu budovy byly skleněné části pokryty speciálním nátěrem. Náklady na stavbu činily 2,5 miliónů liber.
Stavba byla zahájena v červnu [[1961]] a byla dokončena [[15. červen|15. června]] [[1964]]. Do provozu byla uvedena [[8. říjen|8. října]] [[1965]].
Pro veřejnost byla zpřístupněna [[16. květen|16. května]] [[1966]]. V budově se kromě kanceláří nacházely i vyhlídkové galerie, obchody se [[suvenýr]]y a na 34 poschodí i otočná restaurace – ''Top of the Tower''. Restaurace se otočila kolem osy za 22 [[minuta|minut]]. Každoročně byly pořádány závody v běhu do schodů až do horního patra.
[[31. říjen|31. října]] [[1971]] vybuchla na pánské toaletě bomba, kterou tam zřejmě umístila [[Irská republikánská armáda|IRA]] a budova byla později z bezpečnostních důvodů uzavřena pro veřejnost. Restaurace byla uzavřena roku [[1980]], kdy vypršela původní nájemní smlouva provozovatele restaurace.
== Současnost ==
Poté, co byly poštovní služby rozděleny a privatizovány, byla věž přejmenována na ''London Telecom Tower''. Od roku [[1992]] byla znovu přejmenována na BT Tower.
Věž stále není přístupná pro veřejnost. Restaurace byla zprovozněna a je používána společností [[British Telecom]] pro pořádání sponzorských a propagačních akcí. Poté, co byly objeveny náhradní díly se restaurace dokonce občas znovu otáčí.
Věž je stále používána a je jedním z hlavních komunikačních uzlů [[Spojené království|Velké Británie]]. Ačkoli [[optické vlákno|optická vlákna]] převzaly hlavní úlohu v přenosu dat, je věž používána pro mikrovlnnou komunikaci.
Do poloviny 90. let [[20. století]] byla budova předmětem utajení a nebyla zachycena na žádné oficiální mapě. Dokonce i fotografování této věže bylo zakázáno.
Zajímavostí je, že udělení výjimky pro evakuaci osob z této věže v případě požáru byl přijat zvláštní zákon. A tak je tato věž jedinou budovou ve Velké Británii ve které je pro evakuaci osob v případě požáru možno použít výtahy.
Dopravní spojení – [[Metro v Londýně|metro]] – Goodge Street, Warren Street, Great Portlan Street.
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* [https://web.archive.org/web/20060612203309/http://www.lightstraw.co.uk/ate/main/postofficetower/ WWW stránky lightstraw.co.uk o BT Tower]
* [http://www.groupbt.com/ WWW stránky British Telecom Group] {{Wayback|url=http://www.groupbt.com/ |date=20110205084041 }}
{{Významné budovy a památníky v Londýně}}{{Portály|Spojené království|Architektura a stavebnictví}}
[[Kategorie:Stavby v Londýně]]
[[Kategorie:Postaveno ve Spojeném království 1964]]
[[Kategorie:Vysílače ve Spojeném království]]
| 21,761,169
|
[{"title": "Z\u00e1kladn\u00ed informace", "data": {"St\u00e1t": "Spojen\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed", "Sou\u0159adnice": "51\u00b031\u203217,4\u2033 s. \u0161., 0\u00b08\u203220,04\u2033 z. d."}}, {"title": "Technick\u00e9 informace", "data": {"V\u00fd\u0161ka stavby": "189 m", "K\u00f3d pam\u00e1tky": "1350342", "Technick\u00e9 informace": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
# Gribovskij G-8
Gribovskij G-8 (rusky: ГРИБОВСКИЙ Г-8) bylo jednomístné sportovní a cvičné letadlo navržené a postavené v Sovětském svazu začátkem 30. let. Letoun byl určen pro přeškolování pilotů na vojenské stroje.
## Vznik a vývoj
V roce 1930 byl V. K. Gribovskij, úspěšný konstruktér kluzáků, uveden do funkce ředitele Moskevské letecké školy. Tato škola, kterou vlastnil Osoaviachim (Осоавиахим, později DOSAAF) byla původně umístěna na Frunzeho ústředním letišti v Moskvě, kde její existence byla v té době významně "narušována" sousedstvím dalších „důležitějších“ organizací. Nově přijatý náčelník školy proto začal svou činnost hledáním nového umístění. V roce 1931 nedaleko obce Tušino (Тушино, nyní součást Moskvy) nalezl vhodné místo, kde v roce 1935 vzniklo letiště Moskva-Tušino a byl zde založen ústřední aeroklub, který se stal centrem sportovního letectví SSSR.
Gribovskij navrhl tento letoun v roce 1929. Vlastní stavba se uskutečnila v dílnách Moskevské letecké školy Osoavichim v roce 1931. Lehký výcvikový, sportovní letoun G-8 absolvoval první let s motorem Walter NZ-60 v listopadu 1931. Letounu G-8 vybaveném motorem Waller o výkonu 44 kW/60 byla naměřena maximální rychlost 160 km/h. V srpnu 1932 letadlo prošlo celým letovým zkušebním cyklem s pozitivním hodnocením stability a ovladatelnosti, po kterém bylo rozhodnuto jej otestovat na dlouhém letu naplánovaném na září. Pilot D. Košic uskuteční v tomto letadle propagandistický let dlouhý 5 200 kilometrů za deset dní podél celého SSSR.
V roce 1934 byl tento letoun osazen sedmiválcovým motorem Walter NZ-85.
Gribovskij byl důsledným zastáncem dolnoplošníků, ale přece tuto linii přerušil. Hned u následujícího letounu Gribovskij G-10 (1933) se uvedl s lehkým vyztuženým hornoplošníkem.
## Popis letounu
G-8 byla Gribovského již třetí konstrukce po strojích G-4 a G-5 (1929). Byl to - jako předchozí letouny - lehký jednomístný, jednomotorový dolnoplošník. Této konstrukce se Gribovskij držel i následujících letech, kdy vyvinul dolnoplošníky: dvoumístné, turistické G-15 (1934) a G-20 (1935).
Letoun G-8 byl jednoduchý samonosný jednoplošník převážně dřevěné konstrukce. Křídlo, zapuštěné do spodní části trupu, bylo dvounosníkové, náběžná hrana byla z překližky o tloušťce 1,5-2 mm, zbytek povrchu byl potažen plátnem. Křídlo bylo zapuštěné do spodní části trupu, což bylo typické pro všechny Gribovského letouny. Zaoblený trup byl rovněž ze dřeva s plátěným potahem. Kokpit pilota na úrovni odtokové hrany křídla byl otevřený a chráněný jen s malým štítem.
Motor byl v zúžené přídi, jeho válce vystupovaly z povrchu přídě, aby byly vystaveny chlazení vzduchem. G-8 měl pevný, beznápravový dvoukolový podvozek s rozchodem kol 1,6 m a vzadu ostruhu. Kola byla na V-vzpěrách zavěšených ke středu spodní části trupu. Každé kolo mělo odkryté svislé rameno tlumiče kmitů.
## Použití
Letoun v roce 1932 úspěšně složil letové zkoušky a byl zanesen do sovětského leteckého rejstříku s imatrikulací CCCP-S141. Plánovaný let na září 1932 se uskutečnil a byl ukončen v následujícím měsíci. Pilot D. A. Košic (Кошиц) na G-8 se vydal na velkou kampaň asi 5 200 km dlouhou po trase Moskva-Gorkyj-Kazaň-Stalingrad-Rostov na Donu-Koktebel na Krymu-Simferopol-Zaporoží-Kyjev-Charkov-Orel a zpět do Moskvy. Z plánované trasy byla za 10 dnů prolétnuta valná část (4 500 km), ale do Moskvy letoun nedoletěl. V blízkosti Charkova kvůli chybnému přepínání palivových nádrží Košic havaroval. V důsledku tohoto nouzového přistání letadlo rozbil a již nebylo opraveno.
V roce 1934 byl postaven nový G-8 s motorem Walter NZ-85, který pak používal stejnou imatrikulaci CCCP-S141. Na letouny byly použity modernější materiály, v důsledku čehož vzletová hmotnost byla snížena o 15 kg.
## Uživatelé
- Sovětský svaz
- Osoaviachim (DOSAAF)
## Specifikace
Údaje dle
### Technické údaje
- Posádka: 1 pilot
- Rozpětí křídla: 8,00 m
- Délka: 5,00 m
- Výška: 1,80 m
- Nosná plocha: 9,00 m2
- Plošné zatížení: 53,6 kg/m2
- Hmotnost prázdného letounu: 320 kg (NZ-60), 325 kg (NZ-85)
- Vzletová hmotnost: 483 kg (NZ-60), 468 kg (NZ-85)
- Pohonná jednotka: vzduchem chlazený hvězdicový pětiválcový motor Walter NZ-60, později sedmiválcový motor Walter NZ-85
- nominální výkon: 60 k (44 kW) při 1400 ot/min (NZ-60), 85 k (62,5 kW) při 1400 ot/min (NZ-85)
- vzletový výkon: 75 k (55 kW) při 1750 ot/min (NZ-60), 100 k (73,5 kW) při 1750 ot/min (NZ-85)
- Vrtule: dřevěná, dvoulistá vrtule s pevnými listy
### Výkony
- Maximální rychlost: 150 km/h (NZ-60) 200 km/h (NZ-85)
- Cestovní rychlost: 125 km/h (NZ-60), 150 km/h (NZ-85)
- Minimální rychlost: 80-85 km/h
- Dolet: 550 km
- Vytrvalost: 4 h
- Dostup: 3 000 m (NZ-60), 5 000 m (NZ-85)
- Stoupavost: 143 m/min, do 1000 m 7 min., do 2 000 m 18 min., do 3 000 m 24 min.
|
cswiki/1553921
|
cswiki
| 1,553,921
|
Gribovskij G-8
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gribovskij_G-8
|
2025-01-09T05:43:31Z
|
cs
|
Q1457149
| 57,328
|
{{Infobox - letadlo
| název = Gribovskij G-8
| vyrobeno kusů = 1
| hlavní uživatel = [[Sovětský svaz|SSSR]]
| další vývoj = Gribovskij G-10
| vyvinuto z typu = Gribovskij G-5
| varianty =
| cena za kus =
| charakter =
| výroba =
| typ = [[Sportovní letadlo|sportovní]] a [[cvičné letadlo]]
| vyřazeno =
| zavedeno =
| první let = listopad 1931
| konstruktér = Vladislav Konstantinovič Gribovskij
| popisek = D. Košic u letounu Gribovskij G-8 (1931)
| obrázek = Airplane Gribovsky-8 Г-8.JPG
| výrobce = Moskevská letecká škola (Osoaviachim)
| více uživatelů =
}}
'''Gribovskij G-8''' (rusky: ГРИБОВСКИЙ Г-8) bylo jednomístné [[Sportovní letadlo|sportovní]] a [[cvičné letadlo]] navržené a postavené v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] začátkem 30. let.<ref name=":1">{{Citace monografie
| příjmení = GUNSTON
| jméno = Bill
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft 1875-1995. {{en}}
| vydání =
| vydavatel = Osprey (Reed Consumer Books Ltd)
| místo = London
| rok vydání = 1995
| počet stran =
| strany = 78
| isbn = 1-85532-405-9
}}</ref> Letoun byl určen pro přeškolování pilotů na vojenské stroje.<ref name=":3">{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Sovětská letadla od A do Z
| periodikum = Křídla vlasti
| datum vydání = 1960-08-02
| ročník = 1960
| číslo = 16
| strany = 11
| url = https://kramerius.army.cz/search/i.jsp?pid=uuid:603f00dc-5b25-11e9-b057-005056b73ae5
}}</ref>
== Vznik a vývoj ==
V roce 1930 byl V. K. Gribovskij, úspěšný konstruktér [[kluzák]]ů, uveden do funkce ředitele Moskevské letecké školy. Tato škola, kterou vlastnil Osoaviachim (Осоавиахим, později [[DOSAAF]]) byla původně umístěna na [[Frunzeho ústřední letiště v Moskvě|Frunzeho ústředním letišti v Moskvě]], kde její existence byla v té době významně "narušována" sousedstvím dalších „důležitějších“ organizací. Nově přijatý náčelník školy proto začal svou činnost hledáním nového umístění. V roce 1931 nedaleko obce Tušino (Тушино, nyní součást Moskvy) nalezl vhodné místo, kde v roce 1935 vzniklo [[letiště Moskva-Tušino]] a byl zde založen ústřední [[aeroklub]], který se stal centrem sportovního letectví [[Sovětský svaz|SSSR]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Грибовский Владислав Константинович {{ru}}
| url = https://avia.academic.ru/535/%D0%93%D1%80%D0%B8%D0%B1%D0%BE%D0%B2%D1%81%D0%BA%D0%B8%D0%B9_%D0%92%D0%BB%D0%B0%D0%B4%D0%B8%D1%81%D0%BB%D0%B0%D0%B2_%D0%9A%D0%BE%D0%BD%D1%81%D1%82%D0%B0%D0%BD%D1%82%D0%B8%D0%BD%D0%BE%D0%B2%D0%B8%D1%87
| vydavatel = Академик
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2020-01-09
}}</ref>
Gribovskij navrhl tento letoun v roce 1929. Vlastní stavba se uskutečnila v dílnách Moskevské letecké školy Osoavichim v roce 1931.<ref name=":3" /> Lehký výcvikový, [[Sportovní letadlo|sportovní letoun]] G-8 absolvoval první let s motorem [[Walter NZ-60]] v [[listopad]]u [[1931 v letectví|1931]]. Letounu G-8 vybaveném motorem Waller o výkonu 44 kW/60 byla naměřena maximální rychlost 160 km/h. V srpnu 1932 letadlo prošlo celým letovým zkušebním cyklem s pozitivním hodnocením stability a ovladatelnosti, po kterém bylo rozhodnuto jej otestovat na dlouhém letu naplánovaném na září.<ref name=":2">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Грибовский Г-8 {{ru}}
| url = http://www.airwar.ru/enc/law1/g8.html
| vydavatel = Уголок неба (airwar.ru)
| místo =
| datum vydání = 2004
| datum přístupu = 2020-01-09
}}</ref> [[Pilot]] D. Košic uskuteční v tomto letadle propagandistický let dlouhý 5 200 kilometrů za deset dní podél celého [[Sovětský svaz|SSSR]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Le constructeur Gribovski {{fr}}
| periodikum = Les Ailes
| datum vydání = 1932-10-20
| ročník = 12. (1932)
| číslo = 592
| strany = 15
| url = https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k6560188r/f15.item
}}</ref>
V roce 1934 byl tento letoun osazen [[Válec (motor)|sedmiválcovým]] [[Letecký motor|motorem]] [[Walter NZ-85]].<ref name=":0">{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Tableau des Avions Légers de L´U.R.S.S. Créés Entre 1923 et 1935 {{fr}}
| periodikum = L'Aérophile
| datum vydání = leden 1936
| ročník = 1936
| číslo = 1
| strany = 17
| url = https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k6553445p/f25.image
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Proust
| jméno = Max
| titul = L'aviation de tourisme {{fr}}
| periodikum = L'Aérophile
| datum vydání = janvier 1937
| ročník = 45. (193
| číslo = 1
| strany = 11
| url = https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k65543692/f19.item
}}</ref>
Gribovskij byl důsledným zastáncem [[dolnoplošník]]ů, ale přece tuto linii přerušil. Hned u následujícího letounu [[Gribovskij G-10]] (1933) se uvedl s lehkým vyztuženým [[hornoplošník]]em.<ref name=":4">{{Citace periodika
| příjmení = Němeček
| jméno = Václav
| titul = Z historie sovětského letectví (Cvičná a sportovní letadla)
| periodikum = Letectví
| datum vydání = 1950-10-02
| ročník = 26. (1950)
| číslo = 20
| strany = 466–470
| url = https://kramerius.army.cz/search/i.jsp?pid=uuid:84dc24b1-9ee5-11e9-ae56-005056b73ae5
}}</ref>
[[Soubor:Walter_NZ-60.jpg|náhled|Walter NZ-60]]
== Popis letounu ==
G-8 byla Gribovského již třetí konstrukce po strojích G-4 a G-5 (1929). Byl to - jako předchozí letouny - lehký jednomístný, jednomotorový [[dolnoplošník]]. Této konstrukce se Gribovskij držel i následujících letech, kdy vyvinul [[dolnoplošník]]y: dvoumístné, turistické G-15 (1934) a G-20 (1935).<ref name=":0" />
Letoun G-8 byl jednoduchý samonosný jednoplošník převážně dřevěné konstrukce. Křídlo, zapuštěné do spodní části trupu, bylo dvounosníkové, náběžná hrana byla z překližky o tloušťce 1,5-2 mm, zbytek povrchu byl potažen plátnem. Křídlo bylo zapuštěné do spodní části trupu, což bylo typické pro všechny Gribovského letouny.<ref name=":5">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Г-8 {{ru}}
| url = http://www.sovplane.ru/readarticle.php?article_id=51
| vydavatel = sovplane.ru
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2020-01-10
}}</ref> Zaoblený trup byl rovněž ze dřeva s plátěným potahem. Kokpit pilota na úrovni odtokové hrany křídla byl otevřený a chráněný jen s malým štítem.<ref name=":2" />
Motor byl v zúžené přídi, jeho válce vystupovaly z povrchu přídě, aby byly vystaveny chlazení vzduchem. G-8 měl pevný, beznápravový dvoukolový podvozek s [[Rozchod kol|rozchodem kol]] 1,6 m a vzadu ostruhu.<ref name=":5" /> Kola byla na V-vzpěrách zavěšených ke středu spodní části trupu. Každé kolo mělo odkryté svislé rameno tlumiče kmitů.<ref name=":1" />
[[Soubor:Walter_NZ-85_(1926-1930).jpg|náhled|Walter NZ-85]]
== Použití ==
Letoun v roce 1932 úspěšně složil letové zkoušky a byl zanesen do sovětského [[Letecký rejstřík|leteckého rejstříku]] s [[Imatrikulace (letectví)|imatrikulací]] CCCP-S141.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Civil Aircraft Register - Soviet Union {{en}}
| url = http://www.airhistory.org.uk/gy/reg_CCCP-.html
| vydavatel = airhistory.org.uk
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2020-01-09
}}</ref> Plánovaný let na září 1932 se uskutečnil a byl ukončen v následujícím měsíci.<ref name=":1" /> Pilot D. A. Košic (Кошиц) na G-8 se vydal na velkou kampaň asi 5 200 km dlouhou po trase [[Moskva]]-[[Nižnij Novgorod|Gorkyj]]-[[Kazaň]]-[[Volgograd|Stalingrad]]-[[Rostov na Donu]]-Koktebel na [[Krym]]u-[[Simferopol]]-[[Záporoží|Zaporoží]]-[[Kyjev]]-[[Charkov]]-[[Orel (město)|Orel]] a zpět do Moskvy. Z plánované trasy byla za 10 dnů prolétnuta valná část (4 500 km), ale do Moskvy letoun nedoletěl. V blízkosti [[Charkov]]a kvůli chybnému přepínání palivových nádrží Košic havaroval. V důsledku tohoto nouzového přistání letadlo rozbil a již nebylo opraveno.<ref name=":2" />
V roce 1934 byl postaven nový G-8 s motorem Walter NZ-85,<ref name=":0" /> který pak používal stejnou [[Imatrikulace (letectví)|imatrikulaci]] CCCP-S141. Na letouny byly použity modernější materiály, v důsledku čehož vzletová hmotnost byla snížena o 15 kg.
== Uživatelé ==
* {{vlajka a název|SSSR}}
** Osoaviachim ([[DOSAAF]])
[[Soubor:Gribovsky_G-8_(skica).jpg|náhled|Gribovskij G-8 (skica)]]
== Specifikace ==
Údaje dle<ref name=":2" /><ref name=":0" /><ref name=":4" />
=== Technické údaje ===
* '''Posádka:''' 1 pilot
* '''Rozpětí křídla:''' 8,00 m
* '''Délka:''' 5,00 m
* '''Výška''': 1,80 m
* '''Nosná plocha:''' 9,00 m<sup>2</sup>
* '''Plošné zatížení''': 53,6 kg/m<sup>2</sup>
* '''Hmotnost prázdného letounu:''' 320 kg (NZ-60), 325 kg (NZ-85)
* '''Vzletová hmotnost''': 483 kg (NZ-60), 468 kg (NZ-85)
* '''Pohonná jednotka:''' [[Vzduchové chlazení spalovacích motorů|vzduchem chlazený]] [[Hvězdicový motor|hvězdicový]] [[Válec (motor)|pětiválcový]] [[Letecký motor|motor]] [[Walter NZ-60]], později [[Válec (motor)|sedmiválcový]] [[Letecký motor|motor]] [[Walter NZ-85]]
** nominální výkon: 60 k (44 kW) při 1400 ot/min (NZ-60), 85 k (62,5 kW) při 1400 ot/min (NZ-85)
** vzletový výkon: 75 k (55 kW) při 1750 ot/min (NZ-60), 100 k (73,5 kW) při 1750 ot/min (NZ-85)
* '''Vrtule''': dřevěná, dvoulistá [[vrtule]] s pevnými listy
=== Výkony ===
* '''Maximální rychlost''': 150 km/h (NZ-60) 200 km/h (NZ-85)
* '''Cestovní rychlost''': 125 km/h (NZ-60), 150 km/h (NZ-85)
* '''Minimální rychlost''': 80-85 km/h
* '''Dolet''': 550 km
* '''Vytrvalost''': 4 h
* '''Dostup''': 3 000 m (NZ-60), 5 000 m (NZ-85)
* '''Stoupavost''': 143 m/min, do 1000 m 7 min., do 2 000 m 18 min., do 3 000 m 24 min.
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{překlad|en|Gribovsky G-8|896081469|de|Gribovski G-8|186241922}}
<references />
=== Literatura ===
* ŠAVROV, Vadim Borisovič (1994): Historie konstrukce letadel v SSSR do roku 1938 - История конструкций самолетов в СССР до 1938 г. {{ru}}, 4. vyd., s. 481, Moskva: Mašinostroenie, {{ISBN|5-217-02528-X}}
* Encyklopedie Letadla země sovětů (Энциклопедия-справочник Самолёты страны советов, {{ru}}), 1974, s. 69, Moskva: vydavatelství DOSAAF (ДОСААФ), 107066
=== Související články ===
* [[Walter NZ-60]]
* [[Walter NZ-85]]
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{ru}} [https://dic.academic.ru/dic.nsf/ruwiki/1458284/%D0%93-8 Г-8] na dic.academic.ru
* {{en}} [http://ram-home.com/ram-old/g-8grib.html G-8 by V.K.Gribovskij] {{Wayback|url=http://ram-home.com/ram-old/g-8grib.html |date=20200125081025 }} na ram-home.com
* {{ru}} [http://aviadejavu.ru/Site/Crafts/Craft20811.htm Грибовский Г-8] na AviaDejaVu.ru
{{Portály|Letectví}}
[[Kategorie:Letadla Gribovskij|G-8]]
[[Kategorie:Sovětská cvičná letadla]]
[[Kategorie:Sportovní letadla]]
| 24,550,808
|
[{"title": "Gribovskij G-8", "data": {"Ur\u010den\u00ed": "sportovn\u00ed a cvi\u010dn\u00e9 letadlo", "P\u016fvod": "Sov\u011btsk\u00fd svaz", "V\u00fdrobce": "Moskevsk\u00e1 leteck\u00e1 \u0161kola (Osoaviachim)", "\u0160\u00e9fkonstrukt\u00e9r": "Vladislav Konstantinovi\u010d Gribovskij", "Prvn\u00ed let": "listopad 1931", "U\u017eivatel": "SSSR", "Vyrobeno kus\u016f": "1", "Vyvinuto z typu": "Gribovskij G-5", "Dal\u0161\u00ed v\u00fdvoj": "Gribovskij G-10"}}]
| false
|
# Alex Čejka
Alexander Čejka (* 2. prosince 1970) je německo-český golfista.
## Biografie
Čejka se narodil v Mariánských Lázních. Českou republiku opustil jako uprchlík v devíti letech, později spolu s otcem žil ve Frankfurtu. Čejka nyní žije v Las Vegas, také má další domov v Praze. Jeho manželkou byla v letech 1997–2004 Mirka Čejková.
## Kariéra
Čejka se stal profesionálním golfistou v roce 1989 a hrál na Evropské tour od roku 1992 do 2002. Jeho největší vítězství na turnaji bylo na Volvo Masters na hřišti Valderrama Golf Club v roce 1995. Tento rok se umístil na šestém místě v evropské tour. Od roku 2003 hraje hlavně na americké PGA Tour, ačkoliv stále udržuje členství v Evropské tour. Také se umístil v nejlepších 50 v Official World Golf Rankings. V roce 2012 skončil na 177. místě na PGA Tour a v následujících letech hrál Web.com tour. V roce 2013 skončil na 64. místě, v roce 2014 na 6. místě a získal kartu na PGA Tour.
Čejka v roce 2015, při svém 287. startu na PGA Tour, zvítězil na turnaji Puerto Rico Open. Dva hráči zahráli bogey na 18. jamce, což zapříčinilo pětičlenné play-off; Čejka vyhrál díky birdie na první jamce při play-off. Stal se prvním golfistou narozeným v České republice který vyhrál na PGA Tour, stal se také prvním neameričanem, který vyhrál Puerto Rico Open. V té době byl také třetím nejstarším prvovítězem na PGA Tour od roku 1970.
Reprezentoval v golfu Německo na Olympijských hrách v roce 2016 v Brazílii.
V době, kdy většina sportovního světa byla kvůli pandemii COVID-19 pozastavena, hrál Čejka na arizonské Outlaw Tour, jedné z mála profesionálních golfových soutěží, které během pandemie fungovaly, a vyhrál dva turnaje.
V květnu 2021 vyhrál Čejka svůj první titul v PGA Tour Champions na turnaji Regions Tradition. Čejka tento major vyhrál v play-off nad Stevem Strickerem. O tři týdny později vyhrál Čejka svůj druhý major v PGA Tour Champions v roce 2021 na KitchenAid Senior PGA Championship v Southern Hills Country Clubu v Tulse ve státě Oklahoma. Čejka v neděli zahrál ve finálovém kole 67 ran a porazil Tima Petroviče o čtyři rány.
V červenci 2023 vyhrál Čejka v deštivém dni za mokrých podmínek turnaj Senior Open Championship v Royal Porthcawl ve Walesu. Čejka v play-off porazil Pádraiga Harringtona a získal titul. Bylo to jeho třetí vítězství v kariéře na seniorské PGA Tour Champions, přičemž všechna tři přišla na majorech.
## Profesionální vítězství (12)
### Vítězství na PGA tour (1)
- 2015 Puerto Rico Open
### Vítězství na Evropské tour (4)
- 1995 Turespana Masters Open de Andalucia, Hohe Brucke Open, Volvo Masters
- 2002 Trophée Lancôme
### Vítězství na Web.com tour (1)
- 2014 Pacific Rubiales Colombia Championship
### Vítězství na Challenge Tour (4)
- 1991 Audi Quattro Open
- 1993 Audi Open
- 1997 KB Golf Challenge
- 2002 Galeria Kaufhof Pokal Challenge
### Ostatní vítězství (2)
- 1990 Czech Open
- 1992 Czech Open
### Vítězství na PGA Tour Championships (3)
- 2021 Regions Tradition
- 2021 KitchenAid Senior PGA Championship
- 2023 The Senior Open Championship
### Vítězství na European Senior Tour (3)
- 2021 KitchenAid Senior PGA Championship
- 2022 JCB Championship
- 2023 The Senior Open Championship
## Výsledky na turnajích majors
| Turnaj | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 |
| --------------------- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- | ---- |
| The Masters | DNP | DNP | DNP | DNP | 26 | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | T35 | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP |
| U.S. Open | DNP | DNP | DNP | T61 | T60 | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | T8 | CUT | T41 | DNP | T60 | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | CUT |
| The Open Championship | CUT | T13 | CUT | DNP | DNP | CUT | DNP | DNP | CUT | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP |
| PGA Championship | DNP | DNP | DNP | 4 | CUT | CUT | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | DNP | WD | DNP | DNP | DNP | DNP | NT | DNP | DNP |
DNP = nezúčastnil se (did not play)
CUT = neprošel cutem
"T" = dělené místo (tied)
Zelené pozadí znamená vítězství, žluté umístění v nejlepších desíti.
## Účasti v teamech
- Alfred Dunhill Cup (reprezentoval Německo): 1994, 1995, 1997, 1998
- World Cup (reprezentoval Německo): 1995, 1996, 1997, 1999, 2000, 2002, 2003, 2005, 2007
- The Seve Trophy (reprezentoval kontinentální Evropu): 2000 (vítězství), 2002, 2003
|
cswiki/320565
|
cswiki
| 320,565
|
Alex Čejka
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alex_%C4%8Cejka
|
2024-07-12T22:21:51Z
|
cs
|
Q68807
| 53,052
|
{{Infobox - golfista
| jméno = Alex Čejka
| celé jméno = Alexander Čejka
| místo narození = [[Mariánské Lázně]], [[Československo]]
| výška = 173 cm
| hmotnost = 77 kg
| stát = {{vlajka a název|Česko}}, {{vlajka a název|Německo}}
| sídlo = [[Mnichov]], [[Německo]]<br /> [[Las Vegas]], [[Spojené státy americké|USA]]
| vysoká škola =
| profesionálem od = 1989
| ukončení kariéry =
| okruh = [[PGA Tour]]
| exokruh = [[European Tour]]<br>[[Web.com Tour]]
| profvýhry = 12
| pgavýhry = 1
| eurovýhry = 4
| japvýhry =
| asiavýhry =
| sunvýhry =
| ausvýhry =
| nwidevýhry = 1
| chalvýhry = 4
| champvýhry =
| seneurovýhry =
| ostatnívýhry = 2
| majorvýhry =
| masters = 26.: 2004
| usopen = T8: 2010
| open = T11: 1996
| pga = 4.: 2003
| wghofid =
| wghofrok =
| ocenění1 =
| rok1 =
| rok2 =
| sekce ocenění =
}}
'''Alexander Čejka''' (* [[2. prosinec|2. prosince]] [[1970]]) je [[německo]]-[[česko|český]] [[golfista]].
== Biografie ==
Čejka se narodil v [[Mariánské Lázně|Mariánských Lázních]]. Českou republiku opustil jako uprchlík v devíti letech, později spolu s otcem žil ve Frankfurtu. Čejka nyní žije v [[Las Vegas]], také má další domov v [[Praha|Praze]]. Jeho manželkou byla v letech 1997–2004 [[Mirka Čejková]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Mirka Čejková je už rozvedená - Novinky
| periodikum = www.novinky.cz
| url = https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-mirka-cejkova-je-uz-rozvedena-40105118
| datum vydání = 2005-08-31
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2024-04-07
}}</ref>
== Kariéra ==
Čejka se stal profesionálním golfistou v roce [[1989]] a hrál na [[Evropská tour|Evropské tour]] od roku [[1992]] do [[2002]]. Jeho největší vítězství na turnaji bylo na [[Volvo Masters Andalucia|Volvo Masters]] na hřišti [[Valderrama Golf Club]] v roce [[1995]]. Tento rok se umístil na šestém místě v evropské tour. Od roku [[2003]] hraje hlavně na americké [[PGA Tour]], ačkoliv stále udržuje členství v Evropské tour. Také se umístil v nejlepších 50 v [[Official World Golf Rankings]]. V roce 2012 skončil na 177. místě na [[PGA Tour]] a v následujících letech hrál [[Web.com tour]]. V roce 2013 skončil na 64. místě, v roce 2014 na 6. místě a získal kartu na [[PGA Tour]].
Čejka v roce 2015, při svém 287. startu na [[PGA Tour]], zvítězil na turnaji [[Puerto Rico Open]]. Dva hráči zahráli bogey na 18. jamce, což zapříčinilo pětičlenné play-off; Čejka vyhrál díky birdie na první jamce při play-off.<ref>{{cite news|url=http://espn.go.com/golf/story/_/id/12445560/alex-cejka-wins-puerto-rico-open-5-man-playoff|title=Alex Cejka gets 1st PGA Tour victory|work=ESPN|agency=Associated Press|date=8 March 2015}}</ref> Stal se prvním golfistou narozeným v České republice který vyhrál na [[PGA Tour]], stal se také prvním neameričanem, který vyhrál Puerto Rico Open. V té době byl také třetím nejstarším prvovítězem na PGA Tour od roku 1970.<ref>{{Cite web|title=Alex Cejka – Profile|url=https://www.pgatour.com/players/player.20472.alex-cejka.html|access-date=2022-06-20|publisher=PGA Tour}}</ref>
Reprezentoval v [[Golf na Letních olympijských hrách 2016|golfu]] Německo na [[Letní olympijské hry 2016|Olympijských hrách v roce 2016]] v Brazílii.
V době, kdy většina sportovního světa byla kvůli [[Pandemie covidu-19|pandemii COVID-19]] pozastavena, hrál Čejka na [[Arizona|arizonské]] Outlaw Tour, jedné z mála profesionálních golfových soutěží, které během pandemie fungovaly, a vyhrál dva turnaje.<ref name="outlaw">{{cite magazine|url=https://www.golfdigest.com/story/alex-cejka-wins-second-consecutive-mini-tour-event-thanks-to-late-hole-in-one?itm_source=parsely-api|magazine=Golf Digest|title=Alex Cejka wins second consecutive mini-tour event thanks to wild rally that included a hole-in-one|first=Alex|last=Myers|date=27 April 2020}}</ref>
V květnu 2021 vyhrál Čejka svůj první titul v [[PGA Tour Champions]] na turnaji Regions Tradition. Čejka tento major vyhrál v play-off nad [[Steve Stricker|Stevem Strickerem]].<ref>{{cite web|url=https://www.thestar.com/sports/golf/2021/05/09/alex-cejka-wins-regions-tradition-playoff-over-stricker.html|newspaper=Toronto Star|agency=Associated Press|first=John|last=Zenor|date=9 May 2021|access-date=9 May 2021|title=Alex Cejka wins Regions Tradition playoff over Stricker}}</ref> O tři týdny později vyhrál Čejka svůj druhý major v PGA Tour Champions v roce 2021 na KitchenAid Senior PGA Championship v Southern Hills Country Clubu v [[Tulsa|Tulse]] ve státě [[Oklahoma]]. Čejka v neděli zahrál ve finálovém kole 67 ran a porazil [[Tim Petrovič|Tima Petroviče]] o čtyři rány.<ref>{{cite web|url=https://golfweek.usatoday.com/2021/05/30/alex-cejka-kitchenaid-senior-pga-championship/|website=Golfweek|first=Todd|last=Kelly|date=30 May 2021|access-date=30 May 2021|title=Alex Cejka wins second straight major, claims KitchenAid Senior PGA Championship}}</ref>
V červenci 2023 vyhrál Čejka v deštivém dni za mokrých podmínek turnaj [[Senior Open Championship]] v [[Royal Porthcawl]] ve [[Wales|Walesu]]. Čejka v play-off porazil [[Pádraig Harrington|Pádraiga Harringtona]] a získal titul. Bylo to jeho třetí vítězství v kariéře na seniorské PGA Tour Champions, přičemž všechna tři přišla na majorech.<ref>{{cite web|url=https://www.sbnation.com/golf/2023/7/30/23813209/padraig-harrington-falls-alex-cejka-wins-thrilling-senior-open|title=Padraig Harrington falls to Alex Cejka in thrilling Senior Open playoff|first=Savannah Leigh|last=Richardson|website=SB Nation|date=30 July 2023|access-date=31 July 2023}}</ref>
== Profesionální vítězství (12) ==
=== Vítězství na PGA tour (1) ===
* 2015 Puerto Rico Open
=== Vítězství na Evropské tour (4) ===
* 1995 [[Turespana Masters Open de Andalucia]], [[Hohe Brucke Open]], [[Volvo Masters]]
* 2002 [[Trophée Lancôme]]
=== Vítězství na Web.com tour (1) ===
* 2014 Pacific Rubiales Colombia Championship
=== Vítězství na Challenge Tour (4) ===
* 1991 Audi Quattro Open
* 1993 Audi Open
* 1997 KB Golf Challenge
* 2002 Galeria Kaufhof Pokal Challenge
=== Ostatní vítězství (2) ===
* 1990 Czech Open
* 1992 Czech Open
=== Vítězství na PGA Tour Championships (3) ===
* 2021 Regions Tradition
* 2021 KitchenAid Senior PGA Championship
* 2023 The Senior Open Championship
=== Vítězství na European Senior Tour (3) ===
* 2021 KitchenAid Senior PGA Championship
* 2022 JCB Championship
* 2023 The Senior Open Championship
== Výsledky na turnajích majors ==
{| cellpadding="3" cellspacing="0" border="1" style="font-size: 95%; border: #aaa solid 1px; border-collapse: collapse;"
|- bgcolor="#eeeeee"
!align="left"|Turnaj
!2000
!2001
!2002
!2003
!2004
!2005
!2006
!2007
!2008
!2009
!2010
!2011
!2012
!2013
!2014
!2015
!2016
!2017
!2018
!2019
!2020
!2021
!2022
|-
|[[Masters Tournament|The Masters]]
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|26
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|T35
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|-
|[[U.S. Open (golf)|U.S. Open]]
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|T61
|align="center"|T60
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center" style="background:yellow;"|T8
|align="center"|CUT
|align="center"|T41
|align="center"|DNP
|align="center"|T60
|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|CUT
|-
|[[The Open Championship]]
|align="center"|CUT
|align="center"|T13
|align="center"|CUT
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|CUT
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|CUT
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|-
|[[PGA Championship]]
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center" style="background:yellow;"|4
|align="center"|CUT
|align="center"|CUT
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|align="center"|DNP
|WD
|DNP
|DNP
|DNP
|DNP
|NT
|DNP
|DNP
|}
DNP = nezúčastnil se (did not play)<br />
CUT = neprošel cutem<br />
"T" = dělené místo (tied)<br />
Zelené pozadí znamená vítězství, žluté umístění v nejlepších desíti.
== Účasti v teamech ==
* [[Alfred Dunhill Cup]] (reprezentoval Německo): 1994, 1995, 1997, 1998
* [[WGC-World Cup|World Cup]] (reprezentoval Německo): 1995, 1996, 1997, 1999, 2000, 2002, 2003, 2005, [[2007 OMEGA Mission Hills World Cup|2007]]
* [[The Seve Trophy]] (reprezentoval kontinentální Evropu): 2000 (vítězství), 2002, 2003
== Odkazy ==
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* [https://web.archive.org/web/20070930223343/http://www.europeantour.com/publish.sps?pageid=127&pagegid=%7B20E6AA6B-0225-4C71-BD89-2ACBEE615D69%7D&playerId=4660 Profil na stránkách Evropské tour]
* [https://web.archive.org/web/20080514022758/http://www.pgatour.com/players/02/04/72/ Profil na stránkách PGA Tour]
* [https://web.archive.org/web/20071007011807/http://www.officialworldgolfranking.com/players/bio.sps?ID=4425 Výsledky za poslední dva roky]
=== Reference ===
<references />
{{Portály|Sport}}
{{DEFAULTSORT:Čejka, Alex}}
[[Kategorie:Němečtí golfisté]]
[[Kategorie:Narození v Mariánských Lázních]]
[[Kategorie:Narození v roce 1970]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Čeští golfisté]]
[[Kategorie:Narození 2. prosince]]
[[Kategorie:Němečtí olympionici]]
| 24,082,405
|
[{"title": "Osobn\u00ed informace", "data": {"Cel\u00e9 jm\u00e9no": "Alexander \u010cejka", "Narozen\u00ed": "2. prosince 1970 (54 let) \u00b7 Mari\u00e1nsk\u00e9 L\u00e1zn\u011b, \u010ceskoslovensko", "V\u00fd\u0161ka": "173 cm", "Hmotnost": "77 kg", "St\u00e1t": "\u010cesko, N\u011bmecko", "S\u00eddlo": "Mnichov, N\u011bmecko \u00b7 Las Vegas, USA", "Cho\u0165": "Mirka \u010cejkov\u00e1 (1997\u20132004)", "D\u011bti": "Felix \u010cejka"}}, {"title": "Kari\u00e9ra", "data": {"Profesion\u00e1lem od": "1989", "Sou\u010dasn\u00fd okruh": "PGA Tour", "Minul\u00fd okruh": "European Tour \u00b7 Web.com Tour", "Profesion\u00e1ln\u00ed v\u00fdhry": "12"}}, {"title": "Po\u010det turnajov\u00fdch v\u00edt\u011bzstv\u00ed podle okruh\u016f", "data": {"PGA Tour": "1", "European Tour": "4", "Web.com Tour": "1", "Challenge Tour": "4", "Ostatn\u00ed": "2"}}, {"title": "Nejlep\u0161\u00ed v\u00fdsledky v Major Championships", "data": {"Masters Tournament": "26.: 2004", "U.S. Open": "T8: 2010", "The Open Championship": "T11: 1996", "PGA Championship": "4.: 2003"}}]
| false
|
# Pratt & Whitney R-1340
Pratt & Whitney R-1340 Wasp byl pístový motor široce používaný v amerických letounech od 20. let 20. století. Jednalo se o první vyráběný motor společnosti Pratt & Whitney a byl i první ze slavné řady motorů s označením „Wasp“. Byl to jednořadý, devítiválcový, vzduchem chlazený hvězdicový motor. Zdvihový objem činil 22 l, vrtání a zdvih pístů 146 mm. Bylo vyrobeno celkem 34 966 motorů.
## Varianty
V následujícím přehledu jsou pouze vybrané varianty motoru, kterých bylo ve skutečnosti vyráběno mnohem více. Jejich přehled a technické parametry je možno nalézt v externích odkazech:
- R-1340-7 – 450 hp (336 kW), 600 hp (447 kW)
- R-1340-8 – 425 hp (317 kW)
- R-1340-9 – 450 hp (336 kW), 525 hp (391 kW)
- R-1340-16 – 550 hp (410 kW)
- R-1340-17 – 525 hp (391 kW)
- R-1340-19 – 600 hp (447 kW)
- R-1340-19F – 600 hp (447 kW)
- R-1340-21G – 550 hp (410 kW)
- R-1340-22 – 550 hp (410 kW)
- R-1340-23 – 575 hp (429 kW)
- R-1340-30 – 550 hp (410 kW)
- R-1340-31 – 550 hp (410 kW)
- R-1340-33 – 600 hp (447 kW)
- R-1340-48 – 600 hp (447 kW)
- R-1340-49 – 600 hp (447 kW)
- R-1340-AN1 – 550 hp (410 kW), 600 hp (447 kW)
- R-1340-AN2 – 550 hp (410 kW)
- R-1340-B – 450 hp (336 kW)
- R-1340-D – 500 hp (373 kW)
- R-1340-S1H1-G – 550 hp (410 kW), 600 hp (447 kW)
- R-1340-S3H1 – 600 hp (447 kW)
## Použití
Motor byl používán u následujících letounů:
- Agusta-Bell AB.102
- Air Tractor AT-301
- Air Tractor AT-400
- Air Tractor AT-501
- Ayres Thrush
- Bach Air Yacht
- Bellanca TES, verze z roku 1929
- Boeing Model 40A
- Boeing 247
- Boeing F3B
- Boeing F4B
- Boeing P-12
- Boeing P-26 Peashooter
- Boeing P-29
- CAC Ceres
- CAC Wirraway
- Curtiss Falcon
- Curtiss F6C-4
- Curtiss F7C Seahawk
- Curtiss O-52 Owl
- Curtiss P-6S Hawk
- Curtiss SOC Seagull
- de Havilland Canada DHC-3 Otter
- Douglas Dolphin
- Fairchild FB-3
- Fokker F.10
- Fokker F.32
- Ford Trimotor
- Gee Bee R-1
- Gee Bee R-2 Super Sportster
- Gee Bee R 1/2 Super Sportster
- Gee Bee Z
- Gee Bee QED
- Grumman Mallard(Formerly)
- Grumman Ag Cat
- Howard DGA-6
- Junkers W 34
- Junkers Ju 52
- Kaman HH-43 Huskie
- Lockheed Vega
- Lockheed Model 8 Sirius
- Lockheed Model 9 Orion
- Lockheed Model 10-C & 10-E Electra
- Lockheed XC-35
- Loening OL-8
- Noorduyn Norseman
- North American BC-1
- North American T-6, SNJ Texan/Harvard
- Northrop Alpha
- Northrop C-19 Alpha
- Scottish Aviation Twin Pioneer
- Sikorsky H-19
- Sikorsky S-38
- Thomas-Morse XP-13A Viper
- Vought O2U Corsair
- Wedell-Williams Model 45
- Westland Whirlwind
- Wright XF3W Apache
## Specifikace (R-1340-S3H1)
Data pocházejí z ruské publikace "Letecké motory vojenských vzdušných sil cizích států".
### Technické údaje
- Typ: devítiválcový přeplňovaný vzduchem chlazený hvězdicový motor
- Vrtání: 146,05 mm
- Zdvih: 146,05 mm
- Zdvihový objem: 22,021 litru
- Průměr: 1,314,45 mm
- Délka: 1,211,58 mm
- Hmotnost: 421,8 kg
### Součásti motoru
- Ventilový rozvod: OHV (dva ventily v každém válci)
- Kompresor: jednorychlostní odstředivý, poháněný převodem od klikového hřídele (převodový poměr 1÷10)
- Karburátor: Stromberg
- Palivo: letecký benzín, 80 oktanů
- Chlazení: vzduchem chlazený motor
- Redukce otáček vrtule: pouze u některých variant (R-1340-S1H1-G), obvykle však přímý náhon vrtule
### Výkony
- Výkon: 542 hp (404 kW) při 2 200 otáčkách ve výšce 5 000 stop (1 525 m)
- Poměr výkonu a zdvihového objemu: 18,36 kW/l
- Kompresní poměr: 6:1
- Specifická spotřeba paliva: 270 g/kWh
- Spotřeba oleje: 12 g/kWh
- Poměr výkonu a hmotnosti: 1,11 kW/kg
|
cswiki/779376
|
cswiki
| 779,376
|
Pratt & Whitney R-1340
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pratt_%26_Whitney_R-1340
|
2025-05-15T18:44:28Z
|
cs
|
Q1852043
| 41,559
|
{{Infobox - letecký motor
| název = R-1340 Wasp
| typ = [[hvězdicový motor]]
| výrobce = [[Pratt & Whitney]] ([[Spojené státy americké|USA]])
| obrázek = Pratt and Whitney Wasp.jpg
| popisek = První motor Pratt & Whitney Wasp vystavený v [[National Air and Space Museum]], [[Washington, D.C.]]
| konstruktér =
| první rozběh = 29. prosince [[1925 v letectví|1925]]
| použití = [[Boeing 247]] <br /> [[North American T-6 Texan]] <br /> [[Sikorsky H-19]] <br /> [[Sikorsky S-38]]
| vyrobeno kusů = 34 966
| výroba = 1925-[[1960 v letectví|1960]]
| cena za kus =
| vyvinut z motoru =
| další vývoj = [[Pratt & Whitney R-985|Pratt & Whitney R-985 Wasp Junior]]
| varianty =
}}
'''Pratt & Whitney R-1340 Wasp''' byl [[pístový motor]] široce používaný v [[Spojené státy americké|amerických]] letounech od 20. let 20. století. Jednalo se o první vyráběný motor společnosti [[Pratt & Whitney]] a byl i první ze slavné řady motorů s označením „[[Pratt & Whitney Wasp|Wasp]]“.<ref>Gunston 1989, str.114.</ref> Byl to jednořadý, devítiválcový, [[Vzduchové chlazení spalovacích motorů|vzduchem chlazený]] [[hvězdicový motor]]. [[Zdvihový objem]] činil 22 l, vrtání a zdvih pístů 146 mm. Bylo vyrobeno celkem 34 966 motorů.<ref>[http://www.pw.utc.com/about_us/classic_engines/r1340_wasp.asp Pratt&Whitney R-1340 na stránkách výrobce.] {{Wayback|url=http://www.pw.utc.com/about_us/classic_engines/r1340_wasp.asp |date=20120302115838 }} Citováno: 7. března 2012</ref>
== Varianty ==
V následujícím přehledu jsou pouze vybrané varianty motoru, kterých bylo ve skutečnosti vyráběno mnohem více. Jejich přehled a technické parametry je možno nalézt v externích odkazech:
* '''R-1340-7''' – 450 hp (336 kW), 600 hp (447 kW)
* '''R-1340-8''' – 425 hp (317 kW)
* '''R-1340-9''' – 450 hp (336 kW), 525 hp (391 kW)
* '''R-1340-16''' – 550 hp (410 kW)
* '''R-1340-17''' – 525 hp (391 kW)
* '''R-1340-19''' – 600 hp (447 kW)
* '''R-1340-19F''' – 600 hp (447 kW)
* '''R-1340-21G''' – 550 hp (410 kW)
* '''R-1340-22''' – 550 hp (410 kW)
* '''R-1340-23''' – 575 hp (429 kW)
* '''R-1340-30''' – 550 hp (410 kW)
* '''R-1340-31''' – 550 hp (410 kW)
* '''R-1340-33''' – 600 hp (447 kW)
* '''R-1340-48''' – 600 hp (447 kW)
* '''R-1340-49''' – 600 hp (447 kW)
* '''R-1340-AN1''' – 550 hp (410 kW), 600 hp (447 kW)
* '''R-1340-AN2''' – 550 hp (410 kW)
* '''R-1340-B''' – 450 hp (336 kW)
* '''R-1340-D''' – 500 hp (373 kW)
* '''R-1340-S1H1-G''' – 550 hp (410 kW), 600 hp (447 kW)
* '''R-1340-S3H1''' – 600 hp (447 kW)
== Použití ==
Motor byl používán u následujících letounů:
{{Sloupce|3|
* [[Agusta-Bell AB.102]]
* [[Air Tractor AT-301]]
* [[Air Tractor AT-400]]
* [[Air Tractor AT-501]]
* [[Ayres Thrush]]
* [[Bach Air Yacht]]
* [[Bellanca TES]], verze z roku 1929
* [[Boeing Model 40A]]
* [[Boeing 247]]
* [[Boeing F3B]]
* [[Boeing P-12#Variants|Boeing F4B]]
* [[Boeing P-12]]
* [[Boeing P-26 Peashooter]]
* [[Boeing P-29]]
* [[CAC Ceres]]
* [[CAC Wirraway]]
* [[Curtiss Falcon]]
* [[Curtiss F6C]]-4
* [[F7C Seahawk|Curtiss F7C Seahawk]]
* [[Curtiss O-52 Owl]]
* [[Curtiss P-6|Curtiss P-6S Hawk]]
* [[Curtiss SOC Seagull]]
* [[de Havilland Canada DHC-3 Otter]]
* [[Douglas Dolphin]]
* [[Fairchild FB-3]]
* [[Fokker F.10]]
* [[Fokker F.32]]
* [[Ford 5-AT Tri-Motor|Ford Trimotor]]
* [[Gee Bee R-1]]
* [[Granville Brothers Aircraft|Gee Bee R-2 Super Sportster]]
* [[Granville Brothers Aircraft|Gee Bee R 1/2 Super Sportster]]
* [[Granville Brothers Aircraft|Gee Bee Z]]
* [[Granville Brothers Aircraft|Gee Bee QED]]
* [[Grumman Mallard]](Formerly)
* [[Grumman Ag Cat]]
* [[Howard DGA-6]]
* [[Junkers W 34]]
* [[Junkers Ju 52]]
* [[HH-43 Huskie|Kaman HH-43 Huskie]]
* [[Lockheed Vega]]
* [[Lockheed Model 8 Sirius]]
* [[Lockheed Model 9 Orion]]
* [[Lockheed L-10 Electra|Lockheed Model 10-C & 10-E Electra]]
* [[Lockheed XC-35]]
* [[Loening OL|Loening OL-8]]
* [[Noorduyn C-64|Noorduyn Norseman]]
* [[North American T-6 Texan|North American BC-1]]
* [[North American T-6 Texan|North American T-6, SNJ Texan/Harvard]]
* [[Northrop Alpha]]
* [[C-19 Alpha|Northrop C-19 Alpha]]
* [[Scottish Aviation Twin Pioneer]]
* [[Sikorsky H-19]]
* [[Sikorsky S-38]]
* [[XP-13 Viper|Thomas-Morse XP-13A Viper]]
* [[Vought O2U Corsair]]
* [[Wedell-Williams Model 45]]
* [[Westland Whirlwind (vrtulník)|Westland Whirlwind]]
* [[Wright XF3W Apache]]
}}
== Specifikace (R-1340-S3H1) ==
[[Soubor:Pratt & Whitney R-1340.jpg|náhled|Pratt & Whitney R-1340 namontovaný na letounu T-6 Texan]]
''Data pocházejí z ruské publikace "Letecké motory vojenských vzdušných sil cizích států".''<ref name="tsygulev">[http://base13.glasnet.ru/text/aviamotory/t.htm Авиационные моторы военных воздушных сил иностранных государств. Государственное военное издательство Наркомата Обороны Союза ССР, 1939] {{Wayback|url=http://base13.glasnet.ru/text/aviamotory/t.htm |date=20090324160448 }} (rusky)</ref>
=== Technické údaje ===
* '''Typ:''' devítiválcový přeplňovaný vzduchem chlazený hvězdicový motor
* '''Vrtání:''' 146,05 mm
* '''Zdvih:''' 146,05 mm
* '''Zdvihový objem:''' 22,021 litru
* '''Průměr:''' 1,314,45 mm
* '''Délka:''' 1,211,58 mm
* '''Hmotnost:''' 421,8 kg
=== Součásti motoru ===
* '''Ventilový rozvod:''' [[OHV]] (dva ventily v každém válci)
* '''Kompresor:''' jednorychlostní odstředivý, poháněný převodem od klikového hřídele (převodový poměr 1÷10)
* '''Karburátor:''' Stromberg
* '''Palivo:''' [[Benzín|letecký benzín]], 80 [[Oktanové číslo|oktanů]]
* '''Chlazení:''' vzduchem chlazený motor
* '''Redukce otáček vrtule:''' pouze u některých variant (R-1340-S1H1-G), obvykle však přímý náhon vrtule
=== Výkony ===
* '''Výkon:''' 542 hp (404 kW) při 2 200 otáčkách ve výšce 5 000 stop (1 525 m)
* '''Poměr výkonu a zdvihového objemu:''' 18,36 kW/l
* '''Kompresní poměr:''' 6:1
* '''Specifická spotřeba paliva:''' 270 g/kWh
* '''Spotřeba oleje:''' 12 g/kWh
* '''Poměr výkonu a hmotnosti:''' 1,11 kW/kg
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad|en| Pratt & Whitney R-1340 Wasp|476479576}}
<references />
=== Literatura ===
* Gunston, Bill. ''World Encyclopedia of Aero Engines''. Cambridge, England. Patrick Stephens Limited, 1989. {{ISBN|1-85260-163-9}} (anglicky)
* {{citace monografie | jméno =Leonard | příjmení =Bridgman | odkaz na autora = | titul =Jane's fighting aircraft of World War II | url =https://archive.org/details/janesfightingair0000unse | vydavatel =Studio Editions | místo =London | rok =1989 | počet stran =318 | kapitola = | strany =[https://archive.org/details/janesfightingair0000unse/page/310 310] | isbn =9781851701995 | jazyk =anglicky}}
=== Související články ===
* [[Pratt & Whitney R-985]] Wasp Junior
* [[Pratt & Whitney R-1535]] Twin Wasp Junior
* [[Pratt & Whitney R-1830]] Twin Wasp
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Pratt & Whitney R-1340}}
* [https://web.archive.org/web/20101031201347/http://enginehistory.org/P%26W/R-1340/Wasp%20Index.pdf "Index of Wasp & R-1340 Designated Engines"] – naskenovaný dokument společnosti Pratt & Whitney z roku 1956 s popisem variant motorů, jejich technických specifikací a letounů na které byly montovány.
* [https://web.archive.org/web/20120302115838/http://www.pw.utc.com/about_us/classic_engines/r1340_wasp.asp Pratt & Whitney R-1340 na oficiálních stránkách výrobce]
{{Portály|Letectví}}
[[Kategorie:Letecké motory Pratt & Whitney|R-1340]]
[[Kategorie:Hvězdicové motory]]
| 24,905,830
|
[{"title": "R-1340 Wasp", "data": {"Typ": "hv\u011bzdicov\u00fd motor", "V\u00fdrobce": "Pratt & Whitney (USA)", "Prvn\u00ed rozb\u011bh": "29. prosince 1925", "Hlavn\u00ed pou\u017eit\u00ed": "Boeing 247 \u00b7 North American T-6 Texan \u00b7 Sikorsky H-19 \u00b7 Sikorsky S-38", "Vyrobeno kus\u016f": "34 966", "V\u00fdroba": "1925-1960", "Dal\u0161\u00ed v\u00fdvoj": "Pratt & Whitney R-985 Wasp Junior"}}]
| false
|
# The Magazine of Fantasy & Science Fiction
The Magazine of Fantasy & Science Fiction (často různě zjednodušováno; zkratka F&SF) je americký měsíčník fantasy a science fiction, jeden ze tří nejvýznamnějších (vedle Asimov's Science Fiction a Analogu), vydávaný dvakrát i v české verzi.
Vznikl na podzim 1949, původně jako čtvrtletník, od února 1951 dvouměsíčník, od srpna 1952 měsíčník. Má digestový formát. V současnosti vychází 11× ročně, vždy s „výročním dvojčíslem“ v říjnu. Mezi jeho nejznámějšími šéfredaktory (anglicky editor) byli Anthony Boucher (do srpna 1958; do srpna 1954 s druhým zakladatelem J. Francis McComasem), Avram Davidson (duben 1962 – listopad 1964), Edward L. Ferman (leden 1966 – červen 1991; fakticky řídil časopis už po Davidsonově odchodu, kdy byl formálním šéfredaktorem jeho otec Joseph W. Ferman) a Kristine Kathryn Ruschová (červenec 1991 – květen 1997). Isaac Asimov psal pro F&SF populárně-vědeckou rubriku bez přerušení od listopadu 1958 do února 1992, celkem 399 pokračování.
Ve Velké Británii vycházely dvě místní mutace F&SF, přetiskující výběr povídek z amerického časopisu, od října 1953 do září 1954 (12 čísel) a od prosince 1959 do června 1964 (55); kromě toho některé povídky z F&SF přebrala britská edice Venture Science Fiction (září 1963 – prosinec 1965, 28 čísel), jinak tisknoucí materiály ze stejnojmenného amerického časopisu, což bylo v letech 1958–70 sesterské periodikum F&SF orientované na klasičtější dobrodružné příběhy. Australská edice čítá 14 nedatovaných čísel v letech 1954–8. V řadě dalších zemí vycházely překladové verze F&SF, v různé míře doplňující výběr z jeho povídek dalšími materiály: ve Francii (Fiction, založena 1953, později se obsah rozšířil; zanikla 1989, obnovena 2005) a Brazílii (Magazine de Ficção Científica, v 60. letech); na počátku 3. tisíciletí existovaly podobné časopisy v Rusku, Japonsku, Švédsku a Izraeli (Ha'meimad Ha'asiri – Desátý rozměr, The Tenth Dimension; na základě smlouvy s F&SF od 15. čísla).
## České vydání
V letech 1992-8 vydávalo českou mutaci nakladatelství Polaris jako dvojměsíčník (vždy za lichý + následující sudý měsíc; v roce 1992 vyšla pouze tři čísla počínaje červenec-srpen). Vedle prózy (vyšly i tři domácí texty: Jaroslav Mostecký: Sbohem, jezero 6/93; úryvek z románu Františka Novotného Další den Valhaly pod jménem Frank N. Skipper a Jiří Dostál: Svitky 6/98), obsahoval časopis Asimovovu rubriku a domácí publicistiku; nejčastějším recenzentem byl překladatel Petr Kotrle. Nízký prodej a prodělečnost vedly nakonec k zastavení časopisu.
Další řada vycházela rovněž dvouměsíčně od konce února 2006 do roku 2011 v nakladatelství Triton. Má 144 stránek (formátu zhruba A5), od čtvrtého čísla 160 stran, již bez Asimovových článků, a stojí 125 Kč. Zajímavé jsou články překladatelů, v nichž čtenářům sdělují zkušenosti s vlastními překlady populárních sérií. K nejčastějším recenzentům patří Petr Kotrle a Jiří Popiolek. Autorem nově zavedených ilustrací uvnitř čísla je Dominik Petr. Šéfredaktorem magazínu je Martin Šust.
Český název není zcela ustálený: Přebírá originální podobu záhlaví titulní stránky (jež v posledních letech vypouští „The Magazine of“), ovšem s doplněným „Czech Edition“. Člen bývá ignorován zcela a název často i v oficiálních textech vydavatelů počešťován na „Magazín Fantasy …“
|
cswiki/103586
|
cswiki
| 103,586
|
The Magazine of Fantasy & Science Fiction
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/The_Magazine_of_Fantasy_%26_Science_Fiction
|
2024-11-25T20:43:08Z
|
cs
|
Q937202
| 24,508
|
{{infobox - periodikum}}
'''''The Magazine of Fantasy & Science Fiction''''' (často různě zjednodušováno; zkratka '''F&SF''') je americký měsíčník [[fantasy]] a [[science fiction]], jeden ze tří nejvýznamnějších (vedle ''[[Asimov's Science Fiction]]'' a ''[[Analog Science Fiction and Fact|Analogu]]''), vydávaný dvakrát i v české verzi.
Vznikl na podzim [[1949]], původně jako čtvrtletník, od února 1951 dvouměsíčník, od srpna 1952 měsíčník. Má [[digest]]ový formát. V současnosti vychází 11× ročně, vždy s „výročním dvojčíslem“ v říjnu. Mezi jeho nejznámějšími šéfredaktory (anglicky ''editor'') byli [[Anthony Boucher]] (do srpna 1958; do srpna 1954 s druhým zakladatelem J. Francis McComasem), [[Avram Davidson]] (duben 1962 – listopad 1964), Edward L. Ferman (leden 1966 – červen 1991; fakticky řídil časopis už po Davidsonově odchodu, kdy byl formálním šéfredaktorem jeho otec Joseph W. Ferman) a [[Kristine Kathryn Ruschová]] (červenec 1991 – květen 1997). [[Isaac Asimov]] psal pro F&SF populárně-vědeckou rubriku bez přerušení od listopadu 1958 do února 1992, celkem 399 pokračování.
Ve Velké Británii vycházely dvě místní mutace F&SF, přetiskující výběr [[Povídka|povídek]] z amerického časopisu, od října 1953 do září 1954 (12 čísel) a od prosince 1959 do června 1964 (55); kromě toho některé povídky z F&SF přebrala britská edice ''Venture Science Fiction'' (září 1963 – prosinec 1965, 28 čísel), jinak tisknoucí materiály ze stejnojmenného amerického časopisu, což bylo v letech 1958–70 sesterské periodikum F&SF orientované na klasičtější dobrodružné příběhy. Australská edice čítá 14 nedatovaných čísel v letech 1954–8. V řadě dalších zemí vycházely překladové verze F&SF, v různé míře doplňující výběr z jeho povídek dalšími materiály: ve Francii (''Fiction'', založena 1953, později se obsah rozšířil; zanikla 1989, obnovena 2005) a Brazílii (''Magazine de Ficção Científica'', v 60. letech); na počátku 3. tisíciletí existovaly podobné časopisy v Rusku, Japonsku, Švédsku a Izraeli (''Ha'meimad Ha'asiri'' – Desátý rozměr, The Tenth Dimension; na základě smlouvy s F&SF od 15. čísla).
== České vydání ==
V letech 1992-8 vydávalo českou mutaci nakladatelství [[Polaris]] jako dvojměsíčník (vždy za lichý + následující sudý měsíc; v roce 1992 vyšla pouze tři čísla počínaje červenec-srpen). Vedle prózy (vyšly i tři domácí texty: [[Jaroslav Mostecký]]: Sbohem, jezero 6/93; úryvek z románu [[František Novotný (spisovatel)|Františka Novotného]] ''Další den Valhaly'' pod jménem Frank N. Skipper a [[Jiří Dostál (spisovatel)|Jiří Dostál]]: Svitky 6/98), obsahoval časopis Asimovovu rubriku a domácí publicistiku; nejčastějším recenzentem byl překladatel [[Petr Kotrle]]. Nízký prodej a prodělečnost vedly nakonec k zastavení časopisu.
Další řada vycházela rovněž dvouměsíčně od konce února 2006 do roku 2011 v nakladatelství [[Nakladatelství Triton|Triton]]. Má 144 stránek (formátu zhruba A5), od čtvrtého čísla 160 stran, již bez Asimovových článků, a stojí 125 Kč. Zajímavé jsou články překladatelů, v nichž čtenářům sdělují zkušenosti s vlastními překlady populárních sérií. K nejčastějším recenzentům patří Petr Kotrle a Jiří Popiolek. Autorem nově zavedených ilustrací uvnitř čísla je [[Dominik Petr]]. Šéfredaktorem magazínu je [[Martin Šust]].
Český název není zcela ustálený: Přebírá originální podobu záhlaví titulní stránky (jež v posledních letech vypouští „The Magazine of“), ovšem s doplněným „Czech Edition“. Člen bývá ignorován zcela a název často i v oficiálních textech vydavatelů počešťován na „Magazín Fantasy …“
=== Bibliografie povídek ve 2. české řadě ===
;'''1/2006''':
: [[Garth Nix]]: Pod hladinou jezera (Under the Lake, 2/2001)
: Matthew Hughes: Chytrák hlupákem (Mastermindless, 3/2004)
: Albert E. Cowdrey: Kmeny z Běly (The Tribes of Bela, 8/2004)
: Benjamin Rosenbaum: Pusťte hodiny (Start the Clock, 8/2004)
: [[John Morressy]]: Vlna zločinnosti na hradu Malveillant (The Unpleasantness at Le Château Malveillant, 4/2004)
;'''2/2006''':
: Jerry Oltion: Navatar (10-11/2003)
: Ellen Klagesová: Suterénní magie (Basement Magic, 5/2003; [[cena Nebula]] 2004 v kategorii [[noveleta]])
: Laird Barron: Sekvence Imago (The Imago Sequence, 5/2005)
: [[Paolo Bacigalupi]]: Flétnová dívka (The Fluted Girl, 6/2003)
: David D. Levine: Pověst o zlatém orlu (The Tale of the Golden Eagle, 6/2003)
;'''3/2006''':
: Garth Nix: Po čem srdce touží (Heart’s Desire, 1/2004)
: Robert Reed: Jaké to vlastně je (How It Feels, 5/2004)
: [[Peter S. Beagle]]: Dvě srdce (Two Hearts, 10-11/2005)
: Michael Shea: Jiná cesta (The Growlimb, 1/2004)
: Bruce McAllister: Sedmá dcera (The Seventh Daughter, 4/2004)
: Matthew Hughes: Artefakt Thimů (Relics of the Thim, 8/2004)
: Carol Emshwillerová: Knihovna (The Library, 8/2004)
: Terry Bisson: Vilík a mravenci (Billy and the Ants, 10-11/2005)
;'''4/2006''':
: [[Daniel Abraham]]: Placatá Diana (Flat Diane, 11/2004)
: Carol Emshwillerová: Žiji s tebou (I Live with You, 3/2005)
: K. D. Wentworthová: Znovuzrození (Born-Again, 5/2005)
: [[Kelly Linková]]: Magie pro začátečníky (Magic for Beginners, 9/2005)
: Paolo Bacigalupi: Škváropísečníci (The People of Sand and Slag, 2/2004)
: Jeffrey Ford: Stvoření (Creation, 5/2002)
;'''5/2006''':
: Laird Barron: Sosák (Proboscis, 02/2005)
: Richard Chwedyk: Míra všech věcí (The Measure of All Things, 1/2001)
: [[Ursula K. Le Guinová]]: Narozeniny světa (The Birthday of the World, 6/2000)
: Maureen F. McHughová: Bez paměti (Presence, 3/2002)
: Claudia O'Keefeová: Černí jeleni (Black Deer, 4/2005)
: M. Rickertová: Příběhy od zimních ohňů (Cold Fires, 10/2004)
: Matthew Hughes: Záhuba Falberothova (Falberoth's Ruin, 9/2004)
: [[Joe Haldeman]]: Tváře (Faces, 6/2004)
== Externí odkazy ==
* Původní americká edice – [https://web.archive.org/web/20090227093758/http://www.fsfmag.com/]
* Česká edice – [https://web.archive.org/web/20190118040629/http://www.fandsf.cz/]
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Literární časopisy]]
[[Kategorie:Fantasy]]
[[Kategorie:Sci-fi časopisy]]
| 24,423,949
|
[{"title": "Z\u00e1kladn\u00ed informace", "data": {"Datum zalo\u017een\u00ed": "1949", "Jazyk": "angli\u010dtina", "\u017d\u00e1nr": "v\u011bdeck\u00e1 fikce", "Periodicita": "ka\u017ed\u00fd 2. m\u011bs\u00edc", "Form\u00e1t": "digest size", "Zem\u011b p\u016fvodu": "Spojen\u00e9 st\u00e1ty americk\u00e9"}}, {"title": "Odkazy", "data": {"ISSN": "1095-8258 a 0024-984X", "OCLC": "18737979", "Web": "Ofici\u00e1ln\u00ed web", "Odkazy": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# Kanton Saint-Léger-sous-Beuvray
Kanton Saint-Léger-sous-Beuvray (francouzsky Canton de Saint-Léger-sous-Beuvray) je francouzský kanton v departementu Saône-et-Loire v regionu Burgundsko. Tvoří ho sedm obcí.
## Obce kantonu
- La Comelle
- Étang-sur-Arroux
- La Grande-Verrière
- Saint-Didier-sur-Arroux
- Saint-Léger-sous-Beuvray
- Saint-Prix
- Thil-sur-Arroux
|
cswiki/901375
|
cswiki
| 901,375
|
Kanton Saint-Léger-sous-Beuvray
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kanton_Saint-L%C3%A9ger-sous-Beuvray
|
2023-07-07T09:30:28Z
|
cs
|
Q1540979
| 23,700
|
{{Infobox - region
| úřední název česky = Kanton Saint-Léger-sous-Beuvray
| mapa = Map canton code 71 44.svg
| popisek mapy = Kanton na mapě [[arrondissement Autun|arrondissementu Autun]]
| zeměpisná šířka =
| zeměpisná délka =
| stát = Francie
| pojem vyššího celku = [[Regiony ve Francii|Region]]
| název vyššího celku = [[Burgundsko]]
| pojem nižšího celku = [[Francouzské departementy|Departement]]
| název nižšího celku = [[Saône-et-Loire]]
| pojem celku 3 = [[Francouzský arrondissement|Arrondissement]]
| název celku 3 = [[Arrondissement Autun|Autun]]
| forma administrativní jednotky = [[Francouzský kanton|Kanton]]
| dělení jednotky = [[Obec (Francie)|Obce]]
| počet dělení jednotek = 7
| hlavní město = [[Saint-Léger-sous-Beuvray]]
| rozloha = 214.39
| počet obyvatel = 3750
| obyvatelé aktuální k = 2010
}}
'''Kanton Saint-Léger-sous-Beuvray''' ({{Vjazyce2|fr|''Canton de Saint-Léger-sous-Beuvray''}}) je [[francouzský kanton]] v [[francouzské departementy|departementu]] [[Saône-et-Loire]] v [[Regiony ve Francii|regionu]] [[Burgundsko]]. Tvoří ho sedm [[obec (Francie)|obcí]].
== Obce kantonu ==
* [[La Comelle]]
* [[Étang-sur-Arroux]]
* [[La Grande-Verrière]]
* [[Saint-Didier-sur-Arroux]]
* [[Saint-Léger-sous-Beuvray]]
* [[Saint-Prix (Saône-et-Loire)|Saint-Prix]]
* [[Thil-sur-Arroux]]
{{Pahýl}}
{{Kantony v departementu Saône-et-Loire}}
{{Portály|Francie}}
[[Kategorie:Kantony v departementu Saône-et-Loire|Saint-Léger-sous-Beuvray]]
| 22,949,743
|
[{"title": "Geografie", "data": {"Geografie": "\u00b7 Kanton na map\u011b arrondissementu Autun", "Hlavn\u00ed m\u011bsto": "Saint-L\u00e9ger-sous-Beuvray", "Sou\u0159adnice": "46\u00b053\u203222\u2033 s. \u0161., 4\u00b07\u20326\u2033 v. d.", "Rozloha": "214,39 km\u00b2"}}, {"title": "Obyvatelstvo", "data": {"Po\u010det obyvatel": "3 750 (2010)", "Hustota zalidn\u011bn\u00ed": "17,5 obyv./km\u00b2"}}, {"title": "Spr\u00e1va regionu", "data": {"St\u00e1t": "Francie", "Region": "Burgundsko", "Departement": "Sa\u00f4ne-et-Loire", "Arrondissement": "Autun", "Druh celku": "Kanton", "Pod\u0159\u00edzen\u00e9 celky": "Obce (po\u010det: 7)", "Z\u00e1nik": "21. b\u0159ezna 2015", "Spr\u00e1va regionu": "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."}}]
| false
|
# Pavčina Lehota
Pavčina Lehota je obec na Slovensku v okrese Liptovský Mikuláš s populací čítající 401 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1233. Obec obklopuje pohoří Nízké Tatry.
Asi nejoblíbenější atrakcí této obce je bobová dráha, která se nachází kousek za obcí. Tato bobová dráha se na svých plakátech a reklamách sama prezentuje jako „Nejstrmější bobová dráha na Slovensku“. V zimě je pak možné navštívit lyžařské středisko Žiarce.
V obci se také nachází Památník SNP, historická dřevěná zvonice a mladší zděná zvonice. Severně od obce je rozhledna Pavčina Lehota.
Obcí protéká Dedinský potok.
Nejbližší obce jsou Bodice, Lazisko, Svätý Kríž a Demänovská dolina.
Katastrem Pavčiny Lehoty vede značená turistická naučná stezka Náučný chodník Jelšie.
## Galerie
- Dřevěná zvonice
- Rozhledna Pavčina Lehota
|
cswiki/978707
|
cswiki
| 978,707
|
Pavčina Lehota
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pav%C4%8Dina_Lehota
|
2025-05-08T14:17:00Z
|
cs
|
Q221006
| 43,958
|
{{Infobox - sídlo světa
| status = obec
| jméno = Pavčina Lehota
| originální jméno =
| obrázek = Pavčina Lehota - pohľad z juhu smerom k Tatrám.jpg
| popisek = Pohled na obec z jihu
| znak =
| vlajka = Pavcina lehota-liptovsky mikulas-flag.svg
| stát = Slovensko
| pojem vyššího celku = [[Kraje na Slovensku|Kraj]]
| název vyššího celku = [[Žilinský kraj|Žilinský]]
| pojem nižšího celku = [[Okresy na Slovensku|Okres]]
| název nižšího celku = [[Okres Liptovský Mikuláš|Liptovský Mikuláš]]
| pojem celku 3 = [[Tradiční regiony Slovenska|Tradiční region]]
| název celku 3 = [[Liptov]]
| administrativní dělení =
| vznik = 1233 {{malé|([[první písemná zmínka]])}}
| starosta = Miroslav Ščasný<ref>{{Seznam starostů a primátorů SR 2014|Miroslav Ščasný}}</ref>
| typ statistického celku = [[NUTS]]
| název statistického celku = 510912
}}
'''Pavčina Lehota''' je [[Obec (Slovensko)|obec]] na [[Slovensko|Slovensku]] v [[Okres Liptovský Mikuláš|okrese Liptovský Mikuláš]] s populací čítající {{Počet obyvatel}} obyvatel. [[První písemná zmínka]] o obci pochází z roku [[1233]]. Obec obklopuje pohoří [[Nízké Tatry]].
Asi nejoblíbenější atrakcí této obce je bobová dráha, která se nachází kousek za obcí. Tato bobová dráha se na svých plakátech a reklamách sama prezentuje jako „Nejstrmější bobová dráha na Slovensku“. V zimě je pak možné navštívit lyžařské středisko [[Žiarce]].
V obci se také nachází Památník SNP, historická [[Dřevěná zvonice (Pavčina Lehota)|dřevěná zvonice]] a mladší zděná zvonice. Severně od obce je [[rozhledna Pavčina Lehota]].
Obcí protéká Dedinský potok.
Nejbližší obce jsou [[Bodice]], [[Lazisko]], [[Svätý Kríž]] a [[Demänovská dolina]].
Katastrem Pavčiny Lehoty vede značená turistická [[naučná stezka]] [[Naučná stezka Jelšie|Náučný chodník Jelšie]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Progresio
| titul = Náučné chodníky na Slovensku
| url = http://naucnechodniky.eu/naucny-turisticky-chodnik-pavcina-lehota/
| datum přístupu = 2021-11-12
| jazyk = sk-SK
}}</ref>
== Galerie ==
<gallery widths="140" heights="140">
Soubor:Pavčina Lehota - drevená zvonica.jpg|[[Dřevěná zvonice (Pavčina Lehota)|Dřevěná zvonice]]
Soubor:Rozhledna Pavčina Lehota, okres Liptovský Mikuláš, Slovensko.jpg|[[Rozhledna Pavčina Lehota]]
</gallery>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Oficiální web}}
{{Pahýl}}
{{Okres Liptovský Mikuláš}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Geografie|Slovensko}}
[[Kategorie:Pavčina Lehota| ]]
[[Kategorie:Obce v okrese Liptovský Mikuláš]]
[[Kategorie:Obce v regionu Liptov]]
| 24,884,824
|
[{"title": "Poloha", "data": {"Sou\u0159adnice": "49\u00b02\u20320\u2033 s. \u0161., 19\u00b033\u203248\u2033 v. d.", "Nadmo\u0159sk\u00e1 v\u00fd\u0161ka": "710 m n. m.", "St\u00e1t": "Slovensko", "Kraj": "\u017dilinsk\u00fd", "Okres": "Liptovsk\u00fd Mikul\u00e1\u0161", "Tradi\u010dn\u00ed region": "Liptov", "Poloha": "Pav\u010dina Lehota"}}, {"title": "Rozloha a obyvatelstvo", "data": {"Rozloha": "7,21 km\u00b2", "Po\u010det obyvatel": "401 (2024)", "Hustota zalidn\u011bn\u00ed": "55,6 obyv./km\u00b2"}}, {"title": "Spr\u00e1va", "data": {"Status": "obec", "Starosta": "Miroslav \u0160\u010dasn\u00fd", "Vznik": "1233 (prvn\u00ed p\u00edsemn\u00e1 zm\u00ednka)", "Ofici\u00e1ln\u00ed web": "www.pavcinalehota.sk", "Telefonn\u00ed p\u0159edvolba": "044", "PS\u010c": "031 01 (po\u0161ta Liptovsk\u00fd Mikul\u00e1\u0161 1)", "Ozna\u010den\u00ed vozidel (do r. 2022)": "LM", "NUTS": "510912", "Spr\u00e1va": ["multimedi\u00e1ln\u00ed obsah na Commons", "N\u011bkter\u00e1 data mohou poch\u00e1zet z datov\u00e9 polo\u017eky."]}}]
| false
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.